Hledání: 8. den, tábor 2017

Pro dotaz 8. den, tábor 2017 jsme našli 343 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
osvsd
  • 21.7.2017
  • 238 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jankov
Dne 25. 8. 2017 mělo to privilegium mít službu číslo 11. Úkolu se zhostily velmi zodpovědně. Celý denní řád probíhal velmi klidně a s velkou dámskou grácií, byl ukončen a předán zodpovědně dalšímu služebnímu oddílu. Během dne bylo velmi krásné počasí. Všichni profesoři, doktoři a asistenti byli ve velké pohodě a bylo to hlavně znát na všech dětských účastnících tábora. Během dne se oddíly účastnily, díky velmi teplému dni, četným vodním hrám, zábavným hrám v lese a v neposlední řadě i potřebnému odpočinku ve stínu. Oběd byl v duchu domácí kuchyně a všem moc šmakovalo. Večeře byla ve stylu čínské kuchyně a sklidila opět obrovský úspěch. Všemi oblíbený nástup dětí, naplnil jejich očekávání, kdy všichni jejich vedoucí byli poléváni vodou a tím se dobrá nálada celého tábora neskonale znásobila. Den byl ukončen pro všechny vytouženou diskotékou, po které účastníci spokojeně usnuli.
? PS: Samozřejmostí byly pokrývky hlavy, čepky, plné lahvičky pití, pláštěnky v batůžcích, pevné boty do lesa zmazané ksichtíky opalovákem. ?
S láskou a péčí doktorka Clea z Patra. ?
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.8.2017
  • 3 526 zobrazení
jankov
10. 8. 2014

