Hledání

20 018 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

osvsd
  • 21.7.2018
  • 203 zobrazení
73roztoky
  • 23.7.2018
  • 188 zobrazení
jindrichovice
  • 8.7.2018
  • 564 zobrazení
dstolympiakh
  • 30.7.2018
  • 427 zobrazení
dravci
  • 5.8.2018
  • 290 zobrazení
strediskoleknin
Po příchodu táborníků do tábora nastalo velké ubytovávání se. Poté děti vyslechly příběh o Dr. Patočkovi, který byl vyslán CK Monarchií Akademie věd do okolí Zlatého potoka, aby zjistil příčiny dlouhověkosti zdejších lidí.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013
  • 334 zobrazení
domecekveseli
Takto nějak se nám vydařil letošní tábor. První den jsme měli na seznamování. V úterý jsme nahlédli na mistrovská díla do KOVOZOO, další den se děti věnovaly sportovním aktivitám a soutěžím. Čtvrteční výlet do ZOO Hodonín a 3D bludiště děti doslova nadlch a na víc bylo i příjemné počasí. V pátek jsme si společně uvařili oběd a nastalo hledání pokladu a loučení.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 55 zobrazení
svermovacek
Protože byla neděle, tak jsme měli budíček posunutý až na devátou hodinu a nebyla rozcvička. Na raním nástupu jsme poblahopřáli všem oslavencům, kteří na táboře slavili či budou slavit narozeniny nebo svátek. Při té příležitosti dostali dva obrovské dorty, které jsme společně snědli k svačině. Jeden z vedoucích zajistil návštěvu z jízdního oddílu z pražské městské policie, kteří nám během dopoledne předvedli, co všechno musí služební kůň ovládat. Všem se ukázky moc líbily, byly doprovázené poutavým výkladem a plné překvapení, obdivuhodných výkonů a dokonce i pyrotechnických efektů. Koníci předvedli, že jsou perfektně vycvičení a poslušní. V závěru si je děti mohly pohladit, což ocenily hlavně menší holčičky :-)
Odpoledne jsme hráli ringo, fotbal, házenou a přehazovanou, ovšem s trochu upravenými pravidly. Protože máme jen 7 oddílů, tak osmý oddíl tvořili hraví vedoucí a ze všech sil soutěžili pod názvem Žumpa. Večer jsme si zahráli další z tradičních oblíbených her - běhací Kámen-nůžky-papír.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2018
  • 300 zobrazení
mestoprosec
Ukázky vojenské techniky, pilotáž armádního vrtulníku a seskoky parašutistů, to vše si připravili vojáci 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka z Prostějova pro veřejnost i děti z barrandovského tábora, který akci spolu s městem Proseč uspořádal.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2018
  • 212 zobrazení
mijaho
Pár slov k letošnímu táboru… Když to shrnu do jedné věty a věřím, že nemluvím jen za sebe, opět byl letošní tábor super. Nejen, že nám přálo počasí (turnusu před námi z veder odpadalo jedno dítě za druhým), ale také děti byly moc fajn. Myslím, že i program vyšel dobře, zahráli jsme si všechny hry, které jsme měli v plánu, taky některé, které jsme neplánovali, ale děti je mají rády… Prostě pohoda.
Úvodní hru jsme začali tím, že si děti naložily zavazadla na vozík, vyšly kopec do tábora a zjistily, že mají začít běhat po lese, hledat svou fotku, na fotkách měli značky, čímž se rozdělili do oddílů, pak si běželi najít vedoucího, barvu oddílu našli pomocí vlajky a už chybělo jen najít rozdělení do stanů, ubytovat se a sehnat si svého vedoucího, kterého jim přihrál osud. Některé slečinky (a tím nemyslím holky :-D) byly dost překvapené, že si nestihnou ani přezout boty a musí v těch „na cestu“ hned po příjezdu rovnou do lesa. :-D
Po obědě jsme šli znovu do lesa, abychom dali dohromady uvítací vzkaz do hry „Kdo přežije“. Trvalo docela dlouho, než všechny oddíly našly správné značky a všechna písmenka, ale nakonec to zvládli všichni. Pak nás ještě čekala hra se shazováním pet lahví a ochutnáváním nechutností a nakonec jsme se v sobotu večer přetahovali. Mezitím jsme vybalili všechny věci, Lenka, Pavel a Pája se zabydleli v kuchyni, vedoucí i s věcmi na hry ve srubu… První den je vždycky náročný, ale díky šikovným dětem a předem připraveným hrám bylo vše v klidu.
