Hledání: Vracov - Jihlava, 2. října 2016

Pro dotaz Vracov - Jihlava, 2. října 2016 jsme našli 2 841 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
terhy
Zcela neplánovaná dovolená. Na hyperslevy.cz jsem našla zájezd od Adrialand za výhodnou cestu i s plnou penzí. Poslala jsem odkaz kamarádce a protože je stejný blázen do cestování jako já, tak jsme si zájezd zakoupily. A za 3 týdny jsme vyrazily. A určitě jsme neudělaly chybu, stálo to za to.

Ubytované jsme byly ve stanech v kempu Porat v Povljaně, pár metrů od pláže. Přijemní a ochotní lidé.

V Povljaně je hned několik pláží, jak oblázkových tak písečných - Duborvník, Malý Dubrovník, Perilo, Livada, Obatnica, Stara Povljana. V blízkosti pláže Dubrovnik ve stínu borovic je jezírko Segal s léčivým bahnem. Nejvhodnější pláže pro děti je Perilo, Obatnica a Stará Povljana, je zde písek a pozvolný přístup do moře.

Výlety jsme si organizovaly na vlastní pěst, dopravovaly jsme se autobusy. Doprava tu není dobrá, jezdí pouze 3 autobusy denně a to ráno, odpoledne a večer a jsou drahé. Ale za tu nádheru co jsme viděly to určitě stojí.

Fishpicnic jsme si rezervovaly v Pagu za 280 kun. Vyplouvá se v půl 10 a zpět se vrací v 18 hod. Jsou 4 zastávky - v Caska, Metajna, Beritnica a u jeskyni, kterou můžete prolézt. Určitě doporučuji si zařídit, je to úžasný zažitek.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2017
  • 18 630 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
superfotograf
I don't want to be a tattooed :D
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 9.4.2016
  • 15 412 zobrazení
ctyrprdelni-opice
úplne hambatý fotky jsem sem nedával a taky se mi tam primotalo pár fotek z téhož roku z Chorvatska, casem to asi prerovnám.
duležitý je že tam je párty na vraku, Džudytí a Myšácí prdel v tangách a výsadek na Délos (kam se už ted nesmí) a kde jsou ješte sochy lvu (který tam už nejsou, tušim že jsou v Heraklionu v muzeu).
Trasa: Pireus (Athény)-marina Olympia (tam jsme se dozvedeli o 11.zárí)-Kéa-Syros-Mykonos a zpátky. Pak autem Peloponés Olympijský stadion, Mykény, Epidauros, Tírinth, Nafplio
Jo a jde o sken z pravekého negativu pravekým skenerem a foceno to je na plastovej kodak za litr takže kvalitu nekomentovat :)
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2014
  • 12 946 zobrazení
wykky
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 11 796 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
tbobr
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2010 až září 2012
  • 9 161 zobrazení
hillbilly
Austrálie je snad s Antarktidou poslední světadíl, kde jsou stále ohromné prostory země neobydlené a bez lidí. Netknutá příroda, tedy divočina v tom pravém slova smyslu. U klokanů to jsou nedozírné pouště, které mě už v letech sedmdesátých učarovaly. Patřím mezi ty šílence kterým se nesmírně líbí v lůně netknuté přírody, tedy v divočině, kde je možno potkat jiného člověka ani ne jednou za měsíc, spíš jednou za rok.
Do pouští se stále rád vracím, cítím se tam v osamění v lůně přírody a daleko od lidí prostě doma.
Koncem let sedmdesátých v minulém století jsem objevil, že zde mám přes tuto úchylku spřízněnou duši a co navíc je to ženská. Robyn Davidson, o které teď budu povídat. Robyn studovala japonštinu a japonskou kulturu na univerzitě v Brisbane. V roce 1974, když jí bylo 25 let, se tohoto studia vzdala, přestěhovala se do Alice Springs a zde se začala připravovat na svůj sen, přejít pěšky pouštěmi ze středu Austrálie na její západní pobřeží k Indickému oceánu. 2835 km nehostinnou krajinou, kde nejsou cesty, žádné vymoženosti civilizace, vody velice poskrovnu, po dlouhé měsíce žádné spojení s lidmi, zato však přebytek rudého písku. Veškeré informace mám z jejího deníku, který si tehdy vedla. Navíc, v době této expedice nebyly satelitní telefony a GPSky a tak jeden musel spoléhat jen na sebe a svoje umění se orientovat pomocí mapy a kompasu. Jen čas od času, zhruba jednou za měsíc, doletěl a s Robyn se setkal Rick Smolan, 24 letý fotograf časopisu National Geographic, od kterého jsou všechny fotky.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013 až leden 2018
  • 9 089 zobrazení
dobesovi
Po dlouhých úvahách vyrážíme opět směrem na jih k Jadranu. Vybíráme taková místa kde to bude fajn na člun a hlavně kde budeme stát obytňákem přímo u moře. Krása, krása, krása.. jsme nadšeni :) I místo v malém kempu v Biogradu na Moru předčilo naše očekávání. Člunem se dostáváme po okolí a nejčastěji jezdíme na protější ostrov Pašman, kde jsou písečné pláže. Po několika dnech se přesouváme na vysněné místo kterým je Dugi otok, večerní cesta trajektem je plná zážitků. Procházky, výlety na člunu, kajacích, paddlebordu a neustálé cákání v moři se nám asi nikdy neomrzí :) Teplota moře je od začátku co jsme přijeli neskutečně teplá a tak se člověk nemusí osmělovat :) Maty loví krabíky, honí rybky a dělá bomby do vody :) Od holek má výbornou školu, ničeho se nebojí!! Holky mají prima zážitek z potopeného vraku lodi u kterého se mohly potápět a hlavní zábavou jsou skoky ze člunu :) Naprosto kouzelná příroda, rejnok plaval ve vodě, chobotnice se nám schovávala, rybky skákaly nad hladinou .. spousta nezapomenutelných zážitků. Matýsek je prima parťák a pořád musí něco objevovat. Jednoduché shrnutí - bomba, bomba, bomba!! Matyho nejoblíbenější slovo na dovolené - ještě že všichni ty skoky do moře milují :)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • loni v létě
  • 10 081 zobrazení
bele
ALB 1070
Jméno fotografa Lukáše Dvořáka není v Čechách moc známé. Je to dáno jednak jeho věkem (ročník 1982), ale zejména tím, že jeho práce jsou známé víc v zahraničí než doma.