Dnešní den začal ránem prosvětleným hřejivými paprsky sluníčka. A jelikož jako každé nedělní ráno na Jankově je bez ranní rozcvičky, den začal bez této aktivity. Po vánoční snídani, která se skládala ze sladké vánočky a teplého kakaa, byl celý tábor rozdělen do barev. Dopoledne tak probíhala další část etapové hry, kdy byla prověřena zejména organizační zdatnost nejstarších dětí v barvě. Tato část totiž probíhala bez účasti barevných vedoucích. Barvy plnily různé úkoly na okruhy a získavály důležité bodíky. Po výborném obědě se děti uchýlili k polednímu odpočinku a následný odpolední program probíhal již po oddílech. Převážná část první kategorie byla rozprostřena v okolí tábora a hrály různé veselé hry. Druhá kategorie byla rozdělena na holky a kluky. Kluci tak projevovali při hrách svojí odvahu, zdatnost, odolnost a zejména důvtip. Holky pro změnu trsaly v rytmu latinské hudby zumbu a pak se cachtaly v Jankovském bazéně. Po následné večeři se celý tábor sešel u táborového ohně a v rytmu zvuků strun kytary pěl různé táborové písně. S veselými úsměvy na tváři děti pak odešli na večerku a do svých postelí, aby se mohly v nevědomosti těšit, co je čeká, na další táborový den.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2014
  • 2 298 zobrazení
jankov
Zpráva ze služby dne 24. 8. 2013
Vedoucí dne: cap. Jack Podparou (Martin Kaiser)
Služební oddíl: č. 16
Jídelníček: snídaně – šunka, šlehané máslo, pečivo, chléb, čaj, mléko
oběd – vývar s drobením a kapáním, plněný paprikový lusk, houskový knedlík
večeře – pirátské překvapení (mexická kapsa)
Program dne: Dopolední hodiny jsme strávili na Pirátskému trhu s příhodným přívlastkem Mega. Byli jsme svědky mimořádného nasazení všech Jankováků, kteří se snažili na jednotlivých atrakcích získat co nejvíce jankovských korun, aby si poté mohli zakoupit zboží nejrůznějšího druhu. Samozřejmostí byly pochutiny hyzdící vysportovaná těla, dále bylo na výběr velké množství hraček, krásné šperky z Fima a korálků, ale suverénně největším hitem byly ručně vázané náramky z Paracordu. Toto exkluzivní zboží bylo možno zakoupit jak v kamenném obchodě, tak vydražit v aukci. K náramkům se dostali i ti nejmenší, tedy pokud aktivně soutěžili a naspořili si požadovanou částku.
Odpoledne strávily jednotlivé oddíly dle svého programu. Nejstarší chlapecké oddíly připravily obrovskou hranici, která tohoto večera vzplane mohutným plamenem. Aby nevzplálo nic jiného, bude na celý průběh akce dohlížet skvěle fyzicky a takticky disponovaná Služební požární hlídka. Při uvedené příležitosti se rozloučíme s Jankováky, kteří s námi letos strávili svůj poslední rok na táboře. Mnozí z nich tu s námi byli již po osmé. Věřím, že se s mnoha z nich na Jankově opět za dva roky sejdeme, kdy budou jistě výborně zastávat roli praktikantů a praktikantek.
Sic se nám počasí vydařilo a program byl pestrý, předposlední den má vždy mírně nahořklou pachuť.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2013
  • 1 857 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jankov
Zpráva ze služby dne 17. 8. 2013
Vedoucí dne: kpt. Connor Kenway (Tomáš Zelinka)
Služební oddíl: č. 6
Jídelníček: snídaně – chlupatý chléb, čaj, mléko
oběd – polévka: vývar s drobením, hovězí guláš, těstoviny
večeře – přírodní kuřecí řízek, bramborová kaše, okurkový salát
Program dne: Program po oddílech.
Vyhodnocení dne: Dnes ráno bylo na ostrově Janomajka o něco tepleji než včera. Celá pirátská posádka se probudila do krásného slunečného dne.
