Alba se štítkem #země

Pro štítek země jsme našli 35 282 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bele
ALB 1418
Být v v Kachetii a vynechat ochutnávku zdejšího vína by bylo neodpustitelné. Vše bylo domluveno na programu Gruzínské cesty vína ve Vinařských závodech Tsinandali, které vznikly v roce 1884. Procházeli jsme rozlehlehlým anglickým parkem,vše tu připomínalo víno. Ohromné nádoby na uchovávání vína, fontánky, květiny a kameny s výjevy různých zvířat – vše se vkusem jak to vidí místní lidé. Park založil Alexandr Chavchavadze - básník a šlechtic, údajně snad syn Kateřiny II., která jej ovšem poslala za organizaci vzpoury na Sibiř.
Gruzie je mimořádně bohatá na legendy, obřady a tradice spojené s přípravou a výrobou vína. Vinařství zde vzniklo snad společně se vznikem Gruzie. Při odkrývání starých sídlišť byla nalezena semena vinné révy z období 7. – 6. tisíciletí před naším letopočtem. Obrovské hliněné nádoby na víno byly pak nalezeny ve vykopávkách zhruba 3000 let starých. Někteří vědci se domnívají, že samotné slovo víno (wine v angličtině) vzniklo ze starogruzínského slova „gvino“. Mnoho známých básníků, spisovatelů a cestovatelů popisují Gruzii jako zemi se starodávnou tradicí pěstování a výroby jedinečného vína. Mezi nimi je i např. starořecký autor Apolonius z Rhodu, který chvalořečí Gruzii ve svém spisu Argonautica z roku 295 př.n.l. Jednotlivých odrůd vína přitom měli Gruzinci v minulosti ještě mnohem víc. V 16.století však nechal perský šáh Abbás vinné keře vymítit, protože si myslel, že právě díky vínu jsou gruzínští vojáci tak silní.

V Gruzii se víno tradičně kvasilo v hliněných nádobách, hrozno se rozmačkalo bosou nohou a dalo se do hliněných nádob zabudovaných v zemi včetně slupek, jader a zrníček. Nádoba se zakryla víkem a zasypala hlínou. Po dobu několika měsíců samokvasilo. Po skončení procesu se nabíralo dlouhou naběračkou do pohárů z černé keramiky. V dávné minulosti se přenášelo v kožených vacích z vyčiněné kůže poraženého zvířete. Kachetia je největší oblastí vína v Gruzii na rozloze 32 tisíc ha. V Gruzii existuje 540 odrůd vína, z nich je pouze 38 povolených na výrobu vína pro komerční účely.
Gruzínské víno je hodně tmavé, bílé je prakticky hnědé, protože se na rozdíl od evropského postupu zpracovává i se slupkami. "Na zdraví" se gruzínsky řekne "KAUMARDŽOS", tož jdeme na to
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2013 až listopad 2020
  • 43 zobrazení
bele
ALB 1417
V tomto albu sloučím fotky ze dvou míst – návštěvy Gremi a Nekresi. Přiznám se, že k tomu došlo díky mé hlouposti, kdy jsem zapomněl nabíječku na baterii a kapacity náhradních docházejí – proto málo fotek. Blíží se sice okamžik, kdy se dostavím pro převzetí nabíječky, a smekám před posádkou hotelu, která mi to celou dobu chránila. Na cestu do Armenie se mi to hodí :-)
GREMI
Opevněné město Gremi bylo hlavním městem Kachetie v 16. a 17. století. Založeno bylo králem Levanem a fungovalo jako živé obchodní město na Hedvábné stezce a královské sídlo až do roku 1615, kdy bylo vypáleno armádou perského šáha Abbase I. a následující panovníci pak přenesli metropoli do Telavi. Bylo složeno ze tří částí – chrámový komplex, královská rezidence a obchodní čtvrť
Nejzachovalejší památka je na kopci položený kostel archandělů Michala a Gabriela (Mtavarangelozi) z roku 1565, třípodlažní zámek a vinný sklep. Všechno obklopují zdi a věže, věžičky a střílny. Fresky zachované v kostele jsou ze 16.stol
Chrámový komplex tohoto města je vystavěn na kopci a tvořen kostelem archandělů Michaela a Gabriela – třípatrový kostel se zvonicí a vinným sklepem (marani). Obehnán je hradbami se střílnami, pozorovatelnami a věžemi. Zachovaly se i zbytky tunelu, který vedl až na břeh řeky Ints´obi. Pod královskou citadelou byla vybudovaná stanice pro karavany na Hedvábné stezce (karavansaraj), byla to čtvercová stavba s otevřeným nádvořím – po obvodu místnosti pro cestující i zvířata
Kostel archandělů Gabriela a Michaela byl postaven v polovině 16.století a řada zdejších fresek byla zničena v sovětské éře. Rusové totiž znali ze svých kostelů ikony, fresky pro ně byly ale dost netypický prvek, tak je vybílili. Přesto se jedná o jedny z nejlépe zachovaných nástěnných maleb v celé Gruzii. Barva, která na ně byla použita, byla totiž dost drahá, protože vznikla z rozdrcených vzácných kamenů, například modrá byla z lapis lazuli.

