Hledání: PÍŠÍ O NÁS

Pro dotaz PÍŠÍ O NÁS jsme našli 2 255 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jitkacercer
Depozitní teta Romana píše:
29.6. Měla jsem ve Čtyřlístku zase jednu milou návštěvu - p. Veroniku Hájkovou a fenečku Konvalinku.... Nevím jestli všichni víte o koho jde, je to spisovatelka, dramaturgyně, scenáristka a hlavně kamarádka Filipa Rožka - autora knížky o Gumpovi...
S paní Hájkovou jsem se setkala již několikrát, vše začalo právě hledáním vhodných pejsků pro natáčení filmu o Gumpovi, které zrovna nyní probíhá. A jelikož mají momentálně málo pejsků v táborském útulku /kde mimo jiné natáčení probíhá/, tak naše psí holky pojedou /pokud se něco nepředvídaného nestane/ 13. a 14.7. na natáčení.;-)
Paní Hájková s p. Rožkem nám přislíbili autogramiádu a hlavně akci na podporu našich zvířat.

13.7.Naše psí holky - Lu, Barča, Bela, Ťapka a ségry Kira / ta nahradila páté místo, protože jsem psí babičky Nelču a Rozárku nechtěla stresovat a vlčandy Rita a Čita by to asi nedaly/ byly moc šikovné, vše zvládly dobře. Spíš já jsem byla nervózní, měla jsem vůči nim černé svědomí. Holky totiž nehrajou žádnou zásadní roli, ale dělají psí kompars. Během různých scén s Nelou Boudovou a Gumpem a také Karlosem Vémolou jsou v kotcích a dělají křoví. Natáčení bylo moc fajn, příjemná atmosféra, všichni milí, usměvaví. To samé musím říct i o vedení útulku. Potkali jsme se se se zajímavými lidmi a poznali atmosféru pravého nefalšovaného natáčení....
Děkujeme MVDr. Kláře Součkové, která nám dneska dělala veterinární dozor.
14.7. Tak máme za sebou i druhý natáčecí den. I dnešek proběhl v pohodě, holky byly skvělé, trošku nás trápilo teplejší počasí než včera, ale zvládli jsme to !!Den byl opět plný příjemných setkání - i dneska natáčela p. Nela Boudová, přijela Olga Lounová, Hanka Holišová i Marek Taclík. Všichni byli velmi vstřícní, příjemní a hlavně "zvířecí" ! Paní Hanka Holišová darovala našim pesanům stojan s nerez miskami, vodítko a náhubek. Velice děkujeme !!
více  Zavřít popis alba 
  • podzim
  • 17 zobrazení
lenjessie
Po troch dňoch od návratu z ostrova Rügen v Baltskom mori sme sa rozhodli vycestovať pre zmenu do miest, kde sa snúbia obrovské ľadovce s mohutnými vysokými štítmi. Kde sa však permafrost - dlhodobo zmrznutá pôda - doslova roztápa pred očami... Úplnou náhodou na deň presne ako pred piatimi rokmi, kedy sme vstúpili prvýkrát na ľadovec Pasterze a niekde tam začali naše alpské putovania. Už vtedy sme boli svedkami toho, ako závratne sa topí tento najdlhší ľadovec Rakúska. V roku 2015 sme sa naň vybrali ešte raz a potom v roku 2017 - k ďalšiemu ľadovcu...
Tentokrát sme opäť kráčali úbočím po jeho pravej strane, panoramatickou cestou Gamsgrubenweg, odkiaľ je najlepší výhľad na najvyšší Grossglockner a krásny Johannisberg, pod ktorým ľadovec Pasterze začína. Naším pôvodným cieľom bola chata Oberwalderhütte (2973 m). Je to túra, ktorá by sa nemala podceňovať a my sme s tým i rátali. Naše kroky nás doviedli až k ľadovcu Wasserfallwinkel, cez ktorý sme museli prejsť - (nájsť to správne miesto na prechod) a ďalej už bolo potrebné využiť alpinistického umenia vyhľadať cestu, pretože každý rok sa krajina mení. Takmer tesne pod nástupom do steny sme sa stali svedkami toho, o čom píšem v úvode. Topiaci sa permafrost nám na vlastné oči ukázal, ako dokáže byť nebezpečný, keď sa na poslednom výšvihu k chate odtrhli uvoľnené obrovské skalné bloky a s hrmotom sa rútili ponad štyroch ľudí, ktorí boli v stene, až na ľadovec pod stenou. Niekde v tú chvíľu sme sa rozhodli, že chatu (v tomto období už i tak zatvorenú) oželieme. Zašli sme ešte na strmý okraj steny nad ústie ľadovca Pasterze a vrch Johannisberg i Mittlerer Burgstall sme mali odtiaľ takmer ako na dlani. Po krátkom oddychu sme sa vybrali náročnou cestou naspäť. Bola náročnejšia ako cesta hore. Hľadáte tie správne zostupy pre vás, i pre Goru. Tá mi však opäť raz dokázala, že sa vie v horách i v náročnom teréne bezchybne pohybovať a i v kritických situáciách sa vie vynájsť a obratne predísť prípadnému pádu. Skláňam sa pred ňou a obdivujem ju!
Po návrate zelenými trávnatými svištími úbočiami nad ľadovcom Pasterze a po prechode šiestimi tmavými tunelmi, ktoré na Gamsgrubenweg rôznymi zaujímavosťami približujú mystickú a povesťami opradenú horu, sme v lúčoch zachádzajúceho slnka za Grossglockner pokračovali na výšinu Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Tu Gorka stretla nového kamaráta - obrovského svišťa a obaja sa tak stali vďačnými fotografickými objektmi okoloidúcich turistov. Jeden z nich, po nemecky hovoriaci, nás krátko na to dobehol a ukazoval nám vo svojom fotoaparáte Gorku so svišťom a bolo na ňom vidieť, že má z fotografií veľkú radosť. :-)
Taktiež sme stihli úplne posledné lúče farbiace kraj do oranžova na vyhliadke Edelweisspitze. Odtiaľ nás už čakala iba dlhá a únavná cesta domov, ktorá sa skončila o tretej ráno nasledujúceho dňa. 24 hodín "na nohách" dá zabrať, ale poviem vám - stálo to za to! V kraji ľadovcov a mohutných vysokých štítov... :-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 19.9.2020
  • 78 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
druzina2020
"Hola, hola, škola zavolala..." v kalendáři se píše září a my jsme se opět sešli.