A tak stejně probíhaly i další dny, v atmosféře soutěžení, snahy vyhrát, veselí a smíchu. Celý týden jsme se snažili získat co nejvíce peněz, bodů a předmětů potřebných k „přežití“. Celý týden jsme směřovali ke čtvrtečnímu přespání venku a vlastnímu vaření. Někdo získal za první místo ve hře kotlík, jiný oddíl zakopl při noční hře o pánvičku, další oddíl si vysoutěžil alobal… Dále pak jsme získávali plachtu na přespání, provaz, křesadlo, sirky, vodu atd. Předměty se daly buď vyhrát ve hře, nebo koupit večer v aukci, která byla tajná. Až děti vydražily za velké peníze něco pod mísou, zjistily například, že mají na čtvrteční večer mýdlo s podpisem hlavního vedoucího. ? Nám se náhodou hodil i ten toaletní papír, který jsme si vydražili, byly z něj hezké ubrousky k prostírání v ešusech. :-D
Když jsme si zahráli všechny bojovky, seznamovačky, běhačky, azimutovku a další hry a dostatečně jsme se vyčváchali v bazéně, nastal čtvrteční večer. Děti se bály, že budou muset spát samy venku a měly obavu z vlastního vaření na ohni. Ale bylo to super. Mohli jsme si dokoupit suroviny a předměty, které nám chyběly. A také jsme si mohli vybrat maso – podle umístění v celotáborové hře. Kuřecí, vepřové, špekáčky a na poslední zůstala konzerva, kterou fialoví nakonec nepoužili, protože dělali zeleninové ragú. ? Červení si vyhráli s jídlem – měli jsme bramborovou polévku, maso, brambory a zeleninu pečenou v alobalu v ohni a ještě holky udělaly výborný dezert z ostružin a mirabelek. Ale kluci neměli tak vychytaný přístřešek, jako ostatní oddíly, takže jsme nakonec skončili třetí. Naštěstí to však nemělo vliv na celkové pořadí v celotáborovce a červení vyhráli. ? Modří dělali také maso v alobalu a bílí vařili výborný vepřový guláš. Jídlo bylo moc dobré a přístřešky se také všem povedly, takže přespání venku nic nebránilo. Děti byly spokojené, že nemusely spát v lese, ale že jsme přístřešky postavili blízko tábora. A když si mohly vzít i matrace ze stanů, zhodnotily spaní venku jako super. ?
V pátek nás čekal ještě hazard – hry o zbývající peníze, střelba, soutěže typu „gumicuk a namydlená podložka…“ Z recese kluci udělali červený flek barvou na matraci opřenou o strom, ať to vypadá, že se tam někdo „slušně rozmáz“. No, jediný slepý, který si této legrácky ani nevšiml a o matraci se opřel, byl náš mladší syn, čímž přišel o tričko i kraťasy. Prát v ředidle jsem odmítla. :-D
A večer nás čekala diskotéka zároveň se stezkou odvahy pro ty, kdo chtěli. Myslím, že jsme vyčerpali vše, co na tábor patří a bez čeho by nebyl táborem (zapomněla jsem zmínit dva příjemné večery s kytarou, čímž děkujeme našim mladým nadějným kytaristům). ?
