Hledání

5 968 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

klub-senioru
Bylo to moc pěkné, vydařené odpoledne. Sešlo se nás 16 členů, kteří se ve čtyřech kolech ČLOVĚČE NEZLOB SE vrátili o nějaký ten rok zpět. Škoda, že na fotce nelze zachytil ten rumraj, který po celou dobu hry se ozýval v klubovně. Opravdu to byla velmi napínavá soutěž, přišlo i "na zlobení",které bylo ale míněno v legraci. Na 1.místě se umístila Dáša Kružíková, na 2. se stejným počtem bodů M.Procházková, B.Papajová, B.Stuchlíková a J.Císař. Na 3. místě také se stejným počtem bodů B.Králová a J.Vatychová, 4.místo patřilo V.Císařové, na 5. místě také se stejným počtem bodů manželé Medkovi, H.Sítařová a J.Tomášková. 6 místo rovněž stejný počet bodů si vyházeli A.Holínková, T.Mačková a M.Chytil. Na poslední místě, o které se nemusela s nikým podělit, byla předsedkyně klubu J.Chytilová.Ale však víte jak se to říká:"Neštěstí ve hře..... ". Už se všichni těšíme na dalši společné akce.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 4 zobrazení
yga
V neděli 16. února jsme se pohybovali po Poštorné a tak jsem si odskočila vyfotit Kostel Navštívení Panny Marie. Co o něm říká teta Wiki: Kostel byl postaven na popud poštorenského obyvatelstva a usedlíků z přifařené Charvátské Nové Vsi za podpory tehdy vládnoucího knížete Jana II. z Lichtenštejna pod vedením architekta Karla Weinbrennera. Jako vzor ke stavbě kostela si Weinbrenner vybral vídeňský kostel Panny Marie Vítězné od architekta Friedricha Schmidta. Na stavbu byl použit materiál z místních keramických závodů (tehdy se jednalo o knížecí cihelnu) a bylo použito na 200 druhů cihel, dlaždic, tvarovek a glazované keramické krytiny. Samotnou výstavbu kostela provedla vídeňská firma Josefa Schmalzhofera.
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • minulou neděli
  • 21 zobrazení
jirca6
Obávám se, že moc nehumpoleckých obyvatel neví, jaký má toto město zajímavý a velký lesopark. S rybníkem Dvořák, léčivou studánkou, židovským hřbitovem a velkým diskgolfem. Je východištěm ke skoro 10-ti kilometrové stezce kolem hradu Orlík a pojímá mnoho zajímavého. A jelikož nám páteční klubový večer T.O. Samotáři a nedělní pracovní povinnosti zkrátily druhý únorový víkend na polovic, byla to výborná volba, pobýt v přírodě alespoň na sobotu. Zvláště, když panovalo skoro jarní bezmračné počasí.
Ten park je opravdu parádní, a co teprve až vše vykvete a ozelení se. Na kraji u rybníka je zajímavý dendrofon, kde jsme si vyzkoušeli, jak zní různé druhy dřeva. Kousek dál s obrovskou vervou hledal skulinu do chaty bělostný hranostaj. Stoupákem jsme zamířili do smíšeného lesa. Brzy jsme stanuli na místech, kde ve středověku probíhalo kutání zlata. Poměrně zvláštní forma povrchové těžby, které se říká dobývka, zanechala dlouhé hluboké jizvy v povrchu přírody. I další stanoviště naučné stezky vypráví, jak těžké a klopotné to tenkrát bylo a jak byli obyčejní lidé vynalézaví. Odbočka nás zavedla do mokřin na okraji lesa. Zákonitě pak následoval výstup zpět pod vrchol, na kterém jsme tušili zříceninu hradu Orlík. Je to už dost let, co jsme tu byli ještě s dětmi. Dlouho jdeme po stopách koňských kopyt a srnčích spárek. Kousek nad úbočím probíhá velká těžba a my ztrácíme značenou cestou. A tak si dvakrát prodlužujeme a jednou zkracujeme domnělou cestu, abychom tak nějak na bushmanna vystoupali na kameniště. Tady jsme vyrušili lišku, ale fotit se nechtěla a okamžitě zdrhla. Vpravo se tyčí věž zříceniny, a tak máme směr. Bohužel tím ale opouštíme stezku, která by nás zavedla k pěkným jezírkům. Hradní brána je zavřená, tedy jen okolo a kamenným mořem pomalu zpět k městu Humpolec. Byl to dobrej nápad a pěknej vejšlap.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 83 zobrazení
mirovavro
Našu dnešnú pešiu klubovú akciu na krásnu Žitkovú a Chabovú som vymenil za prvý tohoročný cyklovýlet. Oprášil som bicykel a motoráčikom som cestoval do Trenčína. Vo vláčiku som sa stretol s naším Miškom Klimom, ktorý išiel niekam na túru s turistami z Trenčína.
