Alba se štítkem #dokumenty

Přestavba střešních prostor bývalých Moserovýc lázní na sedm malometrážních bytových jednotek.

Čtvrtou disciplinu discgolf jsme uspořádali 26.srpna 2020 v odpoledních hodinách v areálu parčíku u Kladenských hřbitovů. O vítězství v turnaji házelo létajícími talíři 13 klubovníků. Hráči byli rozlosování do tří skupin. Házelo se na devíti dráhách, což byla dost chůze. Opět se dařilo borcům, kteřým se již v minulých ročních dařilo. Mezi ně patří Endy, Ruda a letošní vítěz Míra, který v roce 2017 byl druhý a v 2018 a 2019 první. Co dodat. Jen to, že Míra byl do boje tak zabrán, že zapomněl udělat alespoň jednu fotografii. Počasí nám vcelku přálo, jen vítr nám komplikoval lepší hody. Za zmínku stojí uvést, že Václav měl nejvyrovnanější hody. Avšak 9× po 5ti hodech mu vyneslo 9. až 12. místo.

Po absolvování turnaje v diskgolfu, jsme se auty přemístili do restaurace U Hvězdy, kde jsme absolvovali další, pátou disciplinu klubového desetiboje – turnajj v šipkách. Zde už se hry nezúčastnil Máňa, takže nás soutěžilo dvanáct. Rozlosování zůstalo jako u diskgolfu, jen ze 3. skupiny se přemístil Ruda do skupiny první. Hrálo se na 1 terč do 501. To nikdo nedokázal, ale nejvíce se přiblížil Míra se zbytkem 58 bodů a tak se stal celkovým vítězem turnaje v šipkách a zvítězil v obou disciplinách v jednom dni. Turnaj proběhl bez větších zádrhelů a všichni byli s průběhem obou disciplin spokojeni. Po skončení turnaje jsme auty přejeli do klubovní restaurace SK Kladno, kde jsme obě discipliny vyhodnotili.
Aby toho nebylo málo, Míra se ještě večer zúčastnil tradiční partičky lóry a vyhrál jí způsobem, který nikdo nepamatuje. Prostě 26.srpna na co Míra sáhl, vše vyhrál.

Při cestě z Kunovic do Míkovic vás po levé straně zaujmou pohledy přes údolí Olšavy na Sady a novou výstavbu v Uherském Hradišti. Dříve pestrá paleta políček a ovocných stromů, dnes většinou už zatravněných.

Na místě vypáleného srubu se začíná stavět nový ale práce postupují hlemíždím tempem. Takhle do prvního sněhu nebude hotovo.
Počasí: V průběhu času, Polojasno, mírný západní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/

URBEX
10 min. procházka bez lidí inspirace pořadu
https://zoom.iprima.cz/tajemstvi-divokych-kvetin

Odpoledne po práci jsme se rozdělili na skupinky a prováděli nějakou činnost. kroužkové brnění, barefootky, akrojógu, masáže, házení noži, malování kamínků i na tělo, lisování placek aj.

MOST SVITÁVKA
městys: Svitávka okres: Blansko
Jeden z fragmentů nedokončené Exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav (známé jako Hitlerova dálnice).
#most#dálnice#Svitávky#cestazměsta#highway#bridge#roadfromthecity

...a vánočním stromkem.A mořem vypitého chlastu.Ruinex jak prase.Pavučiny,praskliny....a jako bonus jsme měli (tak o tom se nemluví,ale kdo by měl zájem,klidně mu lokaci vyměním).

Prý profláklá lokace...ale mě se tam líbilo!

Krásný,ale nepřístupný hotel.Takže přátelé fotky jen zvenčí.

Už vím proč jsme na Orion nikdy nejezdili. (:-))
Počasí: +17°C, Polojasno, mírný západní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/

Renesanční zámek vlastnili Žerotínové. V roce 1845 jej získali bratři Kleinové, podnikatelé v železárenství a stavitelé železničních tratí – zámek je nepřístupný.
Zámecký park byl za éry bratří Kleinů přeměněn na anglický.