My - děti ze IV.oddělení školní družinky. S některými kamarády jsme se neviděli jen dva prázdninové měsíce, s jinými téměř půl roku ! Parta jsme už sehraná a nový družinkový rok s programem na nás čeká ...
PŘIPRAVIT SE, ZAČÍNÁME : Hrníčková burza, ukázka Street Dance, Drakiáda, Džínový projekt a mnoh dalších aktivit.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 29 zobrazení
jaroslavburda
Sítinovka pěnišníková (Graphocephala fennahi) - Po dlouhé době se konečně dostávám k focení. Uplynuvší měsíce jsem se bezezbytku věnoval stěhování z rušného města na samotu do krásných českých hor, a přesto, že řeším problémy s kolenem (a je pro mě velmi obtížné fotit), už jsem nevydržel bez hmyzíků ani o den déle.

Dnes se podíváme na exoticky vybarveného kříse z čeledi křískovití (Cicadellidae) - polokřídlou sítinovku pěnišníkovou. Tento drobný hmyz o velikosti cca 8-11 mm byl na našem území objeven teprve před několika málo lety v některých částech Prahy (zdroje uvádějí rok 2004). Odtud se celkem úspěšně rozšířil do dalších krajů ČR, což svědčí o schopnosti aktivně se šířit na lokalitách s příznivými podmínkami pro výskyt a přežívání sítinovek. Původem je však doma v Severní Americe, odkud se v první polovině 20. století rozšířila do Velké Británie a odtud i na naše území a do většiny zemí Evropy. Podobá se dobře známé sítinovce zelené (Cicadella viridis), o které píše již např. Vladimír Javorek v Kapesním atlasu ploštic a křísů (1978). Avšak sítinovka pěnišníková je mnohem exotičtěji vybarvená, jak si z fotografií můžeme povšimnout.

Jméno sítinovky pěnišníkové je odvozeno od pěnišníků nebo-li rododendronů, oblíbených keřů, které se pěstují pro svou estetickou hodnotu a nenáročnost v mnoha českých zahradách a parcích. Pro sítinovky slouží pěnišník jako prostředí vhodné pro vývoj a taktéž jako zdroj potravy. Samice sítinovky kladou na podzim vajíčka do květních pupenů. Na jaře se vylíhnuvší larvy poškozují nejen pupeny, ale i listy; dospělý křís pomocí bodavě savého ústrojí (rostrum) nasává potravu z rostlinného pletiva (sání listů menším počtem jedinců na vzrostlých keřích nezpůsobuje výrazné vizuální poškození). Dospělce a starší nymfální stádia můžeme studovat počátkem léta (mají rády přímé sluneční světlo a teplo), dospělé jedince můžeme pozorovat na keřích až do pozdního podzimu.

Vyjma úhledně pestrobarevného zbarvení, velkých fazetových očí a štíhlého těla se střechovitě složenými křídly, stojí za povšimnutí například i (především) zadní pár nohou, na jejichž holeních si můžeme povšimnout bohatého otrnění. Trnů je určitý počet a jsou pro jednotlivé skupiny charakteristické - často tvoří tzv. hřebínky (fulgoroidea). Není nezajímavé, že např. z jednoho takového trnu na konci zadních holení se vyvinula pohyblivá ostruha (kalkar). Všechny tyto speciální "úpravy" noh pomáhají k dokonalejšímu pohybu křísů na rostlinstvu a k bezchybným odrazům při skákání.

Velmi zajímavá je i funkce bodavě savého ústrojí, pomocí kterého křísi extrahují potravu. Bodec, tvořený dvěma trubičkami, vniká do rostlinného pletiva (pod specifickým úhlem), kdy tenčí trubičkou ze slinných žláz do místa vpichu vstřikuje slinu, která obsahuje četné fermenty a umožňuje osmózu (vzlínání), a tím nasávání šťáv i z buněk, které nebyly vpichem porušeny. Zmíněný sekret je pro rostlinné tkáně značně jedovatý (vyvolává fytotoxémie). Druhou prostornější trubičkou je pumpována nasávaná potrava do jícnu a odtud dál postupuje do žaludku a dlouhého vinutého střeva. Velmi zajímavé je, že speciálně u křísů se vyvinula tzv. filtrační komora, což je vlastně vychlípenina jícnu. Komorou prochází počáteční i konečná část střeva. Konečnou částí střeva se odčerpává z potravy přebytečná voda, takže zažitina zhoustne a přední část střeva z ní dostává živiny již v koncentrovanější formě. To usnadňuje vstřebávání do těla. A podobných velice zvláštních úprav mají křísi řadu… Věděli jste například, že v bazální části zadečku se u samečků vyvinul složitý zvukotvorný orgán kombinovaný s tympanálním sluchovým ústrojím (smyslový orgán sloužící k zachycení zvuku)? Nebo například, že křísi umí speciálním "tvořítkem" produkovat dlouhá, velmi pružná vosková vlákna s velmi složitou mikroskulpturou :-)

Nehybnou, sedící sítinovku lze snadno přehlédnout. Není-li vyrušena vnějším podnětem, neprozradí se pohybem a převládající zelenavé zbarvení jejího těla ji dobře chrání před objevením. Plně vyvinuté sítinovky lze často nalézt na lícní straně listů a to v těsné blízkosti hlavní žilky. Obvykle sedí s tělem orientovaným shodně s podélnou osou listu a jsou-li vyrušeny, reagují zpravidla hbitým přelezením na jejich spodní stranu, případně odskočí a popolétnou na vedlejší list nebo jinou sousedící rostlinu. Fotografování sítinovek se tak proměňuje v úsměvnou hru na schovávanou. Ptáte-li se zda-li sítinovky pěnišníkové vašim ozdobným keřům mohou škodit, pak je nutno zdůraznit, že největším problémem je přenos parazitických hub (Seifertia azaleae) a jiných patogenních organizmů, které způsobují např. zasychání a hnědnutí květů rododendronů. Silnější infekce se projevují výraznou redukcí počtu květů. Podle četných literárních údajů dochází k infikování pletiv pupenů touto houbou zpravidla v místech poškozených mechanicky samičkami sítinovek při kladení vajíček.

