Hledání

61 797 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

casper222
2 komentáře
  • červenec 2007
  • 59 789 zobrazení
  • 47
zaneti
8 komentářů
  • květen 2012 až únor 2015
  • 41 652 zobrazení
  • 113
hanulinatzaneva
  • 30.10.2012
  • 40 095 zobrazení
  • 67
petruno
Avizované vysoké teploty a slunečno, to byla předpověď na poslední týden prázdnin. Vzal jsem si pracovní volno a s klukama jsme se toulali po plovárnách a bazénech. Celý den u vody, od rána do večera. Vybírali jsme menší objekty s kompletním servisem a čistou vodou, přelidněné a předražené aquaparky nás nezajímali. Do večera vždy u vody a navečer přesun na další koupalko. Z východních čech směr sever, Polsko. Občas jsme ráno než začalo slunce pálit naplno navštívili nějakou atraktivní památku nebo objekt. Cílem byla oblast okolo Staré Morawy pod Czarnou Gorou v Polsku, bez jakého koliv časového rozvrhu který by nás stresoval či nutil ráno vstávat nebo někam pospíchat. A tak ráno zbyl čas i na rozcvičku, krmení ovcí, snídani v trávě, kluci vstávali mezi 8 a 9 ranní, kolikrát nás vyhnalo ze spacáku sluníčko když jsme večer neodhadli kam bude ráno svítit. Za zastavení stojí určitě koupalko v Králíkách, pěkné koupaliště a ještě hezčí holky, slečny, paničky i babičky. Enormní výskyt, no prostě se stavte a přesvědčte se, pak že nerostou. Polsko v okolí staré Morawy je mnoho atrakcí které stojí za to navštívit, doly na uran, zlato, arsenik, soukromé muzeum země, jeskyně a další, pak by to chtělo aspoň týden navrch. Téměř všude se dá platit Kč nebo kartou. Opravdu za navštívení stojí kopalniu zlota ve Zloty Stoku http://www.turistika.cz/mista/zlaty-dul-zloty-stok-kopalnia-zlota-w-zlotym-stoku, zajímavý objekt a vynikajícií výklad s humorem. Cca za 700 let fungování dolu, 16,2 tuny zlata, prý krychle o hraně 85 cm, neskutečně malá výtěžnost. Hodnota zlata dnes neskutečně stoupá, ale podle průvodkyně za 3g prstýnek který měla na ruce v historii si mohl majitel koupit celou ves i s poddanýma, tak uvidíme kam až cena zlata vyšplhá. A tak naše cestování nemělo chybu až do doby kdy se máma kluků rozhodla nám znepříjemnit bezstarostný výlet SMS a telefonátem, ihned přijeďte domů zněl rozkaz. Kluci reagovali jednoznačně a já si opět vzpoměl na známé a trochu upravené N,N,N,N,N,N,N,M,N,N. Původně jsme ještě chtěli navštívit Medvědí jeskyni, ale to bych nedodržel slíbený čas příjezdu a tak máme důvod se zas někdy vytratit s toho shonu a vrátit na tak pěkné místo.Ujeli jsme asi 350 km, cca 1 hodina denně v autě. Ondra si přivodil malý ale bolestivý úraz, ukopl si palec o spoj na asfaltové cestičce, tak chodil do bazénu se zalepeným palcem v ponožce.Foto je snad seřazeno chronologicky podle našich cest. Někdy jsem se nestačil divit kolik dětí mám valstně nastarost. Kluci skáčou po týdnu u vody bez problému salto i šipku a už je ani moc nezajímá kolik je tam vlastně hloubka, dokážou doplavat ke břehu i když trochu spoléhají v případě průšvihu že je vytáhnu. S klukama jsem cestoval v týdnu kdy jsem měl narozky a byl to nejlepší dárek který jsem kdy dostal. Hi następnym razem / ahoj příště / Patrik,Ondra,Petr
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2011
  • 34 874 zobrazení
  • 36
michalqa
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 26 556 zobrazení
  • 17
papik59
  • léto 2005
  • 26 537 zobrazení
  • 59
krchov
O prodlouženém víkendu 28.10.-30.10. jsme jely s Evičkou domů na Moravu a státní svátek jsme oslavily hezky česky,
a to koupelí v pivu :-) Byl to velmi veselý, příjemný a relaxační večer.

