Hledání: rhododendron

Pro dotaz rhododendron jsme našli 59 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
mysticsmile
O minulém pátku bylo počasí jako stvořené pro hezký pěší výlet. Toho také využili členové Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice k další návštěvě Arboreta Šmelcovna. Tyto akce bývají vždy spojené s odbornými semináři. Tentokrát si majitel Arboreta pan Josef Janků připravil besedu na zajímavé a v tomto ročním období aktuální téma.
„Vážení přátelé, s přáním pěkného odpoledne Vás vítám na společné akci Vřesovištní kultury v Arboretu,“ spustil jednatel ZO ČSZ Boskovice pan Josef Šafář. Lektorem a průvodcem je pan Josef Janků. A ten se hned ujal slova. „Vřesovištní rostliny jsou rozděleny do dvou základních skupin. Jedlé a nepoživatelné. Mezi jedlé patří i obyčejné borůvky, co rostou v lesích. Obchodně známá je borůvka kanadská. Keř dorůstá výšky maximálně dva metry a na jednom je asi 10 litrů plodů. Nedoporučuje se zasadit keř do lesní hrabanky. Ta příliš vysychá a nelze ji zalévat. Voda se ke kořenům nedostane. V substrátu je velké množství vzduchu, který vodu hlouběji nepustí. Navíc neobsahuje živiny. Je to surový humus. Nejlépe je sázet do děr 60 cm hlubokých. Na dno lze sešlapat starý kravský hnůj a pak rostlinu obházet substrátem s kompostem. Aby bylo prostředí kyselé, humózní. Podmínkou je řádná zálivka. V USA se pěstují keře v pětiletém cyklu. Pak se keře seřežou až k zemi a přehrnou hnojem. Ten znovu obrazí a vše se opakuje. Keř musí být v aktivním růstu a jen tak kvete. Pokud se sázení udělá nedbale, je to na výsledku pěstování poznat. Chci zde zasadit jednu modelovou řadu, jako instruktáž,“ pokračoval v poutavém výkladu pan Josef Janků. „Borůvka v našich podmínkách nenamrzá, vnitřek plodu je bílý a neobsahuje barevnou šťávu. Plodí druhý rok po výsadbě, plnou úrodu dává asi za tři sezóny. Je samosprašná, nepotřebuje opylovače, ale pokud jsou, je to lepší a má větší plody. Jednotlivé keře se dávají něco přes dva metry od sebe. Vzrostlý keř má průměr kolem 1,5 metru. Běžné pěstitele zajímají z vřesovištních kultur azalky, rhododendrony, což je botanicky jedno. Pak vřesy a vřesovce. Mám zde v zahradě leukotoe. Je to rozkladitý keř, jenž potřebuje vlhko. Je zelený, nebo má barevné listy. Na plochu 20 metrů čtverečních se sází jedna nebo dvě. Hebe – ta k nám nepatří, v zimě vymrzá. Pěstuje se především v Holandsku a expeduje se do Itálie, Španělska. Lze ji koupit i u nás, ale dobrých výsledků se s ní nedosáhne. Další je rojovník ledum. Jde o bahenní rostlinu, vyžaduje množství vody, což je u nás obtížné zajistit. Irský vřes – daboecia cantabrica. Je podobný vřesu, má široké kopinaté listy, zvonečkové bílé, růžové nebo červené květy. Hodně namrzá, nedoporučuji pěstovat. Sám je zde nemám. Kyhanka – Andromeda. Jsou dva druhy, úzkolistá a drobnolistá. Potřebuje hodně vody, pak to udržíte. Naše zimy vydrží. Další je gautherie. Jde o nízký keřík do výšky 30 centimetrů. Kalmie je úzko a širokolistá. Je hezká v květu, ale rhododendronu se nevyrovná. Dalším zástupcem je pieris. Pochází z jihovýchodní Asie. Jsou to keře thaiwanské nebo japonské až 1,5 metrů vysoké. Mají hodně kultivaru, některé obsahují strakaté listy, jiné při rašení červené. Vřes je jen jeden po celé Evropě až po Ural. Nemá žádné druhy a poddruhy. Neměl by vymrzat, i když minulou zimu se tak stalo. A nejen mně, ale též třeba v pěstitelské stanici Litomyšl,“ pokračoval ve výkladu pan Josef Janků. „Vřes roste na přísušcích na lehké zemi. Třeba v Doubravech. Potřebuje lehkou kyselou zem. Neměl by namrzat. Pokud brzy na jaře naraší a přijdou pozdní mrazy, pak stonky popraskají a rostlina zhyne. Zahrádkáři se dopouští chyb třeba u pěstování javorů. Ten potřebuje suchý podzim, aby včas dokončil vegetaci. Pokud mu dáváte pořád vodu, do zimy roste. A hned v lednu začne rašit. Pokud pak přijdou mrazy, je po přírůstcích. Azalky, rhododendrony, palmární javory je třeba zalévat, až mají ukončený růst a chystají se na zimu. Doporučuje se k rododendronům dávat mulč nebo listí, aby půda kolem nich nepromrzla a keř mohl sát vodu.