Hledání: PÍŠÍ O NÁS

Pro dotaz PÍŠÍ O NÁS jsme našli 2 261 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
puschkin
Krásné místo pod Klínovcem, o ktrém se v poslední době hodně mluví a píše. Tím pádem sem chodí až moc lidí, ale já jsem tady naštěstí byla sama, jen asi tři lidi jsem tu potkala při odchodu...
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2020
  • 15 zobrazení
somach
Výzva Plocových, i když podle předpovědi mělo být zima a oblačno, se neodmítá. Na kolech jsme jeli do Liberce na nádraží. Pak vlakem do Kořenova.
I když jsem tedy doufal, že se dočkám inverze, že si to užijeme tak, jak to bylo v poslední době často vidět na FB třeba z Ještědu. Opak byl pravdou. Mělo mě varovat počasí v Kořenově a a na Polubném (otevřený kostel sv. Jana Křtitele). Nahoře mlha a 2°C. Naštěstí jsem si všiml pohybu za oknem v chatě Pod Bukovcem. Čaj a rum, k tomu hrstková polévka, to byl povolený doping. Na Smědavě bohužel žádné otevřené okénko, ale stavba. Jsem zvědav, co z toho pan Dr. Řehák, jinak majitel komplexu Montanie na Souši a hotelu Antonie ve Frýdlantu, udělá. Proč to píšu? Je to náš zákazník a mohu porovnat, jak to třeba na Souši vypadalo dříve a jak nyní... Sjezd do Bílého Potoka byl hodně o zimě. Ale najednou začalo prosvítat modré nebe...:-) I když jsme byli všichni zmrzlí jak h..., tak to byla alespoň psychická vzpruha. A když jsme přijeli do Hejnic a zjistili, že je před chrámem otevřená kavárna, to už jsme pookřáli úplně. Vypadalo to, že Poutní kostel Navštívení Panny Marie je zavřený, otevřený byl jen boční vchod. Ale tím se dalo projít dovnitř. Je to hanba, ale uvnitř jsem byl poprvé. A čelist mi trochu spadla. Krása. Jeptišky mě upozornily, že je oltář namalovaný a dokonce ve 3D. Nevšiml bych si… Viničná cesta, i když je poměrně dlouhá, má stoupání přesně takové, jaké mi vyhovuje. Určitě se na ni někdy vrátím pěšky. Musel bych zastavovat každou chvíli. Skály, seskupení kamenů, voda, prostě krásná příroda. Z kola a v rychlosti, aby mi nebyla zima, to se moc fotit nedá. U Kozy bohužel žádné okénko, jen nasr… „Koza“. :-(Sice okénko otevřel, ale to jen proto, že v boudičce u zastávky přesklíval okno. ☹ V novinách psali, že Oldřichov bude brzy hotový, nejeli jsme s Mílou cyklostezkou, ale po silnici až k obecnímu úřadu. Musím uznat, že Eurovia makala na x místech, techniky a lidí spousta. Ale z mého laického pohledu zatím dokončení prací v nedohlednu. Pak už pokračování po cyklostezce na Studánku. Ve Mníšku jsme parťákům ujel, chtěl jsem jet přes Bedřichovku a nafotit si ještě něco přírody a houbiček (viz další album). Zkoušel jsem fotit proti slunci se „staženou clonou“ na mobilu. Jsou to stále fotografie z cesty, jen trochu jiné.
Závěr – jsem rád, že jsem vyjel a jsem ještě radši, že od Bílého Potoka nám bylo po většinu času parťákem sluníčko. To se to pak jede úplně jinak.
Kdo to zkusí po nás – šťastnou cestu! Milan Porš
PS: Pár fotek z Viničné cesty je od Karla.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2020
  • 61 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
amaostr
Elektrický psací stroj AEG Olympia Comfort
Nabízím funkční elektrický psací stroj AEG Olympia Comfort (paměť a display) a náhradní pásku.
Stroj byl zakoupen taktéž "z druhé ruky", je velice zachovalý, v pořádku, pěkně píše, tiskne, ale nevyužiji ho, tak nabízím dále.
Jeho stáří nevím. Rozměry: délka 48 cm, hloubka (šířka) 42 cm, výška cca 14 cm. Návod k němu bohužel nemám, ale snad jej lze najít na internetu.
Nabízím bez záruky.
V případě dotazů mne kontaktujte emailem: amaostr@seznam.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2020
  • 7 zobrazení
skauting-na-kolinsku
Píše se prosinec 1989 a po osmnácti letech se mohou skauti opět scházet pod Junáckou vlajkou. A také opět vydávat časopisy a knihy ...
Upravená i originální naskenovaná verze časopisu zde :)
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2020
  • 19 zobrazení
ollieman
Zell am See, Grossglockner, Dolomity, Benátky, Itálie - moře, San Marino, Vatikán, Andělský most, servis, Řím - coloseum, Oltář vlasti, Pantheon, fontána di Trevi, Vatikán, kemp, Civita di Bagnoregio, Orvieto, Florencie - prase, náměstí Signorie, most Ponte Vecchio, Giottova zvonice, Pisa - Šikmá věž, náměstí Miracoli, Manarola - Cinque Terre, Maranello - Ferrari museum, Modena - Ferrari museum, Verona, Lago di Garda, Rakousko - Alpy, Atterské jezero
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 108 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
honzadobrak
Srpnový putovní výlet po severu Itálie - Milán, Janov, národní park Cinque Terre, Pisa, Florencie
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 206 zobrazení
pavelpet
Skautské artefakty 🙂 Píše se prosinec 1989 a po dvaceti letech se mohou skauti opět scházet pod Junáckou vlajkou. A také opět vydávat časopisy a knihy ...
Originál a následuje verze se zvýrazněnými barvami bez dvou prázdných stránek. :)
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2020
  • 39 zobrazení
evropskestadiony
  • 12.10.2020
  • 5 zobrazení
jarekvlosinsky
  • 12.10.2020
  • 176 zobrazení
kajdule
"Neznám nikoho, kdo by měl radost z deště jako Ty, Káťo..." Byla jsem okouzlena tím neznámem, které nás obklopovalo. Rybníkem, krajinou po dešti, chatkami v kempu. Nad tím vším jsem se rozplývala, dokonce i nad tím, když mě Dan nenechal spát, jen aby věděl, jak jsem si užila výlet do Pekla s Honzíkem... Stáňa i Dan kroutili nevěřícně hlavou nad holkou, která se raduje upřímně z těch maličkostí okolo nás... Cestou do Holan jsme měly se Stáňou vykecanou díru do hlavy od našeho kamaráda a mistra monologu Dana... Dobrovolný včelař Vašek se zlou opicí nám zpestřil páteční večírek v kempu Milčany. Aneb jak se ze sympaťáka vyklubal macho, který se mnou musel házet vzduchem, aby ukojil své touhy a já poznala, že není tanečník jako tanečník... Dorazili jsme do kempu za silného deště a stmívání ve složení Stáňa, já, Dan a Azorek, který se stal hrdinou celého víkendu v Holanech. Co se hlídání páníčka a jeho party týče... Dan jel na třídní sraz a my holky ho doprovodily, jelikož jsme měly volný víkend rezervovaný pro RFCH. Píši Honzikovi, že jedu do jeho oblíbených Holan a on se tam objeví stejně jako my v pátek večer a stráví s námi víkend. Prší, a tak Honza přichází mezi nás později. My zase, již podruhé na našich cestách, večeříme studené buřty, které koupila Stáňa. Ještě se dožadujeme kusu šunky a housky. To nevíme, že nás opodál čeká teplá šunka a těstovinový salát... Jinak bychom samozřejmě s Danem nedělali psí oči... V chatce s námi přespí ještě Petr, spolužák Dana. Je to usměvavý a vtipný hoch. V pátek večer se tančí na oslavě 40. výročí svatby. Přichází na řadu můj repráček, který mám s sebou na cestách, kdyby byla chuť poslouchat či tančit. Stalo se tak i tady a písničky na přání létaly vzduchem jako komáři u zdejších rybníků. Vašek, ten včelař, je urputný a vztahovačný dvaačtyřicetiletý zprvu sympatický muž , který se mnou tančí tak, že všechny okolo to moc baví, včetně jeho ženy, jen já nevím, jak