dafinos
Děkuji časopisu Překvapení za krásnou dovolenou! Ne, že by mi ji věnoval, nebo jsem ji vyhrála, ale asi před třemi lety v něm vyšel článek o opomíjené oblasti na Slovensku-oblasti Gemeru.
Článek mne okamžitě zaujal, sliboval místa velice zajímavá, přírodní, technické i historické památky a to vše téměř bez turistů. To rozhodlo, abych si udělala poznámky míst, která se tam doporučovala a lístek uložila na čestné místo, ( rozuměj magnetkou na ledničku) mezi další podobně důležité papírky a čekala na příležitost…

…která se naplnila toto léto. V lednu jsem začala plánovat a těšit se, na mapě jsem si vyznačila všechna doporučovaná místa, ale přitom na mne začaly vykukovat další a další tipy zajímavých míst v okolí. Bylo nemyslitelné vložit je do 4 dnů pobytu a to ještě doufat, že nám do toho nezaprší. Uprostřed oblasti, vyšlo to na Revúcku Lehotu, jsem zajistila ubytování a začali jsme se těšit. Ale jak všichni víme, následovala koronavirová pandemie, uzavření hranic…ale já jsem měla v duši takový zvláštní klid, jistotu, že Slovensko se nám na prázdniny otevře…A taky že jo a my jsme mohli s přáteli začátkem prázdnin vyrazit cca 300 kilometrů do neznáma. Pro mne je začátek dovolené i samotná cesta, tak jsem vybrala cestování bez dálnic, ale městy, vesnicemi, krajinami nikoho plné lesních serpentin, vidět maximum ze života místních lidí.
Plánovanou zastávkou bylo horské sedlo Zbojská se salašemi, chutnými domácími výrobky, skvělou vídní, dřevěnou rozhlednou, která byla postavena teprve nedávno, neslibuje daleké výhledy, ale vyšplhat se po hodně příkrých schůdcích a v mezipatrech shlédnout expozice vycpaných zvířat v oblasti žijících rozhodně doporučuji. Kdybychom měli času více, rozhodně bychom zde absolvovali Naučný chodník zbojníka Jakuba Surovca, ale ten snad příště…
Ubytování v Penzionu Flipper na hrázi vodní nádrže Míková nemělo chybu. Výborná kuchyně, čisté a útulné pokoje, nádherné výhledy z oken na vodní plochu a romanticky kýčovité západy slunce, majitel, který se nápadně podobal herci Dennisi Quaidovi v dobách své největší slávy plnil všechna přání, vždy zodpověděl naše dotazy k našim plánovaným výletům, perfektně zná okolí, to byl velký bonus!

Na pátek byla předpověď počasí rozpačitá, první polovina dne slunečno a velmi teplo, odpoledne bouřky, déšť. Po snídani jsme tedy z místa pěšky vyrazili přes obci Chyžné, kde se nachází raně gotický kostel Zvěstování Panně Marii z 2. poloviny 13. století, vyzdobený vzácnými freskami z konce 14. století. V interiéru se nachází i pozdně gotický oltář z dílny Mistra Pavla z Levoče. Shlédnout ho nám ale nebylo souzeno, poněvadž jsme zde byli mimo návštěvní dny. Naše kroky mířily mezi poli do další obce, Magnezitovce, kde za obcí stojí monumentální Koprášsky viadukt a tunel ( v roce 1938 se rozhodnutím vídeňské arbitráže posunuly hranice Maďarska do katastru obce, na toto Slovensko reagovalo výstavbou nové železnice na trase Chyžnian voda - Slavošovce a na tomto místě byl v letech 1941- 1944 postaven železniční most dlouhý 102 m s největší hloubkou oblouku 36 metrů a dva tunely dlouhé 245m ( Koprášsky) a 2500m ( Slavošovský). Po navrácení území po roce 1949 však budování železnice ztratilo smysl a tak tyto stavby bez kolejí zde stojí jako vzpomínka na historii). Kochali bychom se zde déle, ale blížící se bouřka nás donutila rychlými kroky toto nádherné místo opustit. To už jsme začali spřádat plán B a to, že zpátečních 6 km pojedeme autobusem, nedovedli jsme si představit, že bychom cestu zpět absolvovali po rozmáčených polích. Se začínajícím deštěm jsme měli víc štěstí, než rozumu, objevil se autobus, který ani nebyl na jízdním řádu, o četnosti spojů za den na tomto konci světa ani nemluvě a tak jsme po dvojím přestupu, po silnicích okamžitě zaplavených divokou vodou z hor šťastně dorazili na zastávku, která se shodou okolností nachází přímo u penzionu.
