Hledání

300 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

rehaak
Výstava představila vývoj interiéru v socialistickém Československu a stěžejní obory designu − nábytek, keramika, sklo, plasty, textil, spotřebiče pro domácnost či český fenomén tzv. „domácí umění“. Snahou autorů výstavy bylo odkrýt anonymitu designérů užitkových předmětů a představit příběhy věcí, které dnes patří mezi designové ikony. Instalace se zabývala nejen tehdejší realitou, ale i sny, které architekti a designéři vkládali do svých návrhů, jež mnohdy zůstaly jen na papíře či ve výstavních prototypech.
více  Zavřít popis alba 
58 komentářů
  • 15.2.2020
  • 164 zobrazení
grancanariaforum
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2020
  • 28 zobrazení
jirca6
Chorvatská národní přírodní rezervace Plitvická jezera patří k nejkrásnějším útvarům v Evropě. Máme ji spojenou s dobrodružnými příběhy Vinnetoua, je ikonou letních dovolených. Když v létě na Kančárně přišel kamarád Speeďák s myšlenkou zimní výpravy do těchto míst, přišlo mi to zprvu nějaký divný.
No, a je pátek 7. února ráno a ještě za tmy vyrážím, abych se spolu s Chřibským Speeďákem a jeho Kačou, Havranem z Brna a Drobkem z T.O. Podkova, vydal na expedici do zimních Plitviček.
Část dne zabírá cesta, vejšlap po památkách městečka Slunj a ubytování v soukromí ve vesničce Grabovac. Večírek je pestrý - vtipy, vojna, vzpomínky na akce, pivčo, ….
Ráno vyrážíme do oblasti jezer a vodopádů. Jelikož není sezona, nepotkáváme davy turistů, výhledy nestíní zeleň, ale oproti prospektům není příroda tak šťavnatá a barevná. Je to nádhera, spousty krásných pohledů, tyrkysová voda, … Zima proměnila Velký vodopád v krápníkovou stěnu se závoji vodní tříště. Hatě vodních chodníčků místy dost kloužou a některé stezky jsou uzavřeny. Z bezpečnostních důvodů bohužel i horní okruh. Po absolvování tras u hladin a vodopádů stoupáme na vyhlídky na západních útesech. Pak sestupujeme do přístavu. obědváme a lodí přejíždíme druhé největší jezero Kozjak. Odtud zas pěšky kolem vody a vzhůru na vyhlídky východních útesů. Doprovází nás takřka jarní počasí a je to špica. Nad večerem stíháme ještě prohlídku zříceniny Stari Grad a průzkum koryta řeky Korana, která se zde na několik kilometrů propadla do podzemních krasových slují, aby pak dál živila stovky vodopádů a peřejí na povrchu. Večer si dopřáváme večeři a pivčo v lepší restauračce v Selište Drežničko. Po nočním klábosu v naší kuchyňce uléháme nebo nás čeká nedělní cestování zpět. To probíhá z vesela se sluněním ve Slovinsku, focením rakouských zřícenin a přestávkou pod Mikulovickým zámkem.
No bylo to něco parádního……….ahoj zas někdy někde

FOTKY JEŠTĚ NĚJAKÉ PŘIBUDOU
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2020
  • 236 zobrazení
chskaties
30.1. 2020
Katie's Rowan x Katie's Ikona

1.0 černá s bílou šiml peruánec, GARRET
0,1 černá - bílá šiml lunkarya GALA
0,1 černá s bílou šiml peruánec GINGER (bílá slza na nose)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.2.2020
  • 9 zobrazení
bele
ALB 1397
V severozápadním koutě Gruzie, na hranicích s Abcházií a Ruskem, vysoko v horách Velkého Kavkazu se nachází region Svanetie (Svaneti) obývaný Svany – jazykově a kulturně odlišnou skupinou Gruzínů. Obklopena několikatisícovými vrcholky je Svanetie nejvýše položenou obydlenou oblastí celého Kavkazu. Dělí se na Horní a Dolní Svanetii – oblasti Mestie a Lentechi. Nachází se tu nejvyšší vrchol Gruzie, Škara, v oblasti se nachází krásné husté lesy i skální útvary a několik ledovců, sníh se celoročně drží ve výšce nad 3 000 metrů nad mořem.

Oblast je historicky úzce provázaná s Gruzií a na rozdíl od jiných horských regionů Kavkazu má dlouhou křesťanskou historii. Během středověku nebyla nikdy okupována, proto se stala pokladnicí Gruzie. Místní kostely nebyly rabovány, dochovaly se zde cenné ikony a zároveň sloužily jako úkryt ve válečných dobách. Svanetie kvůli své odloučenosti také delší dobu vzdorovala připojení k Rusku – stalo se tak až v roce 1857. V roce 1987 rozsáhlé laviny zničily několik domů a zabily mnoho lidí, což vedlo sovětskou vládu k řízenému stěhování obyvatel do jiných regionů Gruzie.