to dopadne. Zatím se směji, ale když nedělám to, co chce, včetně toho, abych mu zahrála zamilovanou ženu, začne mě urážet. Poalkoholové rozpoložení a rozdílné energie. Je na čase jít spát. Jsou 3 ráno, kluci se vrací k partě, přijdou asi ve 4 a jsou hluční a Vašek, ten bláznivý tanečník, rozrazí dveře naší chatky v půl sedmý, kdy konečně všichni spíme a dožaduje se klíčků od auta, které mu kluci vzali, aby nejezdil opilý... Ztropí takový vyrvál, přitom má klíčky vzadu na sedačce v autě. Stačilo se podívat... Noc jako víno, Dan chrápe, Azorek hlídá... Ráno je hezké, pohled na jeden ze 23 Holanských rybníků úchvatný. Voda je hodně zelená, takže přestože bych si ráda zaplavala, nepokouším to.. Koukám jen na tu velikánskou plochu a na ostrůvek v dálce plný bříz a borovic... Nasnídáme se ze zásob a někdy kolem 13 h jsme v Holanech v hospodě, kde čeká již netrpělivě Honza, abychom vyrazili společně na výlet do Pekla. Se Stáňou a s Danem jíme guláš z jednoho talíře, smějeme se všemu možnému, já dostanu malý dáreček z cest od Honzy a vyrazíme směr Zahrádky. Dan by se měl vrátit za spolužáky na třídní sraz a Stáňa se vrací s ním, protože do Pekla je to 13 km a pak ještě do Lípy na vlak a ze Zahrádek do Holan... Nakonec suma sumárum 20 km a takovou štreku se ségrušce šlapat nechce. Vyrazím tedy sama s Honzou, dáme si na cestu banánovou zmrzlinu, krajina je tu malebná. Procházíme skalami, lezeme na Skautskou vyhlídku, kde z velkých kamenů hledíme do kraje. Obdivujeme řeku, která se vine kolem nás, je plná zelených šlahounů, které jsou jako neposedná háďata, přírodní úkazy, zřejmě včetně nás dvou, jsou tu zajímavé... Vracíme se do kempu ve 21. 30 s tím, že jedeme z České Lípy vlakem do Zahrádek, kde nám v poslední hospodě, a jen kvůli tomu, že je tam nějaké mejdlo, dají najíst. To je radosti. Lipovou alejí ve tmě a párkrát zakopnutim o kořeny se blížíme k Honzíkově dodávce zaparkované v Holanech, kde dostanu instrukce, jak držet medvěda a nešlapat na kobereček... Medvěd pro štěstí je velký a těžký, tak si ho dám vedle sebe a za chvíli už si opřu svou hlavu o tu jeho a společně odpočíváme... Honza nás v pořádku doveze do kempu. Dan je společensky unavený, přivítá nás vypadnutím z verandy rovnou na nos a kontroluje v kolik jsme přišli... A Stáňa, ta je u ohně, kde se hraje na kytaru a na housle. Poslechnu si 4 písničky, Dan tu snahu zdejších muzikantů upřímně okomentuje a já jdu do hajan. Jsem vyřízená... 20 km v nohách a nevyspalá... Ale bylo to fajn. Ulehnu, pak přijde Stáňa, pak kluci, kteří jsou hluční, Dan dělá docházku, já se z něj picnu... Petr povídá v polospánku Danovi: "Ty Brumlo..." Něžné to oslovení pro chrápajícího kamaráda... Noc je trochu lepší, ráno už k nám přijde Honza, který má svou dodávku zaparkovanou kousek od nás... Azorek nás opět perfektně střeží, jen tak si do chatky nikdo nemůže přijít... Jdeme na objednanou snídani, je výborná. Platíme, sbalíme saky paky a hurá na vodopád a pak do pískovny, kde se s klukama koupu. Najdu 5 šupin, každému z nás pro štěstí. Pak nás Dan bere na výborný oběd pod Habstein, kde je jídlo a dezert pastvou pro oči i pro žaludek. Pak hurá na Habstein samotný s krásným výhledem do kraje a také na Čertovy hlavy. My tři jedeme domů do Prahy, Honza do Ralska. V autě zjišťuji, že jsem v lomu nechala svůj nejoblíbenější kamínkový náhrdelník.. Snad ho nikdo nenajde. Volám Honzovi a on říká, že parkuje u toho lomu, že se tam z Ralska vrátil... Sláva, je blízko a může se tam jít podívat. Náhrdelník najde, skoro za tmy, je zašlapanej v písku v trávě mezi kořeny. Mám více štěstí než rozumu... A tak vše končí šťastně. Víkend to byl vskutku povedený, i když náročný... A třídní sraz byl tak trochu druhotný, viď, Dane? Děkuji Ti za tuto víkendovou jízdu. S Tebou se člověk vážně nenudí... Tak zase někdy... Ségruško, Dane, Honzi, Petře, díky za ten společný čas...
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2020
  • 142 zobrazení
kajdule
V půl deváté začínám dopisovat deník za poslední 2 dny, po deváté jdu na snídani... Venku pod mrakem a chladněji. Nasnídáme se a vyrážíme s Evou, Jirkou, Esťou a Zuzkou na Josefodolské vodopády. Parkoviště je plné, ale jedno místo se najde. Stoupáme lesní pěšinou, přes kořeny, Esťa nachází 3 malé hříbky. Řeka je divoká s velkými balvany. Za cca 1 km jsme u prvního vodopádu, ten poslední, třetí, je nejkrásnější. Holky jsou ucabrtané, jdeme ještě asi kilometr po chodníčkách a dojdeme na cestu, která nás dovede k autu. Jedeme do restaurace v Maxově, U Toníčka, je tam plno, ale místa se dočkáme a moc si pochutnáme. Venku se honí mraky, já se vydávám ještě za ves na louku s výhledem na Ještěd a na místní hřbitov. Stihnu to za hodinu a půl, vrátím se v půl páté na kávu a začneme balit. V 17.35 usedáme do auta a vyrážíme ku Praze. Chytne nás silný déšť, naštěstí brzy ustane. Cestou se kocháme roubenkami a cesta nám celkem pěkně utíká. Děti jsou upovídané. Mají otázek, pusy se jim nezastaví.... Malý nákup v Lidlu, doma vybalit a zabalit Adama do Malejovic a hurá do hajan. Voláme si se Staňou, ale nemůžeme se dohnat. Píši, ať zavolá, až bude mít prostor... Je 22.09 a nám končí 9 dní dovolené. Bude na co vzpomínat.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2020
  • 44 zobrazení
lenjessie
Po troch dňoch od návratu z ostrova Rügen v Baltskom mori sme sa rozhodli vycestovať pre zmenu do miest, kde sa snúbia obrovské ľadovce s mohutnými vysokými štítmi. Kde sa však permafrost - dlhodobo zmrznutá pôda - doslova roztápa pred očami... Úplnou náhodou na deň presne ako pred piatimi rokmi, kedy sme vstúpili prvýkrát na ľadovec Pasterze a niekde tam začali naše alpské putovania. Už vtedy sme boli svedkami toho, ako závratne sa topí tento najdlhší ľadovec Rakúska. V roku 2015 sme sa naň vybrali ešte raz a potom v roku 2017 - k ďalšiemu ľadovcu...
Tentokrát sme opäť kráčali úbočím po jeho pravej strane, panoramatickou cestou Gamsgrubenweg, odkiaľ je najlepší výhľad na najvyšší Grossglockner a krásny Johannisberg, pod ktorým ľadovec Pasterze začína. Naším pôvodným cieľom bola chata Oberwalderhütte (2973 m). Je to túra, ktorá by sa nemala podceňovať a my sme s tým i rátali. Naše kroky nás doviedli až k ľadovcu Wasserfallwinkel, cez ktorý sme museli prejsť - (nájsť to správne miesto na prechod) a ďalej už bolo potrebné využiť alpinistického umenia vyhľadať cestu, pretože každý rok sa krajina mení. Takmer tesne pod nástupom do steny sme sa stali svedkami toho, o čom píšem v úvode. Topiaci sa permafrost nám na vlastné oči ukázal, ako dokáže byť nebezpečný, keď sa na poslednom výšvihu k chate odtrhli uvoľnené obrovské skalné bloky a s hrmotom sa rútili ponad štyroch ľudí, ktorí boli v stene, až na ľadovec pod stenou. Niekde v tú chvíľu sme sa rozhodli, že chatu (v tomto období už i tak zatvorenú) oželieme. Zašli sme ešte na strmý okraj steny nad ústie ľadovca Pasterze a vrch Johannisberg i Mittlerer Burgstall sme mali odtiaľ takmer ako na dlani. Po krátkom oddychu sme sa vybrali náročnou cestou naspäť. Bola náročnejšia ako cesta hore. Hľadáte tie správne zostupy pre vás, i pre Goru. Tá mi však opäť raz dokázala, že sa vie v horách i v náročnom teréne bezchybne pohybovať a i v kritických situáciách sa vie vynájsť a obratne predísť prípadnému pádu. Skláňam sa pred ňou a obdivujem ju!
