Hledání

15 572 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

kenny1
rámečky na vánoční obrázky
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 26.10.2007
  • 34 178 zobrazení
  • 14
kregan
Oblíbené album "Stěpánka" jsem se rozhodl doplnit dalšími obrázky obdobného tématu.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • červen 2010 až srpen 2018
  • 27 988 zobrazení
  • 46
sedesatdevet
Obcas takhle zalistuji archivem svych fotek a docela se bavim. Tak se s vami chci podelit o ty casto jiz zapomenute okamziky a o ty obrazky z nichz zari ta krasna bezstarostnost a pohoda te doby. Jo to byly casy... ;-)

Takze napoprve jsem vybral jednu z kazdorocnich rudenskych grilovacich Pleasure and Pain party.
VILMA PALMA PARTY z 13.dubna 2004...
No pekne se na to tam rozjelo, uz jsem si ani nepamatoval jak pekne...! ;-))

Uz to na webu bylo, ale jeste jsem pridal nektere tenkrat cenzurovane kousky...;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2004
  • 21 723 zobrazení
  • 45
bele
ALB 286 - NASTAL ČAS NA ZMĚNU – VELKÝ VÝPRODEJ LEGRACE NA LÉTO :-D :-D :-D
POZOR - ČTĚTE NEJDŘÍV KOMENTÁŘ

Začíná doba květnových dnů, dovolených a dlouhých dnů v přírodě mimo počítač a možná i delší pobyt mimo Rajče. Než se tak stane, nabízím 3 okruhy pro uvolnění smíchových svalů , kde vítězí každý účastník, některý dokonce i vícekrát :-)

Všechny okruhy jsou značeny jako první, aby se to lépe pamatovalo :-) (Přání ichty)

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ SOUTĚŽ :-D :-D :-D
Kočka COCO uvádí 31 soutěžních příběhů kočiček s testem znalostí. Test je o ceny a vyhrává každý – Vyhodnocení soutěže a výhry jsou na posledním obrázku :-)

PŘÍBĚHY KOČIČEK
Psychiatři říkají, že KAŽDÁ ČTVRTÁ osoba má nějakou mentální poruchu. Takže pokud jste se třemi přáteli a nepozorujete nic zvláštního, tak ten blbec jste Vy

ZÁVĚR: choďte do společnosti maximálně tří lidí
Kočičky s naším psychiatrem nekamarádí a jsou schválně ošklivé, aby vám jich nebylo líto

1. OKRUH - VELKÁ RAJČATOVÁ LOUPEŽ :-D :-D :-D
Je čas na změnu v dějinách Rajčete vytvořením nejvyššího počtu komentářů u jednoho alba. Zatím je maximum 4.260 komentářů a věřím, že se to dá při dobré vůli změnit.

MOTIVACE a CENA
Každý komentář (POST) v pořadí 500 – 1.000 – 1.500 – 2.000 – 2.500 – 3.000 – 3.500 – 4.000 – 4.500 a každých dalších 500 je veden jako POST DRŽITELE, který vyhrává CENU, která mu bude přiznána a bude zveřejněna v tomto albu s věnováním.

PODMÍNKA je vzhledem k administrativní náročnosti, že si každý Držitel POSTU toto své pořadí hlídá a oznamuje mi to v komentáři u obrázku BELPOINT

POZN.: 1 - V případě získání více POSTŮ jedním držitelem se tento držitel stává jedno až více významným, a tomu bude odpovídat i přiznané a zveřejněné ocenění

POZN.: 2 – Nebudeme malicherní, když se to nepovede, ale věřím, že to společně dokážeme

1. OKRUH – SOUTĚŽ O NEJ KOMENT :-D :-D :-D
31 příběhů kočiček je námětem pro 31 nejlepších doplňujících komentářů, kde vyhodnocení a ocenění bude provedeno na samostatném albu, které bude zpracováno po letní sezoně jako BONUS ÚČASTNÍKŮM VELKÉ RAJČATOVÉ SOUTĚŽE