O víkendu bylo slunečno, což lákalo k udělání i několika podzimně laděných snímků
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • říjen 2011
  • 25 338 zobrazení
  • 70
rencos
V srpnu jsme se se Síí po dlouhém rozhodování odhodlali vyrazit na tři týdny na subtropickou Korsiku. Vzhledem k absenci spolehlivého automobilu jsme cestou tam i zpět vystřídali snad všechny všechny druhy hromadné dopravy, které člověk vymyslel, možná kromě rikši. Navíc jsme si ještě během cesty tam udělali kratičkou dvoudenní zastávku v Římě. Vlastní ostrov jsme ihned po příjezdu začali poznávat formou přechodu legendární 200 km dlouhé horské trasy GR 20 s celkovým převýšením asi 10000 m. Patnáctidenní pochod jsme sice zdolali v poměrně hezkém čase 9 dnů, ovšem vzhledem k poměrně vysokým srpnovým teplotám byly žízeň, dehydratace, úpal, úžeh a zvracení z horka našimi nejvěrnějšími společníky: 46 stupňů Celsia ještě o půl páté odpoledne je i na mě trochu moc :-) Po zkurvení kolene a plosek nohou jsme potom zbývající týden procestovali zbytek ostrova a po návratu zpět do hlavního města Itálie jsme ještě stihli se Sky Europe odletět domů celý jeden den před jejím krachem :-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2009
  • 23 082 zobrazení
  • 40
tazmax
O víkendu jsme si udělali pěkný relax. Bohužel se nepovedly fotky všeho, co jsem navařil. Snídaňové palačinky to ale přežily. První večer jsme strávili v nádherných prostorách Harmony Spa (http://www.harmonyspa.cz/), kde jsme si užili sauny, vířivky... (hodně fotek neprošlo cenzurou :)). Druhý den byl nakupovací a po něm jsme si dopřáli novou bondovku http://www.csfd.cz/film/234460-skyfall/ (opravdu za to stála) a pak čajovnu. Fotky opět z mobilu. Už aby byl foťák doma.. :)
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 23 957 zobrazení
  • 23
wykky
Od Slezské Harty, přes Praděd, podhůří Čech ...až domů! :)))
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2012
  • 22 486 zobrazení
  • 44
zuksan
  • únor 2008
  • 20 562 zobrazení
  • 27
annie14
Brist,Kravice, Mostar, Korcula,Baciny, Gradac no a okoli Makarske .... prvni zazitky od more uzasne ...nejen voda a priroda ,ale i pohori BIOKOVO ....no vse nadhera ...a take vyborne pivecko Karlovacko ,kdyz jej clovek pije ve vode to je teprve relax ...proste to nema chybu....no a na zpatecni ceste domu jsme navstivili Plitvicka jezera --parada ,jenom tam jiz chybel Vinnetou ..skoda...
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2012
  • 21 544 zobrazení
  • 47
tondatana
9.6.2017 jsem se vydala nazdař Bůh, na Istrii do krásného města Pula. Jen tak, autobusem, na zádech menší bágl a jelo se. Měla jsem tam známeho, starého pána, chtěla jsem se u něj ubytovat. Bohužel, 85 letý pán, měl tak strašný nepořádek doma, navíc trpěl stařeckou demencí, takže jsem se vydala hledat nové bydlení.
Seznámila jsem se, naštěstí, na pláži se dvěmi, stejně starými ženami. Staly se mojí oporou, kamarádkami, rádkyněmi a vším dobrým, co jen člověk může potkat. Jedna mi sehnala levné bydlení, u známých v hostelu, mezi studenty, vozila mě na pláž a nakoupit do obchodního centra. S oběma jsem chodila dopoledne na nudy-pláž a plavaly jsme dlouhé tratě. Naučily mě milovat moře a nádheru nahých těl v něm..
Odpoledne jsem trávila chozením po pobřeží a objevování nových pláží, na kterých jsem se koupala.
V útulném hostelu jsem si sama vařila, majitelé mi nedávali nikoho na pokoj, byla jsem tam stále sama. Jinak tam bydleli samí studenti, z různých zemí světa. Prostě pohoda..
Večer jsem chodila do města, kde byla kouzelná atmosféra. Hudební festivaly, koncerty, pouliční hra na kytaru s písněmi. Prochodila jsem město, křížem krážem, všude, kam se podíváte..krásné památky, přístav, lodě..Nachodila jsem jeden večer až 9 km..
K tomu výběr z desítek cukráren, s desítkami zmrzlin..Skvěle chutnaly..
A druhý den ráno zase moře, koupání..nic jsem nemusela..nic..poprvé v životě můj čas patřil jenom mě..Na nikoho brát ohledy, vařit, starat se, jít někam, řídit se podle druhého..
Úžasná svoboda..zase někdy znovu..určitě..to už je jisté..zase Pula..Krásná a nádherná PULA..
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • červen až červenec 2017
  • 24 236 zobrazení
  • 76
vlk1309
  • červen 2009
  • 19 585 zobrazení
  • 78
petruno