Po návrate zelenými trávnatými svištími úbočiami nad ľadovcom Pasterze a po prechode šiestimi tmavými tunelmi, ktoré na Gamsgrubenweg rôznymi zaujímavosťami približujú mystickú a povesťami opradenú horu, sme v lúčoch zachádzajúceho slnka za Grossglockner pokračovali na výšinu Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Tu Gorka stretla nového kamaráta - obrovského svišťa a obaja sa tak stali vďačnými fotografickými objektmi okoloidúcich turistov. Jeden z nich, po nemecky hovoriaci, nás krátko na to dobehol a ukazoval nám vo svojom fotoaparáte Gorku so svišťom a bolo na ňom vidieť, že má z fotografií veľkú radosť. :-)
Taktiež sme stihli úplne posledné lúče farbiace kraj do oranžova na vyhliadke Edelweisspitze. Odtiaľ nás už čakala iba dlhá a únavná cesta domov, ktorá sa skončila o tretej ráno nasledujúceho dňa. 24 hodín "na nohách" dá zabrať, ale poviem vám - stálo to za to! V kraji ľadovcov a mohutných vysokých štítov... :-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 8.10.2020
  • 87 zobrazení
kajdule
Mám ráno nepřijatý hovor od šéfa. Píši mu, že jsem na dovolené, zda je to důležité... Už se pak neozve. Místo zmiňovaného deště se dere ven slunce, vypadá to na pěkný den. Jedeme do Příchovic na rozhlednu Štěpánka. Fouká velmi čerstvě. Děti se bali do větrovek, Adam chce nákrčník... Zastavujeme se na dýňovou pikantní polévku v Turnovské chatě a pokračujeme do Příchovic. Navštívíme zdejší kostel a hřbitov. Jedeme na penzion, je 14 h. Od půl třetí do čtyř si čtu na lavičce před penzionem. Je krásné sluníčko a teplo. Ve čtyři vyrážíme do Vysokého na zmrzlinu a na procházku do Parku básníků... Chci jim to kouzelné místo ukázat. Krásné výhledy, krásné slunce. Eťa si pohraje na hřišti a na 18 h jsme zpět v penzionu na pečené stehno s bramborem. Najíme se, dáme pivko, já ještě dobrou kávu a povídáme do 20.30 s Petrem a Lenkou. Eťa si hraje s Angiem. Dopisuji deník, posílám pár fotek a hurá do hajan. Zítra má být vedro, plánujeme dopoledne Harrachov a odpoledne koupák...
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2020
  • 55 zobrazení
kajdule
Ráno prší, je krásný vzduch. Po vydatné snídani odcházíme do pokoje a tam děti hrají Země město. Jsou hodné, protože přemýšlejí... Já a Tom odpočíváme... V půl dvanácté se sbíráme a jedeme do Jablonce nad Nisou navštívit Muzeum skla a bižuterie. Jablonec není příliš půvabné město. Jdeme do muzea, expozice je moc krásná. Šperky, sklo. Moc zajímavé... Potkáváme ženu, kterou s Tomem známe, ona vyslovuje jeho jméno, tak se dáváme do řeči, ale nevíme, odkud se známe. Cestou z města se zastavíme v ohromné textilce Seba, bohužel nás vyvedou z areálu... Míříme do hotelu a jdeme do vířivky a do sauny. Je to příjemná hodinka relaxace. K večeři máme vynikající těstovinový salát se zeleninou a kuřecím masem. Dávám si 4 dcl bílého vína.. Jdeme spát kolem 22 h, vše je v pohodě... Píši si se Stáňou...
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2020
  • 23 zobrazení
kajdule
Ráno se budím v 6.30. Ještě si na chvíli lehnu a kolem 7 h vstanu a umyji si vlasy. Slunce se opře do oken, venku je čerstvý vzduch. Jedeme do Rokytnice do autoservisu, kde by měli Tomovi vyměnit zpětné zrcátko, o které jsme v sobotu vinou úzké silnice přišli.. V autoservisu nám radí vrakoviště v Nové Pace. Tom tam volá a my využíváme čas k urbexové budově. Je to dům plný bytů s půdou... Byty jsou vyklizené, půda skrývá pár tajemství. Jedeme do Nové Paky, kde nám zrcátko vymění a zprovozní. Jdeme se podívat na starou továrnu, do objektu se bohužel nedostaneme... Pokračujeme do centra města, kde si sníme u kašny namazané housky. Kupuji pohled a v sekáči košili a plavky pro Adama. Pokračujeme do Jilemnice. Je velké teplo, projdeme rychle město, kupuji turistickou známku a pohledy "Pozdrav z Rýchor". Paradoxně v Jilemnici. Jdu do Zvědavé uličky a také nakouknu do zámeckého parku. V kavárně si dáváme ledovou kávu. Odjíždíme zpět do Tříče, cestou se zastavíme v malebných Křížlicích. Sedíme nad kopci na lavičce ve stínu. Krásně pofukuje. Kocháme se výhledy do kraje. Poté už vyrážíme k pensionu. Dávám si pivko a volám Stáně. Vypráví o večeru a protančené noci s Martinem. Mluvíme o všem možném, moc rády se slyšíme. K večeři mám rajskou se šesti. Povídáme se sousedy, koukám na materiál o zdejším kraji. Jdeme ještě s Esterkou na chvíli ven. Cítíme všichni únavu. Hurá do hajan... Píši deník po 20 h, těším se do sprchy...a do pelechu.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2020
  • 36 zobrazení
kajdule
... Mě to láká za bránu Městských sadů, do Parku básníků. Hned u brány mě oslovuje muž zřejmě bez domova a hezky se mi s ním povídá... Park má krásný výhled do kraje. Fascinující a dechberoucí výhledy... Nemám slov. A když ještě dojdu až na hřbitov a pak za hřiště ke křížku, nemohu se nabažit těch pohledů. Je mi tam moc hezky. Posílám fotky do všech stran, mezi přátele. Usedám na houpačku, se kterou se rozhoupu do kraje. Cítím se tak svobodně... Jdu zpět k náměstí, bosa, tou loukou, ale vydám se špatným směrem. Na hřbitově se ptám místních dam, kudy mám jít. Dolů ke křížku a pak vlevo. Mám nabito na 5 %, tak volám T. Ale nechci to vzdát a chci jít pěšky. No, tak snad to dopadne. Prudce klesám a vidím neobvyklou budovu Staré školy, a tak vím, že je vše ok. Před penzionem sedí Tom s dětmi, Lenka s Petrem a další ubytovaní Klára s Markem.. Dáváme se do řeči, vše je moc fajn. Popíjíme pivko a dost se nasmějeme... Večeře a ještě chvíli ven s posledním pivkem. Dám sprchu a píši deník. Den to byl báječný ve zdejší krajině... To místo za městem mě tolik zaujalo, že se sem určitě vrátím.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2020
  • 16 zobrazení
zdenafotirada
Červenec 2020. Tentokrát jsme se ubytovali v Horní Malé Úpě. Náš cíl byl vyšlápnout na Sněžku z této polské strany, což pro nás byla premiéra. Na netu píšou, že je to nejsnadnější cesta na Sněžku, no jo, ale celá je stále jenom do kopce. Takže 7 km se šlape vzhůru, s přestávkou a občerstvením na chatě Jelenka.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2020
  • 14 zobrazení
jitkacercer
Depozitní teta Romana píše:
29.6. Měla jsem ve Čtyřlístku zase jednu milou návštěvu - p. Veroniku Hájkovou a fenečku Konvalinku.... Nevím jestli všichni víte o koho jde, je to spisovatelka, dramaturgyně, scenáristka a hlavně kamarádka Filipa Rožka - autora knížky o Gumpovi...
S paní Hájkovou jsem se setkala již několikrát, vše začalo právě hledáním vhodných pejsků pro natáčení filmu o Gumpovi, které zrovna nyní probíhá. A jelikož mají momentálně málo pejsků v táborském útulku /kde mimo jiné natáčení probíhá/, tak naše psí holky pojedou /pokud se něco nepředvídaného nestane/ 13. a 14.7. na natáčení.;-)
Paní Hájková s p. Rožkem nám přislíbili autogramiádu a hlavně akci na podporu našich zvířat.