BELPOINT :-D :-D :-D
Asi nejen já vnímám zmatky a nepřesnosti v příslušnosti k tzv. BELEKLUBU.
Z tohoto důvodu je utvořeno okénko BELPOINT, kde se
1) hlásí držitel POSTU z Velké rajčatové loupeže
2) přihlašuje se přihlášený zájemce o členství v klubu jednoslovným komentem „ČLEN“
3) možné místo pro oznamování akcí klubu jeho členům v budoucnosti, jako například termín případného podzimního setkání apod.
4) místo diskuse, osobních zpráv a dalších dnes neupřesněných potřeb :-)
více  Zavřít popis alba 
11 466 komentářů
  • květen 2007 až únor 2014
  • 21 137 zobrazení
  • 19
cukrar
  • březen 2001 až květen 2011
  • 20 204 zobrazení
  • 1
dunit
Postup výroby vypasované prošívanice z pozdního středověku. Nefotil jsem celý průběh výroby, ale jen její časově nejnáročnější část. Chybí popis výroby střihu, stříhání dílů, řešení zapínání, konečné úpravy a výsledný vzhled (ten dodám později). Popis je sestaven velmi narychlo. Prošívanici jsem dokončil v roce 2010 a poprvé jsem jí měl na Libušíně.

Prošívanici jsem vyrobil ze tří vrstev silného vlněného sukna (zelené vojenské deky), které jsou zašity mezi dvě vrstvy hrubého lněného plátna. V rukávech jsou pouze dvě vrstvy vlněného sukna a místě loketní jamky jenom jedna, aby šla ruka volně ohýbat.

Střih jsem upravil podle doubletu: Rozšířil jsem rukávy, prodloužil spodní díly tak, aby sahaly až k rozkroku. U předních dílů jsem přidal uprostřed asi 4cm, což se později ukázalo jako chyba a musel jsem přebytečný materiál pracně odstraňovat. Rukávy jsou také zbytečně široké a nehodí se k plátovým rukávům.

Postup je u jednotlivých obrázků POPSÁN POD FOTKOU
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • duben až červen 2011
  • 19 707 zobrazení
  • 10
enzyma
6 komentářů
  • leden 2007 až červenec 2008
  • 19 415 zobrazení
  • 68
mysticsmile
Záhadný piktogram v obilí za Boskovicemi v blízkosti cihelny Huráb se objevil v noci z pátku na sobotu 28. června. Za velmi krátkou dobu přilákal velké množství lidí. Webové stránky města se snímky pořízenými z ptačí perspektivy byly navštíveny přes dvacettisíckrát, což je v historii zdejšího internetového zpravodajství absolutní rekord.
Protože se množí dotazy obyvatel, některé jsou i velmi odborné, vyrazil štáb Boskovické televize do terénu znovu, aby pořídil tentokrát detailní fotografie přímo z místa.
Přestože po celé dopoledne v úterý 30. června vydatně pršelo, s prvními paprsky odpoledního Slunce bylo u záhadného obrazce opět hodně zvědavců.
Objevil se tam dokonce i jeden odborník s měřicím zařízením na radiaci a elektromagnetické vlnění: „Nic jsem nenaměřil, všechno je normální,“ uklidnil hlouček přihlížejících a pro jistotu ještě pokračoval ve výzkumu na jiném místě. My jsme jej ze zvědavosti následovali. „Dle mého názoru se to dělá mikrovlnami z družice, jinak si to nedovedu vysvětlit. Není v lidských silách tohle za asi pět hodin tmy běžnými prostředky dokázat,“ doplnil muž.
Skupinka mladých chlapců se pokoušela zprovoznit malou kvadrokoptéru. Po krátké době letu, kdy se jim povedly asi dva snímky to vzdali: „Došla baterie,“ sdělil zklamaný majitel stroje a kluci se vydali na zběžnou prohlídku místa po svých.
Nám baterie nedošly a tak předkládáme několik snímků v naději, že snad odpoví na zvídavé otázky webových diskutujících.
Bylo tam i pár lidí se psy. „Pokud by zde nějaká neznámá energie byla, jistě by zvířata reagovala neklidným chováním,“ napadlo nás. Ale nic takového se nestalo.
Pomalu ubývalo světla, proto jsme rychle pořídili pár detailů ulámaných klasů, směr jejich položení a vydali jsme se způsobně cestou od kol traktorů vstříc večernímu ztichlému městu. Pozemek je soukromý, tak jsme se museli chovat slušně a nezvýšit již tak značnou škodu na úrodě.
V hlavách nám i po této návštěvě zůstala nezodpovězená otázka: „Kde a jak se to ze vzalo? Co tímto poselstvím chtěl někdo neznámý říct? Je to dílo neznámých civilizací nebo jen obyčejný vandalismus? To už se asi nedozvíme...“

