Hledání: Kantorek 2010

Pro dotaz Kantorek 2010 jsme našli 73 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
emikes
Z chvalčovské školy je padesátiletá dáma
Eva Mikešková
Chvalčov / Jubilantkou mezi školami na Bystřicku se stala Podhostýnská tvořivá škola. V duchu názvu svého školského vzdělávacího programu pojal chvalčovský pedagogický sbor také oslavy založení.
„Kdybys byla člověk, mohla bys být moje babička,“ napsal třeťák Honza v dopise adresovaném domovské škole. Z výtvorů žáků chvalčovské malotřídky tvořivost dětí a nápaditost učitelů čiší. Venkovské školičce poklidné ovzduší pod horami vyhovuje už pět desetiletí.
„Přejeme naší škole, dámě v rozpuku, ať se jí daří,“ ukončil venkovní slavnost ředitel Zdeněk Hnila. Čím sychravější počasí venku, tím vlídněji bylo ve školních škamnech. Den otevřených dveří přilákal mladší i starší žactvo. „Mám ke škole stále vřelý vztah, pocházím z učitelské rodiny,“ přiznala bývalá kantorka Eva Prázdná. Zatímco čerstvé ročníky pátraly v paměti, který rok vlastně končily školu, ti nejstarší odchovanci si letopočet pamatovali přesně. „Před padesáti lety jsem tu začala chodit do školky. Běda, jak jsme si neopucovali boty, hned nás hnali,“ zavzpomínala Milena Duroňová.
Útulné oddělení s hračkami pro malošky učarovalo budoucím školáčkům. A místem pro vzpomínání se staly i trpasličí záchůdky v mateřské školce, která je součástí základní školy o pěti ročnících.
Oslavy padesátileté historie oslovily jak pedagogickou veřejnost, tak chvalčovské patrioty, kteří na svou školu nedají dopustit.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2010
  • 839 zobrazení
barborawinklerova
Místní městské kulturní středisko připravilo pro milovníky divadla příjemný kulturní zážitek na páteční večer 19. února. Do Holešova přijely po kratší odmlce tváře, které lidé důvěrně znají z televizních obrazovek. „Alespoň jednou ročně zveme do Holešova některé z pražských divadel, aby měli naši občané možnost vidět i velké herecké osobnosti na holešovské scéně,“ prozradila Naší adrese Vladimíra Dvořáková.
Milena Steinmasslová, Miriam Kantorková, Radka Stupková a Michaela Dolinová zabrnkaly na bránice diváků takovým způsobem, že se do posledního místečka zaplněný sál kina Svět smíchy otřásal v základech.
Populárními herečkami naservírované Kornelovy vdovy Ákosze Kertézse se divákům očividně líbily, protože hvězdy televizní obrazovky na závěr odměnili velmi dlouhým aplausem.
„Velmi pěkné představení, vidět tyto známé herečky přímo v akci je opravdu skvělý zážitek,“ sklonila poklonu hereckým osobnostem spokojená divačka Svatka Zycháčková.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2010
  • 253 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
momous
  • únor 2010
  • 156 zobrazení
ingarden
  • 18.3.2011
  • 3 340 zobrazení
ingarden
  • únor 2011 až srpen 2017
  • 2 173 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ingarden
  • duben 2011
  • 1 857 zobrazení
marketjara
  • 28.2.2007
  • 1 459 zobrazení
ingarden
  • listopad 2011 až listopad 2013
  • 1 352 zobrazení
ingarden
  • jaro 2011
  • 1 302 zobrazení
rencos
Léňa s Jančou speciálně pro Štikaře na druhý prosincový víkend zajistily pronájem Kantorky na Klínových boudách. Z původní plánované velké skupiny nás nakonec zbylo pět - kromě dříve uvedených děvčat ještě Davídos, já... a zlatý hřeb celého pobytu... náš very very spešl frend... MLAĎÁK! :-) Sokolík se uvedl v nejlepším světle hned na začátku akce, kdy na parkovišti ve Špindlu briskně odcizil Janiny klíčky od zánovního Superba, které po 20 minutách hledání jen velmi nerad vracel ze své tajné kapsy :-) Po pátečním dramatickém výstupu za svitu měsíce a drobným problémem s odemykáním dveří pomocí zapalovače jsme v sobotních ranních mlhách vyrazili na skialpech vstříc hoře nejvyšší - Sněžce. Na Luční boudě jsme protnuli trasu Lonyho a Ráďi, kteří mířili proti nám z Pomezek a po vynikající gulášovce jsme tu Sněžku nakonec v tom marastu zdolali. Sobotní večer byl potom v režii Mlaďákových vtípků, a když nás s konstatováním "nasrat" poslal svým Strojem času (který ovšem teprve vymyslí) do doby kamenné, nebylo člověka, který by se neválel v křečích po podlaze a neplakal smíchy :-) Nedělní probuzení do azurového počasí bylo úžasné, takže jsme na nic nečekali, rychle pobalili a vyrazili na Lišku, kterou jsme si sjeli ne zrovna běžnou cestou. Ani výstup od Jeleních bud na Bufet nebyl právě fér, ovšem krajinomalebně nádherný. Sjezd do Špindlu za západu slunce celou akci ještě umocnil. Byla to paráda, děkuji všem!
