Alba se štítkem #širokoúhlé

zámek
zámecký park

Zvláštně hezunký den

Foto z druhé poloviny Babských Alp. Prochodily jsme a projeli na elektrokole oblast kolem rakouského turistického střediska Tauplitz, které leží mezi masivy Totes Gebirge, Dachstein a Grimming. Šest fantastických dnů nabitých zážitky se stovkami fotografií a videozáznamů. Už teď se těšíme na další ročník i promítání dokumentárního filmu z našeho putování.

Letošní toulání po horách bylo lokalizováno do oblasti Štýrska, vzdáleného něco málo přes 400 km. Dešťové kapky nás překvapily jen první den, pak bylo počasí zcela ideální jak na túry po horách, tak na projížďku na kole. Bláznovství kolem koronaviru vystrašilo cestovatele, a tak jsme turisty téměř nepotkali. Díky tomu i mnoho restaurací zelo prázdnotou nebo měly otevřeno jen v některé dny.

Středověká tvrz na raduňském návrší, doložená pravděpodobně k roku 1320, byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Ten později prošel ještě barokními úpravami, ale dnešní podobu získal až v 19. století.
Investorem klasicistní adaptace objektu, se stal bohatý, ambiciózní a vlivný hrabě Jan Josef Larisch-Mönnich. Hrabě zemřel dříve, než byla přestavba uskutečněna, stavební úpravy pak probíhaly pod taktovkou jeho ženy Anny Marie Tekly. Iniciovala postupnou proměnu celého zámeckého areálu. Hospodářské budovy byly odsunuty z bezprostřední blízkosti zámku a přestaly panstvo obtěžovat hlukem a zápachem. Reorganizace zámeckého areálu neměla jen praktickou, ale také estetickou rovinu. Okolí šlechtického sídla zkrášlovala oranžerie, na kterou navazovala okrasná, bylinková a fíková zahrada s fíkovnou, ananasovnou a ovocným sadem. K romantickým procházkám a vyjížďkám vybízel nově založený anglický park.
Na počátku 30. let 19. století se na Larisch-Mönnichovské statky přiženil Gebhard Leberecht Blücher, vnuk stejnojmenného slavného pruského maršála, který vítězil nad Napoleonem. Blücherům patřily statky v rakouském Slezsku, Prusku a od druhé poloviny 19. století také v Anglii. Za svá hlavní sídla ovšem považovali rodové panství v Krobiełowicích a Raduň. Pokračovali tedy v úsilí o zvelebení raduňské rezidence, kterou navíc dále přizpůsobovali nárokům na pohodlné a celoroční bydlení.
Vestavbou mansard nad jižním i severním křídlem na počátku 20. století dosáhli rozšíření obytných prostor, důmyslné vestavěné skříně rozšiřovaly úložná místa. Komfort obyvatel rezidence zvýšily modernizační úpravy a zkvalitnění technického zázemí.
Stopy stavebních a zvelebujících zásahů, které realizovali Larisch-Mönnichové a Blücherové, jsou patrné dodnes a nesmazala je ani éra po roce 1948, kdy byl objekt využíván k nejrůznějším účelům. Přes tristní torzovitost původního mobiliáře jsou na zámku rekonstruovány různé roviny každodenního života v průběhu 19. a na počátku 20. století.
Zámecká novoklasicistní oranžerie z let 1825 až 1826 se nachází sto metrů od zámku. K elegantními přízemnímu objektu s vysokými okny přiléhal rozlehlý parter, ve kterém byly letněny citrusové dřeviny, vavřínové a palmové stromy, ale i další cizokrajná a domácí vegetace. Od 6. června roku 2020 bude nově zpřístupněna také okrasná a bylinková zahrada se sadem, které navazují na oranžerii.

Nápadem postavit v katastru obce rozhlednu se radnice v Hradci nad Moravicí zabývala již od roku 2003. Vhodných míst pro stavbu bylo více, ale jen z Jakubčovic jsou vidět zároveň Beskydy a Jeseníky, což o místě výstavby nové věže rozhodlo.
Podle projektu opavského Miroslava Slívy byla z prostředků města rozhledna postavena v rozmezí listopad 2004 až duben 2005. Na její výstavbě se především podíleli firmy z blízkého okolí: Jan Hrbáč-Sozap Opava – zámečnické a soustružnické práce, Unist Hradec nad Moravicí – stavební práce, Lesní Albrechtice a V. Kolovrat-Tesko – tesařské práce. Betonové pilíře jsou obložené kamenem (slezská droba) z blízkého lomu. Dřevěná část rozhledny vznikala přes zimu ve výrobní hale. Na jaře pak stačil jediný den ke spojení tří dílů rozhledny pomocí jeřábu. Na stavbu se spotřebovalo 30 kubíků modřínového dřeva ze zdejších lesů. Celkové náklady na pořízení činily přes 1 mil. Kč, přičemž většina prostředků byla získána od sponzorů, zbytek byl hrazen z rozpočtu města.
Výška věže činí 15,5 metrů a pro návštěvníky byla slavnostně otevřena v pátek 29. dubna 2005, v den 60-tiletého výročí osvobození Jakobčovic a konce 2. sv. války. Byla pojmenována „Šance“ podle nedalekých vojenských obranných šancí z 18. století.
Rozhledna je v majetku města Hradec nad Moravicí, které ji zároveň provozuje.

Jižní Čechy - 4.-6.7.2021
České Budějovice, ZOO Dvorce, ZOO Protivín

Slideshow s popiskami: http://mid.webz.cz/2021-07-04/index.html

Pohoda na chalupě daleko od civilizace. Nejnutnější doplnění potravin a návštěva známých...