Na začátku své kariery se věnoval hudbě a malování, fotografovat začal až v roce 2004 se zaměřením na módní fotografii. Odešel pracovat a žít do Milána. Během krátké chvíle jsou jeho práce v galeriích New Yorku, Curychu, Tokia, Londýna, Berlína. Milána a dalších. Jeho práce jsou v řadě módních magazínů jako Playboy, Vanity Fair, Harper ´s Bazaar, Marie Claire, GO, Cosmopolitan, Woman a dalších.
Několik posledních let žil v Praze a současně se vrací zpět do Milána. Vidět jeho (pro mne první) výstavu v Čechách byl zážitek. Nefotil jsem všechno, více jsem se kochal. Myslím, že o něm ještě uslyšíme :-)
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 2.4.2017
  • 8 129 zobrazení
majdix
Pro velký úspěch loňské akce...letos znovu na Mácháči,vše super :).. ovšem poslední den se to krapet zvrhlo díky nepříjemnému a nebezpečnému sledu událostí..ukradené plavky? šlapadlo málem vrakem? strom na našem stanu?..WTF?
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 4 903 zobrazení
chlustinova-d
  • 27.2.2017
  • 5 211 zobrazení
radekh88
Jednotka SDH Štítná vyjela na vyprošťování osoby zpod traktoru. Příjezd na místo zásahu byl komplikován špatnou lokalizací nehody a nepřístupným terénem. Na zásahu se podílely složky policie, rychlé záchranné služby a hasiči z HZS Val.Klobouky, HZS Slavičín, SDH Slavičín a SDH Štítná.
Info HZS Slavičín - Po příjezdu na místo události bylo zjištěno, že došlo k převrácení traktoru, pod kterým zůstal zaklíněn těžce zraněný muž. Velitel zásahu rozhodl o použití zvedacích vaků a automobilového navijáku. Postupně bylo uvolňováno tělo zavaleného muže a převrácený traktor byl zajištěn proti dalšímu pohybu. Po přibližně 15 minutách se podařilo vyprostit zavaleného muže a předat ho do péče lékařů. Po ošetření muže rozhodl lékař o povolání vrtulníku. Hasiči proto byli vysláni k vytypování a zajištění vhodného místa k přistání vrtulníku. Místo bylo připraveno na asi kilometr vzdálené louce. Po přibližně 10 minutách přišla zpráva, že vrtulník byl odvolán k těžšímu případu a muž byl odvezen vozem rychlé záchranné služby. Jednotky z Valašských Klobouk a Štítné, byly odeslány zpět na základny, jednotky za Slavičína se vrátily zpět na místo události k zajištění vraku proti úniku provozních kapalin a pohybu. Na místo se dostavila dopravní policie. Po zadokumentování nehody a předání místa zásahu se obě jednotky vrátily zpět na základnu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 19.5.2012
  • 4 437 zobrazení
lubin
...pihatá víla, vrací se z cest,
neví však kudy, kam...
pěšina v obilí může být lest,
a ve vlasech vítr šeptá jí... "tam"
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 19.7.2017
  • 4 570 zobrazení
rada69
týdení potápění z lodi Diamond Safaga - severojižní safari - Tobya Arbaa, Sha'ab El Erg, vrak Carnatic, Gianis D., Crisoula K., Thistlegorn, Gotta Abu Ramada, Panorama Reef, Salem Expres,Abu Sunar, Tobia Arbaa.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • říjen 2009
  • 4 404 zobrazení
bele
ALB 240 - je ALB č.24 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
Ve vodním živlu

