blazahb
Tisková zpráva k výstavě „Jaroslav Panuška 1872 - 1958“
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě 14. 12. 2012 – 3. 2. 2013

V roce 2012 si připomínáme 140 let od narození Jaroslava Panušky – malíře, který je s Vysočinou spjatý svým životem i tvorbou. Výtvarník se sice narodil 3. 3. 1872 v Hořovicích ve středních Čechách, velkou část života však prožil v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde v létě roku 1958 zemřel. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě k tomuto výročí uspořádala výstavu, která ve výběru mapuje celou šíři tvorby tohoto výtvarníka.
Během svého dlouhého života Panuška několikrát radikálně změnil námětovou stránku svých děl. Už na Akademii začal tvořit vodníky, umrlce, duchy, čarodějnice a další strašidelné bytosti a výjevy. Tato část jeho tvorby byla oceněna na výstavě dekadence v pražském Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007 a o dva roky později v Bruselu. Na počátku 20. století se Panuška představil také jako ilustrátor, když vytvořil obrazový doprovod k pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy; svými ilustracemi vyzdobil knihy J. K. Šlejhara, Terezy Novákové, Josefa Jana Svátka nebo Lovce mamutů od Eduarda Štorcha.
Zároveň kreslil krajiny; symbolistní, jako např. Měsíční noc, krajiny ze středních a jižních Čech a později krajiny z Orlických hor, Valašska a Vysočiny; na otcovu krajinářskou tvorbu později navázali synové Vladislav a Jaroslav. Tato část díla je velmi rozsáhlá, není tedy divu, že je z malířova odkazu zvláště na Vysočině nejznámější a nejdostupnější.
V roce 1906 začal Panuška kreslit rekonstrukce středověkých hradů a hradišť a další historické náměty; stál za tím jeho zájem o archeologii. Malíř se dokonce zúčastnil archeologických výkopů, vedených českým archeologem Josefem Ladislavem Píčem, ředitelem archeologického sboru a kustodem prehistorického oddělení Muzea království Českého.
Výstava i katalog přináší průřez celou malířovou tvorbou, rozdělenou do několika námětových celků (strašidla, pohádky, historie, krajiny, Vysočina, města a žánrové výjevy). Po stěnách galerie a stránkách papíru se tak bude plížit Mrtvý, jdoucí si pro lebku, Umrlec pronásledovaný krkavci nebo Duch mrtvé matky, připomínající snad Panuškovu matku, která zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Návštěvníky bude děsit vyhublá postava Moru, Upíři, Čert vyřezávající dítě i Bezhlavý kůň, pádící temnou krajinou. Divák se nebude chtít cítit jako Opuštěná žena v nepřátelské krajině ani dostat do temného Hnízda loupežníků. Trochu úlevy snad přinesou směšné Dušičky na popravišti, Prtioko na vandru a Světýlka, ty však vzápětí vystřídá hypnotizující pohled Čarodějnice a Vodníka.
Panuška byl v těchto dílech určitě ovlivněn svým otcem, c. k. geometrem, který mu vypravoval „takové podivné, romantické pohádky“ a příběhy o různých „předpotopních“ ještěrech. Také hořovickou babičkou, vědmou a zaříkávačkou, a svými zážitky z cest po Balkáně. V neposlední řadě však na něj měla vliv i rozvíjející se neurověda a dobové články o hypnotismu a různých psychózách. Už na Akademii děsil Panuška své spolužáky kresbou Upíra, který visel na chodbě a hypnotizoval procházející svýma velkýma, upřenýma a krvavě žilkovanýma očima. Pochvaly se mu dostalo od Karla Hlaváčka pro jeho tři kresby Vodník, Příšera a Bludičky, vystavené na první přehlídce spolku Mánes u Topiče roku 1898. Tehdejší umělecká scéna si v příšerách a děsivých scénách libovala, Panuška v nich však často zobrazoval své vlastní zážitky, jako třeba setkání s oběšencem, které zažil ve svém raném dětství, nebo boj s rozbouřenou Berounkou, ve které se málem utopil. Možná proto později tak často zobrazoval vodníky.
Neskutečné bytosti se objevují i v Panuškových pohádkách, vytvářených na počátku 20. století. Najdeme zde obry i čarodějnice (Pohádka o obrovi, Čarodějnice s havrany), ale také hrady (Tajemný hrad, Červený kohout, Hrad z pohádky), které odkazují k další části tvorby, zaměřené na historii a archeologii. Té se výtvarník věnoval velmi nadšeně a opravdu důkladně; studoval staré mapy a fotografie, uložené v klášterních knihovnách, z letadla sledoval terén a dělal si nákresy krajiny, na svých cestách po Slovensku, Polsku, Podkarpatské Rusi a Balkánu si skicoval lidové dřevěné stavby. Odtud pak stačil krůček k zachycení pravěké i slovanské historie a rekonstrukcím starých hradišť a hradů, jak to vidíme na obrazech Mamutů ve spraši, pravěkých lidí v krajině, Slovanské světnice, Modly, Smírčího kříže, Nápisu na skále na boku hory Hradisko u Mšena, Tetínské brány, Opevnění Slavníkovců a dalších. Panuškovo bádání se dotklo i Krajiny na Měsíci a jeho veselá povaha se projevila v kresbě Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Poslední a početně nejbohatší složkou výtvarníkova díla jsou krajiny, které maloval po celý život. Některé byly ovlivněny symbolismem (Měsíční svit), jiné impresionismem (Ve slunci na Hradech). Obrazy zachycují rybníky, močály, tůně, vřesy a skály, krajinu Vysočiny, Lipnici, oblíbený dub v Kochánově v různých ročních obdobích, města, jako např. Štramberk a Havlíčkův Brod i Moře s tmavým nebem Od Dubrovníku. Někdy se v krajině objevují postavy, jak to vidíme na obraze Cikánky u ohně nebo Tulák, jenž byl ovlivněn tvorbou Hanuše Schwaigera.
Panuška byl muž mnoha tváří. Jeho raná tvorba působí temně a děsivě, on sám však platil za veselého společníka a nadšeného sportovce i gurmána. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem; s tím prvním se v létě roku 1919 seznámil na vrchu Mužském u Mnichova Hradiště a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery Aleny, toho druhého přivedl na Lipnici a zpodobnil v několika kresbách. Poslední z nich je z 5. 1. 1923 a zachycuje Haška na smrtelném loži.