Zvyky a náboženství ve stručnosti
• Zatímco ženy měly zakázán vstup do kostelů a nesměly se účastnit některých rituálů, modlitby směřující k domácímu krbu a domácím božstvům byly naopak většinou vyhrazeny jim.

• Údajně kdysi nesměla žena po porodu dítěte na něj promluvit jako první, muž ho vynesl na poslední patro věže a ukázal ho na 4 světové strany bohům, potom už to byla úloha ženy

• křesťanství ani islám zcela nevymazaly původní náboženské představy úzce spojené s přírodou a životem v nepřístupných horách. Významnou roli v lidové víře horalů hraje svatý Jiří (Giorgi) – ochránce lidí, svatá Marie, ochránkyně žen, nebo svatá Barbara, prastará bohyně Slunce, plodnosti a ochránkyně před nemocemi

• U Svanů stejně podvědomě jako u ostatních Kavkazanů doposud rezonují termíny: rytířskost, odvaha hraničící až se ztrátou pudu sebezáchovy, společenská zdrženlivost, krevní msta, pobratimství, úcta ke staršímu, k ženám, až posvátná úcta k hostům, horská demokracie nebo zvykové právo adat.

• Host je pro Gruzínce téměř svatým. Pokud host ukáže na nějaký předmět prstem, znamená to pro hostitele, že mu tuto věc má darovat, naopak pak může ukázat na nějakou jeho věc. U stolu můžete jíst stále, ale pít a pronášet přípitek smíte pouze tehdy, když vás k tomu vyzve tamada

• Narodí-li se syn, je to obrovská sláva, střílí se, aby celá vesnice věděla, že je na světě dědic. Svanové říkají, že se narodil nositel čepice. Děvčata svanské čepičky nikdy nenosí, jsou odznakem mužů. Když se narodí děvče, je sláva o něco menší, ale sláva je to taky

• svanská svatba je velkolepá záležitost plná tradičních obřadů. Oslavy trvají tři dny. Rozvody jsou velice řídké. Že žena, kterou opustí muž, se nepovažuje za plnohodnotnou ženu, muže se to týká taky

• ženy jsou oblečeny v důstojných černých šatech, muži s typickým knírem jsou v plstěných čepičkách

• Život je tady i dnes tvrdý, nic tu není zadarmo a to do jisté míry ovlivňuje jejich mentalitu. Od nepaměti obhospodařují malá pole vysoko v horách, přes léto kosí trávu a suší seno, aby měl dobytek potravu na dlouhou zimu. S tím souvisí i to, že Svanové si mnohem více navzájem pomáhají, jsou pozorní k druhým, zvláště k ženám. Abyste tady přežili jedinou zimu, musí to tak být. Lidé ve městech vidí bohatství v autech, bytech, ale to je pomíjivé. Skutečné bohatství spočívá ve víře, tradicích, v kultuře a s tím souvisí hrdost. Ve Svanetii mluvíme o domech předků, o věžích předků, o zemi předků. To je bohatství, které si Svanové musí udržet a dál pokračovat v předávání tradic

• Je dobré si pamatovat "Chočalade" - to je svansky "dobrý den", a máte vyhráno :-)
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 27.1.2020
  • 89 zobrazení
bele
ALB 1395
Svanetie má i svoji raritu – USHGULI . Je to jedinečné středověké opevnění složené z několika shluků věží a budov (jestli se to dá takto ještě nazvat) tvořené souborem osad Murkmeli, JIblani, Chiblani a nejvýše položenou Zhibiani ve výšce 2100 mnm. Ushguli je nejvýše položenou trvale obydlenou vesnicí v Evropě a tento historicko - architektonický komplex je zapsaný do Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Leží pod horou Chkhara (5 201 m.n.m.), jednou z nejvyšších a nejkrásnějších hor v gruzijské části Kavkazu. Je to nejvyšší hora Gruzie a třetí nejvyšší hora na Kavkaze
Ušguli bylo proslaveno svou nepřístupností daleko za hranicemi Gruzie. Po mnoho staletí bylo toto maličké společenství Svanů posledním útočištěm poražených a svržených králů i úschovnou cenností celé Gruzie v dobách válek. Vždy, když Gruzii hrozilo nějaké nebezpečí, byly ty nejcennější ikony, knihy, vzácné klenoty i roucha posílány sem, do této horské pevnosti. Nesmírné bohatství zaplňovalo napohled ubohé kostelíky... Není jednoduché byť jen nahlédnout do svanské svatyně, zvláště pro cizince, a nepomohly ani známosti Romana mezi místními Svany.
Jen z vyprávění šťastlivců, kterým se na chvíli podařilo poklady vidět, si můžeme udělat představu všech těch nádherných a unikátních předmětů jako jsou Ikony malované, stříbrné a zlacené, kříže a nádoby vzácné kovotepecké práce, vyšívaná roucha, zašlé fresky na stěnách, unikátně zdobené zbraně. Proniknout do svanské svatyně bylo odjakživa složité. Každý chrám byl opatrován některým z rodů. Do kostela v Horní Svanetii neměl právo vejít bez svolení ani kněz. Klíče také nebyly u něj, ale ochraňoval je klíčník vybraný společenstvím. Ten dodnes rozhoduje o tom, koho vpustí do chrámu. Odedávna bylo nejsložitější proniknout do Lagurky. Tento klášter s kostelem Kvirike a Ivlity stojí vysoko na skále nad usedlostí Vičnaši, na okraji srázu, snad tři sta metrů nad řekou. Jen za vstup mezi jeho hradební zdi se od nepaměti vybíral poplatek, jehož výše se pohybovala od ovce po býka.
Oblast je historicky úzce provázaná s Gruzií a na rozdíl od jiných horských regionů Kavkazu má dlouhou křesťanskou historii. Během středověku nebyla nikdy okupována, proto se stala pokladnicí Gruzie. Místní kostely nebyly rabovány, dochovaly se zde cenné ikony a zároveň sloužily jako úkryt ve válečných dobách. Svanetie kvůli své odloučenosti také delší dobu vzdorovala připojení k Rusku – stalo se tak až v roce 1857