Ale jsou krásné! A jsou tu s námi (dle fosilních nálezů) již od konce prvohor, z období permského.

Jablonec nad Nisou, zahrada, rododendrony
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.9.2020
  • 24 zobrazení
huranakola
Ahoj po osmnácté…
dalo by se říct, že v této každoroční aktivitě jsme dosáhli plnoletosti….. Když se nad tím zamyslím, tak je to až nepochopitelné…. raději nemyslet ….no ale stejně…to je let….coooo????
Nebudu dál rozvíjet polemiku o tom, jak ten čas letí a budu se snažit připomenout v kostce letošní ročník, opět na Dobré Vodě u Telče. Vloni nám pršelo a byla zima, ale letos bylo extrémně letní počasí.
Páteční večer se nesl v duchu rockotéky a sobotní v duchu dobrého jídla, zpěvu, kytary a dobré nálady.
Jako vždy jsme vyjížděli v 9 hodin ráno, takže o půl jedenácté…. Krátce po výjezdu jsem všude registrovala různé cedule a směrové ukazatele s nápisem NADIVOKO…podezírala jsem Jindru, že je den předem rozmísťoval, abychom věděli do čeho jdeme…. Nakonec se jednalo o cestovatelský festival konaný tento víkend v Batelově a okolí….
Přes Mrákotín na Javořici, což je samozřejmě do kopce to docela šlo, a to doslova a do písmene….Procházka lesem byla krásná, houby rostly…. Jindra tvrdil, že tam vede cesta a bylo s podivem, že jsme se dostali opravdu do jakési vesničky, kde čekalo doprovodné vozidlo s občerstvením, což bylo velice milé….Další zastávka byla v Popelíně v pivovaru, který vlastnili bratři Zemanové. Obsluhoval a exkurzi provedl Miloš Zeman…jaká náááhoda. Potom následoval oběd v místní restauraci. V Horních Dvorcích jsme pak zakotvili v místní sýrárně na kafíčko a na větrník, který neměli….Ale zmrzlina z ovčího mléka byla fantastická…..
Posíleni samými zdravými dobrůtkami jsme pak jeli dál a musím říct, že lepší počasí jsme si vážně nemohli přát. V Práskolesích jsme se nemohli nezastavit u lípy staré 800 let.
V neděli jsme zúčtovali s majitelem a každý si udělal svůj program. Někdo jel na houby, někdo na kola, někdo za historií a někdo si protáhl pobyt s čekáním na servis auta….Vše ale dobře dopadlo a zakončili jsme náš výlet v Kopejtkově mlýně na obědě…
Příští rok bude maturitní – v 19 letech, a tak si na vás vymyslím maturitní otázky – ne za poslední čtyři roky, ale za všechny ročníky….

Dotaz: píše se poosmnácté nebo po osmnácté????
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 41 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
klaraaanet
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 9.9.2020
  • 121 zobrazení
hanakzhor
Při toulání Českem a Slovenskem mi chyběla návštěva Kysuc a Oravy, především hradu Orava a Oravské přehrady. K narozeninám jsem dostal od dcerky i s přítelkyní, která má narozeniny ve stejný den, poukaz a splnila mi tak dlouholeté přání. Vyšlo nám počasí a tak jsme se snažili co nejvíce poznat. Jeli jsme přes Mosty u Jablunkova, kde jsme ztratili nejvíce času (2 hodiny) před slovenskými hranicemi, kde pouštěli na semafor po 3 - 5 autech, aniž by cokoli kontrolovali, nebo prohlíželi. Abych nekřivdil jen Slovákům tak v Rožnově pod Radhoštěm k večeru na zpáteční cestě, zase naskládali na silnici v delce asi 1 km panáky a pouštěli na semafor, aniž by se na silnici něco dělo, přitom silnice byla zcela v pořádku, žádná známka po nějaké činnosti. Píši to jenom, abych upozornil další cestovatele na Slovensko. Mostům u Jablunkova se vyhněte! Jinak je na Slovensku moc pěkně, mnoho památek a většinou velmi pěkně upravené obce a lidé jsou vstřícní, jak je jistě vidět na fotkách. Jen se tam hodně buduje a opravuje, pravděpodobně v obcích kanalizace a tak některé silnice vypadají podle toho.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • letos v září
  • 25 zobrazení
les62
Píšu to raději až v neděli, kdy už jsem trochu klidnější. Ne že by mě ten zápas rozčílil, spíš jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Od včerejška přemýšlím, jestli jsem za ta léta, co se chodím dívat, viděl někdy tak špatnej náš výkon jako v sobotu na Morendě. Asi jo, ale nemůžu si na žádnej takovej zápas vzpomenout. Prostě to při pohledu z tribuny tentokrát nikomu nešlo. Jasně, nejsem trenér, jsem jenom fanoušek a sem tam novinář :-) , ale to bylo fakt hrozný.