“ Pan Josef Janků pak trochu odbočil a věnoval se zajímavému tématu životního prostředí. Padlí na srstkách a rez na hrušních způsobuje málo síry v ovzduší. Pak neprší slabá kyselina, nehnijí rýny, ale vinaři mají problémy a nerostou srstky. V Německu se tento problém řešil před dvaceti lety, u nás je se zlepšováním péče o životní prostředí aktuální až dnes. Pokud pěstitel nepostříká srstky proti plísním, nemá z úrody nic. Proto jsou vyšlechtěné nové druhy Prima, Karát, jež patří k nejlepším a další. Pak stačí jen jeden postřik, někdy žádný. „A zpět k vřesům. Do této skupiny patří i vřesovce. Je jich asi šest základních skupin. Typický představitel je Erica carnea. Ta pochází ze Středomoří, má kratší přírůstky, bohatě kvete je tvrdší a do našeho prostředí se docela hodí. Veškeré vřesovce potřebují lehkou kyselou půdu a dostatečnou zálivku. Též vlhčí vzduch. Nedělejte vřesoviště na jižní straně domu. Uzalévat to lze, ale vzdušná vlhkost je zde nedostatečná. Zde v arboretu stéká z lesa studený vzduch s vyšší vlhkostí a to rhododendrony potřebují. Hnojím je směsí cereritu (zásaditý) se síranem amonným. Přesto prospívají. Jejich stanoviště je na zvětralých píscích,kde je těžší kyselá půda. Proto si tuhle neobvyklou péči mohu dovolit a funguje to. Důležité je říct, že veškerá vřesoviště se hnojí jen do půli května. Pak už ne. Odmění se většími květy a lepším zdravotním stavem rostliny. Pokud to pohnojíte později, keř je pak větší, neukončí růst květními pupeny, prorostou nové přírůstky, které už pupeny nenasadí, nebo pak i vymrznou. Zmíním ještě několik skupin středně vysokých a vyšších opadavých azalek šlechtěných v Holandsku a v Anglii. Ty narůstají metr a půl. Jsou tvrdší než stále zelené. V zimě nemají listy. V září a říjnu velmi hezky barví. Žlutě, červeně, oranžově. Patří do skupiny azalea Pontia, která nyní kvete a voní. Azalky se představují ve všech pastelových barvách a jejich odstínech. Lze je množit semeny, kdy drží barvu. Stále zelené jsou rhododendrony impeditum, rusatum. Mezi velkolisté zakrslé patří Má vlast, Tvrdá, Baden-Baden z Německa. Červenolisté kultivary nekupujte, nesázejte. Jsou sice efektní, ale v našich podmínkách snadno zmrznou. Stále zelený vysoký Rhododendron May je obyčejný, ale vydrží vše. Němci vyšlechtili velkokvětou skupinu Kalinka. Má velké květy, velké listy a malý vzrůst. Vzhledem k velikosti je dražší, ale dobrý. Z Německa též pochází Inkarho. Jde o patentovanou skupinu, nepotřebuje kyselé prostředí. Potřebuje lehkou humózní půdu. Snese půdu pH 7-8, což je velmi zásadité. Půda nesmí být jílovitá (na Hané). Enkianthus je poměrně velký keř 1,5 metrů i více. Není příliš rozšířený, květy moc hezké nejsou. Vhodné jen do sbírky,“ Tím pan Josef Janků zakončil teoretickou část a mohli jsme vyrazit do zahrady. Nejprve jsme se zastavili u malinojahody. Listí má jako malina, plod jako jahoda. Na jaře bíle zakvete, pak bude plodit. Na zimu uhyne, na jaře se ostříhá k zemi a z kořenů roste znovu. Stonky mají množství malých trnů, vymačkaná šťáva obsahuje množství pektinu. Cestou jsme obdivovali krásy rozlehlé zahrady a hlavně množství práce, kterou potřebuje. „Poctivě vypichujeme pampelišky,“ pravil pan Josef Janků, když jsme obdivovali kvalitní trávníky. „Jinak bychom se jich nezbavili.“ Juno bucharica se objevilo pro skalkaře asi před dvaceti lety. Je to choulostivá věc. „My jsme to zde vloni začátkem listopadu sázeli. Přes zimu to zvedl mráz, obnažil kořeny. Posypal jsem to substrátem a je to i přes všechny černé prognózy živé. Co k tomu dodat. A dnes ráno nám nečekaně hodně věcí pomrzlo,“ Mrazík nebyl velký, jen asi mínus 4 stupně, ale škody jsou poměrně velké. I na místech pod stromy, kde by to nikdo nečekal. „Příští rok to znovu obrazí,“ komentoval tu spoušť pan Josef Janků. „Jenže tu nádheru rozvitých květů kvůli tomu dnes neuvidíte. A zde máme rhododendrony Williams. Jsou poměrně tvrdé, dnešní mráz nově narašené části též poškodil. Ale znovu to proraší a poroste dál.“ Klesali jsme pomalu dolů křivolakými cestičkami, koukali vlevo a hned zase vpravo na ty nádherné výtvory jarní přírody. Níže již toho naštěstí mrazem tolik spáleného nebylo. Došli jsme úplně dolů na asfaltovou silnici, což někteří starší uvítali. Pro ně už tyhle přesuny členitým terénem příliš nejsou. Ale nakonec jsme vše zdolali bez úhony. „Chtěl bych poděkovat našemu průvodci majiteli Arboreta Šmelcova panu Josefu Janků,“ přihlásil se o slovo jednatel Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice Josef Šafář: „Prožili jsme pěkné odpoledne v nádherné přírodě a něco nového jsme se též dozvěděli. Jen mě mrzí, že i když exkurze byla veřejná a měla propagaci, zúčastnili se jen naši členové. Z občanů nepřišel nikdo, což je velká škoda. A navíc té krásy hodně pomrzlo. Děkuji všem, že jste přišli. Já se s Vámi loučím.“
Domů se všichni rozcházeli příjemně unaveni, ale obohaceni o spoustu skvělých zážitků. Trasu si zkrátili kolem Westernu, museli se tedy vrátit zahradou opět nahoru k nově otevřené prodejní hale Dva dvory a já s nimi. Znovu jsme se přesvědčili jak všemocná příroda je, když jsme procházeli kolem dalších mrazem spálených rostlin. „Podnikání v zahradnictví má své kouzlo, ale mnohdy přináší i hořká zklamání,“ říkal jsem si v duchu. A byli jsme nahoře. Ještě poslední pohled do údolí k Hrádkovu a pak mě již jen čekala cesta na kole po silnici do Boskovic.