Jeli jsme sem z Mestie asi 50 km nezpevněnou cestou, sjízdnou jen v létě s offroadem nebo na koni. Cesta byla vybudovaná asi v roce 1936, krajina byla do té doby prakticky nedobytná. Všechny stavby jsou zde vybudované z nepravidelně opracovaných kamenů bloků břidlice spojených vápennou maltou. Věže mají až 5 pater, horní sloužilo jako pozorovatelna. Nikdo by tu nečekal slušně zachovalé jednolodní baziliky s nádhernými nástěnnými malbami. Lidé věří, že pozůstatky pevnosti královny Tamar jsou zároveň místem, kde byla tato proslulá a milovaná královna tajně pohřbena. Příkladem byl kostelík Macchvar ze 12.století nad osadou Zhibiani, kde nás překvapil pobyt mnicha
Světe div se, v Usghuli jsme narazili na ceduli kafé-bar a půjčovnu koní, tak jsme neodolali a navštívili tuto kavárničku a nechali se pohostit. Půjčit koně jsme se neodvážili – neměli sedlo jen přehozenou deku a udidlo, a popravdě nám koně připadali malí na naše evropské postavy :-). V kavárně také bylo křeslo MACHVŠI pro nejvyššího představitele rodové hierarchie, kněze a vůdce. Základní jednotkou společnosti horalů byly právě patriarchální rozvětvené rodiny, které stmelovalo vědomí spolupráce při zajišťování obživy, především při obdělávání polí a starání se o dobytek či skot. Pod jednou střechou tak mohlo žít až sto lidí. Nejvyšší autoritou byl právě machvši – patriarcha, stařešina, první mezi rovnými a jakýsi kníže velkorodiny, který rozhodoval o všem podstatném. V dobách míru byl soudcem i rodinným knězem. V izolovaných údolích vysoko na Kavkaze bylo takovéto uspořádání společnosti nutností pro přežití, přičemž ve východní části Horní Svanetie fungovalo ještě ve 20. letech minulého století. Když byl problém, sešla se rada starších, jakýsi soud, který demokraticky rozhodl v dané věci. Čím větší průšvih, tím rozhodovalo více lidí. Klan se skládal z několika rodin, z dvaceti, padesáti nebo dokonce ze sta lidí. Čím více rodin měl, tím byl mocnější. No a takové křeslo bylo v kavárničce, tak jsem ho s úctou vyzkoušel

V názvu alba jsem použil Borčalo - symbol Slunce a rád to vyložím. Schválně jsem udělal koláž oken *verandy*, kde jsme přespávali a koláž křesla machvši, na kterém jsem seděl. Jsou na něm symboly slunce uctívané Svany zvané BORČALO. Po generace tady muži čekali každý den na první sluneční paprsek, aby se dotknul jejich hrudi. Věřili, že pak budou pod ochranou Slunce, že budou nabiti vesmírnou energií.

