lotusesprit
Stará Vráž - Zámek nechal postavit Jiří Kristián z Lobkovic v letech 1869–1875 jako letní a lovecké lobkovické sídlo v romantickém novogotickém slohu. Stavitelem byl vídeňský architekt Bedřich Flohr. Dne 2. prosince 1879 zámek vyhořel a do roku 1881 byl podle původních plánů architektem Bedřichem Flohrem znovu postaven. V roce 1926 zámek bez vybavení koupil Podpůrný spolek pro péči a zdraví soukromých úředníků a zřízenců v Praze, který zde zřídil zotavovnu. V roce 1932 zámek koupila Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze, která v zámku zřídila sanatorium. Do roku 1936 bylo sanatorium přestavěno a rozšířeno podle návrhů architektů Antonína Tenzera, Františka Čermáka a Gustava Paula a slavnostně otevřeno 11. ledna 1936. Sanatorium vedl významný český neurolog profesor MUDr. Jiří Vítek. Za druhé světové války sanatorium obsadil Wehrmacht, kterému sloužil jako ozdravovna pro vojáky s plicními chorobami. Po roce 1946 byl provoz lázní obnoven a v roce 1948 byly lázně začleněny do Československých státních lázní v Třeboni. V roce 1992 byly lázně zprivatizovány, dnes slouží jako rehabilitační léčebné sanatorium, prezentují se pod názvem Lázně Hotel Vráž nebo jen Lázně Vráž.

Zámek je jednopatrová zděná budova postavena na obdélném půdorysu s oktogonální věží v ose budovy nad středním rizalitem, který je v přízemí rozšířen podjezdem a balkonem s kružbovým parapetem nad podjezdem. Věž, která je třípatrová a zakončena cimbuřím, má nad druhým patrem kamenný erb. Po stranách budovy jsou dvoupatrové jednoosé předstupující věže s trojúhelníkovými štíty. K nim vpravo přiléhá jednopatrové obdélné křídlo a vlevo kaple na půdorysu obdélníku s pětibokým kněžištěm, ve stěnách jsou prolomena lomená okna s kružbami. Průčelí má osmnáct okenních os, rizalit a boční křídla jsou tříosé. V průčelí jsou čtyři štíty zdobené jehlanci. Obdélná okna mají nadokenní přímé štukové římsy se zalomením. Před zahradním průčelím je obdélníková terasa dlážděná žulovými deskami se schodištěm s kovovým zábradlím. Vchod pod vjezdem má lomený oblouk se štukovou kružbou v nadpraží. Ve vestibulu je dřevěné schodiště do patra. Stropy v místnostech jsou ploché. V kapli je klenutý strop s lomeným vítězným obloukem. #cestování#architektura
Více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 121 zobrazení
lotusesprit
Památník Vítězství - Památník z roku 1970 připomíná bitvu u Slivice, ve které se v noci z 11. na 12. května 1945 v rozhodující bitvě střetla vojska německého generála Karla von Pückler-Burghausse a Rudé armády. Šlo o poslední bitvu 2. světové války. Bitva u Slivice proběhla na demarkační linii nedaleko středočeské obce Milín a byla posledním bojovým střetem druhé světové války na českém území. V ranních hodinách 12. května 1945 skončila kapitulací německých jednotek. Proti nim stáli členové československého odboje s Rudou armádou a americkými jednotkami.

Autorem návrhu je architekt Václav Hilský. Vítězství ztvárnil v podobě dvou pylonů z liberecké žuly o výšce cca 11 metrů symbolizující blesky, které stojí na pětiúhelníkovém platu z benátské dlažby. #cestování#architektura#události
Více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 11 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
remira
Památce průkopníků na zemi, ve vodě i ve vzduchu.

Nevšední zážitek,který stojí zato zavzpomínat.