Více: http://www.smelcovna.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2012
  • 590 zobrazení
mysticsmile
Co je Den Země? Počátky sahají do roku 1970. Tehdy senátor Gaylord Nelson spolupracoval se studentem Harvardovy univerzity Denisem Hayesou na protestních akcích a výukových programech s tématem ochrany ovzduší, vod a přírody. První Den země byl úspěšný a na jeho popud byla založena Americká agentura pro ochranu životního prostředí. Iniciativa se šířila a v roce 1990 se Dne země zúčastnilo 200 milionů lidí ve 141 zemích. V roce 1992 proběhl Summit Země v Riu de Janeiru organizovaný OSN. Dnes slaví Den země 22. dubna více jak miliarda lidí ve 175 státech světa a je to největší společný svátek celé planety.
Více: http://www.denzeme.cz/
V Arboretu Šmelcovna Dva dvory trochu předběhli čas a Den země oslavili – jak jinak – výsadbou stromu. A to již v pátek 13. dubna. Sám majitel Josef Janků k tomu říká: „Odstranili jsme starou nemocnou jabloň s rakovinou, místo ní jsme teď vysadili jinou. Přejme všichni, jak jsme tady, mladému stromku zdravý růst. Je to semenáč z osmdesátých let předminulého století. Jabloň by měla plodit za tři až pět let. Odrůda se lidově nazývá štrudlák, je pozdně podzimní, konzumuje se do Vánoc. Pak ztrácí chuť. Jedná se o velmi starou odrůdu, která se již běžně nepěstuje.“
Pak se všichni shromáždili ve venkovním zastřešeném posezení hned naproti prodejní hale, kde si vyslechli z úst pana Josefa Janků teoretickou část ukázky řezu dřevin: „Zásadně řežeme v období, kdy se sází. Vždy je třeba pečlivě zvážit objem kořenů k nadzemní části rostliny. Jsou řezy výchovné, zdravotní a udržovací. To platí pro okrasné i užitkové rostliny. U zdravotního řezu odstraníme všechny nemocné a uschlé větve. Například u jalovců jsou uvnitř staré uschlé větve po rzi hrušňové. Pak stromek nezdravě žloutne. Zde řežeme v předjaří, aby obnažené větve zimní Slunce nespálilo. Výchovné a udržovací řezy se provádí detailně po odkvětu. Podzimní řez není vhodný. Zbylé odkryté nevyzrálé větve spálí zimní ostré Slunce. V každém případě je třeba tuto práci svěřit zkušenému zahradníkovi, jenž pro danou lokalitu zvolí nejlepší metodický postup. Typickým příkladem je Tis. Já bych jej řezal touto dobou. Podzimní řez riskuje ožehnutí a spálení zimním Sluncem. Málokdo ví, že rostlinná buňka se nepoškozuje mrazem ale náhlým teplem. Pokud pomalu zmrzá, vytěsní vodu do mezibuněčných prostor. Při pomalém zpětném procesu ohřívání se voda stihne vrátit a rostlině se nic nestane. Proto staří sedláci natírali stromy vápnem. Bílá plocha se tolik nezahřívá. Třeba řezat Hortenzie je problém. A řezat Klematis, to je opravdu umění. Sám neznám nikoho, kdo to bezvadně ovládá,“ pokračoval pan Josef Janků. „ Klematisů je sedm velkých skupin, podle nich se zvolí způsob řezu. Například jsou botanické Clematis tangutica, ty kvetou vždy. V květnu se odstraní loňské zaschlé větve. Hodnocení zimy pro přeživší rostliny je zcela individuální. Nezáleží jen na mrazech. Spíš na vlhkosti a sněhové pokrývce. Javory je třeba hodně zalévat i v prosinci před zámrazem, pak bez potíží zimu přečkají. Zalévání jen v září a říjnu prodlouží vegetaci, ale na zimu rostlinám uškodí, kdy vymrznou. Teď Vás všechny zvu do naší zahrady, abychom se na to podívali přímo v terénu,“ zakončil teoretické povídání majitel Arboreta Šmelcovna pan Josef Janků.