Symbol Slunce – borčalo - je v lidové tvorbě horalů tak častým motivem. Solární disky se liší tvarem paprsků, tedy na jakou stranu se „točí“. Borčalo vyobrazené s paprsky ve směru hodinových ručiček symbolizuje budoucnost, zatímco to s paprsky vyřezanými v opačném směru – minulost. Když jsou taková borčala vedle sebe, lze to číst tak, že základem budoucnosti je minulost, budoucnost vychází z minulosti, budoucnost bez minulosti není ničím, zákony předků je potřeba udržovat, bránit, pochopit, poznat. Pokud odkaz předků budete chránit, pak vaše potomky čeká dobrá budoucnost, budou žít překrásně :-)
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 26.1.2020
  • 44 zobrazení
miradvo
Klub českých turistů v Nepomuku děkuje všem, kteří zasílali fotografie do fotogalerie "Kde jsme potkali svatého Jana Nepomuckého" na webových stránkách KČT Nepomuk. V galerii je přes 9700 fotografii soch, kostelů, kaplí , sošek a obrazů sv.Jana Nepomuckého. Z důvodů nepřehlednosti a již nedostačující kapacity stránek byla v roce 2017 spuštěna mapa památek sv. Jana Nepomuckého. V mapě je 6600 míst a do mapy již přímo vkládá fotografie 22 uživatelů. Pomocí vyhledávače najdete hledané město, obec a ukáží se ikony a fotografie památek v místě. Vkládají se nová místa nebo přidávají se fotografie různých náhledů, scenérií,detailů. Od roku 2020 budou fotografie vkládány pouze do této mapy. Můžete vložit přímo nebo fotografii vložíte do alba na Rajčeti a lze poslat meilem na moji adresu.

mapa památek svJN: https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho

návod na vkládání fotek do mapy: https://www.kctnepomuk.cz/clanky/mapa-pamatek-svjn-z-nasi-galerie.html

fotogalerie do roku 2020: https://www.kctnepomuk.cz/fotoalbum/01-kde-jsem-potkal-jana-nepomuckeho/

fotografie můžete také zasílat na: mailto: miradv@centrum.cz nebo nadále vkládat do alb na Rajčeti a já si fotografie uložím.

Ještě jednou děkuji za pomoc při vytváření mapy svJN - Miroslav Dvořák
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 12.1.2020
  • 41 zobrazení
bele
ALB 1390
Po návštěvě Gori s plným bříškem jsme pokračovali k vesnici Gelati, kde nás čekalo první ubytování v rodině místních obyvatel. Myslím, že jsme byli poslední ročník, který byl takto realizován, další turnusy už bylo ubytování v hotelech ke škodě návštěvníků. Jak ale poznáš chování a zvyky lépe, než bližším soužitím s domorodci. Jeli jsme po dálnici E60 u Gori směr Kutaisi, a odbočili jsme asi 300 metrů k malé vesničce Ubisi jen s několika domky, kde se nacházela perla toho dne – klášterní komplex basilika sv.Jiří se zbytky obranných hradeb. Kamenný kostelík jako vlastně všechny v Gruzii i Arménii. Tento byl postaven v 9.století , a je v něm neskutečně krásný soubor nástěnných maleb, které koncem 14.století maloval umělec Damiane. V Národním muzeu v Tbilisi jsou dvě místnosti s předměty, které pochází z tohoto místa – zejména ikony.

K Ubisi se pojí můj osobní velice silný zážitek. Potřeboval jsem po delší cestě vyřešit osobní potřebu, tak jsem se vzdálil od skupiny a ztratil s ní na chvilku kontakt. Když jsem se vracel ke chrámu, slyšel jsem ve tmě hlasy a domníval se, že jsem své ztracené našel. Nebylo to tak, najednou se ve tmě ozval zpěv, který jsem celkem pohotově nahrál na video. Po chvíli zpěv skončil v okamžiku, kdy přicházeli první ze skupiny, co šli po zvuku. Dali jsme se se zpěváky do řeči a jaké to bylo pro nás překvapení. Byli to chlapi z vesnice, kteří se vrátili právě z práce a sem se chodí pravidelně každý den touto formou pomodlit :-)

Po tomto zážitku jsme odjeli do Gelati k jedné rodině na večeři a na první nocleh mimo hotel. Bylo to naše první setkání s gruzínskou pohostinností a s rozpravou jak to kde chodí
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 2.1.2020
  • 154 zobrazení
bele
ALB 1386
Když jsme se dívali od kostela Svatého kříže - Jvari - ze skalnatého vrcholku hory Sagurámi na soutok řeky Argavi do řeky Kura (gruz. Mtkvari), měli jsme jako na dlani jedno z nejstarších a nejvíce pobožných měst Gruzie, město Mccheta (na starých mapách je psáno Mtskheta, gruz. vyslov Skejta). Pozůstatky města v tomto místě jsou starší než 1000 let př.n.l. Dobré číslo. Kdysi bývala také hlavním městem Kavkazské Yberie státu Kartli, městem také prochází tzv.Gruzínská vojenská cesta dlouhá 213 km – prakticky širší chodník spojující město Tbilisi s městem Vladikavkaz v ruské Severní Osetii sloužící od nepaměti obchodníkům a vojsku. Také jsme se později po něm prošli
Nejznámější je zde ale katedrála Sveticchoveli, v překladu Katedrála životodárných sloupů, postavená v letech 1010 – 1029 gruzínským stavitelem Arsakidze za vlády krále Baghrata III. Místo samotné bylo velmi významné už mnohem dřív, na místě katedrály stával ve 4.stol dřevěný kostel postavený za krále Miriana III., a na konci 5.stol byl postaven kamenný. Fragmenty těchto staveb se zachovaly dodnes. Během doby zdy probíhaly další úpravy, současný vzhled je ze 17.stol. Areál byl koncipován jako pevnostní a v 18.stol byly kolem postaveny obranné zdi

