Alba se štítkem #makro

FOTO: Canon IXUS 15
Adobe Photoshop CE + Zoner Photo Studio 16
Font: Times New Roman

Taxonomie
Hmyz je druhově nejpočetnější skupina živočichů - je popsáno okolo jednoho miliónu druhů. Odhaduje se ale, že celkový počet druhů hmyzu se může pohybovat mezi 2 až 30 milióny.

Poslední plánovanou zastávkou byl opětovný pokus o nalezení sklenobýlu. Zcela neplánovaně jsme pak potkali u Černé hory čápa černého, což bylo další skvělé završení celého výletu. Čápa černého jsem také ještě neviděl. Na druhou stranu, v porovnání se sklenobýlem ta radost určitě nebyla větší.

Ghost orchid, tak je nazývána v anglické literatuře - na britských ostrovech je extrémně vzácná, bledá, špatně se hledá a kvete mnohdy i jednou za několik desítek let. Název je tedy velmi přesný. Tohoto ducha pralesů jsem heldal několik let nejen jednou i na tomto místě, ale několikrát na Šumavě a v Krkonoších. Kromě ČR a Británie ji najdeme i jinde v Evropě (od Skandinávije, po stálezelené zóny Středozemí) a v Asii (až po Japonsko). Stejně jako jinde, i u nás jde o druh velmi vzácný a po dlouhou dobu na většině území i nezvěstný - dnes víme o populacích na Šumavě, v Krkonoších, Jeseníkách, v Moravském krasu, na Drahanské vrchovině, v Chřiběch, v Bílých Karptech a od roku 2020 i v Orlických horách. V minulosti byl popsán také na Kralickém Sněžníku, Krušných horách, Ještědském pohoří, v Jizerských horách, v Blanském lese, Žďárských vrších, na Ústecku, Jičínsku, Lanškrounsku, Odeské vrchy, Uherskobrodsko apod.

Sklenobýl je vytrvalá, nezelená orchidejka barvy vledé žluté s růžovými tóny. Její vzhled je až voskovitý či skleněný. Stejně křehce i vypadá. Velikost rostlinky je většinou kolem 15 cm (5 - 25 cm); výjimečně až 40 cm (dle literatury). Listy nehledejte - jsou zakrnělé v šupiny a bledé jako zbytek rostliny. Rostlina kvetě většinou dvěmi květy, vzácně i čtyřmi. Popisovány jsou rostliny až s osmi květy na jedníé lodyze. Takové jsem ale na fotkách z ČR asi ještě neviděl. Ze SR možná i jo :-) Tento druh si s ničím jiným nespletete, i kdybyjste na nějakou rostlinku narazili.

V České Republice jde o druh kriticky ohrožený. Rostlina je závislá čistě na mykorhize. Rozmnožuje se pravděpodobně vegetativně. Kvete jen za vhodných podmínek a velmi nepravděpodobně. Jsou známy případy, kdy sklenobýl nebyl na lokalitě spatřen i několik desítek let - buď nekvetl, nikdo jej nenalezl nebo kvetl v podzemí.

Sklenobýl miluje humózní zastíněná místa kolem neutrálního pH - místa má rád vlhká. Mnohdy jej nalezneme poblíž lesních a horských potůčků. Občas jej najdeme i na sušších místech, častěji to ale jsou lesní prameniště. V podhůří a horách jej nalezneme hlavně v bučinách a habřiny a smíšené ale i v jehličnaté lesy.

Sklenobýl má další dva příbuzné druhy Epipogium roseum a Epipogium japonicum vyskytující se v tropických částech Asie, Afriky a Austrálie.

Poslední pokus o nalezení byl loni na Šumavě.

Cestou nazpět jsme měli dvě zastávky - jednu na Slovensku za toříčkem a druhou pak na Moravě.
Na slovensku sé mu říká trčuľa jednohľuzná - roztomilé jméno pro drobnou orchidejku; celkem sedí. Jde o druh vyskytující se v Evropě i Asii. Dříve se v ČR vyskytoval na jihozápadě Čech a na Moravě - to je však již minulost. Nejblíže za ním musíme na Slovensko, nebo do Alp. Ani na Slovensku už mnoho lokalit nezbylo a druh je zde kategorizován jako kriticky ohrožený (relativně nedávno byl chvíli považován za vyhynulý). Orchidejka miluje výslunné paseky a louky na vápennitých loukách - podhůří a hory. Rostlina je to drobná leckdy nemá ani 10 cm a přes 25 cm vyroste málokdy. Vzrůst je štíhlý, na konci lodyhy nalezneme několik drobných květů barvy stejné jako zbytek rostliny, tedy světle zelené. Místa výskytu ohrožuje především sukcese, protože toříček je druh konkurenčně slabý. Problémy mu tak dělají nálety a zarůstání "jeho" luk. Vyhovuje mu dtradiční způsob hospodářství. Podobnoé situaci čelí v mnohých dalších zemích Evropy.

Minulý rok jsem na kousku neposečené cesty, hned vedle lánu kukuřice ošetřené herbicidem, nafotil malou oázu života.