Expozice historie dopravy v tzv. „dopravní hale“ poutá tradičně největší pozornost návštěvníků. Svět staré techniky promlouvá zde zvlášť působivě. První automobily poháněné spalovacím, ale také parním motorem, vývojová řada motocyklů od konce 19. století do současnosti, ukázky železniční techniky, letadla zavěšená od stropu, počínaje košem plynového balonu, přes kluzák Igo Ericha, Kašparův letoun, s nímž vykonal dálkový přelet, unikáty historických letadel Anatra Anasalj, Traktor, sportovní letouny Zlín Z XIII, Z 50 L a desítky dalších, to vše vytváří bizarní a neopakovatelnou atmosféru jakéhosi chrámu techniky, v němž mají své slovo jak proslulé a dokonalé stroje, které se osvědčily, tak i mechanismy dokumentující omyly či slepé uličky techniky.

Expozice v samostatných příbězích ukazuje celý historický vývoj automobilové, motocyklové, cyklistické, letecké a lodní dopravy a v kratších exkurzech pak i úseky z dějin železniční dopravy a vývoje hasičské techniky na území České republiky, a to jak stroji u nás vyrobenými, tak i dovezenými ze zahraniční a na našem území provozovanými.

Domácí výroba dopravních prostředků je velmi dlouhá, mimořádně barvitá a v mnoha svých epizodách pozoruhodná i z celosvětového hlediska. Vzpomeňme vůz NW President z roku 1898, první automobil vyrobený na našem území, nebo letoun Kašpar JK z roku 1911, na kterém Ing. Jan Kašpar vykonal historicky první dálkový let v dějinách českého letectví. Za pozornost stojí automobil Tatra 80 z roku 1935, užívaný prezidentem T. G. Masarykem a z letecké sbírky stíhací letoun Supermarine Spitfire LF Mk.IXE z roku 1945, se kterým se do osvobozené vlasti vrátili českoslovenští letci, bojující za svobodu země ve Velké Británii.

https://www.ntm.cz/expozice
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou sobotu
  • 16 zobrazení
milosek1968
  • minulý pátek
  • 13 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
newe
ranní přejezd do Berlína (stávačka v 03:00). Následně let do Istanbulu. Po zapůjčení super žihadla v automatu (Hyundai i20) směr Düzce, následně pak Marmaraerehlishi (fotky z přístavu + okolí města)

Menší karambol (odnesli to zadní dveře) mě zavedl i na 3hodiny na místní policii, která mi ale potřebný papír pro pojišťovnu nedala. Znali jen Československo - zejména proto, že zde byly vyrobeny jejich zbraně :-)