Dopoledne byla většina oddílů mimo tábor. V táboře se nacházely oddíly 13, 14, které ve vedení svých vedoucích vyráběly různé přívěšky a náušnice. Dále byl v táboře oddíl číslo 9, který pekl v pirátské kuchyni všelijaké koláče z mořských příšer.
Celý den se děti regenerovaly z včerejší olympiády. A tak byl program klidný a velmi prospěšný pro znovu nabytí energie dětí.
Odpoledne bylo slunečné s občasnými mraky, kterých bylo ale velice málo. Naše ovečky se pásly po táboře a vedoucí dne je neustále zásoboval čerstvými listy.
Večer proběhl Pirátský trh, kde si děti vydělávaly Jankovské koruny a kupovaly si různé drobnosti a sladkosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2013
  • 1 705 zobrazení
jankov
Mrazivé ráno dne 14.8. se postupně proměnilo v parný den s teplotami až 24 stupňů.
Dopoledne se neslo v duchu etapové hry, konkrétně etapy bez vedoucích.
7. a 8. oddíl se vydal na putovní tábor a oddíly 5 a 6 se ráno z něj vrátily.
Někteří táborníci se odpoledne rozhodli svlažit svá horkem znavená těla v bazénu. Další se v táboře věnovali chemickým pokusům, hodu tomahawkem a dalším aktivitám. 9. oddíl se vydal do Jankova doplnit zásoby šminek a cukrátek.
10. oddíl předal službu 6. oddílu, a poté se vydal na střelnici a do sprch.
Mladší oddíly se vydaly do pohádkového lesa, který jim připravily nejstarší oddíly.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2017
  • 1 605 zobrazení
jankov
V pondělí večer byla předána služba chlapcům z 6. oddílu. Ti během večerní hlídky nezaznamenali žádné výtržnosti, a tak tábor mohl poklidně spát. Ráno, za oblíbené melodie Barbory, se tábor probudil do prosluněného dne. Oddíly 11. a 12. vyrazily na dlouhou cestu do zámku boha slunce Amon Rea. Děvčátka a chlapci z 3. a 4. oddílu vtrhli do pyramid poznávat nejen jejich krásy, ale i nástrahy. Objevili spoustu maleb, které naprosto věrně zrestaurovali. Holčičky z 5. oddílu vyráběly kofoláčky a slečny z 9. koberečky. Naši nejstarší konečně zjistili svou krevní skupinu a vzdělali se na téma první pomoci. V pravé poledne si děti pochutnaly na zelňačce a kuřecím plátku s rýží. Po odpoledním klidu přišli zbloudilci 7. a 8. oddílu zpět z království Amon Rea a ihned se přidali k ostatním v bazénu. Nejmladší holčičky si procvičily své rybářské schopnosti a kluci ze 14. oddílu ty střelecké. Po večeři jsme si nastoupili k večernímu nástupu, předali službu a těšili se na diskotéku, kde jsme pořádně rozhodili boky. Pak už jsme si jen vyčistili zoubky, navlékli pýža, hupsli do postele a nechali se vtáhnout do našeho světa snů.
Zase nám utekl další krásný den na Jankově.
S pozdravem
Doktor Marty Fletcher, přední odborník na kuličky trusů skarabeů
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.8.2017
  • 1 584 zobrazení
zsklobouky
Dvě desítky dětí z naší základní školy prožily společně týden plný dobrodružství, her a vyrábění. Druhý prázdninový týden totiž škola zorganizovala pro děti 1. a 2. třídy příměstský tábor. Každé ráno v 8 hodin se děti vyzbrojeni malým baťůžkem se svačinou a dobrou náladou, rozloučily s rodiči a utíkaly za svými kamarády. A program byl vskutku pestrý. Soutěživé hry, hry pohybové, či míčové v okolí školy a na školním hřišti, nechyběly výlety do nedalekého lesíku s úkoly cestou, hledání ukrytého pokladu nebo stavění obydlí pro lesní skřítky. Děti čekal také výlet do nedaleké ZOO v Hodoníně, kde je čekalo překvapení v podobě čerstvě narozených tygříků, chundelatých mláďat plameňáků nebo malých klokánků bezpečně ukrytých ve vacích svých maminek.
Ve chvilkách odpočinku si mohly děti zahrát některou ze stolních her nebo vyrábět u stolečků.
A poslední táborový den? Ten byl v duchu opékání špekáčků u táboráku, vyhodnocování a předávání pamětních listů.