Výber dnešnej púte nebol celkom náhodný, už 17 -tého novembra som išiel bajkom do Pov. Bystrice a rozostavanú cyklostavbu som si všimol z hrádze Váhu v Zamarovciach. Ihneď som ju išiel vyskúšať, veď po nej som sa vyhol stúpaniu cez Malú Skalku s kostolom. Bol som očarený okolím trasy, ktorá sa kľukatí pod skalolezeckou Skalkou a okolie tvorí mladý lužný les. Všimol som si, že celá trasa nie je taká fádna ako naša cyklotrasa z NM do Hornej Stredy. Pod kláštorom Veľká Skalka je trasa prerušená z dôvodu stavby oporného múra medzi korytom Váhu a hlavnej cesty do Nemšovej. Tu sa nachádza aj prvý rozostavaný cyklomost cez potok Súčanka, ktorý je z bezpečnostných dôvodov uzavretý. Treba ísť po hlavnej ceste k diaľničnému mostu pri obci Skala a tu sa dá opäť napojiť na asfaltovanú trasu. Trasa je stále zaujímavá aj výhľadmi na okolité pohoria a staré koryto Váhu. Stavba končí medzi Luborčou a Nemšovou pri ďalšom neukončenom cyklomoste.
Ďalej som pokračoval už po existujúcej cyklotrase z Nemšovej - Šidlíková po Vlársky priesmyk. Trasa vedie po brehu rieky Vlára a krajinársky je tiež veľmi hodnotná. Aj táto trasa zatiaľ končí pri hlavnej ceste na Moravu a ďalej je vhodná asi iba pre horské bajky. Ešte pred záverom je vyznačená odbočka vľavo k Cyklo zrubu. Pôvodne to bola iba chata pri lyžiarskom vleku, ale pri terajších zimách viac slúži cyklistom. Má vybudované zaujímavé okolie viď foto. Tu som si pred návratom zapol nahrávanie trasy, lebo cestou sem som robil rôzne odbočky napr. k opačnej strane stavby mostov a skreslilo by to celkovú dĺžku trasy. Ešte ráno doma som si kúpil celodenný sieťový lístok na bajk do vlaku, preto som aj na návrat domov cestoval z Trenčína vláčikom. Vôbec ma nelákalo ísť po existujúcich komunikáciach hlavne, keď nám sľubovali, že v roku 2019 bude vybudovaná cyklotrasa NM - TN...
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 58 zobrazení
riguna
Říká se ,jiný kraj,jiný mrav.Tak jsme se vydali do kraje Olomouckého.Přímo do "Olomóce".Zde jsme zažili jinou atmosféru masopustu.Hlavně se snad všem líbilo místní "hanácké nářečí".Nejdříve jsme navštívili Dóm sv.Václava a procházkou jsme došli na Horní náměstí.Zde už bylo poměrně hodně lidí,stánků.Na pódiu byla velkoplošná obrazovka,na které se dalo vše sledovat.Taky zde vyhrávaly kapely.Ochutnali jsme zdejší dobroty i nápoje.Zažili "porážku" prasátka i s rozdělením.Dále jsme se prošli na Dolní náměstí i okolní oblasti.Taky rej masek .Snad všichni naši si toto řádně užili.Bylo nás 14 osob a při tom "brouzdání" Olomouci jsme ušli 9 km.J.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou sobotu
  • 45 zobrazení
mladezskkp
v sobotu 15.2.2020 - před zápasem extraligy se Zubřím, jsme se vydali na zimní turnaj MLADŠÍHO DOROSTU v Litovli, kde nás čekali zajímavý soupeři. Na turnaj s námi opět jelo 5 hráčů z týmu Tatran Bohunice. Perfektně tato spolupráce funguje, velké díky brankaři Kryštofu Koukalovi, kdy nám velmi pomohl. Naši brankaři mají za sebou marodku, tak doufám, že na dalším turnaji, už budou síly spojené. Kluci už se znají z minulého turnaje, takže v sobotu už spolupráce na hřišti odsýpala, přesně podle trenérů. Svoji discipinovaností, vytrvalostí si kluci vybojovali v nelehkých utkáních nádherné 1.místo.

V prvním zápase s Horkou na Moravě se jak se říká rozcvičili. O poločase jsme mohli vidět skóre 14:0 pro nás a s výsledkem 27:4 jsme si připsali první 2 body. Ale už v druhém zápase nás čekala nelehká úloha, kdy se na hřišti potkali s domácím týmem Litovle. Ještě o poločase nebylo vše jasné, kdy za stavu 9:7 jsme šli na poločas. Kluci systematicky, důslednou obranou a rychlými protiútoky vybojovali zašloužené vítězství 17:12

Třetí zápas nás čekal s Velkou Bystřicí. Trenéři věděli, že je čeká těžký úkol a v poločase 11:11 bylo potřeba zavelet a dát jasné pokyny co s tím uděláme, abychom si připsali další vítězství. nakonec se rozpaky z prvního poločasu rozplynuly jako pára nad hrncem a po přidávání jednoho gólu za druhým jsme opět došli k vítězství 23:19

Jako poslední zápas nás čekal nejobávanější soupeř Karviné. Hned od začátku bylo naprosto jasné, že to nebude vůbec jednoduché. Celý zápas se nám dařilo držet jednobrankový náskok. Kluci museli prokázat obrovskou bojovnost, disciplínu v útocích a největší úsilí je čekala na obraně. Karviná hrála velmi tvrdou házenou, ale tak už to v tomto sportu prostě je. Naši borci se s tím poprali na jedničku. Ještě minutu před koncem nebylo vůbec jasné, kdo vyjde z tohoto zápasu jako vítěz. Nakonec se nám podařilo udržet dokonalou obranu, brankař perfektně zachytal a výsledek 14:14 byl nad naše očekávání.

