kubula
JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!!
Brno, přehrada, 4.2.2012.
Asi 20 děr o průměru 0,5 - 1,5m, v úseku mezi Sokolským koupalištěm a nuda pláží.
http://www.mpb.cz/tiskove-zpravy/varovani-pred-vstupem-na-zamrzlou-hladinu-brnenske-prehrady-trva-i-dnes/
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 4.2.2012
  • 4 826 zobrazení
slon11
  • 13.2.2021
  • 2 841 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
petruno
Jít na letecký den a nepodívat se na naší zemičku z ptačí perspektivy to snad ani nejde. Páťa se tak trochu bál ale nakonec vlezl do Cesny jako odvážný kluk, jako další pasažer se přihlásil Pepíček. Ondra měl smůlu protože mi ho máma opět předala nemocného s bolestmi břicha a zvracením, druhý dem byl v pořádku. Klukům na startu při rolovámí po dráze zamrzl trochu úsměv, ve vzduchu už jim to i povídalo, oba kluci byli v letadle poprve. Pohled na bydliště z 300 m výšky je prima. Focení přes sklo není nejlepší, ale pilot mi zakázall otevřít dveře, za to mě nechal pilotovat éro, silná termika s námi házela sem a tam. Přistání bylo bez problémů, až na šíleně hrbaté oustecké letiště. Kluci vylézají z letadla jako hrdinové, moc se jim to líbilo.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2013
  • 2 784 zobrazení
kiwik
Tuto sobotu jsme si vyzkoušeli tradiční finský sport - finské saunování, které se končí skokem do téměř zamrzlého jezera. V sauně pro patnáct lidí nás bylo 35, tak tam bylo opravdu pěkně horko!! Abychom si tam ten čas zpříjemnili, navzájem jsme se šlehali břízovými proutky a rožhavené uhlíky jsme polívali pivovou vodou.. fotky našich skoků do jezera si ponecháme pro sebe ;o) V mezinárodním duchu se poté rozjela i barbecue párty, každý národ se prezentoval písní ve své rodné řeči (my jsme se představili s písní - Vínečko bílé), ovšem Španělé nakonec všechny beztak překřičeli.. Tyto zpěvy se staly nedílnou součástí našich venkovních akcí, takže jsme si do příště daly závazek naučit se Včelku Máju, obzvláště za účelem potěšit naše německé spolužáky.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2006
  • 2 161 zobrazení
anquetil
Brněnská přehradal v pozdním odpoledni 28.ledna 2006
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2006
  • 1 618 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
martin342
silné mrazy začátkem ledna vykouzlily na horním toku Labe zajímvé scenérie
více  Zavřít popis alba 
  • 11.1.2009
  • 1 538 zobrazení
foto-honza
fenomenální horolezec, fotograf, kameraman, filosof

Jeho činnost se neomezovala pouze na sportovní stránku horolezectví a outdoorových činností. Byl také výbor-
ným fotografem, filmařem, spisovatelem a svérázným filosofem romantiky dobrodružného života. K jeho nejznámějším
počinům v těchto sférách patří kromě založení Fesťáku i kniha „Ze života horolezce“, v níž popisuje své nejzajímavější
cesty. Vyznává se v ní i ze sympatií k názorům Dr. Julia Kugyho, milovníka Alp z přelomu století, který ve své knize „Ze
života horolezce“ popisuje tehdejší dění na alpských hřebenech. Protože tyto názory jsou blízké i našemu časopisu, do-
volíme si jej spolu s Miroslavem Šmídem ocitovat...

http://www.casopisdobrodruh.cz/archiv/0598.pdf
-------------------------------------------------------------------

Miroslav „Lanč“ Šmíd
Hned vedle Kaple svatého Kříže je vztyčen symbolický náhrobní kámen s vytesaným portrétem vousatého vlasatého muže a s nápisem Míra Šmíd 1952 – 1993. Polický rodák Miroslav „Lanč“ Šmíd byl špičkový horolezec, a to nejen v českém měřítku. Z lezení si vytvořil svůj osobitý životní styl. Proslul řadou extrémních sólovystupů, z nichž asi nejznámější je výstup na El Capitana v severoamerických Yosemitech. Tenhle tisíc metrů vysoký žulový monolit poprvé zdolal W. Harding v roce 1958 a trvalo mu to plných 72 dní. Miroslav Šmíd skalní stěnu El Capitana zlezl v roce 1978 jako první Čechoslovák. Yosemity se mu nakonec staly osudem. Po několikadenním sólovýstupu se dne 11. září 1993 zřítil ze stěny yosemitské Lost Arrow…
-------------------------------------------------------------------

