Hledání

7 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

cvl24
Kategorie: dokumentykoníčky
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.4.2018
  • 115 zobrazení
  • 3
urbexfotografie
  • 23.3.2019
  • 30 zobrazení
  • 0
domecek-kamenna
Konečně to vypadá, že budeme jezdit k domu po silnici ! Pokládají se obrubníky v naší ulici - dokonce jsme si mohli říct, kde a jak dlouhou chceme mít sníženou nájezdovou část.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2010
  • 98 zobrazení
  • 0
ppmen
Apartmán Ante je druhý dům pod silnicí z Omiše na Makarskou, proto je tam mírný hluk, restaurace Nevera je kousek nad ním. Vaří dobře, personál výborný. Až dolů k moři sejdete po celkem 168 schodech! Ovšem představa, že v tomto místě pobytu bude klid, se ukázala jako lichá. Chorvatské pobřeží je už totálně přelidněné. Nejlépe vybrat termín mimo hlavní sezónu.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 359 zobrazení
  • 0
radekmaslo
Poslední dva dny jsme před odletem domů strávili v Bangkoku. Jeli jsme nadzemkou BST, která jede neustále ve výšce nad domy a silnicemi a později se v centru proplétá mezi mrakodrapy. Navštívili jsme Královský palác, kde jsou opravdu nádherné stavby a tisíce turistů propleténými v této době ještě průvody Thajců ve smutečních šatech. Po dvouhodinové prohlídce, úplně propocení jsme se šly zase převlíknout a zchladit do jednoho menšího chrámu. Odtud jsme pokračovali k řece aˇnaskočili na první loď. Náhodou jela naproti na Wat Arun. Navštívili jsme Wat Arun - nádherný palác ve khmérském stylu, který byl celý mozaikově vyskládaný. Poté jsme už s rozvahou nastoupili na loď, která nás dovezla, kam jsme potřebovali - stanice Sathon a přestup na nadzemku. Ta nás potom odvezla k hotelu v Lat Krabang. Večer jsme potom trávíli na rušných ulicích blízko hotelu, kde to opravdu žilo. Chodili jsme po tržištích a navštívili spoustu stánků a obchodů. Jednu hospodu u silnice jen tak pod střechou z vlnitého plechu jsme si oblíbili. Dobře tam vařili a grilovali, měli pivo a že jsme si vůbec s nimi nerozuměli nám nevadilo. V této hospodě jsme byli i předešlý den po příletu z Krabi. Druhý den jsme ráno odlétali z Bangkoku přes Omán do Mnichova.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 61 zobrazení
  • 0
statnirentier
Ve dnech 4.3.2019 - 6.3.2019 jsme navštívili Jizerské hory na běžkování. Ubytování sehnal Sokolík v penzionu U raka na Souši. Bylo nás 15 účastníků z Náchoda, Rychnova, Hradce Králové, Chocně a Kraví hory. Polopenze obstojná, ne-li vynikající. Po snídani mohl každý dostat tu svoji kávičku, kterou servírovala paní majitelka. Počasí na předpovědi mizerné, ale byli jsme celkem mile překvapeni, jak to dobře vyšlo. První den v pondělí stopy lehce zledovatělé, ale zato to jelo jako z praku. Nechal jsem se ukecat a s Jirkou Švadlenou jsme absolvovali cca 50 km, no jako Jizerská padesátka. Přijeli jsme akorát tak na večeři před šestou večerní. Trasa vedla ze Souše na Smědavu po Soušské silnici, krpálem zprava jako na Jizerské 50 na Knajpu, pak přes Rozmezí dolů na Kristijánov, opět nahoru na Točnu, přes Krásnou Máří, Na Žďárku, Čihadla, Smědavu a domů po silnici na Souš. Z Kristijánova na Točnu trochu po jehličí, ale šlo to na modrý podklad a universál klister. Měl jsem toho teda dost, protože ze Smědavy to až tak nejelo a musel jsem těch 8 km odpádlovat rukama. Na Smědavě ještě společně občerstvení. Polévka hovězí vývar za 65,-, boršč za 85,- Kč. No, neberte to...Druhý den již společně za trvalého sněžení, kdy v kraji lilo jak z konve ze Souše odbočkou na Darré Jizerskou magistrálou na Knížecí, po Hraniční na Promenádní přes Mořinu k Jizerce na Pyramidu. Tam občerstvení a nazpět po Jezdecké přes Darrou na Soušskou silnici domů. Něco kolem 26 km. Třetí, poslední den sluníčko, teplota okolo nuly, tratě v čerstvém sněhu 10 cm projeté, takže bez jehličí, opět nahoru ze Souše po Soušské silnici na Darrou a Jezdeckou cestou na Mořinu, bez občerstvovací zastávky Jizerskou silnicí na Smědavu. Tam jsem si musel doplnit tekutiny, prože to nešlo na vlhký sníh pořádně namazat. Takže buď vybruslit nebo odlaufovat. Zbytek vrcholového družstva jel rovnou na Souš. Po rychlém nabytí cukru do svalů a alkoholu do hlavy to jelo samo. Před Souší jsem partu dostihl. Asi 23 km nebo tak nějak. Druhá parta se Sokolíkem jeli auty na Jizerku a odtamtud to vzali okruhem na Smědavu a zpět na Jizerku. Potkali jsme je na Jizerské silnici. Celkem vydařený zájezd. Obdivoval jsem Choceňáky a Hradečáky, kteří nemazali anžto měli běžky s filcem na komoru. Příští rok se mezi ně zařadíme i my z Kraví hory a koupíme je. Nemá to chybu a stoupá i jede to. Tož asi tak. Foto a videa ilustrují naše běžkování 2019 v Jizerkách.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 39 zobrazení
  • 1
fjw
Během našeho putování po Sicílii jsme ve dnech 28. a 29. března 2019 dospěli až k sopce Etně. Nejprve jsme nahlédli do kaňonu soutěsky Alcantara na úbočí sopky a pak následující den si vyjeli busem ke spodní stanici lanové dráhy.
Soutěska Alcantara je v rámci Evropy unikátním kaňonem. Jedná se o soutěsku z černých lávových stěn, které jsou až 50 metrů vysoké, a jejich charakteristický šestiúhelníkový tvar sloupcového čediče prozrazuje, že vznikaly během procesu ochlazování vyvřelé lávy. Soutěska se nachází asi 20 km od Taorminy a poskytuje příjemné osvěžení i v těch nejparnějších vedrech. Soutěska Golla dell’ Alcantara byla vyhloubena vodou stejnojmenné říčky do bazaltových vrstev, vytvořených před dávnými časy ztuhlou lávou, vyvrženou malou sopkou severně od Etny. Ve spodní části toku, mezi vesnicemi Mitogio a Motta, tak vznikl pětadvacetimetrový kaňon s kolmými stěnami až 50 m vysokými. Název soutěsky je odvozen z arabského výrazu „al-Qantarah“, což znamená most. Jsou pro ni charakteristické zvláštní skalní útvary, které vznikly, když proud žhoucí rudé lávy dorazil k vodě a rozštípal čedič na lávové hranoly. Mezi skalními stěnami se řeka hbitě proplétá a tvoří kaskády, mísy a vodopády. Kaňon je vpravdě evropským unikátem – jemu podobný se nachází až daleko na Havajských ostrovech.