Foto a text Ivana Kozmanová
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 1 513 zobrazení
taborytrnava
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2018
  • 1 501 zobrazení
jankov
Dnes byl ideální táborový den, svítilo sluníčko a bylo kolem 25°C. Dopoledne se konala druhá etapa celotáborové hry a děti ji tentokrát absolvovaly celou bez svých vedoucích barev. Vedoucí byli rozmístěny po trase a měli pro děti připraveno mnoho různých úkolů. Váha odpovědnosti byla tedy na nejstarších členech jednotlivých posádek. Zhostili se toho na výbornou a etapu si společně pořádně užili. Po vynikajícím obědě následoval odpolední program již po oddílech. Většina, převážně mladších oddílů, zamířila na pouť do nedalekého Neustupova. Některé další zamířily na koupání do miličínského zatopeného lomu a večer jsme se zase všichni společně v přístavu Janomajka sešli. Jedinou výjimkou byly oddíly č. 7 a 8, které se přemístily na puťák a tak mají před sebou noc ve stanech. Přejme si, aby nám počasí i nadále přálo a věřím, že si společně užijeme i dny následující.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.8.2013
  • 1 241 zobrazení
jankov
SLUNÍČKO !!!! Hurá po několika dnech ranního temna a denního šera, opět krásné dobré ráno a všichni s úsměvem vyrazili na rozcvičku :-)

Dopoledne některé z naších oddílu využily možnosti se naučit něco o středověku ,šermu a celkové bojové taktice a to za pomoci, dvou zkušených mistrů v šermu, kteří u nás byli celý den a dávali po skupinách lekce. Naše dva oddíly č. 13 a 14 si udělaly celodenní výlet do Tábora, který si moc užívaly , navštívily zde podzemní jeskyně.

Odpoledne čekal další skupiny bojový výcvik s našimi Experty. Ostatní oddíly trávily programy venku mimo tábor. Službu měl oddíl Č.8. který šlapal jako hodinky .
Večer měl celý tábor tradiční a oblíbenou diskotéku ? , kterou si všichni užili ?, ale teď už honem do postýlky a dobrou noc .

