Hledání: Soumraky 2015

Pro dotaz Soumraky 2015 jsme našli 68 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
cyklorudla
V úterý 29. 12. 2015 mělo být podle předpovědi hezky, tak jsem se vydal na delší výlet směrem do Českého Ráje. Z Prahy jsem jel rychlíkem do Mnichova Hradiště. Tam jsem byl kolem deváté ráno. Po návštěvě bistra a konsumaci sýrového rohlíku a horkého čaje se čtyřmi kostkami cukru jsem se za svítícího slunce a modrého nebe vydal na modrou turistickou táhnoucí se k Ještědu. Nejdříve jsem kolem městských historických budov naučnou stezkou vyjel prosluněnou alejí na dominantní vrch Káčov na (350 m). Tam byla k vidění fotovoltaická elektrárna a čedičový suk. Za panujícího ideálního počasí se obojí jevilo jako hraničně „krásné“. Ještěd byl také zřetelně vidět. Kolem zříceniny hradu Zásadka jsem strmou úzkou stezkou lemovanou zábradlím sjížděl k Jizeře. Ale to nebylo jen tak. Nejenže to na vlhkém podzimním listí strašně klouzalo, ale 50 m ve směru jízdy mi cestu překřížilo stádo kanců. Hrůzou jsem ztuhnul a začal štěkat. Já štěkám velmi přesvědčivě, kanci se dali na bezhlavý úsek nejdříve do protisvahu, ale po kontaktu s nějakým plotem se obrátili a překřížili stezku ještě jednou. Proboha, snad neběží na mě!!! Měl jsem co dělat abych se nepotento. Kanci pak zmizeli ve směru, odkud vyběhli. Ale to nebyl poslední „animální“ konflikt toho dne. Zelená turistická před mostem přes Jizeru vedla dvorcem rozlehlé zemědělské usedlosti, na jejímž začátku jsem narazil na mladého farmáře, dříve družstevníka. Ten mě upozornil, že jejich statkem se na kole nejezdí. „A co pes?“, zeptal jsem se. „Jo, toho máme, ale nic nedělá.“ Po této odpovědi jsem pro jistotu přes jeho upozornění opět nasedl na kolo. A dobře jsem udělal. Vyběhl na mě asi šedesátikilový bernardýn a s vyceněnými zuby se snažil dostat k levému lýtku. Podařilo se mi kopnout ho za jízdy dvakrát do čumáku, mám v tom už praxi. A po setkání s kanci jsem ho přes velikost malého telete v tom momentě považoval za relativně neškodného tvora. Na mostě přes řeku mě málem přejelo auto. Ale bylo nádherně a na návrat jsem přes konfliktní situace nepomýšlel. V Mohelnici nad Jizerou jsem se konečně dostal na modrou a vjel do tří- až čtyřkilometrového údolí Malé Mohelky (249 m), což je od světa odříznutý stinný canyon, kde není slyšet hluk civilisace, kam slunce svítí jen někdy a kde je i špatný signál. V létě za sucha tu musí být kouzelně, ale v mém případě se jednalo o několikakilometrový průjezd bahnem a brodění přes říčku, která cestu co chvíli křížila, podobně jako Záhořanský potok u Prahy. První polovinu údolí rozbahnili lesní dělníci, druhou polovinu pak motorkáři. Výjezd, respektive upocené vytlačení kola na slunce do vesnice Ouč 375 m jsem považoval za vysvobození a křižoval se před sochou Nepomuckého stojící na kraji vesnice za přežití kanců, bernardýna a bahna. Přes vesnici Vrtky (410 m) s její historickou vodárnou a cihlovou trafostanicí jsem se divokým lesním úsekem dostal do vesnice Hlavice a odtud přes Lesnovek a Hrubý Lesnov až ke kamenné přírodní zvláštnosti Čertova Zeď (494 m). To bylo vlastním cílem výletu, i když v jeho dosažení jsem po ránu v blátivém údolí Malé Mohelky nedoufal. Nicméně před cedulí ohlašující CHKO na mě vyběhl černý pes velikosti předchozího bernardýna a cenil na mě zuby. Odrážel jsem ho „přednastaveným“ bicyklem, který se osvědčil jako bariéra mezi člověkem a zvířetem. Objevil se jeho páníček a komentoval to slovy: „To nic, on jenom hlídá“. Vskutku uklidňující.

Přírodní památka Čertova Zeď je podle vědců dílo Matky Země, i když při pohledu na fascinující „rovnou“ čedičovou bariéru se člověku mohou ohledně přírodnosti této zdi vkrádat do duše jisté pochybnosti. Tak či onak - prostě úžasné!! To byl nejzazší bod cyklovýletu. V nohou jsem měl nějakých 25 km čistě po turistické a docela jsem je cítil. Zpět k vlaku jsem jel cyklotrasou 3050 přes Budíkov a Všelibice do Libíče a odtud za soumraku velmi chladným – chvílemi byla i jinovatka na trávě - údolím Mohelky po silnici č. 277 do Mnichova Hradiště s jeho večerně nasvícenými historickými stavbami. Rychlík do Prahy o páté jel takřka na čas, v sedm večer jsem byl doma. V duchu jsem se modlil o dlouhé dny a mumlal si, jaká je to škoda, že na onu čedičovou zvláštnost nebylo víc času. Tento cyklovýlet jsem subjektivně vnímal jako jízdu mimo časoprostor, něco jako meditaci a cestu proti toku času, jehož je nakonec vždycky málo. Už jen proto, že na samotné focení padla nejméně hodina čistého času.