NEKRESI
Klášter NEKRESI byl vybudován na zalesněných svazích ohraničujících Telianskou dolinu. Přístup je po úzké, křivolaké a špatně přístupné cestě, z toho důvodu je využíván kyvadlový autobus na přesun z parkoviště. Klášter je velmi cenná církevní památka. První kostelík byl postaven již ve 4.stol, další v 6. a 9. Biskupský palác postavili v 9. Stol a 4poschďovou klášterní věž až v 12.stol
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • září 2013 až prosinec 2020
  • 37 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
bele
ALB 1416
Lopota se v našich zemích vždy popisovala nějaká úmorná dřina. V Gruzii to znamená něco zcela jiného. Je to přísně hlídané letovisko pro VIP klientelu, přesněji řečeno politiky a boháče. Bylo přínosné, že znalosti Romana s místními vlivnými osobami nám umožnily toto místo navštívit.
Cestu nám v jednom okamžiku zatarasilo nekonečné stádo ovcí a museli jsme chvíli čekat na uvolnění silnice. Roman to využil ke žhavení telefonu, aby potvrdil naši očekávanou návštěvu. Cesta nebyla značena žádným ukazatelem a po chvíli jsme dojeli k železné závoře, kterou hlídala ostraha. Ta oznámila náš příjezd a po potvrzení jsme mohli dojet na parkoviště, kde nás už čekala milá recepční s elektrickým vozíkem a zavezla nás do areálu. Ujala se nás provozní a po chvíli obecných řečí o smyslu tohoto místa nám dala volno na osobní prohlídku.
Asi je v Gruzii málo politiků a málo boháčů, protože areál byl skoro prázdný, a připadal až opuštěný. Asi se tu dá dobře lenošit, ale můj názor byl - NUDA
více  Zavřít popis alba 
32 komentářů
  • září 2013 až listopad 2020
  • 833 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bele
ALB 1414
Klášter Alaverdi leží 20 kilometrů od Telavi a byl založen v 6.století jedním ze 13 asyrských mnichů Josefem Alaverdi, který přišel z Antiochie a usadil se zde. Založil nejdřív malou osadu a pohanský chrám zasvěcený kultu měsíce. Později v 11. století přestavěl tento chrám kachetský král Kvirike Veliký do dnešní podoby katedrály známé jako katedrála Alaverdi. Chrám sv. Georgia výškou své věže 55 m byl dlouho nejvyšším gruzínským kostelem (až do roku 2004, kdy byly vysvěcena Katedrála sv.Trojice ve Tbilisi) Je druhou nejvyšší náboženskou stavbou v Gruzii, a je jednou ze tří nejstarších v Gruzii. Zdobí ji navíc nejhezčí kamenořezba. Stavbu podpírají čtyři pilíře, 16 oken poskytuje dokonalé světlo. Původně byla ještě vyšší, byla však nekolikrát zničena a po opravách vždy o něco snížena. Nový kostel vznikl v 16.století na zbytcích původní stavby, šáh Abbás ale používal chrám jako stáj. Rekonstrukci znovu provedl až král Irakli II. a.dodnes je to stále aktivní katedrála - zachována část původního kláštera ze 6. Století. Celé prostranství je obehnáno kamennou zdí a vstup do areálu je za další kamennou branou. Meziprostor je vyplněn vinicemi a úly pro včely, asi to byl dobrý zdroj příjmů mnichů, co zde bydleli
Ostraha u druhé brány dbala na to, aby se dovnitř dostali lidé řádně oblečení, tzn nesmí koukat ramena ani nohy. Na tuto situaci jasem byl připraven a měl jsem už z dob Albánie apod. sebou dlouhou sukni na gumu. Vrátný když to viděl, tak mi málem zabil. V Gruzii nesmí muž používat sukni a žena kalhoty. Vnutil mi možná ze zlomyslnosti ohromné kalhoty, ve kterých jsem si připadal úplně ztracený. V pase obvod asi tři metry, takže jsem je musel neustále držet jednou rukou, nohavice asi také tři metry. Alespoň mi to tak připadalo. Chodil jsem v tom jako sněhulák a jen jsem za sebou viděl oko toho vrátného, který dbal, abych to někde nesundal. Fotek jsem moc nepořídil, protože jsem postával s roztaženýma nohama, a připadal jsem si fakt dost divně. Jsem rád, že to mám za sebou. Ženám co měly třeba kalhoty, tak naopak vnutil sukni nebo hadr na omotání. Moc nám to všem slušelo
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • září 2013 až listopad 2020
  • 72 zobrazení
horochodec
Velký Kosíř - kopec 442 m vysoký, je považován za nejvyší horu Hané - proto se mu někdy říká také Hanácké Montblank. Na vrchol vede několik snadných stezek.