Don Lorenzo
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 21.8.2015
  • 1 167 zobrazení
sieberovi
červenec - Týdenní dovolená v Alpách. Opět ve Fiss.
Hned první den jsme využili sluníčka a vyjeli nejprve na Fisser Joch (2436m) a potom ještě na Zwoferkopf (2600m). Sluníčko a okolo sníh, při návratu teplota už jen kolem 8 stupňů, ale nádhera. :)
A večerní procházka k Wolfsee.
Den druhý - Dnes cesta 4 lanovkami na Lazid (2346 m) - krásné hory a koníci. Potom zábava - Murmliwasser a Pirátská cesta.
Den třetí - Dnes lanovkou na Moseralm (1812 m) a navečer opět Wolfsee. Aí výstup na Furgler (3004 m) - tam šel jen Radim. Dobrovolně jsme se tohoto výletu vzdali
Den čtvrtý - Dneska jsme se vydali opět na Komperdell (1980 m) - konečně jsme viděli sviště a poté se vydali po Murmlitrail k jezeru Hog. Cestou nás stihnul déšť, kroupy a ochlazení na 10 stupňů. Takže potom už jen rychlá zastávka na Alpkopf (2022 m).
Den pátý - Dnešní den ve znamení neustálých změn počasí - teplo a sluníčko střídaly bouřky, déšť a nahoře i sníh.
Vydali jsme se na čarodějnickou cestu a odpoledne potom do Indiánské vesnice a opět k jezeru Wolfsee.
Den šestý - Dneska jsme vyjeli s Waldbahn a potom šli Panorama Genussweg až k jezeru HÖG (1829 m). Opět nás vyhnal déšť, ale až odpoledne. A už máme i kravičku Bertu z Fiss a sviště Murmli ze Serfaus.
A dále děti čekaly prázdniny v Třebíči a také 14 dní na příměstském táboře v Líbeznicích pro Vendulku a Filda byl na skatuském táboře v Hradčanech.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2018
  • 1 100 zobrazení
jankov
V úterý 15. 8. 2017 expediční oddíl číslo 13 převzal službu a hrdě se ujal hlídek. Po egyptské diskotéce se archeologové odebrali do svých postelí. Během večerního hlídání se neudálo nic neobvyklého. Středeční ráno začalo obvyklou písní a celý tábor se probudil do oblačného dne. Počasí se během dne nijak výrazně nezměnilo, sem tam zapršelo, ale to nikoho nerozhodilo. Ráno vyrazil 8. oddíl na celodenní expediční výpravu nedaleko Olbramovic. Také oddíly 9 a 10 ráno opustily naši základnu a vydaly vystřídat 11. a 12. oddíl do našeho přechodného tábora, který je plný objevených i dosud neobjevených pokladů. Dopoledne, kvůli přeháňkám, bylo převážně ve znamení vyrábění. Během odpoledne se vyjasnilo a na táborových hřištích se objevily oddíly zdokonalující svůj um ve sportovních aktivitách. Na staré jídelně se rozezněly oblíbené písně a za kroků zumby se roztančil celý parket. Po večeři proběhl nástup, na kterém se oznámil plán na další den. Večerní oddílové aktivity proběhly bez komplikací a úderem půl desáté všichni zalezli do svých postýlek a dali egyptským liškám dobrou noc.
Další den je za námi a všichni se těšíme, jaké nové poznatky a objevy nám donese zítřejší den.
S pozdravem,
Dr. Daňule Zřícená
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.8.2017
  • 1 100 zobrazení
kubrtsamorost
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2013
  • 970 zobrazení
tabornici-hrusovany
Letos se již třetím rokem konal tzv. Příměšťák, v termínu 5. - 9. srpna 2013. Se třinácti přihlášenými dětmi, jsme se každý den scházeli v klubovně Táborníků od 8 do 16 hodin. Na každý den byl přichystaný jiný program. První dny jsme se poznávali, hráli seznamovací hry, vyrazili na procházku do Židlochovického parku.. Ve středu týdne jsme naplánovali celodenní výlet do Ivančic. Pár kilometrů jsme se prošli pěšky a po cestě měly děti možnost se vykoupat. Vyrazili jsme i na kola. Jeden den na projížďku do Uherčic a druhý den na koupačku do Vojkovic. Jedno odpoledne jsme vyráběli z papíru a ze slaného těsta. Ze čtvrtka na pátek jsme s těmi neodvážnějšími přespávali ve dvoře klubovny pod širákem. Před ulehnutím do spacáků jsme opekli špekáčky a zazpívali pár písniček. Ráno dorazili ti, kteří spali doma a vydali jsme se společně na Wembley. A protože byl poslední den tábora, měli jsme přichystanou olympiádu, za kterou jsme pak všechny odměnili sladkostmi. Po návratu následovalo vyhodnocení dvou družinek, předání diplomů a rozloučení s dětmi.

