Právě přidaná alba se štítkem – #makro.

Většinou za motýlky a hmyzem chodíme do terénu, ale někdy zavítají i oni k nám domů, jako vážka černořitná co s námi pěkně spolupracovala při focení na naší verandě.

První květen jsem zvolil orchidejový s výletem na jih. Začal jsem u velmi známé lokality bohatého výskytu rudohlávku (dřve vstavače) kukačky - PP Svaté pole. V příhodných letech zde kvetou tisíce kukaček. Letošek nebyl příhodný. I tak to byl skvělý zážitek. Kukačky zde kvetou hlavně v klasické tmavě fialové/růžové barvě spolu s různými přechodnými formami až po albinotické, čistě bílé jedince. Na lokalitě jsem navíc potkal rumatu, takže jsme si mohli popovídat a vyměnit si postřehy

Letos jsem se opět po třech letech zajel podívat k Hořicím na vstavač bledý. Populace vypadá vitálněji, než si ji pamatuji. Fotky sice nedosahují kvalit těch z roku 2017, ale i tak má smysl z nich udělat album, si myslím ;-)

Předchozí výlety za vstavačem bledým:
2017 Kroměřížsko
2016 Jičínsko
2015 Jičínsko

Co s načatým dnem? Proč nenavštívit ještě jedno místo, i když to znamenalo velkou okliku a prodloužení cesty (celkové měl tento velikonoční okruh cca 1300 km). Díky relativně aktuálním informacím jsem věděl, že by mohly ještě kvést řebčíky kostkované (korunkovka strakatá). Proč za ní jet ať tak daleko? V ČR totiž nerost - považuje se za vyhynulou. Historické údaje o výskytu jsou však sporné, a pravděpodobně šlo o zplanělé rostliny ze zahrádek. NA Slovensku přežívá na několika lokalitách ve východním a středním Slovensku. Já navštívil známou PR Pstruša - mokrá louka v Banskobystrickém kraji. Populace řebčíku je zde monumentální - tisíce jedinců. Když kvetou, je to nádherná podívaná - ze zelené louky trčí kam až oko pohlédne nachový zvon a vedle něho další a další ... a další... Já je bohužel zastihl už na odkvětu - posledních pár plně kvetoucích jedinců sem a tam mezi mnoha odkvétajícími a ještě více zaschlými, odkvetlými.

Z Devínské kobyly jsme do Štúrova dorazili pozdě odpoledne, ubytovali jsme se a chvilku odpočívali, než jsme se šli podívat k řece na Maďarsko. Bohužel jsme se odpočinkem zdrželi o pár minut déle, než bylo plánováno - navíc jsem si špatně našel západ slunce. Na nábřeží jsme tedy dorazili s posledními paprsky osvětlujícími krásnou Ostřihomskou baziliku, než jsem rozbalil foťák a stativ, tak bylo po světelném divadle. Udělal jsem pár fotek a šli jsme na večeři - nedat si halászlé by byl hřích ;-)

Ráno jsme se sbalili a vyrazili do širšího okolí Štúrova hledat pavouky. Nejdřív jsme potkali porostly odkvetlé mandloně nízké, užovku hladkou a spousty chroustů. Po několika vstavačích nachových jsem v trávě konečně nalezl prvního pavouka - teprve v poupatech. Po chvíli s zadařilo i s prvními rozkvétajícími. Na vzdory velmi teplému letošními jaru nevykvetla tato orchidej o něco dříve, než je zvykem.