Dosud nejsilněší zážitek
Jak už jsem řekl, lezu rád a všude. Pokud jde o zážitky z lezení a z krásné přírody, budu si vždy samozřejmě připomínat sólovýstup na El Capitan (tisícimetrovou západní stěnou Dihedral Wall jako 1. Evropan za 8 dnů v kalifornské Sierra Nevada v roce 1978), silné dojmy mám z Peruánských And (Huayhuash Cordillera v roce 1980, Šmíd zde zdolal štít Razac 6017m severovýchodním hřebenem a jižní vrchol druhé nejvyšší hory Peru Yerupajá 6634m západní stěnou), z Kavkazu (cesta Ňu-Ňu na Tju-tju 4460m v oblasti Adyr-su v Centrálním Kavkazu v roce 1981). Krásné jsou Fanské hory v Tádžikistánu. Nesmím zapomenout ani na Norsko, kde jsem viděl a lezl nejkolmější žulové stěny a na Alpy. Zde se mi splnil dlouholetý klukovský sen - výstup na Matterhorn. Ale pro dojmy a horolezecké terény není nutno jezdit jen za hranice. Silné zážitky mám z Adršpachu, ze Skaláku a odjinud. Nedávno jsem si dokonce zalezl s chutí v ledu u Turnova a v Obřím dole. Našel jsem tu krásně zamrzlé ledopády a vyzkoušel si v nich své nové mačky.

Více zde: http://www.homh.cz/products/mitroslav-smid-v-mnichove-hradisti-1983/
-------------------------------------------------------------------

Ze života horolezce - Cesty a návraty (Miroslav Šmíd)
„Rád dělám věci, které nejsou předem jisté. Nedělám to, co považuji za nemožné."

V pondělí 6. září ráno vyšel „zkusit sólo na Lost Arrow, 380 m vysokou žulovou věž, stojící před hradbou stěn u yosemitského vodopádu. ... Ve čtvrtek 9. září ráno byl Míra dalekohledy pozorován již kousek pod vrcholem, jak se pohybuje po širší polici. Předpoklad byl, že brzy doleze na vrchol a odpoledne se vrátí do kempu.“ Nevrátil. Rozbité tělo našli na dně soutěsky mezi věží a masivy. Dlouho před tím si zapsal mj.:

„Rád dělám věci, které nejsou předem jisté. Nedělám to, co považuji za nemožné. ... Je nutné být rychlý, ale rozvážný. ... Kombinace rozvahy a rychlosti se uplatní i při sólovém výstupu. Člověk je rychlý díky způsobu lezení a musí být rozvážný, protože tady se padá jen jednou, naposledy.“ To se žel v září 1993 naplnilo.

Knihu, z níž je několik výše uvedených vět, připravil vskutku odpovědně jeho přítel Václav Hornych, který ji spolu s několika dalšími přáteli doplnil i zasvěcenými vzpomínkami. Za zmínku stojí i kvalitní fotografická část, která nejen dokumentuje, ale výtvarně knihu dotváří. Většina fotografií je z archivu Miroslava Šmída. Grafickou práci na knize kvalitně odvedl Petr Suchánek.
-------------------------------------------------------------------

Více o MIrkovi:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_%C5%A0m%C3%ADd_%28horolezec%29

http://www.veselyvylet.cz/cz/vv6/vv64042.html
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2005 až září 2012
  • 1 534 zobrazení
cervik-dobriv
Volání Sahary

Čtyřkolka rovná se dobrodružství. Můžete ho zažít hned za humny, někdo za ním jezdí do Rumunska, jiný na Ukrajinu, ale jestli je někde skutečný čtyřkolkářský ráj, tak je to v Maroku, konkrétně v písku Erg Chebbi. Do těchhle obrovských písečných dun jezdí celé výpravy čtyřkolkářů, někteří s cestovkou, jiní, jako třeba Jarda Černý, v partě na vlastní pěst.