Nicméně - stejně budeme dál jezdit (nás se jenom tak nezbavíte) a stejně vám budeme pořád fandit.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 75 zobrazení
kajdule
"Neznám nikoho, kdo by měl radost z deště jako Ty, Káťo..." Byla jsem okouzlena tím neznámem, které nás obklopovalo. Rybníkem, krajinou po dešti, chatkami v kempu. Nad tím vším jsem se rozplývala, dokonce i nad tím, když mě Dan nenechal spát, jen aby věděl, jak jsem si užila výlet do Pekla s Honzíkem... Stáňa i Dan kroutili nevěřícně hlavou nad holkou, která se raduje upřímně z těch maličkostí okolo nás... Cestou do Holan jsme měly se Stáňou vykecanou díru do hlavy od našeho kamaráda a mistra monologu Dana... Dobrovolný včelař Vašek se zlou opicí nám zpestřil páteční večírek v kempu Milčany. Aneb jak se ze sympaťáka vyklubal macho, který se mnou musel házet vzduchem, aby ukojil své touhy a já poznala, že není tanečník jako tanečník... Dorazili jsme do kempu za silného deště a stmívání ve složení Stáňa, já, Dan a Azorek, který se stal hrdinou celého víkendu v Holanech. Co se hlídání páníčka a jeho party týče... Dan jel na třídní sraz a my holky ho doprovodily, jelikož jsme měly volný víkend rezervovaný pro RFCH. Píši Honzikovi, že jedu do jeho oblíbených Holan a on se tam objeví stejně jako my v pátek večer a stráví s námi víkend. Prší, a tak Honza přichází mezi nás později. My zase, již podruhé na našich cestách, večeříme studené buřty, které koupila Stáňa. Ještě se dožadujeme kusu šunky a housky. To nevíme, že nás opodál čeká teplá šunka a těstovinový salát... Jinak bychom samozřejmě s Danem nedělali psí oči... V chatce s námi přespí ještě Petr, spolužák Dana. Je to usměvavý a vtipný hoch. V pátek večer se tančí na oslavě 40. výročí svatby. Přichází na řadu můj repráček, který mám s sebou na cestách, kdyby byla chuť poslouchat či tančit. Stalo se tak i tady a písničky na přání létaly vzduchem jako komáři u zdejších rybníků. Vašek, ten včelař, je urputný a vztahovačný dvaačtyřicetiletý zprvu sympatický muž , který se mnou tančí tak, že všechny okolo to moc baví, včetně jeho ženy, jen já nevím, jak to dopadne. Zatím se směji, ale když nedělám to, co chce, včetně toho, abych mu zahrála zamilovanou ženu, začne mě urážet. Poalkoholové rozpoložení a rozdílné energie. Je na čase jít spát. Jsou 3 ráno, kluci se vrací k partě, přijdou asi ve 4 a jsou hluční a Vašek, ten bláznivý tanečník, rozrazí dveře naší chatky v půl sedmý, kdy konečně všichni spíme a dožaduje se klíčků od auta, které mu kluci vzali, aby nejezdil opilý... Ztropí takový vyrvál, přitom má klíčky vzadu na sedačce v autě. Stačilo se podívat... Noc jako víno, Dan chrápe, Azorek hlídá... Ráno je hezké, pohled na jeden ze 23 Holanských rybníků úchvatný. Voda je hodně zelená, takže přestože bych si ráda zaplavala, nepokouším to.. Koukám jen na tu velikánskou plochu a na ostrůvek v dálce plný bříz a borovic... Nasnídáme se ze zásob a někdy kolem 13 h jsme v Holanech v hospodě, kde čeká již netrpělivě Honza, abychom vyrazili společně na výlet do Pekla. Se Stáňou a s Danem jíme guláš z jednoho talíře, smějeme se všemu možnému, já dostanu malý dáreček z cest od Honzy a vyrazíme směr Zahrádky. Dan by se měl vrátit za spolužáky na třídní sraz a Stáňa se vrací s ním, protože do Pekla je to 13 km a pak ještě do Lípy na vlak a ze Zahrádek do Holan... Nakonec suma sumárum 20 km a takovou štreku se ségrušce šlapat nechce. Vyrazím tedy sama s Honzou, dáme si na cestu banánovou zmrzlinu, krajina je tu malebná. Procházíme skalami, lezeme na Skautskou vyhlídku, kde z velkých kamenů hledíme do kraje. Obdivujeme řeku, která se vine kolem nás, je plná zelených šlahounů, které jsou jako neposedná háďata, přírodní úkazy, zřejmě včetně nás dvou, jsou tu zajímavé... Vracíme se do kempu ve 21. 30 s tím, že jedeme z České Lípy vlakem do Zahrádek, kde nám v poslední hospodě, a jen kvůli tomu, že je tam nějaké mejdlo, dají najíst. To je radosti. Lipovou alejí ve tmě a párkrát zakopnutim o kořeny se blížíme k Honzíkově dodávce zaparkované v Holanech, kde dostanu instrukce, jak držet medvěda a nešlapat na kobereček... Medvěd pro štěstí je velký a těžký, tak si ho dám vedle sebe a za chvíli už si opřu svou hlavu o tu jeho a společně odpočíváme... Honza nás v pořádku doveze do kempu. Dan je společensky unavený, přivítá nás vypadnutím z verandy rovnou na nos a kontroluje v kolik jsme přišli... A Stáňa, ta je u ohně, kde se hraje na kytaru a na housle. Poslechnu si 4 písničky, Dan tu snahu zdejších muzikantů upřímně okomentuje a já jdu do hajan. Jsem vyřízená... 20 km v nohách a nevyspalá... Ale bylo to fajn. Ulehnu, pak přijde Stáňa, pak kluci, kteří jsou hluční, Dan dělá docházku, já se z něj picnu... Petr povídá v polospánku Danovi: "Ty Brumlo..." Něžné to oslovení pro chrápajícího kamaráda... Noc je trochu lepší, ráno už k nám přijde Honza, který má svou dodávku zaparkovanou kousek od nás... Azorek nás opět perfektně střeží, jen tak si do chatky nikdo nemůže přijít... Jdeme na objednanou snídani, je výborná. Platíme, sbalíme saky paky a hurá na vodopád a pak do pískovny, kde se s klukama koupu. Najdu 5 šupin, každému z nás pro štěstí. Pak nás Dan bere na výborný oběd pod Habstein, kde je jídlo a dezert pastvou pro oči i pro žaludek. Pak hurá na Habstein samotný s krásným výhledem do kraje a také na Čertovy hlavy. My tři jedeme domů do Prahy, Honza do Ralska. V autě zjišťuji, že jsem v lomu nechala svůj nejoblíbenější kamínkový náhrdelník.. Snad ho nikdo nenajde. Volám Honzovi a on říká, že parkuje u toho lomu, že se tam z Ralska vrátil... Sláva, je blízko a může se tam jít podívat. Náhrdelník najde, skoro za tmy, je zašlapanej v písku v trávě mezi kořeny. Mám více štěstí než rozumu... A tak vše končí šťastně. Víkend to byl vskutku povedený, i když náročný... A třídní sraz byl tak trochu druhotný, viď, Dane? Děkuji Ti za tuto víkendovou jízdu. S Tebou se člověk vážně nenudí... Tak zase někdy... Ségruško, Dane, Honzi, Petře, díky za ten společný čas...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 126 zobrazení
mirovavro
Po dvoch rokoch sme sa opäť vrátili do Liptovských Revúc, aby sme si spravili túru cez Rakytov. Vtedy nám naň už nezostal čas. Táňa s Evkou trasu navrhli a zároveň si splnili ďalší vrchol do záznamníka 7 vrchov 3 jazerá.