Eliška Kelblová
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 950 zobrazení
junak-jedovnice
TÁBOR 2014 EGYPT

Druhý srpnový den se jedovnický 6. dívčí oddíl, 3. chlapecký a 8. ostrovský oddíl vydali

na pouť do bájemi opředené Egyptské říše. Tábořiště Na Soutoku se proto na čtrnáct dní

proměnilo ve faraonovu provincii. Čtyři egyptská města – Alexandrie, Gíza, Veset a Memfis -

bojovala o to, které se stane jejím hlavním městem. Za získané peníze-scaraby nakupovala

základní surovny – obilí, dřevo, hlínu a kámen. S těmi pak dále obchodovala. Nakupovala

pole, budovy, vojáky, zkrátka zvelebovala vesnici.

Každý táborový den byl zaměřený na jednu oblast zájmu Egypta. Během dne zemědělství

jsme pekli chleba a zakládali pole s pšenicí a hráškem, o které jsme se museli celých 14

dní starat. Během dne umění jsme malovali nástěnné malby, cvičili jsme se v boji při dni

bojovníků a nosili dřevo při dni otroctví.

Hned na začátku nás pozdravil sám panovník Snofru I. Jako dar jsme mu upekli chléb.

Bohužel, faraonovi z něj bylo nevolno a proto uvrhl všechny do otroctví. Naštěstí se mu po

několika dnech vrátila dobrá nálada a všechny nás zase povýšil do svobodného stavu.

Celý tábor byl vystaven nelehké zkoušce. Egyptská nemoc zvaná blitkosrajda postupně

sužovala jednoho po druhém a nakonec byl nakažen sám faraon. Vydali jsme se proto

na výpravu za léčivým pramenem. Přesto faraon zemřel a my jsme pojali podezření.

Z vyšetřování nakonec vyšlo najevo, že vezír Ondřej pro lásku k faraonově ženě jako dárek

poslal jedovatého hada. Vrah byl dopaden a faraonovi jsme vystrojili velkolepý pohřeb. Nový

vládce Cheops ze své milosti udělil svým poddaným den volna a návštěv.

Čas od času ze svých hrobek vylezly zlé mumie, které ničily vše, na co přišly. Daly se zahnat

jen složitým zaříkávadlem, které se děti musely učit zpaměti.

Ale i na egyptském táboře musela služba po obědě umývat horu kastrolů a hlídka v noci

strážit tábor. Hrály se hry jako vybíjená, baseball, bahenní a vodní bitky. Chodilo se na

nedaleké koupaliště v Lažanech, pletly se bavlnkové náramky a vůbec táborový život šel

v obvyklých kolejích.

Počasí si bohužel nedalo domluvit, stále nechápalo, že v Újezdě u Černé Hory teď panuje

egyptské klima a zásobovalo nás deštěm téměř každý den. Nil se stále více rozvodňoval a

všude leželo (jistě velmi úrodné) bahno.

Předposlední den se po Egyptě rozšířila pobuřující zpráva. Vykradači hrobek, kterým není

nic svaté, vyloupili i hrobku nebohého nedávno zesnulého Snofrua. Vydali jsme se proto

ukradený poklad najít. Po cestě nás čekaly rozličné překážky např: přechod údolí mrtvých,

plavba po Nilu, obřad vážení srdcí a další. Poklad jsme nalezli, Cheops nás štědře odměnil a

