Hledání: moje rodina

Pro dotaz moje rodina jsme našli 369 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
exe
Dalo mi celkem práci prosadit můj návrh ve třídě, pár hlasů bylo neustále proti, chtěli "něco obyčejnýho a.k.a. černobíly", nebo taky takový častý klišé: černobílý + barevná část, každej rok tak 3 takový ve městě...
Můj dík patří Jardovi Šindlerovi (STAR Design Studio), bez něj by to určitě nevypadalo takhle :] Od začátku mě podporoval a vlastně mi i pohoh s nápadem - pozadí. U něj ve studiu sem prováděl závěrečný práce a hlavně tisk.
Samotná tvorba (od výroby lístečků, přes focení, retuš atd, až po instalaci) mi s přestávkami zabrala víc, než měsíc.
Musím poděkovat pár spolužákům, kteří mi pomáhali, ať fyzicky, či psychicky (TOM, Jája, Terka, Lucka...(prej i Míša :))), již zmíněnému Jaroušovi a hlavně mojí rodině, resp. mamce, která mě taky podporovala od začátku do úmorného konce :]
Tak snad se líbí...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 30.4.2007
  • 5 329 zobrazení
holovic
Loni jsme z nedbalosti (chybějící a všelijak neplatné pasy) zaplacenou dovolenou prošvihli, letos jsme se na stejnou lokalitu připravili. Jelikož naše nejmenší ratolest nesnáší dlouhé cesty autem, zvolili jsme "variantu obytňák" a aby to teda stálo zato rozhodli jsme se před cestou k moři pobýt pár dní na horách - tedy osvědčené Slovinsko. Do zmiňovaných zemí jezdí dle průzkumu mezi naší veřejností už "jenom socky a paštikáři", navíc obytňákem je to prý skoro jako pod stan. Nevím jak vy, ale já osobně mám ráda i na cestách svoji koupelnu plnou kvalitní kosmetiky, čistý záchod, voňavý župan, plnou ledničku, vychlazený šampus, zásobu oblečení a bot, vlastní postel....a jelikož ani já, ani moje rodina nejsme příznivci "hospodské stravy", tak i vařič. Ve zmiňované lokalitě (začínáme Slovinskem), jsme potkali minimum Čechů. Jednu dvojici v kempu a druhou na cestě k vodopádu a to ještě není jisté, zda nešlo o stejné lidi (nemám paměť na obličeje). V kempech bylo nejvíc Němců, pak Nizozemců, Poláků, Italů a Slovinců. Viděli jsme i Švýcary a Francouze. Nejlepší auta, vybavení a hadry měli jednoznačně Poláci, Němci jsou nejhlučnější (i proti nám), Švýcaři potvrdili národní hrdost a ve skutečnosti v podstatě holé zadky. Úsporná malá autíčka, levné stany (v lijáku vylívali vodu kastrolem) a konzervy z domova - tihle se alespoň nechovali nadřazeně vůči ostatním.
Cesta do Slovinska probíhala vcelku hladce, až v samém závěru jsem se lehce zhroutila z faktu, že v "našem kempu" nebylo místo a údajně netekla ani teplá voda. Jako.....ono se s tím počítalo - je přece sezóna, navíc víkend a pozdě večer, ale já to tak prostě mám, no. K mému psychickému vyčerpání přispělo i zděšení z jízdy po úzkých klikatých silničkách a uhýbání protijedoucím vozidlům. Po náročném hledání místa k parkování a přenocování nás vzápětí vyhnal ochránce a doprovodil nás zpět k našemu kempu na nedaleké parkoviště, kde povolil jedno přespání. Ono není parkoviště, jako parkoviště - tohle bylo pod borovicemi u překrásné řeky Soči a její šum společně se syknutím vychlazeného piva přinesl dokonce i moje zklidnění a spánek spravedlivých.