Úvodem musím reagovat na některé aktuální komentáře i na obsah, který jsem mohl vyvolat svým způsobem vyprávění o obyvatelích Delty potažmo celého Rumunska. Na této cestě jsme až na výjimky potkávali vždy velice milé, vstřícné a otevřené lidičky ve vztahu k nám.
To, že jejich strach z jednoho Čaušeska byl promtně nahrazen novým strachem z řady dalších malých Čaušesků, kteří bez kontroly a bez omezení ovládli svá malá území znamená, že dojem, který vyvolávají, je jen projev jejich zažité opatrnosti. Musím za sebe říct, že mají můj respekt. Jen se mi vybavilo, kolik takových nových Čaušesků je u nás, kteří bez kontroly a bez zábran drancují hodnoty, které jsou postupně nevratně ztráceny.

Ten pobyt dlouholetých vyhnanců provokoval naši zvědavost a přáli jsme si poznat jejich život. Při našem krátkém výletu to bylo ale zhola nemožné. Osamoceného rybáře v typické černé lodici se zdviženou přídí a zádí jsme potkali tuším jen jednou maximálně dvakrát. Vybírají ryby z natažených vrší. Podle prospektu k této aktivitě byl jejich úlovek většinou karas, okoun, štička nebo malý sumec. Neviděli jsme v činnosti ani plovoucí kombajn na vyžínání rákosu, který je pracovní příležitostí pro významnou část obyvatel Delty. Plochy této snad trávy jsou asi nevyčerpatelné - roste naštěstí i strašně rychle a slouží jako surovina k výrobě celulózy a materiálů pro stavebnictví. Odvážení snopů je na pontonech, které jsme také neviděli. Hodně toho před námi schovali, celkový dojem a prožitou krásu ne.
V minulém albu jsem slíbil dokončení popisu života místních Lipovanů. Byl o tom českým týmem natočen dokumentární film *Bezvěrci* , který tuším popisuje život v rybářské vesnici Sfintu Gheorghe (Svatý Jiří) , která je přístupná po pohádkovém kanálu Tataru, plném leknínů a bahenních želv. Vesnička leží při ústí jednoho ze tří hlavních ramen Dunaje do moře – rameno se podle vesnice jmenuje Svatojiřské. Je to úchvatný pohled, blížit se po veletoku k moři...