V rámci pobytu ve Velkých Losinách /23.-28.8.2020

... který se konal ve dnech 24.-28. září 2020
Rok 2020 je jiný... Naplánovaný jarní fotosraz byl nakonec kvůli řádění koronaviru úplně zrušen. Tento podzimní sraz byl naplánován více jak 1 rok dopředu, do konce roku 2019 museli přihlášení účastníci zaplatit zálohu na ubytování, ... týden před konáním fotosrazu se začali přihlášení odhlašovat kvůli koronaviru. Nakonec přijelo pouze 6 žen... Počasí se v tomto termínu také moc nepředvedlo, přesto jsme si pobyt na severu v oblasti Českého Švýcarska užily jak jen to šlo. :-)

Motovýlet roku 2020 jsem zacílil do okolí kláštera Teplá v západních Čechách.
Cestou jsem se zastavil v muzeu v Pavlíkově.
Ubytová jsem našel v kempu Relax Teplá.
Navštívil jsem i Mariánské Lázně a okolí.
Zajel jsem i do Bečova n.Teplou, kde jsem už byl.

ALB 1409

Cesta k horám Kavkazu měla ještě několik zastavení, které měly přinést překvapení příštích dnů. Roman měl domluvenou schůzku na jedné benzince s tajemnou ženou a nechtěl prozradit, o co se jedná. Pro zkrácení času jsme se zastavili na malém letišti, kde jsme si udělali legraci, jestli nás dovezou do Tbilisi. Nemělo se to dělat, legrace není někdy nejlepší způsob v obchodním jednání. Hned vystrčili několik letadel z hangáru ať si vybereme, a to už šly žerty stranou. Svedli jsme všechno na jazykovou neobratnost a naštěstí to docela prošlo. Za plotem jsme viděli rozbitou lebku Lenina, tak ten dopadl hůř. Posádka tu asi moc na práci nemá, volnou chvíli si krátili jízdou zručnosti na koních podél přistávací plochy. Zase nás asi ochránilo, že jsme byli z Čech, západní turisté by to měli asi horší. Vlastně ne, protože ti by si legraci nedovolili dělat. Dále jsme měli v plánu návštěvu pevnostního areálu Gonio, ale prohlídka nebyla domluvena, tak jsme jeli dále. Romana napadlo zastavit se na hrnčířském tržišti, tak jsme se tam odjeli pokochat. Druhý den nás čekala celodenní tůra na Kazbek, tak se mnoho nenakoupilo
Počasí bylo vrtkavé, ze sluníčka se náhle ochladilo, tak byl nápad dojet si do tzv.luxusního horského hotelu se trochu ohřát, odpočinout a nabrat sil. Hotel tam byl, do luxusu mu mnoho chybělo, smůla byla, že nikoho nečekali, tak neměli ani to pitomé kafe nebo čaj. Mohli jsme sice nerušeně posedat ve velké společenské hale, ale to bylo všechno. Vyjelo se na setkání na benzince. Čekala tam na nás dáma, která pro nás měla připraveno kulturní vystoupení Kistinců - obyvatel z Čečny – bude v samostatném albu.
Čekalo nás ještě jedno poslední příjemné zastavení před odjezdem na ubytování – pozvánka na košt vína k soukromému vinaři, ale o tom bude další album :-)

Jen taková toulavá po Brdských lesích a procházení míst, kde jsem ještě nebyl.
Počasí: +27°C, Jasno až polojasno, mírný jižní až jihozápadní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/

Ráno mě budí čerstvý horský vzduch, který přichází z otevřeného okna. Je něco kolem 7 h. Pomaličku vstanu, převleknu se a jdu na snídani. Za chvilku přijde Honzík, pak Kačka a Jirka. Nikon tábor už zaujal svou pozici při snídani. Dobře se nasnídáme a já si sbalím saky paky, napíši Petře, že budu ve 13.24 v Trutnově a těším se na krásnou procházku z Rýchor do Žacléře. Poznávám všechna ta malebná zákoutí, chtělo by se mi říci, že znám cestu zpaměti, ale tak to ještě úplně není. Krajina má jiný ráz, než ta zasněžená před rokem a půl, kdy jsem tu byla naposledy. Je kouzelné slunce. Zajdeme ještě s Kačkou ke studánce pro vodu na cestu. Kvítí se třpytí v tom slunci. Je to zase všechno tak půvabné... Rozloučím se s Jirkou a Kačkou a mířím do Žacléře. Hory i detaily hor jsou tak moc fotogenické. U Rýchorského kříže potkávám nějakého fotografa, který mi ukazuje místo s oranžovými liliemi. Pak pokračuji dál. Cesta je fajn a v lese je velmi příjemně. V Žacléři si ještě za odměnu vlezu do zahrady opuštěného zámku Žacléř, který čeká na nové podlahy a nové stropy. Zahrada je zarostlá a já se dostávám do zámku. Je to tajemné a moc zajímavé... Snad to brzy dají do kupy, aby zámek mohl v celé své kráse připomenout zdejší historii. Ve 13 h mi jede autobus do Trutnova. Volám Petře, ta telefon nezvedá. V Trutnově také ne. Říkám si, že asi telefon zapomněla doma... Za hodinu mi jede autobus do Prahy. Stihnu v rychlosti dojít na náměstí, udělat pár fotografií a už nasedám do busu. Bylo mi krásně v těch horách. Sama se svými myšlenkami, zcela pohlcena tou horskou krásou. Opilá jako vždy z těch pohledů, které berou dech a zároveň zklidní a pohladí duši. Bylo na čase se tam vrátit, pozdravit Rýchorskou vílu, spočinout v trávě a kochat se tím, co příroda v létě vykouzlila. Áje jsem slíbila, že se zase, nejspíš na podzim, objevím... Jsem ráda, že se jim daří držet Rýchorku stále s takovou láskou. Proto se tam tak ráda vracím. P.S. Petra mi volá v 19 h, že si zapomněla telefon doma...:)