Katedrála je po celou dobu nejdůležitější sakrální stavbou Gruzie a v současnosti slouží jako sídlo arcibiskupa mtskhetského a tbiliského, který je současně patriarchou celé Gruzie. Je druhou největší stavbou svého druhu v Gruzii hned po katedrále Nejsvětější Trojice v Tbilisi. Gruzie je mimořádně bohatá na legendy a katedrála je známá také jako pohřební místo Kristova roucha.
Podle záznamů gruzínský žid jmenem Eliáš byl v době ukřižování Krista na Golgotě a od římských vojáků koupil toto roucho. V interieru je mohyla, která je jebo schránou. Je několik dalších mist, kde se údajně toto roucho nebo jeho část nachází, např. Trier. V 15.stol byla v interieru chrámu take postavena malá kupolovitá stavba představující symbolickou kopii chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.

Katedrála Sveticchoveli pochází z 11. století a její jméno znamená živoucí pilíř. To osvětluje legenda, která vypráví, že gruzínský Žid Eliáš byl v době ukřižování Ježíše v Jeruzalémě a koupil od vojáka na Golgotě Ježíšovo roucho, které potom s sebou přivezl do Gruzie. Po návratu se setkal se svojí sestrou Sidonií, která poté, co se roucha dotkla, zemřela silou prožitku náboženského vytržení. Roucho nemohlo být vyjmuto z jejího sevření, proto byla pohřbena i s rouchem. Na místě pak vyrostl obrovský cedr, jenž svatá Nino nařídila setnout a na jeho místě postavit chrám a dřevo použít na pilíře. Jeden ze sedmi pilířů ale nešel usadit do země a vznášel se nad zemí. Ustal až po celonočních modlitbách sv. Nino. Podle jiné verze legendy vydával tento pilíř svaté světlo, které léčilo. Tuto legendu zobrazuje ikona umístěná v chrámě a hojně reprodukovaná ve všech chrámech v Gruzii. Ukazuje anděla se svatou Sidonií vynášející pilíř do oblak, po stranách stojí král Mirian se svojí ženou královnou Nanou, v popředí potom svatá Nino.