Doma za "humnami" máme veľa krásných miest na túry, ale netreba pri tom zabúdať na vzdialenejšie a náročnejšie turistické možnosti. Čas neúprostne beží, preto rád využívam každú možnosť na podobné túry. Aspoň dokedy mi to fyzické , ale aj mentálne zdravie umožňuje...(To druhé nechávam na Vaše posúdenie...)
Skoro ráno sa zišlo päť nadšených účastníkov s rovnakou "krvnou skupinou." Evka bola v noci taká nedočkavá rána, že pre zle nastavený budík niekoľkokrát od 2:00 prezváňala Táňu či nezaspala.. Aspoň sme sa mohli cestou vlakom na tom dobre pobaviť. Cestou na Rakytov sme boli zvedaví na útulňu Limba, ktorá je celoročne otvorená pre nenáročných turistov pri prechode Veľkej Fatry. Zastihli sme mladého chatára pri príprave na vystriedanie v trojtýždňovom cykle. Na otázku či sa teší dole nás prekvapil odpoveďou, že vôbec nie... Najprv sme to nechápali, ale potom sme mu dali za pravdu, že tu je aspoň oslobodený od toho civilizačného marazmu... Na obsadenosť útulne sa nesťažujú počas celého roka , vrátane zimy. Sparavil nám kávu, ponúkol pivo v ramci možnosti a ostatné sme si vybalili z batohu.
Na zelenej hrebeňovke sme stretli množstvo hlavne mladých turistov zbalených na viacdňové túry. Vrchol Rakytova nám poskytol nádherný kruhový výhľad a výhľady nám poskytoval aj samotný celý hrebeň, vrátane zostupu do Strednej Revúce. Pri výstupe na hrebeňovú zelenú značku aj zostupe po červenej zn. sme nestretli turistov.
Pôvodne pri plánovaní trasy som vôbec netušil, že stihneme z cieľa Stredná Revúca skorší bus do Ružomberka. Z toho dôvodu sme mali v Ružomberku viac ako dve hodiny času nájsť si dobrú reštauráciu na obed. Potom cestou na vlak k tomu ešte lepšiu originál talianskú zmrzlinu, kopček za 0,5 €...Doma sme pokročili, tu si dávam kopček rovno za 1 €...
Tentoraz sme mali miestenky do rýchlikov a dobre sme spravili, hlavne z Ružomberka by sme si bez nich asi nesadli. Aj keď často píšem, že nám na túrach býva spolu dobre, tak teraz to platí ešte viac. Vychádzam nie len z môjho pohľadu, ale hlavne od odozvy ostatných. Myslím, že sme aj vás týmto motivovali na pohybové aktivity v našej krásnej krajine..
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.8.2020
  • 82 zobrazení
kajdule
V půl deváté začínám dopisovat deník za poslední 2 dny, po deváté jdu na snídani... Venku pod mrakem a chladněji. Nasnídáme se a vyrážíme s Evou, Jirkou, Esťou a Zuzkou na Josefodolské vodopády. Parkoviště je plné, ale jedno místo se najde. Stoupáme lesní pěšinou, přes kořeny, Esťa nachází 3 malé hříbky. Řeka je divoká s velkými balvany. Za cca 1 km jsme u prvního vodopádu, ten poslední, třetí, je nejkrásnější. Holky jsou ucabrtané, jdeme ještě asi kilometr po chodníčkách a dojdeme na cestu, která nás dovede k autu. Jedeme do restaurace v Maxově, U Toníčka, je tam plno, ale místa se dočkáme a moc si pochutnáme. Venku se honí mraky, já se vydávám ještě za ves na louku s výhledem na Ještěd a na místní hřbitov. Stihnu to za hodinu a půl, vrátím se v půl páté na kávu a začneme balit. V 17.35 usedáme do auta a vyrážíme ku Praze. Chytne nás silný déšť, naštěstí brzy ustane. Cestou se kocháme roubenkami a cesta nám celkem pěkně utíká. Děti jsou upovídané. Mají otázek, pusy se jim nezastaví.... Malý nákup v Lidlu, doma vybalit a zabalit Adama do Malejovic a hurá do hajan. Voláme si se Staňou, ale nemůžeme se dohnat. Píši, ať zavolá, až bude mít prostor... Je 22.09 a nám končí 9 dní dovolené. Bude na co vzpomínat.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 42 zobrazení
pavelll
S širší rodinou v krásném ubytování Bělský dvůr na Broumovsku ve vesnici Bělý. Terry Pratchett v jedné ze svých knih píše, že prohlížení fotek z rodinné dovolené je jedním z forem pekla. :-) Takže se kdyžtak tohoto zážitku ušetřete... :-)
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • letos v srpnu
  • 180 zobrazení
kajdule