Autobusem k vodopádu Cascata Varone- prohlídka vodopádu a přejezd do vesničky Ballino-sjezd k jezeru Tenno - koupání (voda 18oC)a občerstvení, přes historickou vesničku Canale a pak terénem k pevnosti Bastione nad jezerem Garda. Sjezd do města Riva del Garda - kavárnička Moby Dick, na náměstí kytarista, podél pobřeží do Torbole a podél řeky Sarca do města Arco, zpět do hotelu. 30 km, slunečno 27oC.

Milovice – Vysílací středisko Luštěnice – Objekt 605a - Objekt vysílací stanice Luštěnice, který spadal pod útvar 52514 – Arsenal, sloužil jako detašované vysílací pracoviště (PDRC) štábu Střední skupiny vojsk v Milovicích. Zatímco v Milovicích se tedy nacházely především kanceláře, výpočetní středisko a ústředna, v Luštěnicích byla zodolněná vysílací stanice. Stanice disponovala několika typy antén, které byly rozmístěny v různých vzdálenostech od objektu, v lesních průsecích. Jeden z anténních systémů je dokonce dodnes zahalen řadou nejasností. Podle dochovaných dokumentů byla žádost o stavbu objektu předložena v roce 1971. Objekt byl projektován v roce 1973 projektovým ústavem v Moskvě, jako typizovaný objekt vysílacího střediska, pro účely štábu Střední skupiny vojsk. Stavebně dokončen a uveden do provozu byl v roce 1976. Provoz objektu byl ukončen v roce 1991. Za zmínku stojí, že objekt sloužil i během odsunu sovětských vojsk z území Československa, kdy zajišťoval stále spojení s Moskvou. Objekt byl tedy předán Československé straně jako jeden z posledních. Jádrem celého areálu byl právě tento objekt. Jednalo se o typizovanou stavbu složenou z hotových prefabrikátů Granit 3. Podobných či odvozených objektů bychom našli hned několik. Pro představu, rozměrově se jednalo o podobný, ne-li stejný prefabrikát, který byl použit při stavbě zodolněných úkrytů letadel, tedy Úlů. Rozpětí oblouku činí na patě stavby cca 12m. Skelet budovy měl navíc v sobě vestavěné patro a různé přepážky, takže krom centrální chodby středem objektu, vzniklo i množství bočních, menších místností. V budově nechyběl vysílací sál, sociální zařízení, kanceláře, technické prostory, vodní hospodářství, nebo vzduchotechnika.

Poblíž podzemního objektu se ještě nachází šachta pro výsuvný čtyřhranný stožár pro radioreléové spoje. Jeho výška byla 20 – 30m a po vysunutí vyžadoval ukotvení. Jednalo se pouze náhradní prostředek v případě poškození standardně používaných antén. Možný dosah tohoto směrového spoje byl do 50km, podle členitosti terénu. Anténa, včetně stožáru byla ukryta pod masivním poklopem.

Přehrada v Boskovicích byla zařazena do programu rekonstrukcí, které mají zajistit vyšší ochranu před povodněmi a navýšit zádržnou kapacitu vodního díla. Stavba probíhala od srpna 2017 do května 2020, fotky jsou z října 2020.
Přehrada je v ochranném pásmu, vstup turistům je umožněn jen na cestu vedoucí po koruně hráze.

Historie TJ Sokol dle archivních snímků od občanů a dostuných textů a literatury(rok 2020)