Více: http://www.boskovice.cz/obrazec-v-obili---video-.info?id=9519
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červen 2014 až červenec 2016
  • 18 432 zobrazení
  • 7
ladja77
N ě m ý _ f i l m
Střechy si osedlal dým a cválá nedělí. Sníh zasypává jizvy po rýči pluhu i úderech zvonu
a tiše pohřbívá blátivé stopy okolo prázdného kostela. Jak je dnes daleko k vítání jara !
Hra vázne, kra ke kře v řece pevně lne, krá nezakopne o skřivánčí trylek a všechny ty vločky všechny ty saze připomínají němý film, letité škrábance a maková zrníčka v hemživé šedi. Obrázky jsou však v pohybu, a kdosi za kopcem úporně točí klikou. text autora „U m b r a t i c a“ z webu http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=484136
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 9.1.2018
  • 17 834 zobrazení
  • 39
ondrejhavelka
Chystáme se navštívit jeden z nejkrásnějších domorodých kmenů v Africe, kmen Himbů. Zatím nemáme nejmenší tušení, že naše první setkání proběhne v nálevně za velmi neformálních okolností. V Oshakati stojíme na stopu asi hodinu, když nás berou dva běloši v novější nákladní Toyotě. Do Opuwe je to nějakých 300 kilometrů rozbitou štěrkovou cestou, takže si říkáme, že bychom dnes mohli ukrojit alespoň polovinu vzdálenosti. Řidič nám podává ruku a seznamujeme se. Jmenuje se Daniel a je mu asi padesát. Spolujezdec, hubený osmdesátník, se jmenuje Luis. Daniel říká, že ještě nakoupí nějaké pití, protože dál už je jenom pustina. K našemu překvapení vychází z obchodu se dvěma lahvemi whisky a lišácky se usmívá.

Jakmile jsme se rozjeli, pochopili jsme, že chlapi nepojedou podle předpisů. Letíme buší díra nedíra, sotva se zvládáme udržet na korbě. Když sedíme přímo na ploše korby, bolestivé nárazy do kostrče se nedají vydržet. Když si sedáme na batohy, působí jako trampolína a několikrát málem vylétáme z korby. Těžko říct, co je lepší, a tak celou cestu kombinujeme obojí. Za hodinu se stahuje okénko a do buše letí prázdná láhev whisky. Nakukuji dovnitř zadním okénkem a vidím, že Luis rozdělává druhou láhev. Daniel ještě zrychluje.

„To bude solidní mejdan,“ říkám Míše, která se snaží udržet na korbě, oči vytřeštěné jako uzená ryba. Za další hodinu letí z okénka do buše druhá prázdná láhev. Necítíme zadní část těla, všechno nás bolí, jsme vytřepaní jako praporky ve vichřici. Naštěstí zanedlouho brzdíme a zastavujeme u maličké vesnice. U cesty je zamřížovaná betonová krychle pomalovaná roztomilými obrázky chlastajících černochů – místní bar. Barman je chráněn velmi silnou mříží, jako ostatně všude v subsaharské Africe. Určitě ví proč. Luisovi a Danielovi dvě láhve whisky nestačily a dostali chuť na pár piv. Zvou nás, a to se prostě nedá odmítnout. Když otevíráme čtvrtou rundu piv, přichází zdejší černošské prostitutky.

„Tak pojď bělásku, trochu si zaskotačíme,“ zkouší na mě jedna z nich a rukou mě chytá v rozkroku. Druhá mě v tutéž chvíli masíruje zadek. Trochu rozpačitě ukazuji na Míšu, která ještě rozpačitěji odhání lehké děvy pryč ode mne. To však neznamená, že by mi daly pokoj.