Z turnaje jsme spěchali na utkání extraligy se Zubřím do Brna a to, že jsme se umístili na prvním místě rozhodl poslední zápas Karviné s Litovlí, která nedokázala skórovat tak, aby měli lepší skóre než my. Skončili tak na druhém místě.

Děkujeme Litovli za super turnaj. Opět jsme se mohli přesvědčit, že když se spojí 2 brněnské týmy a potkají se na jednom hřišti rozhodně máme na to, abychom hráli 1.ligu.

Klukům a trenérům patří velká pochvala, za super turnaj. Na Pragáči opět spolu SKKP Handball Brno a Tatran Bohunice :-) Jsme přesvědčeni o tom, že propojení a spolupráce s ostatními kluby by jasně mohlo dostat dorostenecké týmy do 1.ligy - věříme v tuto věc a doufáme, že se opět do Brna vrátí 1.liga
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 11 zobrazení
hornbeamhabr
...a jak se říká: "Rok se sešel s rokem" přišel únor (měsíc hladu), kdy se opět sešla skvělá parta kamarádů kde jinde, než v Maštalích. Počasí nám celkem přálo, nálada byla famózní a tak kde jsme se po celou dobu nacházeli my, byl slyšet buď smích z veselých vyprávění, či trefných rýpnutí mezi sebou, nebo zvuk kytar, hlasů s rytmickým bubínkem. Ač únor, Maštale se hemžili spoustou trempíků, tak nebyla nouze o setkání se starými známými, či novými kamarády. Všem děkuji za úžasný zimní vandřík kamarádi.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 87 zobrazení
sap-sazava
Tak jsme absolvovaly první lítací závody v Hurricane Factory, a to dokonce závody mezinárodní, jak jsme zjistiy posléze (4 týmy byly zahraniční). Jak k tomu došlo. Na facebooku se objevila zajímavá událost s názvem: Valentine FS2 Cup 2020. Jelikož Valentýna beru odjakživa velmi, ale velmi “vážně”, a jelikož u události bylo uvedeno, že jediná podmínka je stabilní poloha na břiše, řekly jsme si Esterkou, že do toho půjdeme. Že jako sranda. Esťa vymyslela jakože sestavu, kterou zvládnu i já (otočka ja jednu stranu, otočka na druhou, nahoru, dolů, pak mě Esťa obletí a moje jediná povinnost bude zůstat na místě - prostě sestava hodná mé “šikovnosti a zkušenostem”). Takže dobrý, v úterý jsme si to zkusily a těšily se, jak si ve čtvrtek zalítáme. Ovšem ejhle! Ve středu přibyl u události nečekaný obrázek!!! Že proběhne osm závodních kol, kde jsou jasně daný figury (nebo jak se tomu řiká). Hleděly jsem do toho, dokonce jsem to i pochopily (i já, a to je co říct), ale nadšení dost pohaslo, protože mně bylo jasný, že na tohle fakt nemám, a co chudák malá, celý jí to zkazim, a nikdy mi to neodpustí. No nevadí, dorazily jsme, prej že je to v pohodě a jednoduchý, ha ha. To se lehce řekne, ale já nic takovýho ještě nikdy nedělala. Co nás trochu povzbudilo, že se mezi soutěžními týmy objevila ještě jedna malá holčička… ta ale nedlouho poté někam zmizela. Takže krom nás tam byly samý profesionálně vypadající dvojice, komunikující mezi sebou zvláštními mně nic neříkajícími pojmy jako “cat”, “side”, “star” (Esťa věděla vo co go samozřejmě). Naštěstí jména týmů zas až tak profi nezněly, třeba “Vítr ve vlasech” (ty vlasy jsme fakt neviděly, ač jsme se dívaly velice pozorně), “Dycky Most”, “Těžkej kalibr”, “Adolf a Eva v bunkru”… Takže jsme se trochu uklidnily, že to nějak dopadne. Závod začal a Esterku atmosféra velmi brzy strhla, a já už byla bez šance se z toho vyvlíknout. Jako profesionální trenérka mě nenechala fňukat že nemám šanci si to zapamatovat, že to nedám, že už nemůžu, a s každým dalším kolem to bylo lepší a lepší. Samozřejmě 99% práce udělala malá, lítala kolem mě naprosto v klidu a profesionálně, a krom toho, že zvládala perfektně svojí část, ukazovala mi i přímo během letu co mám dělat. Před každým kolem mě donutila si to tisíckrát zkusit, takže se jí podařilo do tý mý děravý hlavy něco dostat, a chvíli to tam udržet. A jak to dopadlo? Dle očekávání jsme skončily na krásném desátém místě (z deseti, ale to je detail😉) se ziskem celých 54 bodů! Esterka jakožto nejmladší (a rozhodně nejtrpělivější) účastnice vyhrála dětský šampáňo, a musíme zkonstatovat, že to byla moc fajn akce, kterou jsme si opravdu užily. Velký díky organizátorům, psychické podpoře v publiku Lišákovi, dědovi Rudovi, Janě a Lugimu, a hlavně Esterce za trpělivost a povzbuzování i přesto, že jsem konila, co jsem mohla. Tak zase za rok!!!