Návštěva 3 protlačoven hliníku #cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 197 zobrazení
kokoranc
Welsh mountain pony, Fell pony, Československý vlčák
Více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 13 zobrazení
turistkazdena
Dnes pro Vás fotila Hanka a text zapsala Jarmila
15. listopadu 2021 - na Magdalénu (Zbytiny - Máří Magdalena - Dolní Sněžná - Volary)
Na dnešní výlet jsme vyrazili autobusem v 8.05 do Prachatic a poté vlakem do Zbytin. Ráno nás přivítala mlhavá obloha jako již několik dní po sobě, tak jsme doufali, že ve vyšší nadmořské poloze, kam jsme dnes měli namířeno, se na nás trochu usměje sluníčko. Leč, doufali jsme marně, protože Zbytiny, odkud jsme dnes vyráželi na pochod, byly také zahaleny v mlze, přestože leží 786 metrů nad mořem. V této obci žije 338 obyvatel a první písemná zmínka pochází z roku 1388. Dominantou obce je kostel svatého Víta, který vznikl v polovině 14. století - původně gotický. Po požáru vesnice v roce 1738 byl kostel barokně obnoven a přesvěcen novému patronovi sv. Vítu, neboť do té doby byl zasvěcen svaté Kateřině.
Ze Zbytin jsme se vydali k osadě Svatá Magdalena, u níž se nachází římskokatolický kostel svaté Máří Magdalény. Tento kostel se vypíná v nadmořské výšce 890 metrů a tvoří výraznou a z dálky viditelnou dominantu v krajině, neboť se zvedá o více než 100 metrů nad údolím řeky Blanice u Zbytin. Kostel je dílem stavitele Františka Jakuba Fortiniho, je postaven v barokním slohu na místě poutní kaple ze 16. století. Vysvěcení kostela se uskutečnilo v červenci roku 1754 a chrám je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky. Podle pověsti v místě nynějšího oltáře rostla lípa, která musela být pokácena, dřevorubec však v jejím kmeni nalezl ukrytou sošku svaté Magdalény. Po přenesení sošky do Zbytin se tajemně vždy sama vracela zpět tam, kde byla nalezena. Do roku 1891 patřil tento poutní kostel do farnosti Volary, ale ve stejném roce vznikla farnost Zbytiny a sem nyní kostel náleží.
Dál jsme pokračovali k Dolní Sněžné, což je zaniklá osada ležící v katastrálním území osady Horní Sněžná patřící k městu Volary. Dolní Sněžná byla pravděpodobně založená v první polovině 17. století, kdy náležela ke klášteru Zlatá Koruna. První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1654 v berní rule. Spolu s dalšími klášterními statky roku 1785 ves přešla v důsledku zrušení kláštera do majetku knížete Schwarzenberga a tvořila část panství Krumlov. V roce 1840 ves sestávala z 31 domů s 223 německými obyvateli a patřila k farnosti Zbytiny. V roce 1930 zde žilo 183 lidí v 37 domech. V říjnu 1938 byla obec připojena k Německé říši v důsledku mnichovské dohody. Po skončení druhé světové války se Dolní Sněžná vrátila do Československa a německo-česká populace byla do roku 1946 vyhnána v důsledku Benešových dekretů. Znovuosídlování obce Čechy nebylo úspěšné - v roce 1950 žili v 34 domech Dolní Sněžné jen dva lidé. V roce 1960 proto byly zbourány téměř všechny domy. Dnes k Dolní Sněžné patří dva domy, ale existují plány na znovuosídlení tohoto místa. U jednoho z domů se zachovala výklenková kaplička.
Před námi už byla poslední etapa cesty přes Rozvodí do Volar, odkud jsme se po malém občerstvení v příjemné hospůdce rozjeli domů. Dnešního pochodu se zúčastnilo 15 turistů a zdolali jsme 12 kilometrů.
Více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 87 zobrazení
lllm
Ubytování: Znojmo Nový Šaldorf - penzion U Toníčka/ 1.den: Vyhlídka Sealsfieldův kámen, Havraníky (výklenková kaple sv. Cyrila a Metoděje)/ 2.den: vinařský stánek Havraníky (Nad Kaplí), vyhlídka Devět mlýnů, Hnanice, areál československého opevnění Šatov, Malovaný sklep v Šatově/ 3.den: Znojmo, vyhlídka Králův stolec, Podmolí, vinice Šobes, Havraníky/ 4.den: Znojmo, Znojemské podzemí, kostel sv. Mikuláše, Znojemský hrad, rotunda sv. Kateřiny
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 64 zobrazení
gabo2016
  • 14.11.2021
  • 70 zobrazení
merkava3
Krátce po dvanácté přicházíme k hangáru a fasujeme falesné doklady a mapu operačního prostoru. Pak už jde náš výsadek na instruktáž. Dostáváme informace od anglického důstojníka a pak na sebe navěšujeme padáky. Trochu mě zneklidňuje, že na mém záložním padáku je nápis "atrapa", ale kdoví co ti Tomíci tímhle slovem v angličtině myslí. Pak sedáme do mašiny a vyrážíme vstříc nejisté budoucnosti. Nad seskokovou plochou vyvolají náš výsadek, aby připravil k seskoku. Poklepání od řídícího na rameno je signálem k výskoku. Již není cesty zpět. Po krátkém letu měkce dopadáme na zem. Rychle se zbavujeme padáků a vyrážíme za naším kontaktem u nedalekého rybníka XXXXX.