Luis mezitím na ex vypil pivo, hlasitě odříhl a rozvážně říká: „Jen ji zkus, není špatná…“

„Jo, ta je dobrá, to jo…“ potvrzuje Daniel. Postupně se dozvídáme, že starý Luis tady měl poměr se všemi ženami z okolí. Holky to uznale potvrzují a po další rundě Luis mizí s jednou černoškou do buše. Daniel ho následuje, ale pouze za betonovou budovu nálevny. Zato však se třemi dívkami najednou. Místo, kde žije civilizací nezasažený kmen Himbů, jsme si představovali poněkud jinak, ale Afrika je Afrikou právě pro to, jak dokáže znovu a znovu šokovat.

Po dalších třech pivech se musím sám sobě přiznat, že mám slabost jak pro blondýny, tak pro černošky. Zkrátka se to ve mně nějak spojilo. V duchu vedu rozhovor sám se sebou, zda jsou přitažlivější bělošky nebo černošky. Obě mé já nakonec dojdou k překvapivé shodě, že dívky mohou být přitažlivé při jakékoli barvě pleti, očí i vlasů. To mě uklidnilo a Míša si mě začala viditelně hlídat. Být tady sám a nebýt zadaný, asi bych po počtu piv, jež jsem už vypil, obešel bar celý. Naštěstí tady sám nejsem. Luis i Daniel se znovu objevili a jsou pořád při chuti. Barman si mne ruce, protože ti dva nesmrtelní běloši pijí, jako by to bylo naposledy.

Když už se Luis nemůže udržet na nohou, přichází z buše stará Himbka. Náš první kontakt s tímto úžasným kmenem se koná právě tady v nálevně, za poněkud volnějších okolností. Himbka přisedá rovnou k Luisovi a ten ji po chvíli objednává pivo a panáka. Himbka to okamžitě nalila do chřtánu, jako by to byla voda. Dozvídáme se, že má s Luisem dvě děti a nějaká ta vnoučata. Luis už je prý nepočítá. Je to prostě velký milovník a bojovník proti rasismu. Není snad většího a urputnějšího hlasatele rovnosti ras, než je starý běloch Luis, který své přesvědčení dokládá činy a mění tvář Afriky, i když pouze lokálně. Mezi Himby zasel bílé, původně holandské sémě. Po buši už tady běhá pěkná řádka Himblanďanů.

Luis dává pokyn, že se přesuneme k němu domů. Na nohou se už neudrží, ale řídit prý pořád ještě může. Naštěstí tady vůbec nic nejezdí a nevysoké keře terénní Toyotě nedělají větší problém. Na korbu s námi naskakuje asi šest černých prostitutek a podivný černoch, který asi ani netuší, kam jede. Všechny nás spojuje jedna skutečnost – napříč rasami jsme všichni namol. Luis vyráží na zběsilou jízdu buší. Kdo nezažil toto safari, nebyl v Africe. Porážíme několik stromků, ale stále více či méně kopírujeme prašnou cestu. Věřím, že Luis s Danielem vědí, kam jedou, ale po deseti minutách staví a ptají se černošek. Ty samozřejmě nevědí a jenom se chichotají. Myslím, že k pořádnému mejdanu bytostně patří zabloudit kdesi v odlehlé namibijské buši s partičkou černošských prostitutek.

Za pár minut letí z okénka prázdná láhev od piva a auto se dává opět do pohybu. Před světly auta uskakuje několik divokých prasat, až jedno srážíme. Luis zkušeně vystupuje z auta, chytá prase za kel a hází ho k nám na korbu. Černošky ječí a my se nestačíme divit, ale koneckonců jedno divoké prase k pořádnému mejdanu v buši asi také patří. Jedeme dál.

Za několik minut přijíždíme k malému stavení poblíž velkého kamenolomu. Je to Luisův domek. Všichni vyskakujeme a mejdan pokračuje v domě. Podivný černoch, který s námi přijel, vytahuje naneštěstí sáček marihuany.