Rudolf.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2015
  • 78 zobrazení
psilaska
Na začátek adventního víkendu jsme udělali krátkou zastávku v Gernrode, kde jsou k vidění třetí největší kukačky na světě vysoké 14,5 m a románský klášterní kostel. Quedlinburg (UNESCO) - perla středověké architektury, překrásné město romantických hrázděných domů, pohádkový středověký adventní trh… a vrchol celého adventního dění v Harzu. Advent ve dvorech historických domů - za soumraku nejkrásnější část adventu v Quedlinburgu. Quedlinburg - to je jedinečný soubor 1300 hrázděných budov (celkem 8 století) a jedna z nejznámějších plošných památek Německa - a největší pozoruhodnost města? To je město samé jako jedinečně uchovalý celek. Největší adventní kalendář Německa z 24 domů. V jednom z nejstarších hrázděných domů Německa z roku 1340 je Muzeum hrázděných domů. Nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu u paty nejvyššího harckého vrcholu Brocken na území národního parku Harz jen asi 4 km od Wernigerode, v jednom z nejkrásnějších údolí Harzu v absolutně klidném místě. K dispozici sauna.
Druhý den po příjemné snídani se šampaňským nás čekali adventní trhy ve dvou historických městech v podhůří Harzu. Ale ještě než se trhy otevřeli, zajeli jsme se podívat do malebného městečka Osterwieck, kde se natáčely filmy Goethe a Památkáři. Na „východě Německa” Wernigerode - „vánoční trh jak z obrázkové knížky“ - náměstí s hrázděnými domy a světoznámou radnicí. Na „západě Německa” Goslar (UNESCO) - historické hansovní, císařské a hornické město s gotickou radnicí, četnými kostely a Císařským domem (největší románský palác v Německu) se pyšní skvělým adventním trhem s 80 adventními chalupami, obřím adventním kalendářem a s vánočním lesem - 40 rozzářených vánočních borovic.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.12.2015
  • 51 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
50plus
Přátelé cykloturistiky a přírody!
O státním svátku - a současně „volném úterý“ – dne 17. 11. se několik nás několik skalních cyklistů rozhodlo strávit den na kole v podzimní krajině. A to i přes deštivou předpověď na tento den. Po deváté hodině jsme se sešli v Klánovicích na vlakovém nádraží a o pár minut si „vyzvedli“ další cyklisty v Újezdě nad Lesy na parkovišti před místním Lidlem. Jet se hned nedalo. Přes půl hodiny jsme museli čekat, až z nebe přestane padat studená voda. Pak jsme vyjeli přes Koloděje kolem židovského hřbitova do Uhříněvsi. Po zelené turistické jsme se Pitkovickou strání dostali na červenou turistickou. Na této „barvě“ jsme pak zůstali až do Psár. Nejdřív jsme prodrncali po navlhlých kořenech pěšinkou podél Botiče, až jsme se dostali k Průhonickému parku, kde se chvíli jelo po zpevněném neklouzavém povrchu. Za Horními Jirčany stezka vedla lesním tichem až do Psár, kde jsme se zastavili v hospodě na oběd v podobě moravského vrabce s bramborovým knedlíkem. Otázka na číšníka, čím se moravský vrabec liší od českého, zůstala nezodpovězena. Jídlo však bylo vynikající a čekali jsme na něj nejvýše 10 minut. Mírně zatíženi plnými žaludky jsme se po modré vydali do údolí Záhořanského Potoka. Stezka byla chvílemi rozblácená, své dělaly i vlhké kořeny, které byly asi nejnebezpečnější. Zpestřením byl bazén s chovnými nutriemi, které se ochotně daly krmit a skoro žraly z ruky. Za obcí Záhořany jsme několikrát museli projet brody Záhořanského Potoka křížícího stezku. Průjezdy mělkým potokem se po druhém opakování staly zábavou. Studená listopadová voda v botách ztratila svou „hrůzu“. Pak se stezka změnila v lesní silničku s řídkým blátem, které pokrylo naše kola. V chatové osadě Libřice, na nějakých 200 m n. m., jsme se rozhodli, že do Prahy pojedeme nikoli z Davle vlakem, jak bylo původně dohodnuto, ale po vlastní ose. To znamenalo jet do Vraného nad Vltavou a překonat nejvyšší bod tohoto úseku na 350 metrech. Oněch 150 m výškového rozdílu byl záhul, část stoupání jsme tlačili. Odměnou byl pohled na Vltavu z vyhlídkového bodu a pak dlouhý sjezd do Vraného nad Vltavou. Odtud jsme klidným listopadovým soumrakem po hladké asfaltové příbřežní cyklotrasy s větrem v zádech mydlili do centra Prahy, kam jsme dojeli již za tmy. Výlet „obnášel“ 60 kilometrů, z toho dobrých dvacet terénem. Průjezdy brodů Záhořanského Potoka byly každopádně nejdobrodružnější částí výletu. Věkové složení skupiny zahrnovalo účastníky od 35 do 70 let. Na konci této podzimní terénní cykloakce jsme toho všichni – bez ohledu na věk - měli skutečně dost.