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • prosinec 2011
  • 827 zobrazení
kamyska
Kantorka alias Spindler 2009
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 21.12.2008
  • 731 zobrazení
rencos
Janča s Léňulí nám po roce opět zařídily ubytování na Kantorce v nejvýše položeném seskupení chalup v Čechách, a protože meteorologové předpovídali nádherné počasí, nebyl důvod nevyrazit. V pátek jsem tedy ještě musel absolvovat vánoční pařbu naší kliniky, takže jsem přišel o zajímavý noční výstup na chalupu s podnapilým Arabem, který se prý důkladně připravoval již od Berouna, ale Davidos mi to poté popsal tak názorně, že jsem vlastně vůbec o nic nepřišel :-) Dorazili jsme tedy v sobotu dopoledne do Špindlu s tím, že rychle vyjedeme Hromovkou nahoru a ještě stihneme ty naše spáče dohnat při vykulování se z pelechů :-) První chybná domněnka - Hromovka nejezdila. No co, dáváme lyže na batoh a přesunujem se do Svatého Petra, tam nás jistě nahoru vyvezou. Druhá chyba - jezdila jenom lanovka do půlky černé sjezdovky. Inu, co se dá dělat, berem teda ji. Třetí mistake - slečna prodávající jízdenky mi sdělila, že samostatná jízda nahoru se neprodává, a když jsem se tázal, jestli si ze mě dělá srandu, odvětila, že nedělá :-) Tak jsme hezky nasadili lyže a začali stoupat nahoru s tím, že nám Sokolíci frnknou. Zůza měla skialpy poprvé a výstup ji i přesto šel velmi dobře, takže poměrně brzo jsme na chalupě a roztápíme ještě nevyhaslá kamínka. Následoval krátký odpolední výlet na Rozcestí a k Výrovce, kde jsme potkali Zuzku s Arabem vracející se z Luční, ale protože se po západu slunce krutě ochaldilo, na nic nečekáme a sjíždíme do tepla Kantorky, kam s odstupem několika hodin postupně dorážejí i ostatní účastníci. Společenský večer v režii Tatranského čaje si pamatuji jen zčásti, bylo potřeba jít brzo spát, ale zaslechl jsem dokonce něco o tanci kolem kamen na hudbu z rádia a podobné klevety. V neděli jsme potom naplánovali výlet na Liščí horu a Lyžařskou boudu na oběd, což se hezky vydařilo, a pak už s přicházejícím soumrakem následoval jen dlouhý sjezd dolů za počínajícího sněžení, ze kterého se nakonec vyvinula třídenní sněhová bouře :-)
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 9.12.2012
  • 737 zobrazení
emikes
ŠKOLKOVSKÁ AKADEMIE NEMÉLA CHYBU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Vskutku nezapomenutelný zážitek připravili v mateřské školce Radost. Vzali si do hlavy, že předvedou školkovskou akademii.
A nenechali se zahambit. Tří- až šestileté děti strčily do kapsy mnohem starší školáky, akademie neměla chybu, moderátoři si vedli skvěle, paní učitelky odvedly svou práci nad plný úvazek.
Klobouk dolů před učitelkami, které připravily devadesát minut svižného programu. Mladé absolventky středních pedagogických škol spolu se zkušenými kantorkami si nácvik užívaly. „Málokterá jde hned do praxe, většinou chtějí mít vysokou školu, ale to z nich lepší učitelky neudělá,“ vyjádřila se ředitelka Hana Mikulíková.
V hlavní roli však byly děti, důležitou úlohu sehrálo počasí, vždyť to třída Sluníček zaručila. Svou chvíli slávy si vychutnali zejména pasovaní předškoláci. Premiéra akademie dopadla skvěle. „Barevné, nádherné, nápadité,“ shrnula jedna z maminek. Zmrzlina, špekáčky, skluzajda a trampoška, co víc si přát ve školkovské zahradě?
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2017
  • 489 zobrazení
mysticsmile
Základní škola v Boskovicích se může pochlubit Učebnou v přírodě. Dle názvu by si mnohý myslel, že je to někde za městem uprostřed lesů a žáci se tam dostanou jen občas v rámci nějakého výletu. Není tomu tak, místo se nachází přímo v centru města za budovou rezidence, což je od jednoho z pracovišť školy jen několik desítek metrů. A proč se o tom nyní mluví? Školní pozemek s učebnou v altánu má letos deset let.
Při této příležitosti se tam konal ve čtvrtek 14. června odpoledne den otevřených dveří, aby se i rodiče žáků mohli podívat na pěstitelské úspěchy svých ratolestí a též si prohlédnout prostorný altán sloužící jako opravdová učebna.
