Váš prohlížeč není podporovaný – stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte
podporovaný prohlížeč.
Alba se štítkem #příroda
Přibližně 265 570 výsledků
reklama
Prošla jsem z Adršpašských skal do Teplických. Myslím,že to nebyl špatný nápad. Ten přechod po nekonečných schodech a žebřících sice byl trochu náročný - ( pro mne dost). Odměnou mi pak byla již procházka rašeliništěm a Vlčí roklí. Měla jsem, v plánu vyjít na zříceninu hradu Střmen, ale těch 300 schodů nahoru a zpět jsem si nakonec odpustila. Z hradu tam sice toho moc nezbylo, ale určitě tam je krásná vyhlídka.
Zato cesta domů vlakem se nevyvedla . Jedno malé zpoždění a bylo to.
Zato cesta domů vlakem se nevyvedla . Jedno malé zpoždění a bylo to.
Choteč - Chýnice - Tachlovice - Nučice - Úhonice
Údolí Radotínského potoka lze označit za údolí krásných mlýnů. Na pouhých 22 kilometrech od pramene k ústí se jich tu uživilo v různých dobách dvaadvacet. Všechny mlýny byly postaveny proto, aby semlely obilí, které sedláci vypěstovali na úrodných polích nad údolím Radotínského potoka.
Údolí Radotínského potoka lze označit za údolí krásných mlýnů. Na pouhých 22 kilometrech od pramene k ústí se jich tu uživilo v různých dobách dvaadvacet. Všechny mlýny byly postaveny proto, aby semlely obilí, které sedláci vypěstovali na úrodných polích nad údolím Radotínského potoka.
Po roce jsem se opět vydal za rybami do středního Norska, do fjordů Norského moře poblíž ostrova Hitra. Třikrát jsme jeli v sestavě já, taťka a kamarád Jarda, letos došlo k mírné změně a místo taťky s námi jel Jardův kamarád Pavel. V bungalovu jsme bydleli se super kluky Slávkem a Rudou, se kterými jsem občas vyrazil na noční rybolov (na druhou směnu, někdy jsem byl na moři v kuse i 20 hodin).
Za tři předchozí výpravy v počátku léta bych si troufl říct, že už relativně vím „jak na ně“, ale letos skoro nic z dřívějších let nefungovalo, a to asi především díky dlouhodobě nevlídnému a chladnému počasí v Norsku, díky kterému nenajely ryby do mělčin a držely se spíše v hloubkách. Po cestě naměřil teploměr v noci dokonce 0 stupňů; když jsme pak dorazili do rybářského kempu, teploty se pohybovaly do 10°C a byl tak silný vítr, že nebylo vůbec možné vyrazit na moře. Skupině před námi počasí nedovolilo počasí vyplout dokonce 4x z devíti dnů; naše předpověď pro další dny byla však naštěstí lepší.
První dny jsme tedy ryby hledali, zkoušeli, sem tam nějakou rybu chytili, ale nebyla to žádná sláva. Občas nějaká treska, menší mník, někdy jsme narazili na hejno makrel a to byla zábava! I když jsme tresky začali objevovat (jinde než dříve a v podstatně větších hloubkách min. 20-40 m), tak v půlce pobytu přestaly brát. Po celém dni rybaření jsme měli sotva pět ryb, proto jsme změnili strategii a zkoušeli lov mníků na hloubkách 70-100 m. Toto nouzové řešení se nakonec ukázalo být spásný nápad. První záběr a zanedlouho byl v lodi mník 117 cm. Postupně přibyly další úlovky v rozmezí 80-125 cm, ty největší už měly kolem deseti kilo. Zabral nám také tři čtvrtě metrový žralok ostroun, kterého jsme v Norsku dosud neulovili a byl příjemným zpestřením rybí skladby. Když už se blížila půlnoc a hladina moře se zklidnila tak, že jsme skoro nedriftovali a spíše stáli na místě, rozhodli jsme se vrátit do kempu. Přišel mi ale ještě jeden záběr a hned po záseku bylo jasné, že to nebude žádný drobeček. Ryba hned od záseku bojovala a byla hodně těžká, takže jsme byli napjatí, co je na konci. Když se na hladině vyvalilo tělo, tak jsme jen zalapali po dechu, takovou obludu jsem nečekal ani v nejbujarejším snu. Měli jsme problém dostat ji do lodi, jak byla těžká. Mník mořský neuvěřitelných 150 cm, váha v kempu pak ukázala neskutečných 18 kg. Krásný rybářský zážitek na celý život! Za dvě hodiny rybolovu jsme chytili žraloka a 8 mníků, z toho 5 bylo přes metr a jako tečka jeden a půl metru dlouhý „drobeček“.