Jelikož jsem zvyklá vstávat cca o hodinu, až dvě dřív, než ostatní, při druhé ranní kávě jsem měla možnost sledovat desítky naháčů, kteří se přímo naproti parkovišti střídali v "osvěžování" v ledové Soče. Skoro všichni se u toho hlasitě projevovali, takže bych klidně mohla vypracovat studii o tom, které národy se na intimních místech vyholují, kde chodí nejvíc potetovaní, kteří příslušníci mužského pohlaví vlastní největší velikosti a naopak.... Nejvíc pobavila čtveřice - dva páry - rovněž se svlékli do naha a do vody vešli sotva do půli lýtek - klidně stačilo vyhrnout nohavice - asi spíš chtěli omrknout "výbavičku přátel". (Slovinské děti do hlubokých koryt s ledovou vodou radostně skákaly - hold zocelení horalé. Já sama jsem na dlouhé 2 vteřiny smočila kotníky - bylo to jako stát v ledové tříšti. Moje rodina se dalšího dne vyráchala v o něco teplejší Lepeně. Já jsem si toto potěšení s radostí nechala ujít. Svůj díl chladu si klouby vybraly v dobách, kdy jsem v mrazech nosila sukně kratší, než moje vlasy :-)) A pak...nevěřím v prospěšnost ledových koupelí.) Než se probral zbytek rodiny, kemp se uvolnil a naše horská část dovolené mohla nerušeně začít.
V albu najdete obrázky překrásné Soči, vodopádu Boka, fotky z výstupu ke Krnsko jezero, Napoleonův most (poblíž dalšího kempu), Tolminska korita a další. Díky bouřkám nám nevyšel výstup na Krn. Den předem jsem nasmažila hromadu řízků a přestože s přerušovanými lijáky bouřilo celou noc, vstala jsem jako na K2. O dvě hodiny později jsem vzbudila Ondru, který hodinu sledoval "pohyb mraků", aby po další hodině naštěstí rozhodl, že se to hned tak neotočí a že si teda zase lehneme hezky vedle sebe a alespoň se pořádně vyspíme. Na obvyklou túru nešli ani Němci, takže odpadl jejich pravidelný ranní řev v šest ráno (počasí toho dne bylo divoké i v jiných částech Evropy, např. ve Švýcarském Valais na horách napadlo 80 cm sněhu).
Po probuzení a pozdní snídani se obloha tvářila stále všelijak, proto jsme se rozhodli jen pro výlet na Slap Kozjak a měli jsme štěstí, jelikož k další průtrži mračen došlo přesně vteřinu poté, co jsme dorazili zpět do našeho přívětivého domova na čtyřech kolečkách.
Na Krn se tedy vydáme jindy - Slovinsko je krásná země a míst hodných shlédnutí, je zde nekonečně mnoho.
Nedá mi to a zmíním zajímavost z výstupu ke Krnsko jezero - v půli cesty nás předběhla neuvěřitelná dvojice manželů Slovinců - každému bylo určitě nad 70 let - bílé vlasy, muž plešatý, oba šlachatí atleti - s lehkostí a elegancí, bez batohů - bez jídla a vody - potkali jsme se s nimi ještě několikrát a nakonec u jezera. "Takhle budeme spolu chodit, až budeme staří." To mi řekl Ondra poté, co jsme si s nimi vyměnili pár slov cestou, což mě neskutečně potěšilo, jelikož si to představuju tak nějak podobně. A pak....co může být hezčího, než když chlap řekne po letech manželství ženské, že s ní chce chodit i ve stáří.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 4 125 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mk
více  Zavřít popis alba 
  • 4.1.2007
  • 3 337 zobrazení
fabrosi
  • 1.8.2010
  • 3 079 zobrazení
gattogiorgio
Láska moje největší, bylo tam mooc prima
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2006 až leden 2010
  • 2 502 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
noell78
  • leden 2005 až červenec 2011
  • 2 104 zobrazení
mishicka23
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2011
  • 1 867 zobrazení
agitatio
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2006
  • 1 829 zobrazení
rusky1234
Ahoj (**doplnte jméno*)
Jsem ráda, že ses rozhodl pokračovat v naší komunikaci. Jaká je tvá
nálada dnes?
Měla jsem inzerát na seznamce. Ty jsi
mi odpověděl na něj. Zapomněl jsi o tom?
Doufám, že ti nevadí vzdálenost mezi námi. Vím, že se nemůžeme sejít
dnes, zítra nebo za týden. Ale určitě najdeme způsob, jak se v
budoucnu setkat, pokud budeme rozvíjet náš vztah. Co si o tom myslíš?
Myslím, že vzdálenost není problém v dnešním světě. Proto jsem se
rozhodla hledat svou lásku v zahraničí.
Teď je pro mě důležité poznat člověka co nejlépe, než začnu vážný
vztah. Ráda bych měla vztah s mužem, který je starší a zkušenější než
já. Protože závažnost přichází s věkem.
Dnes ti chci něco říct o mé rodině. Doufám, že tě to bude zajímat.
Moje rodina je malá. Mám jen otce. Bydlím s ním. Můj otec je teď
důchodce. Je to bývalý voják. Jmenuje se Alexey.