Dále pak už následují fotky, které jsou tak krásné a tak šťastné, že mi málem ukápla slza. Všech 9 dospělých, kteří se tábora zúčastnili, kdy někteří z nás zorganizovali už 14. letní pobyt pro děti, si určitě umí představit jinou, pohodovější, relaxačnější dovolenou. Ne vždycky jsem byla na táboře úplně v pohodě a ne vždy se mi chtělo smát. Je to náročné na čas, na psychiku, i fyzicky. Večer se nám chce spát, ale musíme ještě něco chystat a ráno se nám chce spát a už musíme kvůli dětem vstávat... Ale na žádné jiné dovolené by se nám nepodařilo vidět 100 šťastných očí. Jsem šťastná, že celotáborovka měla hlavu i patu a že byla moc super, přestože jsem letos do přípravy nedala tolik energie, kolik jsem zvyklá. Je super, že se nestalo nic vážného a děti odjížděly spokojené. Jsem ráda, že to bylo zase fajn. Když se tak koukám zpětně na ty fotky... ZASE TO STÁLO ZA TO
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 799 zobrazení
taborytrnava
Zdravíme z Kamínek! Dnes nás ráno přivítalo teplé slunné počasí. Proto se všechny oddíly, kromě nejstarších, vydaly na nedaleké koupaliště, kde jsme si užili spoustu vodních hrátek. Nejstarší zůstali v táboře, protože na ně čekalo překvapení. Přijela za námi paní z Golfového klubu Slušovice a seznámila nás s touto nevšední hrou. Pro spoustu z nás to bylo něco naprosto nového. Golf jsme nikdy předtím ještě nehráli. Mnozí z nás zjistili, že to není vůbec tak jednoduché, jak to na první pohled může vypadat. Učila nás základnímu postavení, správnému držení hole a vlastně i samotným pravidlům golfu. Moc nás to nadchlo! V odpoledním klidu si golf vyzkoušeli střední holky i kluci.
Odpoledne jsme si rozdali všechny dopisy, pohledy a balíky, které nám dnes přišly. Bylo jich opravdu hodně, děkujeme! Poté jsme se vydali do lesa. Hledali jsme a sbírali sfingy a také samotné pyramidy v našich barvách. Hra byla ke konci velmi vyrovnaná. Většina týmů hledala 26. pyramidu. Nakonec zjistily, že je přímo před nimi a každý z nich kolem ní prošel už několikrát.
Večer jsme se vrátili do Káhiry, centra hazardu, a snažili se ještě rozmnožit své nabyté peníze. Během naší devítidenní poutě jsme konečně doputovali za posledním a jediným veleknězem v celém Egyptě, který je schopen zlého Pyrama zničit. Proto jsme Pyrama přivolali, spojili své síly, naskládali všechny dosud získané artefakty a s pomocí velekněze jsme ho zničili! Ten však těsně před svým skonáním na nás ještě stihl seslat kletbu v podobě sedmi ran egyptských. Aby byl rituál zničení dokončen, přesunuli jsme se k noční hře Svíčková, kdy jednotlivci obíhali kolečka s hořící svíčkou v ruce. Uleháme do postelí a uvidíme, co všechno na nás Pyram zítra sešle.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2018
  • 417 zobrazení
taborytrnava
Poslední táborový den plný her je tady. Hned ráno se probouzíme s první egyptskou ránou. Budíček byl o 10 minut dřív. Druhá rána přichází hned vzápětí – jako každý den jdeme na táborovou taneční rozcvičku, ale hned po ní se dozvídáme, že každý, kdo se jí zúčastnil, dostává jeden glyf. Některý tým tak získal 9 glyfů, jiný pouze 5. To je nebezpečné množství, které může zamíchat pořadím. Třetí rána na sebe nenechala dlouho čekat. Službu celý den nemají pouze velké holky, ale i velcí kluci! Alespoň jim pomohli 😊 Dopoledne už naštěstí proběhlo v poklidu. Hráli jsme vědomostní kvíz. Otázky nebyly vůbec lehké, ale všichni jsme měli stejné (občas tipovací) šance. Na obědě nás čekala další rána. Abychom dostali druhé jídlo, museli jsme říct svůj pokřik. Naštěstí jsme si ho všichni pamatovali, a tak nezůstal nikdo hlady.