Text: Jiří Nývlt
Foto: J. Černý

Technika
Jarda Černý byl v Maroku už po druhé. Už podruhé při přípravách na cestu strávil asi tak 4x víc času, než samotnou expedicí – hledáním na Googlu, na Google maps, zanášení údajů do GPS. A už podruhé si na cestu opět vybral čtyřkolku TGB Blade 550 IRS SE. Nedá na ní dopustit, a ví velmi dobře proč. Do Maroka se vypravilo sedm Čechů a osm Slováků, takže celkem 15 čtyřkolek. Mezi nimi Arctic Cat 700 H1, dvě Yamahy Grizzly, čtyři Outlandery, jeden Kingquad a další, ale Jardovi se osvědčila nepřetechnizovaná, spolehlivá TGB Blade 550 IRS. Měl cestou nejmíň technických problémů, vlastně jenom jediný, upadla mu espézetka, ale jak on sám přiznává, je to hodně o stylu jízdy. Kromě toho na Bladu ale také například vůbec nebylo nutné vyztužovat zavazadlové rámy, jak to museli udělat kolegové na ostatních čtyřkolkách. A ještě jednu dobrou vlastnost u Blada objevil – přední i zadní rámy jsou natolik široké, že přesahují přes blatníky, a to je moc šikovné, protože když se se čtyřkolkou složíte na bok, tak se TGB Blade opře o tenhle rám a o kola, takže blatníkům a řídítkům se nic nestane. A taky máte kam dát náklad. Pokud je u čtyřkolky rám malý, pak taky máte málo místa pro bagáž. A že v Maroku měli pěkně naložíno: pitnou vodu na několik dní, 60 litrů benzínu (kromě plné palivové nádrže), jídlo, stany, Jarda navíc stoleček se židličkou a dokonce i pár lyží, o tom ale bude řeč později.

Tam a zase zpátky
Trajektem trvá cesta z Janova do Maroka dva dny, a protože se posádka už nudí, tak si zpestřila plavbu formou mimořádné události. Zčistajasna začaly po celém trajektu ječet sirény, hoří, volali jedni, potápíme se, křičeli jiní. Stevardi a celá posádka už v záchranných vestách, a přesně v okamžiku, kdy se nervově labilnější pasažéři chystali naskákat do vody, tak nám řekli, že nás všechny dostali, že to bylo jen cvičení. Asi se takhle posádka baví.
Jinak čtyřkolkování v Maroku samozřejmě není z nejlevnějších. Takováhle měsíční akcička vás vyjde na cca 35 000 peněz. Jen samotná doprava tam a zpět (pokud jste dva až tři v autě) vás vyjde skoro na dvacku a trvá osm dní, čtyři dny tam a čtyři zpět. A tak do Maroka jezdí lidi, co nemají velké problémy s penězi. Jeden z letošní partičky si například v Barceloně vystoupil, že do Maroka přiletí později, na čtyři hodiny si odletěl na Kanárské ostrovy vykoupat se na pláži, pak si ještě odskočil do Rakouska něco si vyřídit, a pak zase letěl zpátky...

2070 km
Ale nebudeme tu mluvit pořád jenom zprostředkovaně, dejme slovo samotnému Jardovi:
Přistání v Tangere i marocká celnice byly bez problémů, dokonce i když si jeden z nás zapomněl doma pas. Vystavili nám bez problémů náhradní doklad, tady si holt turistů váží. Cestou do nitra Maroka jsme se ještě zastavili v ruinách římského města Volubilis, ale pak už jsme dorazili do našeho výchozího bodu v Erfoudu v regionu Souss-Massa-Daraâ, který někdy bývá nazýváno „Brána Sahary“. Vyložili jsme čtyřkolky z plaťáků, natankovali (litr naturalu vyjde v přepočtu na cca 27 korun), a kolem poledne hurá na naší první třídenní výpravu směr hory a koryta řek.