Vyrůstala jsem bez matky.
Promiň, ale teď o mé matce mluvit nechci. Bylo to pro mě velmi těžké,
když moje matka opustila tento svět. Byla jsem dítě, když moje matka
zemřela.
Jsem vděčná mému otci za dobrou výchovu. Je to dobrý člověk. Většinu
času tráví doma. Miluji svého otce. Vždy se snažíme navzájem pomáhat
ve všem.
Nemám žádné sourozence. Jsem jediná v rodině.
Nikdy jsem nebyla vdaná a nemám děti.
Můžeš mi říct něco zajímavého o tvé rodině? Byla bych moc ráda)
Tím dokončím svůj dopis. Doufám, že zítra mohu znovu číst tvůj dopis.
Posílám ti moje foto.
Julia.

Znělo to hezky, ale je to celkem průhledné. Když se to porovná s dalšími podobnými profily, je to pořád stejný příběh. Škoda, holka je to hezká, nicméně od nebohatého kluka z Prahy holt moc peněz nezíská.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2019
  • 1 887 zobrazení
rusky1234
Dobrý den! Jak se jmenuješ?
Byl jsem rád, že vám přijdu dopis. Těšil jsem se na to
když mi odpovíte. Doufám, že náš známý bude
Dobré a potěší nás oba. Myslím, že i ty budeš rád
viz tento dopis.
Jmenuji se Olga. Mám 28 let. Narodil jsem se 7. dubna 1989.
Moje výška je 173 cm, váha 57 kg.
Chci jen říct, co hledám. Hledám přátelství a
vzájemné úcty, které se pravděpodobně stanou základem
silné vztahy. Nehledám partnera na pár nocí.
Teď vám chci říci o svém tvrdém životě.
Narodil jsem se v Rusku. Když jsem byla malá, moji rodiče se přestěhovali na Ukrajinu. Žil jsem ve městě Lugansk.
Nyní je válka na Ukrajině. Moje rodina a příbuzní zemřeli pod ohněm na Ukrajině.
Můj dům byl zničen. Byla jsem sama! Nemám žádné příbuzné a známky.
Válka na Ukrajině zničila můj život!
Teď žiji v Rusku. Musel jsem žít v Rusku.
Tady mám práci a bydlení. Pronaju si malý pokoj v bytě.
Trpěl jsem velmi špatně kvůli válce na Ukrajině.
Teď chci vytvořit rodinu a chci najít člověka,
žít s ním jen se zbytkem života.
Jen si nedokážete představit, jak jsem osamělý!
Nedávno jsem se dozvěděla, že se můžete seznámit s pomocí internetu.
Rozhodla jsem se to zkusit. A hle, obdržel jsem váš dopis.
Řekni mi, co tě zajímá? Odpovím s radostí
na vaše dotazy. Co chcete o mně vědět?
Počkám na vaše otázky v dalším dopisu.
Posílám ti fotku.
Doufám, že se vám bude líbit.
Řekni mi o sobě. Kde žijete? Pro koho pracujete?
Řekněte mi, proč jste se rozhodli hledat svůj osud na internetu?
Co se vám líbí? Jak si dokážete představit
perfektní dívka.
Těším se na váš dopis.
Vaše nová holka Olga
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.11.2017
  • 1 820 zobrazení
mirsilka
a tím uzavřel mojí rodinu,jsme kompletní to byl jeden z mála pocitů bezprostředně po jeho narození, něco kouzelného,ale stejně mě stále láká číslo tři,ale i dvě děti mě uspokojily:-))
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2003/2004
  • 1 610 zobrazení
faltusova
  • září 2012 až březen 2015
  • 1 429 zobrazení
panrh
Moje rodina,naše rodina,máme bolest,máme starost,překonáváme to i když jsme na to zcela sami,víme to a nepolevíme,milujeme se držíme pospolu a tak to snad i díky Bohu zůstane.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013 až únor 2014
  • 1 203 zobrazení
martina
  • září 2003 až říjen 2005
  • 1 190 zobrazení
sherry28
Moje rodina a přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2008 až září 2009
  • 1 149 zobrazení
langrova
Na cukrařinu mě přivedla mílá a hodná tchýně. Zpočátku jsem pořád surfovala na netu a poté jsem si řekla proč to také nezkusit? Začala jsem jen tak pro rodinu - pár výtvorů..... zaujali mě hodně slané variace, klasické dorty a nyní si troufnu i na 3D a figurky. Každý dort, který vytvořím udělá velikou radost a potěší celou mojí rodinu, příbuzné či známé a hlavně zahřeje na duši.
