Hledání: 2015.11.01.nečekaný.konec.Verča

Pro dotaz 2015.11.01.nečekaný.konec.Verča jsme našli 1 773 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
oldahorak
K popisu alba si dovolím citovat první reakci od osoby, kterou respektuji: „Ten chlap není žádnej namakanej borec a ta žena žádná super modelka a hlavně to není žádná ohraná póza a je to prostě něco nečekaného a velice zajímavého a odvážného. To, že je to celé takové tajemné, jelikož lidem do obličeje není vidět a ty intimní místa jsou zakrytá, což je strašně provokativní, tak se mi to moc líbí!“... Přesně takto jsem chtěl aby to na lidi působilo..
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
276 komentářů
  • 30.7.2011
  • 96 185 zobrazení
simim
Od 7. do 14. srpna jsme si s dvojčátky a mojí mamkou užívali první pobyt u moře. Letěli jsme s německou cestovkou na Mallorku, takže jsme absolvovali ještě cestu do Drážďan, ale děti vše zvládly v nečekané pohodě, stejně tak i cestu zpět. Pobyt jsme si moc užili, už se těšíme na další!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 9 069 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
horyskovi
  • prosinec 2012 až leden 2013
  • 8 749 zobrazení
janavavrova
tak dneska jsme se zcela nečekaně, téměř bez domluvy a každý sám, sjeli v olšoveckém lomu :))) a že to není zrovna nejblíž ... ráno bych tomu nevěřila :))) ale fááájn bylo. Voda akorát (studenější sice, ale o to čistější, raci jsou toho zárukou a dneska jsme viděli fakt macky) ... vyčachtali jsme se (kromě Radíka a Michala, kteří jsou měkoty nad měkoty, a Jany, která je omluvená, z důvodu úrazu, z našeho posledního rodinného řádění) ... už dlouho jsem toho tolik nenaplavala a Terezka z vody snad nevylezla. Po koupáku jsme si zajeli do Teplic na nějakou tu ňamku k obědu ... ještě k té společné fotce, ale že nás je, co? a to tam není Rosťa, který nechtěl a brácha, který fotil ... tak příště, zase někde neplánovaně ahoj :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2010
  • 5 697 zobrazení
ikiki
Místo: Hřivínův Újezd D.C.
Dárky: Nečekaně alkohol:), sladkosti...a? Růžový vibrátor "králíček" na dálkové ovládání:)
Party people: Vlnka, Kika, Luu, Peťa, Číča, Psík, Tom, Skype on-line: Libko, Kamko...
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2006
  • 5 542 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 4 994 zobrazení
msbalonek
3.den dopoledne jsme se vydali do lesa za skřítky a zcela nečekaně jsme potkali Manku s Rumcajsem. Ti hledali Cipíska a houby na bramboračku. Požádali nás o pomoc. Zatímco houby jsme našli , Cipíska nenašel nikdo. Zato terč pro něj určený zůstal a tak nám Rumcajs dovolil vyzkoušet si obratnost v hodu.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 22.4.2015
  • 4 320 zobrazení
mooninkaaa
tak nakonec přeci ........ velmi nečekaně a unáhleněěěě
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2010
  • 2 926 zobrazení
vvy
Náhoda mi přihrála do cesty nečekanou další dovolenou u moře. Tentokrát Jordánsko s kamarádkou. Super dámská jízda.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • srpen 2019
  • 2 623 zobrazení
petruno
Parta známých se opět po roce potkala na společném výletě do hor a k moři. Letos padla volba na italské Dolomity oblast Geisler Puez kemp Colfonsco a moře v kempu u městečka Caorle. Počasí nám přálo a tak se podařilo vše vylézt bez sebemenších problému. Aj Ondra/8/ a mladší Patrik/5/ vylezli první dvě lehké via feraty které jsem plánoval na zkoušku jak to klukům půjde. Nečekaný zádrhel se vyskytl, neměl jsem pro kluky sedáky, máma před odjezdem trvala na převzetí kluků až v 15 hodin, tím pádem již nezbyl čas na půjčení vybavení, poradili jsme si. Pro ty co netuší co je via ferata, jištěná vysokohorská cesta převážně ocelovým fixním lanem pro zajištění bezpečnosti viz. ukázka http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=ZPjESbP9lkg za předpokladů správného jištění a zasad pohybu na via feratě a vysokohorském terénu, bezpečná cesta. Na dvasedmičku si Ondra nějak netroufal a tak zůstal kousek pod vrcholem, vyrazil jsem s Patrikem, šli jen tak na lehko pouze s foťákem na vrchol Sassongher, na kóťe Páťu čekalo pěkné překvapení, všichni mu tleskali, prima pocit, další via feratu na dvapětku si dal nahoru, trochu se strachem už i Ondra, dolů začali kluci dělat na feratě blbosti a mě starosti se zajištěním bezpečnosti. Každý sudý den jsem klukům naplánoval odpočinkový, první sudý den procházku městem a lehkou dvojku na Col Alt, druhý sudý, odpolední vycházku na vodopády Pisciadů, možná i díky tomu vše zvládali na jedničku. Dál už nebylo nic zajímavýho, cesta k moři a koupačka v moři, toť vše. Petr, Ondra, Patrik Zavěrem odkaz na kámoše který pořídil taky pár záběrů z téměř stejných míst http://kar59.rajce.idnes.cz/17_26_Italie_hory_Dolomity_Camping_Colfosco%2C_Corvara_more_Caorle/