Odpoledne bylo příjemně teplé, proto jsme si užívali vodních radovánek. Čekaly nás poslední bodované soutěže. Nejdřív jsme přenášeli kelímky s vodou na hlavě, jako africké ženy. Když jsme si natrénovali první kolo, dostali jsme kelímky, které byly díravé. Zajímavé bylo, že s díravými kelímky jsme zvládli během stejného časového úseku nanosit jednou tolik vody. Nejspíš to bylo tím, že už jsme stejně byli mokří a nebáli jsme se riskovat 😊. Celé soutěžení se nečekaně zvrhlo ve vodní válku, kde všichni měli stejný cíl – polít co nejvíce lidí ledovou vodou. To je zábava, která nás nikdy neomrzí.
Po večeři jsme se chystali na večerní program. Vytáhli jsme ze svých kufrů poslední čisté kusy oblečení a vyrazili jsme na závěrečné vyhlášení a na pártošku. Přišla další rána. Každý den jsme mohli faraonovi darovat 0-2 glyfy a přidat k tomu přání. Tyto glyfy byly dnes zdvojnásobeny, a tak například Píseční nomádi získali 30 glyfů. Zazpívali jsme si několik písní z našich Posvátných knih písní, vyhlásily se nejčistotnější chatky, pořadí týmů a rozloučili jsme se s táborníky, kteří s námi příští rok, kvůli svém věku, už nemůžou jet. Spousta z nich s námi jezdila spousty let, proto loučení s nimi nebylo vůbec jednoduché. Po tom všem se konečně rozjelo bouchání šáňa, rozbalování dárkových balíků a tančení. Celé jsme si to moc užili.
A jaké vlastně bylo závěrečné pořadí?
1. Scarabové (175 glyfů)
2. Sfingafové (163 glyfů)
3. Pouštní ťavy (144 glyfů)
4. Jehlani (143 glyfů)
5. Kleopatřina spása (132 glyfů)
6. Kleopatři (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 5x druhé místo)
7. Píseční nomádi (126 glyfů; v soutěžích 2x první místo, 3x druhé místo)
8. Tutanchámovci (123 glyfů)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2018
  • 979 zobrazení
coloraaa
Památník obětem pochodu smrti na konci druhé světové války na kterém je nápis: "ZDE JE POHŘBENO 95 ŽEN ŽIDOVSKÉHO PŮVODU, KTERÉ BYLY NA POCHODU SMRTI V KVĚTNU 1945 V OKOLÍ MĚSTA UMUČENY NACISTY (nápis je česky, polsky, německy a maďarsky). Volary se staly v brzkých poválečných dnech roku 1945 posledním místem odpočinku 95ti pět žen z pochodu smrti. Transport vyšel koncem ledna z koncentračního tábora Grünberg. Postupně se dostal do koncentračního tábora ve Svatavě u Sokolova. Odtud byly ženy 20. dubna vyhnány na další pochod, který skončil 4. května ve Volarech. Následující den téměř polovina žen pokračovala v pochodu směrem na Prachatice, kde u obce Cudrovice došlo k tragédii, při níž esesáci postříleli dvacet dva žen. Jejich ostatky převezli příslušníci wehrmachtu zpět do Volar a "uložili" do společného hrobu na hnojišti u hospodářské usedlosti pod městským hřbitovem. Cestu, kudy pochod smrti procházel, lemovaly stovky hrobů žen, které předtím vysílením a hladem zemřely anebo byla bez důvodu zastřeleny. Tak tomu bylo také na posledním úseku z Kvildy do Volar. Když byly 5. května 1945 Volary osvobozeny americkou armádou, němečtí antifašisté upozornili velitele na nelidské pohřbení žen za usedlostí čp. 155. Důstojník vše prověřil a nařídil exhumaci všech společných hrobů (Kvilda – 19 žen, Polka – 13 žen, Volary – 22 žen). Exhumaci, ukládání mrtvých do rakví, svoz rakví do Volar a kopání hrobů na novém hřbitově ve Volarech museli pod dozorem amerických vojáků provádět Němci. To vše bylo zajištěno ve dnech 7. a 9. května 1945. Pohřeb obětí se konal 11. května a muselo se ho zúčastnit všechno německé obyvatelstvo Volar včetně dětí. Před obřadem povinně prošli okolo otevřených rakví, aby viděli, co