Pokud jste malinko pookřáli při shlédnutí mojí stránky, nezbývá jen konstatovat: ZKUZTE TO TAKY!
Vaše Markéta Langrová z Poličky langrova@policka.cz
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2009 až červen 2011
  • 1 115 zobrazení
fiserovadruhasance
Jmenuji se Brit. Narodil jsem se 6.11. 2005 a žil jsem v pohodové rodině až do doby než mne srazilo auto (3.7.06). Přišel jsem o dva prsty na zadní noze a občas tuhle nožičku šetřím. Moc dlouho jsem se po úraze zotavoval a měl jsem bolesti. Moje rodina mne proto začala rozmazlovat, protože si mysleli, že tomu rozumím. Doma jsem začal velet já. Poprvé jsem kousnul už v září, když se nožička začala zotavovat - já si fakt myslel, že můžu. Pak jsem onemocněl - to víte stres :-(. Rodinu jsem zastrašoval a terorizoval a v září roku 2007 jsem už hodně kousnul. Fakt hodně. To jsem přehnal. Ale moji lidičky to se mnou zkoušeli dál a já je za to zase pokousal v prosinci a pak zase hodně v lednu 2008. To už páníčci nevydrželi a začali se mne bát. Jako jediné řešení viděli utracení. Nějak se ale stalo, že z veteriny, kde mne měli utratit jsem putoval dál. No a teď je jasné, že zůstanu u Dáši :-))))
více  Zavřít popis alba 
  • 1 082 zobrazení
triwio
Já a má imaginární školní rodinka. :)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 1 081 zobrazení
hanulkakolouchova
  • 30.8.2008
  • 1 023 zobrazení
janavavrova
Den tak trošku náročný na přesuny ... ráno jsme jeli k babičce na Hlavatou. Co mě překvapilo, na horách skoro nebyl sníh, ale celý den sněžilo, takže když jsme odjížděli, byla už situace trošku někde jinde, odjížděli jsme vlastně hned potom, co většina z ostatních přijela, ale aspoň jsme se viděli ... poté přesun k našim, kde byla celá moje rodina ... nějaká ta sklenička (ale moc ne, ono, po tom excesu před několika týdny má můj mozek paměťovou linku, kterou ne a ne překonat :)))), jo, ten pán na fotkách je náš taťka :))) kdyby někdo nevěděl ... když už situace začínala býti hustou, tak následoval přesun k bráchovi (Ježíšek jim s Hankou naježil tv s úhlopříčkou 127 cm, takže jsem chtěla pustit Steva v životní velikosti). V poklidu jsme shlédli koncert (brácha se dokonce stylově převlékl do svého metalového trička :)))), dostala jsem presso z čerstvě namleté kávy (až budeme kupovat nový pressovač, tak jedině s mlýnkem), marlenku (ještě jsem se letos nestihla přejíst, tak možná dneska :)))), holky si hrály na compu ... ovšem ostatním z rodiny jsme chyběli, takže dorazili také (Steve mezitím dozpíval, takže došla řada na Haberu). No, jak tak koukám na fotky, vidím, že mám poměrně silný pud sebezáchovy, přestala jsem včas, dneska je mi skvěle a myslím na ostatní členy rodiny, kteří třeba nejsou tak úplně fit :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2010
  • 1 077 zobrazení
janavavrova
hned na Boží hod jezdíme každoročně k babičce na Bílou, kde se setkáváme s Michalovou rodinou ... a že nás je. Nebyli jsme všichni a 26 lidí (já jsem to nepočítala, ale Lukáš říkal :))) a budu mu věřit ), u chalupy v řadě stálo 8 aut, taková malá svatba to byla. Jako vždycky bylo velice příjemně, fajn :))) Druhý den, na Štěpána už jsme potřebovali vyvětrat hlavy, tak jsme vyrazili na Pustevny. Čekala jsem, že sněhu bude podstatně více, takhle to nestálo za moc, ale aspoň jsme se prošli, na oběd jsme byli zvaní k našim, kde zase byla moje rodina ... holky pak jely rovnou s babičkou do Frýdku a my do Třince na koncert pekelné kapely Doga :))) paráda ... včera nám je přivezli a pro změnu jsem vařila já ... a dneska mám za sebou poslední letošní focení, holky jdou zase k našim a my máme sraz s kamarády (jo a odpočívat budeme příští rok v práci:))) hektická záležitost jsou ty vánoce :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2012
  • 889 zobrazení
holovic
Itálie - kdo ji chce poznat blíže, musí ji projet celou a párkrát se cestou zastavit. Po absolvování této pouti nutno zmínit, že jsme se navždy utvrdili v tom, že "jižní země", noční život, jižanský temperament a především neskutečné vedro, nejsou naší krevní skupinou a pokud se k moři budeme chtít opět vydat tzv. na koupačku, tak jedině terénním autem někam na samotu. Nutno dodat, že dětem bylo vedro vcelku fuk a vše prožité je nadchlo :-))
Putování bylo poučné, zajímavé a mnohdy i dobrodružné - když náš obytňák vyhlásil stávku a občas odmítal startovat - mimochodem můj a Vájin mobil cestou taky odešly do věčných lovišť.