http://www.rajce.idnes.cz/a6827969]http://petruno.rajce.idnes.cz/Italie_Dolomity_2004
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • srpen 2012
  • 2 558 zobrazení
horyskovi
- já Tomášek sem nečekaně vstal a už to bylo :o), moje první krůčky sou na světe, a protože tatínek hnedka běžel pro kameru, tak se můžete kouknout, jakej jsem to šikovnej kluk !!! :o), 28.10.2011 - 1. krůčky Tomušáček - den 441
- já Veronička jsem to opět dělala napínavé, sem tam nějaké to šlápnutí, ale ty první krůčky pořád nic, až dnes... a máme to samozřejmě natočené ;), 01.09.2014 - 1. krůčky Verunečka - den 403
- já Nikitka nesmělá jsem do toho konečně taky šlápla, dost dlouho jsem pouze pevně postávala a místo prvního vyšlápnutí jsem sebou žuchla na zem, ale přišel ten den 28.10.2020 (podobnost s bráškovými datem čistě náhodná) - 1. krůčky Nikitka - den 414 od narození :*
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • říjen 2011 až říjen 2020
  • 2 872 zobrazení
kupcovka
Na konci července odletěl Honzík úplně nečekaně s babi a dědou do Turecka,samozřejmě si to užil,jídlu moc nedal a plavčo mu celkem šlo.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 2 178 zobrazení
koncak
Stejne jak jsem upekl tenhle vylet v nedeli rano tak v podobnym duchu probehaval.nakonec trasa cca 3000km vedla,Praha-Pjestany-Slovensko,Budapest-Madarsko,Kalyny-Vylykyj Byckiv-Mukacevo-Ukrajina,Baja Mare-Rumunsko,Nyíregyháza-Madarsko,Košice,Poprad,Tatranska Lomnice-Slovensko,Krakov-Polsko,Drazdany-Nemecko,Teplice,Praha,.Vylet zacal v Pjestanech navstevou jedenacteho rocniku vestavboveho sletu,prohlidkou Pjestan,navstevou prodejny Quadmoto,a vecernim posezenim v krasnym pivovaru s Prately,Rano odjezd pres madarsko smer Turbaza Velykyj v Kalyny,tam sraz s prately od ctyrkolek a na nekolik dni zakladna,navsteva bratrance se stryjdou,navsteva rodneho mesta a mist kde jsem vyrustal a chodil do skoly,pochopitelne prohlidka hradu Palanok a klašteře,centru mesta,druhy den sme to necekane zvrhly na Rumunske hranice a zacala improvizace,projeli sme krasne serpentiny ktere sme pred mnoha lety projeli na ctyrkolkach,videly nektera krasna mista v Madarsku,a zapichly to tesne za hranicema v luxusnim penzionu z vlasni vinarnou,pozbytek vecerne zabavy byl jasny,Rano nabran smer Kosice a navsteva prodejny Eamoto,rychla kava a nabrat smer Poprad,tak dalsi navsteva prodejny štvorkolky-Poprad a prejezd do Tatranska Lomnice kde sme si vecer rezervovali apartmany v hotelu Sorea-Titris,na dalsich tri dni je to nas domov,prosmyjdit bazen,vyrivku tri druhy sauny a hura na veceri,svedsky stul je bomba vynalez,rano lanovkou respektive trema dostavame na Lomnicky Stit kde se nam odkryva neskutecne nadherny vyhled na polskou a slovenskou krajinu,Druhy den rano jeste navsteva jeskini ,a berem smer Krakov Polsko a Drazdany Nemecko kde jsem si skusil moznosti auta na dalsnici s neomezenou maximalni rychlosti,nakonec nocleh v Teplicich kde si vyzvedavame u Tchini Kocoura a jedem domu,
P.S.negativa-neskutecna buzerace na hranicich,nekale praktiky ukrajinskych policajtu,neskutecne spatne silnice na ukrajine tak nejak nas presvecily tenhle smer na nejakou dobu obchazet.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • říjen 2019
  • 2 111 zobrazení
kullda
Kamarádka mě už nekolik měsíců láká, abych si poslední pátek v měsíci udělal volno a přijel. Že to bude stát za to. Lidí bylo opravdu dost. Nečekaně jsem jich i pár znal. Ale s hudbou to bylo horší. Diskotéky už prostě nejsou nic pro mě. A většina lidí se foťáku vyhýbala, takže je snímků jen takhle málo...
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2008
  • 1 986 zobrazení
horochodec
Jedna z nejsnadněnších, ale i nejhezčích tras ve Vysokých Tatrách vede od Štrbského plesa k Popradskému plesu a odtud na Ostrvu a dále. Po cestě ze Štrbského plesa k Popradskému jsou krásné výhledy na Popradský hrebeň, Zlomiskovou dolinu a Ostrvu. Samotný výstup na Ostrvu je díky upravenému chodníku nečekaně snadný a pohled shora na Popradské pleso s chatou na břehu asi nikdy nezevšední. Z Ostrvy se dá vrátit k Popradskému plesu a pak kolem symbolického hřbitova obětí Tater pohodlně sejít k zastávce električky. Jinou možností je pokračovat po tatranské magistrále s leteckým pohledem na podtatranskou kotlinu k Batizovskému plesu - zde lze odbočit do Vyšných Hágů a skončit - nebo pokračovat dále ke Sliezskému domu. Trasa ze Štrbského plesa do Vyšných Hágů měří asi 17 km a je třeba vystoupat 1046 m. Zabere asi 6 hodin.
Album bylo pořízeno během krásného podzimního dne 2.10.2011.
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • 2.10.2011
  • 1 806 zobrazení
bele
ALB 225 - je ALB č.17 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
IASI příběh lidí