Mám ráno nepřijatý hovor od šéfa. Píši mu, že jsem na dovolené, zda je to důležité... Už se pak neozve. Místo zmiňovaného deště se dere ven slunce, vypadá to na pěkný den. Jedeme do Příchovic na rozhlednu Štěpánka. Fouká velmi čerstvě. Děti se bali do větrovek, Adam chce nákrčník... Zastavujeme se na dýňovou pikantní polévku v Turnovské chatě a pokračujeme do Příchovic. Navštívíme zdejší kostel a hřbitov. Jedeme na penzion, je 14 h. Od půl třetí do čtyř si čtu na lavičce před penzionem. Je krásné sluníčko a teplo. Ve čtyři vyrážíme do Vysokého na zmrzlinu a na procházku do Parku básníků... Chci jim to kouzelné místo ukázat. Krásné výhledy, krásné slunce. Eťa si pohraje na hřišti a na 18 h jsme zpět v penzionu na pečené stehno s bramborem. Najíme se, dáme pivko, já ještě dobrou kávu a povídáme do 20.30 s Petrem a Lenkou. Eťa si hraje s Angiem. Dopisuji deník, posílám pár fotek a hurá do hajan. Zítra má být vedro, plánujeme dopoledne Harrachov a odpoledne koupák...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až říjen
  • 30 zobrazení
mopkaminek
Po včerejší zkušenosti s lijákem jsme tentokrát vyrazili jen na blízký Knihov, protože zas hlásili nějaký déšť. Počasí bylo celkem fajn, tak jsme tu vydrželi docela dlouho. Holky si hned našly zábavu - vodily se poslepu a vymýšlely různé překážky a nástrahy, ale samozřejmě na ně včas upozornily :-) Zahráli jsme si také Poznej svůj strom, hru na trénování paměti, poznávali jsme hlasy ptáků, přečetli si (a poslechli) příběhy o skřítcích, na to jsme hned navázali češtinou (když už brzy začne ta škola) - říkala jsem různá slova (z příběhů dětí) a děti určovaly, kde se píše jaké i/y. Vždy jsme si řekli, podle čeho se to odůvodní. Všichni zkusili vyjmenovat vyjmenovaná slova po B, někteří to říkali, jak když bičem mrská :-D a pak jsem vymýšlela slova odvozená a všichni hádali, ke kterému vyjmenovanému slovu patří. Pak jsme se vydali do školy, kde jsme trénovali bubnování. Nejdřív jsme se trochu seznámili s technikou - jak sedět, jak držet buben, jak mít ruce, jak se hrají různé údery - každý si to stějně dělal, jak chtěl :-D Nevadí, časem se to poddá, budeme trénovat častěji ;-) No a zkusili jsme pár jednoduchých rytmů, pak je kombinovat - jedna půlka hrála jeden, druhá zas ten druhý. Dělali jsme vlnu, to už bylo těžší :-) a pak jsme pro zábavu vymýšleli zvířátka v angličtině a zkoušeli je zabubnovat. Každý vymyslel nějaké, kdo nevěděl, pomohli jsme :-) Když už jsme měli zvířátka trochu potrénovaná, zkusili jsme bubnovat jedno kolo jen jednoslabičná, druhé kolo dvojslabičná a nakonec trojslabičná - těch už tolik nebylo :-) Moc jsme si to užili a zase si někdy společně zabubnujeme :-)
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2020
  • 18 zobrazení
muhl
JAK JE JIŽ ZNÁMO, VYSOČINA JE PŘEKRÁSNÁ ROMANTICKÁ KRAJINA. PŘED VÍCE JAK 10 LETY BYLA NAPSÁNA KNIHA: TRAMPING NA ŘECE JIHLAVĚ, KDE SE PÍŠE O TRAMPSKÝCH OSADÁCH NA JIHLAVSKU,TŘEBÍČSKU A VYŠKOVSKU. A KAŽDÝ KOUSEK NA ŘECE JIHLAVĚ MÁ SVÁ ROMANTICKÁ ZÁKOUTÍ. JEDNÍM Z NICH JE PŘÍMĚLKOV A ÚDOLÍ BRTNIČKY. JIŽ DELŠÍ ČAS MĚ UZRÁVAL V HLAVĚ NÁPAD, UDĚLAT MAPU BRTNIČKY PO TRAMPSKU. ALE NÁPAD A REALIZACE JSOU DVA POJMY. PŘÍLEŽITOST SE NAŠLA KDYŽ MAJITEL HOSPŮDKY NAD PŘEJEZDEM(MATES) CHTĚL DŮSTOJNOU OSLAVOU PŘIPOMENOUT 100 LET OD ZALOŽENÍ TÉTO HOSPODY. A JAK JE ZNÁMO HOSPODA A TRAMPING JDE RUKU V RUCE CESTOU SPOLEČNOU. PŘÍMĚLKOVSKÁ HOSPODA BYLA VYHLÁŠENÁ SVÝM KLADNÝM PŘÍSTUPEM K TRAMPŮM. PO CELÁ DESETILETÍ SE V NÍ ODEHRÁVALY SLEZINY,SEJŠNY A RŮZNÉ AKCE JAKO NAROZENINY ,TRAMPSKÉ SVATBY ATD. V HOSPODĚ VÍKEND CO VÍKEND ZNĚLA TRAMPSKÁ MUZIKA. TAK TO BYLO I S ÚDOLÍM BRTNIČKY.TRAMPOVÉ TAM ZAKLÁDALY OSADY. T.O.ONTÁRIO, T.O.SMOLAŘI, T.O. DAVNÉ, T.O.ČÍŽEK, T.O. OSMĚLÁ HVĚZDA,T.O. OSAMĚLÍ VLCI, T.O. PŮLNOČNÍ HVĚZDA. BRTNIČKA ŽILA A ŽIJE DODNES SVÝM ÚŽASNÝM ŽIVOTEM PLNÝM DOBRODRUŽSTVÍ A ROMANTIKY. JIŽ OD ROKU 1289 SE ÚDOLÍM PROHÁNĚLI RYTÍŘI NA KONÍCHKDYŽ SE POSTAVIL HRAD ROKŠTEJN. ALE TO BY JSME SE VRACELI O 700 LET SPÁTKY. PŘI PŘÍLEŽITOSTI OSLAVY 100 LET HOSPODY A KŘTU MAPY(BRTNIČKA-STŘÍBRNÁ ŘÍČKA) JSME ZBUDOVALII MALÉ VZPOMÍNKOVÉ MÍSTO NA ÚDOLÍ MUCH. JE TO PROSTÝ KŘÍŽEK KDE SE MŮŽEŠ ZASTAVIT,ZAVSPOMÍNAT NA KAMARÁDY KTEŘÍ JIŽ ODEŠLY NA SVŮJ POSLEDNÍ VANDR A NEBO NA ČASY KDY JSI BYL JEŠTĚ MLÁD A PROŽÍVAL ZDE SVÉ KRÁSNÉ CHVÍLE. DUCH TRAMPINGU A VŮNĚ OHŇŮ JE ZDE CEJTIT NA KAŽDÉM KROKU. A JEŠTĚ NĚCO K TÉ MAPĚ. DÍKY KAMARÁDOVI JIŘČOVI TATO MAPA SPATŘÍLA SVĚTLO SVĚTA. ZA TOLIK ČASU KTERÝ TOMU VĚNOVAL MU PATŘÍ VELIKÉ UZNÁNÍ. TAK SAMO MATESOVI KTERÝ POVOLIL UMÍSTĚNÍ MAPY NA SVÉ HOSPŮDCE. PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ KAMARÁDU KEJKOVI S T.O.FREE BOY ZA VYŘEZÁNÍ KŘÍŽKU I PAVLU BARTÁKOVI S T.O.DRUHÝ DECH Z VYROBENÍ RÁMU NA MAPU.