Sobota se slibovala nádherná a nakonec také byla. Vyrazili jsme tentokrát směrem na východ, do obce Zádiel, která je vstupní branou do Zádielské tiesňavy. Unikátní krasový kaňon, největší na Slovensku nalezneme ve východní části Slovenska, kde Slovenský kras navazuje na Slovenské rudohorie. Dolina je vytvořena v druhohorním vápenci, tak jako celý kras a tvoří Národní přírodní rezervaci o výměře 214 ha. Dosahuje délky 3 km a hloubky až 300 m. Pohodlnou cestu kaňonem lemuje říčka Blatnice a protože jsme tudy šli po období dešťů , vody v korytě bylo docela dost. Trasa se pak ze zachovalé socialistické asfaltky zvedla do terénu a lesní stezka nás vyvedla na náhorní plošinu a soutěsku s dalekými výhledy jsme měli jako na dlani. Pohodová trasa cestou zpět na parkoviště pak končí docela drsným sešupem, na žabky to rozhodně není. Nutno přiznat, že zde jsme potkali nejvíce turistů za celý náš pobyt, ale připadali jsme si i tak jako první čeští průkopníci, protože krajanů jsme potkávali poskrovnu…
Pokud vás zajímá historie, rozhodně nenechte bez povšimnutí Mauzoleum Andrássyovců, ( Mauzoleum v Krásnohorském Podhradí je místem posledního odpočinku hraběte Dionýsa Andrássyho (1835-1913) a jeho manželky Františky Hablawetz (1834-1902). Bylo postaveno v letech 1903-1904 podle projektů mnichovského architekta Richarda Bernd a jeho výzdobu vytvořili sochař Max Frick a malíř Karl Throll. Mauzoleum je unikátním dílem ze začátku 20. století inspirované starokřesťanských, byzantským a Karolinským uměním. Kolem stavby se nachází desetihektarový park a vzadu, za mauzoleem, je pohřben věrný pes hraběcího páru Tascherl (1890-1910) - na hrobě jezevčíka se nachází pískovcový pomník se sochou pejska od Hanse Bauera).Tato památka se nachází přímo u hlavní cesty, nadohled hradu Krásna Hôrka, kam jsme zamířili vzápětí.

Krásna Hôrka je jediným Slovenským hradem, jehož architektura a sbírky se zachovaly téměř neporušené. Hrad plnil především ochrannou a správní funkci a jen okrajově residenční. Monumentální stavba zde do krajiny shlíží od I. poloviny 14. století. Bohužel od roku 2012, kdy hrad zachvátil rozsáhlý požár zaviněný nedbalostí, stále probíhá rekonstrukce a je pro návštěvníky uzavřen.

Následující den jsme se , vybaveni v místním konzumu zakoupenou čerstvou mrkvičkou, vydali do obce Muráň, natěšeni na seznámení se s místní syslí komunitou. V médiích proběhla zpráva, že po několika vydatných červnových deštích byla syslí louka vyplavena a lidé se všemožně podíleli na jejich záchraně, také byla vodou stržena silnice, která kolem této louky vede a proto jsme museli k těmto zvířátkům vyrazit z obce 2 km pěšky. Odměnou nám ale bylo možnost patřit chvilku do jejich světa, byly jich stovky, byli všude, nechali se pokrmit z ruky, pohladit, ochotně pózovali při focení, přebíhali po rukou…nádherní užiteční tvorové s očima jak černé korálky. Horké dopolední počasí jim vyhovuje, jen se hemžili, ale nás asi po hodině docela zmohlo, vrátili jsme se do obce zpět, abychom z její druhé strany začali stoupat na zříceninu hradu Muráň, třetí nejvýše položený hrad na Slovensku( 935 mnm), postavený ve 13. století. Výstup z parkoviště vede celou dobu lesem a také celou trasu stoupá…celkem 500 výškových metrů na asi na 4 km. Kousek pod hradem je příjemná chata Zámok, kde je možno se občerstvit. Z vyhlídek je nádherný výhled daleko do kraje, turistů zde, jako je na tuto oblast běžné, bylo minimum.
Tímto vydařeným výletem jsme zakončili náš zbytečně krátký pobyt, který jsme sice naplnili programem jak jen to šlo, ale kdybychom mohli zůstat déle, chtěli bychom vidět ještě: Telgártskou slučku a Chmarošský viadukt - technicky nejzajímavější železniční objekty. Sklon železniční trati v tunelu je 12,5 ‰ a řeší nárůst výšky o 31 metrů ve stoupání do sedla Besnik. Právě díky tomuto unikátu se úsek tratě nazývá Telgártska slučka. Dále zámek Betliar, jehož zařízení nerozkradli nebyl přestavěn a prakticky od znárodnění slouží účelem muzea. Vše, co se v interiérech nachází, patřilo členům rodu Andrássy, jejichž považujeme za nejvýznamnějších aristokratů v Evropě v 19. století, chov koní plemene Norik muráňského typu volně chovaný na loukách Muráňské planiny, Krásnohorská jeskyně s jedním s nejvyšších krápníků na světě( 33 m), Kráľova hoľa, nejvyšší vrchol východní části Nízkých Tater ( 1946 mnm).