Malířská tvorba byla pro Panušku vším: „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“

Markéta Odehnalová
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2012
  • 772 zobrazení
venceromance
  • 23.6.2012
  • 199 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
palko1963
Vydal jsem se na malý výlet na Myjavskou pahorkatinu s jediným cílem- vychutnat si kouzlo hradu s krvavou historií. Je velmi snadno dostupný a je z něj kruhový výhled na Myjavskou pahorkatinu a část Bílých Karpat. V dálce je rozpoznatelný masív Malých Karpat.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.2.2012
  • 158 zobrazení
artusovci
Podzimní prázdniny v Lichově. Spousta záhad, Kuchta a Buchta, agentura K+K, Buffy, upíři, Šostýn, česnek a spousta dalších historek :)
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 143 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
osamelci
Nedělní odpolední výlet na tajemný hrad v nedalekém okolí.

http://druidova.mysteria.cz/TAJEMNO/MYDLOVAR.htm
více  Zavřít popis alba 
  • 15.1.2012
  • 133 zobrazení
venceromance
Miritis, Militia Decadentis, Litičtí ochotníci - Tajemství
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2012
  • 109 zobrazení
chrobak-sacek
Jičín, Kbelnice, Železnice, Bradlecká lhota, Bradlec, Syřenov-Újezdec, Lháň, Radim, Studeňany, Dvorce, Robousy, Jičín
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2012
  • 81 zobrazení
maralitice
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 81 zobrazení
julie
18.-24.7.2010 letní tábor Cunkov
Putování tajemným hradem Bran, mimikry, pavučiny a vodní zvrácenost
Kategorie: dětizábava
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 1 119 zobrazení
igor-74
nepřehlédnutelnou dominantou severní části kokořínska je čedičová hora s romantickou zříceninou hradu ronova. za pěkného počasí jsou z vrcholku hory krásné výhledy převážně do českého středohoří...
více  Zavřít popis alba 
512 komentářů
  • 6.12.2014
  • 824 zobrazení
dasa-prerostova
tábor 2018
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 650 zobrazení
netopyrek
Ranní budík nám umožní z houpací sítě sledovat rozednění, které tu trvá sotva pár minut. Opět chudší snídaně, s lítostí opustíme super ubytování (nejen elektřinu, ale i klimatizaci měli...) a jedeme do Národního parku Erawan (to znamená tříhlavý slon boha Indry). Jeho hlavním magnetem je sedmistupňový vodopád. Jsme tam mezi prvními, díky čemuž se v prvním stupni, kde se dá koupat, smočíme ještě úplně samy... a já si cestou z vody narazím koleno tak blbě, že celý den potom kulhám :-( ... Na každém stupni je spousta ryb, tak vždycky problematicky hledám cestu dovnitř i ven.Ale nesežraly mě :-) . Dojdeme ale jen na pátý stupeň. Tam zjistí Hanka, že přišla o část své odznáčkové sbírky, takže nastává chvíle cestovatelského smutku :-(. Cestou dolů najdeme alespoň utržený "Zakynthos", ale "Maďarsko" se s námi rozloučilo... Oběd je zase naprosto skvělý a uživil by sedm lidí, a to nám toho na Aleny pokyn přinesli prý "málo"... Řidič nás poté odveze do Thamkrasae, kde nasedáme na místní vlak bez oken, s větráky u stropu místo klimatizace a po železnici smrti a původních dřevěných mostech