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 246 zobrazení
kajdule
Ráno prší, je krásný vzduch. Po vydatné snídani odcházíme do pokoje a tam děti hrají Země město. Jsou hodné, protože přemýšlejí... Já a Tom odpočíváme... V půl dvanácté se sbíráme a jedeme do Jablonce nad Nisou navštívit Muzeum skla a bižuterie. Jablonec není příliš půvabné město. Jdeme do muzea, expozice je moc krásná. Šperky, sklo. Moc zajímavé... Potkáváme ženu, kterou s Tomem známe, ona vyslovuje jeho jméno, tak se dáváme do řeči, ale nevíme, odkud se známe. Cestou z města se zastavíme v ohromné textilce Seba, bohužel nás vyvedou z areálu... Míříme do hotelu a jdeme do vířivky a do sauny. Je to příjemná hodinka relaxace. K večeři máme vynikající těstovinový salát se zeleninou a kuřecím masem. Dávám si 4 dcl bílého vína.. Jdeme spát kolem 22 h, vše je v pohodě... Píši si se Stáňou...
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2020
  • 17 zobrazení
kajdule
Ráno se budím v 6.30. Ještě si na chvíli lehnu a kolem 7 h vstanu a umyji si vlasy. Slunce se opře do oken, venku je čerstvý vzduch. Jedeme do Rokytnice do autoservisu, kde by měli Tomovi vyměnit zpětné zrcátko, o které jsme v sobotu vinou úzké silnice přišli.. V autoservisu nám radí vrakoviště v Nové Pace. Tom tam volá a my využíváme čas k urbexové budově. Je to dům plný bytů s půdou... Byty jsou vyklizené, půda skrývá pár tajemství. Jedeme do Nové Paky, kde nám zrcátko vymění a zprovozní. Jdeme se podívat na starou továrnu, do objektu se bohužel nedostaneme... Pokračujeme do centra města, kde si sníme u kašny namazané housky. Kupuji pohled a v sekáči košili a plavky pro Adama. Pokračujeme do Jilemnice. Je velké teplo, projdeme rychle město, kupuji turistickou známku a pohledy "Pozdrav z Rýchor". Paradoxně v Jilemnici. Jdu do Zvědavé uličky a také nakouknu do zámeckého parku. V kavárně si dáváme ledovou kávu. Odjíždíme zpět do Tříče, cestou se zastavíme v malebných Křížlicích. Sedíme nad kopci na lavičce ve stínu. Krásně pofukuje. Kocháme se výhledy do kraje. Poté už vyrážíme k pensionu. Dávám si pivko a volám Stáně. Vypráví o večeru a protančené noci s Martinem. Mluvíme o všem možném, moc rády se slyšíme. K večeři mám rajskou se šesti. Povídáme se sousedy, koukám na materiál o zdejším kraji. Jdeme ještě s Esterkou na chvíli ven. Cítíme všichni únavu. Hurá do hajan... Píši deník po 20 h, těším se do sprchy...a do pelechu.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2020
  • 32 zobrazení
kajdule
... Mě to láká za bránu Městských sadů, do Parku básníků. Hned u brány mě oslovuje muž zřejmě bez domova a hezky se mi s ním povídá... Park má krásný výhled do kraje. Fascinující a dechberoucí výhledy... Nemám slov. A když ještě dojdu až na hřbitov a pak za hřiště ke křížku, nemohu se nabažit těch pohledů. Je mi tam moc hezky. Posílám fotky do všech stran, mezi přátele. Usedám na houpačku, se kterou se rozhoupu do kraje. Cítím se tak svobodně... Jdu zpět k náměstí, bosa, tou loukou, ale vydám se špatným směrem. Na hřbitově se ptám místních dam, kudy mám jít. Dolů ke křížku a pak vlevo. Mám nabito na 5 %, tak volám T. Ale nechci to vzdát a chci jít pěšky. No, tak snad to dopadne. Prudce klesám a vidím neobvyklou budovu Staré školy, a tak vím, že je vše ok. Před penzionem sedí Tom s dětmi, Lenka s Petrem a další ubytovaní Klára s Markem.. Dáváme se do řeči, vše je moc fajn. Popíjíme pivko a dost se nasmějeme... Večeře a ještě chvíli ven s posledním pivkem. Dám sprchu a píši deník. Den to byl báječný ve zdejší krajině... To místo za městem mě tolik zaujalo, že se sem určitě vrátím.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2020
  • 16 zobrazení
joona
Jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji První pís. zmínka:rok 1528,O vznik lázní se významně zasloužil doktor Johann Josef Nehr – klášterní lékař v roce 1779 ,,
Návštěvou města jsme začali v hotelu Royal a pak lanovkou k hotelu Krakonoš tam jsme si prohlédli park Boheminium (viz.album 2 ) poté jsme přes oboru došli k rozhledně Hamelinka ( 1873 a 723 m architekta Fridricha Zicklera ) z kopce jsme došli do centra ke kolonádě k pramenům a hrající fontáně ta nám zahrála dobití ráje .. Na konci výletu nám zahrál do kroku synfonický orchestr,
více  Zavřít popis alba 
  • 13.8.2020
  • 50 zobrazení
kajdule
Náš prázdninový vpád do tohoto historického města měl dva jasné cíle. Za prvé ukázat toto západočeské městečko obklopené lesy Stáně a za druhé potkat se se ženou, která s citem vede zdejší Galerii Café. Před 5ti lety, po mé návětěvě tam, jsem jí poslala Dopis pro radost. Jitka mě zná pouze z naší korespondence. Čas osobního setkání měl tedy proběhnout letos v létě. Tady a teď...
8. 8.
