Report ze sobotního výšlapu TK Qitečka k Hradeckému rybníku v Tovačově.
27.3.2021.
Ranní sluníčko, které mne ráno vzbudilo, mne pozitivně naladilo, že nám i počasí bude přát.
Z Přerova jsme vyrazili autobusem směr Tovačov, odkud jsme přes zámek v Tovačově a dubovou alej, vyrazili k Hradeckému rybníku. Kde nás čekalo překvapení, setkali jsme se na hranici okresů s přáteli z Olomouce, kteří měli stejný nápad. Tak jsme společně, při dodržení stanovených opatření, na hranici okresů rozdělali oheň opekli společně nějakou tu klobásu a nebo špekáček, občerstvili se zázvorovým, ořechovým a trnkovým čajem a nebo nealkoholickým pivkem, byla i bábovka (upekl ji Kája ve své troubě) a sladké rohlíčky a spousta dalších dobrot.
Po této zastávce "rychlého občerstvení" a uhašení ohně "dobrovolnými hasiči" Kájou a Pavlem, jsme se vydali na obhlídku dalších rybníků, jsou celkem 4.
Neobešli jsme se všechny, začal totiž foukat studený vítr a spadla i nějaká ta kapka vody (předpověď počasí to nějak tak naznačovala).
Proto jsme se rozhodli, že vyrazíme cestou necestou, polem nepolem, po hranici okresu, do Brodku u Přerova, kde jsme nasedli do vláčku a odjeli k domovům... .
Abych nezapomněl. Cestou se od nás odpojila Vlasta B. se syny, kteří se vraceli přes Citov a Tovačov do Lobodic.
Celkem jsme ušli podle mého krokoměru cca 15 km.
Přátelé, děkuju za vydařený výšlap a těším se na ty nadcházející.
Na závěr pár fotografií.
Fotili: Vlasta B., Jarmila K., Kája S., Milan C., Honza M. a moje maličkost.

Po nizkohorskem terenu Opicich hor nad Kolinem; 19.6km, 500m prevyseni; s Pavlem jsme vyrazili z Pecek pres Malou Vysokou, k Bezhlavemu Janu a Kukliku a pak cestou necestou k Miskovicum, Vysoke a pres Opatovicky kopec zpet. O dva dny pozdeji jsem po ranu solo dokoncil trasu mezi Kukliky, Sukovem a Kankem. Spolu s lednovymi okruhy Vysoke jsme naslapali 50km v nasem lokalnim nizkohorstvu a to je skutecne jedinecny vykon zimy 2021!

Plešivec, Viklan, Smaragdové jezírko, Krkavčí skály

Díky sněhu šlo nahlédnout, že od Viklanu nikdo neudělal pár kroků navíc ke "Skalnímu městu". A přitom krása a radost pohledět na lidskou kreativitu ...

Původní plán byl tento:
https://mapy.cz/s/3o2T7

Protáhnul se o jezírko na:
https://mapy.cz/s/mozejaguzo

Z Krkavčích skal jsem se pustil cestou necestou dolů směrem k Viklanu. Potkal jsem hodně lidí včetně dvou velkých skupin, dobře se bavících až se hory zelenaly. Dopoledne sněžilo a lesní cesty krásně bílé, při návratu v nižších polohách tálo ...

Cca 12km, cestou necestou i v hlubokém sněhu, abych se vyhnul davům lidí...k večeru slušně přituhlo, až na -10st. téměř v 900mnm + čerství vítr.

Je první lednový víkend, pár stupňů mrazu a všude sníh - no paráda. Po dvou letech mířím do oblasti Bílého potoka na Velkobítešsku. Nejprve na Maršovské jezírko, pak na soustavu malých vodopádů. Díky pravé zimě jsou hodně těžko dostupné, ale kousl jsem to a fyzicky jsem se jich dotknul. Po modré pak sestupuji do údolí Bílého potoka, kolem několika mlýnů, cestou necestou křižující bystřinu na odvážných lávkách. Na srubu v zátočině osádka není, odpočívám tedy v rozvalinách starého železářského hamru. Břehy jsou lemovány rozeklanými skalisky, zvláště v oblasti Výřích skal. Potkávám jen nahodilé poutníky a kusy srnčí zvěře. Je to příjemný vejšlap, hodně jiný od mé poslední letní návštěvy. Za mlýnem Ve žlebu odbočuji do Rokle Přibyslavického potoka. Ten je vlhký a zasmušilý celoročně, takže mechové příkrovy skal živí tisíce krápníků, voda spěchá přes tmavé kameny a padlé dřevo dolů do Bílého potoka a stíny stromů lámou slunko do bizardních obrazců. Vracím se zpět na soutok a mé kroky vedou na camp T.O.Rover. Tady dělám delší pauzu a vzpomínám na vydařený 75. potlach. Na fleku je uklizeno a v přístřešku vše potřebné pro vandrovníky. Po posezení u ohníčku zanechávám novoročenku a stoupám lesy a pak pláněmi Prostředních Haken do úžlabí Podhorky. Tuto potoční rokli si pro křížení zvolilo i množství lesních zvířat, je to pěkný kros. Bláto a špinavý sníh sklepávám ještě na lesní cestě Na Mazleně. Úděsný svah konči až v obci Braníškov. Slunce padlo za obzor a já na lávku přístřešku u zastávky. Ale až nohy povolí, zbydou pěkné vzpomínky.....

Z Křižanovic do Polánky, k vápence, Chlum, Křižanovice - lesem cestou necestou