Tento tořič je u nás považován za vyhynulý, i když je značně na pochybách fakt, jestli u nás vlastně vůbec někdy rostli (na rozdíl od toho Holubyho, včelonosného a hmyzonosného). Před pár lety se pár exemplářů objevilo v Bílých Karpatech a stále tam, nejspíš, rostou. Botanici se však shodují, že tamější nová populace nebude přírodního původu, ale někdo jí nejspíš pomohl. Kde je pravda se asi nikdy nedozvíme. Nejbližší lokality výskytu tohoto tořiče jsou u Vídně a na Slovensku. Poblíž Štúrova se nachází nejpočetnější lokalita. Těžiště výskytu má však tato orchidej ve Středomoří. Miluje totiž slunná stanoviště v teplých oblastech - v zaalpských oblastech jde proto o velmi vzácný druh a jeho populace se stále zmenšují. To se nedá říct o Středomoří :-)

Škoda, že bylo opět jasno a strašné vedro - někdy se mi snad zadaří jet opět a fotit s oblačnou oblohou.

U všech druhů je uveden stupeň ohrožení opět platný pro ČR ;-)

Toto jsou mé fotky převážně hmyzu z letošního roku tedy 2019.Neratovice jsou celkem dobrá lokalita pro foceni těchto drobnych tvoru,krome nekolika jezer a menších rybníčku je zde hlavně Labe v jehož povodí lze na dosti osamělých mistech kam nejraději chodím, spatřit a vyfotografovat zajímavé a někdy i vzácnější druhy hmyzu.Jen musí člověk trochu hledat a samozřejmě musí byt pro focení příznivé počasí.Fotografováno se SONY A 700 a poprvé bez použití jakýchkoliv uprav v počítači.Myslím že některé by upravu trochu snesly ale zatím to nechám takto.Tak at se vam moje fotky líbí a díky za prohlednutí.

Namlsaní spoustou motýlků z předešlého dne v Popovicích, vyrážíme hned ráno k Podolským mokřadům. Když u potoka kvete sadec konopáč, přilétá tam hodně motýlů, hlavně perleťovců. Motýlů bylo k vidění dost, ale ten pravý čas na perleťovce ještě nenastal.

V roce 2016 po několikaletém foceni krajiny v okolí Neratovic jsem přešel k foceni hmyzu,tedy hlavně vážek.Přišlo to tak nějak náhodou,anichž bych to plánoval.Tady jsou mé fotky hmyzu a občas nejakého jiného zvířete z období roku 2015 až 2018.Fotografováno částečně se SONY A 380 a SONY A 700 se kterym fotografuji dodnes.Objektiv SONY 18-55.Nejedná se o pravé makro ale spise close up,tedy o fotografie zblízka.Doufam že se vám mé fotografie budou libit a děkuji za prohlednutí.

Podmáčené louky poblíž Máchova jezera jsou domovem řady vzácných rostlin, například endemitní orchideje prstnatec český a kriticky ohroženého prstnatce plamatého. Prstnatce se rády kříží a jejich určení je obtížné, pro lajka jako jsem já téměř nemožné, takže berte popisky u fotografií s rezervou. Nicméně, kytky jsou to nádherný :-)

Pokračujeme dále na východ a po cestě si dáváme jedu zastávku za dalšího jasného parného dne - tou je proslulá NPR Devínská kobyla kousek od Bratislavy. Lokalita je významnou ukázkou travnatých stepí bohatých na vzácné a chráněné druhy nejen rostlin, ale i živočichů. Na jaře tu kvete veká populace hlaváčků jarních, koniklece, později se k nim přidávají kosatce, orchideje či barvínek bylinný (v ČR se nevyskytuje). Fauna je zde stejně jako flóra teplomilná - v trávě můžeme v létě nalézt kudlanky, vzácné druhy kobylek či motýlů, ale i užovku stromovou, dravé ptáky či hnízdiště vlhy pestré - na tu však bylo ještě brzy. V "zadní" části NPR se již člověk dostává blízko hradu Devín - což je zřícenia mohutného hradu nad soutokem Moravy a Dyje pocházejícího cca z 9. století.

Stupeň ohrožení je opět uvedený pro ČR.