dokázali příslušníci SS udělat z lidí – mladých děvčat. Mši za umučené ženy sloužil kaplan americké armády Rabi Herman Rocker. Po obřadu byly rakve uloženy do několika společných hrobů. Každý byl opatřen dřevěným křížem se jménem pohřbené. Dokumentem z pohřbu je obraz, který namaloval jeden americký voják podle dobové fotografie. Ženy, které zemřely po 11. květnu 1945, již byly pohřbívány do samostatných hrobů. Až do 16. listopadu 1945 vzdorovala smrti sedmnáctiletá Polka Dora Ebe, její smrtí se zdánlivě uzavřel seznam žen pohřbených na volarském hřbitově, obětí pochodu smrti. Ovšem skutečnost byla jiná. Náhodný houbař v srpnu 1946 v lese poblíž Volar nalezl částečné torzo lidského těla. Přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kostru ženy a usoudil, že pravděpodobně náleží jedné z vězeňkyň, jejichž transport tudy v květnu 1945 procházel. Tyto dvě poslední oběti na původním seznamu žen pohřbených ve Volarech chybí a proto dochází k mylným informacím o počtu, který je v různých publikacích uváděn v rozmezí od devadesáti tří do devadesáti osmi. Na volarském hřbitově je sice devadesát šest pomníčků, ovšem pod jedním je pohřben Grigorij Onopščenko, ruský dělník, který byl v roce 1944 poblíž obce Dobrá postřelen a svému zranění podlehl. Pohřben byl v nedalekém lese a při svozu obětí pochodu smrti byly jeho ostatky též převezeny do Volar. Údržba hrobů tak, jak byly uspořádány v prvním poválečném roce, byla náročná na čas. Proto se odbojáři rozhodli, že místo společných hrobů bude utvořeno sedm pásů a dřevěné křížky nahradí plechové trojúhelníky se jménem pohřbené. Při této úpravě byl do průčelí hřbitova umístěn kříž z břízy s trnovou korunou – symbolem utrpení. Další větší úprava, kterou již financovalo město, byla provedena v roce 1956. Plechové trojúhelníky nahradily vkusné kameninové pomníčky – na osmdesáti pěti jsou vytesána jména. Na deseti jména chybí. Je na nich vytesáno jen strohé Neznámá. V současné době ovšem číslo deset neplatí. V roce 1995 byla na hřbitovní zeď umístěna vzpomínková deska se jménem Mirl Waksman. Tato žena zemřela u obce Polka a je pohřbena pod jedním z pomníčků, kde je vytesáno Neznámá. Další jméno se nám podařilo vypátrat až loni. Jedná se o paní Hochbergerovou, která byla zastřelena u Cudrovic. Její dcera Margot Wainblumová žije ve Francii a jako dítě byla též přímou účastnicí pochodu smrti, který přišel do Volar. Měla však větší štěstí než její maminka; za svůj život vděčí zdravotnickému personálu volyňské nemocnice. Po vyléčení žila nějaký čas ve Volyni v rodině doktora Tomsy a často jezdila do Volar na hrob svojí maminky. Podle vyprávění manželů Tomsových vždycky pokládala kytičku na všechny hroby, které byly označeny slůvkem Neznámá se slovy: „Vždyť v jednom z těch hrobečků přece leží moje milovaná maminka.“ V roce 1995 přijelo uctít památku svých spoluvězeňkyň dvacet čtyři přímých účastnic, přeživších ten nejhorší pochod, který mohli nacisté vymyslet (13 z Izraele, 2 z Kanady, 7 z USA, 1 ze Švédska a 1 z ČR). Volarský hřbitov obětí pochodu smrti je snad jediný v Evropě, kde jsou jména obětí masového vraždění vyryta na jednotlivých náhrobcích.
Info: http://www.sumava.cz/objekt_az/1812-pamatnik-95-obeti-pochodu-smrti-volary/
Počasí: +20°C, Polojasno až oblačno a mírný vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 217 zobrazení
mautinkaa
  • 9.7.2013
  • 114 zobrazení
detirepice
  • 30.7.2012
  • 314 zobrazení
sipka22
  • 8.7.2014
  • 356 zobrazení
ps-ctyrlistek
  • 22.7.2013
  • 289 zobrazení
reklama