Přesun z minulého alba http://petruno.rajce.idnes.cz/Dovca_Diakovce_a_Horne_Saliby byl v pohodě, silnice téměř prázdné. Krátká zastávka doma a příprava na další část dovolený směr Šumava Lipno. Lehká aklimatizace v podobě zahradního bazénu, termální voda měla 36°C a voda v bazénu 24°C. Prohnat počítač. Vyspat se doma v pelíšku a huráá na další cesty. Posbírat kamarády Ondry a Patrika, tentokrát je osádka auta 1+4, já řidič, velitel v jedné osobě + 2x Patrik, Ondra a Dan. Jak se ukázalo není jednoduché rozlišit voláním Patrika a Páťu a tak přistupujeme k přezdívkám, Páťa je Paprika a Patryk je Pulitr, hned je vše vyřešeno. Určujeme základní pravidla, já je dovezu na místo, plánování a hledání zajímavostí, budu se starat o jídlo, hry, bezpečnost a dohled. Kluci na oplátku budou poslouchat nebo alespoň budou jako poslouchat, udělají si čas na krátké každodenní učení, mytí nádobí po jídle, uvaření kavičky po jídle pro velitele, když se někam budou chtět zdejchnout musí mi dopředu říct kam a kdy se vrátí, na čištění zubů nastoupí bez reptání a do pelechu zalezou v ten samý den co budou vstávat. Domluveno a zbývá už jenom plnit slíbené. Začínáme projížďkou na koních, jízdou na doma vyrobeném elektrovehiklu, taneční variaci na nákladním vleku, každodenní večerní pantomimou, koupání v Lipně, největší cíl naší výpravy je stezka korunami stromů, adrealinová dráha, bobová dráha, tobogán, lego výstava, čtyřkolky, trampolína, prolejzačky, prohlídka měst a muzeií, různé společenské hry, blbnutí ve Vltavě na splavech, za většinu získávám + body, naopak za učení a mytí nádobí dostávám hodně dlouhé - potlesk nesklízím ani za lákání do spacáku. Jednu velkou výhodu ale mám, několikrát jsem je utahal tak že zakopnou o spacák a hned ještě před 22 hod. spí. Výlet se klukům líbil a byl hodnocen veskrze kladně. Počasí nás netrápilo, jednu noc trochu sprchlo. Hned plánujeme další prázdninové výlety, splutí nějaké řeky a opravdové čtyřkolky nebo motokáry. Přijíždíme domů, máma kluků Ondry a Páti hned kazí veselou náladu. Chce překazit klukům výlety změnou soudem určené střídavé péče i přes to že na konci srpna kdy jedou na dovolenou budou u ní taky 3 neděle. Prázdniny jsou v tu ránu nějak krátké, uvidíme co ještě stihneme. Taťko, strejdo v jedné osobě děkujeme za prima výlet bráškové Páťa a Ondra, Patrik a Dan.. PF pro ty kteří se nedočkali v úvodu alba jestli dívenka na trampolíně salto dotočí, tak mám dobrou zprávu dotočila až na nohy. Mějte se fajn a mnoho příjemných zážitků. Petr
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2013
  • 22 775 zobrazení
  • 23
vaclavi
http://strecha.essentia.cz/
Fotografický ateliér s mnoha autentickými zákoutími historického domu, který zároveň nabízí veškeré pohodlí – teplo, kuchyni i bar!
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 12.11.2014
  • 18 005 zobrazení
  • 12
petulka246
  • 2.7.2012
  • 18 701 zobrazení
  • 48
murinka
  • jaro 2011
  • 17 618 zobrazení
  • 71
2uk
Náš trek jsme začali v Andoře městečku Arinsal, kam jsme přejeli hned druhý den po večerním příletu do Barcelony, přešli část dálkové trasy GR11 (od Středozemního moře k Atlantiku), po týdenním stoupání a zase klesání to celé zakončili přechodem Národního parku Sant Maurici a stopem přejeli k východnímu pobřeží Španělska, kde se potkali s Míšou a klukama a strávili společně necelý týden relaxací u moře. Před odletem domů jsme ještě v Barceloně navštívili památky A. Gaudího - Sagrada Família, Casa Milá a Casa Batlló, na park Güella už bohužel nezbyl čas:-(...fotografie zachycují všechny naše kroky, snad se vám budou líbit!
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • léto 2010
  • 16 856 zobrazení
  • 53
yrak75
  • 23.7.2009
  • 16 216 zobrazení
  • 11
dobesovi
Navštívili jsme hned několik kouzelných míst a poznali překrásnou přírodu. Do poslední chvilky jsme nevěděli jak nás Bulharsko překvapí, ale musíme říci, že předčilo naše očekávání. Největší odměnou, ale bylo vysněné Chalkidiki, které patří na přední příčky.. Místa, které jsme zde navštívili, jsou stále nedotčena přírodou a pláže poloprázdné ... to moc v Řecku nebývá zvykem a je to hlavně díky tomu, že zde nenajdete žádné hotelové komplexy. Hlavní náplní bylo opět moře, dovádění a potápění se ve vodě, jinak už to u nás nejde :) Jsme přece u moříčka. Markétka se zdokonalila v plavání a Michalka se plavat naučila :) Každý si přišel na své a domů vezeme plno nádherných zážitků.. Dovolená se vydařila ve všech směrech a byla kouzelná! Hlavní dík patří Marťovi :)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • srpen 2014
  • 17 360 zobrazení
  • 42
maarsel
cestou tam - Hatě, Merlinův svět
cestou domů - Kamenice na Lipou, Pohádková říše Fábula
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 18 919 zobrazení
  • 59
ondrejhavelka
Chystáme se navštívit jeden z nejkrásnějších domorodých kmenů v Africe, kmen Himbů. Zatím nemáme nejmenší tušení, že naše první setkání proběhne v nálevně za velmi neformálních okolností. V Oshakati stojíme na stopu asi hodinu, když nás berou dva běloši v novější nákladní Toyotě. Do Opuwe je to nějakých 300 kilometrů rozbitou štěrkovou cestou, takže si říkáme, že bychom dnes mohli ukrojit alespoň polovinu vzdálenosti. Řidič nám podává ruku a seznamujeme se. Jmenuje se Daniel a je mu asi padesát. Spolujezdec, hubený osmdesátník, se jmenuje Luis. Daniel říká, že ještě nakoupí nějaké pití, protože dál už je jenom pustina. K našemu překvapení vychází z obchodu se dvěma lahvemi whisky a lišácky se usmívá.