Na cestu jsme se vydali přes Hatě, což se ukázalo být chytřejším nápadem, než se mořit přes zacpaný Mikulov, toho dne prý zrovna extrémně.
Naplánovali jsme několik zastávek a pobytů, z nichž jsme předem vyloučili Benátky a Řím. Řím - jelikož se nám nechtělo v neskutečném vedru prodírat obřím městem, hledat komplikovaně parkování pro obytňák a ve finále vidět to, co nám tzv. stačí vidět v televizi. Benátky netoužil vidět nikdo z nás, jelikož tolik opěvovanou tamější romantiku si všichni představujeme úplně jinak.
Vyjeli jsme v sobotu 20.7. v 8:00 ráno a večer už jsme rozestýlali v Dolomitech za ohlušujícího lijáku, doprovázeného kroupami. Byl to takový rachot, že jsme si museli nacpat vatu do uší a shodli jsme se na tom, že tohle bychom dalšího dne na túře (na Tre Cime) zažili jen velmi neradi :-)).
Ráno to na déšť vůbec nevypadalo, ale po nočním zážitku jsme se raději vybavili něčím nepromokavým na cestu - Dolomity jsou krásné ze všech stran, ovšem to počasí se velmi rychle začalo měnit - sice jsem si nemohla pomoct a neustále se zastavovala u každé přírodní "zahrádky" - všude to zrovna nádherně kvetlo všemi barvami, když náhle hlasitě zahřmělo a zvedl se vítr - někdo seshora nám do cesty postavil chatu, kde jsme mohli v klidu přicházející bouřku přečkat, což však ignoroval můj jinak skvělý manžel, otec a vůdce s vysvětlením, že k obytňáku je to půl hodiny a že to stihnem, než to přijde. No, nestihli.....a byla to hrůza a bylo to dál, ale ta smršť trvala skutečně jen půl hodiny. Ondra běžel s Betynkou na zádech před námi, já jsem běžela s Ondráškem za ruku a s holkama 300 metrů za ním - pršelo vodorovně a proti ksichtu, takže jsem občas vůbec neviděla, kam běžíme.
Druhého dne jsme ráno na túru nevstali - sušili jsme hadry a především boty a na Cinque Torri jsme jako "buržousti" vyjeli lanovkou, prošli to nahoře a sešli dolů. Lanovky jsou v Dolomitech levnější, než v Tatrách a to nesrovnatelně - akorát Ondrovi ukradli (chodecké - lyžařské) moje hole, které zapomněl dole, než nasedl, takže nic neušetřil :-)).
Poslední den v Dolomitech jsme se vypravili na Piz Boé, čímž se zároveň dostali naši potomci prozatím nejvýš v životě - 3 152 m n. m.
Přiznávám, že nejhůř jsem to snášela já - nadmořskou výšku ve spojení s vedrem a k tomu migréna jak vepř - nahoře jsme se potkali s krajany, kteří po mně chtěli, abych je vyfotila na placku, což jsem odmítla (převzala to Pája) a následně od dotyčného obdržela obdiv a závistný komentář, že se bez téhle "vymoženosti" obejdu nejen já, ale i celá moje rodina. Už se budu trapně opakovat, ale přijde mi to snad horší, než závislost na cigárách, které se dá ale taky zbavit.
Trochu mě mrzí, že jsem necvakala fotky za jízdy přes čelní sklo - bylo by vidět, jak se cestou ta Itálie mění. Dolomity jsou krásné opravdu celé, tudíž i města - malebné domečky - všude rozkvetlé truhlíky, čistota, vše upravené - kam oko dohlédně - půvab a krása. (Pokračování příště!!!)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2019
  • 1 034 zobrazení
plivanek
Jednoduše moje rodina za posledních pár let....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2004 až srpen 2008
  • 935 zobrazení
Reklama