Procházeli jsme nádherným přírodním parkem a na mnoha zastávkách předváděl pan Josef Janků, jak se řez ve skutečnosti provádí na mnoha různých dřevinách. Sám říká: „Každý při práci používá trochu jinou metodiku. Záleží též na místě. Proto je velmi těžké dělat besedu o řezu. A zde je Spirea. Ta se řeže až po odkvětu. Všechny třešně a peckoviny řežte až v květnu. U Jívy (kočičky), nechejte odkvést, pak na obloučcích ořežte na vrchní očka. Zde máme jehličnany, řežte je na jaře, jinak je zimní Slunce spálí. Strom lze bez obav zkrátit i o tři metry. Pak podrazí, je třeba jej zpevnit kůlem a vytvoří nový vršek. Ještě lze vystřihat prodlužující větve. Strom pak zhoustne. Zde vidíte hliníkové jmenovky. To je opravdu jediné, co venku vydrží. Je to tenký plíšek, do něhož se nápis vyryje třeba starou propisovačkou na dřevěné podložce. Tady nahoře je rhododendron Taurus, náhodou každý rok krásně kvete, ale tahle kultura sem nepatří. A zde zase podrážejí pivoně. Břízy by se též teď neměly řezat. A když odkvetou šeříky, tak staré zbytky květů hned odstranit, aby to nedělalo semena a nevysilovalo rostlinu. Příští rok to pak lépe kvete.“ A takto nás pan Josef Janků prováděl celou rozsáhlou zahradou asi dvě hodiny. Nemá zde smysl vypisovat vše, co předváděl. To by nestačilo deset stran textu. Občas se do instruktáže zapojil i Ing. Josef Kostelecký a Josef Šafář, členové ZO ČSZ Boskovice. Oba vynikající odborníci na zahradnickou problematiku. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého a mohli obdivovat i vynikající znalosti a zručnost všech tří pánů.
Po návratu k výstavní hale mi majitel Arboreta Šmelcovna pan Josef Janků k vydařenému odpoledni doplnil: „Dnes jsme skáceli starou nemocnou jabloň, vyčistili mez a zasadili nový mladý exemplář. Je to stará britská odrůda z roku 1872 doporučovaná Ing. Stanislavem Bočkem z Mendlovy univerzity Brno. U nás není příliš rozšířená, mezi zahrádkáři známá spíše pod lidovým označením štrudlák. Konzumně zraje v říjnu až prosinci, plody v dobrém sklepě vydrží do ledna. Snad dobře poroste. Akci jsme spojili s otevřením výstavky cibulovin zde v nově otevřené prodejní hale, která je hned naproti. Pak jsme prošli zahradu a ukázali si různé druhy okrasných řezů. Znovu opakuji, že s jarním řezem se nemá po zimě spěchat. V našem regionu je nasazeno hodně věcí, jež sem nepatří a probouzejí se k životu později. Proto je třeba počkat, až se proderou ze země. Připomínám, že od března provozujeme výstavní a prodejní halu otevřenou denně 9.30 – 16.30 hodin. Nabízíme široký sortiment keramiky, semen firmy Semo Smržice a budeme ještě doplňovat sortiment o včelařské produkty – medovinu, krémy a masti od společnosti Včelnex s.r.o. Zábřeh. Dnešní malé slavnosti se zúčastnili též paní Marcela Hamerská – administrátorka MAS Boskovicko Plus, Ludmila Svobodová – členka revizní komice ZO ČZS Boskovice, Ing. Josef Plch – předseda revizní komise ZO ČZS Boskovice, Ing. Josef Kostelecký – vedoucí kroužku Mladý zahrádkář při ZO ČZS Boskovice a Josef Šafář – jednatel ZO ČSZ Boskovice.“
Myslím, že účelně strávené páteční odpoledne v přírodním areálu Šmelcovna se všem líbilo. Získali jsme nové poznatky vynikajících odborníků, které se mnohým hodí při zakládání a údržbě domácí zahrádky. Navíc pobyt na čerstvém vzduchu také nikomu neuškodil.
Více: http://www.smelcovna.cz/
www.boskovice.cz
http://www.mendelu.cz/cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 13.4.2012
  • 350 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pavliq
Rhododendron - Kardinál červený, loňský chcípáček se letos opravdu vydařil!
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 27.4.2013
  • 328 zobrazení
vladar006
Na začátku loňského léta jsme strávili krásných 10 dní v Alpách, ve Vysokých Taurách. Při výběru jsem příliš nepřemýšlel, děti chtěly vidět ledovce, a tak mi nedošlo, že sice jedeme do vysokých hor, ale také na žulu. To byla samozřejmě škoda, protože na vápencích toho roste tak nějak víc a je to zajímavější. Nicméně měli jsme štěstí, že zrovna v Matrei in Osttirol, kde jsme bydleli, je jeden ze svahů překvapivě vápencový, a tak zde rostla příjemná směs lecčehos. Také jsme se vypravili na jeden výlet do Lienzských Dolomit, kde jsem prvně viděl smrkovník plazivý a dále hojnost tučnic a pětiprstek vonných, kruštíků, korálici či měkčilky. Bohužel, do vrcholových partií jsem se nedostal, takže případné setkání se vzácnějšími druhy temnohávků musí posečkat na jindy. Za celý pobyt jsme tak mohl spatřit na dva tucty taxonů orchidejí (včetně zajímavého křížence pětiprstky s prstnatcem Fuchsovým nebo neznámého mně prstnatce). No a jelikož krásně kvetly rhododendrony a po celou dobu nám výjimečně přálo počasí, byla to dovolená vskutku parádní.