(P.S. To první videjko je z osmýho, to druhý z třetího kola, viz obrázek. Že tam nějaká ta podobnost je, že jo?😉)
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 23 zobrazení
osmcbrno
Dojmy z veřejného setkání nad arch. soutěží k nám. Míru

Dva zásadní dojmy:
1) ve čtvrti máme skvělé aktivní lidí – přišlo jich hodně a zajímali se. DĚKUJEME VÁM!!!
2) Jestli pracovníci Kanceláře architekta města nejsou hluší a někdo na ně „nezaklekne“, musí pochopit, že místní si přejí u nám. Míru společenské centrum, základní veřejnou vybavenost, upravené náměstí a žádnou bytovku.

A nyní popořádku: Kancelář architekta města (KAM) byla v prosinci 2019 pověřena radou města Brna přípravou architektonicko-urbanistické soutěže o návrh „Dostavba a úprava nám. Míru“ a nyní zorganizovala první veřejné setkání – uskutečnilo se ve čtvrtek 13. února.
Prvním (příjemným) překvapením byla fronta, co se vinula od vchodu – setkání tak začalo se čtvrthodinovým zpožděním, aby se všichni dostali dovnitř. Sál na základní škole Lerchova byl plný k prasknutí – lidé stáli, další obsadili dokonce i pódium. Už z toho si KAM mohl udělat předsta-vu o tom, jak moc dané téma místní zajímá a jak tak chybí dostatečný sál, abychom se právě na takové akce nemačkali všichni jako sardinky.
Na začátku bylo představení území - vesměs údaje, které každý místní zná, včetně sdělení pár manipulativnějších informací (kupř. že dopravní situace je neúnosná – přitom si nepamatuje závažnějších nehod a stačilo by udělat několik opatření; nebo že se nemáme čeho bát, že mají „slib“ (!) vedení města, že vše vybuduje město a pak dům neprodá – jako bychom neznali, jak město dokáže rychle a snadno domy privatizovat; porovná-vání různých náměstí, kdy však žádné z nich nemá vedle sebe park typu Kraví hora; lákání odkazem na srovnání s obnovou nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, kde však nikdo neřešil nějaký multifunkční dům s byty), na které nebyl prostor nějak reagovat a uvést vše na objektivnější míru. Lidem, co se snažili vystoupit, nebyl dán mikrofon a museli překřičet celý sál. Druhým (nemilým) překvapením bylo, že pak KAM přítomné rozdělil na 4 skupiny s tím, že každá pak odešla do zvláštní třídy a měli se záležitosti věnovat s určenými pracovníky KAMu. Nejen my jsme očekávali, že lidé naopak budou diskutovat společně, společně uslyší, co říká druhý, budou vzájemně argumentovat, a tak se dohromady budou tvořit i závěry (kupř. v nějakém hlasování), aby výsledek byl všem hned jasný a také měřitelný. Takto to spíše vypadalo jako naplnění strategického hesla „Rozděl a panuj“: tedy že rozdělené skupině se vládne snáze než skupině semknuté. Někteří účastníci dokonce na protest do tříd neodešli a zůstali v sále. Naštěstí se černý scénář možného záměru nepotvrdil – podařilo se nám získat informace ze všech čtyř skupin a všude to bylo stejné: nechceme byty ani velký supermarket, co sem přitáhne dopravu, podporujeme společenské centrum, budeme rádi za zpříjemnění území, nebráníme se doplnění veřejné vybavenosti lokálního charakteru a uvítáme více zeleně.
V každé skupině byly připraveny stejné velké papíry se 4 segmenty (doprava/veřejný prostor/vybavenost/areál Lerchova) a každý dostal 2 zelené a 2 oranžové lepky, které měl do těchto segmentů dát podle toho, co se mu nyní líbí nebo přijde vyhovující (zelená) nebo naopak kde vidí negativa (oranžový). Toto zadání přišlo mnohým divné a zmatečné: jak hodnotit dopravu, když jako pozitivním vidím frekventovanou MHD, co projíždí centrem, ale zároveň se mi nelíbí hodně aut, která si tudy zkracují cestu, aby se vyhnuly Úvozu? Vznikla tak jen jakási neprůkazná změť či koláž barevných lepek, z nichž nikdo nepozná, co tím chtěl hlasující říci a vůbec nechápeme, jak to KAM relevantně využije. V jedné ze skupin zase přítomní donutili zástupce KAMu, aby tento absurdní způsob ankety (on sám to nazýval „hrou“) opustil. Takže tady se zase nejdřív říkalo, coby si lidé přáli/nepřáli, a pak k těmto nápadům dávali právě ony zelené („chceme“) nebo oranžové („nechceme“) lepky. Takže tady se zase použil úplně jiný způsob než u ostatních tří skupin – prostě Absurdistán par excellence, za který by se nemusel stydět ani Kafka či Václav Havel.