Fotografie byly pořízeny v podzimní podvečer 7. října 2020.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 7.10.2020
  • 27 zobrazení
horochodec
Zámek se nachází ve stejnojmenné obci asi 7 km od Opavy a 8 km od zámku v Hradci na Moravicí. Na místě zámku stála původně středověká tvrz, která od roku 1481 náležela Tvorkovským z Kravař.
V letech 1816-1822 za vlády Jana Larische-Mönnicha byl zámek opraven a přestavěn podle projektu architekta Englische. Současně byl upraven park s rybníky. Roku 1832 přišli na panství Blücherové z Wahlstattu a žili zde až do začátku roku 1949.
Zdroj: "Kudy z nudy".
Poznámka: Gebhard Leberecht von Blücher, který zámek v roce 1832 vyženil, byl vnukem pruského maršála Blüchera, jednoho z vítězů nad Napoleonem v bitvě u Waterloo.
Fotografie byly pořízeny 3. října 2020.
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 3.10.2020
  • 42 zobrazení
horochodec
Zámek Slezské Rudoltice leží na Krnovsku v tzv. Osoblažském výběžku. Čtyřkřídlý, jednopatrový, barokní zámek se vstupní věží býval jedním z významných kulturních center Slezska, kterému se přezdívalo Slezské Versailles. Budovu obklopuje nevelký zámecký park s rybníkem.
Zámek a zámecký park ve Slezských Rudolticích bývaly svého času považovány za sedmý div světa a místu se přezdívalo Slezské Versailles. Největšího rozkvětu zámek zaznamenal za Alberta z Hodic v 1. polovině 18. století, kdy byl přepychově vybaven a upraven v rokokovém stylu. Současně byl také založen zámecký park ozdobený mnoha stavbami. Na zámeckých slavnostech nechyběly ani nejvýznamnější postavy té doby jako pruský král Fridrich II.
Na zámku se pořádají nejrůznější výstavy, mimo to je zde řada dalších atraktivních expozic jako například historický nábytek, vykopávky, nebo kompletně vybavený salon v jakém trávili volné chvíle šlechtici a smetánka vyšší společnosti.
Zdroj: "Kudy z nudy".
Fotografie pocházejí ze 16.září 2020.
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 16.9.2020
  • 64 zobrazení
marekscherrer
Slovensko 2020
- Ďumbier
- Chopok
- Nízké Tatry
- Biela Půť, rozhledna
- Priehyba
- Liptovský Ján, Mini Slovensko, rozhledna
- Liptovský Mikuláš, pivovar Liptovar
- Liptovský Trnovec, pivovar Maravar, kopec Hajíky
- Liptovská Mara
- Ždiar
- Bachledova, Chodník korunami stromov
- Gelnica, věž Bognár
- Prameň Hrona
- Borovniak
- Červená Skala, železničná stanica
- Kráľova hoľa
- Šumiac
- Telgárt
- Poprad - Tatry železničná stanica
- Hrabušice
- Slovenský Raj, trasa Podlesok - Suchá Belá, Kláštorisko
- Levoča
- Spišská Nová Ves
- Bratislava
- Humenné
- Medzilaborce
atd...