Já jsem se tam šel též podívat. Mgr. Jarmila Nezvedová, zástupkyně ředitele, kantorka na penzi a dlouholetá členka Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Boskovicích a zdejší instruktorka právě stála se skupinou zájemců v horní části zahrady a cosi vysvětlovala: „Tohle je meteostanice ve výstavbě. Zatím je tu pouze teploměr, nahoru vyrobil umělecký kovář větrnou růžici. Byl tam ještě kohout s vrtulkou, ale vichřice jej utrhla a odnesla neznámo kam. Budeme muset zakoupit nového. Na této tabulce je skutečná nadmořská výška a souřadnice GPS. Je to naměřené přesně zde v tomto místě. A tady tento mohutný pařez nám darovala ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Je od hradu, nikdo nezná druh ani stáří stromu. Máme to jen na okrasu,“ usmála se Mgr. Nezvedová. „Pod těmito dlaždicemi je odpad z různých materiálů a sledujeme, jak si s ním příroda poradí. A na tomto záhonu se děti učí poznávat léčivé byliny. Hodně nám toho na konci května pomrzlo. Do podzimu to znovu obrazí. Ohniště je hodně využívané zejména teď ke konci školního roku, kdy je volněji. Střechy informačních panelů i altánu jsou vyrobeny z rákosu. Nacházíme se v památkové zóně města za muzeem a museli jsme splnit požadavky památkářů. Pomrzly nám i zákrsky jabloní. Jen dvě velké švestky vpravo dole odolaly bez poškození. Mají moc dobré plody a pecky jdou snadno odstranit.“ Ticho přerušilo blížící se dětské štěbetání. To se i celá školní družina nejmenších přišla podívat, kde budou probíhat ve vyšších ročnících hodiny pracovního vyučování. „Původně zde byla zahrada zaměstnanců Lesní správy,“ pokračovala Mgr. Nezvedová, když jsme ve chvíli volna sedli do altánu. „Kanceláře měli zde v rezidenci, kde nyní sídlí Muzeum Boskovicka. Skleník jsme získali jako náhradu za zrušené na původní školní zahradě u lázní. Kvůli památkové zóně ale nesmí mít základy v zemi. Má to však výhodu, že venkovní vláha navzlíná dovnitř a není třeba tolik zalévat. Skleník používáme jen na jaře pro pěstování přísad. Pak dáváme vše ven. V roce 2006 jsme toto místo slavnostně otevřeli jako učebnu. Nyní bychom měli obdržet grant z Ministerstva školství, které teď školní zahrady hodně preferuje. Aby děti měly větší možnost poznávat přírodu. Pak zřídíme v přední části zahrady malé jezírko s vodními rostlinami a rybami, k východní stěně chceme zasadit drobné ovoce. Třeba rybízovníky, angrešt a takzvaný hmyzí hotel ze dřeva, kde mohou žáci pak v hodinách přírodopisu brouky pozorovat. Chtěli bychom i hotel pro motýly. To je ovšem náročné, lákají se na sladké aromatické vůně. Jenže nejvíce jich létá v období prázdnin a v září už ne, tak si je děcka moc neužijí. Uvidíme. Též je třeba dovybavit boudu na nářadí stojany, aby tam věci nebyly jen tak opřené o stěnu. Na tu jsme dostali dotaci též z ekologického institutu Veronica Brno stejně jako na informační tabule nahoře u studny. Altán postavený z grantu Jihomoravského kraje opravdu slouží jako učebna veškerých předmětů, sem se třída pohodlně vejde. Mají zde i tabuli. Využívá se toho hlavně v létě, kdy je ve škole horko. Zde jsou děti na čerstvém vzduchu, mohou tu psát, číst a běžně se učit. Účelem této školní zahrady není vypěstovat toho co nejvíc ale aby děti poznaly všechny možné druhy zeleniny, ovoce a bylin. A také, jak se o výsadbu starat.“ Po drobném občerstvení, které připravily dívky z kroužku vaření jsme znovu vykročili do zahrady a to hned za altán, kde mají u stěny malý cvičný vinohrad s jednou řadou různých odrůd. Pak jsme pokračovali kolem záhonků s obilninami. Zase názorná ukázka druhů. „Tahle studna je hluboká osmnáct metrů a jsou v ní dva metry vody. Je starodávná, její původ ani stáří nikdo nezná. Opravená a vyčištěná je před dvěma lety a opatřená novou ruční pumpou. Při opravě nalezli studnaři uvnitř starobylé na tehdejší dobu důmyslné filtry ze dřevěných rámů a kovových trubek. Jenže už byly téměř rozpadlé.“ Podle mého názoru je studna datovaná do období stavby Rezidence v letech 1729 – 1733. Ovšem podložené to nikde není. Mgr. Nezvedová nás pak upozornila na zvláštně uspořádaný záhon: „Je to bylinková spirála tvořená kameny. Dnes je hojně používaná. Slouží pro různé druhy bylin. Má své mikroklima. Nahoru sázíme rostlinky, které mají rády Slunce a málo vody, na severní stranu ty, jež mají rády polostín atd. Při stavbě před šesti lety pomáhal našim deváťákům školník i zástupce ředitele. Stále se kameny měly snahu rozjíždět, ale nakonec se to povedlo. Dále zde máme heřmánek, měsíček. Jeden záhonek slouží jako vzorník. Žáci mají polní plodiny ve výuce na prvním i druhém stupni a zde mají názornou ukázku. Spolupracujeme s Agrospolem, a.d. Knínice, jeho ředitel Ing. Ladislav Menšík zajistil veškerá semena. Některá totiž na běžném trhu nejsou. Významně pomáhá i Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Boskovicích. Odrůdy švestkových stromů vybíral Ing. Josef Kostelecký, ostatní zákrsky jsem později sehnala sama. Stromořadí z nich je zde pět let. Žáci sem chodí nejvíce v šesté třídě. Ti mají výuku pravidelnou, ale jen hodinu týdně. Což je málo,“ posteskla si Mgr. Jarmila Nezvedová. „Ostatní ročníky docházejí nepravidelně. Pracuje zde též kroužek Mladý zahrádkář při ZO ČZS Boskovice pod vedením Ing. Josefa Kosteleckého. Nádrž na vodu jsme dostali darem od Ing. Igora Láníka, jenž má v Boskovicích velkou firmu na speciální keramické filtry.“ Tolik Mgr. Jarmila Nezvedová.
