Alba se štítkem #města

Česko 1. 5. 2004 vstoupilo do EU. Salzbursko nám první víkend odpustilo vstupné, jízdné na některých atrakcích.

Výběr fotek z několika dní strávených na Slovácku. Z navštívených míst jsem vybral Hodonín, Strážnici, Veselí nad Moravou, zámek v Miloticích, poutní kostel Sv.Antonínka v Blatnici, Velkou Javořinu a rozhlednu Brdo na nejvyšší hoře Chřibů.

Historické město Toužim s několika památkami - zámek, hrad, pivovar, morový sloup, dále cesta kolem Otročínské kyselky (velmi chutné) k premonstrátskému klášteru v Teplé.

Za 24 hodin.

Fotky z návštěvy Prahy, kam jsem jela kvůli bývalé práci. :)
Byla jsem vysvětlit v bance, že rok 2009 jsem rozhodně já neauditovala... :)

Na začátek října to vyšlo moc pěkně. Užila jsem si pražské radovánky v podobě Designbloku, zatančila jsem si u gramofonu v retro baru Krám a Esterka oslavila své 8. narozeniny... a těch sklenic burčáku, co jsem si dopřála... A teď zase chvilku pauza od pražských galerií a barů. A hurá do lesa... Těším se tam nesmírně.

Ráno mě budí čerstvý horský vzduch, který přichází z otevřeného okna. Je něco kolem 7 h. Pomaličku vstanu, převleknu se a jdu na snídani. Za chvilku přijde Honzík, pak Kačka a Jirka. Nikon tábor už zaujal svou pozici při snídani. Dobře se nasnídáme a já si sbalím saky paky, napíši Petře, že budu ve 13.24 v Trutnově a těším se na krásnou procházku z Rýchor do Žacléře. Poznávám všechna ta malebná zákoutí, chtělo by se mi říci, že znám cestu zpaměti, ale tak to ještě úplně není. Krajina má jiný ráz, než ta zasněžená před rokem a půl, kdy jsem tu byla naposledy. Je kouzelné slunce. Zajdeme ještě s Kačkou ke studánce pro vodu na cestu. Kvítí se třpytí v tom slunci. Je to zase všechno tak půvabné... Rozloučím se s Jirkou a Kačkou a mířím do Žacléře. Hory i detaily hor jsou tak moc fotogenické. U Rýchorského kříže potkávám nějakého fotografa, který mi ukazuje místo s oranžovými liliemi. Pak pokračuji dál. Cesta je fajn a v lese je velmi příjemně. V Žacléři si ještě za odměnu vlezu do zahrady opuštěného zámku Žacléř, který čeká na nové podlahy a nové stropy. Zahrada je zarostlá a já se dostávám do zámku. Je to tajemné a moc zajímavé... Snad to brzy dají do kupy, aby zámek mohl v celé své kráse připomenout zdejší historii. Ve 13 h mi jede autobus do Trutnova. Volám Petře, ta telefon nezvedá. V Trutnově také ne. Říkám si, že asi telefon zapomněla doma... Za hodinu mi jede autobus do Prahy. Stihnu v rychlosti dojít na náměstí, udělat pár fotografií a už nasedám do busu. Bylo mi krásně v těch horách. Sama se svými myšlenkami, zcela pohlcena tou horskou krásou. Opilá jako vždy z těch pohledů, které berou dech a zároveň zklidní a pohladí duši. Bylo na čase se tam vrátit, pozdravit Rýchorskou vílu, spočinout v trávě a kochat se tím, co příroda v létě vykouzlila. Áje jsem slíbila, že se zase, nejspíš na podzim, objevím... Jsem ráda, že se jim daří držet Rýchorku stále s takovou láskou. Proto se tam tak ráda vracím. P.S. Petra mi volá v 19 h, že si zapomněla telefon doma...:)

f0459, #ceskatrebova, #kaple
Poutní kaple Panny Marie Pomocné , Hory Česká Třebová.
K poutnímu místu Na Horách v České Třebové se váže řada pověstí

Vlakem jsme jeli do Ledče nad Sázavou, výhledy na řeku Sázavu se nám moc líbily.

V září 2020 jsme strávili krátkou dovolenou na severu Polska, v oblasti zvané Bory Tucholskie. Národní park Tucholské bory byl založen v červenci 1996. Rozkládá se na ploše 46,13 km2 a tvoří jej lesy, louky, jezera a rašeliniště. Park se nachází ve vojvodství Pomorskie, v největším zalesněném území v Polsku. V parku se nachází na 21 jezer. Sedm z nich je propojeno a vytváří řetězec nazývá „Struga Siedmiu Jezior“

Malebná obec se rozkládá na obou březích Divoké Orlice na úpatí vrchu Kapraď a hradního kopce.

Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265.

Úřad práce ČR - Janská - Státní sociální podpory

9. 9. 2018
Mestečko Telč sa rozkladá na Českomoravskej vrchovine. Natáčala sa tu rozprávka Pyšná princezná.

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1315. Významný dátumom je rok 1339, keď Telč dostal do vlastníctva Oldřich z Hradce z rodu Vítkovcov.

Pôvodné historické centrum tvorili drevené budovy. V 14. storočí ich zničil veľký požiar a budovy boli postavené z kameňa. Historické centrum mesta patrí k cenným mestským pamiatkovým rezerváciám na Morave a v roku 1992 bolo zapísané na Zoznam Svetového dedičstva UNESCO. Na pamiatkovej hodnote mesta sa podieľa aj predmestie Staré Město, ktorého historická časť (okolie kostola Matky Božej) je mestskou pamiatkovou zónou. Nová výstavba 20. storočia na okrajoch mesta rešpektovala hodnotnú mestskú panorámu a nebola narušená výstavbou panelových domov.

Společnost provozuje MHD v Liptovském Mikuláši.

f0458, #ceskatrebova, #kaple
Kaple Panny Marie Potěšující v České Třebové z druhé poloviny 18. století.

"Neznám nikoho, kdo by měl radost z deště jako Ty, Káťo..." Byla jsem okouzlena tím neznámem, které nás obklopovalo. Rybníkem, krajinou po dešti, chatkami v kempu. Nad tím vším jsem se rozplývala, dokonce i nad tím, když mě Dan nenechal spát, jen aby věděl, jak jsem si užila výlet do Pekla s Honzíkem... Stáňa i Dan kroutili nevěřícně hlavou nad holkou, která se raduje upřímně z těch maličkostí okolo nás... Cestou do Holan jsme měly se Stáňou vykecanou díru do hlavy od našeho kamaráda a mistra monologu Dana... Dobrovolný včelař Vašek se zlou opicí nám zpestřil páteční večírek v kempu Milčany. Aneb jak se ze sympaťáka vyklubal macho, který se mnou musel házet vzduchem, aby ukojil své touhy a já poznala, že není tanečník jako tanečník... Dorazili jsme do kempu za silného deště a stmívání ve složení Stáňa, já, Dan a Azorek, který se stal hrdinou celého víkendu v Holanech. Co se hlídání páníčka a jeho party týče... Dan jel na třídní sraz a my holky ho doprovodily, jelikož jsme měly volný víkend rezervovaný pro RFCH. Píši Honzikovi, že jedu do jeho oblíbených Holan a on se tam objeví stejně jako my v pátek večer a stráví s námi víkend. Prší, a tak Honza přichází mezi nás později. My zase, již podruhé na našich cestách, večeříme studené buřty, které koupila Stáňa. Ještě se dožadujeme kusu šunky a housky. To nevíme, že nás opodál čeká teplá šunka a těstovinový salát... Jinak bychom samozřejmě s Danem nedělali psí oči... V chatce s námi přespí ještě Petr, spolužák Dana. Je to usměvavý a vtipný hoch. V pátek večer se tančí na oslavě 40. výročí svatby. Přichází na řadu můj repráček, který mám s sebou na cestách, kdyby byla chuť poslouchat či tančit. Stalo se tak i tady a písničky na přání létaly vzduchem jako komáři u zdejších rybníků. Vašek, ten včelař, je urputný a vztahovačný dvaačtyřicetiletý zprvu sympatický muž , který se mnou tančí tak, že všechny okolo to moc baví, včetně jeho ženy, jen já nevím, jak to dopadne. Zatím se směji, ale když nedělám to, co chce, včetně toho, abych mu zahrála zamilovanou ženu, začne mě urážet. Poalkoholové rozpoložení a rozdílné energie. Je na čase jít spát. Jsou 3 ráno, kluci se vrací k partě, přijdou asi ve 4 a jsou hluční a Vašek, ten bláznivý tanečník, rozrazí dveře naší chatky v půl sedmý, kdy konečně všichni spíme a dožaduje se klíčků od auta, které mu kluci vzali, aby nejezdil opilý... Ztropí takový vyrvál, přitom má klíčky vzadu na sedačce v autě. Stačilo se