Následně se měli lidé vyjadřovat k tomu, co na náměstí chtějí a co ne. Bohužel opět bez nějaké větší statistické využitelnosti: co kdo řekl, to se zapsalo, takže se nepozná, co je přání jednotlivce a co má naopak větší podporu. Pouze ve skupině, kde byl náš předseda, se přímo hlasovalo o dvou zásadních věcech: Chcete komunitní centrum? – ANO: cca 50 versus NE: 1. Chcete byty? NE: 21 versus ANO: 10, kdy se pak ukázalo, že lide svým kladným hlasováním myslí především onen indiferentní „rozumný“ počet bytů.
Zaznamenali jsme i postesky na další poněkud manipulativní věci ze strany KAMu: kupř. otázka o tom, kolik bytů by bylo přijatelných, jako by se už presumovala, že v budoucím řešení nám. Míru měly být byty (ostatně ředitel KAMu M. Sedláček a další se už nějakou dobu dává pro média i vůči nám slyšet, že by zde chtěli větší dům, aby se náměstí uzavřelo a stalo se náměstím. To moc neukazuje nezávislost a otevřenost KAMu jiným řešením ?). Co byste asi odpověděli na jejich otázku: „Líbí se vám stávající areál?“ Takový dotaz samozřejmě vyprodukuje jen negativní odpovědi (ani nám se nelíbí, proto taky mnoho let voláme po jeho zvelebení a otevření lidem), které si pak leckdo může vyložit „po svém“. Nebo připuštění hlasování o „rozumném“ počtu bytů – to je prosím: jeden, tři, dvacet nebo padesát bytů? Kdo určí tu rozumnou míru?
Na závěr se lidé vrátili zpět do velkého sálu, kde opět čekali, že bude nějaké vyhodnocení nebo závěrečná debata – ale nic z toho se neuskuteč-nilo, byly pouze vylepeny plachty ze tříd, lidé se mohli už jen bavit mezi sebou soukromě nebo nezávazně se zástupci KAMu. Ředitel KAMu na reptání lidí sdělil, že nyní budou informace vyhodnocovat a odborně posuzovat, které z nich jsou využitelné a jak se to projeví objemově. To je ale dle nás trochu špatný přístup – místo, aby KAM coby instituce našeho města, která má chránit naše zájmy Brňanů, respektoval přání místních a dle toho postupoval, bude nelogicky on rozhodovat o tom, co místním „odborně“ schválí a jako nějaký imperátor blahosklonně dovolí. ?
Ukázala se i jiná věc: že lidé obecně málo znají dění kolem areálu či souvislosti: kdo za co může nebo co podmiňuje co (kupř. si nelze od návrhu, který bude obsahovat velkou budovu, slibovat méně dopravy; nebo že proklamace KAMu o tom, že případná zástavba bude odpovídat cha-rakteru lokality, může vlastně s klidem skrytě znamenat velkou budovu jako školy, jen kolem nich dáte více stromečků, aby to vypadalo jako „v zahradě“; nebo že je třeba stavět byty, když ale po Brně ladem leží mnoho desítek hektarů brownfieldů; že nelze řešit konečnou úvraťovým řešením a ne smyčkou, protože smyčky se nechce vzdát DPMB). To jim nelze vyčítat – my se areálu věnujeme soustavně od r. 2001, máme k tomu několik šanonů a účastníme se řady jednání a schůzek, takže už neskáčeme na lep polopravdám a obecným řečem a slibům.
Bohužel pochválit nelze organizaci setkání ze strany KAMu – prezentují se coby profesionálové, ale už táhnoucí se fronta (pozdní pouštění dovnitř), přecpaný sál, neumožnění společné diskuze, stejně jako prapodivná zadání pro účastníky ve skupinách nebo ve výsledku nesrovnatelné a nevyhodnotitelné závěry jsou něco, co bychom na takové úrovni nečekali a zklamalo nás to.
Další setkání bude na začátku dubna, kdy bude diskutováno nad zadáním soutěže – to bude důležité proto, že v zadání by se měly obje-vit už konkrétnější podmínky pro architekty – tedy, co musí do svých návrhů zapracovat nebo naopak nesmí. Když by tedy zadání obsahovalo podmínku výstavby bytů pro uspokojení celoměstské potřeby, pak se tomu musí soutěžící podvolit, i když by se mu to jakkoli nelíbilo.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 11 zobrazení
mildovo74
Na konci ulice Lípová ( foto z roku 2012 ) ,,U křížku,, u křižovatky ulic V Háji a Javorová se nachází stará lípa. Byla vysázena v roce 1862. Od roku 1864 zde stojí litý kříž, který byl zakoupen v Praze za 11 zlatých. Čtyřhranný kámen jako podstavec stál tehdy 4 zlaté a 80 krejcarů. Od tohoto křížku vedla vozová cesta do Bělok, která dnes z části kopíruje začátek ulice Javorová. Tento křížek stojí za zmínku už jen proto kolik lidí ho za ta léta opečovávalo. Já si pamatuji paní Svobodovou a jejího druha pana Jindřicha Kropáčka. Bydleli v ulici V Háji. Paní zde na dušičky dávala věneček, pán bílil podstavec a natíral křížek. Kříž je jeden z mála, který se v okolí i přes 50.-tá léta 20. století, kdy byly ničeny ostatní kříže, zachoval. Jako děti jsme si zde často hráli a lezli na ni. Já ne . Jednou mě odtud sundaval dědeček kamaráda a tak už mě tam nikdo nedostal. Nyní zde přibyla malá lavička ( nevím kdo jí tam dal ) ( Některé informace jsem čerpal z kroniky Hřebeč,1. díl ( 1850 - 1915 ).