Cestu si volíme sami. Kontakt nalézame jak chytá ryby na prut ve vypuštěném rybníce. Zná smuvené heslo, tak odpovídáme naším heslem. Dozvídáme se o dalším kontaktu v obci XXXXX. Neprodleně vyrážíme na další pochod. Smluvený kontakt, zde však není. Od dvou místních tlučhubů zjišťujeme, že náš kontakt roznáší pivo v hospodě v obci XXXXX. Opět nezbývá než pochodovat. Na hrázi nedaleké přehrady však narážíme na motohlídku wehrmachtu. Krátce přemýšlíme nad útěkem, ale hlídka si nás již všimla. Také nás mohlo napadnou, že v tomto úzkém a strategickém místě může být hlídka. Tolikrát nám to v anglii instruktoři vtloukali do hlav. Snad zafunguje naše krytí a falešné doklady.
Doklady zafungovaly. Uff. Bohužel při osobní prohlídce parťáka hlídka objevuje naši tajnou mapu. Voják je ale synem učitele tělocviku z Mnichova a tak se nám zastřelení na místě podaří odvrátit předvedením 30 kliků. Pokračujeme dál a parťák zjišťuje, že někde vytrousil část svých dokumentů, konkrétně povolení k cestování. Odteď si musíme na německé hlídky dávat dvojnásobný pozor!
V hospodě nalézáme náš kontakt a dostáme protektorátní limonádu, která má v etiketě mezi textem instrukce pro naší další bojovou činnost. Protože, před hostincem se to zrovna jen hemží německými vojáky. Etiketu raději strháváme. Navrhuji spolubojovníkovi, aby etiketu raději snědl a tím zničil důkazy, ale ignoruje můj přímý rozkaz a jen ji dobře schovává.
Začíná se již notně smrákat, nohy v poolobotkách začínají bolet a navíc stále z nízké oblačnosti vypadávají drobné kapičky. Pokračujeme dle instrukcí z etikety, které jme si zapamatovali. Čeká nás teď hodně dlouhá cesta, tak se obňujeme trpělivostí a šlapeme dál. U nádraží ve městě XXXXX, získáváme noviny, které obsahují informace o turistickém pochodu. Jak jsme již v Anglii byli intruováni, máme zde využít pořádaného pochodu KČT a nenápadně se vmísit mezi jeho účastníky. Ale kde je teď útulný Albion a bílé útesy Doverské? Někde daleko za námi. Volíme co nejkratší cestu stále houstnoucí tmou a spolu s účastníky pochodu míříme k jejich cíli. Tam překonáváme metu 50km, ale stále nekončíme. Čeká nás další ves a další kontakty.
Cestou potkáváme vojáky pekoucí si buřty na ohni. Mají jich tu celou hromadu a nabízejí nám je k opečení, ale kdo by v této chvíli myslel na jídlo? Úkol musí být splněn stůj co stůj. Zatím jsme se nezastavi na delší dobu než pár minut a nehodláme lelkovat právě teď. Otáčíme se na podpatku a pod našimi podrážkami ubíhají další a další stovky metrů, z kterých se stávají kilometry. Ale už je to jen kousek. O vesnici dál předáváme to, co jsme přivezli z Anglie pro místní odboj. Úkol je splněn! Odbojáři nám doporučují pokračovat do města XXXXX do kulturního domu a varují před německými hlídkami.
A skutečně o pár kilometrů dále při sestupu z kopce opravdu objěvujeme německý tábor a hlídku. Zhasínáme světla a snažíme se obejít jejich kontrolní stanoviště. Již by se nám tento geniální tah povedl, ale ozval se zvuk motoru a automobil projíždějící po nedaleké silnici osvítil naše postavy kradoucí se tmou na louce. Jsme přivoláni hlídkou a odvedeni k výslechu do stanu.
Jakýsi důstojník si nás zkoumavě prohlíží a pozastavuje se nad mým německým jménem. Toho využíváme k tomu, že předstíráme, že jsem člen gestapa a eskortuji parťáka coby lapeného odbojáře na komandatůru. Bohužel má nedokonalá znalost němčiny, omezená na termíny "alles klar" a "ja naturlich" plus absence jakýchkoliv dokumentů, toto prokazující, je mu krajně podezřelá. Jsme tedy hlídkou odvedeni k náklaďáku a odesláni vozem na gestapo do Prahy. Tím náš pochod po 65km končí. Ať žije svoboda, ať žije Československo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ještě, že nás ta poslední hlídka odchytla a náš obchvat se nezdařil. Pak bychom totiž do cíle v kulturáku, kam jsme se svezli na korbě Tatrovky, museli jít pěšky další 4km. Dali bychom to, ale tou dobou už každý krok sakra bolel. :D
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Díky AČR konkrétně 43. výsadkovému pluku a zúčastněným členům klubu vojenské historie za perfektně připravenou akci. (Y)
Plus neskutečný obdiv, vděk a úcta těm, pro které před 77 lety nebyla německá hlídka povyražení a zpestření pochodu jako pro nás, ale smrtelné nebezpečí v případě odhalení. (Y)
Více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2021
  • 56 zobrazení
weise-riese
  • 10.11.2021
  • 14 zobrazení
tosamota
Ve 20. letech minulého století vznikla naléhavá potřeba vybudovat moderní komunikaci dálničního typu, která by se stala hlavní osou silničního systému nového státu. Důvody? Dynamický rozvoj první republiky, výrazný vzrůst automobilismu, strategické zájmy na vytvoření nové komunikační sítě, zvýšený objem přepravy zboží i vize budoucích priorit dopravy.