Další den jsme mníky nepokoušeli, ale tresky pořád nebraly. Tak jsme předposlední den ještě jednou na ně vyrazili, opět jich chytili 8, ale jen dva přes metr (Jarda 125 a 10,5 kg, já 124 a 10 kg). V noci jsme pak ulovili konečně zas nějaké tresky, takže poslední dny byly dokonalé. Jako tečku za naším pobytem jsme se poslední den vydali na pár hodin zkusit najít makrely. Trefili jsme hejna a to byl doslova koncert. Tahali jsem je i po pěti na jeden nához a mohli lovit a lovit, ale už jsme museli říct Dost!, protože bychom nevěděli, co s nimi dělat. Myslel jsem si, že máme v bedně tak 40 ryb, nakonec jich bylo 80. Nádherné zakončení "jiného" pobytu v Norsku. A nutno říci, že ač to vypadalo všelijak, tak nakonec (díky mníkům a makrelám) velmi úspěšném.
Vedle rybaření bylo krásným zážitkem pozorování mořských orlů při lovu, dovádění sviňuch (delfínů) kolem lodi nebo neuvěřitelné západy a východy slunce. I když to bylo „těžké“ rybaření (díky zimě, větru a náročném lovu v hloubkách), opět to stálo za to a vraceli jsme se plni úžasných zážitků. Každý rok je jiný a umí překvapit, proto se už těšíme na ten další!
Za tři předchozí výpravy v počátku léta bych si troufl říct, že už relativně vím „jak na ně“, ale letos skoro nic z dřívějších let nefungovalo, a to asi především díky dlouhodobě nevlídnému a chladnému počasí v Norsku, díky kterému nenajely ryby do mělčin a držely se spíše v hloubkách. Po cestě naměřil teploměr v noci dokonce 0 stupňů; když jsme pak dorazili do rybářského kempu, teploty se pohybovaly do 10°C a byl tak silný vítr, že nebylo vůbec možné vyrazit na moře. Skupině před námi počasí nedovolilo počasí vyplout dokonce 4x z devíti dnů; naše předpověď pro další dny byla však naštěstí lepší.
První dny jsme tedy ryby hledali, zkoušeli, sem tam nějakou rybu chytili, ale nebyla to žádná sláva. Občas nějaká treska, menší mník, někdy jsme narazili na hejno makrel a to byla zábava! I když jsme tresky začali objevovat (jinde než dříve a v podstatně větších hloubkách min. 20-40 m), tak v půlce pobytu přestaly brát. Po celém dni rybaření jsme měli sotva pět ryb, proto jsme změnili strategii a zkoušeli lov mníků na hloubkách 70-100 m. Toto nouzové řešení se nakonec ukázalo být spásný nápad. První záběr a zanedlouho byl v lodi mník 117 cm. Postupně přibyly další úlovky v rozmezí 80-125 cm, ty největší už měly kolem deseti kilo. Zabral nám také tři čtvrtě metrový žralok ostroun, kterého jsme v Norsku dosud neulovili a byl příjemným zpestřením rybí skladby. Když už se blížila půlnoc a hladina moře se zklidnila tak, že jsme skoro nedriftovali a spíše stáli na místě, rozhodli jsme se vrátit do kempu. Přišel mi ale ještě jeden záběr a hned po záseku bylo jasné, že to nebude žádný drobeček. Ryba hned od záseku bojovala a byla hodně těžká, takže jsme byli napjatí, co je na konci. Když se na hladině vyvalilo tělo, tak jsme jen zalapali po dechu, takovou obludu jsem nečekal ani v nejbujarejším snu. Měli jsme problém dostat ji do lodi, jak byla těžká. Mník mořský neuvěřitelných 150 cm, váha v kempu pak ukázala neskutečných 18 kg. Krásný rybářský zážitek na celý život! Za dvě hodiny rybolovu jsme chytili žraloka a 8 mníků, z toho 5 bylo přes metr a jako tečka jeden a půl metru dlouhý „drobeček“.
Další den jsme mníky nepokoušeli, ale tresky pořád nebraly. Tak jsme předposlední den ještě jednou na ně vyrazili, opět jich chytili 8, ale jen dva přes metr (Jarda 125 a 10,5 kg, já 124 a 10 kg). V noci jsme pak ulovili konečně zas nějaké tresky, takže poslední dny byly dokonalé. Jako tečku za naším pobytem jsme se poslední den vydali na pár hodin zkusit najít makrely. Trefili jsme hejna a to byl doslova koncert. Tahali jsem je i po pěti na jeden nához a mohli lovit a lovit, ale už jsme museli říct Dost!, protože bychom nevěděli, co s nimi dělat. Myslel jsem si, že máme v bedně tak 40 ryb, nakonec jich bylo 80. Nádherné zakončení "jiného" pobytu v Norsku. A nutno říci, že ač to vypadalo všelijak, tak nakonec (díky mníkům a makrelám) velmi úspěšném.