Jakmile jsme se rozjeli, pochopili jsme, že chlapi nepojedou podle předpisů. Letíme buší díra nedíra, sotva se zvládáme udržet na korbě. Když sedíme přímo na ploše korby, bolestivé nárazy do kostrče se nedají vydržet. Když si sedáme na batohy, působí jako trampolína a několikrát málem vylétáme z korby. Těžko říct, co je lepší, a tak celou cestu kombinujeme obojí. Za hodinu se stahuje okénko a do buše letí prázdná láhev whisky. Nakukuji dovnitř zadním okénkem a vidím, že Luis rozdělává druhou láhev. Daniel ještě zrychluje.

„To bude solidní mejdan,“ říkám Míše, která se snaží udržet na korbě, oči vytřeštěné jako uzená ryba. Za další hodinu letí z okénka do buše druhá prázdná láhev. Necítíme zadní část těla, všechno nás bolí, jsme vytřepaní jako praporky ve vichřici. Naštěstí zanedlouho brzdíme a zastavujeme u maličké vesnice. U cesty je zamřížovaná betonová krychle pomalovaná roztomilými obrázky chlastajících černochů – místní bar. Barman je chráněn velmi silnou mříží, jako ostatně všude v subsaharské Africe. Určitě ví proč. Luisovi a Danielovi dvě láhve whisky nestačily a dostali chuť na pár piv. Zvou nás, a to se prostě nedá odmítnout. Když otevíráme čtvrtou rundu piv, přichází zdejší černošské prostitutky.