První třídenka – hory
Hory to byly pěkné, třítisícové a jmenovaly se Atlas. V noci sice zima, ráno čtyřkolky zamrzlé jinovatkou, jinak ale přes den okolo 20 stupňů, takže hodně příjemně.
Do výšky tři tisíce metrů jsme jeli ve skupinkách po dvou, po třech, abychom si vzájemně neprášili. Riziko ztracení bylo prakticky nulové, protože každý měl buď mapu nebo GPS, a kdo neměl ani to ani ono, držel se někoho, kdo jí měl. Místy jsme projížděli sněhovými poli, křižovali jsme vádí, vyprahlá koryta vyschlých řek, jednou jsme přenocovali u překrásného jezera Imil Chel v berberském stanu. Noc v něm byla příjemná, jen jsme museli hlídat čtyřkolky. Ne že by je někdo chtěl ukrást, ale místní dětičky, budoucnost naší země, andílkové zlatí, by možná mohly některé nepřišroubované věci odnést a zužitkovat po svém. A tak jsme se pro všechny případy střídali v hlídání po hodině. V horách nás překvapilo, jak rychle tu teď vznikají nové cesty. Buldozery se zakusují do kamení, a kudy posledně nemohl prolézt ani kamzík, tam je dneska štěrková nebo šotolinová cesta.
Taky tu dostali dobrý nápad, jak ušetřit asfalt při tamním malém provozu – vyasfaltovaný je jen jeden pruh, vlevo a vpravo kolem je široká štěrková krajnice na vyhýbání. Auta se vyhýbají po krajnicích, a pak si zase jede každé dál po asfaltu.

Lidi
Marocký lid si přivydělává focením s turisty Kromě toho, když už už chcete spoušť zmáčknout, tak se všichni otočí zády, protože se stydí před objektivem cizího fotoaparátu.
Na cestu do Maroka si musíte vzít spoustu dárků – propisek, kšiltovek, bonbónů a tak podobně. Zastavíte-li nejen ve vesnici, ale i v naprosto pusté samotě, odnikud se k vám začnou stahovat, snad vylézají ze země, děti. Když jim nic nedáte, jsou schopní po vás ještě házet šutry, tak jim raději něco dáte, jenže to vás zase skoro snědí za živa a nezbavíte se jich leda za zlatý tele. Jenže těch telat byste museli s sebou vozit strašně moc, tak si vyberte. Já jsem jel v bonbónech a čepicích, což byl celkem úspěch, přičemž vůbec největší zájem byl o kšiltovku s nápisem „Klíšťová encefalitida“.
Někteří Maročané v horách stále ještě žijí v jeskynních, ona v nich nakonec dost dobře funguje přirozená klimatizace, ale někdy je tohle bydlení docela drsné. Například jedna taková jeskyně, ještě teď na to musím myslet, jak přímo u vchodu si shromažďovali velbloudí trus se kterým v zimě topí.
Ale taky umí být Maročané ochotní.Potřebovali jsme se dostat přes koryto řeky kde po obou březích měli políčka.Sami nás naváděli.Z horní planiny dolů k políčkům a přes hluboký a ouzký zavlažovací knál který se stal pastí.Přední kola zpadli do něj a čumák se zapíchl do protějšího břehu.Domorodci, pomáhali, co to šlo, za chvíli celí mokří, jen abychom my byli suchý.Odměnu samozřejmě dostali.Tomu nejstaršímu jsme dali bombony pro děti,nějakou tu cigaretku s pivem pro ty starší.
Druhájednodenka – Erg Chebbi
Erg Chebbi, to je ten ráj. Sem se jezdí trénovat na Dakar, tady se mimochodem v roce 1999 natáčel i film Mumie. Tyhle fascinující obří duny jsou neskutečně nádherné, jedny z nejhezčích na planetě, ale musíte v nich umět jezdit. Je to nádhera i adrenalin, ale jeden z největších adrenalinů je místní jídlo. Základem je skopové, pak také kuřecí, zelenina, samozřejmě kus-kus, ovoce. My měli štěstí. Jídlo tu bylo tak dobrý a dokonce to ani nikdo z nás neodnesl zrychlenou peristaltikou střev.