Rudolf.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2015
  • 153 zobrazení
mona76
Kategorie: kulturalidé
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2015
  • 123 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
barazitkova
Krásně teplo, vždyť padaly teplotní rekordy … Ráno mlhy, sluníčko a krásně, odpoledne azuro a bezvětří. Na procházku jsme vyrazili dost pozdě, po třetí odpolední a z mého plánu nafotit sluncem ozářené zlaté stromy nic nezbylo. Stíny se prodlužovaly, vzduch měl zlatý nádech a než jsme došli k lesu, sluníčko kleslo na hranu kopce. Vraceli jsme se za soumraku, barev ubývalo, prostě pravá podzimní nálada.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 8.11.2015
  • 52 zobrazení
blanka13
V sobotu nám po delší době počasí vůbec nepřálo, mrholilo, pršelo, nepršelo, skoro celý den mlha... Trasa v oblasti Králického Sněžníku byla náročná, místy krkolomná, ale nádherná... Ušli jsme 20 km, k autu jsme došli za soumraku, všichni promočení, ale s dobrou náladou a spokojení...
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 7.11.2015
  • 67 zobrazení
damar71
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2015
  • 54 zobrazení
jo
prvni vylet po zmene casu na zimni. Z5 k autu jsem dorazil 9 minut pred "obcanskym soumrakem" :)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2015
  • 30 zobrazení
pavel51
Druhý den začal tradiční rozcvičkou. Poté jsme měli céčkovou pouť, kde jsme plněním různých úkolů získávali papírové kolotoče a ty pak vyměňovali za céčka. Po obědě jsme měli veletrh nectností, kdy každý prodal v dražbě některou svou nectnost. Před soumrakem jsme si vyrobili mandaly a pak jsme je samozřejmě zase rozsypali. Po večeři jsme si zatančili, jako by se nikdo nedíval. Pak ještě pokračovaly neoficiální tanečky a zábava až přes půlnoc.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2015
  • 85 zobrazení
cervik-dobriv
Ukrajina 2015

Podzim už je krásně barevný a tak je čas se provětrat. 9. října večer vyrážíme směr Ukrajina v kombinovaném složení čtyřkolky a motorky. Lukáš a Aleš na KTM ADVENTURE 950, David s 250kou a Tomáš s 450kou. No a čtyřkolky: nový člen Tomáš s Access Max 750 a Ondra se Suzuki Kinquad . Maty se Suzuki LTZ, který s ní jel už letos Albánii a já s Vladi testujeme v plném zatížení TGB Blade 1000. Výhodou cesty je, že najedeme na dálnici, která nás dovede až na ukrajinskou hranici. Potom už jen 150 km a jsme na hotelu. Celkem 1100 km, které se nechají zvládnout za 15 hodin. Hodinku si odpočineme na hranicích než nás zapíší. :-D Na Ukrajině nás překvapují nezvykle opravené cesty. Dokonce i místy nový asfalt. Odpoledne dorážíme na místo. Dáme pozdní oběd a nadrženi hned vyrážíme na malou projížďku okolím. Je po dešti a v okolí je pěkné bahýnko. Kluci na motorkách sebou pěkně plácají a některé výjezdy dávají s obtížemi na několikátý pokus. Dobrá rozcvička před ostrými kilometry co nás čekají.

2. den. Směr Koločava po hřebenech jsem ještě celou nikdy neprojel. Počasí bylo vždycky proti nám a i teď už od rána prší. Bereme na sebe pláštěnky a vyrážíme. Po cestě tankujeme. Benzín tu stojí 24 Kč. Za městečkem Dubová odbočuje do kopců. Brodíme říčku a šplháme na hřeben. Alešovi po pádu zlobí motorka, tak se vrací na základnu. Byla to jen svíčka. Po hodině a půl výjezdu jsme na hřebeni. Tady už neprší. Déšť se změnil v krupici, která nás s větrem bičuje. Vše je tu pokryté ledem a dokonce i my. Helmy rozmrazujeme u výfuků a čekáme, až se sem vyškrábe poslední motorka. Před sebou máme po hřebeni ještě 50 km a 500 výškových metrů, kde bude ještě větší mráz a led. Hustá mlha, tak že by se dala krájet, mě nutí to vzdát. Viditelnost sotva 10 metrů. Jedno špatné odbočení a už se nenajdeme. GPS s trasou mám jen já. Po cestě zpět míjíme srub, kam se jdeme na chvilku schovat. Rozdělávam oheň v kamnech a vyndáváme zásoby jídla pro případ nouze. Vítr neustává a nikomu se nechce z vyhřátého srubu, ale musíme. Na hotel přijíždíme už za tmy.

3. den. Stále prší. Motorkáři jdou opravovat své stroje, tak vyrážíme na bádání nových míst. Šplháme na vrchol Pecka, kde nás čeká opět hustá mlha. Za ním se spouštíme kamenitou cestou připomínající spíše dno řeky. Obroušené kulaté kameny, které se pod koly čtyřkolek dávají do pohybu. Využívám motorovou brzdu. Silný dvouvál brzdí tak, že není třeba brzdit. Ba naopak. Občas přidávám plyn, abych nejel šnečím tempem a nebrzdil kluky za mnou, ale pokud to necháte jen na motoru, víc jak 8 km/h se nerozjede a to je sjezd opravdu prudký. V údolí nás v dubovém lese čeká bahno. Terén je tu rozmanitý. Kromě písku snad všechno. Na hřebeni odbočuji z trasy co znám na novou. Prudký sjezd v husté mlze podporován deštěm, nevypadá moc bezpečně, tak to raději odkládám na jindy. Hřebenovou cestou potkáváme odbočku, kterou se po pastvinách spouštíme do zalesněného údolí. Bohužel končí u jednoho srázu. Hodiny neúprosně letí a už není času se někde zdržovat. Valíme zpět. Prudký výjezd Milan se sportkou dává až na druhý pokus.
Jeho galusky a absence předního náhonu ho sice v něčem limitují, ale jeho odhodlání a šikovnost ho na vrchol dostane. Přijíždíme k výjezdu v kamení. Mám obavy o kluky s krátkými čtyřkolkami. Stačí jedno nakopnutí, prohrábnutí a máme velký problém, ale kluci jsou šikovní a přistupují k tomu zodpovědně. Ví, že by se s čtyřkolkou mohli rozloučit a nedej bože stát se úraz. Jsme sice do 20 km od civilizace, ale pomoc se sem nedostane. Ještě opláchneme od bahna čtyřkolky i sebe v řece a opět za tmy dorážíme na hotel.