O závěr jsem požádal místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou: „Základní škola patří městu a zahrada škole. Proto máme na provozu zahrady velký zájem. Školní zahrada je přínos, jedná se vlastně o environmentální výchovu v praxi. Dnes toto odvětví výuky velmi podporuje Ministerstvo školství. Jedná se o to, aby se žáci dostali do přírody, učili se jí porozumět, chovali se k ní šetrně a ekologicky. Aby alespoň trochu poznali práci zemědělců a drobných pěstitelů. Dnes znají ovoce a zeleninu hlavně ze supermarketů. Jde o to, aby si vyzkoušeli, jak se všechno pěstuje a že cesta produktů z polí a zahrad ke spotřebiteli je dlouhá a vyžaduje mnoho těžké práce.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková též vyzdvihla zásluhy Mgr. Jarmily Nezvedové: „Tato bývalá zástupkyně ředitele, skvělá učitelka jazyků a pěstitelství na druhém stupni, dlouholetá členka ZO ČZS Boskovice je velmi aktivní a odbornice na svém místě. Ráda a se zaujetím předává mladým znalosti, která děti z knih nevyčtou a doma je k práci na poli a zahradě rodiče nevedou a mnozí ani nemohou.“ Já jen dodám, že při dnešním způsobu života, kdy zaměstnavatelé využívají situace a nutí lidi dělat od tmy do tmy, na práce v zahradě a pobyt v přírodě jaksi nezbývá čas. Proto je projekt Učebny v přírodě velmi záslužný a potřebný.
Více: http://zs.boskovice.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://www.veronica.cz/
http://www.lanik.cz/
http://www.agrospolkninice.fnweb.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 14.6.2012
  • 447 zobrazení
lenikovo
tak rok se s rokem sešel a kantorka je zase za námi. letos to nejdřív vypadalo, že nás pojede více, ale jelikož je kantorka fakt na hřebenech, tak nakonec jsem z původní bandy jela zase jen já a janča. jelikož ale máme již i skalní příznivce z okolí, nakonec se kantorka celkem zaplnila zážitky chtivými zájemci - již od pátku jsem nakonec jela já, davidos, zlatka a špásik. z prahy pak dorazila posádka Zuza a Arab. sraz byl klasicky ve špindlu u sousedů, ale ejhle tam bylo již zavříno a tak jsme se usadili v italské restauraci naproti a čekali na pražáky, kteří byli v závěsu - z pidivozítka se na mě vypadl jaksi vláčný Arab. mezitím co zuza parkovala se on stačil seznámit slovy "kdo tady jede na kantorku?" chvíli jsme poseděli a vyrazili na cestu - spášik mezitím stačil spořádat pšenici, kterou měli v restauraci na ozdobu se slovy, že mu to strašně chutná (no nevím :). po desáté hodině vyrážíme na cestu - bude to zajímavé páč Arab a Zuza nemají skialpy a pudou jediní pěšo, do sv. petra jsem společně, k prvnímu sněžnému dělu taky, ale po tom, co Arab asi půlhodiny fotí jedno dělo a cestou je jich asi 20 je opouštíme a valíme. jsme domluveni, že jim půjdeme naproti. sem klidná Arab je zkušený horal, zuza velmi zodpovedná a mají 3l vína.stoupá se dobře, za chvíli jsme u horní stanice a valíme dál kousek po modré a pak se na rozcestí stáčíme doleva, po chvíli znejistíme, ale po kontrole mapy jsme správně a už je to otázka najití kantorky. na louce vidíme tmavé siluety chalup a jednu jak svítí - míříme na ní, ale ejhle kantorka to není - je to nějaké větší - aha, to je chata nad Kantorkou, ta je cca 30m vpravo, stáčíme tak naše kroky a jsme u ní - paráda. teď chvíle napětí, klíč tam je, co zámek - není zamrzlej? není, v pohodě se dostáváme dovnitř. je cca 1:30.zatápíme a okamžitě jdeme zkontrolovat, zda ve skrýši zůstal od loňska rumík - je tam. očekáváme Zuzu s Arabem. poté co v pořádku dorazí a docela i střízlivý, se přesuneme do spací místnosti, rumík padne a dáváme nějaké vínko, chvíli kecáme a pak se už jde pomalu spát. v sobotu ráno je krásné, což se dalo čekat, jelikož nám na cestu v noci svítila plná obloha hvězd. než se vyvalíme, tak nám to teda chvíli dá a vyražíme nějak kolem 10h. pomalu ale jistě stíháme Janču s péťou a malou adélkou, ale moc nám to nejde a doháníme je až na Luční boudě, kde také potkáváme skupinu B (martas penic s jakousi bandou chlapu a jednou holcinou luckou :) ti dva se pridávájí k nám společně s jancou a vyrážíme na Sněžku. mezitím ještě dorazí Zuza s Arabem - neuvěřitelné - došli až sem. a