Spatřené zajímavé druhy:
tučnice velkokvětá, tučnice obecná, tučnice alpská, okrotice červená, pětiprstka žežulník, p. vonná, p. hustokvětá, vstavač osmahlý, prstnatecc Fuchsův, p. májový, p. pletní, prstnatec ???, běloprstka bělavá, temnohlávek černý, bradáček vejčitý, b. srdčitý, vemeník dvoulistý, vemeníček zelený, hlístník hnízdák, kruštík tmavočervený, k. šírolistý, k. oddálený, smrkovník plazivý, korálice trojklanná, měkčilka jednolistá, tořič hmyzonosný, 4 druhy hořcovitých aj.
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • červenec 2016
  • 310 zobrazení
pitrsanx
V sobotu 20.10.jsem s manželkou a synovcem jeli navštívit a upravit hroby.Jeli jsme do PŘIBYSLAVI u Žďáru nad Sázavou a do MORAVCE u Velkého Meziříčí.
Jede se krásnou sázavskou krajinou a Českomoravskou vrchovinou, bohaté na historii, kulturou a starými stromovými skvosty ( pamětníky ). Zaujala mě socha obřího koně, který se snaží z bažiny vytáhnout vůz, u obce Hamry nad Sázavou.Podobných různorodých soch je v tomto kraji více.
[https://maps.google.cz/maps/ms?hl=cs&ie=UTF8&msa=0&msid=107260491528957433165.0004814b3717ee2c4d7b9&ll=49.602701,15.910606&spn=0.114366,0.307274&z=12]
[http://www.zdarskypruvodce.cz/2010/06/sochy-od-zdarskeho-umelce-michaela-olsiaka]

Přibyslav je město v kraji Vysočina. Přibyslav leží na řece Sázavě
Město se rozkládá na západním okraji Českomoravské vrchoviny v oblasti s výskytem stříbrné rudy. První písemné zmínky jsou z poloviny 13. století, kdy český král Václav I. udělil městu soudní pravomoc 1. stupně (horní právo) a tím i osadě pod místním hradem městská práva. V dobách husitských válek byla těžba přerušena a další pokusy o obnovu v 16.–18. století nebyly úspěšné.
Při obléhání Přibyslavi zemřel 11.října 1424 u vesnice Schönfeld (dnes Žižkovo Pole) vojevůdce Jan Žižka. Jeho bojovníci pak město dobyli, hrad vypálili a používali jej jako vojenskou základnu pro výpady na Moravu.

MORAVEC
Leží v pěkném, hornatém kraji Českomoravské vysočiny, asi v polovině silnice Velké Meziříčí – Bystřice n. P. Okolí je vroubeno bohatými jehličnatými lesy a uprostřed polí a luk se zrcadlí hladiny četných rybníků.
Moravec leží na náhorní rovině asi 530 m nad mořem. Podnebí je poněkud drsnější, ale velmi zdravé. Průměrná roční teplota je 8 °C, množství srážek ročně asi 480 mm. Zima bývá zpravidla delší a tuhá, jaro krátké, doba letní a podzimní bývá slunná a krásná. Zdejší pošta patří mezi nejstarší na Moravě. Od roku 1894 je zde zřízena telegrafní stanice a od roku 1895 navázáno spojení poštou do Tišnova.

Park
Zajímavý park na Českomoravské vysočině

V obci Moravec je kolem zámku ze 14. století asi 3 ha park. V parku je poměrně dosti velká sbírka exotických dřevin. Mezi nejcennější jistě patří velmi hezká borovice Jeffrayova (Pinus Jeffreyi), která roste blízko vchodu, téměř u silnice. Je 25 m vysoká a v prsní šíři měří 212 cm v obvodu. Podle údajů bývalého zahradníka Jana Dobrovolného téměř každoročně plodí a plná semena mají 100 % klíčivost. Plných semen prý však bývá málo; toto potvrdila i naše orientační zkouška řezem: ve 100 zkoušených semenech bylo pouze 11 plných. V horní polovině parku dominuje jedle vznešená, či stříbrná (Abies procera), která je 18 m vysoká a v obvodu ve výši 1,3 m dosahuje 238 cm. Horní část kmene je poškozena kmene bleskem a usychá. Vedle ní stojí velmi bizarní hadí forma smrku obecného (Picea abies f. viminalis), 18 m vysoká se 200 cm v prsní výšce.
U místního obyvatelstva (i ze širšího okolí) je však moravecký park proslulý svými bohatě kvetoucími rododendrony a azalkami, které tvoří dominantu v přední části parku za stromořadím starých lip. Jedná se většinou o bohatě kvetoucí křížence nejrůznějších barev.