dojedeme o pár kilometrů dál kde nasedneme na minibus a dáme se na dlouhou cestu zpět do Pattaye. Ta je opravdu dlouhá, tak si ji z DVD krátíme Slavnostmi sněženek a šíleností Tajemný hrad v Karpatech. Kolem sedmé nás vyloží "doma" a večer do města nás už zase veze Petr. Projdeme se do Walking Street, největším bordelu světa... Až mě z toho beze hrůza. Všude prostitutky, transky, prostituti, staří páprdové z Evropy, co se tu vodí za ruce s Thajkami a holky čekající na kšeft... Děs a běs. Terka tam trochu nabouchala thajským boxerům a mě agresivně osočovala transka, se kterou se Terča chtěla vyfotit... Na ubytování až v půlnoci a ještě skočíme do bazénu. Otočím do sebe tři whisky a do půl druhé s Terkou krafu v bazénu, mimo jiné o vztazích a mých názorech na ně... Hanku už jen vyzvednu spící u National Geographic a do postele...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 29.2.2012
  • 487 zobrazení
jirka-suchomel
Na okraji lesa, nad Třebichovicemi (konkrétně č.p.168), nad zaniklou tratí 11b, najdeme zajímavé pozůstatky stavebního kolosu. Jednalo se yařízení, které dopravovalo vozíku nahoru do lomu (funkce výtahu nahoru prázdné, dolu plné). Zde se svezly a přesypaly na vagóny a jelo se dál do světa. Dnes to působí spíše jako pozůstatky jakéhosi tajemného hradu. V jeskyňce (sklad dynamitu) u přístupové cesty nalezneme ještě jednu zajímavost - zkamenělé dřevo, které prorůstá skálou.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2019
  • 494 zobrazení
naselitice
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až září 2011
  • 470 zobrazení
pisarik01
Hradu se říká brána do pekel . Hrad Houska na Českolipsku je jedním z nejvíce tajemných míst v Čechách . Houska přitahovala i děsila. Mezi pověstmi se objevila řada těch, které vyprávěly o setkání s podivnými pekelnými bytostmi i o tom, že jak někdo začal pátrat po tajemství ukrytém za hradními zdi, většinou skončil špatně.
více  Zavřít popis alba 
330 komentářů
  • 19.8.2014
  • 420 zobrazení
romcidlo
Víkendový pobyt pro děti a mládež na Táborové základně Maliná Ruprechtov v době od 26. - 28. září 2009.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2009
  • 306 zobrazení
capvylety
Na pondělní vycházku NW jsme se vypravili do méně známé části Prahy 8, na svah pod Drákulovem. Drákulov je administrativní budova z roku 1974, kterou postavil Jugoslávec Jovan Jovanovič, původně pro Chemopetrol. Stavba se lišila od okolní zástavby a za soumraku připomínala tajemný hrad. Nyní je v budově Česká správa sociálního zabezpečení a Finanční úřad. Společně jsme došli přes Dlážděnku na Trojskou a tam jsme se rozděli na dva směry, po proudu a proti proudu Vltavy. Vedli Hela a Luděk, kratší trasa byla podle mapy 5 km, delší trasa 8 km, bylo nás 32, foto Jarka
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 20.2.2017
  • 274 zobrazení
gaudium
Tajemný hrad
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 272 zobrazení
zsruska
Třídy i živly se představují, směr neznámý vyrážejí....jen pár úkolů dobře splnit a tajemný hrad Hukvaldy objevit...
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2017
  • 190 zobrazení
ucbzlin
. . . ANEB ZASE TROCHU JINAK !!!