Příběh první - Začal po příjezdu do Iasi a zastávce u tržnice. S mojí milou jsem se dohodli, že nákupy obstarává tentokrát ona sama s mojí plnou důvěrou a já se moc omlouvám, ale musím udělat super fotoreportáž z prostředí exotické tržnice plné nádherných a neopakovatelných příležitostí k focení. Překvapila mne klidná samozřejmost prodejců nabídnout k ochutnání, neobtěžovat, neurážet, nepokřikovat. Vzpomněl jsem si na podobnou tržnici v Římě, kde se člověk domlouval pouze řečí s uřvanou a nafoukanou prodejkyní nebo dokonce ještě v horším případě s prodejcem. Italsky. Jak jinak. Oni přece jiný jazyk nepotřebují a ty se nauč všechny fíky po jejich… Tady to bylo nečekaně jiné kafe. Fotil jsem docela opatrně, abych nedostal po čuni, ale potom na mne volali a chtěli sami vyfotit. Bylo škoda, že si ty svoje nemůžou prohlédnou, internet je pro leckoho jen informace, že něco takového existuje. Svoji fotomisi jsem ale nedokončil, resp. dobrovolně ukončil. Asi po 10 minutám jsem svoji milou vyhledal a společně jsme vybírali, ochutnávali, nakupovali – prostě bylo by věčný hřích si to labužnické nebe z čerstvého ovoce, zeleniny, sýrů a nevím čeho ještě, neužít