za chvíli se přiřítí i výkonnostní skupina C - která páteční noc zapíjela malou křižákovou ve složení Veseláč, Hluchonen a kulturně unavený Mánička...cílem je tedy sněžka - není lepšího způsobu jak zahájit skialpovou sezónu nez výstupem na nejvyšší horu CR - Sněžku. jsme tam v super čase - pomalu bude zapadat sluníčko a tak je úžasné světlo. děláme tak hromadné foto, kocháme se výhledy - je krásně vidět ještěd. pomalu se obracíme a valíme zpět. kolem luční se proženem a jsme u výrovky - slunce zapadlo a je před námi rozhodnutí, zda sjet za skupinou C na Richtrovky nebo jit na chatu. vyhrává vidina sundání bot a zahřátí a sjíždíme za nimi. tam se trochu rozjíždí rumová smršť, ale není to nic hrozného. já, janča a mladák se po chvíli vydáváme na cestu zpět. jde se celkem dobře, sjezd ke kantorce je celkem vtipný, ale v okně už náš vítá péťa a na dálku cítím rencošův tatran tea - teda už ho moc není, páč většina zapadlo do Araba a Rencoše. vítá nás také zdrchana denti-zuza. ptáme se jak se jí dnes šlapalo a dovídáme se jaký je rencoš gentleman, když chudákovi zůze neřekl, že na chůzi do kopce si měla rozdělat boty. je tedy fakt, že boty o tři čísla větší, které jí půjčili na stěně, taky nejsou úplně košér. začíná volná zábava a líčení zážitků ze dne. chvíli po nás dorazí veseláč se špásikem, pak davidos se zlaťákem. sedí se, kecá se, popíjí se. pak před půl dvanáctou doráží i další skialpový nováček zuzák s etym. zábava se rozjíždí v čele s davidosem a arebem - tito dva plešouni si velmi sedli do noty a tak je o zábavu postaráno. osazenstvo postupně odpadá, probíhá vzájemné masírování chodil a soutěž o lepší masírování zlatčiných chodidel - vyhrává zuza. potom už jen schází minidiskotéka, kterou si velmi užívá davidos se zuzou - lítá vzduchem sníh. po tom co už není co pít, se jde pomalu spát - celkem pozdě. v neděli ráno opět trvá než se všichni probudí. snídaně. úklid a odchod na výlet. počasí už není tak úžasné jako v sobotu, ale jde. loučíme se s pražáky a hromadně se vyráží na výlet na lyžařskou boudu za borůvkovýma knedlíkama. jde se přes bufík na rozcestí a po chvíli uhýbáme doprava a podcházíme liščí horu - vede nás horský vůdce rencoš - cestou necestou, sněhem nesněhem. nechybí ani focení a odbočka na vyhlídku, kde bohužel není nic vidět. nevadí, příště. za chvíli pak dorážíme na lyžařskou, kde k našemu překvapení nemají knedle, ale zato zabíjačku, dáváme jídlo, potom už se loučíme se zuzou a etym a přes lišku valíme ke Kantorce. já a špásik jdeme napřed, ostatní se vrací do chaty pro věci. jdeme nejpomaleji co to jde, aby nás zbytek dohnal. vidíme jak údolí s kantorkou zavaluje mlha a kazí se počasí. cestou potkáváme borce co vyrábí skialpový snowboardy. když jsme již u stanice lanovky, tak čekáme na zbytek, ale oni stále nikde. čekáme asi hodinu a pěkně mrzneme, stmívá se a začíná chumelit - to bude ale sjezd. no nic volám a oni se plouží kdesi na okružní cestě nad špindlem. no nic jdem tedy sjíždět - je to ale spíš za trest - vrchní část ještě ujde, ale hromovka je strašná - musím furt stavět jak mě bolí stehna. naštěstí jsme již dole a ostatní stále nikde. zase čekáme, asi po 20 minutách přichází - hurá. rychle přezout, naskákat do auta a hurá dom - jede se dost blbě, páč silnice je celá pod sněhem a furt padá...bylo to fajn, příští rok zas.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2012
  • 408 zobrazení
brectule
juj...to bylo ale namahave...namhave,ale krasne:) behem tri dnu jsme si objeli Jihlavu, Znojmo, Viden, Rajhrad a Brno. Bylo prijemne, ze nas nase kantorky netahaly jen po knihovna,ale ze nam daly moznost a cas poznat i krasy techto mest :) Knihovny z velke casti nejde hanit, pac i tam bylo prijemne:)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2008
  • 395 zobrazení
emikes
Z HISTORICKÉ BUDOVY DO MODERNÍ PŘÍSTAVBY
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Základní škola T. G. Masaryka vykročila konečně do 21. století. Žáci a pedagogové přivítali školní rok 2012 – 2013 v nových šatnách. Přístavba k historické budově byla slavnostně otevřena za přítomnosti zastupitelů města a stavebních firem první školní den.