Hodnocení na závěr? Nádherný kus země s nekonečnými, převážně listnatými lesy, kopce, kopečky, hory, spousta přírodních krás, historie, surové podhorské vesnice, kde se zastavil čas, v nich milí lidé zdravící na každém kroku, stezky bez turistů a příroda bez odpadků. Přála bych si, aby to tak zůstalo…
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 17.7.2020
  • 85 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
hanakzhor
Vzpomínkové toulání jedním z nejkrásnějších měst Moravy. Podle tradice založení města souviselo s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad Břetislavem v r. 1099. Otta podle pověsti dal na památku svého vítězství postavit osadu s dvorcem a kostelem v místech dnešního Starého Města. Z kostela se dochovala pozdně romanská věž, která zároveň sloužila jako útočistná věž zeměpanského hradu, spojená s pozdější gotickou kaplí sv. Ducha. Telč se uvádí ve falzu z r. 1180 jako osada na moravsko-českém pomezí, na křižovatce dvou starobylých cest spojujících Brněnsko s jižními Čechami. Král Jan Lucemburský prodal r. 1315 hrad i město pánům z Vartemberka, později patřil pánům z Bergova. Pak opět přešly do královského majetku. Z r. 1335 je zpráva ve které se zmiňuje zeměpanský dvorec, sídlo královského správce. Po požáru r. 1387 byl hrad opuštěn. Z královského majetku přešla Telč r. 1339 do rukou jihočeských Vítkovců, pozdějších pánů z Růže a jejich větve pánů z Hradce u kterých byla až do počátku 17. stol. Nový majitelé rozšířili původní osadu na město. Nová Telč se vyznačovala velkým trojúhelníkovým náměstím a novým farním kostel sv. Jakuba Staršího, v jehož těsném sousedství byl v pol. 14. stol. vybudován gotický hrad a kolem města hradby se dvěma branami, Horní (Velkou) na jižní straně a Dolní (Malou) na severní straně. U Velké brány byla později zbořena její zadní část za přemostěným vodním příkopem směrem k městu. Do obranného systému města byly zapojeny i dva rybníky, Štěpnický a Ulický a Telečský potok spojený pod hradem kanálem. Hradební pás se z větší části zachoval dodnes. Hospodářský vzestup města, založený na rybnikářství, se odrazil v rozvoji města i hradu. Město i hrad prodělaly několik gotických, renesančních i barokních přestaveb, které vznikaly většinou po velkých požárech. Ve 2. pol. 15. stol. byly k hradnímu paláci přistavěny dvě hranolové věže a přistavěno krátké jižní křídlo se zbrojnicí. Příbyla budova nové kuchyně, věžovitá brána a pivovar s vysunutou hranolovou věží, vše bylo opevněno vlastní hradbou. K další rensesanční přestavbě došlo Zachariášem z Hradce za účasti italských architektů v letech l. 1546-80. K novým vnitřním přestavbám, klenotnice, hodovní síň, zbrojnice, Zlatý a Modrý sál i novým palácům, přibylo na bývalém předhradí nové arkádové nádvoří, italsky pojatá okrasná zahrada lemovaná přízemním arkádovým ochozem a později byl vybudován i anglický park. Dvoulodní kostel sv. Jakuba ze 14. stol. byl po vyhoření opraven novogoticky koncem 15. stol. R. 1602 přešlo panství v Telči do vlastnictví Slavatů z Chlumu a Košumberka, oblíbence císaře Rudolfa II., který utrpěl pokoření při pražské defenestraci v r. 1618. Byl za to poctěn v r. 1628 mnoha výsadami a stal se nejvyšším kancléřem království českého. Po smrti Slavaty panství přešlo na Františka Antonína z Lichtenstejna- Kastelkorna, který je odkázal Aloisu Podstátskému z Prusínovic, kterému zůstal zámek a statek až do r. 1945. V l. 1663-67 byla vybudována jezuitská kolej s kostelem Nejsvětějšího Jména Ježíš s konviktem Andělů. Na břehu Štěpnického rybníka je hřbitov s barokním kostelem sv. Anny z let 1695-98. Poblíž Štěpnického rybníka je kaple P. Marie z r. 1719. U Staroměstského rybníka je kostel Matky Boží, údajně nejstarší stavba ve městě z r. 1099. Před ní stojí mariánský sloup z r. 1673, na břehu je galerie šesti soch světců. U hráze Ulického rybníka jsou kamenná boží muka z r. 1480. Na styku Špitální a Zachariášovy ulice stojí bývalý poutní kostel Matky Boží z 2. pol. 14. stol. Hlavní atrakcí Telče jsou dlouhé řady průčelí městských domů na delších stranách náměstí s renesančními i barokními štíty a podloubími, mariánský sloup z let 1716-20 a dvojice kašen, původně dřevěných. Dolní kašna vznikla před r. 1536 a zdobila ji plastika patronky města sv. Markéty. Socha byla na popud místních obyvatel roku 1717 přetvořena sochařem Davidem Lipartem z Brtnice. Horní kašna vznikla až v r. 1817 a úpravou do současné podoby prošla v r. 1827. Jejím ústředním tématem je socha Siléna s malým Dionýsem v náručí, dílo kameníka z Olší. Zděné patrové domy byly stavěné postupně po požáru v r. 1386. Domy s gotickými jádry mají v přízemí mázhausy, většinou sklenuté na střední podpěru, do kterých se vstupovalo z podloubí. Po požáru v r. 1530 vznikla v Telči řada renesančních domů, které se vyznačují bohatými sgrafitovými průčelými s arkýřem. Dvoupatrová radnice byla postavena na dvou parcelách, dokončena r. 1574. Radnice několikrát vyhořela a byla v r. 1499 také zdevastována výbuchem střelného prachu ve sklepě. Ojedinělé průčelí má vysoký architektonický řád, pilastry vedou od sloupů celou výškou až k římsové hlavici. Do dnešních dnů zůstaly domy na náměstí ve svém malebném celistvém souladu téměř nedotčeny. Na náměstí je Muzeum Vysočiny s pohyblivým betlémem a řadou galerií. V r. 1852 byla založena jako první na Moravě-nižší reálka. Město bylo v r. 1970 prohlášeno za MPR a v r. 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V areálu zámku je Muzeum Vysočiny a Expozice Jana Zrzavého. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu jednoho století.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2020
  • 38 zobrazení
klen1
Kříže stojí na kamenných čtvercových soklech, přičemž prostřední je větší a dva krajní o něco menší. Prostřední kříž měl na sobě připevněnou desku, kde se text nacházel. Bohužel deska se nedochovala. Částečně čitelný text se zachoval na levém kříži, kde lze číst na prvním řádku: "Zur Ehre Gottes" (Ke slávě Boha) a na posledním řádku: "Dionys u. Ive Hahn". Nejvíce zachovalý nápis je pravém kříži: "Zur Ehre Gottes das auf die Curhilfe der vierzehn Notthelfer Heil wiederholen Gottdanke. Hans u. Anna Hahn aus Sangerberg 1849" (Ke slávě Boha, který lázeňskou léčbou společně se čtrnácti pomocníky v nouzi pomohli k uzdravení, opakujeme děkujeme ti Bože. Hans a Anna Hahnovi ze Sangerbergu 1849).