Vedle rybaření bylo krásným zážitkem pozorování mořských orlů při lovu, dovádění sviňuch (delfínů) kolem lodi nebo neuvěřitelné západy a východy slunce. I když to bylo „těžké“ rybaření (díky zimě, větru a náročném lovu v hloubkách), opět to stálo za to a vraceli jsme se plni úžasných zážitků. Každý rok je jiný a umí překvapit, proto se už těšíme na ten další!
sobotní výlet na tři rozhledny nedaleko děčína. ta nejstarší byla postavena v letech 2003 - 2004 a tu nejmladší slavnostně otevřeli loni v dubnu. z každé rozhledny je hezky vidět zejména českosaské švýcarsko a lužické hory...
Poslední album s touto tématikou se skládá z fotek z fluorescenčního mikroskopu (obdélníky, sCMOS kamera Andor Zyla 5.5) a z konfokálního mikroskopu (čtverce). Když jsem fotil fluorescenci mých vzorků, tak mě napadlo, že když jsou fluorescenční, tak by mělo být možné použít fluorescenční a konfokální mikroskopii. Vybral jsem několik výrazně fluorescenčních kousků a nejvýraznější kresbu nafotil mikroskopem. Barevné podání snímků neodpovídá realitě - viz. fotky pod obrázky tak jak je vidíme my. Je to dáno tím, že jsem různé fluorescenční kanály snímal různou dobu, aby jejich složením následně co nejvíce vynikly struktury ve vzorku. Občas je zde prezentováno několik variant.
Výlet do unikátní NPR Soos...
Kouzelné Kornati s křišťálovou vodou......
U většiny kamenů jsem se snažil nezapomenout i dokumentačně vyfotit, jak vypadá na normálním světle, tedy jak jej normálně vidíme. Někde jsem na to zapomenul. Jsou to opravdu dokumentační fotky s ledabylým nasvícením. V blízké budoucnosti, až bude čas, plánuji postupně nafotit vše kvalitněji. Fluorescence je zde také focena především dokumentačně, když jsem zjišťoval, který vzorek je/není a popř. jak moc fluorescenční je. Časem také mám v plánu fluorescenci nejzajímavějších kousků nafotit znovu, lépe, kvalitněji a detailněji :-) Fosforescenci jsem zaznamenal jen u některých fluoritů a je slabá a trvá jen krátce.
Rozdíl mezi fluorescencí a fosforescencí je hlavně v délce excitovaných stavů a tudíž délce přechodu na základní energetický stav doprovázený vyzařováním fotonu - u fluorescence dochází k trvání jevu v řádu desítek nanosekund; zatímco u fosforescence může jev trvat až desítky sekund po ukončení excitace. U fluorescence dochází k absorbci excitačního záření atomy v základním singletovém stavu, které nsledně přecházejí do excitovaných singletových stavů. Při následné relaxaci nazpět do základního energetického stavu dochází k okamžité emisi fotonu o vyšší vlnové délce (nižší energie), než mělo původní excitační záření. Dochází k tzv. červenému, neboli bathochromnímu posunu k vyšším vlnovým délkám (zde excitujeme neviditelným UV zářením a emise probíhá ve viditelném spektru). U fosforescence se po excitaci dostávají molekuly do metastabilních stavů - je určitá pravděpodobnost, že elektron přejde potenciálovou bariéru zakázaného stavu (= potřeba změna spinu elektronu) a dostane se do excitovaného tripletového stavu = tzv. mezisystémový přechod. Některé látky jsou schopné přecházet do tripletového stavu velmi účinně. Následné vyzáření fotonu probíhá pomaleji a i zde dochází k červenému posunu podobně jako u fluorescence. Vyzařované světlo však můžeme detekovat i po ukončení excitace. Energie absorbovaná látkami však nemusí být přeměněna na luminiscenci (fluorescence a fosforescence), ale může docházet k přechodu na základní energetické stavy tzv. nezářivými přenosy - vnitřní konverze (uvolnění tepla) nebo předání energie okolním molekulám. Excitace danou vlnovou délkou může probíhat pouze v případě, že daná látka schopná luminiscence absorbuje při dané vlnové délce. Pro focení jsem používal dvě vlnové délky v UV oblasti - pokud docházelo k absorbci záření (a následné luminiscenci) u obou vlnových délek uvádím oba snímky, nebo jejich kombinaci dle toho, jak se mi to líbilo. Bohužel jsem si nepoznamenal, jaká vlnová délka byla u jakého vzorku použita.