„Jsem velice rád, že se toto dílo podařilo dotáhnout do konce. Po 115 letech své existence má škola samostatné šatny odpovídající hygienickým požadavkům. Také nové odborné učebny výpočetní techniky a výtvarné výchovy jsou pro školu tím správným krokem do 21. století,“ prohlásil ředitel Alexandr Hrycík.
Ke staletému ústavu byla šetrně přistavěna dvoupodlažní budova s šatnami pro žáky v přízemí a dvěma učebnami, dvěma kabinety, toaletami a skladem školních pomůcek v poschodí. V celém objektu jsou nové rozvody teplé a studené vody, odpady, vnitřní rozvody ústředního topení, elektroinstalace a vzduchotechniky. Stavební práce probíhaly tři roky ve dvou etapách.
Přezouvání na chodbách a převlékání ve třídách pamatují generace žáků z Nádražní ulice. „Celý svůj profesní život jsem zde strávila, plány byly několikrát připraveny, ale vždy se to zhatilo. Kolikrát jsem si říkala, že snad umřu a nových šaten se nedočkám…“ vzpomněla s úsměvem Stanislava Vejrostová, kantorka ve výslužbě.
Moderním vybavením splňuje nová přístavba nároky na současné požadavky ve vyučovacím procesu. Žákům i učitelům přejeme, aby tento objekt přispěl ke zkvalitnění výuky a k dobré pohodě.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2012
  • 397 zobrazení
jiri1946
Školící a kulturní centrum InGarden, Nad Primaskou 45, Praha 10 - Strašnice
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.8.2014
  • 399 zobrazení
mysticsmile
Vzpomínka na Milana Chladila a jeho písničky

Jídelna Městské správy sociálních služeb se ve středu 17. června 2015 proměnila v improvizovaný koncertní sál. Mezi seniory zavítal herec, zpěvák a textař Šimon Pečenka.
„Je to tři a půl roku, co jsem zde byl naposledy,“ přivítal všechny sympatický nakrátko ostříhaný umělec. „Dnes budeme vzpomínat na zpěváka jenž měl nádherný barytón – na Milana Chladila (*1931 †1984). V e složce mám texty, protože někdy zapomínám. Jak říkával Miroslav Horníček – Uděláte-li někdy chybu, upozorněte na to diváka, že nejste stroj, ale člověk.“
Po humorném úvodu zazněla první píseň v podání Šimona Pečenky. Šlágr, jenž kdysi interpretoval též věhlasný černošský trumpetista Louis Armstrong (*1901 †1971), u nás Milan Chladil pod názvem Borůvková.
„Milan Chladil byl nekorunovaným králem českého popu své doby,“ pokračoval Šimon Pečenka. „V mládí měl rád sport a koně. Vyučil se krejčím, ale u řemesla nezůstal. Absolvoval hudební akademii, měl klasické operní vzdělání a věnoval se kumštu.“
V druhé písni zavzpomínal Šimon Pečenka i na Karla Gotta. Zazpíval duet Znám, jak je krásné lásku dát.
V roce 1973 vyhrál Milan Chladil prvního Zlatého slavíka. Druhý byl tenkrát Waldemar Matuška (*1932 †2009). Karel Gott se tenkrát vůbec neumístil, dostal jen tři hlasy.
V padesátých letech se na scéně populární hudby objevil Karel Vlach (*1911 †1986). S jeho orchestrem zpíval Rudolf Cortéz (*1921 †1986), jenž byl pro Milana Chladila velkým vzorem. V šedesátých letech se prosadila dvojice Milan Chladil a Iveta Simonová (*1928).
Šimon Pečenka pak zazpíval známou rychlou v rytmu twistu Hello Mary Lou – Je nás jedenáct.
Milan Chladil vystupoval na jevišti zásadně elegantní v obleku s kravatou a na nohou lakované boty. Voněl již tenkrát podpultovými parfémy Old Spice. Byl sportovec, miloval kulatý nesmysl, fandil Slávii.
Šimon Pečenka přerušil vyprávění písní Milana Chladila Volání divokých husí z roku 1965. Poté přednesl dva ze 318ti duetů Ivety Simonové a Milana Chladila. První s názvem Děti z Pirea (1966) s ním zpíval celý sál. Druhý se jmenoval Sladké hlouposti.
Milan Chladil byl též herec. Vystupoval třicet let v Hudebním divadle Karlín. Známá je hudební komedie Pygmalion – My Fair Lady.
V podání Šimona Pečenky zazněla píseň z tohoto muzikálu Já se dnes dopoledne žením, jíž Milan Chladil nazpíval počátkem osmdesátých let.
V roce 1960 ve stejné hudební komedii Milan Chladil zpíval Ulice, kde bydlíš Ty, seniorům ji přednesl Šimon Pečenka.
Druhá hudební komedie Dohazovačka - Hello Dolly (1969) – hlavní role Barbara Streisand (*1942), Jitka Molavcová (*1950) získala za tuto roli cena Thálie, Laďka Kozderková (*1949 †1986), Alena Antalová (*1972), Ivana Chýlková (*1963), Helena Vondráčková (*1947).