Prostřední a levý kříž jsou kamenné a původní. Pravý kříž byl poškozen a místo něj byl vztyčen dřevěný.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2019
  • 27 zobrazení
coloraaa
Dnes jsme navštívili Řecké divadlo (Teatro Greco) – monumentální divadlo vytesané do skály v roce 470 před Krystem mělo kapacitu 15 000 diváků. Pochází z 3. století n. l.. Historie Syrakus sahá až do roku 733 před naším letopočtem. Žádné jiné město na Sicílii nemá takové bohatství uměleckých a kulturních pokladů z nejrůznějších epoch. Uvnitř areálu se nachází i umělá jeskyně Dionýsovo ucho.
Počasí: +34°C, slunečno a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2019
  • 177 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
coloraaa
Dnes jsme se vydali do Syrakus hlavního město stejnojmenné provincie. Větší část města leží na pobřeží a ta menší na ostrůvku Ortigia. Obě části propujují mosty. Nachází se zde největší řecké divadlo antického světa a obrovská jeskyně Dionýsovo ucho, tak se jdeme podívat.
Počasí: +34°C, slunečno a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2019
  • 146 zobrazení
martina6356
Poslední výlet z Tola do Olympie - téměř přes celý Pelopones: Cesta krajem Arkádie (už jen ten název!) a opět s nádhernými výhledy. Areál krásně rozlehlý a stinný, kde se párset lidí krásně "rozpustilo" a tak jsme se mohli kochat ve svém vlastním tempu. Krásné 2 muzea - jedno věnované jen Olympiádám a druhé již klasicky sochami (se snad jedinou zachovanou Praxitelevou sochou Herma s nalým Dionýsem, která má v muzeu vlastní místost i vlastního hlídače), nádhernými bronzy, amforami atd. atd....
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2019
  • 27 zobrazení
fjw
Dvě blízká města na Sicílii jsme navštívili během středy 27. března 2019.
Noto - Barokní pohádkové městečko Noto působí ze všech měst na Sicílii nejjednotnějším dojmem. Pohled na medově žlutou vápencovou idylu vyvolává nadšení i u ignorantů umění. Na počátku však stála katastrofa – po silném zemětřesení v roce 1693 bylo staré Noto téměř zcela zničeno. Ti, kteří zkázu přežili, se odstěhovali a znovu vystavěli mnohem krásnější město na terase jižních výběžků Monti Iblei. Možnost projektovat barokní město od nuly přivedla do Nota nejslavnější architekty Sicílie. Město, vzdálené 32 kilometry od Syrakus, působí jako grandiózní divadelní scéna. Během několika málo desetiletí bylo postaveno 15 paláců, 19 klášterů a 23 kostelů. Zvláště působivá je katedrála San Nicolo a kostel San Francesco s obrovským schodištěm. Dnes však Noto pomalu upadá. Přestože má 20 tisíc obyvatel, působí ospalým dojmem a barokní nádhera postupně pustne. Skrovné zbytky ruin starého Nota zničeného zemětřesením leží ve vnitrozemí asi 10 kilometrů od dnešního města. Zdroj: https://www.mahalo.cz/italie/destinace-italie/sicilie/noto.html
Syrakusy - Sicilská metropole umění. Žádné jiné město na Sicílii nemá takové bohatství uměleckých a kulturních pokladů z nejrůznějších epoch. Historie Syrakus sahá až do roku 733 před naším letopočtem. Syrakusy – řecky Syrakusai – se skládají ze dvou zcela rozdílných částí. Velice milé a přívětivé staré město se svými klikatými uličkami bylo vystavěno na světlém, tvrdém skalním podloží poloostrova Ortigie, spojeném s pevninou dvěma mosty. Právě zde bylo město založeno a zdejší přístav se stal srdcem tohoto starověkého města. O kus dále směrem k vnitrozemí se nacházejí ruiny z řecko-římského období. Řecké divadlo „Dionýsovo ucho“ a římský amfiteátr leží uprostřed typické nové čtvrti, jež se svažuje až k moři. Zdaleka viditelná je monumentální betonová kruhová stavba poutního kostela Madonna della Lacrime v moderní části Syrakus. Syrakusy jsou rodištěm matematika a vědce Archimeda, který v roce 212 před naším letopočtem pomáhal bránit město před útokem Římanů.