4. den vyrážíme opět na Kolčavu, ale tentokrát údolím. 30 km po silnici, kde je díra vedle díry. Některé jsou tak hluboké, že by jste tam nechali i kolo. Tady dostali čtyřkolky na prdel víc, než v terénu. Nejhorší byly ostré hrany asfaltu. Pomalu se to nedalo jet jen přidat plyn a proletět. Na konci projíždíme německou vesnici a jako poslední vesničku Konsomolsk. Tam odbočuje podle map červeně značná cesta, kterou už před 20-ti lety strhla voda a do dnes ji neopravili. Cesta teď vede potokem, což nám vůbec nevadí. Dokonce ji i vyčistili od padlých stromů. Naposledy jsme to tu s Tomem prořezávali a nakonec jsme museli za pomoci navijáku ven z potoka na břeh a kličkovat lesem. Tím jsem strašil motorkáře. :-D V potoce zkouším, co výdrží zadní diferák. Děravou cestu zvládal a dokonce i v potoce jsem nepotřeboval ho zavírat, natož přidat 4x4. Teď už jen překonat hřeben, kde už to nepodceňuji, dávám 4x4 a jsme nad Koločavou. Brodíme se tu stádem ovcí a bahnitým úvozem kloužeme do údolí. V četnické stanici nás už vítají. V kamnech se přikládá a sušíme co se dá. Ptám se hostinského, kudy se dá dostat na hřeben, že by jsme zpátky jeli po něm. Prý po červené turistické přes most řekou do kopců. Chvilku se zdržíme pomoci klukům motorkářů zdolat panelový vodopád. Za ním už výjezd rozmočeným hliněným úvozem s hlubokými kolejemi. Pomalu se škrábu bahnem až do míst, kde se nechá vyjet na pastvinu. Bál jsem se o lemy blatníků, že je tam nechám, ale vydržely a moc bahna na nás nepustily. Tam čekáme na ostatní. Přijíždí jen Tomáš s Ondrou. Ostatní se sem nevyškrábou. Jen David na svém „pinckovi“, jak říká své 250ce přijíždí od jinud. Chce nám předvést, jak se jezdí po zadním, ale oslík se mu splašil a končí na zádech a „pincek“ se od něj po zadním vzdaluje. Čas se nám krátí a do tmy jen dvě hodiny. Vracíme se na trasu, kterou znám. Luky s Alešem to berou oklikou po rozbité silnici a my přes hřeben a potokem rovnou na hotel, kde se všichni v pořádku v sauně scházíme.

5. den. Sluníčko nás tahá z postelí. Na to jsme čekali, abychom mohli dát velký 200 km okruh po hřebenech na střed Evropy a zpět. Doplníme zásoby jídla, dotankujeme nádrže i kanystry a vyrážíme na hřebeny. Vybírám nejsnazší cestu na vrchol Apecka z městečka Dubová. Hned po pár kilometrech má Aleš defekt na motorce. Rozborka, sborka. Duše za pár minut vyměněna. Zřejmě chlapci doma poctivě trénovali. Cestou potkáváme neidentifikovatelný silniční motocykl čínské výroby, obložen matracemi. Jezdí sem už sedmým rokem sbírat jahody. Na vrcholu uděláme pár fotek a frčíme dál. Několika kilometrový sjezd v kamení máme natrénovaný a i kluci na motorkách to bez pádů zvládají. Teď už návrat pro ně je nemožný. Těžké motorky by se už nahoru nevyškrábaly. V dubovém lese nás čekalo krásné bahýnko. Pastviny byly promočené a nad 1500 už umrzlé. V jednom výjezdu se nechám unést silným motorem a na půl plynu letím šedesátkou. V trávě schovaný hrb nás zvedá do vzduchu tak, že mi Vladí málem přeskočila zadní kufr. Začíná i místy sníh. Zapřáhám za sebe sportku a výjezdy po sněhu mu pomáhám zdolat. Posledních 100 výškových metrů, už se zahrabu i já. V prudkém výjezdu Bladeho neotočím. Buď scouvat nebo se pokusit rozjet a otočit se na vrcholu. To je výzva. Až s uzávěrkou se mi podařilo rozjet a vyhrabat na vrchol 1760 m.n.m. Dál už se jako celá parta nedostaneme. Vracíme se zpátky k motorkám pod kopec a jdeme bádat cestu kudy zpět. V dálce vidím po pastvině cestičku. Není čas na omyl. Za dvě hodiny je tma. Chvilku jedeme lesem, chvilku po pastvinách. Stále po hřebeni. Tráva, listí, hluboké louže plné bahna, tím vším se brodíme. Za soumraku se dostáváme na zpevněnou cestu, která nás dovede k hotelu. Krásných náročných 180 km. :-)

6. den. Druhý pokus se dostat tam, kam jsme chtěli včera. Tentokrát jedeme po prašných nebo kamenitých zpevněných cestách přes několik hřebenů a vesnic. Pěkné svižné svezení a moc to ani nepráší, tak jedeme kolka na kolce. Diferák mě do driftu moc nepustí, ale zato jedu zatáčky krásně plynule a čistě. Nad Kobyljeckou Polanou dáváme malou pauzu. Začínají se honit mraky. V dálce je vidět déšť. Nikdo z nás se nechce oblékat do pláštěnek. Spouštíme se strání do Kosovské Polany a z ní šplháme už přes poslední hřeben. Kdysi tu byl asfalt. Místy ještě pozůstatky jsou. Začíná krápat. Zastavuji a zavírám zadní diferenciál. Šlapeme mašinkám ještě víc na plyn a potřebuji si zatáčky otevřít. Do kopce doslova letíme. Kapkám se ale nevyhneme. Hřeben je dosti vysoký a mraky za ním zůstávají. Pod námi je už Rachyv, 15-ti kilometrový sjezd a jsem na hlavní cestě do Rachyva, ale mi se dáváme opačným směrem na střed, kde už na nás čeká dobová teplá restaurace. Napucnuti dobrým jídlem vyrážíme ještě prozkoumat solná jezera a propadliny v městečku Solotvina. Hlubinné doly se místy propadly a v místech propadlin vznikly jezírka. Sůl z dolů se do nich dostala a tak je začali využívat k léčivým koupelím. Dokonce tu vyrostli lázně a ty slanou vodu berou z vrtů. Těžební budovy tu jsou zchátralé a propadlin je tu k vidění víc než dost. Tma nás zase dohání a na hotel přijíždíme za sucha.