Septima+ se ve dnech 8.-12.7 rozhodla klasicky rozbít na Vltavě. Album obsahuje MILF fotky, nahá tělíčka, zelenou, balená cíčka a rozhodně neobsahuje Fandy mobil.

Foceno na Nikon Coolpix 12.0 megapixels v růžové barvě se shimmerem.

Různé fotky - výběr z posledních 3 měsíců #nedyfotohttps://nedyfoto.cz/#zábava#kultura#ostatní#lidé#koníčky#události#širokoúhlé#oslavy

Helfštýn pravděpodobně vznikl koncem 13. století a jeho plocha dlouhá přibližně 50 m a široká 30 m byla už tehdy opevněna silnou hradební zdí, doplněnou na jihu mohutnou okrouhlou věží a na severu prostým hradním palácem. Celý areál hradu byl obehnán širokým parkánem s ochranným příkopem. Až do 17. století byl hrad stále přestavován a rozšiřován, v závislosti na střídání jak majitelů, tak i stavebních slohů.
Zakladatelem Helfštýna byl slezský šlechtic Friduš (Fridrich) z Linavy, který jej vybudoval na nejvyšších hřebenech nad řekou Bečvou poté, co se zmocnil části majetku pánů Drahotuš. Mezi Fridušovy významné následovníky v držení Helfštýna patřili zejména páni z Kravař, Pernštejnové a Bruntálští z Vrbna. Mohutnou gotickou pevností se stal na přelomu 14. a 15. století za Lacka z Kravař a další významnou přestavbu Helfštýna dal kolem r. 1474 provést Vilém z Pernštejna – poté, kdy byl hrad r. 1468 poškozen při obléhání vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Původní středověké sídlo se proměnilo na rozsáhlý pozdně renesanční dvoukřídlý palác za pánů z Vrbna a po konfiskaci jejich majetku v době pobělohorské připadl hrad kardinálu Františku z Ditrichštejna. Tehdy už byl pouhou vojenskou základnou a pevnost svých hradeb dobře prokázal za třicetileté války, kdy odolal útoku Dánů i Švédů. Pak byl záměrně pobořen, aby se nestal eventuální oporou nepřítele.
Znovu ožil v 19. století, kdy se objevily první snahy zpřístupnit jeho prostory veřejnosti. Na druhém nádvoří zde byly dokonce vybudovány hudební a taneční altány, kuželna a restaurace. Toto vybavení bylo nejspíše poškozeno větrem v roce 1859 a od roku 1865 byly společenské události na hradě zakázány. Jediným obyvatelem hradu byl myslivec, který měl byt ve věži nad druhou bránou. Další hostinec na hradě otevřeli až v roce 1895.
Posledním soukromým vlastníkem se stal Michal Karel z Althannu, kterému byl hrad zabaven roku 1945. V druhé polovině dvacátého století byl Helfštýn znovu rekonstruován, mnoho prací však probíhalo bez respektu k památkově ceněnému objektu a jeho historické podobě. Proměnilo se i Kravařské předhradí, upravené pro potřeby kovářů, kteří se na hradě pravidelně scházejí během setkání uměleckých kovářů Hefaiston. Udržovací a rekonstrukční práce po roce 1990 už probíhají způsobem, který více respektuje historickou autenticitu. Od roku 2017 do podzimu 2020 na hradě probíhala rekonstrukce hradního jádra. Jejím cílem bylo statické zajištění zdiva, zpřístupnění paláce pomocí lávek a jeho zastřešení pískovaným sklem.
Po náročné a nákladné rekonstrukci se v srpnu 2020 znovu otevřel renesanční palác. Díky této stavební úpravě vznikl pro návštěvníky nový prohlídkový okruh, který nabídne turistům mimo jiné i výhled na údolí Moravské brány. Díky ocelovým lávkám je propojen vnitřní i vnější prostor hradu. Palác je vybaven pracemi z dílen uměleckých kovářů, ale i informačními panely, které popisují historii hradu.
V areálu hradu se koná, kromě zmíněného Hefaistonu, díky kterému si Helfštýn postupně vytváří pozici prestižního centra uměleckého kovářství, celosezónně mnoho dalších kulturních a společenských akcí.

Bezručova vyhlídka se nachází v zámeckém parku, asi 2 km jižně od Bílé věže. Od zámku k ní vede modrá turistická značka. Vyhlídka je dřevěná, umístěná na 4 kamenných pilířích v nadmořské výšce 435 m n.m. Je vysoká 9 m a má 16 schodů.
Z ochozu vyhlídky je nádherný rozhled na zámecký areál, řeku Moravici, na Stránku, kopec Hanuši, část Podolí, Branku, na skálu nad ní a na širokou rovinu táhnoucí se až za Opavu do Polska. Směřují sem obě větve Bezručovy stezky, západní přes Hanuši a Žimrovice a východní přes Bohučovice, údolím Záviliší a přes Kalvárii.
Za knížat Lichnovských byla vyhlídka zvána Wilhelmshöhe na oslavu povýšení pruského království na císařství v roce 1871, což bylo vytesáno na pamětním kameni uprostřed louky naproti schodiště. Vyhlídku navštívil také císař Vilém II. a jeho doprovod za svého krátkého pobytu na zámku v září roku 1913. Na kraji lesa, asi 20 m jihozápadně od kamenného pilíře, objevíme půl metru vysoký plochý kámen s nápisem Fanny Baude. Tímto názvem místní starší lidé označují vyhlídku dodnes.