Archeologický areál v Syrakusách zahrnuje řadu antických staveb z různých období. Nejprve spatříte oltář Hierona II., obětní místo obrovských rozměrů (23 x 198 metrů), kde bylo každoročně na počest Dia obětováno 450 býků. Řecké divadlo, vytesané do holé skály, patří k největším antickým divadlům Itálie a vlastně i celého světa. V období rozkvětu města se zde mimo jiné konaly i premiéry Aischylových tragédií. Řecké divadlo – Teatro Greco. V nedalekých kamenolomech kdysi živořili syrakúští zajatci. Chladný, čerstvý vzduch nabízí Dionýsovo ucho, excentricky tvarovaná umělá jeskyně, která se vyznačuje zvláštní akustikou. Cesta k římskému amfiteátru, jenž se nachází u východu z areálu, je lemována kamennými sarkofágy. Uvnitř velkoryse dimenzovaného objektu se nalézá vodní nádrž. Zdroj: https://www.mahalo.cz/italie/destinace-italie/sicilie/syrakusy.html
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 7.5.2019
  • 262 zobrazení
bele
ALB 1317
Jsme už v Řecku několik dnů a konečně přestalo pršet, tak jdeme naplňovat nějaká přísloví, třeba to o sovách. Sov bylo prý v Athénách odjakživa plno, tak jsme tam žádné nevezli. Sídlí údajně na skalnatých svazích Akropole, ale několik jsme jich přistihli i na zábradlí Národní knihovny v samotném centru Athén. Bylo to už konečně za sluníčka na náměstí Syntagma, jehož název by se dal přeložit jako Konstituční náměstí. Je jedním z nejdůležitějších náměstí v řecké metropoli, sídlí zde významné instituce, obchodní společnosti. Národní knihovna, Univerzita, Akademie umění i Parlament

Athény, město s nejslavnější historií na světě, je uctíváno bohy i lidmi. Okouzlující metropole Řecka, jehož patronkou a ochránkyní byla odpradávna bohyně Athéna. Athéna darovala lidem řemesla, vědu i moudrost. Vzbuzovala obdiv i respekt. Byla štíhlá a urostlá, někdy ji zobrazují v dlouhé říze, jindy jako třeba před Akademií umění ve zbroji. Její oblíbenou rostlinou byla oliva a olivovou barvu měly i její oči. Jiným zase ta barva připomínala oči soví, a proto Athéně říkali glaukópis čili sovooká, též zelenooká. Glaux řecky znamená pro nás ostatní sova

Za zmínku k albu stojí i Panathinaiko nebo také Panathénský stadion, jehož základy byly položeny již roku 566 př.n.l. Většinou byl dřevěný. Zásluhou spartského zákonodárce Lykúrga byl Panathinaiko roku 329 př.n.l. přestaven právě s použitím mramoru. Ve starověku byl stadion využíván k tzv. panathéhajím, podle kterých byl také pojmenován. Jednalo se o kulturně sportovní slavnosti probíhající v červenci a srpnu, při kterých se uctívala bohyně Pallas Athéna. Panathinaiko má úctyhodnou kapacitu, už roku 140 našeho letopočtu činila 50tisíc lidí. Později v roce 1896 byla navýšena na dokonce 80tisíc lidí, při posledních úpravách však byla opět snížena na 45tisíc z důvodu zvýšení pohodlí návštěvníků. Konaly se zde ty první novodobé olympijské hry roku 1896 a pak následně první olympijské hry nového milénia roku 2004.

Dále je tu několik fotek z Dionýsova divadla. Zde, pod Akropolí, bývaly premiéry Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových her. Od 6. století př. n. l. zde staří Řekové každoročně uctívali tancem a zpěvem boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. V roce 534 př. n. l. se těchto oslav zúčastnil jistý Thespis. Postavil vedle jednoho sboru jiný – tak se zrodil dialog, a tím i divadlo. V roce 330 př. n. l. byly dřevěné sedadla nahrazeny kamennými a divadlo dostalo přibližně dnešní podobu.
Za doby panování císaře Nerona bylo divadlo upraveno, aby se zde mohly konat gladiátorské hry a zápasy. Z této doby pocházejí také reliéfy na předscéně, které zobrazují mytické výjevy: vlevo zrození Dionýsa a vedle oběť bohu, vpravo uctívání boha bohy a lidmi.
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • 25.3.2019
  • 127 zobrazení
bele
ALB 1311
Při návratu z Dionu zastavujeme podle plánu ještě v klášteře svatého Dionýsa, malém pravoslavném klášteře z 15. století. Za 2. světové války ho zničili Němci a od té doby na jeho opravě stále pracuje pár mnichů, kteří tam žijí. Klášter je rozdělen na dvě části, z nichž jedna je navždy uzavřena ženám. Mniši zde mají vše co potřebují – pěstují ovce, kozy, vyrábí sýry a kefíry, obhospodařují políčka. Jednou do roka na svátek Dionýsa vystoupí na vrchol hory Profitis Ilias, kde ve výšce nad 2000 m n.m. v kapličce pořádají liturgie.

Dionýsos podle legendy stavěl chrám sám vždy celý den a navečer chodil odpočívat do jeskyně, kde výtékal pramen zázračné vody. Touto vodou hasil žízeň a omýval se jí, a díky tomu získal sílu a energii k tak velkému dílu. Pramen je uctíván jako Pramen síly …budeme tomu věřit a napijeme se s chutí. Asi nemusím zdůrazňovat, že na to zvládnout ten nový silný déšť se to docela hodilo
více  Zavřít popis alba 
49 komentářů
  • 17.3.2019
  • 97 zobrazení
bele
ALB 1310
Dion je světově proslulým centrem památek řecké minulosti. Dion – město Diovo, posvátné město starověkých Makedonců, se nachází se na severovýchodních svazích Olympu, asi 15 kilometrů na jih od města Katerini. Dion je místem, kde se od 5. stol. př. n. l. konaly hry na počest vládce bohů, který se svou družinou na vrcholu horského masívu sídlí.