Neustále dýmající hrozba, ale také dárkyně úrodné půdy pro sicilská pole, zahrady a vinice, to je Etna – největší a nejaktivnější evropská sopka. Je nevyzpytatelná a pořád se hlásí o slovo. Její existence je opředena legendami, se svou výškou více než 3 000 metrů je viditelná takřka z celé Sicílie a symbolicky tak tvoří srdce celého ostrova. Na svět se Etna prodrala před 700 000 lety. Dalšími erupcemi neustále měnila svou podobu až do té dnešní, která se ustálila přibližně před 5 000 lety. Sopka je živá, a ač drobně, mění se neustále, zejména pokud jde o její výšku. Ta poslední změřená z roku 2014 je 3 350 metrů. Staří Řekové ji nazývali „Ohnivá hora“ a měli za to, že pod vulkánem je zasypán jeden z obrů Titánů a výbuchy Etny znamenají, že se obr chystá uniknout. Kouření z hory podle Řeků zase znamenalo, že Kyklopové, kteří mají pod kráterem svoji dílnu, právě kovají pro bohy nové zbraně. Od doby, kdy existují písemné záznamy, se ví o 140 erupcích Etny. Nejničivějšímu výbuchu v roce 1669 předcházelo třítýdenní zemětřesení a sopka pak soptila čtyři měsíce. Proud lávy se valil přes město Catania až do moře. V Catanii je přítomnost Etny neustále cítit takřka na každém kroku. Černý kámen, ztuhlou lávu Etny, tu v minulosti využívali při stavbě domů i silnic. V posledních deseti letech je vždy alespoň jeden z vulkánů sopky více či méně aktivní. Stává se celkem běžně, že pokud se Etna začne probouzet a začne se z ní kouřit, letiště v nedaleké Catanii zůstává uzavřené. Sopka je zrádná, na jejích bocích existuje kolem 300 malých kráterů a lze se tu setkat i s horkou vytékající lávou. Úbočí Etny je velmi úrodné. Zatímco vrchol hory charakterizují tmavé lávové svahy bez vegetace, při jejím úpatí se rozprostírá takřka „zelený ráj“. Daří se tu vinné révě, fíkovníkům i další bujné vegetaci. Zvětralá láva poskytuje všem rostlinám ideální podmínky k jejich růstu. Zdroj: https://www.radynacestu.cz/magazin/sopka-etna/
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.3.2019
  • 334 zobrazení
  • 7
reklama