Třetí třídenka - Sahara
Po nádheře Erg Chebbi jsme na Saharu vyrazili jen ve dvou. Ostatní zastávali názor, že „písek jako písek“ a proč se teda trmácet takovou dálku na Saharu. Pro mě osobně ale měla největší poušť světa mimořádnou přitažlivost, už proto, že jsem se na ní minule chystal ale dal sem přednost písečným plážím u Atlantiku a letos nás za to potrestala.Proti bylo tentokrát počasí. Sahara nás prachsprostě vyhnala. Měli jsme naplánováno projet Saharou asi třista kilometrů, k tomu den cesty tam, den cesty zpátky, ale jak jsme se k Sahaře blížili, potkávali jsme čím dál víc vzdušných vírů, takových malých tornád, které ohlašovaly blížící se bouři. Pak začalo foukat bez přestání, nejdřív příjemně, pak nepříjemně, pak ještě daleko víc a pak už to dál nešlo a výlet se změnil normální úprk před bouří. Prach a písek všude, jako byste projížděli pískovačkou. Mokrý šátek kolem huby, ale za chvíli stejně nešlo dýchat, nárazový vítr foukal tak, že jsme nedokázali jet přímo, jak to s námi cloumalo, bílá tma všude kolem nás, míjeli jsme mrtvý dobytek s bílými, pískem vyfoukanými kostmi do běla, ale nejvíc jsme zírali odnikud se vyloupnuvšího na místního motorkáře, který v té bouři jel proti nám, pohodář, jel sice rovně, ale v asi tak padesátistupňovém náklonu opřen o boři.

Do země cedrů
Jeden z dalších výletů směřoval do nejrozsáhlejších marockých cedrových lesů. Mohutné velikány všechny očíslované, dokonce jsme našli cedr číslo jedna, otce všech cedrů. Stál úplně stranou, asi 60 kilometrů od vjezdu do rezervace. Bylo to tam hezký, u těch cedrů, až na to trní, vlastně celé rozsáhlé pole plné trnitých keřů s asi třícentimetrovými ostny, kam nás dostaly místní opičky – makakové, a které jsme museli zdolat. Průpichy jsme nejdřív opravovali knotama, ale protože trnů bylo stále víc, tak jsme nakonec šoupli do pneumatik Slime.
Při kempování na divoko nemusíte mít strach ze zvířat a havěti, ale základem je, kvůli lidem a dětem zvláště, zakempovat až skoro za tmy a někde v místech, odkud vás nikdo neuvidí.
Jinak v Maroku je hodně kempů, ale v téhle roční době jsou úplně prázdné, a spousta z nich je přímo opuštěných.

Lyžování
A nakonec vám povím, proč jsem si z Čech vezl ty lyže – chtěl jsem si konečně zkusit lyžování v dunách. A jak jistě uznáte, půjčovat si lyží v Maroku jsme nechtěl.Nebylo tolik času. Vybrali jsme si jednu pěknou, větrem dobře zrolbovanou dunu, jenže ten písek měl hrozný odpor. Takže ze všeho nejdřív jsme ho museli rozjezdit a pak už to šlo. Kluci nám z vrcholku hodili lano, navijákem nás vytáhli nahoru a pak zase davaj dolů.
Maroko nás ale lyžařsky dostalo ještě jednou. Představte si, o dva dny později jsme se přesvědčili o opaku.V Cedrech jsme totiž narazili na regulérní sjezdovku se vším všudy. Přes léto samozřejmě mimo provoz, ale jinak červená sjezdovka ve výšce 2000 metrů, s délkou asi 800 metrů. Na ní klasická poma poháněná diezlem , rolba, půjčovna lyží a dokonce tři sněžný skútry.Výška sněhu tm dosahuje 3 m Už tam schází snad jen McDonald…

Expedice Maroko Trophy 2010 v číslech:

Počet dní: 21
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen až květen 2010
  • 1 456 zobrazení
igor-74
nevím přesně, kolik je v lužických horách vodopádů. zatím vím o jedenácti, ale každý rok se dovídám o nových. většina vodopádů je v létě téměř bez vody, ale v zimě, když uhodí silné mrazy, jsou neskutečně krásné.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
715 komentářů
  • 6.2.2012
  • 1 312 zobrazení
trempoviny
Trampský výkvět ze slavných osad např. z Údolí Děsu, Údolí Hadrů - Westend, Lone Star, Fort Adamson, Údolí Odechu, Andělka, Amerika-boys, Panda, Království ad. se sešel na prosincovém přechodu brdských Hřebenů pořádaném T.O. Pozvolná Smrt. Přestože za týden začíná kalendářní zima, nebyly Brdy zamrzlé a zasněžené, nýbrž nás provázelo jarní počasí. Brdy byly plné netrampů a trampů. Jiný organizovaný trampský přechod měl cíl ve Voznici. Tak jsme se o víkendu potkávali samí staří známí. Výborné hraní pořádající osady v Čunčí hubě a v Hatích netřeba připomínat. Takže, čím jiným opět zakončit úvod k fotkám, než tím, že se mně celý víkend absolutně vydařil. Ještě omlouvám svou neúčast osadám, které mě pozvaly na několik akcí o právě uplynulém víkendu - prostě nelze být všude, tak rád se zúčastním příště.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2014
  • 1 234 zobrazení
wykky
více  Zavřít popis alba 
  • únor až září 2012
  • 1 235 zobrazení
coloraaa
Dnes bylo pěkné slunečné počasí +4'C tak jsem vyrazil na Krkavčí Údolí. Spíše by se to mělo jmenovat Ledové Údolí protože okolí srubu je zalito vodou stékající z okolních kopců a vše zde zamrzlo.
Takže rada: V zimě sem nejezděte, dveře srubu jsou zamrzlé v ledu a dovnitř se nedostanete !!! Někdo tu byl, dovnitř se nedostal tak zřejmě přespal venku a dnes tak rychle utekl že ani nestačil uhasit oheň. Ještě štěstí že je všude kolem led a sníh. Domů jsem dorazil těsně po západu slunce.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Krkavci_udoli_I
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Krkavci_udoli_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Krkavci_udoli_III
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 5.3.2011
  • 1 179 zobrazení
petan-wacko
Průlet čtvrtečním "rock fórem" kde jsme toho ale bohužel moc nestihli. Důvody jsou jednoduché. Hrozné vedro, před kterým jsme se celý den snažili schovávat v kempu s nádherným rybníčkem a návštěva dosti drsné bouřky, která přerušila koncert The Kooks a vyhnala bezmála 30 000 natěšených lidí z festival parku! Bouře byla natolik zničující, že nevystoupili ani hlavní hvězdy festivalu Fait no more a Orbital. Díky absolutní neinformovanosti jsme ani nevěděli, že Skrillex vystoupil na jiném podiu, což nás ráno velice zamrzelo. Ale tohle všechno určitě víte! Festival jsme opustili v pátek ráno a neriskovali další programové zklamání. Doufám, že příští a tedy i 19. ročník Rockforu bude maximálně s vlahým letním deštíkem a ještě s většími hvězdami.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 1 095 zobrazení
igor-74
další tři vodopády se nalézají nedaleko železniční stanice jedlová a u jedlové zastávky. tentokrát jsou sasypané sněhem, protože den před mou návštěvou silně sněžilo.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
456 komentářů
  • únor 2011 až únor 2012
  • 940 zobrazení
vlcatazbohdance
Letošní prázdniny pro nás začaly o pár dní dříve, než všem ostatním. Vyrazili jsme na tábor do údolí Stříbrné říčky Zdobnice již 27. června. Počasí v celé republice dělalo lidem starosti svými výkyvy, ale na nás bylo po celých 14 dní vlídné a přečkali jsme tábor bez výrazných lijavců.

Hlavní náplní naší činnosti na táboře bylo poznávání přírody a lesní moudrosti praktickou formou. Učili jsme se pracovat s nejrůznějšími zálesáckými nástroji. Postavili jsme vlastními silami celý tábor i dva slavností táborové ohně. Pomáhali jsme v lese, vydávali se do blízkého i vzdáleného okolí na toulky divočinou Orlických hor.