Příběh druhý – ještě během mého focení jsem si všiml ve frontě na umytí zeleniny malé a trochu ušmudlané dívky. Udělal jsem dva snímky … a najednou za sebou slyším DJA ČEVO? … stál tam obrovitý chlap ve vytahaném námořnickém tričku, jaké nosily ruské výsadkové jednotky prvního nasazení. Pupek měl dvakrát větší než já, o půl těla vyšší a jeho pohled byl v té otázce nekompromisní. Nebyl zlý, ani nebezpečný, jen se ptal. Proběhlo mi hlavou několik podobných postav, které znám třeba z Kladna, ale nikdo z nich se mi takto přímo neptal. Asi to byl otec té dívky, nebo jen někdo, kdo odradí případné úchyly… No čekal jsem nejhorší … Myslím, že mi zachránilo několik věcí. V prvé řadě klid a úsměv – s tím mám dobré zkušenosti na začátek. Potom to, že jsem se s ním bavil po jeho, tj. plynule rusky a vysvětlil mu důvody, ukázal snímky, pochválil jeho starost. Nevím kde see ve mně ta ruština najednou vzala, použil jsem ji před několika desítkami let naposledy. Dále také to – jen domýšlím – že jsem byl Čech. Hned mne zval na panáka, ale k tomu naštěstí nedošlo a on se naštěstí neurazil. Měl jsem z té malé zkušenosti velkou radost ?

Příběh třetí - když jsme šli do Metropolitní katedrály a i cestou zpět jsme si všimli staré paní, která seděla u cesty a čile komunikovala s kolemjdoucími. S místními, kteří ji znali, zastavili se a povídali. Na první pohled žebračka, a zkušenost je taková – žádný oční kontakt, aby nebyly problémy. Nejde o to dát či nedat, ale někdy je to potom horší. Nezapomenu zkušenost se žebráky ze Sofie v Bulharsku nebo u Alhambry ve Španělsku – to je ale jiný příběh. Nicmíně při cestě zpět nám to nedalo, a dali jsme jí příspěvek. Dala se ihned do řeči, že děkuje a že ona také něco dává, že nechce nic zadarmo. Dala nám obrázek sv. patronky a svoje požehnání. Povídala toho víc, ale to je víc do nějaké knížky než k fotkám. To co z ní vyzařovalo, byla veliká osobní důstojnost, žádné poníženě prosím a děkuji uctivě a ruku a nohu líbám … Na ten milý úsměv a lidskou sounáležitost nezapomenu

Příběh čtvrtý – v Metropolitní katedrále jsem sledoval zástup lidí ve frontě na požehnání. Stranou stál mladý kněz, připravený vykonat potřebné jak informačně tak duchovně. Bylo to jako i na jiných místech v Rumunsku jaksi samozřejmě, nezištně. Opět jsem srovnával tu naši vyspělou úroveň, jak jsem ji na některých místech poznal v Belgii, Francii, Rakousku, Německu, Itálii, Česku … Jsme holt v něčem dál a peníze mají i pro kněží u nás tu hodnotu byznysu.
Ten den už mi to v Rumunsku nepřekvapilo