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 195 zobrazení
bele
ALB 1414
Sighnaghi je jedním z nejmenších a nejmalebnějších starých měst Gruzie, které leží na úpatí Gamberského hřbetu.. Jeho atraktivita je dána jak krásnou starou architekturou, tak i nádhernou polohou. Město se rozkládá na vrcholku kopce s výhledem přes široké údolí Alazani až na sněhem pokryté štíty Kavkazu. Sighnaghi bylo jako město založeno v 18. století na území bývalé pevnosti vybudované králem Erekle II. a v jejím okolí. Nicméně archeologické nálezy potvrzují, že tato oblast hrála významnou roli už v dávných časech – osídlení zde se datuje do starší i mladší doby kamenné. Na podnět presidenta Saarkašviliho prošlo městečko od roku 2007 komplexní rekonstrukcí

Cestou do Signagi, kde jsme měli zajištěno jídlo a nocleh u rodiny Zandrashvili jsme se zastavili u Zuzky. Zuzka byla z vesničky blízko Rožnova pod Radhoštěm a provdala se sem za čečenského manžela. Přijala islám a byla učitelkou v místní škole. Při jejím vyprávění nám přišlo nepochopitelné, v jakých podmínkách zde lidé žijí, i v jakých podmínkách její rodina tráví třeba dosti silnou zimu. Chatrný domek měl dvě místnosti – něco jako obývák a ložnici. Kuchyně byla na verandě bez oken, otvory byly zakryty pouze plachtou, která stejně netěsnila, voda na rumpál.
Popsala soužití dvou druhů čečenců – mírumilovných a radikálních ( i v očích místních zlých). Na první pohled se muži lišili délkou vousů a pokrývkou hlavy u těch radikálních. Jejich ženy byly celé zahalené a i malé holčičky byly celé omotané. Potud to bylo jen vyprávění, ale čekalo nás ještě setkání s tou druhou partou, kde nám tuhla krev v žilách. Zastavili jsme na dočerpání pohonných hmot, a vtom tam přijelo auto – audina – , a v ní seděli borci v čepičkách. Chvilku se motali kolem auta, a potom zamířili k nám. Mysleli jsme, že bude s námi konec. Tvářili se nekompromisně, asi to auto někde ukradli a neuměli natankovat. Viděli cizince, kteří by to měli umět, tak nás vyzvali. A cizinci to neuměli. To ovládání bylo asi na otisk palce, vše zhaslo a nice nefungovalo. Nevěděl si rady ani pumpař, byl z toho celý zděšený, někam volal, tak my jsme se omluvili a mazali pryč. Když jsme byli z dohledu (i dostřelu), tak nám spadl kámen ze srdce, a bylo nám jedno, že nevíme, jako to dopadlo.

V Signagi bylo ubytování na velice slušné úrovni. Večer jsme se šli projít nočním městem a málem jsme se nevrátili – v jednom nočním podniku probíhala svatba, kde se zpívalo a tancovalo, vtáhli nás mezi sebe a dalo nám to velkou práci jim vysvětlit, že za chvíli odjíždíme a nemůžeme se několik dnů zdržet. Byla to výmluva a možná se jich to odmítnutí i dotklo, ale jinak to nešlo. Byli milí a slíbili jsme si, že se zase někdy zastavíme … kéž by to byla pravda
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • září 2013 až listopad 2020
  • 392 zobrazení
bele
ALB 1413
Kolem "Pamukale" k vodopádu Gveleti u Kazbegi - to bylo zadání. Roman měl potřebu se trochu pochlubit. Žil v Gruzii 7 roků a za tu dobu měl kromě neskutečného počtu přátel a známých také nějaké pracovní aktivity. Jednou z nich byla turististickými značkami po vzoru KČT označená cesta k vodopádu Gveleti. Vodopád Gveleti je vysoký 25 metrů a leží v 1800 metrech v Darialské úžině. Byla to krásná procházka v horách se stoupákem k vodopádu, na které k našemu překvapení nás potkalo prase. Obyčejné prase. Možná se šlo k vodopádu napít :-)
Cestou jsme se zastavili u zajímavého přírodního úkazu, kterých tu není mnoho. Byla to vyvřelina nějakých minerálů a připomínalo to *Pamukale* v Turecku. Úkaz to byl bezesporu vzácný, ale byl poničený průnikem stavěné silnice. Projektant to namaloval bez ohledu na průzkum na místě, vedoucí stavby to říznul podle projektu, a než se dostavil dozor a dával pokuty, už bylo pozdě. Šlendrián bez ohledu na krajinu a její budoucnost. Bylo to smutné zastavení.
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • září 2013 až listopad 2020
  • 134 zobrazení
fotojj
Baba, Fabianovo lože, Plešivec, Plešivecký viklan, Fabiánova zahrádka, Čertova kazatelna, Smaragdové jezírko
více  Zavřít popis alba 
  • září až listopad
  • 72 zobrazení
masarikmatvej
více  Zavřít popis alba 
  • 15.11.2020
  • 20 zobrazení
fotograf-milan-svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 16.11.2020
  • 29 zobrazení
mildaphoto
Dovolená Září 2020
Kategorie: cestovánízemě
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až listopad
  • 35 zobrazení
Reklama