Tento výšlap byl ventilován jako CÍL NEZNÁMÝ a hlavně jako PŘEKVAPENÍ, sám MAVI se od začátku tvářil jako tajemný hrad v Karpatech (dokonce i v e-mailech), nechtěl nic prozradit, tudíž měli být (skoro) všichni účastníci napjatí, kudy, kam a kdy dojdeme, jelikož nebylo možno připravit ani obvyklý jednoduchý itinerář. A hlavně - PROČ tak tajemně?

Dopadlo to následovně:
Kdož v tomto termínu nakonec mohli, po velmi chutném degustačním úvodu na Kocandě (vedle welcome-přípitků pak zejména - ještě teplé - lahodné škvarkové placičky) vyrazili po modré směr sever.
Prvních 2,1 km byla známá trasa k rozcestí Pod Rozhlednou. Další pokračování po modré už bylo novinkou, nutno doplnit, že velmi příjemnou, poněvadž pořád z kopce. Pokochali jsme se dalekými výhledy na Fryštáckou přehradu, Fryšták i Lukov a taky tekutou Brusinkou (aspoň někteří…).
Těsně jsme obešli nejzápadnější cípek přehrady a pojednou jsme byli ve FRYŠTÁKU. Škoda, že nám chyběli někteří zkušení pamětníci – ač jsme se velmi snažili si vzpomenout, usedlost Vladimíra CH. jsme prostě nedokázali určit. Zajisté by měl radost z takovéto polední návštěvy . . .
Po krátkém občerstvení u pomníčku naše osmička nakrátko zakotvila ve fryštáckém restaurantu Continent, čímž jsme si připočetli dalších 3,8 km. Zde nám bylo dopřáno i trochu přírodovědného vzdělání – pokud snad někdo neví, co je to VAKOVEVERKA, nechť pílí na Continent (než ji nahradí jiným zvířátkem).
V některých směrech je Fryšták nekonečně dlouhý. Po Andrýskově stezce / kolem domu milovníka veteránů / přes Most Brigádníků SNP / ulicí půlkulatých domečků jsme se přes Skalku dostali nepozorovaně až do Vítové. Po zdolání dalších 2,4 km se v místní autobusové zastávce se konalo opět nezbytné občerstvení. Tím jsme skončili s civilizací a z Vítové se šlo cestou necestou, polem nepolem, dokonce i lesem a zase přes pole, až jsme se ocitli na hrázi Horního bělovodského rybníka – neomylný to příznak, že jsme (už zase!) v LUKOVĚ. Pár minut už pak stačilo, aby nás – znavené a uondané poutníky – MAVI nasměroval ke svému Yellow House, s velkým zahradním výběhem, posezením i rodinným koupalištěm, kde jsme byli už zdaleka vyhlíženi. Tím jsme si mohli odškrtnout v (neexistujícím) průvodci posledních 2,5 km (celkový součet je 10,8 km) a tady se to všechno teprve vyjasnilo.

Ono SURPRISING bylo totiž zástěrkou pro „utajené“ přátelské setkání, zorganizované při příležitosti životního jubilea naší Jitužky (jak vyplývá i z úvodní fotky). Děvčata nanosila plný stůl dobrot – a dál už není co popisovat, neboť je to VŠECHNO vidět na fotkách (i pan soused, který si běhá po zahradě „naboso“).

Tím to ale pořád ještě neskončilo !!!
Po návratu posledních účastníků zpátky do Zlína se stejně ještě muselo zajet zpátky na Kocandu, aby si mobilní účastníci mohli vyzvednout svá autíčka. Tím se nabídla – teda, vlastně, Jituška nabídla – možnost krátké zdvořilostní návštěvy. Nejspíš nás potřebovala dostat pryč z chodníku, protože bylo fakt veselo . . . Nu, využili jsme a to opravdu nejzazší finále pochodu jsme završili noční vyhlídkou na Zlín.