Šimon Pečenka zazpíval z Hello Dolly stejnojmennou titulní píseň, která kdysi zněla z rádií a pódií v podání Louise Armstronga a Milana Chladila, pak neapolskou ('O sole mio z roku 1898) Za rok se vrátím, jíž Milan Chladil nazpíval s orchestrem Karla Vlacha. I tento známý šlágr Eduarda di Capui (*1865 †1917) zněl sálem podání sboru boskovických seniorů. Šimon Pečenka si troufnul i na originální italský text básníka Giovanniho Capurry (*1859 †1920).
O smrti Milana Chladila se tradují tři verze. V první zkolaboval na jevišti, ve druhé měl prý autonehodu, a třetí vypráví o srdečním záchvatu na cestě v autě, kdy mu už lékaři nemohli pomoci.
„Milan Chladil stále zůstává skvělým zpěvákem, jeho písně se hrají pořád,“ zakončil poutavé vyprávění o Milanu Chladilovi Šimon Pečenka a přednesl píseň mexického skladatele Augustína Lary opěvující španělské město Granada z roku 1932.
To však ještě úplný konec nebyl. Senioři se stali posluchači premiéry písně z nového CD, jež vyjde v září tohoto roku u příležitosti dvacetiletého působení Simona Pečenky u divadla. Některé písně si sám i otextoval. Na středečním setkání v MSSS přednesl závěrečnou píseň, jíž v originále zpívali Eros Ramazzotti (*1963) a Luciano Pavarotti (*1935 †2007) v rámci charitativního projektu pro Afriku. Šimon Pečenka k ní napsal český text a dal písni název Stačí jen začít.
Vedoucí úseku přímé obslužné péče Mgr. Leona Krejčířová poděkovala Šimonu Pečenkovi za krásný umělecký zážitek a ředitelce Bc. Marii Sáňkové za starost, kterou věnuje výběru pořadů pro seniory.
Šimon Pečenka: „Do Boskovic jsem se těšil na známé tváře, tentokrát bylo více diváků a zdálo se mi, že i přijetí bylo vřelejší. Milana Chladila celoživotně obdivuji, měl nádhernou barvu hlasu a zajímavý životní styl. „S Ivetou Simonovou jsem se stkal několikrát, i přes svůj vysoký věk je to úžasná dáma. V září budu slavit dvacátou sezónu u divadla, nejčastěji a nejraději hrajeme pro děti. Spolupracujeme s Uršulou Klukovou, Vlastmilem Harapesem, Vladimírem Županičem, Miriam Kantorkovou a dalšími. Publikum zde v MSSS Boskovice bylo dnes úžasné. Při natáčení již zmiňovaného CD se vracím ke klasice a i světové hity jsem přetextoval do češtiny, některé věci máme již hotové. V autě poslouchám veřejnoprávní rozhlas především kvůli dopravnímu zpravodajství. Najezdíme kolem osmi tisíc kilometrů měsíčně. Ze zahraničí jezdíme především do Srbska hrát a zpívat pro české krajany. Tam jsou lidé pohostinní, veselí, máme to tam rádi. V současné době zpracováváme cestopisy Na špacíru, bude z toho jedenáct reportáží z okolí Balatonu a hranic s Rakouskem. Všechny díly jsou k dispozici na YouTube.
Příjemné odpoledne s Šimonem Pečenkou a písničkami Milana Chladila uteklo velmi rychle. Ta více než hodinka se některým zdála jako pár minut. Senioři aspoň na chvíli omládli o několik desítek let a pomyslně se vrátili do časů aktivního věku.
Za to vše patří velký dík nejen Šimonu Pečenkovi, ale i vedení a pracovníkům Městské správy sociálních služeb v Boskovicích, že se o klienty pečlivě starají a dovedou jim skvěle vybíranými hosty smysluplně vyplnit jejich volný čas.

Více: www.mssboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2015
  • 378 zobrazení
obeclisna
První květnové nedělní odpoledne mělo v Líšné ještě o trošku více svátečnější nádech, než je pro 1.5. dané. Po několika letech se v Líšné opět uskutečnilo vítání občánků obce Líšná. Do obce se vítalo celkem sedm dětí. Děti byly přivítány starostkou obce a své místo ve slavnosti mělo i krásné vystoupení kantorek a dětí z MŠ Včelka. Dále se pokračovalo zapisováním do pamětní knihy obce, předáváním dárečků dětem a maminkám a také fotografováním.
Celé odpoledne se neslo v klidném a pohodovém duchu, o čemž svědčí i to, že všechny děti byly po celou dobu obřadu hodné a neukápla ani malá slzička z důvodu dětské nespokojenosti :-).
Děkujeme všem hostům dnešního odpoledne za účast a ještě jednou všem dětem přeji jen to nejlepší do jejich budoucích životů.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2016
  • 312 zobrazení
mysticsmile
I dnešní mladí rádi poznávají historii

Výstava v Muzeu Boskovicka „Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku 1915 – 1919“ promlouvá především k vnukům a pravnukům pamětníků té doby.
Ve středu 18. února po poledni se v tamním zrcadlovém sále sešli studenti místního gymnázia se svými kantorkami, aby si upevnili dějepisné znalosti.