Během rekonstrukcí ve 20. století byly odkryty základy baziliky z pátého století postavené na místě původního chrámu králem Vachtangem Gorgasalim. Chrám je obehnaný obrannou zdí z 19. století.
¨
V chrámu jsou mohyly vládců, nejznámější je asi král Wachtang I. Gorgassali, každý z nás si pro osvěžení určitě vzpomene na jeho otce Mihrdata V. a matku Sagdukht . Král Iberie je vnímán jako bojovník, opravdový král a státník, zakladatel Tbilisi jako hlavního města.. Svoji moc zvyšoval i úspěšnou sňatkovou politikou a zasahoval i do personálních záležitostí církve prosazováním biskupa z Mtskheta , do hodnosti Catholicos, To byl nejvyšší představitel pravoslavné církve. Nyní je Catholikos jen v Armenii, Gruzie má patriarchu. V době mé návštěvy to byl Ilja II – viz http://bele.rajce.idnes.cz/GRUZIE_2_-_Cminda_Sameba_s_patriarchou/
Wachtang byl v boji proti íránské invazní armádě zabit zradou svého otroka, který ho zranil otvorem na jeho brnění. Král zranění nepřežil s byl pohřben v Swetizchoweli katedrále v Mtskhetě.
Do katedrály jsme došli po nádherně opravené Gamsachurdiově ulici lemované výstavními domy místních boháčů. Byla domluvena komentovaná prohlídka v ruštině opravdovou znalkyní místa, Asi nejvíce na mne zapůsobil obraz Michaila Sabinina Glorifikace Iberie se sv.Ninou
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 26.12.2019
  • 73 zobrazení
krijer
  • 3.11.2019
  • 4 zobrazení
krupamir
Nejvýznamnější poutní místo v Polsku - Čestochová ( paulinský klášter Jasná Hora).Význam tohoto místa přesahuje polské hranice a ročně tu příjde asi 5.milionů poutníků z mnoha zemí.Řada z nich podnikne svou pouť pěšky a některé trasy jsou i několik stovek km dlouhé.
V klášterní bazilice Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie se nachází slavná ikona Panny Marie Čenstochovské,které připisují věřící zázračné vlastnosti.Autorem ikony je podle tradice sv.Lukáš,který ji měl namalovat za života Panny Marie dle její skutečné podoby na desce stolu,který měla Svatá rodina ve svém domku v Nazaretu.Pravděpodobně se však jedná o byzanskou ikonu z raného středověku.
Po porážce Švédů v r.1655,kdy hrstka obránců porazila více než-li desetinásobnou švédskou přesilu byla Matka Boží Čestochovská ve Lvově jmenována královnou a ochránkyní Polska.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 20.8.2019
  • 55 zobrazení
tejmlov
Beer ikony a Růžový pipiny na výletě
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2019
  • 56 zobrazení
holovic
27.7. jsme konečně dorazili na Capo Rizzuto, kde jsme měli zarezervovaný dům. Cestou jsme se mírně děsili, co nás čeká, protože krajina se výrazně změnila, odpadky kolem silnice se válely i zde, na polích všude kolem pracovali černoši, každou chvíli jsme míjeli nějaký požár, ale když jsme dorazili k místu ubytování, byli jsme nadšeni. Potěšila nás opravdu obří terasa s nejkrásnějším výhledem na moře, jaký jsme kdy měli - parkování v zahradě, dvorek s grilem, vše obklopeno zelení, že k nám nebylo odnikud vidět, zato my jsme viděli vše potřebné - dům se nám okamžitě zalíbil natolik, že jsme si jej nafotili a pokud se nám nepodaří sehnat to, co už dlouho hledáme a nikdo "to" nechce prodat - předválečnou vilu u Prahy. Pokud nám tedy není souzená, necháme si postavit tento praktický dům s velkou terasou - bohužel bez moře se budeme muset obejít, bez vedra se ale obejdeme rádi.
Do 3.8. jsme si užívali nádhernou, písečnou pláž, blbnutí v moři, plavání a terasy - ani nás nenapadlo courat někde po restauracích - měli jsme k dispozici krásnou, vybavenou kuchyni a čerstvé suroviny jsme jezdili nakupovat do nedalekého Lidlu. Ovoce bylo opravdu zralé a lahodné - navíc o polovinu levnější, než u nás. Hodně jsme nakupovali sýry - opět vynikající a levnější, než u nás. I pečivo nám chutnalo. Co jsme nečekali - tak úrodnost tohoto kraje - přestože bylo stále opravdu vedro, na Capo Rizzuto jsou pole s rajčaty, paprikami, melouny, sady meruněk, broskví, fíků.......odevšad teče voda...až na ty všudypřítomné odpadky, no.
Jinak si zde libují v rustikální zdobnosti a ikonách, což ostře kontrastuje právě s tím zmiňovaným nepořádkem. Nešlo přehlédnout, že stavba rádoby pompézního domu začíná bránou se soškami a vázami, někdy pokračuje plotem, ale většinou ke stavbě domu nikdy nedojde - soudě dle omšelosti tohoto bacilu nevkusu. Sama jsem věřící člověk a pokřtěná, ale obří socha žehnajícího Krista - stojící v odpadcích, na stavbách nebo v areálech fabrik působí fakt podivně - a že jsme jich viděli hodně - i několik Soch svobody a stovky soch antických (z betonu).