mapa z roku 1840 ,,Na Tasově,, - zde je ona cesta na Běloky ( šipka č.1 ). Dnes V Háji ( šipka č.2 ) a ul. Lípová ( šipka č. 3 ). Z kroniky Hřebeč, díl 1. (1850 - 1915, strana 105 ) se dále dočteme, že v roce 1865 obec vyplatila za litý kříž z Prahy a postavení ( 11 zlatých ), za postavení přivezeného kříže panu Karníkovi a za 1 postavený kamen k tomu ( 4 zlatý, 18 krejcarů ). Povšimně te si ( šipky č. 2 ) V Háji. Cituji: ,,Konec obce na východ od čp. 218 u křížku, kóta č. 354 vede cesta, která rovněž sloužila jako vodoteč, dnes již zavezená. Tam byla ovocná zahrada statku Peklova. Tato zahrada byla rozdělena na malá políčka pro chudé nájemce. Roku 1920 byla těmto nájemcům dána do vlastnictví. Dnes je tato část zastavěna domky, ale stále se zde říká ,,V Háji,, číslo katastru 252 / 1 - 250 / 28 (autor citace Václav Klabík, náš 1. kronikář ). Tuto kopii mapy jsem získal od lidiček, kteří mají stejné zájmy, zdroj: Národní archiv, Praha.
mapa (z mé sbírky: Území Lidice 1:5000, Příloha k soutěži) z roku 1946 / 1947 - ( fotografie výřezu ). V kolečku zobrazena stará lípa s křížkem. Cesta na Běloky či také Pražská cesta ( šipka č.1 ). Cituji: Pražská cesta - V jižní časti obce od čp. 218, tam kde stojí křížek na pískovém podstavci mapován jako kóta č. 354, směrem jihovýchodním vedla vozová cesta a vodoteč na Běloky. Toto bylo nejkratší spojení pro pěší v dřívějších dobách, kdy ještě nejizdily autobusy a na spojení na Prahu bylo daleko. Tato cesta byla na katastru Hřebče roku 1951 zrušena. Dodnes (v roce 1967) se říká na bývalé pražské cestě. Číslo katastru 295. ( Kronika obce Hřebeč, díl 2., strana 282, autor pan Václav Klabík, náš 1. kronikář ). Dnes V Háji ( šipka č.2 ) a ul. Lípová ( šipka č. 3 ) a ,,větrolam,, ( šipka č. 4 ), č. 5 - Na Tasově ,,Na Zámku,, (Toto pojmenování této lokality vidím zde poprvé. Znáte ho také ? Použil se ještě název ,,Na Zámku,, v mapách či v literatuře ?) č. 6 - ulice Lidická, č. 7 - Školská, č. 8 - Tyršova a č. 9 - již zde připomenuto, lokalita V Háji.
fotografie z roku 2004 ( č.1 ) mi poslala Michala Milo, ostatní jsou z mé sbírky. ( č. 2 a 3. ) pocházejí z roku 2009 ( pohled od dnešní ulice Habrová, která tu tehdy ještě nebyla ), křížek u lípy z roku 2008 ( poslední rok, kdy zde bylo pole ) a koruna lípy z roku 2017. Snad všichni, jako děti jsme alespoň jednou vylezli do této koruny staré lípy a koukali z výšky po okolí.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.2.2020
  • 21 zobrazení
prompik
Křestní formule, při níž je vzýváno jméno Nejsvětější Trojice, se nachází již v Matoušovu evangeliu. Křest ponořením či politím máme dosvědčený již na přelomu prvního a druhého století. Když kněz říká posvátná slova a dítě je obmýváno či ponořeno do vody, nevidelná milost působí to, co naznačuje viditelná voda: připojuje dítě k Ježíšově smrti a s Ježíšovým vzkříšením mu dává nový život, činí ho Božím dítětem, do duše mu vtiskuje nesmazatelný křestní charakter.
Pomazání posvátným křižmem, směsí oleje a vonných látek, kterou biskup posvětil na zelený čtvrtek, ukazuje na milost Ducha svatého, který byl při křtu dán, a jehož pečeť jednou dítě přijme při biřmování. Když totiž Bible mluví o působení Ducha svatého, často používá slovní spojení "pomazán Duchem". Proto také církev ve své liturgii na znamení daru Ducha používá mazání olejem.