poslední den proto patřil oslavám.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 886 zobrazení
junak-jedovnice
Letošní tábor skatů a skautek ze 3. chlapeckého a 6. 6ívčího oddílu Jedovnice a 8. oddílu Ostrov se odehrával až v antickém Řecku. Děti na sebe totiž vzaly roli neohrožených bojovníků, kteří se postavili na odpor proti perskému králi Xerxesovi, který si území Řecká nárokoval. Bylo tedy nutné, aby čtyři největší městské státy té doby utvořili velkou alianci, která by byla schopna Xerxesovi snahu o ovládnutí Řecka zmařit. Jednalo se o moudré Athény, bojovnou Spartu, opevněné Mykény a bohaté Théby. Ovšem samotné spojenectví by bylo na poražení Peršanů málo, proto přišel Řekům na pomoc polobůh Nuntius, který jim sdělil, že pokud chtějí válku vyhrát, musí získat přízeň bohů.
Každý táborový den byl zasvěcen jednomu bohu, který prověřoval různé schopnosti a dovednosti Řeků, aby si tak mohli zasloužit božskou přízeň. Tu symbolizovala božská pečeť, jež získalo to nejúspěšnější město, a které tak zároveň naklonilo na svou stranu jednoho Boha. Krom pečetí získávala každá polis i živou vodu, která měla za úkol určit, kdo povede velkou řeckou alianci.
Při honbě za božskou přízní si děti vyzkoušely, jak vypadá pravá bitevní vřava, jak luštit různé prastaré i moderní šifry a hádanky, postavily si bezpečný přístřešek, který je ochránil jak před perskými hlídkami, tak před nebezpečím lesa, naučily se vázat uzly a překonávat lanové překážky, jak se správně chovat jeden k druhému a mnoho dalšího.
Několikrát jsme se společně vyrazili koupat do blízkých koupališť a již tradičně jsme absolvovali i výpravu s přespáním – tentokrát rozděleni na skupinky Vypravěči pohádek, Mise Chrt 11, Vrchaři a Polykači kilometrů. Každý večer jsme si také rozdělali oheň, naučili se nové písničky a občas i shlédli divadelní scénky jak vedoucích, tak dětí.
I přesto, že počasí nám zezačátku příliš nepřálo, měli jsme v táboře stále dobrou náladu, která nakonec zlomila i déšť a mraky a opět nám vysvitlo sluníčko. Zároveň se nikomu nic vážného nestalo a tak bylo loučení z loukou Na Soutoku tradičně těžké. Již teď se ale všichni těšíme na další tábor, který bude snad stejně povedený, jako ty předchozí a bude nás opět bavit. A na závěr jeden pokřik, který vzešel z letošního Řecko-perského tábora: „Chovejme se jako lidi, bohové nás přece vidí!“.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 887 zobrazení
dumplnypohybu
1. den: Vláčkem do ZOO parku v Chomutově
2. den: RegioPanterem do UL a potom kolem zdymadel na hrad Střekov
3. den: Cesta do indiánské vesnice ROSEHILL
4. den: Farma ve Fojtovicích
5. den: Hledání pokladu hradu Doubravka
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 769 zobrazení
jankov
Zpráva ze služby dne 23.8.2013
Vedoucí dne: cap. Sarka Farka (Šárka Zavázalová)
Služební oddíl: č. 13
Jídelníček: snídaně – lučinová pomazánka, pečivo, chléb, čaj, mléko
oběd – květáková polévka, karbanátky, brambor, rychlokvaška
večeře – kuřecí roláda, rýže
Program dne: Jednotlivé posádky se účastnily pod vedením svých kapitánů individuálního oddílového programu.
Vyhodnocení dne: Po chladné noci se piráti na ostrově Janomajka probudili do krásného slunečného dne. Vál příznivý vítr, který sliboval bukanýrům spoustu legrace a dobrodružství.
Na společnou plavbu po širém moři se například vydaly nejmladší pirátky z 1. oddílu dohromady se starými a ostřílenými piráticemi z oddílu 15. Čas si krátily vyráběním krásných papírových růží, kterými si ozdobily svou loď, kterou tak nelze přehlédnout na míle daleko.
Také se nám navrátili borci z 8. a 10. oddílu z ostrova Blaník, kde přes noc zakotvili. Nemohli si tamní moře vynachválit. Vody tam jsou klidné a čisté, přístavy lákají k drancování a atmosféra tohoto bájného ostrova nabízí nejedno velké dobrodružství.
Zatímco v táboře se chystá hranice na poslední táborák. Této nelehké úlohy se chopili ti nejzkušenější a nejnamakanější frajeři ze 14. a 16. oddílu. Nutno přiznat, že se svého úkolu chopili zodpovědně a se vší vervou, takže nám před očima roste táborák, který se svými rozměry pomalu blíží velikosti jankovského srubu ? (a to jsou teprve v polovině). Snad nevzplane i loď Černá perla kapitána Breta Silvera.
Mezitím zhýralé a sličné bukanýrky ze 2. kategorie potrápily svá těla při Zumbě. Pohled to byl věru krásný a nejedno pirátské oko se pokochalo tou krásou a šikovností.
Den jsme zakončili na pravé nadupané diskotéce, kde celá posádka trsala o stošest, že vypudili ze své díry i starou mořskou chobotnici, která Janomajku už léta ohrožovala.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.8.2013
  • 758 zobrazení
skautlipovec
Lipovecký a Vilémovický oddíl se sešel na tábořišti „Na Soutoku“ v Újezdě u Černé hory. Letošní tábor jsme se ocitli v dávném Egyptě, na dvoře oblíbeného vládce Osirise a jeho manželky Eset, kde došlo k vraždě. Vrahem byl závistivý Osirisův bratr Seth , který zle nesl úspěch mladšího bratra. Pozval tedy Osirise do své komnaty, zavřel ho do rakve, rakev rozřezal a hodil ji do Nilu. Milující manželka se synem našli vyplavené ostatky a poprosili boha zemřelých Anubise o navrácení Osirisovi duše. Seth byl božstvem potrestán a lidu vládl Osirisův syn Hór. Na egyptský lid zbyl nelehký úkol, vystavět do čtrnácti dnů největší pyramidu na břehu Nilu, kam mělo být uloženo tělo zemřelého váženého panovníka se všemi náležitostmi. V případě, že by se Egypťanům nepodařilo splnit úkol včas, mumie panovníka by nenašla klidu a škodila by všem lidem v povodí Nilu.
Pyramidu všichni táborníci postavili už dvanáctý den a o den později přihlíželi honosnému obřadu ukládání mumie do hrobky.
A co celou stavbu doprovázelo? Egypťané museli prokázat znalosti v zoologii, botanice, skautingu, museli se naučit orientaci v přírodě a používání mapy. Museli se vypořádat s nemocemi, povodněmi, suchem, invazí kobylek a jinými rozmary, které na ně bohové sesílali. Naučili se také ovládat zbraně. Lukostřelba a hod na cíl byly zařazeny do povinného výcviku, zkoušeli jsme mimo jiné i vzduchovky, foukačky a šipky. Někteří se naučili využívat sekery! Jen z pohledu vedoucích se zdálo, že se jedná o poněkud nebezpečný nástroj. Díky řádnému dohledu se ale nikomu nic nestalo ?
Vyráběli jsme kostýmy, učili se o starověkém Egyptě, o léčitelství, o společenském životě, o pohřbívání mrtvých a o náboženství starých Egypťanů. Při závěrečné hře se všichni naučili nebát se ohně. Zhasnout rukou malou louč nebo přejít po žhavém uhlí není již pro většinu táborníků nejmenší problém.
Během dvou týdnů uprostřed lesa jsme navštívili civilizaci a zavítali na nedaleké koupaliště. Egypťané byli velice moudří a vzdělaní lidé, jeli tedy na výlet do Brna do zábavného vědeckého centra Vida! rozšířit své stávající znalosti.
V Újezdě jsme tábořili od 18. 7. do 1. 8. Všechno jsme zvládli s úsměvem, bez vážného úrazu, či nemoci. Po většinu dnů se na nás usmívalo sluníčko a tak nám všem nic nebrání těšit se na další vydařený tábor v roce 2016.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 805 zobrazení
jindrichovice
  • 6.7.2019
  • 743 zobrazení
jindrichovice
  • 20.7.2013
  • 720 zobrazení
Reklama