Je to konečně tady. Prodloužený víkend mimo Prahu. V 8.50 nám jede Flixbus z Hradčanské. Řidič jede perfektně. V 10.40 jsme ve Varech. Z Dolního nádraží nám jede bus 23, což je místní linka. Dispečer mi řekne, že mě na tu městskou zastávku zavede. Říkám mu, že mi bohatě postačí, když mi ukáže směr. V 11.27 jsme v Lokti. Je teplo, krásné. Jdeme kolem té dominanty, hradu, až k náměstí a vidíme i náš hotel. Hotel Goethe. Jsme tam před 12 h, ubytují nás. Nevědí o nás, ale vše je ok. Pokoj v podkroví. Už zase na půdě. Ale ve starém domě a okna na obou stranách pokoje, tak to krásně větrá. Je prostorný a dá se tam udělat luft, tak jsme spokojeny. Vydáváme se do města na oběd. Skončíme v pizzerii vedle našeho hotelu. Dáváme si pizzu napůl. Je velmi teplo. Teploty šplhají nad třicítku. Po obědě jdeme na hrad. Fotím. Je tam hradní jarmark, malá akce, protože každoroční slavnosti byly zrušeny a udělal se jen malý jarmark, pár stánku na nádvoří hradu. Vydáváme se do Galerie Café za Jitkou. Tu ovšem nezastihneme. Dáváme si tam dort a kávu. Před Galerií hrají tři muzikanti. Milý Tom, milý Bob a zpívá s nimi holčina, její jméno nakonec neznám. Hrají hezky, je tam prima prázdninová atmosféra. Večeři kupujeme ve večerce a večeříme pod mostem s výhledem na hrad. Spát jdeme kolem 22 h. Město příliš nežije. A my jsme vedrem znaveny, ale spokojeny.
9. 8.
K ránu mě budí radniční hodiny, které obíjejí čtvrt, půl, tři čtvrtě a celou, občas počítám s nimi. Vzduch venku je příjemný. Obléknu se a jdu fotit ranní Loket. Je krásné slunce, poklidné prázdninové ráno, nikoho nepotkám. Kostelní ulice je přímo magická. Vracím se za Stáňou na snídani, která je obyčejná, ale hladovým holkám moc chutná. Obdivujeme obrázky Lokte ve zdejší hotelové kavárně. Po snídani vyrážíme do ulic, kde kupujeme levný porcelán, suvenýry a pohledy. Ptám se na Jitku, ale ta je v kostele. Na oběd jdeme do pizzerie na Růžku, kde mají výborné rizoto a dáváme polední klid na pokoji. Venku je velké teplo. Píši Jitce mejl, že jsem v Lokti a jestli nemá čas se potkat. Posílá mi své tel. číslo. Jdeme do penzionu Modrý svět, kde si dáváme výborný cheesecake a latte. Povídáme si se zdejší slečnou, je velmi sdílná. Píši Jitce a domlouváme se na setkání. Vyzvedne nás v Modrém světě a jdeme se projít zadem městem až k Ohři pod hrad a nakonec do našeho hotelu Goethe, kde Jitce chutná pivko. Seznamujeme se i s Jitky přáteli. Je to milé setkání a posezení. Chci si už od začátku pobytu splnit koupání v řece, a tak mi Tomáš, zdejší číšník a včerejší muzikant, radí, kde se pod mostem vykoupat. Jdu si pro ručník, koupu se na Evu, Stáňa mě fotí. Docela se zasmějeme. Vyplašíme místního rybáře, je to hradní pán, tak v našem věku. Je velmi nesmělý a milý. Vrátíme se na jedno pivko a jdeme do hajan. Setkání s Jitkou mě velmi potěšilo...
10. 8. výlet Svatošské skály - samostatná galerie
11. 8. Posledni den pobytu. Snídaně, zaplatíme a bagáž si můžeme nechat v hotelu. Je zase velké teplo. Vyrážíme do města, k Jitce do Galerie, sedíme u nich na terase do půl jedné, pak jdou s mužem obědvat. Jitka má velmi sympatického muže, věřím, že je jim spolu moc hezky. Domlouváme se na 14 h v Galerii, odkud nás Jitka zaveze na místní hřbitov, ukázat nejen pekaře loketských perníčku, na které má štempl, aby je mohla péct. Koupily jsme jí kamínek pro štěstí. Měla radost. Statečně bojuje s nemocí, která se jí opět, již podruhé, vrátila. Můj Dopis pro radost jí visí na nástěnce nad pracovním stolem. Už 5 let. Rychlý oběd Na Růžku, krátké pozdravení a rozloučení s Jitkou. S Loketskými perníčky a nasáklé létem tam pod hradem u řeky Ohře se vydáváme k domovu. Těším se, že se tam vrátíme třeba v období podzimních mlh, abychom zase ochutnaly Jitčiny perníčky při jedné z místních akcí. Třeba nám k tomu zahrají Cubitus. "Moon River".... Tolik milého nám zase ta návštěva výletního místa dala... Jsou tak kouzelné, ty cesty do neznáma...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 347 zobrazení
flp
Prý elektrárn, já v tom viděl píš dystopicku plovárnu, ale i tak moc fajn
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 2.8.2020
  • 9 zobrazení
bspbara
Vyjeli jsme v pátek odpoledne do Horní Lipové, kde Tom zaparkoval auto. Zašli jsme do Kovárny a druhý den zajeli do Račího údolí (nechtělo se nám v tom horku šlapat do kopců).
Poto jsme se zajeli vykoupat a tam potkali Rosťu s Randym, no prostě náhoda. Po fajné koupačce vyrážíma do lesního baru. Spíme kousek nad barem.
V neděli za vedra jdeme kolmo na Smrk, ještě, že se jde ve stínu. Jdeme podél hranic, nahoru a dolů. Hřiby rostou a tak za Špičákem končíme u fajné studánky, kde i spíme. Okolo 20hod začíná lít a má pršet ještě dva dny. V pondělí šlapem celý den v dešti. I když máme dobré vybavení, tak to bylo málo pltné. Slezli jsme přes Nýznerovské vodopády do Žulové, kde se v místní hospůdce trochu zkulturníme a jdeme pod velký přístřešek u lomu.
V ůtery stále lije a tak sedáme na vlak a jedeme pro auto a valíme domů, Teď je středa a stále prší, teď už jsem doma a píši, tak Ahoj za lepšího počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 82 zobrazení
zdenafotirada
Červenec 2020. Tentokrát jsme se ubytovali v Horní Malé Úpě. Náš cíl byl vyšlápnout na Sněžku z této polské strany, což pro nás byla premiéra. Na netu píšou, že je to nejsnadnější cesta na Sněžku, no jo, ale celá je stále jenom do kopce. Takže 7 km se šlape vzhůru, s přestávkou a občerstvením na chatě Jelenka.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.7.2020
  • 11 zobrazení
Reklama