Nejde o všechny vzorky z mé sbírky - pouze o ty, které projevily luminiscenci.
Rozdíl mezi fluorescencí a fosforescencí je hlavně v délce excitovaných stavů a tudíž délce přechodu na základní energetický stav doprovázený vyzařováním fotonu - u fluorescence dochází k trvání jevu v řádu desítek nanosekund; zatímco u fosforescence může jev trvat až desítky sekund po ukončení excitace. U fluorescence dochází k absorbci excitačního záření atomy v základním singletovém stavu, které nsledně přecházejí do excitovaných singletových stavů. Při následné relaxaci nazpět do základního energetického stavu dochází k okamžité emisi fotonu o vyšší vlnové délce (nižší energie), než mělo původní excitační záření. Dochází k tzv. červenému, neboli bathochromnímu posunu k vyšším vlnovým délkám (zde excitujeme neviditelným UV zářením a emise probíhá ve viditelném spektru). U fosforescence se po excitaci dostávají molekuly do metastabilních stavů - je určitá pravděpodobnost, že elektron přejde potenciálovou bariéru zakázaného stavu (= potřeba změna spinu elektronu) a dostane se do excitovaného tripletového stavu = tzv. mezisystémový přechod. Některé látky jsou schopné přecházet do tripletového stavu velmi účinně. Následné vyzáření fotonu probíhá pomaleji a i zde dochází k červenému posunu podobně jako u fluorescence. Vyzařované světlo však můžeme detekovat i po ukončení excitace. Energie absorbovaná látkami však nemusí být přeměněna na luminiscenci (fluorescence a fosforescence), ale může docházet k přechodu na základní energetické stavy tzv. nezářivými přenosy - vnitřní konverze (uvolnění tepla) nebo předání energie okolním molekulám. Excitace danou vlnovou délkou může probíhat pouze v případě, že daná látka schopná luminiscence absorbuje při dané vlnové délce. Pro focení jsem používal dvě vlnové délky v UV oblasti - pokud docházelo k absorbci záření (a následné luminiscenci) u obou vlnových délek uvádím oba snímky, nebo jejich kombinaci dle toho, jak se mi to líbilo. Bohužel jsem si nepoznamenal, jaká vlnová délka byla u jakého vzorku použita.
Nejde o všechny vzorky z mé sbírky - pouze o ty, které projevily luminiscenci.
Dnes 15.7. jsem vyrazila s vnoučaty do ZOO. Zkontrolovali jsme, co se od naší loňské návštěvy změnilo, jaké jsou přírustky a užili jsme si prima den mezi známými i neznámými. Další den jsme vyrazili do lanáčku a pak do Lužánek. Ve středu jsme jeli autobusem do Oslavan do bývalého uhelného dolu, předělaného na zábavní středisko. Děti plnili úkoly a vysloužili si každý permoníka.
Popisek stejný jako u předchozího alba se dřevy a zkamenělinami. Stejně jako tam, i zde jsou fotky ledabyle nafocené v normálním světle spíše jako doprovodné a ilustrativní - pro představu, jak minerál vypadá "normálně." A stejně tak i zde, tyto fotky občas chybí :-) Pořádně nafocené budou někdy v budoucnu, až na to budu mít čas :-)
Tady jen doplním, že bílo-modře jasně svítící body a čárky jsou částice prachu (papír a látky). Téměř nemožné se jich zbavit :-(
Pro všechna tato tři alba jsem použil dva světelné zdroje, jeden starší, kde jsem později zsjistil, že byla jedna z lamp už téměř vypálená, takže některé minerály v ní nesvítily, a jedna nová. Excitační vlnové délky by měly být kolem maxima 254 nm a 361 nm, jestli se nepletu.
Nejde o všechny vzorky z mé sbírky - pouze o ty, které projevily luminiscenci.
Tady jen doplním, že bílo-modře jasně svítící body a čárky jsou částice prachu (papír a látky). Téměř nemožné se jich zbavit :-(
Pro všechna tato tři alba jsem použil dva světelné zdroje, jeden starší, kde jsem později zsjistil, že byla jedna z lamp už téměř vypálená, takže některé minerály v ní nesvítily, a jedna nová. Excitační vlnové délky by měly být kolem maxima 254 nm a 361 nm, jestli se nepletu.
Nejde o všechny vzorky z mé sbírky - pouze o ty, které projevily luminiscenci.