„Brácho, neblbni,“ říkám mu, „jsme všichni namol, to nás sundá…“ Kouřit trávu na alkohol je nesmysl, ale to si uvědomí jen střízlivý člověk, takže za chvilku už koluje joint. Dva prásky a místo hlavy mám obrovský otazník. Marně přemýšlím, jak nejlépe popsat, jak mi teď je. Vlastně je mi jako na samém začátku cesty po Africe. Když jsme totiž odjeli z Jablonce, zastavili jsme se cestou na noc u kamaráda Marka. Je to vášnivý houbičkář a to, co se zdá obyčejnému člověku jedovaté, to je pro něj startovací čára experimentů. Uvařil polévku a servíroval ji se slovy: „Magická polévka na začátek magické cesty.“ Bylo tam tolik lysohlávek, že jsme pořádně vystřízlivěli až po pěti dnech na stopu ve Španělsku. Ale tu noc nám bylo neuvěřitelně špatně. Myslel jsem, že to s Míšou nepřežijeme a naše velká cesta skončí dříve, než začala.

Úplně stejně jako té noci se cítím teď. Přichází první halucinace. V ní se ke mně sklání Ponatshego s heverem a říká: „Když mě klátil ten lev, říkal jsem si, Ponatshego, musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ Musíš to vydržet, zítra to bude lepší – zní mi v uších stále dokola. „Musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ cloumá se mnou Míša a já se trochu probírám z deliria. Míša trávu nekouřila, takže je pouze namol. Snažím se rozhlédnout. Dvě černošky zvrací na zeď. Luis leží na gauči a nejeví známky života. Daniel z posledních sil souloží ve vedlejší místnosti s další slečnou. Podivný černoch civí do knihy o motýlech. V rohu na zemi kopulují dvě mouchy tse-tse. Jsou to nebezpeční přenašeči spavé nemoci, ale to mě teď rozhodně netrápí. Betonové stěny jako by na mě padaly.

Zvracím. Usínám… Zvracím. Nevím, jestli spím, ale asi ano, protože se mi zdají hororové sny. Opět zvracím a už je mi podstatně lépe. Usínám…

Po nějaké době se probouzím v objetí dvou černošek šílenou žízní. Sakra. Co se dělo? Jedna černoška je nahá, druhá k tomu nemá daleko. Já mám na sobě roztrhané tričko toho podivína, co studoval motýly. Do hajzlu, kde je Míša?

Otazník v hlavě se mi změnil v nesnesitelnou bolest. Vstávám a hledám čistou vodu. Nacházím mrtvé divoké prase s obrovským nožem zapíchnutým v hrbu. Na stole je spousta lahví, ale je to samý alkohol, a tak šílenou žízeň hasím pivem. Už je mi celkem dobře. Strhávám ze sebe cizí tričko a hledám svoje věci. Dokonce i v panice si stíhám uvědomit, že ta nahá černoška je opravdu krásná. Posledních pár hodin si nepamatuji. Zběsile procházím všechny místnosti a s úlevou nacházím Míšu spící mezi našimi batohy. Vyčerpaná moucha tse-tse odpočívá přímo na mém batohu. Doufám, že stihla naklást vajíčka a já teď budu mít ve víku líheň tvorů, kteří přenášejí jednu z nejhorších afrických nemocí. I když proti tomu, čím vším jsem se mohl nakazit v minulých hodinách, je líheň much tse-tse v mém batohu celkem příjemný cestovatelský doplněk. Bolest hlavy se prolíná s depresí z toho všeho. Můj milý Ponatshego, odlož hever a obejmi mě… Může být tak pět hodin ráno. Padám na karimatku vedle Míši, a to je konec jednoho brutálního mejdanu v namibijské buši.

Pokračování příště...