Rybářská vesnička je jako vystřižená z dobrodružných románů, při chůzi po hlavní ulici se nohy se po kotníky boří do jemného písku. Upravené rybářské domky jsou často vyzdobeny sítěmi, které jsou při sušení ledabyle pohozeny na plotech zahrad, kde se na první pohled pozná, že patří Slovanům. Zdi jsou čistě obílené, dřevěné štíty i rámy oken vyřezávané a barevně zdobené, upravené kvetoucí předzahrádky plné ovocných stromů i okrasných dřevin až oči přecházejí – fíky, cypřiše, granátová jablka, moruše, višně, hrušky, meruňky, broskve. Snad jsem na nic nezapomněl. Bylo to v rychlosti a kdo by si to všechno pamatoval. Jen snad to, že u plotu zve k posezení dřevěná lavička...
Někoho na jízdním kole tu asi nepotkáme. Jako dopravní prostředek slouží výhradně malá loď, jsou totiž odříznuti desítkami kilometrů močálů od nejbližší pevniny. Film nabízí i skupinkou školáků, kteří se bez bot a s vyhrnutými nohavicemi vrací s aktovkou na zádech bahnitou uličkou z vyučování. Jedinou uličkou ve vesnici, kde voda často zasahuje ze Starého Dunaje až k jejich obydlím.

Způsob soužití lipovanské rodiny je zde snad již po staletí pevně zakořeněný. Ženy nechodí do zaměstnání a starají se o hospodářství. To není nijak snadné, protože téměř všichni zde mají vlastní zahradu, drůbež (hlavně krůty), dobytek, prasata, někteří i koně. Navíc se musí starat o tři až pět dětí, takže se nelze divit, že hlavou lipovanské rodiny není muž, ale „gospodyňa“. Dcery většinou odcházejí po svatbě z domu, synové buď postaví své nové rodině vlastní domek, nebo přistaví k starému domu rodičů nový. Stává se pak často, že na jediném pozemku žijí spolu tři rodiny v několika navzájem propojených usedlostech. Díky teplému podnebí je možno vařit většinu roku v letní kuchyni na dvorku, kde je také udírna a solírna ryb, domácí lázně (baňa) a někdy i pec na pečení chleba. Je to exotický svět, který je naplněn srdečnými a usměvavými obyvateli delty. Na trápení s komáry lze rázem zapomenout.