Okamžitému nastartování takového plánu ovšem bránil nedostatek dostupných finančních prostředků.

Po roce 1935 se akce "dálnice" opětovně dostala do popředí. Veškeré záměry se shodují na trase "východ - západ". Termín dokončení výstavby je odhadován na neuvěřitelné čtyři roky, hlavní pracovní sílu mají zajistit tehdejší nezaměstnaní. Vláda plán však smetla ze stolu.

O dva roky později vstupuje na scénu zlínský podnikatelský dravec Jan Antonín Baťa. Předkládá ambiciózní projekt rozvoje státu, jehož součástí je i řešení silniční dopravy s následným propojením do celoevropské sítě. Navrhuje magistrálu, která by začínala na československo-německé hranici u Chebu, poté by jižně od Prahy pokračovala k Brnu, odtud přes Zlín a následně údolím Váhu do oblasti východního Slovenska a za Chustem by končila u hranice s Rumunskem. Pro získání veřejnosti vydává Baťa publikaci, intenzivně lobuje na nejvyšších místech. A pro své plány dostává zelenou.

Slibné začátky, hořké konce
Původní představu ale narušily mnichovské události. Západní část ztratila význam, tudíž příprava započala na pozměněné trase: Terezín - Praha - Jihlava - Brno - Zlín - Žilina - Košice - Užhorod - rumunská hranice. Současně se rozeběhly první projekční práce na úsecích Praha - Humpolec a v moravském pohoří Chřiby.

Německá okupace paradoxně nepřinesla zánik realizace. Naopak, v terénu byla zahájena skutečná výstavba dálnice. Proto často bývá označována pojmem "protektorátní dálnice".

Východně od Prahy se začínají klenout mostní oblouky, na Moravě se řeší obtíže členitého terénu. I tady se zvedají betonové konstrukce. Dálnice dobře zapadá do německé koncepce komunikační sítě. U Brna by měla vytvořit důležitou křižovatku s druhou nově budovanou tepnou, dálnicí z (dnes polské) Vratislavi do Vídně, nyní nazývanou "Hitlerova dálnice".

Německé válečné neúspěchy se ale pochopitelně projevily utlumením stavebních prací. Těsně po osvobození se na staveniště opět vrací ruch, avšak únorové události celý projekt pozastavily.