podívat... Noc jako víno, Dan chrápe, Azorek hlídá... Ráno je hezké, pohled na jeden ze 23 Holanských rybníků úchvatný. Voda je hodně zelená, takže přestože bych si ráda zaplavala, nepokouším to.. Koukám jen na tu velikánskou plochu a na ostrůvek v dálce plný bříz a borovic... Nasnídáme se ze zásob a někdy kolem 13 h jsme v Holanech v hospodě, kde čeká již netrpělivě Honza, abychom vyrazili společně na výlet do Pekla. Se Stáňou a s Danem jíme guláš z jednoho talíře, smějeme se všemu možnému, já dostanu malý dáreček z cest od Honzy a vyrazíme směr Zahrádky. Dan by se měl vrátit za spolužáky na třídní sraz a Stáňa se vrací s ním, protože do Pekla je to 13 km a pak ještě do Lípy na vlak a ze Zahrádek do Holan... Nakonec suma sumárum 20 km a takovou štreku se ségrušce šlapat nechce. Vyrazím tedy sama s Honzou, dáme si na cestu banánovou zmrzlinu, krajina je tu malebná. Procházíme skalami, lezeme na Skautskou vyhlídku, kde z velkých kamenů hledíme do kraje. Obdivujeme řeku, která se vine kolem nás, je plná zelených šlahounů, které jsou jako neposedná háďata, přírodní úkazy, zřejmě včetně nás dvou, jsou tu zajímavé... Vracíme se do kempu ve 21. 30 s tím, že jedeme z České Lípy vlakem do Zahrádek, kde nám v poslední hospodě, a jen kvůli tomu, že je tam nějaké mejdlo, dají najíst. To je radosti. Lipovou alejí ve tmě a párkrát zakopnutim o kořeny se blížíme k Honzíkově dodávce zaparkované v Holanech, kde dostanu instrukce, jak držet medvěda a nešlapat na kobereček... Medvěd pro štěstí je velký a těžký, tak si ho dám vedle sebe a za chvíli už si opřu svou hlavu o tu jeho a společně odpočíváme... Honza nás v pořádku doveze do kempu. Dan je společensky unavený, přivítá nás vypadnutím z verandy rovnou na nos a kontroluje v kolik jsme přišli... A Stáňa, ta je u ohně, kde se hraje na kytaru a na housle. Poslechnu si 4 písničky, Dan tu snahu zdejších muzikantů upřímně okomentuje a já jdu do hajan. Jsem vyřízená... 20 km v nohách a nevyspalá... Ale bylo to fajn. Ulehnu, pak přijde Stáňa, pak kluci, kteří jsou hluční, Dan dělá docházku, já se z něj picnu... Petr povídá v polospánku Danovi: "Ty Brumlo..." Něžné to oslovení pro chrápajícího kamaráda... Noc je trochu lepší, ráno už k nám přijde Honza, který má svou dodávku zaparkovanou kousek od nás... Azorek nás opět perfektně střeží, jen tak si do chatky nikdo nemůže přijít... Jdeme na objednanou snídani, je výborná. Platíme, sbalíme saky paky a hurá na vodopád a pak do pískovny, kde se s klukama koupu. Najdu 5 šupin, každému z nás pro štěstí. Pak nás Dan bere na výborný oběd pod Habstein, kde je jídlo a dezert pastvou pro oči i pro žaludek. Pak hurá na Habstein samotný s krásným výhledem do kraje a také na Čertovy hlavy. My tři jedeme domů do Prahy, Honza do Ralska. V autě zjišťuji, že jsem v lomu nechala svůj nejoblíbenější kamínkový náhrdelník.. Snad ho nikdo nenajde. Volám Honzovi a on říká, že parkuje u toho lomu, že se tam z Ralska vrátil... Sláva, je blízko a může se tam jít podívat. Náhrdelník najde, skoro za tmy, je zašlapanej v písku v trávě mezi kořeny. Mám více štěstí než rozumu... A tak vše končí šťastně. Víkend to byl vskutku povedený, i když náročný... A třídní sraz byl tak trochu druhotný, viď, Dane? Děkuji Ti za tuto víkendovou jízdu. S Tebou se člověk vážně nenudí... Tak zase někdy... Ségruško, Dane, Honzi, Petře, díky za ten společný čas...

Dopolední procházka vylidněným Brnem ve ČT 22.10.2020

f0457, #ceskatrebova
Bývalá restaurace v České Třebové.
Letos došlo ke změně majitele (zdroj : lubud)a úklidu pozemku.