Čisté, sněhobílé roucho symbolizuje nový život, který byl dítěti dán; zapálená svíce je znakem světla vzkříšeného Ježíše, v němž dítě může po celý život chodit.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2020
  • 193 zobrazení
kajdule
Probudila jsem se do prvního únorového dne a venku bylo 11 st. Celsia. Na zahradě zpívali ptáci a Adam přišel s nápadem, že navštívíme další blešák, tentokrát na Žižkově. Bezva. Cestování v čase nad těmi drobnostmi, které mají už něco za sebou, nás moc bavilo. Stáňa mi říká, když jsem ji poslala slamák s květy, jeden z mých úlovků: "Ty ses měla narodit v minulém století.." Rodinná atmosféra. Všude, kde jsem se zastavila, tak jsem prohodila pár slov s prodejci. Fotogenické jako vždy to všecičko tam. Sluníčko a teplý den a všichni měli dobrou náladu, byli přátelští. Tolik malých radostí jsem si udělala: 3 knihy, 16 pohlednic Krkonoš, kabela, kožený náramek, 2 elegantní šálky na čaj o páté, 4 něžné šálky na kávu, malá skleněná vázička.. Příště kupuji stolek a přivezu tam své poklady, které by mohly udělat radost někomu dalšímu.. Žižkovský výlet jsme zakončili procházkou po starém Nákladovém nádraží.. Moc se mi tam líbilo.. Tak zase někdy..
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 1.2.2020
  • 21 zobrazení
monikash
Muzeum si připomnělo 101 let od narození Ladislava Mňačka
Přírodovědec Muzea regionu Boskovicka Hynek Skořepa si na čtvrteční podvečer 30.1.2020 v sále Obecního židovského domu připravil přednášku o slovenském spisovateli a exulantovi Ladislavu Mňačkovi. Ještě před přednáškou představili členové Mezigeneračního centra Dana Meluzínová a manželé Skořepovi chystané akce, které budou v následujících dvou měsících pořádat. Pak již se ujal slova Hynek Skořepa, který již podobnou přednášku měl v Akademii volného času při Městské knihovně v Ústí nad Orlicí. Dnes se ale nechal inspirovat překlepem ve Zpravodaji, kde bylo uvedeno, že se jedná o besedu s Ladislavem Mňačkem, a jelikož již takový hovor není možný, připravil si fiktivní rozhovor s Janem Hockem, který zde představoval právě již zesnulého spisovatele. Ve svém rozhovoru se věnovali nejznámějším knížkám, jako je Smrt si říká Engelchen, která byla zfilmovaná, Opožděné reportáže nebo Jak chutná moc. Rozhovor doplňoval o články z Listů pro kulturu a dialog a z Literárních novin. Zmínil i spisovatelovu rozpolcenost v roce 1968, kdy k nám vrhla osvobozenecká sovětská vojska, neboť okupaci odsuzoval, ale na druhou stranu obdivoval sovětského člověka.
Další akce v Obecním židovském domě se koná 27. 2., můžete se těšit na přednášku studentky Mendelovy univerzity Barbory Dufkové o Nikaragui.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.1.2020
  • 38 zobrazení
lucislava
Peťo,tys mi dal brouka do hlavy !!!!!
Neměl's mi říkat,jak tu byly podzemní garáže,kam vjížděly auta s raketama.Bylo to lákadlo.Riskantní,ale ....brnkačka nebrnkla,nic jsem neotvírala a k hlavní okamerované budově jsem se taky nepřiblížila.Přesto to byl zážitek.
Než umřeš,zavzpomínej -tohle album je speciálně pro tebe a všechny,kdo tu kdy hlídali se psama.
Kategorie: dokumentykoníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 26.1.2020
  • 25 zobrazení
eva198
TAKÉ SE TU ŘÍKÁ NA MALÉ HAJNICI
více  Zavřít popis alba 
93 komentářů
  • 26.1.2020
  • 78 zobrazení
kendy54
Appaloosa valach
více  Zavřít popis alba 
  • 25.1.2020
  • 4 zobrazení
gita49
So.- 25.1.-2020 Krásně sluneční den ale jen nahoře, v údolí inverze. Náš výlet začíná v Jáchymově dále pokračujeme na Hadí horu - Neklid - Bartolomějský vrch- Boží dar.

Hadí hora - Šedé kamenné moře vzniklo rozpadem žíly křemenem bohatého porfyru. Porfyr je žilná vyvřelá hornina,to znamená,že vzniká tuhnutím magmatu např. v puklinách a zlomech zemské kůry. Vysoký obsah křemene dodává této hornině odolnost vůči zvětrávání. Původní odolná skála byla roztrhána do bloků rozpínavostí ledu,který v každém zimním období krystalizuje z vody nateklé do puklin. Bloky pak byl\ vlečeny až do údolí. Šedá barva dala jméno Grauenstein (grau=šedý) a v češtině se jí říká buď Hadí hora(tak je uvádí i v mapách) nebo Kamenná hora. Její nadmořská výška činí 940 metrů, vrchol je ovšem ukryt v lese,nikoli na místě výhledu.