Moravská část ve Chřibech je roku 1950 odepsána, úsek mezi Prahou a Humpolcem čeká v budoucnosti částečné využití při budování naší "déjedničky".
Více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2021
  • 138 zobrazení
patriotsokolov
Nová tradice u příležitosti státního svátku 28. října se začala rodit v Sokolově. Den vzniku samostatného Československa státu připomněl v sobotu 30. října slavnostní koncert Karlovarského symfonického orchestru a tak by to mělo být i v budoucnu. Punc výjimečnosti dal večeru Hornický dům nasvícený v barvách státní vlajky. #události#oslavy#kultura
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2021
  • 14 zobrazení
zsmajcichov
Aj v tomto školskom roku sa naša škola zapojila do československého projektu Záložka do knihy spája školy, ktorého cieľom je nadviazanie kontaktov medzi českými a slovenskými základnými školami a osemročnými gymnáziami a podpora čítania prostredníctvom výmeny záložiek do kníh. V rámci projektu nám bola pridelená ZŠ a MŠ Vlčnov. Tohtoročná téma, Očarujúci svet knižných príbehov, rozprávok a básní, podnietila žiakov k tvorivosti, kreativite a k fantázii. Do projektu sa zapojili všetci žiaci našej školy. Pre priateľov z Česka vytvárali záložky použitím rôznych techník. Každý vložil do tvorby kus seba samého, snažil sa o čo najlepší výkon. Žiaci tretej a deviatej triedy napísali, zatiaľ neznámym českým kamarátom, aj listy.
Všetky záložky, listy a aj prezenčné darčeky pre našu českú partnerskú školu sme zabalili a odoslali do Vlčnova ešte pred jesennými prázdninami.
Po návrate do školy z jesenných prázdnin nás milo prekvapil balík so záložkami od našich partnerov z Česka. Poslali nielen krásne záložky ale aj zopár listov pre deviatakov. Veríme, že medzi našimi a českými žiakmi vzniknú priateľstvá.

Ďakujeme:-)

Záložky zo ZŠ a MŠ Vlčnov
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2021
  • 64 zobrazení
ropiky1938
Politický vývoj v Evropě a především neskrývané expanzní snahy sousedního Německa, netajícího se nepřátelským postojem vůči Československu, si v průběhu třicátých let vynutily rozsáhlé organizační změny v československé armádě, provázené velkými investicemi do její výzbroje, včetně budování rozsáhlého systému pohraničního opevnění.
První opevňovací program byl schválen 12.12.1935 a počítal především s výstavbou opevnění těžkého. Po jeho modifikaci, jejímž výsledkem byt tzv. „Husárkův opevňovací program“ z 9.11.1937, ve kterém se v opevňovacích plánech (mezitím také doplněných o rozsáhlou výstavbu opevnění lehkého) poprvé objevuje záměr na vybudování vnitrozemské pevnostní linie, budoucí „Liběchovské příčky“, projektované v trase Mělník - Liběchov – Tupadly - Maršovický vrch – Pernoltice p.Ralskem – Velký Vápenný. Mělo ji tvořit devět stavebních úseků, skládajících se z celkem 558 objektů lehkého opevnění. Později se počítalo s tím, že lehké objekty na důležitých místech doplní ještě 37 srubů opevnění těžkého.
Stavební úsek „Q2 – Jestřebí“, byl 28.6.1938 zadán do výstavby stavební firmě „Ing. Karfík a arch. Hvězda, Praha XVI“. Sestával z pětasedmdesáti řopíků a na jeho výstavbu měl jako velitel vojenského stavebního dozoru dohlížet npor. pěchoty M. Kolpák od pěšího pluku 22.
Výstavba začala na jižním konci úseku, na kótě 515 „Maršovický vrch“, kde se úsek Q2 měl později stýkat se sousedním úsekem Q1. Dvousledová linie řopíků z Maršovického vrchu sestupovala severovýchodním směrem, kde jihozápadně obce Jestřebí měla přehrazovat státní silnici Mladá Boleslav – Česká Lípa. Zde ale vybudovaná část úseku Q2 končí dvojicí řopíků vybetonovaných za touto silnicí. Do zastavení stavebních prací bylo z celkově 68 zadaných pevnůstek vybetonováno pouze 23 řopíků, ve všech případech typu „A“.

Počet existujících řopíků zdejšího stavebního úseku se postupem času pomalu snižuje – může za to znělcový lom na Maršovickém vrchu, který nenávratně pohltil čtyři z pevnůstek, stojících ve vrcholových partiích tohoto dříve 515, dnes už pouze 499 metrů, vysokého kopce. Ostatní řopíky pod Maršovským vrchem zůstavají dál a jsou mlčenlivými svědky doby, kdy tímto krajem měly projít dějiny.
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2021
  • 13 zobrazení
Reklama