Z naší nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit online: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
569 komentářů
  • prosinec 2015 až duben 2016
  • 15 291 zobrazení
  • 28
martac
pár obrázků z dovolené NOVÉ 8.7.2007
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 8.7.2007
  • 14 332 zobrazení
  • 15
helpme
Tak teda tady máte ty obrázky, snad to poslouží...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • březen 1999 až leden 2008
  • 14 033 zobrazení
  • 0
rasta23
  • říjen 2003 až září 2007
  • 13 040 zobrazení
  • 2
berkapetr
Dobová řemesla a atrakce. která rádi předvedeme na vašich městských, obecních, historických slavnostech nebo dětských táborech. Prvorepubliková kuchyně, řezník - uzenář, zabíjačka, dobová polní kuchyně, caletnice, mletí obilí na ručním mlýnku, perníkářka, sýrařka, bába kořenářka, zelinář - šlapání zelí, svíčkařka, přadlena, krajkářka, barvířka textilií, písař - kaligrafista, kovář - mečíř, šermířské vystoupení "Zbraně převážně nevážně", umělecký kovář a brusič, odlévání cínových figurek a kulí, střelba z kuše, lukostřelba, mistr kat, ražba mincí, keramik, drátenice, flašinetář, soustružník na šlapacím soustruhu, tesař, řezbář, kartářka, malování portrétů, výroba šperků z kůže, vánoční zvyky, výroba vánočních ozdob ze slámy. Pro děti nabízíme pouličního herce - pohádkáře, dětskou kušovou střelnici, malování na obličej. malířskou dílnu - malování sádrových zvířátek a nebo soubor šikovnostních her, u kterých se vaše děti zabaví a zklidní. U některých řemesel lze po předchozí domluvě připravit dětské dlničky. Pořadatelům do kulturního programu můžeme nabídnout komentovanou dobovou módní přehlídku, pány jistě zaujmou prvorepublikové prostiutky - holky ze Záběhlic, fakýr s ohnivou show, orientální tanečnice s hadem nebo skupina tanečnic historizujících tanců. Na přání můžeme zajistit i hudební skupinu těchto žánrů - folk, country, historizující. Pro pořádání akce nabízíme též profesionálního moderátora v dobovém kostýmu podle stylu akce. Zajistíme též pronájem krytého pódia včetně instalace + profesionálního zvukaře s aparaturou. Možná se vám též hodí kostýmovaný Sokol nebo imitace známého komika Charlieho Chaplina. Kompletní informace včetně cen naleznete po kliknutí levým tlačítkem myši na malý obrázek řemesla dole v popisce. Objednávky přijímáme na e- mail: radost.skoly@gmail.com nebo na tel.: 737279956, 777293392
Ostatní naše aktivity najdete na [url=http://stararemesla.eu , http://modniprehlidky.wz.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.6.2012
  • 12 900 zobrazení
  • 3
horochodec
Crikvenica je městečko na tzv. Kvarnerské rivieře - asi 40 km jižně od Rijeky, naproti ostrovu Krk. Obrázky pochází z krátké a příjemné dovolené strávené v tomto pohodovém letovisku během prvního srpnového týdne 2015.
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • srpen 2015
  • 11 343 zobrazení
  • 23
bucanka
Ak nájdete rovnaké vzory v mojich albumoch napíšte mi prosím pod obrázky
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2008 až prosinec 2016
  • 10 807 zobrazení
  • 2
fotozdenek
Letos jsme se místo do Caorle vydali kousek víc na jih. Přibliženě 100 pod Benátkami je kraj Emilia Romagna, jenž se rozprostírá v srdci střední Itálie mezi kopci a rovinami Pádské nížiny, která odděluje chladný alpský sever od teplého středomořského jihu. Krajským městem je Bologna (Boloňa). Bologna je důležitým univerzitním městem - během akademického roku se zde počet obyvatel zvýší ze 400 000 na téměř 500 000. Dalšími velkými městy jsou Ferrara, Ravenna, Parma, Modena, Piacenza, Forli, Reggio nell´Emilia a Rimini.
Pobyli jsme v kempu Mare Pineta, přilehlé městečko se jmenuje Lido degli Estensi. Moře bylo čisté, u břehu voda teplá jako ve vaně, počasí skvělé a služby v kempu perfektní. A nebyl ani příliš drahý, kemp. Podívej se na pár obrázků ze života na pláži
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2007
  • 9 940 zobrazení
  • 5
mlinha1
.
Moje velmi dobrá kamarádka je těhotná, tak jsem se delší dobu zaobíraly focením jejího bříška a vznikly nám různě laděné fotografie.