13.7.Naše psí holky - Lu, Barča, Bela, Ťapka a ségry Kira / ta nahradila páté místo, protože jsem psí babičky Nelču a Rozárku nechtěla stresovat a vlčandy Rita a Čita by to asi nedaly/ byly moc šikovné, vše zvládly dobře. Spíš já jsem byla nervózní, měla jsem vůči nim černé svědomí. Holky totiž nehrajou žádnou zásadní roli, ale dělají psí kompars. Během různých scén s Nelou Boudovou a Gumpem a také Karlosem Vémolou jsou v kotcích a dělají křoví. Natáčení bylo moc fajn, příjemná atmosféra, všichni milí, usměvaví. To samé musím říct i o vedení útulku. Potkali jsme se se se zajímavými lidmi a poznali atmosféru pravého nefalšovaného natáčení....
Děkujeme MVDr. Kláře Součkové, která nám dneska dělala veterinární dozor.
14.7. Tak máme za sebou i druhý natáčecí den. I dnešek proběhl v pohodě, holky byly skvělé, trošku nás trápilo teplejší počasí než včera, ale zvládli jsme to !!Den byl opět plný příjemných setkání - i dneska natáčela p. Nela Boudová, přijela Olga Lounová, Hanka Holišová i Marek Taclík. Všichni byli velmi vstřícní, příjemní a hlavně "zvířecí" ! Paní Hanka Holišová darovala našim pesanům stojan s nerez miskami, vodítko a náhubek. Velice děkujeme !!
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2020
  • 21 zobrazení
emikes
Má rád hospodské příběhy a napsal o nich knihu
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Knihu „Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství“ charakterizuje Dalibor Zela jako autobiografii z pohledu pohostinského návštěvníka. Vyjadřuje v ní poděkování lidem, kteří zaniklé podniky provozovali. Netají, že záměrně hraje na čtenářovu nostalgickou strunu a slibuje, že při čtení knihy zaručeně dostanete chuť na pivo.