Chudoba zde sousedí s majetností, dřina s povalečstvím...je to opravdu zvláštní kus země. Každopádně jsme tam nepotkali jediného cizince (krom černochů na polích).
V den odjezdu (3.8.) dojíždíme do Matery. Byl to můj nápad, ale nakonec mě toto historické město trochu zklamalo. Naivně jsem si představovala, že je lidmi zapomenuté a že budeme dlouze procházet úzkými kamennými uličkami takřka sami. :-)) Ondra se mojí naivitě smál, ale taky mu vadil provoz i v té nejstarší části města. Nečekala bych tam obchody s luxusními šperky a hodinkami, které jsem teda jen očumovala, jelikož nemám zrovna narozeniny, ani není výročí :-)) a zatáhla jsem Ondru jenom do starožitnictví, kde se mi sice zalíbil obří talíř, který Ondra chtěl koupit, ale nepřišlo mi dobré s tím chodit po Mateře a následně cestovat do ČR. Lidí tam ale bylo přiměřeně a nijak mě nerozčilovali, teda až na situaci, kdy Ondrovi uletěl klobouk a přistál na útesu. Nebyl by to on, aby se nerozhodl, že si pro něj "dojde",jelikož je to dárek ode mě a jelikož on je už takovej. Nepomohlo přemlouvání a nářek všech čtyř dětí, aby to nedělal - já jsem se o to ani nepokoušela - za 9 let společného života vím svoje, tudíž jsem jen poodstoupila s dětmi, odvrátila zrak a s bušícím srdcem v krku nenáviděla ten dav lidí, který s plackami v rukou čeká, že spadne dolů i s tím blbým kloboukem. Čumilové ale nebyli Italové - Ital by si pro ten klobouk nejspíš dolezl taky.
Dobře to dopadlo a my jsme se odebrali jen o pár km dál, kde Ondra našel na googlu něco jako kemp. Tekla tam voda, byla tam elektřina, pár obytňáků a dodávek - samí Italové, my a jedna polská rodinka.
Ondra už mě nepřemluvil ani na krátkou vycházku k vyhlídce na noční Materu - vrátila se mi zpropadená migréna, u které nikdy nevím, co se mi zrovna chystá v životě zkomplikovat, sám tam jít nechtěl, tak fotky jsou jen ty, co nafotil on sám venku u obytňáku.
Mně určitě bude chybět moře, plavání, ta obří terasa a pohodlný, prostorný dům. Doma máme už trochu těsno a na terásce na mě čeká akorát "orbitrek", což je větší dřina, než blbnutí ve vlnách, ale u moře bych žít nemohla - když jsem byla mladší, myslela jsem si, že jo.
Projeli jsme celou tu pomyslnou "dámskou kozačku", pobyli na jejím nejjižnějším výběžku a když jsme se vraceli zpět po opačném pobřeží, viděli jsme za mořem její "podpatek". Ráno jsme jeli palmovými alejemi které střídaly obří kaktusy, následně po dálnici lemované oleandry a večer už jsme projížděli Julskými Alpami, kde jsme i zalehli a ráno se navlíkli do dlouhých kalhot - po 40°vedrech je to zvláštní kontrast.
Poznali jsme zase kus světa a zase se rádi vracíme domů, za naším kocourem, kterýho nám hlídá náš dobrotivý soused a taky nás čeká naše oáza klidu a míru - chalupa.
Itálii a Italům děkujeme za pohostinnost a bezprostřednost.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2019
  • 1 545 zobrazení
slunicko53
Restaurace Zlatá Praha je umístěna v nejvyšším patře (9.) hotelu InterContinental Prague, přímo v Pařížské ulici, která je ikonou nejvyhlášenější luxusní nákupní zóny a spojuje světoznámé Staroměstské náměstí s řekou Vltavou.
Zlatá Praha spolu s letní terasou nabízí jedinečný výhled na historické části Prahy od Letenských sadů, řeky Vltavy, Pražského hradu, Petřínské rozhledny, dominanty Staroměstského orloje, chrámu Matky boží před Týnem, kostela Sv. Mikuláše a Žižkovské věže.
InterContinental Prague
Pařížská 30, 110 00 Praha 1
Tel. +420 296 630 914
ROMAN DOLEJŠ JE CHARISMATICKÝ ŠÉFKUCHAŘ SE VYUČIL V RAKOUSKU, STAČIL SJEZDIT DOSLOVA CELÝ SVĚT, VAŘIL PRO CELEBRITY JAKO JE BILL GATES, DENZEL WASHINGTON HVĚZDY NBA A NHL. SVÉ ZKUŠENOSTI NASBÍRAL V NĚMECKY MLUVÍCÍCH ZEMÍCH, I V KARIBIKU, KDE STRÁVIL TÉMĚŘ OSM LET. VAŘIL NA BERMUDÁCH, PETROVĚ OSTROVĚ, KAJMANSKÝCH OSTROVECH I ZAOCEÁNSKÝCH PARNÍCÍCH. BYL KAPITÁNEM KULINÁŘSKÉHO TÝMU KAJMANSKÝCH OSTROVŮ, KDE ZÍSKAL TITUL KUCHAŘ ROKU. JE AUTOREM KNIHY SVĚT NA PÁNVI ANEB CESTA K ŠÉFKUCHAŘSKÉ ČEPICI A SPOLUAUTOREM TITULU MUŽI SOBĚ.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2019
  • 29 zobrazení
antipop
Tipsport Arena 6/25/19