Z Božího daru na Klínovec jsou na levé straně větrné elektrárny.Z malého parkoviště můžeme pokračovat za větrníky severovýchodním směrem. Po necelém půl kilometrů tady najdeme zajímavý kámen. V nadmořské výšce 1 165 m se do dnešní doby dochoval historický hraniční patník s erby,který pochází z doby Marie Terezie.Dříve stával na trojmezí mezi Českými zeměmi (Rakousko-Uherském(,Saskem a panstvím Schwarzenbergů. Na trojbokém mezníku je vytesán letopočet 1729 a krásně kolorované znaky historických panství,které zde stýkaly (Jáchymov, Horní Hrad a Saska) Kámen zde byl ale postaven již v roce 1677. Historický hraniční kámen je na některých mapách uváděn pod názvem Dreiherrenstein (Kámen tří panství).
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • letos v lednu
  • 24 zobrazení
provencu
Hanspaulka-klub U Rafa, Marek Doubrava a kapela Hm, pátek 24.1.2020. S Markem jsem chodil na základku. On do A, já do B. Též se známe z TOM, tehdejší Turistický oddíl mládeže, dnes Skaut Javor, při TJ Spartak Dejvice (již za komunistů si mohli říkat Sokol). Tak jsme se po letech viděli. Byli tam i příznivci či herci Dejvického divadla, např. Simona Babčáková (přestože mne neznala, tak dala se mnou řeč, fotky se líbily). Jen kapele se omlouvám za záblesky od mého foťáku 🙂 světelné podmínky si to žádaly 🙂 I když jsem tam nikoho z publika neznal, tak díky fotkám se kontakty navázaly a byl z toho pohodový večer. Většinou mladá generace, která netušila, jak dlouho Rafklub znám a co jsem zde prožil. Tak jsem vyprávěl a vzpomínal. Kapela jela cca přes 2 hod bez přestávky. Mezitím se 2-3x loučila. Publikum ale nedalo jinak. "Ještě jednu" a "Hobluuuuj" skandovali. Znova se vraceli a dávali přídavky. Slušný výkon, takhle dlouho vydržet hrát a ještě mít další vlastní písně! Inu: komu čest, tomu čest.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.1.2020
  • 28 zobrazení
janickaklic
Tento týden byl v družince plný napětí, trémy a očekávání. Všichni soutěžící se pilně připravovali na svá vystoupení. Můžeme říci, že jste nás moc mile překvapili, jste velice šikovní, pilní a talentovaní :)
Všem soutěžícím děkujeme za krásná vystoupení a divákům za velkou podporu a skvělou atmosféru.
Také velké poděkování patří paní učitelkám a vám všem ostatním, které jste nám pomáhaly a celou soutěž pečlivě sledovaly, hodnotily, bodovaly a nebylo to vůbec lehké. Těšíme se zase příště.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 37 zobrazení
kyjsky
Lehké rychlé dřevo JOOLA ARUNA OFF s vynikající kontrolou. Konkávní velmi příjemné držení. Dýha kvalitního HINOKI je na povrchu dřeva (konstrukce Hinoki /carbon) - dřevo krásně točí. Určitě tomu pomáhá vhodná jeho tuhost jakož současně i vhodná tvrdost ( možno říci i relativní pocitová měkkost) závěrečné vrstvy HINOKI.
Dřevo má perfektně provedenou zvětšenou hlavu obvodovými dýhami (realizováno dřevoprofesionálem) na požadované nynější rozměry: výška 160 mm x šířka 155 mm, současná váha dřeva je cca 86 gr. Dřevo je ve velmi dobrém stavu - viz fotografie.
Recenze - https://revspin.net/blade/joola-aruna-off.html
více  Zavřít popis alba 
  • 21.1.2020
  • 14 zobrazení
zlinswim
Školení cvičitelů přípravky...postřehy Oli Ambrožové
Za ranního šera v půlce ledna se vleču na bazén. Bojuji s "morálem". Vedoucí přípravky, Dita Knedlová, svolala školení cvičitelů přípravky na sobotu na 7:30 hod. „Nikdo tam v tuto dobu nepřijde,“ říkám si. O to větší překvapení mě čeká, když vstoupím na malý. Patnáct mých kolegů a kolegyň, společně s dětským figurantem Tomáškem sedí u bazénu a čeká na zahájení školení.
S Ditou přichází nejen energie, ale i nevyčerpatelný nával informací, cviků, rad, ukázek a tipů, jak vést ty nejmenší k tomu, aby se nejen naučili plavat, ale především aby je plavání bavilo a vodu si užili. S potěšením si uvědomuji, že všem přítomným záleží na tom, aby cviky pochopili a uměli je předat. Součástí školení je i pokus o to, stát se na chvíli dítětem. To jde naší skupince naprosto skvěle. Radostný výskot patnácti dospělých při vytváření vodního víru musí být slyšet až ven. Bylo to přínosné. Odcházím a s kolegyní Zuzkou si vyměňujeme cvičitelské zkušenosti. Dita se s námi loučí a zvesela za námi volá: „A příští školení od 6:30 hod, ano?“
více  Zavřít popis alba 
  • 20.1.2020
  • 192 zobrazení