Dalibor Zela je zdatný čtyřiačtyřicátník, bystřický rodák, vysokoškolák, milující otec, zbožňovatel piva, pravidelný návštěvník hospod. Za dvacet let jich navštívil tolik, že o nich napsal knihu.
Máte neobvyklého koníčka, chodit po hospodách….

Nejen chodit, ale také o nich psát. Psaní a pití mě vždy bavilo. Myslím, že nejsem divnej; někdo se vrtá v autech, někdo se potí v posilovně, já prostě sepisuju příběhy z hospod. A taky chodím rád po horách, po Hostýnkách, k výletu přece patří zastávka na občerstvení. K tomuto mě přivedl můj táta, na něho už jen s láskou vzpomínám, už nikdy si spolu to pivko nevypijeme.

Chcete říct, že jste lásku k pivu, potažmo k výčepnímu prostředí, zdědil po otci?

Můj táta Jaroslav pěstoval turistiku, já jsem ale záhy zjistil, že je to jen víceméně zástěrka, jak si udělat žízeň, spojit příjemné s užitečným, pokochat vnitřnosti i oči výhledy na okolní přírodu při přechodu z jednoho restauračního zařízení do druhého. Každý výšlap začínal nebo končil v hospodě na Tesáku, ta je má nejoblíbenější.

Máte na mysli tu starou restauraci se spoustou vlaječek, kterou zná snad každý, kdo byl někdy pod Hostýnem?
Ano, to je ona. V knize je o ní také zmínka.