Návštěvník může procházet mezi vykopávkami s dosud ohraničenými obrysy domů, dílem a cest. Archeologické výzkumy tohoto obrovského areálu přinesly spoustu významných nálezů. Starověké město bylo obklopeno čtvercovým opevněným ohrazením a protínala jej hustá síť cest, vykopávky dokazují, že se tu nacházely obytné části s byty, dílnami, obchody a veřejnými budovami.
Ustředím města byla hlavní třída. Ta světe div se, začínala toaletami. Mělo to smysl - byly to toalety společenské, pánové zde vedle sebe seděli, pod nimi protékala v kanálech teplá voda z lázní, které odnášela vše, co do ní napadalo. Pánové zde v klidu uvolňovali svá těla. Poté pokračovali do Odeonu, kde se věnovali zpěvu a kultuře - uvolňovali svou mysl. A nakonec dospěli k lázním (o rozloze 4000 m2), zde se uvolnili kompletně a dohadovali zde obchody a podobné důležité věci ... :-)

Zachovala se i Diova svatyně a vila boha Dionýsa, kam chodili obyvatelé odpočívat, popíjet a diskutovat. Místní antické divadlo ze 4. stol.př.n.l., kde se odehrávala představení Euripidisovy tragédie, je dodnes plně funkční a slouží svému účelu. Každé léto se tu koná řada kulturních akcí, kromě představení původních antických dramat i hudební festivaly a řada dalších akcí.

Pobyt v areálu Dion mohl být klidně nazván z deště do vody a nebylo to jen deštěm, že jsme tuto návštěvu považovali za nešťastnou, podle stavu památek, co jsme zde viděli. Den jsme tradičně začínali za mírného mrholení a končili v pozdním odpolední za regulérního deště, který pronikal už opravdu všude ... Kdysi začínala hlavní třída toaletami, ale po skončení návštěvy toho místa jsem měl pocit, že jsem se v toaletě pohyboval celý den
více  Zavřít popis alba 
97 komentářů
  • 16.3.2019
  • 147 zobrazení
pavelaevca
Následující den jsme přejeli trajektem na ostrov Zakynthos, při plavbě jsme viděli Modré jeskyně, vyhlášenou přírodní atrakci ostrova. Ubytovali jsme se v hlavním městě Zanté a prohlédli významné stavby města (náměstí Solomou, kostel sv. Dionýse, tradiční uličky s podloubími). Další den jsme lodním výletem navštívili asi nejznámější místo Zakynthosu a potažmo pak celého Řecka, pláž Navagio se ztroskotanou obchodní lodí. Cestou zpět do přístavu jsme stavěli u Modrých jeskyní na východě Zakyntosu s možností vykoupání. Poté ještě autobusem do nejstaršího kláštera ostrova Anafonitria a poslední zastávkou byla vesnice Exo Chora, kde je nejstarší olivovník na ostrově, počítá se mu až 2000 let. Další den jsme opustili ostrov Zakynthos, přejeli do starověké Olympie (UNESCO), kde bylo možné si prohlédnout posvátný okrsek náboženství a sportu, archeologický areál s olympijským stadionem i místem, kde se vždy zapaluje oheň pro aktuální Olympijské hry a Archeologické muzeum, které schraňuje mnoho klenotů Olympie a řadí se k nejbohatším a nejhezčím v Řecku. Protože jsme již v minulosti archeologický areál v Olympii navštívili, prohlédli jsme si zatím velmi zajímavé Archimédovo muzeum. V odpoledních hodinách jsme odjeli na ubytování do hotelu v Athénách a druhý den odletěli zpět do Prahy.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 7.12.2018
  • 295 zobrazení
danap16
Poslední den zájezdu byla prohlídka starověké Olympie - místo, kde se zrodily Olympijské hry, kde se zapaluje a odtud se přináší olympijský oheň do pořadatelské země dnešních novodobých OH.
Podle mytologie založil olympijské hry Pelops a to na usmíření ducha zavražděného tchána Oinomaa. Podle historických záznamů však olympijské hry vznikly až v roce 776 před naším letopočtem. Po dobu her ustávaly mezi řeckými obcemi válečné konflikty. Závodníci se připravovali na hry devět měsíců ve svých mateřských obcích, poslední měsíc pak přímo v Olympii. Hry se konaly v době úplňku, koncem srpna nebo začátkem září. Časem se rozrostly v pětidenní až sedmidenní sportovní slavnosti. První den se konaly slavnosti na Diovu počest, poslední den bylo rozdílení cen a závěrečné oběti. Na olympijském stadionu závodili muži starší 18 let v běhu, ve vytrvalostní běhu, v zápase, v olympijském pětiboji a v běhu ve zbroji. Odděleně se pořádaly závody pro chlapce. Na jezdeckém závodišti – hippodromu –se konaly závody na vozech tažených koňmi a později i přímo na koních. Cenou za vítězství byla ihned po skončení soutěže palmová ratolest, po ukončení her olivový věnec i právo dát si postavit sochu v Olympii nebo kdekoliv jinde. Od 5. století před naším letopočtem se na program her dostávaly i hudba zpěv, recitace. Naposledy se hry konaly v roce 393 našeho letopočtu, poté je zrušil byzantský císař Theodosios v rámci boje proti pohanským kultům. Celou událost císař dovršil nařízením vypálit slavný Diův chrám. Se soustavným výzkumem Olympie se začalo až v 19. století.