Celý tábor jsme také hráli napínavou hru na motivy cesty kolem světa. Zde jsme poznávali různé kontinenty a jejich kultury:), a zdolávali nástrahy v jednotlivých zemích. Hra vyvrcholila před koncem tábora nejprve stavěním iglů na zamrzlé Antarktidě a následně polodenním putováním bludištěm Evropy až k cíli v České republice.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 933 zobrazení
igor-74
v lužických horách je asi 15 vodopádů, které se po velkou část roku potýkají s nedostakem vody. většina z nich je těžko přístupná, ale v zimě jejich ledová krása stojí za tu námahu...
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
526 komentářů
  • 29.1.2017
  • 858 zobrazení
igor-74
už více jak dva týdny u nás na severu čech třeskutě mrzne. všechna tekoucí voda zmrzla a vodopády, které mají po většinu roku nedostatek vody, se ukazují v celé své kráse...
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
425 komentářů
  • 28.2.2018
  • 845 zobrazení
darmotka
Těšila jsem se, jak budu fotit zasněžené stromy, zaváté cesty, zamrzlé řeky, obří rampouchy, prťavé sáňkaře, sněhuláky všech velikostí,mrkvové nosy všech velikostí... Prostě zimu, jak má být. Ale těm našim končinám se pořádná zima zarputile vyhýbá.
Děkuji všem za návštěvu a přeji hezké dny. :)
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
977 komentářů
  • prosinec 2010 až únor 2015
  • 824 zobrazení
anetahnykova
V prosinci jsem jela na fotografování až do vesnice za dalekou Aší. Vyrazila jsem spolu s šikovnější a zkušenější fotografkou Šárkou Veinhauerovou. Když jsem vyjížděla z Plzně svítilo nádherné sluníčko a tak jsem se pomalu začala radovat, že budu poprvé na sněhu fotit za sluníčka. Omyl když sem dorazila na místo sluníčko nikde a začínalo pomalu ale jistě chumelit. Na to mne Šárka ujistila slovy: tady je takhle hnusně pořád :D I tak jsme se nevzdali a do toho prabídného světla jsme šli fotit koníci byli mokří, sníh z nich na fotkách udělal appaloosy ale my se nevzdávali. Až najednou foťáky zamrzli a potřebovali oddych. Tak sme dali kafe v teple a s holkama ze stáje byla sranda. Nejvíce sme se zasmály když sem dostala od nejmladší členky stáda Mii pořádně na zadek :D Po tom co se foťák vzpamatoval jsme se ještě o něco pokusili a pak už jsem frčela domů. Doufám tedy že na jaře si budu moci ve stáji vylepšit reputaci a pořídit snímky lepší. Do stáje jsem také přivezla dvě své ručně dělané pony předváděčky a hned jedna už tam zůstala, majitelm se stal pony Árny :-) fotografie jsou chráněny autorským zákonem. kontakt: elejsa@seznam.cz nebo web: www.hnykovaaneta.webnode.cz
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 11.12.2010
  • 803 zobrazení
trempoviny
Opět se vydařila akce T.O. PASTIČKA, neboť mrzlo a sněžilo. Již 39 let se konají jejich potlachy na přelomu listopadu a prosince v drsných podmínkách, nejdříve zříceniny hradu Krašova a nyní na brdském Plešivci. Pozdravit se každoročně s trempy dorazivšími na Pastičku je pro mě čest, protože nepatří mezi sezóňáky či letňáky, kteří v zimě nevytáhnou paty z domova. Bohužel, z rodinných důvodů, jsem nemohl s kamarády zůstat až do neděle. P.S. Jen mě zamrzely pohledy na tři zrušené trempské hospody.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.11.2010
  • 766 zobrazení
mita666
Druhý reprezentační ples Continentalu je za námi. A bylo opět fajně , s fajn lidma :-):-* .....ale příště by mohli přijít s ruličkami ( výherními ) i k našemu stolu,hodně nás to zamrzelo,páč jsme všichni hraví........a drahé kolegyňky,nějaké fotky jsem musela promazat,protože ty vaše šatičky byly zatraceně krátké a špatně hlídané :-D
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2017
  • 738 zobrazení
uwphotos
Zamrzlé vodní plochy díky prudkému oteplení pomalu ztrácejí ledovou pokrývku, což je tedy opravdu škoda, mohlo to vydržet ještě o pár týdnů déle.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
69 komentářů
  • 26.2.2017
  • 731 zobrazení
tabornici-hrusovany
V lednu jsme se vydali do Beskyd na zimní čtyřdenní výlet. Již tradičně nám přechodným útočištěm byla chata Třeštík s ideální polohou jak pro lyžování, tak pro zimní turistiku. Na místo jsme dorazili ve čtvrtek večer. Ubytovali jsme se, snědli večeři, řekli jsme si nejnutnější informace a pak už jsme zalehli, abychom si odpočinuli a nabrali síly na další den.