„Hned po vstupu do legendární hospody jako byste se vrátili v čase o několik desetiletí zpět. Mixtura dojmů, pachů, vůní i zápachů byla uchvacující a hned vás vytáhne z reality i obav všedních dní. Onen exkrementní odér zatuchlosti tlejícího dřeva, spolu s pocitem a povědomím o tisících příběhů, které se udály za dob dávno minulých, tak v letech posledních, odér z kuchyně…tato směsice pavůní všechny určitě dostane do mírně schizofrenní nálady, lehké letargie a hlavně silné nostalgie…“

Málokdo si ale pamatuje, že hned vedle fungovalo také venkovní posezení U Michala, které je dnes už minulostí. A to je právě předmětem Vaší knihy o zaniklých hostincích.

Ano, já jsem totiž zjistil, že těch náleven, kde jsem prožil mládí, první lásky a první ožíračky, je už mnoho zavřených nebo změněných. Hrozně mě to vzalo, ale vzpomínky zůstaly. Napadlo mě sepsat o takových hospodách příběhy, které se už nebudou opakovat. Jak název knihy napovídá, nejedná se o zaniklé hospody, ale o zaniklé příběhy. Hospoda možná dodnes stojí na stejném místě, ale má jiného provozovatele, případně funguje pod stejným jménem, ale má jiného ducha a píše už nový příběh.

Příběh konce amerického snu, Příběh poslední dělnické zastávky… to jsou zajímavé názvy kapitol, co si má čtenář představit pod pojmem příběh?

Osobní prožitek, vzpomínku na pohostinskou akci, která se už nevrátí, nikdy se to nezopakuje ve stejném nebo podobném duchu, v tomtéž osazenstvu. Ale ty sedánky v už neexistujících knajpách patří k historii a koloritu Podhostýnska, spousta lidí si po přečtení vzpomene…

Záměrně směřujete na nostalgickou stránku čtenářů?

Jsem nostalgik, netajím se tím. Fascinují mě zaniklé objekty, hospody obzvlášť, zejména ty, ke kterým mám osobní vztah. Nasávat tu atmosféru, to se musí zažít … pamětníci mi porozumí, zato mladí to vůbec nechápou. Třeba kde všude se hulilo … pamatujete látkovou oponu, která dělila kuřáky od nekuřáků v již zmíněné hospodě na Tesáku? Nebo když se řeklo, v sedm v hospodě, tak tam všichni došli včas, bez mobilu. A mluvili jsme spolu.

Příběh Vaší knihy se začal psát už před dvaceti lety, tehdy se zrodil nápad testovat hospody?

Z hecu jsme s kamarády založili iniciativu Pajzly.cz, která funguje dodnes, a máme jak regulérní porotu, tak regulérní webové stránky. Přesněji řečeno - za účelem recenze jsme se stahovali do různých občerstvovacích zařízení, kde jsme si u piva sedli a své dojmy sepsali. Mnohdy se testovalo v divokých dracích či kocovinách a pro sprosté slovo se taktéž nešlo daleko. Cenzura z mé strany v knize neproběhla, hospodská mluva k těm pajzlům prostě patří. „První glg a kurňa, není to špatný ... Na pinglovi lze však jasně vypozorovat jeho hajzlovitost a absenci smyslu pro humor.“

Přestavte čtenářům blíže projekt Pajzly.cz.

Cílem bylo představit úroveň hospod a restauračních zařízení nejen tady u nás v Bystřici, ale i napříč republikou. Před 20 lety jsme byli ojedinělý projekt, nicméně postupem doby vznikla spousta tzv. food bloggerů, kteří se ve svých hodnoceních soustřeďují na kvalitu pokrmů; v našem projektu je ale od prvopočátku na hlavním místě kvalita a chuť piva. Dále se ve svých hodnoceních zaměřujeme na kvalitu obsluhy, prostředí a v neposlední řadě na kvalitu klientely, protože ta je, přiznejme si na rovinu, v našich pajzlech, hospodách, lokálech, výčepech a jiných pohostinských zařízeních mnohdy nejvýraznějším prvkem, který vám zůstane v paměti. Projekt Pajzly.cz funguje úspěšně jako internetový portál dodnes.
„…musím jednym dychem dodať, že pivko bylo vynikající! A pokáď šlo fakticky o desítku, tak to byla ta nejlepší desítka, co sem v životě snáď pil, trošku vodovější to bylo, to je fakt, ale skvjelá chmelová chuť, příjemná hořkost, ideální teplota a pjena se taktéž držela solidní dobu na povrchu.“

Přemýšlel jste o tom, proč mnohé podniky zanikly?

Nebylo mým cílem to zjišťovat. Některé bývalé provozovatele jsem ale vyhledal. Vysypali ze sebe svůj příběh, jak oni to cítili, co bylo příčinou konce. Například nejrozsáhlejší zpověď, co stálo za uzavřením pizzerie Angelo, prozradil v knize majitel Robert Novák.

Naopak legendární hospody na Tesáku, Trojáku jsou, zdá se, nesmrtelné. Čím to je?

Rozmachem turistického ruchu; není tam sice nic, ale furt je tam narváno ... prostě retro, a to je dneska moderní. To kouzlo je pro mladé nepochopitelné. Močení do járku po zdi, žádný pisoár se splachováním? To už nezažijeme, už se to nevrátí … a dnešní mládež si může při čtení myslet, z které jeskyně jsme to tehdy vylezli.

Jaký je z Vašeho pohledu nejzajímavější pajzl?

Internetová pivárna - smradlavé doupě v Bystřici. Nejtragičtější osud ale postihl penzion U ježka v Rajnochovicích, který kompletně vyhořel. A například díky kontaktu s Františkem Tugendliebem, který učil zpívat Gotta či Rolincovou, jsem kdysi objevil dnes již zaniklý Tipáč, o čemž je v knize taktéž příběh.