A blížíme se do konce, toto čtvrté a předposlední album je založeno na projekci různých obrázků více či méně spjatých s těhotenstvým, rolí nastávající maminky a dítětem ... mimo jiné je zde motiv květů a stromu (myšleno, jako květ- jaro, počátek života, strom- strom života). Dále jsme využily prací světoznámých umělců Gustava Klimta a Reného Magritta ... je to laděno lehce surrealisticky a spíše šlo o vyzkoušení pro mě do té doby neznámé metody projekce na tělo a posunutí významu těhotenských fotek dál :) jsem zvědavá, co na to řeknete ;)

odkazy na další fotky:
První, klasicky pojaté album můžete najít zde: http://mlinha1.rajce.idnes.cz/brisko_-_klasictejsi_pojeti
Druhé, lehce brutální zde: http://mlinha1.rajce.idnes.cz/brisko-_lehce_brutalneji
Třetí něžně přírodně laděné: http://mlinha1.rajce.idnes.cz/brisko_-_nezne_prirodni
Páté komixové: http://mlinha1.rajce.idnes.cz/brisko-_komixove
.
více  Zavřít popis alba 
127 komentářů
  • 19.8.2012
  • 9 719 zobrazení
  • 30
stig
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2002 až listopad 2009
  • 9 027 zobrazení
  • 1
mysticsmile
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2007
  • 8 413 zobrazení
  • 0
aktysidon
Fotografování aktů před revolucí v panelovém domě pomocí žárovek 500w.
Vlastní vyvolávání filmů a obrázků v temné komoře.
Pouze info.Za komunistů bylo zakázáno zhotovovat podobný žánr v provozovnách fotografie.Nebyl problém sehnat modelky, neb každá dívka, žena chtěla mít svůj akt v albumu, nebo v tajné krabičce.
V současné době buď je slečna zaláskovaná už v16cti letech,nebo se zeptá co za to a co budu s fotkami dělat. Kdo není profi fotograf a neposílá fotky agenturám, má hodně problémů atd,,,,,,,,,,,
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2013 až září 2014
  • 7 289 zobrazení
  • 17
veviho
Vítejte v obrázkovém průvodci nejkrásnější země na světě :o). Teda její polovinou. Během dvou týdnů jsme stihli projet Jižní ostrov Nového Zélandu. Krásné pláže hned druhý den střídaly ledovce, krásné pastviny obklopovaly zasněžené vrcholky hor a těch 40 milionu ovcí, které jsme tam potkali, prej pase 4 miliony lidí, které jsme nepotkali :o)
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • únor až září 2008
  • 7 037 zobrazení
  • 3
bucanka
Ak nájdete rovnaké vzory v mojich albumoch napíšte mi prosím pod obrázky. Ďakujem
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2004 až květen 2014
  • 6 888 zobrazení
  • 3
waverka
Ahoj, toto album nafotili účastníci srazu, celkem nás bylo 27. Příští VIII. FOTOSRAZ plánujeme na KOKOŘÍNSKO 13. - 15. května 2016. Podařilo se zamluvit penzion v Holanech pro ubytování 35 osob. Bohužel, už jsme penzion zcela osadili. Kolegové, kteří se přihlásí později si budou muset ubytování zajistit sami.
Na programu je focení a turistika na Kokořínsku, plán bude určen především počasím a výběr z několika variant si udělá každý dle svých zájmů. Na sobotní večer připravujeme prezentaci snímků účastníků - promítání obrázků se slovním doprovodem - si připravte v maximálním rozsahu 5 minut na navržené téma: Čím potěším své kolegy...
Zde je tabulka, kam se mohou zájemci o náš jarní fotosraz předběžně zapsat: https://goo.gl/Ri6aC6
Prosím, připište se do tabulky i v případě, že máte jen zájem s námi vyrazit na některý z výletů či sobotní prezentaci. Waverka
#fotosrazy
více  Zavřít popis alba 
1 150 komentářů
  • podzim 2015
  • 6 650 zobrazení
  • 113
reklama