Další pokračování bude ALB 25 Delta emoce
více  Zavřít popis alba 
561 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2013
  • 4 445 zobrazení
uwphotos
více  Zavřít popis alba 
219 komentářů
  • listopad 2017
  • 3 623 zobrazení
coloraaa
Dnes jsem se šel podívat na zničený nejpamátnější Brdský kemp ''Zlaté dno''. Připadá mi to jako by to někdo udělal naschvál. Začali totiž kácet přesně těmi stromy u mohyly a jeli podél potoka dolů po pravé straně. Vlevo od potoka se toho ani nedotkli. Co to musí být za lakotné lidi že nenechali alespoň ty tři stromy u mohyly. Bohužel to je obraz dnešní doby. Nikdo si ničeho neváží a vše dovedou jen zničit a ukrást. Bratr okrade bratra, manželka manžela, podnikatelé se okrádají a vraždí navzájem. Soudy, policie, exekutoři a kdo ví kdo další si jen hrají do vlastní kapsy. Boháči vše podplatí a chudí lidé jsou na tom čím dál tím hůře. Ani komančové si nedovolili při Brdské čistce zničit tento památný kemp. Až novodobá hrabata se s tím nepárají a ničí co se dá. Toto není poslední zničený kemp na Brdech. Už je připraveno a vyznačeno kácení směrem k Manitobě neboli Bobrovna. Pár stromů pokáceli i u Samotáře a možná tu budou pokračovat.
ČÍM JE NÁM ZLATÉ DNO ?
Nejmilejším campem na Brdech, na který si zajdeme tábořit během roku několikrát. A pak ještě něčím víc. Každoročně, začátkem měsíce růží, stává se putovním místem, kam chodíme uctít památku kamarádů, kteří v minulé válce bojovali proti fašismu za svobodu své vlasti. Zde pod stromem a upomínkami, kterých jsou už celé desítky, se sejdeme s kamarády z celé republiky, s nimiž se mnohdy nevidíme celý rok. Mladí, starší i nejstarší, všechno se promísí do kamarádské pohody. Po pietní vzpomínce se táboří, jeden druhému poví, co je u nich na osadě nebo v partě nového. A hlavně se hodně zpívá a hraje. Různé soubory kamarádů se předvedou s písněmi, které nacvičily, přejde se na staré písně. Se známou melodií se vrací i dny mládí. Stane se i to, že vás popadne do náručí kamarád, kterého jste neviděli bezmála třicet let a rysy zprvu vzdálené se rozjasní a vyvstane podoba milé tváře z dávných let. Nikde není duch kamarádství tak markantní jako zde, pod lesními velikány na tradičním campu ZLATÉ DNO. Všem je najednou tak nějak pěkně, uvědomují si, jaká je to vzácnost mít dobré a milé kamarády, se kterými je dobře být. To krásné vědomí nám dává setkání v lesích a vracíme se odtud vždy s hezkou vzpomínkou na jeden z výjimečných dnů, na které se nezapomíná. Pavla Brochesová (v Obraně Lidu)
ZLATÉ DNO
Je to jeden z nejstarších a nejpamátnějších kempů na Brdech. Zde můžete uctít památku trempů, padlých za svobodu a lidská práva v letech 1939-1945. Můžete zde zavzpomínat na první trempy a především na zakladatele Brdské zimní armády Jerryho Packarda. Součástí tohoto pietního místa je kamenná mohyla, na kterou kladou kamarádi další a další kameny.
Jerry Packard, občanským jménem Jaroslav Krsek se narodil 12.1.1909 v jugoslávském Mostaru. Na jaře roku 1929 založil Jerry Packard spolu s Dawem, Johnym, Svenny Krupičkou a Vencou Kuncem tábořiště Dice Camp, později přejmenovaný na Zlaté dno. Jaroslav Krsek alias Jerry Packard vstoupil za války do odboje a organizoval útoky proti nacistům. Dne 28. ledna 1943 byl Jaroslav Krsek převezen gestapem do koncentračního tábora Osvětim (Birgenau), kde 21.2.1943 zemřel, byl utýrán nacisty ale své kamarády nezradil!!! Podobný osud stihl i jeho kamaráda Ladislava Brožka zvaného Broches. Jaroslav Krsek-Packard, Ladislav Brožek-Broches, Vilda Jakš, Jiří Pešek-Píďa, jsou jen skromným výčtem dlouhé řady trampů, kteří obětovali své mladé životy za svobodu národa. Pro mnohé trempy se stalo Zlaté dno odbojem proti totalitám. Vždyť třeba účast na tryznách v sedmdesátých letech byla určitým hrdinstvím. Zlaté Dno je přeslavný trempský kemp. Každoročně se zde koná vzpomínkový oheň. Desítky placek, řemínků, kamenů a všech možných camrátek zde visí na třech vzrostlých smrcích.
Slova sherifa jedné známé osady zní: „Brdskej tramping je nezničitelnej!“
Počasí: +13,5°C, slunečno, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nove_Zlate_Dno
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Kemp_Zlate_dno_a_Samotar
