Název

1.5.2025 - Stezka Českem 3

Popis

Ráno už byl Honza na nohou, když jsem zvolna vylézala ze stanu. Uvařila jsem si snídani a on si dal něco ze svých zásob. Nevzal si vařič, tak vše na studeno. Pobalila jsem věci a myslela, že se ke mě přidá. Vymluvil se ale, že ještě musí na toaletu do lesa. Vyšla jsem tedy sama. Došla k pramenu Vsetínské Bečvy, na který jsme spoléhali jako další zdroj vody. Bohužel se voda nedala použít. Pokračovala jsem na Makovský průsmyk. Odtud vedla cesta lesem na Lemešnou. A konečně se objevila Javornická studánka. Doplnila jsem si vodu a pokračovala v další cestě. Když jsem stoupala k Javorníku, byl na kopci někým postavený z kamenů hrad z kamenů. Došla jsem až na Velký Javorník. Pak už jsem si jen užívala nádherné výhledy. Všude rostly orchideje, ale ještě nekvetly. Cestou jsem potkala fajn lidi z Ostravy. Prohodili jsme pár slov. Paní sleduje Stezku a oba dost chodí. Další pěkné místo byl Stratenec. Úplně mne okouzlil. Sundala jsem Tondu a vyšplhala na rozhlednu. Chvíli jsem se kochala nádhernými výhledy do krajiny. Kousek odtud stálo bistro Wintrovka, které se objevilo v seriálu o Stezce, ale u rozhledny Obecnice. Dala jsem si Novozelanský masový páj a kávu. Byla to dobrá svačinka. Pokračovala jsem dál na Malý Javorník a odtud z kopce dolů. Cestou jsem si taky musela odskočit na toaletu v lese. Když jsem se dostala k hotelu Portáš, byl k mému překvapení otevřený a na jídelníčku jsem objevila halušky. To se prostě nedalo odolat. A k nim se samozřejmě hodilo řezané pivo. Moc jsem si pochutnala. Obsluha byla moc milá. Slečna se mě ptala při placení, zda platím dohromady. Tak říkám, že Tonda toho moc nesní. Zasmála se a řekla, ze i její batoh má jméno. Při odchodu jsem narazila na Honzu. Doporučila jsem mu halušky a popřáli jsme si hodně štěstí. Užívala jsem si krásné louky a došla jsem na Kohútku. Zde se to hemžilo lidmi, kteří si užívali prvomájový den. Prošla jsem kolem pěkných chat a lidí ubývalo. Když jsem přišla na místo, kde stál velký kříž, seděl tam párek sympatických turistů. Vyměnili jsme si pár slov a já zamířila ke Krkostěně. Záhy jsem pochopila ten název. Cesta padá hodně prudce dolů do Papajského sedla. Když jsem to náročné klesání konečně zdolala, okamžitě se vše změnilo v ostré stoupání na Makytu. I to jsem nakonec překonala a i odtud jsem musela opět dolů a tak střídavě nahoru dolů až jsem do kempu. Tam jsem za tmy došla přes Pulčinské skály, což byla vážně výzva. V kempu to ještě žilo. Já se pozdravila s lidmi u ohně a našla si místo pro svůj stan.

Nastavení