A co jsme viděli?
Chrám bohyně Hery, postaven asi koncem 7. století. Řada jeho sloupů byla za výzkumů znovu vztyčena. Před chrámem bohyně Hery je oltář, na kterém se zapaloval a dodnes zapaluje olympijský oheň.
Chrám Dia Olympského, dokončen v roce 457 před.n.l., tyčil se do výšky 20 metrů, uprostřed byla socha sedícího boha Dia – jeden ze sedmi divů světa. Chrám zničilo zemětřesení v 6.století
Stadion – jeho délka byla řeckou délkovou jednotkou – do jeho areálu se vešlo cca 40tisíc diváků
Další stavby - ubytovny pro závodníky, řecké lázně.
V muzeu jsme si prohlédli nainstalovanou sochařskou výzdobu Diova chrámu a sochu Herma s malým Dionýsem v náručí a mnoho jiného.
Po krásném zážitku jsme odjeli do přístavu Patra a odpluli trajektem opět do Ancony a pak zpět do Čech.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 24.4.2018
  • 128 zobrazení
garth
Největší a pravděpodobně i nejznámější kostel ostrova naleznete v jeho hlavním městě Zakynthos. Kostel svatého Dionýsa (Agios Dionysios), patrona ostrova, tvoří nádhernou dominantu zdejšího přístaviště a především štíhlá, bílá zvonice kostela je nepřehlédnutelná a v noci nádherně osvětlená. Současná podoba chrámu pochází z poloviny minulého století.
https://www.kalimera-recko.cz/zakynthos-pamatky/kostel-svateho-dionysa-ostrov-zakynthos/
https://www.kalimera-recko.cz/zakynthos-pamatky/
https://www.kalimera-recko.cz/ostrov-zakynthos/
více  Zavřít popis alba 
  • 11.2.2018
  • 72 zobrazení
prompik
Nikolaus und Krampusumzüge waren in Hollabrunn komplett ausgestorben. 1998 und 1999 zogen einige Hollabrunner mit Plastikmasken, Kartoffelsäcken, und Fellteilen bekleidet durch Hollabrunns Straßen.
Die kleinen Umzüge fanden bei der Bevölkerung große Zustimmung, deshalb entschlossen sich Nicole Schrimpl, Alex Rausch und Jürgen Authried einen Teufellauf mir originalen Tiroler Krampussen zu organisieren.
Im Jahr 2000 war es dann soweit. 2500 begeisterte Fans stürmten den Hauptplatz und bewunderten ca. 25 Teufel und 1 Nikolaus. In den Jahren 2001, 2003, 2004, 2005 konnte die Besucherzahl auf rund 3500 Zuseher gesteigert werden, aber auch die Zahl der Toifi wurde dreifacht.
Der Lauf 2006 jagte einen Rekord nach dem anderen. Sage und schreibe 4500 Besucher stürmten den Hollabrunner Hauptplatz um die 110 Toifi bzw. Hexen zu bestaunen.
Ziel der "Dionysos Pass" ist es das Brauchtum zu beleben, Nikolaus und Krampusauftritte zu veranstalten, Häuser, Schulen und Kindergärten zu besuchen.
Derzeit besteht die Gruppe aus 7 Toifi und 3 Hexen. Ausgestattet mit Masken von Horst Pali ( Pax ) bzw. Felle der Fa. Trenkwalder. Gesamt zählt der Verein ca. 90 Mitglieder davon sind 70 unterstützende Mitglieder.
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 26.11.2017
  • 377 zobrazení
luktom-69
video z fotografií a videozáznamů pořízených během 17ti denního pobytu na ostrovech Santorini ,Naxos,Koufonisi v souostroví Kyklády vŘecku.Kapitoly : 1.Z Bohumína na Santorini. 2.Ze Santorini na Naxos. 3.Příjezd na Naxos. 4.Busem Plaka , Kastraki ,Mikri Vigla. 5. Kouros Apollonas. 6. Vykopávkay Agiasoos. 7. Vivlos , Aliko , Pirgos Bay. 8. CHalki, Old Ancient, Panagia Drosiani, Moni, Kourosy. 9. Glyfada Bay. 10. Kalamitsia. 11. Hillia Vrisi Bay. 12. CHora. 13. Přez CHalki po Rotondu. 14. Apeirainthos. 15. Matsouna . 16. Anxcient Iria Dionýsos , Chora. 17. Podél pláží Agia Anna, Plaka a zpět na Agios Prokopios. 18. Koufonisi.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2017
  • 405 zobrazení
rybicka30
V hlavním městě ostrova, jež nese stejné jméno, žije asi 10 tisíc obyvatel z celkových 40. Ti z nich, kteří jsou zaměstnáni v oblasti cestovního ruchu, jsou připraveni se postarat o veškerý komfort příchozích návštěvníků – od ubytování přes pohostinství až po sportovní a kulturní vyžití. Zejména v centru města je poněkud rušněji; je tu řada kaváren, restaurací a nočních podniků. Postranní uličky jsou klidnější, plné voňavých květů a tajemných zákoutí. V přístavu na první pohled upoutá věž kostela svatého Dionýsa, která je obzvláště impozantní v noci, kdy je krásně osvětlená. Část města v jejím okolí je postavena v nížině, nicméně protože je zdejší okolní krajina přeci jen více kopcovitá, nevyhnulo se ani toto malebné místo výstavbě na svahu zeleného kopce, na kterém se nachází také zbytky staré benátské pevnosti. A vůbec staveb benátského, tedy italského stylu zde najdeme více, především díky několikasetletému období, kdy právě Benátčané vládli ostrovu. Není ale bez zajímavosti, že současná podoba města je výsledkem rozsáhlých přestaveb a rekonstrukcí, které byly nutné po ničivém zemětřesení v průběhu celého minulého století, s tím nejhorším v r. 1953. Újmu utrpěla tehdy veškerá infrastruktura, třetí a nejsilnější otřes, jehož epicentrum se nacházelo u ostrova Kefalonie dosáhl síly 7,9 Richterovy stupnice a zničil víc než 90% budov. Jediné tři, které dokázaly odolat tomuto ničivému živlu byly katedrála sv. Dionýsa, budova Národní banky a kostel sv. Nikolase. Nyní je v hlavním městě k vidění mnoho zajímavých budov, kostelů a muzeí.