Bohužel kemp Zlaté dno byl hamižným člověkem zničen a rabování Brdských lesů pokračuje!!!
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/legendarni-brdsky-camp-zlate-dno-byl-znicen-213.html
http://www.brdskelisty.cz/fotogalerie/dice-camp-vykacen-harvestorem/dice-camp-vykacen-harvestorem-3781.html
http://ic.mestodobris.cz/10-tramping-v-brdech/d-465652
http://cholinsky.blog.cz/1402/konec-zlateho-dna
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-general-jerry-packard-214.html
http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1464:brdy-zem-nikoho-sp-1646141863&catid=1624:2002-11&Itemid=148
http://www.youtube.com/watch?v=BD4KMRttSs4#t=91
Začátek 35 minuta...
http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/televizni-noviny/televizni-noviny-br-tn-3-3-2.html
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/trampske-setkani-a-uklid-na-zlatem-dnu-218.html
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/dohoda-o-budoucnosti-zlateho-dna-225.html
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 27.2.2014
  • 3 818 zobrazení
ollieman
Sukošan, Piškera - západ slunce, Mana - zřícenina, kotvení v zátoce, Skradin, Krka - vodopády, Šibenik, zátoka s katamaránem, Veli Iž, vrak lodi Michele, Zadar
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2018
  • 4 199 zobrazení
terezsirova
Tenhle školní výlet s vedoucím katedry, byl týdení mejdan za dva kredity!! Nic lepšího jsem nezažila. Naučili jsme se tam v rámci dobrovolné výuky spoustu zajímavých věcí. Zjistili jsme, že nejen tělocvikáři dovedou bezva kousky na vysuté hrazdě, že nejen naši oficiální partneři umí příjemně masírovat záda, víno a moře může jít klidně pěkně dohromady, i když na vlnách houpající se loď způsobuje špatnou míru odhandutého množství alkoholu... Naučili jsme se chytat i kuchat ryby, houpat se na ráhně, potápět se do vraků, skákat z přídě za úplňku nahé šipky, stavět hrady z písku, a v neposlední řadě kormiodlovat jachtu v každém počasí. Sláva nekončícímu mejdanu, kde všechna tajemství se stala přístupná všem beze strachu z moralizování a akademické dělení na doktory a studenty se rozplynulo ve vinných oparech, za zpěvu a kytary,ve zvuku vln, narážející do přídě lodi... Miluuuuuj!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2009
  • 3 356 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 3 559 zobrazení
pavel63
Chorvatsko - vrak na severu Dugi Otok
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009 až červen 2020
  • 3 206 zobrazení
rebeccarawr
Název alba vůbec nesouvisí s typem fotografií, ale jistým způsobem se mi k těmto fotkám líbí.
Nějaké to “auto“ na nich přece jen je ;) ..Přítel musel dát auto do šrotu a tak ho rozebral. Když jsem uviděla jaký krásný vrak zůstal z auta, musela jsem napsat kamarádce a fotily jsme!
Focení bylo velmi vtipné, protože jsme fotily u hlavní silnice v čase, kdy lidé jezdili z práce, kluci za svými holkami.. Takže na nás při focení padlo několik pohledů, několik zatroubení kolemjedoucích a tak podobně.. Pro nás úžasné fotografování, pro ostatní nevídaná podívaná a ANO, zase jí způsobila VERONIKA a její kamarádka :D
Věta jednoho místního obyvatele: ,,Já jedu z práce a najednou vidím dvě holky jak se plazí po vraku, fotí se, roztrhaný punčocháče- no já jsem nevěděl kam se mám dívat.“ :D
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • 4.9.2012
  • 3 079 zobrazení
martin-quad
V životě jsou situace, které se už neopakují... Koho by napadlo, že mu 5km za domem nouzově přistane dopravní letadlo? Proto se ve fotografiích vracím k nehodě dopravního letadla ruské společnosti Aeroflot na území tehdejší ČSFR. V roce 1990 mi bylo 10 let a dodnes mě mrzí, že jsem místo nehody vyděl pouze ze silnice, protože trosky letadla byly nekompromisně hlídány. Fotogafie jsou použity z několika webových adres a je to vše, co je možné na internetu najít. Pokud někdo z vás vlasní jiné snímky, budu rád za jejich zaslání na adresu spacula@seznam.cz a tuto složku o ně rozšířím. Podrobný popis nehody je na http://planes.cz/cs/clanky/8/
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2005 až duben 2008
  • 3 010 zobrazení
Reklama