Cestou ze Sirotčího hrádku k Vídni jsme projeli kolem Kočičí skály, takže jsem ji další den před odjezdem směr Slovensko musel na krátko navštívit a omrknout toto místo. A udělal jsem dobře. Na kvetoucích keříc totiž poletovalo mnoho podivných sršnoidů - blanokřídlý hmyz, který jsem ani tehdy, ani teď, když fotky zpracovávám, nedokázal určit. Nikdy jsem ho totiž neviděl. Po marném hledání jsem požádal o pomoc Blanku, která dohledala, že jde o paličatku, která však nemá české druhové jméno - Palaeocimbex quadrimaculatus = Cimbex quadrimaculata.

Pálava a nějaká další místa v následujících albech jsou vlastně takový příjemný vedlejší produkt hlavního cíle letošní větší jarní cesty - dvě ze tří míst, kam jsem za cílem jel, jsou v tomto albu. Ani na jednom z těchto míst jsem neuspěl. Ani známky po pavoucích. Na druhém místě se ale nacházelo mnoho kukaček, modřenců a snědků. A celý den velmi, velmi hřálo sluníčko stejně jako ráno na Pálavě. A jasná obloha bez mráčku. Letní den koncem dubna. Na obou navštívených lokalitách se během roku objeví mnoho vzácných či zajímavých druhů - hlaváčky, jazýčky, kosatce, tořiče, stepníci, kobylky, tesaříci, martináči či cikády. Večer po návratu do Hustopečí jsem si po večeři zašel ještě na zelené pivo když už je období těch Velikonoc...

Stupeň ohrožení a/nebo ochrany je v albu uveden dle ČR ;-)

11 denní výlet na Madeiru naplněný převážně turistikou. Toto album zahrnuje 1.-6. den

1.den - přílet; přesun do sedla Encumeada a krátká procházka po levádě
2.den - oblast Rabacal (25 Fontes, vodopád Risco), Levada da Serra
3.den - túra z Pico do Areeiro na Pico Ruivo a zpět
4.den - poloostrov Sao Lourenco, procházka z Porto da Cruz přesprůrvu Boca do Risco do města Machico
5.den - Funchal, Monte
6.den - túra z Achada do Teixeira do sedla Encumeada přes Pico Ruivo
#madeira#turistika#cestování#hory#hanane#orchidej

První album se série, kdy jsem se i já konečně podíval na Pálavu :-) Na místo jsme se dostali až odpoledne, takže toto a následující album bude ozářené především teplým světlem zapadajícího slunce. Jaro v plném proudu, kosatce už pomalu odkvétali a všude to vonělo květy a sluncem. Počasí nám přálo až moc - každý den jasno a vcelku i vedro. Samotný Sirotčí hrádek je zřícenina hradu pocházející ze 13. století, kdy jej vystavěl rod Wehingů. Následně patřil Lichtenštejnům a Ditrichštejnům. Tři století od vystavění hrad zpustl a postupně se z něho stala zřícenina, jak jej známe dnes - spolu s některými dalšími dominantami však patří k ikonickým místům Pavlovských vrchů. Zřícenina se nachází na severním okraji Stolové hory a shlíží dolů na obec Klentnice.

Vzhledem k tomu, že jsme ten den už byli v praze, tak jsem si řekl, že bych konečně mohl také i já ulovit podléšky, co nejsou klasicky modrofialové. Jitka byla schopná mě navést na správnou část lokality, za což jsem vděčný, protože jsem na místo dorazil až pozdě odpoledne a do západu slunce jsem chtěl ještě stihnout koniklece luční. Po krátkém hledání se zadařilo. Vzhledem k tomu že zde ve stejnou dobu kvete i sasanka hajní, bylo hledání bílých podléšek vcelku oříšek. Nakonec jsem zde krom klasicky zbarvených jedinců našel i několik růžových, bílých a přechodných barevných forem i přes to, že většina rostlin už byla za optimem kvetení.

Pár záběrů na plochu z ránem orosené zahrady na chalupě.