více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • 24.8.2017
  • 321 zobrazení
ornelia
  • 5.8.2017
  • 33 zobrazení
ornelia
  • 24.7.2017
  • 299 zobrazení
vendulad
3 noci v hotelu v městečku Platamonas na Olympské riviéře v severní Makedonii. . Výlet na 3 místa: 1. Vergina, býv. hl. město Makedonie, objevena zde byla v 70.letech královská hrobka se 4 hrobkami . Je zde pohřben Filip II., otec Alexandra Velikého a jeho vnuk. Památka UNESCO. Hrobka Fiipa byla neporušená, předměty v podzemním muzeu. 2. Dion, posvátné a kulturní centrum Makedoňanů na svazích Olympu. Ohromný areál města s chrámy, lázněmi, cca 2 x 2 km. Divadlo ze 4. stol. BC. , kde se hrály Euripidiovy hry, dodnes v provozu. Diův chrám, Dionýsova vila, chrámy bohyň Isis a Demeter. Systém vodovodu a kanalizace.
V dobách největšího rozpuku v Dionu žilo až 15 000 obyvatel. Těm byl k dispozici veškerý možný komfort. Veřejné cesty byly vydlážděné, luxusní soukromé domy zdobily mozaiky a nechyběly ani obchody, umělecké a řemeslnické dílny. Celé město je obehnáno hradbami, za nimiž se nachází svatyně, stadion a dvě divadla. Unikátní jsou lázně s dokonale vybudovaným systémem pro přívod vody. Zaniklo příchodemkřesťanství. 3. Zastávka u horské chaty, procházka, horská louka.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2017
  • 104 zobrazení
jiricerny
Kypr - jižní, řecká část, výletní 3. den. Ráno jsme vyrazili turistickým autobusem směrem k hranicím ve Famagustě. Po odbavení na hranici, jsme zamířili do jižní, řecké části ostrova. Byl příjemný den a cesta hezky ubíhala, za průběžného informování naší průvodkyně o životě místních obyvatel a zajímavostech po trase jízdy. První zastavení bylo v Choirokoitii, kde jsou k vidění neolitické vykopávky sídliště, jehož obývání se předpokládá od 7. do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Druhé zastavení bylo u mořského útesu Petra tou Romiou, kde podle jedné z legend byla zrozena bohyně lásky Afrodité z mořské pěny, která se utvořila kolem genitálií boha Urana, které mu odňal jeho syn Kronos. Třetí zastavení bylo v obci Yerouskipou, poblíž Pafosu, kde jsme navštívili kostel Agia Paraskevi, jehož základy byly položeny v 9. století našeho letopočtu a jsou vyzdobeny krásnými freskami. Čtvrté a konečné zastavení bylo v Pafosu, kde jsme zhlédli krásné mozaiky z domů Dionýsa, Orfea a Aiona. Byly náhodně odhaleny v 60. letech minulého století. Součástí prohlídky byla též návštěva královských hrobek ze 12. století před naším letopočtem. Dále po prohlídce přístavu v Pafosu jsme vyrazili směr náš hotel na turecké straně. Budete li mít zájem zhlédnout i 1. album z Kypru nabízím odkaz http://jiricerny.rajce.idnes.cz/Kypr_2017%2C_turecka_cast_1./
více  Zavřít popis alba 
526 komentářů
  • 15.3.2017
  • 1 465 zobrazení
slon11
Letecky z Prahy na Santorini a lodí na ostrov Naxos - Hlavním městem ostrova Naxos je Chora, která se nachází u západního pobřeží. Nad hranatými bílými domky vystavěnými ve svahu se hrdě tyčí benátský hrad střežící Dionýsův ostrov, ale na první pohled asi nejvíce upoutá starověká brána zvaná Portara, která se vypíná do výšin na přilehlém ostrůvku a dotváří typickou atmosféru hlavního přístavu ostrova Naxos. Krom těchto unikátních památek jsou k vidění další, a to hlavně ve zdejších muzeích. A jako v každém městě nechybí ani tady kavárny, restaurace, taverny a obchůdky všeho druhu. Nezapomeňte na ochutnávku některých typických ostrovních pokrmů, například sýra, zde pěstovaných výtečných brambor, čerstvého ovoce a zeleniny, medu, vína a likérů. Jako památku si můžete domů přivézt třeba ručně vyráběné šperky, oblečení nebo keramiku. Vedle hlavního města Naxos se můžete ponořit hlouběji do vnitrozemí ostrova, kde najdete tradiční horské vesničky s poklidnějším tempem života.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2016
  • 3 197 zobrazení
janka100
  • 29.6.2016
  • 59 zobrazení
Reklama