Z ostatních dřevin stojí za zmínku nedaleko vchodu kvetoucí šácholán Soulangeův (Magnolia soulangiana), smuteční forma našeho domácího jasanu (Fraxinus excelsior f. pendula), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), jedle kavkazská (Abies normanniana), červenolistý buk lesní (Fagus silvatica f. antropunicea), střihanolistá forma dubu letního (Quercus robur f. pectinata), barevné a jiné formy javoru (Acer pseudoplatanus f. leopoldii, A. platanoides f. schwedleri, f. stolli), korkovník amurský (Phellodendron amurense) s pružnou, korkovitě ztloustlou kůrou, borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedle ojíněná (Abies concolor), borovice černá (Pinus nigra), douglaska tisolistá (Pseudotsuga taxifolia), zerav řasnatý (Thuja plicata), různé cypřišky (Chamaecyparis pisifera, Ch. optusa f. aurea, Ch. lawsoniana), limba (Pinus cembra), modřín japonský (Larix leptolepis), smrk pichlavý , f. stříbrná (Picea pungens f. argentea), tis červený ( Taxus baccata), smuteční forma jilmu (Ulmus glabra f. pendula), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), lípa kavkazská ( Tilia dasystyla), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), překrásně kvetoucí liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii), panašovaná forma americké svídy bílé (Cornus alba f. gouchaultiti), různé kaliny a tušalaje, moruše aj. Za pozornost také stojí východoasijská liana zimokeř okrouhlolistý (Celastrus arbiculata), který ovíjí olši, rostoucí v horní části parku. Z pěnišníků bylo možno určit Rhododendron molle, R. flavum, R. japonicum.
V sadu, který sousedí s parkem a byl dříve součástí panství, rostou tvarované tisy (5 a 4 m vysoké), v dolní části jsou stříhané do polokoule, horní pak do tvaru dvou kuželů, nasazených na nízkém válci.
Na vytváření této - na poměry Českomoravské vysočiny poměrně bohaté sbírky, má - podle slov bývalého zahradníka - hlavní zásluhu bývalý majitel panství Gabriel Graf von Gudenus, který byl členem dendrologické společnosti.
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 20.10.2012
  • 295 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jeanny
Putování po oblasti zvané Ladův kraj přes pěkné vesničky a rozsáhlým lesem zvaným Voděradské bučiny, který je i chráněnou rezrvací. V oblasti se nachází několik naučných a turistických stezek. Ve VB je rovněž zajímavé velké množství kamenů. Ondřejovská hvězdárna je volně přístupný park, kde platí pro návštěvníku zákaz vjezdu autům. Nejlepší je jej navštívit začátkem května v době kvetení rhododendronů, je jich tam dost.
Kategorie: přírodavesnice
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • srpen 2011 až srpen 2012
  • 231 zobrazení
2mk
Obec na Sokolovsku při severní hranici Slavkovského lesa. Její čestný občan Karel Höger zde slavil 65.narozeniny. Množství památných stromů (4 lípy velkolisté "U Vondrů" staré 300 let, průměr kmene 273-731cm, dub letní, stáří 250 let, kmen 636cm, dva javory klen staré 200 let, kmeny 335 a 397cm, lípa velkolistá u kostela, stáří 300 let a kmen 560cm). Dendrologicky významný zámecký park (sekvoje obrovská jediná v kraji, r.1979 umrzla, buky, jilmy, tisy, rhododendrony, javor mléčný s obvodem 340cm, největší červenolistý buk s obvodem 355cm, smuteční břízy, Tsuga canadensis, vejmutovka, jedlý kaštan)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 9.4.2012
  • 192 zobrazení
jazvylety
Při návštěvě botanick se mi velice líbily rozkvetlé azalky a rhododendrony. Chci se s vámi podělit o jejich krásu.
Kategorie: koníčkypříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2008
  • 174 zobrazení
maltereza
https://youtu.be/mJOQGNCbHvw
V Arboretu v Novém Dvoře je možné zhlédnout bohatou dendrologickou sbírku dřeviny pěti světadílů. Roste zde na 7 000 druhů rostlin, dřevin a bylin, jejich variet, kultivarů a zahradních odrůd. Můžete zde vidět rostliny vřesovišť, rašelinišť, písečných dun pobřeží Baltu, himálajské rostliny, sbírky dřevin z Číny, Dálného východu a Japonska a rozsáhlé sbírky dřevin a bylin z východního a západního pobřeží a středozápadu severní Ameriky. Arboretum proslavila velká sbírka rodu Rhododendron, která patří k nejbohatším sbírkám v ČR. V expozici se nacházejí zástupci obřích "mamutích stromů" sekvojí, borovice osinaté z Arizony, přesahující ve své domovině stáří 4000 let i vývojově prastarého, posvátného a léčivého jinanu, pamětníka dinosaurů.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 6.6.2015
  • 173 zobrazení
dj-petr
ZAHRADNICTVÍ WWW.BAMBUSCENTRUM.CZ V TŘEBÍZI.
16.5.2015 byla sobota a bylo nádherné počasí. S kamarádkou Jiřinkou jsme se jeli podívat na stromečky a kytičky do úžasného zahradnictví v Třebízi u Slaného. Kromě krásně kvetoucích pokojových a balkónových květin zde mají nádherné bonsaje. Jsou zde k mání i borovice dovezené z Japonska. Jedné je 140 roků!!!
Najdete zde jehličnany, listnáče, magnolie, javory, rhododendrony, azalky, pnoucí rostliny, bambusy, traviny, růže, lekníny a různé, další vzácné rostliny.
18. a 19. dubna 2015 se koná výstava okrasných kaprů KOI od firmy ALCEDOR. Tvarované stromy a bonsaje byly nádherné a velikou konkurencí jim byly kdoulovce, azalky a pivoňky, vše v úchvatných barvách.