A z původní studentské recese se vyvinula rarita…

V rámci republiky nevím o nikom, kdo by dělal něco podobného. Jen krátkodobě recenzovali hospody někde na Svitavsku a pak kluci z Holešova, kteří testovali krabicová vína. Já už dvacet let doporučuju, kam jít za dobrým pivem nebo za dobrodružstvím.

Přestože jste častým hostem v pohostinství, na ožungra (jak se tady na Valašsku hezky říká ochmelkům) rozhodně nevypadáte…

Pravidelné návštěvy pohostinství nemusí být nutně známkou ochmelství, a tak to je i u mě. „V hospodě je líp než na světě,“ tak zní sice motto mé knihy, ale mým cílem nebylo stát se anonymním alkoholikem, nýbrž zmapovat podhostýnskou hospodskou scénu, což se mi snad podařilo. V rámci archivační činnosti najdete v knize i dobové snímky, byť nepříliš kvalitní. Fotky interiérů už většinou neexistují, takže pokud je někdo vlastní v soukromém albu a chtěl by se podělit o vzpomínky, rád je uvítám třeba v dalším vydání. To je moje výzva. Každý byl už někdy v hospodě, takže kdo si pamatuje nějaké hospodské historky, ať se mi přihlásí. Příběhy budou s postupem času jen a jen atraktivnější.

Přišel po covidu příběh poslední?