Mé resumé:
Upřímné poděkování patří především oběma hlavním organizátorům a hned potom všem (nám ostatním), kdož přispěli – pagáčky, čokoládičkou, pitíčkem a zejména svými úsměvy do objektivu – k příjemné a pohodové atmosféře. A perfektně vyšlo i počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.4.2015
  • 183 zobrazení
romcidlo
... učastnili se Ti, co nemají rádi nudu a věří na zázraky a opravdové dobrodružství a prožili si noc v Tajemném hradu
Kategorie: dětizábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.10.2011
  • 175 zobrazení
vandrarchiv
K3 číslo 1. S liborem jsme se probíjeli zimní krajinou z Vysokých Žibřidovic přes Sušinu na Kralický sněžník a dolů do údolí Moravy. *** Zimní silvestrovský vandr. Táhl jsem se z Koutů na Kraken, kde jsem se srazili s Liborem, Bobrem, Žabákem a Luckou. Toulali jsme se mokrým sněhem a hledali tehdy ještě tajemný hrad Quinburk. Následně jsme se někteří přemístili do Rychlebských hor na Liščí boudu a s bandou kamarádů oslavili Silvestra.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 1994
  • 170 zobrazení
zubrova
Ve čtvrtek jsme se vypravili na Bezděz. Prohlédli jsme si hrad a vyšlápli na protější vrchol - Malý Bezděz. Poté jsme autem přejeli pod hrad Housku. Tam jsme si prošli jak samotný tajemný hrad, který je údajně branou do pekla, tak i expozici pohyblivého dřevěného Pekla. Od Housky jsme pěšky pokračovali na rozhlednu na Vrátenské hoře, odkud je nádherný výhled do krajiny. Cestou zpět do Mělníka jsme se ještě narychlo stavěli u Čertových hlav v Želízech.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2017
  • 158 zobrazení
kuba63
V neděli 24.března 2019, věrni tradicím oslav MDŽ, jsme se v hojném počtu sešli v budově hasičů v Roubanině na kulturním odpoledni.
Na začátku proběhlo uvítání a srdečné poblahopřání k svátku ústy pana starosty Petra Dvořáčka.
Nosným programem tohoto svátečního kulturního odpoledne byla divadelní představení. V pomyslném souboji na divadelním kolbišti se zde utkaly dvě divadelní skupiny dvou generací - senioři a junioři :
- vystoupení Lidového divadla Svitavy s divadelním kouskem Tajemný hrad Svojanov
- vystoupení dětí ze sboru CASD s představením O větvičce
Herecká vystoupení v prvním případě podpořil hudební a pěvecký doprovod na kytaru, v druhém případě kvartet.
Všichni přítomní obě divadelní skupiny samozřejmě odměnili zaslouženým potleskem.
Příjemným zpestření kulturního odpoledne byla "nedělní chvilka poezie" v podání rodiny Dvořáčkovy.
Svátek MDŽ byl pro naše spoluobčany příležitostí pro posezení u zákusku a kávy a k sousedské, přátelské diskuzi.
Domů se každá žena vracela s malým dárkem oblíbenou cibulovinou - hrnkovým hyacintem.

No a za rok se zase přijďte zasmát, pobavit a strávit společně pěknou kulturní chvilku při vystoupení dětí a dospělých.
A doma pak můžeme potěšit a odměnit své blízké a známé překotným vyprávěním, jaké krásné odpoledne jsme si v rámci této akce všichni společně užili ….

Milé dámy, ženy, dívky, matky, babičky a tety, přejeme vám vše nejlepší k MDŽ.
Doufáme holky, že jste si to kulturní odpoledne pořádně užily !

Celkově za příjemně strávené slavnostní odpoledne všem zúčastněným, organizátorům a organizátorkám patří velký dík !
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2019
  • 157 zobrazení
zsdr
  • jaro 2013
  • 151 zobrazení
juli
Proseč p. Ještědem - dobrodružné putování za pokladem ještědských skřítků, zničení čaroděje Oxymóna a zmizení tajemného hradu Drápštejn:-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2010
  • 150 zobrazení
Reklama