Příběh pátý – ten večer jsme měli pro sebe, tak jsme ochutnali místní hamu papu, pivko vínko, sladko – bylo nám dobře. To jsme netušili, že tu budeme i druhý den, protože jsme se museli z Moldávie vrátit zpět (bude vysvětleno v dalším albu). Druhý den je nyní důležitější. Přijeli jsme před půlnocí a měli jsme asi 2 hodiny na to, aby se řidiči mohli trochu vyspat na noční přejezd k Dunajské deltě. Řada lidí otráveně sedla na čekačku na lavičku a trpěla ty dvě hodiny do odjezdu tímto způsobem. Několik nás se ale vrátilo do nočního života na náměstí. Zastavili jsme u nějakého nočního baru, který měl volný přístup do náměstí. Výborná hudba, výborný zpěv, výborný zábava, dokonce nebyl nikdo na mol opilý. Zůstali jsme na kraji, vlnili se do rytmu a užívali hudbu. Lidé uvnitř nás zvali, dělali u sebe místo u stolu, nečekaně příjemné. No nic, čas byl naším pánem a tak jsme dál zůstávali dál u vchodu. Vtom přišel takový mladý muž a přinesl nám pivo. Chtěli jsme zaplatit a on že jsme jeho hosté a host nemůže stát bez pití, když je součástí zábavy. Bylo nám to trochu nepříjemné a chtěli jsme alespoň v rozhovoru pochopit, jak se věci mají. Byl to majitel toho klubu, a když se dobral odkud že to vlastně jsme, tak se v něm probudili vzpomínky na to dobré co od nás v dětství znal – a to byl seriál ARABELA. Začal jmenovat všechny postavičky, mluvil jejich příběhy a nakonec nám představil svoji manželku, které říkal také Arabela. Na rozloučenou nám dal průvodce Rumunskem (pro mne bohužel francouzsky) a krásnou výpravnou knihu o městě Iasi (naštěstí v angl. jazyce).

Zvali jsme ho do Prahy, ale říkal, že tak bohatý ještě není. Nevím jak to myslel, a jak bohatě musí v Praze jako turista žít, ale jeho sen to při našem odchodu evidentně zůstal. Cestou přes noční náměstí provoněného marijánkou, hašišem a nevím čím ještě jsme jen prosvištěli. Odmítli jsme veselé, a věřím, že i upřímné, pozvání na šíšu … nemůžeme přece !!! … spěcháme do Moldávie.

Když tak zpětně prohlížím fotky lidí z celé cesty Rumunskem, tak si uvědomuji, že snad jsme nepotkali neupravené, tlusté a ošklivé ženy (aj i muže). Krásu nejen tělesnou mají jaksi v popisu práce. Vždy byly načesané a v bezva oblečení. To, že jsme to čekali jinak, byl náš hluboký a hloupý předsudek.
Takže La Revedere (tj. nashledanou) ?

Další pokračování bude MOLDÁVIE chudá nevěsta
více  Zavřít popis alba 
182 komentářů
  • 5.7.2012
  • 1 724 zobrazení
bele
ALB 1051
Tenkrát ještě nebyl facebook, a přesto se vydalo na hudební festival konající se v USA 70 km jihozápadně od městečka WOODSTOCK pod širým nebem neskutečné množství lidí. Organizátoři původně odhadli počet účastníků na šedesát tisíc, ale v předprodeji se prodalo více než 180 000 vstupenek po osmnácti dolarech. Přesto, nebo právě proto byly problémy s místem konání koncertu. Ze dvou měst byli odmítnuti pro protesty obyvatel pod záminkou, že nezajistili dostatek mobilních toalet. Nakonec poskytl pro festival farmář Max Yasgur svůj pozemek, a to bylo asi jediné štěstí. Na místo konání festivalu vyrazilo okolo milionu lidí. Silnice v okruhu 20 km od festivalové louky byly zcela ucpány, mnoho návštěvníků uposlechlo výzev policie a vrátilo se domů. Nakonec se na festival dostalo podle oficiálních zdrojů přes 400 000 lidí (různé odhady kolísají mezi 150 000 a 700 000). Vzhledem k nečekané záplavě diváků pořadatelé rezignovali na kontrolu vstupenek a vyhlásili volný vstup na festival.
Co tomu řekl farmář Max když to skončilo, to se nikde neuvádí :-)