Support: Anthrax

Thrashmetalová ikona Slayer vyrazila na své údajně poslední turné a během něj poctila návštěvou i českou metropoli. Pokud šlo skutečně o rozlučku s tuzemským publikem, proběhla více než důstojně. Americké kvarteto totiž holešovické Tipsport areně naservírovalo rekapitulační jízdu, která utkví v paměti.

setlist: Repentless, Evil Has No Boundaries, World Painted Blood, Postmortem, Hate Worldwide, War Ensemble, Gemini, Disciple, Mandatory Suicide, Chemical Warfare, Payback, Temptation, Born of Fire, Seasons in the Abyss, Hell Awaits, South of Heaven, Raining Blood, Black Magic, Dead Skin Mask, Angel of Death

#prague#concert#pilsnerurquell#SLAYER#tour#praha#ANTHRAX#live
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2019
  • 83 zobrazení
blankahra
TentoX jedeme s Plechem sami - Ruben a Čáp zvolili válečku,koupačku+relaxačku. Zvolila jsem planinu Lasithi
v pohoří Dikti, rozkládající se cca 800 m.n.m. s mnohými zajímavostmi po cestě.
Po dálnici na východ a brzy rychle stoupáme. TentoX za volantem Plech a já fotím i cestou. Všude tu statečně kvete janovec. Obkroužíme bíle zářící kostel nad námi a pasírujeme se klasickou horskou vesnicí Moschos. Místy není jasno, kudy to povede ... a najednou jsme na roztomilém náměstíčku. Neodoláme a popřejeme si procházku s prohlídkou baziliky, náměstí i místních krámků. Pak jsme se vymotali z úzkých nepřehledných uliček Moschosu a pokračovali dál. Během stoupání se otevírají překrásné výhledy na okolní krajinu a hlavně věnce hor. Na odstávkách se prodává olej a med. Mžikem oka zahlédnu směrovku na Krassi - tam chci. Hledáme avizované parkoviště a už taky čtu, co zde máme vidět. Cedule informuje také o výskytu stálezeleného dubu cesmínovitého,místními zvaného Azilakas. My ale jdeme ke stařičkým platanům. Ten jeden je opravdu gigant - několik století starý má ve výšce 1,3 m objem 14,6m. Jeho život usnadňuje silný pramen nad silničkou, který dává vodu i celé vesničce a jejímu dobytku. Strom je opravdu úctyhodný. Platan javorolistý je řecký národní strom a tak ho mají téměř před každým kostelem. Mají je rádi tak, jako my lípy. Je načase popojet. Už z dálky vidím klášter Sv.Panny Marie - úžasné místo s atmosférou, nádhera skoro bez lidí. V dalších prostorách vidíme moře krásných ikon.
Tak dále ...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 2.6.2019
  • 104 zobrazení
watchmaker74
  • 1.6.2019
  • 10 zobrazení
dvakacovice-evangelici
V pátek 12. 4. 2019 se uskutečnila v sále na evangelické faře ve Dvakačovicích beseda s hostem Bc. Martinem Damianem, českým ikonopiscem na téma Ikona - okno do nebe.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 15.4.2019
  • 59 zobrazení
bele
ALB 1309
Od výrobny ikon jsme se vraceli se zastávkou na poutním a posvátném místě v údolí Thembi mezi pohořím Óssou a Olympem. Nachází se zde kaple Agia (svaté) Paraskevi.

Paraskeva (v překladu též „dobrý“ pátek) byla římská mučednice ze 2. století. Je jí přisuzována schopnost uzdravovat slepotu, neboť podle tradice navrátila zrak Antoninu Piu, jenž ji předtím nechal mučit. Pius ji pak propustil a přikázal ukončit pronásledování křesťanů. Stejně nakonec zemřela mučednickou smrtí za císaře Marka Aurelia. Je patronkou nevidomých …. ale k našemu překvapení také cikánů ... Bývá často znázorněna s miskou, ve které má oči

Cestu až dolů k pramenu zázračné vody na pomoc nevidomým a slabozrakým jsme museli vykonat, i když docela hnusně pršelo. Byl to náš osobní úkol donést tuto vodu mamince Dany, která měla opravdu dobrý důvod ji užívat. Podařilo se a láhev jsme darem doručili i se zakoupenou ikonkou. Bylo zajímavé, že se voda i po dlouhodobém používání nekazila
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 16.3.2019
  • 91 zobrazení
bele
ALB 1306
Hlavní náplní dalšího dne byla bájná Meteora, cestou do toho záhadného místa jsme navštívili výrobnu ikon poblíž známého města a turistického centra Kalambaka.
Přestože jsme ráno vyrazili za slunečného počasí, do Kalambaky jsme přijeli již v dešti a toto nepočasí nás provázelo celý den … :-(

Měli jsme štěstí, že je zde zaměstnána šikovná Slovenka, tak jsme z výkladu měli hodně užitečného. Krása na pohled i krása vnímat její vznik. Na začátku je předváděn i tzv. Pythagorův pohár, který má druhé jméno Pohár spravedlnosti. Má ve dně díru, tak se v něm nic neudrží a nikdo se nemůže třeba vínem opít :-)
Hloupá hra
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • 14.3.2019
  • 77 zobrazení
svager
  • 18.2.2019
  • 24 zobrazení
milandora
  • 6.2.2019
  • 19 zobrazení