7. den je odpočinkový před cestou domů. Ráno jedeme na místní trhy. Dá se tam koupit cokoli. Od pračky, počítač až po prase, krávu či drůbež. Nic mi do oka nepadlo jen jeden stařec prodával obří vlašské ořechy, tak je zkusím doma zasadit. Teď už jen umýt a naložit čtyřkolky a motorky. Blade mě velice příjemně překvapil. Nevěřil jsem, že bude takhle dobře fungovat zadní diferenciál v terénu. Najeli jsme celkem 750 km z toho 300 km hlavně za deště a sněhu na 4x4. Silný dvouválec jsem za celou dobu nepoužil na plný plyn. Nebyl na to prostor a na rozmočených pastvinách nedokázaly pneumatiky přenést výkon motoru. Volil bych hrubší vzorek, ale ten zase nebude příjemný na silnicích, kde dosahuje TGB bez problémů podle GPS i přes 120 km/h. Průměrnou spotřebou jsem měl 13,5 l. Při rychlejší jízdě přes rozmlácené silnice se podvozek choval velice klidně a byl skvěle ovladatelný. V prašném období je skřele přístupný vzduchový filtr k dennímu čištění. Jediné, co jsem postrádal, byl posilovač řízení. V Čechách mi nescházel, ale když sjíždíte hodinu z kopce na mokrém podkladu, či v kamení na 4x4 opřen o řidítka a motor ukrutně brzdí, spolujezdec opřen ještě o vás, tak bych jim
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2015
  • 406 zobrazení
tabornici-hrusovany
Letošní termín tradičního podzimního výletu byl posunut na září a tak jsme děti přihláškami vybavili rovnou na zahajovací schůzce Táborníků a mohli v pátek 25. září 2015 vyrazit vstříc Hrubému Jeseníku – pohoří pyšnícímu se druhým nejvyšším vrcholem v České republice. Ano, řeč je o hoře Praděd dosahující výšky 1.492 m n.m., ale nejprve od začátku...

Páteční výletní den byl věnován přesunu autobusem z Hrušovan do Dolní Moravice, Nové Vsi, do chaty Slunečná. To nejlepší nás ale teprve čekalo.

Sobotní počasí se netvářilo přívětivě, mlha a déšť vyloučily plánovanou trasu údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. A tak jsme zvolili jiný, a jak se později ukázalo, neméně zábavný program, a to výlet na hrad Sovinec. Štěstí totiž stálo na naší straně, když právě v těchto dnech na hradě probíhal zábavní program jménem Past na medvěda. Vedle prohlídky nejrozsáhlejšího hradního komplexu v okrese Bruntál si děti užily šermířská představení PIRÁTI a TORTURA, při kterém si nejrůznější mučivé praktiky vyzkoušela i naše Magda. Mladší děti spíše zaujaly pohádky doprovázené zpěvem a loutkovým divadlem, při kterých si samy mohly zahrát nejrůznější role. Na vlastní kůži si někteří z nás vyzkoušeli i krmení dravců, ostatním to však nemuselo být líto, protože pohladit si káně a puštíka mohl každý. V čase mezi jednotlivými programy jsme vystoupali na věž hradu, vyzkoušeli jsme si i lukostřelbu, navštívili konírny, mučírnu a další. Po několikahodinové návštěvě hradu jsme opět autobusem vyrazili zpět na naši základnu v Nové Vsi, odkud jsme se ještě vydali na blízkou rozhlednu a vystoupali až na její samotný vrchol, na kterém se nám naskytl krásný výhled na celý Hrubý Jeseník, ale i na Beskydy. Zpáteční cestu jsme si pro větší dobrodružství vyzkoušeli nadvakrát, když napoprvé se naše zamýšlená cesta znelíbila místnímu hospodáři a jeho stádu krav. Napodruhé jsme ale trefili správně a za soumraku dorazili do chaty. Večerní program byl ještě před ulehnutím zpestřen zpíváním písní a hrami. Víc už jsme toho ale nestihli.

Nedělní ranní počasí vypadalo přívětivě, a tak byl plán jasný. Cílem je Ovčárna! Autobus nás vyvezl až do Karlovy Studánky, odkud jsme po společném fotografování u jedné z místních skvostných horských architektur vyrazili podél Bílé Opavy směrem vzhůru. Stejný plán jako my ale měly i další davy turistů, takže na úzkých cestičkách, můstcích a žebřících podél krásné bystřiny plné vodopádů bylo místy dosti plno. Nás to ale nemohlo odradit, a tak jsme stoupali výš a výš s každým kilometrem krásnější a krásnější přírodou. Zdatnější jedinci se pak na Ovčárně nespokojili s tímto výsledkem a pokračovali dále (a výše) až na malebnou horu Praděd známou také svou rozhlednou na vrcholu. Tu však zahalila během chvíle mlha, a tak bylo nutné se spokojit pouze s výhledem z vrcholu hory. I tak to stálo za to! Zpáteční cesta Velkou kotlinou byla specifická nejenom vzhledem, ale i původem této soutěsky. Vznikla totiž působením ledovcového karu a její ráz je dodnes zachováván častými sněhovými lavinami. Síly nám ubývaly a únava nás přemáhala tak, že jsme byli všichni rádi, když jsme došli až do Karlova pod Pradědem, kde na nás již čekal autobus. Po náloži večeře jsme na chatě zahráli pár písní a her a rozutekli se do postelí za svitu úchvatného měsíce. Nutno dodat, že jeho jas a blížící se zatmění nedopřály všem klidný spánek. V noci ještě největší zvědavci vyběhli ven pozorovat úplné zatmění Měsíce a pak už alou na kutě.