V pátek ráno nás přivítal slunečný den ideální jak na den na svahu, tak i na pořádnou procházku a bobovačku. Po 9. hodině jsme se začali rojit před chatou a rozebírat si vybavení. Každý nakonec zdárně našel své vybavení a vyrazili jsme ke svahu. První jízda byla zkušební, každý musel sjet kus kopce, abychom se mohli rozřadit do výkonnostních skupin. Po rozřazení už jsme všichni jezdili ve skupinkách. Byly ideální podmínky a svah jsme měli skoro pro sebe. Kolem 12 hodiny se ozval hlad a my se sešli dole pod kopcem a vydali se na oběd do chaty. Odpoledne jsme šli zase jezdit až do 16 hodin. Kdo však sněhu neměl ještě dost, mohl přezout lyžáky a jít si zabobovat.
Nelyžaři vyrazili již před devátou podél sjezdovky, a pak lesem po žluté značce až na kopec, kde jsme počkali, až vlek vyveze první lyžaře. Poté jsme vyrazili tradičně na rozhlednu Čarták. Ta nám poskytla útočiště před zimou během svačiny, a jelikož nám počasí přálo, tak i krásné výhledy do okolí. Z rozhledny jsme pokračovali ke skoro zamrzlému pramenu Vsetínské Bečvy a od něj už zpět na chatu. Po cestě nám příjemně vyhládlo, a tak většina talířů po obědě zela prázdnotou. Sluníčko se ani po obědě neschovalo a vesele koukalo, jak nám to pěkně jezdí z kopce na všem, co bylo po ruce. Sáně, boby, lopaty, igelity i matrace v pytlích. To vše svištělo neúnavně z kopce až do svačiny. Po svačině ti nejvytrvalejší vyrazili opět bobovat tentokrát i s lyžaři. A kdo už měl pro dnešek zimy dost, tak si krátil čas v chatě u deskových her. Po večeři jsme se sešli u společného programu z dílny vedoucích.

I když bylo v sobotu o něco chladněji než v pátek, tak jsme den zase celý strávili na svahu a jezdili jednu jízdu za druhou.
Kdo nešel na svah, vyrazil dopoledne na výlet. V plánu byla procházka z Bumbálky do Bílé zasněženou krajinou. Sluníčko krásně svítilo, ale ve stínu zima pěkně tahala za uši. Po svačině jsme byli ztuhlí mrazem, a tak jsme přidali do kroku, abychom se zahřáli. Během cesty jsme koukli na sirný pramen a na zvířátka v oboře Bílá. A přesně ve dvanáct, jak bylo domluveno, jsme došli k autobusu a hurá na oběd. Po obědě i po svačině se opět frčelo z kopce na čemkoli, a v nejrůznějších pozicích. Po náročném dni jsme si pak užili v chatě zaslouženou relaxaci a regeneraci. Prvně jsme se ohřívali v sauně a následně chladili ve sněhu, což byla pořádná výzva, a nakonec se šli vykoupat do vířivky. Večer jsme pak strávili všichni společně a koukli se na film.

Ani v neděli jsme si nechtěli nechat ujít pro nás vzácný sníh, tak jsme se vydali ještě naposledy provětrat zimní výbavu a sjet si párkrát kopec. Pak už jsme rychle dobalili zbytek věcí, najedli se, nacpali všechny a všechno do autobusu a vydali se zase zpátky domů.

Text: Verča Vymazalová a Petr Tesař
Foto: Tomáš Franěk
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2020
  • 734 zobrazení
Reklama