Pivní kultura se bude rozvíjet i nadále. Bohudík doby vyloženě špatných pivních stánků jsou nenávratně pryč, škodolibě ale doplňuji, že pořád je co zkazit, ať už je to nevkusné nebo špinavé prostředí nebo znuděná či jinak nepříjemná obsluha, případně otravní hosté. My porotci už netestujeme tak intenzivně jako v dobách svobodného života, ale slibuji, že v naší činnosti budeme pokračovat, dokud bude poslední hospoda otevřená.
ODKAZ NA WEB KNIHY
https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fzaniklepribehy.wordpress.com%2F%3Ffbclid%3DIwAR0-BrdoKx665o64gad9BrnPr7HxI6iiLHkfPMNWEVgx3qy499OnL9fHtDg&h=AT3ZIGHCkV0f7Gn7vCQQCIwGf6dEfJe_zsgSIZFH337gUx1oeu5Gmm57E_NecMH2N7Gbehv_YvngOTEUQ6i6eLMxvd8U592iz6jKCiIcm4G0Vxrxpk6yGOGRpo8Wf0fTX4JLEg
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2020
  • 1 117 zobrazení
druzina2020
"Hola, hola, škola zavolala..." v kalendáři se píše září a my jsme se opět sešli.
My - děti ze IV.oddělení školní družinky. S některými kamarády jsme se neviděli jen dva prázdninové měsíce, s jinými téměř půl roku ! Parta jsme už sehraná a nový družinkový rok s programem na nás čeká ...
PŘIPRAVIT SE, ZAČÍNÁME : Hrníčková burza, ukázka Street Dance, Drakiáda, Džínový projekt a mnoh dalších aktivit.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2020
  • 45 zobrazení
pavelll
S širší rodinou v krásném ubytování Bělský dvůr na Broumovsku ve vesnici Bělý. Terry Pratchett v jedné ze svých knih píše, že prohlížení fotek z rodinné dovolené je jedním z forem pekla. :-) Takže se kdyžtak tohoto zážitku ušetřete... :-)
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • 24.9.2020
  • 196 zobrazení
kajdule
Náš prázdninový vpád do tohoto historického města měl dva jasné cíle. Za prvé ukázat toto západočeské městečko obklopené lesy Stáně a za druhé potkat se se ženou, která s citem vede zdejší Galerii Café. Před 5ti lety, po mé návětěvě tam, jsem jí poslala Dopis pro radost. Jitka mě zná pouze z naší korespondence. Čas osobního setkání měl tedy proběhnout letos v létě. Tady a teď...
8. 8.
Je to konečně tady. Prodloužený víkend mimo Prahu. V 8.50 nám jede Flixbus z Hradčanské. Řidič jede perfektně. V 10.40 jsme ve Varech. Z Dolního nádraží nám jede bus 23, což je místní linka. Dispečer mi řekne, že mě na tu městskou zastávku zavede. Říkám mu, že mi bohatě postačí, když mi ukáže směr. V 11.27 jsme v Lokti. Je teplo, krásné. Jdeme kolem té dominanty, hradu, až k náměstí a vidíme i náš hotel. Hotel Goethe. Jsme tam před 12 h, ubytují nás. Nevědí o nás, ale vše je ok. Pokoj v podkroví. Už zase na půdě. Ale ve starém domě a okna na obou stranách pokoje, tak to krásně větrá. Je prostorný a dá se tam udělat luft, tak jsme spokojeny. Vydáváme se do města na oběd. Skončíme v pizzerii vedle našeho hotelu. Dáváme si pizzu napůl. Je velmi teplo. Teploty šplhají nad třicítku. Po obědě jdeme na hrad. Fotím. Je tam hradní jarmark, malá akce, protože každoroční slavnosti byly zrušeny a udělal se jen malý jarmark, pár stánku na nádvoří hradu. Vydáváme se do Galerie Café za Jitkou. Tu ovšem nezastihneme. Dáváme si tam dort a kávu. Před Galerií hrají tři muzikanti. Milý Tom, milý Bob a zpívá s nimi holčina, její jméno nakonec neznám. Hrají hezky, je tam prima prázdninová atmosféra. Večeři kupujeme ve večerce a večeříme pod mostem s výhledem na hrad. Spát jdeme kolem 22 h. Město příliš nežije. A my jsme vedrem znaveny, ale spokojeny.
9. 8.
K ránu mě budí radniční hodiny, které obíjejí čtvrt, půl, tři čtvrtě a celou, občas počítám s nimi. Vzduch venku je příjemný. Obléknu se a jdu fotit ranní Loket. Je krásné slunce, poklidné prázdninové ráno, nikoho nepotkám. Kostelní ulice je přímo magická. Vracím se za Stáňou na snídani, která je obyčejná, ale hladovým holkám moc chutná. Obdivujeme obrázky Lokte ve zdejší hotelové kavárně. Po snídani vyrážíme do ulic, kde kupujeme levný porcelán, suvenýry a pohledy. Ptám se na Jitku, ale ta je v kostele. Na oběd jdeme do pizzerie na Růžku, kde mají výborné rizoto a dáváme polední klid na pokoji. Venku je velké teplo. Píši Jitce mejl, že jsem v Lokti a jestli nemá čas se potkat. Posílá mi své tel. číslo. Jdeme do penzionu Modrý svět, kde si dáváme výborný cheesecake a latte. Povídáme si se zdejší slečnou, je velmi sdílná. Píši Jitce a domlouváme se na setkání. Vyzvedne nás v Modrém světě a jdeme se projít zadem městem až k Ohři pod hrad a nakonec do našeho hotelu Goethe, kde Jitce chutná pivko. Seznamujeme se i s Jitky přáteli. Je to milé setkání a posezení. Chci si už od začátku pobytu splnit koupání v řece, a tak mi Tomáš, zdejší číšník a včerejší muzikant, radí, kde se pod mostem vykoupat. Jdu si pro ručník, koupu se na Evu, Stáňa mě fotí. Docela se zasmějeme. Vyplašíme místního rybáře, je to hradní pán, tak v našem věku. Je velmi nesmělý a milý. Vrátíme se na jedno pivko a jdeme do hajan. Setkání s Jitkou mě velmi potěšilo...
10. 8. výlet Svatošské skály - samostatná galerie
11. 8. Posledni den pobytu. Snídaně, zaplatíme a bagáž si můžeme nechat v hotelu. Je zase velké teplo. Vyrážíme do města, k Jitce do Galerie, sedíme u nich na terase do půl jedné, pak jdou s mužem obědvat. Jitka má velmi sympatického muže, věřím, že je jim spolu moc hezky. Domlouváme se na 14 h v Galerii, odkud nás Jitka zaveze na místní hřbitov, ukázat nejen pekaře loketských perníčku, na které má štempl, aby je mohla péct. Koupily jsme jí kamínek pro štěstí. Měla radost. Statečně bojuje s nemocí, která se jí opět, již podruhé, vrátila. Můj Dopis pro radost jí visí na nástěnce nad pracovním stolem. Už 5 let. Rychlý oběd Na Růžku, krátké pozdravení a rozloučení s Jitkou. S Loketskými perníčky a nasáklé létem tam pod hradem u řeky Ohře se vydáváme k domovu. Těším se, že se tam vrátíme třeba v období podzimních mlh, abychom zase ochutnaly Jitčiny perníčky při jedné z místních akcí. Třeba nám k tomu zahrají Cubitus. "Moon River".... Tolik milého nám zase ta návštěva výletního místa dala... Jsou tak kouzelné, ty cesty do neznáma...
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2020
  • 494 zobrazení
huranakola
Ahoj po osmnácté…
dalo by se říct, že v této každoroční aktivitě jsme dosáhli plnoletosti….. Když se nad tím zamyslím, tak je to až nepochopitelné…. raději nemyslet ….no ale stejně…to je let….coooo????
Nebudu dál rozvíjet polemiku o tom, jak ten čas letí a budu se snažit připomenout v kostce letošní ročník, opět na Dobré Vodě u Telče. Vloni nám pršelo a byla zima, ale letos bylo extrémně letní počasí.
Páteční večer se nesl v duchu rockotéky a sobotní v duchu dobrého jídla, zpěvu, kytary a dobré nálady.
Jako vždy jsme vyjížděli v 9 hodin ráno, takže o půl jedenácté…. Krátce po výjezdu jsem všude registrovala různé cedule a směrové ukazatele s nápisem NADIVOKO…podezírala jsem Jindru, že je den předem rozmísťoval, abychom věděli do čeho jdeme…. Nakonec se jednalo o cestovatelský festival konaný tento víkend v Batelově a okolí….
Přes Mrákotín na Javořici, což je samozřejmě do kopce to docela šlo, a to doslova a do písmene….Procházka lesem byla krásná, houby rostly…. Jindra tvrdil, že tam vede cesta a bylo s podivem, že jsme se dostali opravdu do jakési vesničky, kde čekalo doprovodné vozidlo s občerstvením, což bylo velice milé….Další zastávka byla v Popelíně v pivovaru, který vlastnili bratři Zemanové. Obsluhoval a exkurzi provedl Miloš Zeman…jaká náááhoda. Potom následoval oběd v místní restauraci. V Horních Dvorcích jsme pak zakotvili v místní sýrárně na kafíčko a na větrník, který neměli….Ale zmrzlina z ovčího mléka byla fantastická…..
Posíleni samými zdravými dobrůtkami jsme pak jeli dál a musím říct, že lepší počasí jsme si vážně nemohli přát. V Práskolesích jsme se nemohli nezastavit u lípy staré 800 let.
V neděli jsme zúčtovali s majitelem a každý si udělal svůj program. Někdo jel na houby, někdo na kola, někdo za historií a někdo si protáhl pobyt s čekáním na servis auta….Vše ale dobře dopadlo a zakončili jsme náš výlet v Kopejtkově mlýně na obědě…
Příští rok bude maturitní – v 19 letech, a tak si na vás vymyslím maturitní otázky – ne za poslední čtyři roky, ale za všechny ročníky….

Dotaz: píše se poosmnácté nebo po osmnácté????
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2020
  • 46 zobrazení
Reklama