Pondělní den se nesl v duchu úklidu a balení a očekávané návštěvy tolik oblíbeného aquaparku. Tentokrát jsme navštívili ten olomoucký se spoustou masážních trysek, vodních chrličů, děl, kanálem s protiproudem. To by ale nebyly děti, aby se jim nejvíce nezalíbilo na tobogánu a „space ball“ a těm nejmenším samozřejmě na široké skluzavce. Po pořádném vymáchání už nás volal domov. A tak jsme naposledy nasedli do autobusu a očekávali obraz hrušovanské klubovny a našich rodin, které netrpělivě čekaly na to, až jim s radostí oznámíme, že i letošní výlet se velice vydařil, a že plní dojmů z nových zážitků, prožitých dobrodružství a nádherných vzpomínek se těšíme na další akci, kterou si vedoucí Táborníků pro děti připraví.

Kateřina Šnajnarová
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 758 zobrazení
miirdas
87 komentářů
  • září 2015
  • 127 zobrazení
tomanovorajce
Deštíček mi opět skropil stan, tak trochu utírám toaleťákem a balím. Naštěstí většinu věcí před hikem na Mt. Healy nechávám ve skřínce u WAC a tak stan nemusím spocenej mačkat do obalu. Lehce po 8. začínám, šlapu tady sám a přes pár svičbeků se dostávám na Mt. Healy Overlook. Šlapu dál a dál, kdy se dostávám na vrchol, když už nejde moc dál/výš. Nebo jako jde, ale bylo by to dost nebezpečný. Jestli to, kde sem se zastavil byl vrchol Mt. Healy těžko říct. Dnes jedu busem na "konec" Denali (koncem myšlen konec Park Road) do Wonder Lake CG. Hike byl zdolán rychlejc než jsem čekal, takže stíhám bus o dvě hoďky dřív v 13:30. Cesta zabere asi 5 hodin, tož tam dorazím před soumrakem. Cesta je opravdu k nezaplacení. Průjezd horským údolí s minimálním dopadem lidstva. Jen ty, příroda, pár dalších lidí ... a autobus :D. Krása. Nedotknutelnost. Postupně zahlídnem Caribou, losa, několik grizzly, Dallský ovce, lišku. Paráda. Mraky jsou trochu níž, a tak se Denali (nejvyšší hora Severní Ameriky) zahlídnout nedaří, ale nemůžeme chtít všechno, že? Sme v kempu, hledám místo kde postavit stan, stavím, večeřím, navštěvuju večerní Ranger program, kde se povídá vesměs o obecný historii všech NP tu v Americe, jak co vznikalo, kdo tomu dal vzniknout, atd. Zajímavý, ale moc jsem si toho samozřejmě nezapamatoval :D. Čas jít na kutě, snad nebude zas pršet.
spaní - Wonder Lake CG (=14$), stop - 0x
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2015
  • 32 zobrazení
mitiana
  • 29.8.2015
  • 114 zobrazení
pgnext
Klidný spánek za teplé noci na mechu, s hvězdičkama prosvítajícími skrz koruny smrků. Navíc bez jakéhokoliv hmyzu, takže nebylo potřeba rozbalovat stan. Vyrážím velmi brzy z lesa, čeká mě poslední stovka kilometrů a to je moc dobrá zpráva. Zato je hned zrána poměrně teplo a postupem se to zhoršuje. Projíždím velkým a pěkným městem Görlitz, po dlouhém tápání a bloudění pak na Zittau a zakrátko, tedy asi v poledne, přejíždím do ČR. Za pár kilometrů je již Hrádek n/N., objevuje se také doposud nevídaný bordel a to všude, u lesa, silnic a ve městě, špína a rozbité chodníky. Vítejte v Česku!
Z Hrádku koukám co nejrychleji zmizet, ale nic krom lokálky do Liberce nejezdí, jedu tedy do Liberce, mimochodem nezvykle čistým a pěkným vláčkem. Zároveň přijímám rozhodnutí, že zde dovolenou ukončím, mám toho přecijen dost a nic hezčího mě nečeká. V Liberci se orientuji na nádraží, tam zjišťuji, že dnes již nic kloudného nejede, zato mi byl vybrán ranní spoj do Brna a zakupuji i jízdenku. Pokud ovšem přežiju noc. Koukám do navigace v mobilu, kterým směrem je nějaký les, jedu tedy kolem bezdomoveckých doupat a podezřele vybydleného baráku nahoru pod Ještěd.
Zde je již klid, pomalu se blíží soumrak, poslední turisté se vrací z kopců a já obsazuji vyhlédnuté místečko. Chystá se pršet a tak rychle stavím stan, po pár kapkách vše ustane a tak již zůstávám ve stanu. Za dnešek 111 km.
Je teplá noc, ráno trochu chladněji, rychle balím a jedu zpět na nádraží. Vlak jede dle plánu, mám místenku pro kolo a pro sebe, a tak s jedním přestupem jsem krátce po poledni v Brně.
V Brně se neprozřetelně rozhoduji, že na oplátku za jízdu vlakem pojedu domů po vlastní ose, leč zapomněl jsem, že jsem již notně jižněji a tak do mne pere slunce, posléze se doslova plazím a proklínám vše, na co si vzpomenu. Nicméně, každá voda nakonec steče dolů a Stázina... co to povídám, a Znojmo je přede mnou jak na dlani. Takže, ještě naposled 65 těžkých km plus 6 za Liberec k tomu.
Závěrem:
Další vysněná dovolená s úspěchem skončila. Všechny zážitky a zkušenosti jsou k nezaplacení. A mám pocit, že se sem ještě jednou podívám. Pro příště bych ale mnohem víc pojezdil Rujánu, zato bych skončil nejpozději v Lebusu. Vybavení bych ponechal, možná bych hledal ještě místo na dobré boty a i něco teplejšího, ale mohl bych oželet nějaké to jídlo, které se dá dobře zakoupit, s trochou předvídání a kromě neděle, i na cestě. Tož, tak!
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2015
  • 75 zobrazení
pgnext
V noci opět sprchlo, ráno ale vysvitlo sluníčko a začlo pálit. Málem se usušily věci, páč nijak nespěchám. Dnešní etapa bude mít pouze nějakých 25 km, cílem je Most na Soči. Ráno tedy ještě jdu pofotit Kozjak, pak vyrážím na cestu podél Soči. Záhy začíná kapkat, asi 4x vytahuji pláštěnku a sundávám, postupně se ukazuje, že déšť ženu před sebou a tak ti, co vyjeli o kapánek dřív, pěkně zmokli. Cesta vede k Zatolminu, kde by měla být odbočka k jeskyním, konkrétně nám doporučili Dantovu jeskyni. Ale za dědinou bloudím, nakonec přijíždím k nějakému vstupu někam, ale to není ono a zorientovat se nejde (posléze se dovídám, že jsem byl docela dobře, ale chtělo to jet ještě dál). Vracím se tedy do dědiny, zkusím hlavní cestu, páč značení na Tolmin neexistuje, ale je to dobře, akorát přijíždím z jiné strany; na křižovatce házím korunou, kterou cestou se dát, nakonec to byla ta správná a až dál za městem je značka na Most... samozřejmě opět bez udání km.
Cesta mne dovede opravdu do cíle, no ne, a jsem snad první u autobusu, tak brouzdám po širokém okolí, než přijedou i ostatní a začneme se nakládat. Je zde opravdu krásná řeka s přehradou, daly by se najít i jiná pěkná místa, či vodní sporty.
Dál už se povezeme do Ajdovštiny, kde nás má čekat zdravé jádro, co jelo po ose, samozřejmě přes pořádné kopečky. Nakonec opravdu čekají všichni, zdá se, že už drahnou chvíli, na parkovišti je odpočinek, nákup i studená večeře, naloží se zbytek kol a jede se trochu dál, do kempu Pivka Jama.
Zde již skoro za soumraku stavíme stany a dáváme se do cajku.
Za dnešek docela mizerných 30 km.
Odkaz ne Slovinslem na kole 5.díl: https://pgnext.rajce.idnes.cz/2015-07-29_Slovinskem_na_kole_5_Postojnska_Jama/
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2015
  • 79 zobrazení
petruno
V pátek přebírám kluky bez zjevných zdravotních problémů. Hurá. Využíváme slunečného počasí a v sobotu hned nad ránem vyrážíme na nedaleké koupalko, bagáž na třetí dovču máme zabalenou s sebou. Tak jako vždy celý den sportujeme a povalujeme se u vody téměř do soumraku a se zapadajícím sluníčkem vyrážíme na vytýčený cíl další dovolený, ATC kemp Merkur Pasohlávky. Novomlýnské nádrže nás až tak nezajímají https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_d%C3%ADlo_Nov%C3%A9_Ml%C3%BDny , příjíždíme v noci do kempu, trochu zmatek, platím jednu noc, dostáváme 10% slevu do Aquaparku Morávia http://www.aqualand-moravia.cz/ , v nestřežené chvíli si utrhnu další poukaz na 10% na plánovaný dvoudenní pobyt v aquaparku. Ještě večer přemlouvám kluky že se půjdeme podívat na jeden z největších a nejmodernějších aquaparku u nás a snad i v Evropě. Neuspěl jsem, kempy s označením ATC mají svoji úroveň a vybavení. Kluci mi mizí z dohledu, jdu je hledat, nacházím je v lunaparku, mnoho atrakcí je zdarma, válka se vzduchvými děly strhává i dospěláky natož děcka. Noční promítání animované pohádky v letním kině uvede kluky na chvíli do klidu, po skončení pohádky jdeme do pelechu. Ráno prolezeme celý kemp a po obědě jdeme okouknout vyhlášené koupalko. Ceník http://www.aqualand-moravia.cz/cenik/aqualand-moravia-a-forum-romanum-wellness-leto-2015/ vstupu mě uzemní a určuji 16 hodinu jako rozumnou, pět hodin ve vodě by nám mohlo stačit. Je otevřeno do jednadvaceti. Vyšpulím 720 boulí s 10% slevou za rodiný vstup. To je palba. Při vstupu dostáváme čip který je na všechno, šatnu včetně nákupů. Musíme se brzdit a počítat, kluci mají chuť na palačinku s nutelou a oříšky, tu máš čerte kropáč, 90 kaček, nedá se nic dělat, máme hlad. Já zkouším jiný bufet, samoobsluha, dávám si těstovinový salát se zeleninou, na kase putuje miska se salátem na váhu, na kase vyskočí 135 Kč, no to je palba !! Nedá se nic dělat druhý den s sebou bereme jídlo i pití. Večer do 9 ve vodě a na noc přesun na Slovensko do termálu Dikovce http://www.thermaldiakovce.sk/index.html . Cestou šílený počasí, chvílemi stěrače nestačí ani na rychlý běh, do kempu přijíždíme o půlnoci. Zavřeno, spíme na parkovišti před kempem. Ráno je po dešti, jdu okouknout kemp a poptat cenu ubytování a vstupu. Pozor změna, kemp má název Retro koupaliště, záhy vím proč, tak jak to opustili Němci nebo komunisti tak to zůstalo. Nicméně 9 éček je rozumná cena. Počasí nic moc ale voda v bazénu okolo 30°C je vyhovující. V