„Tak pojď bělásku, trochu si zaskotačíme,“ zkouší na mě jedna z nich a rukou mě chytá v rozkroku. Druhá mě v tutéž chvíli masíruje zadek. Trochu rozpačitě ukazuji na Míšu, která ještě rozpačitěji odhání lehké děvy pryč ode mne. To však neznamená, že by mi daly pokoj.

Luis mezitím na ex vypil pivo, hlasitě odříhl a rozvážně říká: „Jen ji zkus, není špatná…“

„Jo, ta je dobrá, to jo…“ potvrzuje Daniel. Postupně se dozvídáme, že starý Luis tady měl poměr se všemi ženami z okolí. Holky to uznale potvrzují a po další rundě Luis mizí s jednou černoškou do buše. Daniel ho následuje, ale pouze za betonovou budovu nálevny. Zato však se třemi dívkami najednou. Místo, kde žije civilizací nezasažený kmen Himbů, jsme si představovali poněkud jinak, ale Afrika je Afrikou právě pro to, jak dokáže znovu a znovu šokovat.

Po dalších třech pivech se musím sám sobě přiznat, že mám slabost jak pro blondýny, tak pro černošky. Zkrátka se to ve mně nějak spojilo. V duchu vedu rozhovor sám se sebou, zda jsou přitažlivější bělošky nebo černošky. Obě mé já nakonec dojdou k překvapivé shodě, že dívky mohou být přitažlivé při jakékoli barvě pleti, očí i vlasů. To mě uklidnilo a Míša si mě začala viditelně hlídat. Být tady sám a nebýt zadaný, asi bych po počtu piv, jež jsem už vypil, obešel bar celý. Naštěstí tady sám nejsem. Luis i Daniel se znovu objevili a jsou pořád při chuti. Barman si mne ruce, protože ti dva nesmrtelní běloši pijí, jako by to bylo naposledy.

Když už se Luis nemůže udržet na nohou, přichází z buše stará Himbka. Náš první kontakt s tímto úžasným kmenem se koná právě tady v nálevně, za poněkud volnějších okolností. Himbka přisedá rovnou k Luisovi a ten ji po chvíli objednává pivo a panáka. Himbka to okamžitě nalila do chřtánu, jako by to byla voda. Dozvídáme se, že má s Luisem dvě děti a nějaká ta vnoučata. Luis už je prý nepočítá. Je to prostě velký milovník a bojovník proti rasismu. Není snad většího a urputnějšího hlasatele rovnosti ras, než je starý běloch Luis, který své přesvědčení dokládá činy a mění tvář Afriky, i když pouze lokálně. Mezi Himby zasel bílé, původně holandské sémě. Po buši už tady běhá pěkná řádka Himblanďanů.

Luis dává pokyn, že se přesuneme k němu domů. Na nohou se už neudrží, ale řídit prý pořád ještě může. Naštěstí tady vůbec nic nejezdí a nevysoké keře terénní Toyotě nedělají větší problém. Na korbu s námi naskakuje asi šest černých prostitutek a podivný černoch, který asi ani netuší, kam jede. Všechny nás spojuje jedna skutečnost – napříč rasami jsme všichni namol. Luis vyráží na zběsilou jízdu buší. Kdo nezažil toto safari, nebyl v Africe. Porážíme několik stromků, ale stále více či méně kopírujeme prašnou cestu. Věřím, že Luis s Danielem vědí, kam jedou, ale po deseti minutách staví a ptají se černošek. Ty samozřejmě nevědí a jenom se chichotají. Myslím, že k pořádnému mejdanu bytostně patří zabloudit kdesi v odlehlé namibijské buši s partičkou černošských prostitutek.

Za pár minut letí z okénka prázdná láhev od piva a auto se dává opět do pohybu. Před světly auta uskakuje několik divokých prasat, až jedno srážíme. Luis zkušeně vystupuje z auta, chytá prase za kel a hází ho k nám na korbu. Černošky ječí a my se nestačíme divit, ale koneckonců jedno divoké prase k pořádnému mejdanu v buši asi také patří. Jedeme dál.