Mezi návštěvníky byli stále přítomní majitelé, kteří dokázali erudovaně zodpovědět každou otázku z oboru pěstování rostlin.
Celé zahradnictví je vkusně, přehledně a s citem navrženo a realizováno. Všude je cítit láska k rostlinám a je vidět, s jakou péčí se jim majitelé věnují.
Určitě Vám doporučuji návštěvu tohoto zahrádkářského skvostu.
DJ Petr Ježek

PS: Omlouvám se za sníženou kvalitu fotografií. Byly pořízené mobilním telefonem a z důvodu silného, slunečního jasu, nebylo na displeji téměř nic vidět, takže fotky jsou dělané poslepu a odhadem.
Děkuji za pochopení. P.J.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2015
  • 162 zobrazení
zoozt
Turnaj v bowlingu zaměstnanců ZOO. Náš tým zahradnického oddělení (botanickodendrologického) startoval pod názvem Bowling Team Rhododendron a z 12-ti týmů jsme skončili 4. Navíc Marťa byla vyhlášena nejlepší ženou v součtu bodů a jako tým i díky jednotným dresům jsme obdrželi cenu "sympatie". Za nás bowleli: Předseda, Georg, Ali, Milada, Marťa + Iva.
Kategorie: sportzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 18.1.2005
  • 154 zobrazení
moudrasek
Květy mých výpěstků :))
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2003 až červen 2012
  • 148 zobrazení
vave-ri1
Až na tu borovici na kmínku jsou všechny miniaturní jehličnany (čarověníky) zakoupené u Najmanů v Černošicích. I ten malý rhododendron. Po deseti letech většinu jehličnanů mám stále ještě na zahrádce, až na dva miniaturní smrky, které zničila nějaká choroba. Pro srovnání přidávám fotky z léta 2015. Borovička na kmínku je od Veram.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2013 až květen 2015
  • 149 zobrazení
pavelct
Parádní pobyt v chatě bez elektřiny, teplé vody z kohoutku a s kadibudkou...
Naskytla se nám příležitost využít zázemí jedné lovecké chaty pod Králickým Sněžníkem a taková nabídka se neodmítá ;o) Skvělá regenerace s výstupem na Králický Sněžník.
Během výstupu se nám konečně po několika letech hledání podařilo nalézt kytku/keřík - Rhododendron ferrugineum, který je jediný svého druhu nejen v lokalitě Králický Sněžník, ale i v České republice a nejbližší taková je k vidění až v Alpách.
Pěkné slunečné tři dny až na krátkou, ale intenzivní bouřku s kroupami pod vrcholem Králického Sněžníku...
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 138 zobrazení
zoozt
3.ročník bowlingového turnaje ZOO Ostrava v Rubínu 27.11.2009. 1. místo Magistrát MO, 2. místo Bowling Team Rhododendron alias botanickodendrologické oddělení ZOO Ostrava!!!
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 27.11.2009
  • 133 zobrazení
vave-ri1
Vždycky jsem toužila po rhododendronech. Do nedávna jsem si troufla jen na miniaturní japonské azalky a rhododendrony, loni jsem si ale splnila sen a koupila dva rhododendrony, které budou v dospělosti velké 1 až 1,5 m. A letos jsem přidala další dva. :o) Ty rozkvetly nejdřív, protože za sebou měly zimu ve skleníku.
Dnes večer mě napadlo, že z letošních fotek udělám album, takže zítra budu muset nafotit všechny další malé azalky a další rhododendronek.
Kategorie: koníčkypříroda
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • jaro 2015
  • 120 zobrazení
jeanny
Při surfování po internetu jsem objevila tuto oblast. Stezky byly užší a ne vždy sjízdné. Ale rozhodně bylo na co koukat. Spousta krásných a upravených zahrad a v každé minimálně 1 rhododendron. Majitelé si taky hodně "vyhráli" se stromy a keříky, no stačí se podívat. Všechno jsem nestihla, tak snad příště.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 112 zobrazení
hancule
Pěnišník (Rhododendron) (česky také rododendron, rhododendron, azalka, pěnišník) je rod rostlin náležící do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Je to velký rod s více než 1000 druhy a nepočítatelným počtem odrůd. Většina z pěnišníků nápadně kvete.
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 14.5.2011
  • 113 zobrazení
jeanny
Napadlo mě se podívat do Dendrologické zahrady v Průhonicích, myslela jsem, že to projdeme za 2 hodiny, ale když chcete projít vše a ještě se vším pořádně pokochat, počítejte s delší dobou. S mamkou jsem se tam vypravila, když ještě kvetly rhododendrony, které se mi hodně líbí. Zahrada byla rozkvetlá, takže jsme si to užily, mamka je s tím nadšená a všem známým se chlubí a doporučuje. V zahradě je možné si nějako rostlinu i koupit.
Pokud se tam vypravíte, tak upozorňuji na horší možnosti parkování, v době naší návštěvy tam bylo aut opravdu hodně, auta stála i na příjezdové komunikaci, jestli můžete, dejte přednost příměstským autobusům, popř. se dá zaparkovat u obchodních center a pak dojít pěšky. Daleko to není.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.5.2016
  • 116 zobrazení
vanem
Moje první Amerika - Appalachian trail.