První ročník proběhl od pátku 15. srpna do pondělí 18. srpna 1969. Akce byla poznamenána letními bouřkami, které proměnily festivalový areál v bažinu. Panoval chaos, nedostatek jídla, pití a hygienických zařízení, improvizovanou samosprávu organizovali příslušníci komuny Hog Farm, díky nimž se podařilo zabránit nejhoršímu. Během festivalu zemřeli dva účastníci, jeden na předávkování drogami a jednoho ve spánku přejel traktor. V průběhu akce se také narodily dvě děti.

Za chvilku to bude už 50 let, ale co naplat, takoví jsme v té době také byli :-)
více  Zavřít popis alba 
116 komentářů
  • únor 2014 až leden 2017
  • 1 686 zobrazení
roluma
Nečekaně hodně sněhu, Matyna a florbal, poprvé v bazénu a u kadeřnice...
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2010
  • 1 722 zobrazení
petruno
http://www.hasicikunvald.cz/ „S TRAKAŘEM NAPŘÍČ KOUPALIŠTĚM“ 21. ročník se konal v sobotu 11. července 2015 od 14 hodin na Kunvaldském koupališti. Tento ročník byl pro všechny určitě nezapomenutelný zážitek z již tradičních soutěží (hod sudem, pivní štafeta, upaluj co můžeš, na kole po kunvaldské lávce, trakařem napříč koupalištěm…) i spoustu dalších soutěží a zábavy nejen pro dospělé, ale i pro děti. Ze všech soutěží jsou na závěr vyhlášeny nejlepší výsledky a výherci obdrží mnoho cen a darů. V průběhu akce bude, nejen pro děti pěna, ve které se budou moci všichni vydovádět jak se patří. A aby toho nebylo málo, tak až do ranních hodin bude hrát k tanci a poslechu známá a oblíbená kapela Lerion. http://www.lerion.cz/kapela.htm

Máte rádi akce venku?
Máme pro vás navštívenku.
Vemte děti, prarodiče
a přijďte podpořit hasiče.
Do Kunvaldu v sobotu
na makrelu, pivo a jinou dobrotu.
Určitě k nám zavítejte,
na trakaři lávku překonejte
a do vody li nespadnete,
tak si cenu odnesete!
Celé to ve dvě začíná
a večer hraje skupina.
Nechytnete-li tam klíště,
jiste příjdete i příště.
Jen jednou za rok se to koná,
tak přeci nebudete doma

http://petruno.rajce.idnes.cz/UnO%2C_Cakle%2C_Dobrouc%2C_BnO%2C_D._Trebova/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.7.2015
  • 1 576 zobrazení
prchlunka
11/08 - 18/08/07
Naprosto nečekaná dovča, ale o to lepší... opět s mou oblíbenou spolucestovatelkou Janičkou :)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2007
  • 1 552 zobrazení
teressa19
Nečekaně vydařený výlet do Kolína :)
více  Zavřít popis alba 
142 komentářů
  • 29.8.2011
  • 1 537 zobrazení
cristalys
Zájezd kolegyň na koncert IQ OPICE do Zlobic, vydařeno, úžasné a nečekané:) detaily: http://evelynaa.blog.cz/
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2009
  • 1 432 zobrazení
taborytrnava
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2018
  • 1 500 zobrazení
Reklama