Za několik minut přijíždíme k malému stavení poblíž velkého kamenolomu. Je to Luisův domek. Všichni vyskakujeme a mejdan pokračuje v domě. Podivný černoch, který s námi přijel, vytahuje naneštěstí sáček marihuany.

„Brácho, neblbni,“ říkám mu, „jsme všichni namol, to nás sundá…“ Kouřit trávu na alkohol je nesmysl, ale to si uvědomí jen střízlivý člověk, takže za chvilku už koluje joint. Dva prásky a místo hlavy mám obrovský otazník. Marně přemýšlím, jak nejlépe popsat, jak mi teď je. Vlastně je mi jako na samém začátku cesty po Africe. Když jsme totiž odjeli z Jablonce, zastavili jsme se cestou na noc u kamaráda Marka. Je to vášnivý houbičkář a to, co se zdá obyčejnému člověku jedovaté, to je pro něj startovací čára experimentů. Uvařil polévku a servíroval ji se slovy: „Magická polévka na začátek magické cesty.“ Bylo tam tolik lysohlávek, že jsme pořádně vystřízlivěli až po pěti dnech na stopu ve Španělsku. Ale tu noc nám bylo neuvěřitelně špatně. Myslel jsem, že to s Míšou nepřežijeme a naše velká cesta skončí dříve, než začala.

Úplně stejně jako té noci se cítím teď. Přichází první halucinace. V ní se ke mně sklání Ponatshego s heverem a říká: „Když mě klátil ten lev, říkal jsem si, Ponatshego, musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ Musíš to vydržet, zítra to bude lepší – zní mi v uších stále dokola. „Musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ cloumá se mnou Míša a já se trochu probírám z deliria. Míša trávu nekouřila, takže je pouze namol. Snažím se rozhlédnout. Dvě černošky zvrací na zeď. Luis leží na gauči a nejeví známky života. Daniel z posledních sil souloží ve vedlejší místnosti s další slečnou. Podivný černoch civí do knihy o motýlech. V rohu na zemi kopulují dvě mouchy tse-tse. Jsou to nebezpeční přenašeči spavé nemoci, ale to mě teď rozhodně netrápí. Betonové stěny jako by na mě padaly.

Zvracím. Usínám… Zvracím. Nevím, jestli spím, ale asi ano, protože se mi zdají hororové sny. Opět zvracím a už je mi podstatně lépe. Usínám…

Po nějaké době se probouzím v objetí dvou černošek šílenou žízní. Sakra. Co se dělo? Jedna černoška je nahá, druhá k tomu nemá daleko. Já mám na sobě roztrhané tričko toho podivína, co studoval motýly. Do hajzlu, kde je Míša?

Otazník v hlavě se mi změnil v nesnesitelnou bolest. Vstávám a hledám čistou vodu. Nacházím mrtvé divoké prase s obrovským nožem zapíchnutým v hrbu. Na stole je spousta lahví, ale je to samý alkohol, a tak šílenou žízeň hasím pivem. Už je mi celkem dobře. Strhávám ze sebe cizí tričko a hledám svoje věci. Dokonce i v panice si stíhám uvědomit, že ta nahá černoška je opravdu krásná. Posledních pár hodin si nepamatuji. Zběsile procházím všechny místnosti a s úlevou nacházím Míšu spící mezi našimi batohy. Vyčerpaná moucha tse-tse odpočívá přímo na mém batohu. Doufám, že stihla naklást vajíčka a já teď budu mít ve víku líheň tvorů, kteří přenášejí jednu z nejhorších afrických nemocí. I když proti tomu, čím vším jsem se mohl nakazit v minulých hodinách, je líheň much tse-tse v mém batohu celkem příjemný cestovatelský doplněk. Bolest hlavy se prolíná s depresí z toho všeho. Můj milý Ponatshego, odlož hever a obejmi mě… Může být tak pět hodin ráno. Padám na karimatku vedle Míši, a to je konec jednoho brutálního mejdanu v namibijské buši.

Pokračování příště...

Z naší nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit online: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
570 komentářů
  • prosinec 2015 až duben 2016
  • 15 889 zobrazení
  • 28
reklama