Zelený tunel, či horská dráha napsal o AT jeden z Čechů, Tomáš Ondrušek, který část trailu prošel. Je jedním ze tří „Triple Crown“ super dlouhých pěších cest napříč USA. Appalachian trail je nejvýchodněji položený trail začínající na hoře Springer Mountain v Georgii a končící na severu ve státu Maine, téměř u hranic s Kanadou na hoře Mount Katahdin. Většina hikerů ho začíná jít spíše na jaře ze severu z Maine, aby na podzim byli na jihu v Georgii, my ho šli od jihu na sever. Dle mého je asi nejvýstižnější právě název zelený tunel, protože přesně tak to na člověka působí. Zejména v Georgii a v části Severní Karoliny a státu Tennesse. Nekonečná cesta listnatými lesy okořeněnými alejemi Rhododendronů, neustálá vlhkost, ve Smoky Mountains pak opravdová divočina, kdy chodec slunce zahlédne jen velmi zřídka, působí spíše na psychiku než na fyzický fond. Záleží na momentálním nastavení hikera. Musím říct, že jsem si to spíše hodně užíval, ale pokud prší (a deště jsou tu opravdu dlouhé a kruté) stává se z toho naopak pěkné psycho. Není to trail pro každého. Vím zcela určitě, že bych ho celý nedal, nejsem vyléčený alkoholik ani si nechci nic dokazovat. Dle mého, kdo ho dojde celý (asi 2200 mil), skončí buď osvícený jako Milarepa či rovnou v Bohnicích. My jsme jen ochutnávali a bylo to fakt chutné, včetně městeček Hiawasee, Knoxville, Charlettesville a toho největšího města Washingtonu.
Jenom takový magoři jako tihle tři se mohli vydat na Appalachian trail. Vše to byl nápad profesora na Mendelově univerzitě v Brně, botanika, spolutvůrce parku v Lednici, prof. Ing. Miloše Pejchala Csc. Přidal se cestovatel Jindra Nebojsa, který byl snad úplně všude, jenom letos absolvoval třítýdenní túry v Tibetu, Argrentině a Chile, Indonésii a hned po návratu z AT odjel na Maltu a pak na Madagaskar. A poté i moje maličkost, která chtěla vidět zemi indiánů kmene Cherokee a Potomac a zažít si svojí první Ameriku. Největší respekt má u mne Miloš, který to vše zvládnul v 68 letech a to jsme se nějak nešetřili. Některé dny se chodilo i 26 km v horském prostředí, v průměru tak 20 km denně…Sice nám zamyšlený profesor nadšený z každého amerického stromu či keře občas vypadl z cesty a to doslovně (padal 5m do strže, kde ho zachytily stromy) či se nám prostě ztratil. Ale vždy jsme se zase našli.
Asi na druhém shelteru se náhle zjevili dva psi, celou noc nás hlídali před medvědy a ráno zase odešli. Zřejmě andělé.:)Foťák byl věčně zamlžené, tak i fotky jsou jakoby stále v mlze.:)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 104 zobrazení
sonaajakub
Jihozápadně, cca 70 km od Vídně se nachází pohoří Rax. Rax je vysoko vyzdvižená náhorní plošina (1500-2007m) se strmě spadajícími okraji. Je pokryta krasovými závrty a nejvyšší kopec se jmenuje Heukuppe (Stoh). Vápenec se zde vyskytuje všude a proto tolik krásných luk plných horské květeny. Která jak jinak byla našim cílem a lákadlem, proč tuto oblast navštívit. Převýšení 1000m jsme zdolali lanovkou, takže jsme měli mnoho sil a času na naše botanizování.

No a co jsme viděli? Plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), hvozdík alpský (Dianthus alpinus),mochna Clusiova (Potentilla clusiana), vratička měsíční (Botrichium Lunaria), jestřábník huňatý (Hieracium villosum), pěnišník plsnatý (Rhododendron hirsatum), řebříček Clavennův (Achillea Clavenae) atd.

Měli jsme typ na přespání v údolí Hollental u řeky Schwarza, v místě zvaném Kaiserbrunn naproti Schnepkapelle (kapličce), kde Vodovody a kanalizace Vídeň na svém pozemku umožňovali táboření. A ejhle, tento rok to, ale bohužel neplatí. Tábořiště je zrušeno z důvodu I.stupně ochranného vodního pásma. A co teď. Měli jsme tu v plánu dvě a tři noci pobývat. Jediné co bylo možné na tomto místě použít toalet a načepovat vodu, či využít nerezové koryto na omytí. Ale kde přespat??? Táboření je povoleno prozatím na parkovišti pod dolní stanicí lanovky (Talstation) v Hirschwang an der Rax. Zde je malý zelený plac pro postavení stanů, ale my využili našeho auta. Je zde postavena toi toika nebo lze využít toalet na stanici lanovky, takže problém kam s ním vyřešen :-)

Lanovku lze objednat a zaplatit on-line. My kupovali lístek na místě a při koupi i zpáteční jízdenky budete muset uvést čas návratu. Více na www.raxalpe.com
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 6.7.2017
  • 101 zobrazení
jerinka
Každé jaro v parku lešenského zámku rozkvétají tisíce květů azalek a rhododendronů.Je to nádherná podívaná a balzám pro každého člověka.
Kategorie: dokumentypříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.5.2013
  • 100 zobrazení
Reklama