O nové skutečnosti se s nimi přijeli podělit Eva Šebková a Karel Šebek - badatelé z Blanska.
Eva Šebková: „Tématem jsme se zabývali mnoho let, vydali jsme knihu. S tím souvisí i výstava, kterou si po přednášce můžete prohlédnout. Shromažďování podkladů bylo obtížné, písemné dokumenty byly v německém jazyce. Hledali jsme v kronikách Blanenska a Boskovicka.“
Oba protagonisté pak pohovořili o vzniku Velké války, kdy 23. května 1915 Itálie vypověděla válku Rakousko – Uhersku. Obyvatelstvo jižních svahů Alp z území Rakouska – Uherska bylo násilně vystěhováno, někteří našli nový domov právě u nás v bývalém Okresním hejtmanství Boskovice. Po odchodu vystěhovalců na konci války byly všechny písemné doklady o uprchlících tehdejším Ministerstvem obrany zničeny.
Na jaře roku 1915 musel všichni zdraví muži narukovat do války. Vzhledem k nepříznivému počasí se neurodilo, drahota narůstala. Od května 1915 se zavedly bezmasé dny, lístky na potraviny a věci denní potřeby. Úřady zabavovaly zatajené potraviny. Děti ve školách zhotovovaly potřeby pro vojáky a sbíraly různé lesní plodiny. Pořádaly se sbírky oděvů pro vojenské nemocnice a peněžité sbírky pro vojáky, vdovy a sirotky. Vše se odvádělo Válečnému ústavu ve Vídni.
Do toho přicházeli italští uprchlíci, děti, ženy a starci. Byli rozděleni po rodinách i v dalších obcích okresu. Celkem jich bylo 1820 v 116ti obcích. Nejvíce jich bylo v Letovicích (59), Sloupu (51), Jedovnicích (47), v Doubravici (44), v Lysicích (42).
Místní je zpočátku nevítali s nadšením. Italové se později přizpůsobili. Ve školách byly zřízeny italské třídy s domorodými učiteli. Dospělí pracovali především v zemědělství, někteří v průmyslu. V Blansku, Letovicích a ve Svitávce. Někteří pomáhali místním řemeslníkům. O životě uprchlíků lze nalézt nejvíce ve školních kronikách.
Byty platilo hejtmanství jako srážky z denních 90ti haleřů na osobu.
Italové sbírali v lesích ryzce. Pekli je na plotě a omaštěné špatným oleje dřevěným pak konzumovali. Z pampelišek dělali salát.
Italské děti se záhy naučily česky a zúčastnily se o Třech králích 1916 koledování.
9. července 1988 navštívila Sloup v Moravském krasu sedmičlenná delegace z Itálie Po prohlídce obce, kostela a jeskyní proběhl koncert s mažoretkami zakončený naší státní hymnou. Sloup dostal darem malou kopii zvonu z italského Trenta.
Italští přistěhovalci nebyli zvyklí na naše drsné podnebí, mnoho jich včetně dětí zemřelo na záněty plic a ledvin.
6. února 1919 byl zorganizován odjezd z Rájce do vlasti. Našli tam však svoji obec v troskách, jež byla zničena italskými děly již v roce 1915.
Vděčnost italského národa přetrvává dodnes, jak vyplývá především ze zápisů z obecní kroniky Sloup.
I v Boskovicích pracoval komitét pro uprchlíky Výpomocný výbor italských uprchlíků. Dochovaly se však jen náhodné kusé zápisy. Většina byla úmyslně zničena, předpokládalo se, že tehdejší úředníci podváděli. Na tu dobu šlo o obrovské peníze.
Karel Šebek závěrem: „Pro nás jsou tyto události dávno zapomenuté, potomci italských vystěhovalců s povděkem a dojetím hledají místa, kde jejich předci prožili část života a dost často je navštěvují.“
Eva Šebková: „Během bádání nám pomáhala řada spolupracovníků, poskytli nám informace, kde někdo další bydlel,“ a ukázala kopii dokumentu z jedné matriky.
Na dotaz, co je přivedlo k tématu Eva Šebková odpověděla: „Pracovala jsem v Okresním archivu a toto neprobádané téma se nabízelo. Spolupracujeme i s italskou skupinou, jež se osudem svých předků zabývá. Ještě v šedesátých letech minulého století se v oblasti Trenta dalo domluvit česky a naši lidé zde byli vždy vřele přijati.“
V Boskovicích bylo 71 Italů a v židovském městě 201. Na základě poválečných dohod se museli Italové vrátit do vlasti. Zůstali jen těžce nemocní, a zde vdané ženy.
Socha „Alegorie válečnictví“ z roku 1918 odlitá továrnou ČKD původně určená pro italské Trento, kterou již uprchlíci při návratu do vlasti nevyzvedli, stojí dnes vedle ředitelství firmy v Blansku.
Podobná beseda, tentokrát pro veřejnost, proběhla v Muzeu Boskovicka ještě tentýž den odpoledne.
Výstavu Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku lze zhlédnout v Muzeu Boskovicka do 1. března 2015.

Více: http://muzeum.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 282 zobrazení
spilberk
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 2.4.2011
  • 269 zobrazení
Reklama