podvečer jdeme okouknout vedlejší modernější termál Horné Saliby http://www.hstermal.sk/index.php/sk/kupalisko/bazeny , rodinný vstup po 16 hod nám paní nechává za 2 éčka, paráda, blbneme ve vodě do tmy. Jedeme navštívit známé do Seredě a po dvou dnech se večer vydáváme do Zlínské ZOO http://www.zoozlin.eu/ . Přijíždíme na prázdné parkoviště, hodíme chrupku a ráno se nestačíme divit, všady kolem plno aut. Dáme snídani a razíme do ZOO. Zlínské ZOO stojí opravdu za to navštívit, přehledně geograficky podle kontinentů uspořádaná prohlídka je moc pěkná. Celý den na nohou a vedro nás nějak zmáhá, rychle k vodě, opět večer přesun, je tu konec týdne, bohužel směrem domů. I přes chvilkovou nepřízeň počasí a tvrdé ceny v aqualandu to byla další prima dovolená.Odkaz na druhou předcházející dovolenou http://petruno.rajce.idnes.cz/Westernove_toulani
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 2 162 zobrazení
pgnext
V noci se strhl silný vítr a k tomu déšť. Naštěstí ráno ustal, i když vítr ještě obtěžoval při balení. Nakonec jsme zde vše zdárně naložili a vyjíždíme směr Bled, což je několik hodin jízdy na sever Slovinska. V poledne jsme tam, na programu je soutěska Vintgar, poslední náš vodopád; přijedeme k němu na kolech, tam je necháme (kupodivu se o kolo nestrachuji) a jde se. Soutěska opět nezklame, nabízí úchvatné pohledy do divoké řeky, visuté chodníčky jsou jedinečné, přicházíme až na konec a mnozí ještě i pod hlavní vodopád; prý se tam někteří i koupali. Pak se vracíme zpět, nasedáme na kola a jedeme pár kilometrů do Bledu, k Bledskému jezeru. Zde máme pár hodin čas, někdo se koupe, někdo jezdí na kole nebo jde na hrad. Také brouzdám po okolí jezera, do vody se mi nějak nechce, ale je zde moc hezky. Nad jezerem se tyčí hrad a na ostrůvku je pěkný kostel, dostupný loďkama. Ale již mě nic neláká, tak dávám ještě kolečko okolo jezera a pak ještě jedno okolo města, už se vidím doma a konečně nakládáme kola i sebe a již za soumraku odjíždíme.
Jede se celou noc přes Rakousko, ráno v půl páté jsme v Mikulově, za hodinu v Brně a já teď ještě musím vyřešit, jak se se vším ansáblem dopravím domů. Nakonec nechávám kolo v úschovně na autobusovém nádraží, jedu s kabelama vlakem domů, kde mám nějakou hodinu pauzu, pak se ještě vracím pro kolo. Za úschovu chtěli 15 Kč, za deset minut mi jede vlak a tak pálím na nádraží, v poslední chvíli odpichuji jízdenku a nakládám se, doma jsem definitivně kolem 15 hodiny. Teoreticky, páč když už jsem na nádraží, odpočat a docela nalehko, proč si nedat ještě jedno uvítací znojemské kolečko kolem Kraváku, že?
více  Zavřít popis alba 
  • 12.8.2015
  • 90 zobrazení
eliskaakuba
  • 8.8.2015
  • 74 zobrazení
merhanz
Přelom léta patřil kultu " furt bokem " . Drifteři si tentokráte dali dostaveníčko na KrálovéHradeckém CrechRingu. Kde celý víkend řádili za zvuku burácení motorů a nářku pneumatik. Doprovodný efekt v podobě oblak hustého kouře a odletujících částeček gumy též nesměl chybět. Akce , již tradične nazvaná Drift Deth Race, započala už v pátek navečer volnými tréningy, kreté pokračovali v sobotu hned z rána. Sluníčko o sobě dalo razantně na vědomí hned na začátku dne a po zbytek jen potvrzovalo svoji sílu. Druhý den pokračoval kvalifikačními jízdami obou kategorií . Jízdy to byli vyčerpávající jak pro zkušené matadory, tak pro nováčky. Za soumraku už bylo jasno, kdo si vybojoval právo na nedělní souboje. Teplá noc byla ve znamení koncertu Rammstein revivalu, který překonal moje očekávání. Chlapi byli fakt parádní !! Nesměla chybět ani noční exhibice drifterů a neodmyslitelných svítících tyčinek :D . Plameny z výfuku, sálájící vedro od motorů a rudá záře turbodmychadel svítící do noci dostávali přeživší diváky do varu. Zbývalo ještě cvaknout pár nočních fotek z depa a dom . Nedělní ráno odstartovali opět volné tréningy. Na ně však už navázali Battly skupiny Street. Po exhibici Pavla Vika na jeho mašině dostali prostor battly skupiny Pro. A to už byl opravdový nářez a boje na krev. Zpívající motory a kvičící pneumatiky produkující notné dávky kouře a odéru. To vše v patřičné rychlosti. Zkrátka zprávný motoristický víkend !! Na závěr je třeba poděkovat všem co se podílely na organizaci. Celému teamu Czech Drift Series a především promotérovi Honzovi Balážovi . Znám osobně několik lidí co organizují obdobné, či jiné motoristické akce. A vím, že je za tím ohromné množství práce a úsilí počínající již daleko před samotnou akcí. To ale většině diváků uniká. Takže Driftu zdar a zase za rok ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.8.2015
  • 110 zobrazení
Reklama