olda55
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • 16.1.2021
  • 79 zobrazení
flluff
  • 14.2.2014
  • 16 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vondev
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
  • 8.5.2013
  • 97 zobrazení
vondev
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • 18.5.2013
  • 70 zobrazení
luciepas
Kategorie: lidépříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 10.1.2009
  • 108 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
luciepas
s Pomňou
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2009
  • 82 zobrazení
starousek1
lodí: Dubrovnik - Okuklje (ostrov Mljet)
na kole: Okuklje - Sobra - Babino Polje - Polače - Pomena
lodí: Pomena - Korčula (ostrov Korčula)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2014
  • 195 zobrazení
nicolphoto
více  Zavřít popis alba 
  • 3.7.2014
  • 225 zobrazení
gajulinka
MUJ mucánek s obory nikdy na tebe ne za pomenu :* <3
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2008 až listopad 2012
  • 49 zobrazení
vrany
dneska tu byli: Pomňa, Áďa, Kuře, Citrón, Beky, Magda, Tlapka, Zrzka a Sněžííí
více  Zavřít popis alba 
  • 19.1.2011
  • 161 zobrazení
ctrnactka
Prvních 14 dní jsme obývaly africkou vesnici a na poslední týden jsme utekly do divočiny! :)
Fotky od Pomni, Růži, Tomma a Šamota
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 665 zobrazení
anquetil
Abych to neříkal posté, přilétli i vzácní hosté. A pomni - byli víc než skromní: batolec červený a okáč voňavkový!
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 3.7.2015
  • 191 zobrazení
amam
POMNI HODY DO PROVODY ŽEŤ JSÚ SVATÉ DNY
koncert v kostele sv. Matěje v Praze 6 - Dejvicích v sobotu 2.4.2016
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2016
  • 141 zobrazení
jatana
Ostrov Mljet, výlet z Prožurské Luky po přímořském makadamu do Babina Polje, Odisejeva špilja-modrá jeskyně, konoba v BP, Blato, jeskyně u blatin, makadamem kolem "jezer" v národním parku Mljet do Pomeny, uf uf
více  Zavřít popis alba 
  • září 2011
  • 622 zobrazení
pavez
Místo pobytu - trajektový přístav Sobra - spojení s Pelješacem
Sever ostrova - Přístav Pomena + národní park s Malým a Velkým jezerem s benediktinským klášterem.
Jih ostrova - písečná pláž u Saplunary.
Posledních 5 foto - sladkovodní Bačinská jezera (cestou domů)
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • léto 2008
  • 960 zobrazení
lubud
Pohodová koupací plavba jižním Jadranem na lodi Eos po trase Split - Makarská - Pomena - Dubrovník - Trstenik - Korčula - Hvar - Podgora s chorvatskou CK Katarina Line. Videoalbum z této akce je tady: http://lubud.rajce.idnes.cz/Vzpominka_na_jizni_Dalmacii
více  Zavřít popis alba 
105 komentářů
  • červenec 2011
  • 5 237 zobrazení
janm
„Pomni člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš" .... takže trochu funerální architektury.

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a odhaduje se, že za dobu jejich existence na nich bylo pohřbeno přibližně 2 000 000 mrtvých.
Nejstarší, dnes již zrušená, část hřbitovů se nacházela u kostela svatého Rocha. Olšanské hřbitovy jsou rozděleny ulicí Jana Želivského na dvě části, celkem jsou tvořeny dvanácti hřbitovy.
Součástí hřbitovů jsou i pohřebiště padlých českých legionářů a rudoarmějců z 1. světové války, obětí bitvy u Drážďan z roku 1813, obětí Pražského povstání, vojáků ze zemí Commonwealthu, z Rudé armády či Ruské osvobozenecké armády z druhé světové války.
Celkem se na hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. (Wikipedie).
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 11.3.2007
  • 352 zobrazení
bannditos
Letní poflakování u moře hned ze začátku prázdnin. Dvou červencových svátků využil snad každý čech a podle toho vypadaly silnice a dálnice první prázdninový páteční večer. Dojeli jsme po poledni na Pelješac, odkud jsme z veničky Prapratno přepluli trajektem na nejjižnější ostrov Chorvatsko a to Mljet. Ubytování jsme sehnali ve vesničce Pomena u češky, hned u cestičky vedoucí k jezerům do národního parku. Docela mě překvapilo, že tu všichni mluvili anglicky a byla tu spousta angličanů. Jezera jsme obešli celý dokola, je to procházka po rovince cca 10 km. Moře a jezera spojuje uzký průplav s mostem, kde je silný proud a člověk si jím může nechat unášet. Z mostu se dá skákat. Jedno ráno jsme se vyplazili na Velky Gradac, odkud byl na jezera krásný výhled. Návštivili jsme ostrůvek na Velkém jezeře, kde je kostel a restaurace. Jednu noc jsme přespali v kempu a ten den navštívili Odyseovu jeskyni, kde se dá parádně skákat ze skal z různých výšek. Poslední dopoledne jsme strávili na písečné pláži ve vesničce Saplunara. Po odplutí trajektem z ostrova Mljet jsme jeli do předem domluveného ubytka ve vesničce Brist, kde jsme strávili dalších pět nocí a přes den měli pohodičku u vody a relax s drinkem. Večer jsme si užívali až kýčovitých západů slunce nejen na balkóně...
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2016
  • 965 zobrazení
bele
ALB 372 - Být v Bretani a nenavštívit Pointe du Raz (v bretonštině nazývaný Beg ar Raz)(nebo ještě výstižněni *Hrot divokého proudu anebo prostě *Konec světa) , to je jako být na svatbě bez ženicha a nevěsty. Je to zvláštní pocit stát skoro 80 metrů vysoko na téměř nejzápadnějším skalisku Evropy - úzkého výběžku mysu Cap Sizun …. a dál už jen voda a voda. Pohled na skály a bouřící moře pod sebou je úžasný a nechtěl bych tam ani spadnout, ani tam být na lodičce. Přesto tam asi rybáři pro své živobytí musí vyrážet. Kousek dál je už bezpečná písečná pláž zvaná Záliv mrtvých, protože právě odtud byli údajně mrtví druidové (keltští duchovní vůdci) převáženi k pohřbu na Île de Sein

Ostrov Ile de Sein je placka bez stromů, který leží pouze 1,5 m nad mořem a i přes vysoký příliv má údajně okolo 300 obyvatel. Za ostrovem se tyčí maják Ar Men. Stál jsem tam v silném větru a držel se skal v obavě, že mi to tam smete jako sirku. Od nikoho, kdo tam kdy byl, jsem neslyšel, že by tam nefoukalo. Vysvětlení je snadné a osvobozující – Evropa jak je nadmutá ve své pýše, si tam nepozorovaně ulevuje ?

Jeden maják je i na pobřeží a před ním stojí památník obětem moře, na němž topící se námořník vztahuje ruce k Panně Marii. Je to socha Notre Dame des NAUFRAGÉS – Panny Marie ochránkyně trosečníků. Asi nikdo neví, kolik obětí zde za staletí přišlo o život, jen vítr a vůně z nekonečných barevných koberců vřesu, janovců a kosodřevin zná pravdu. Objektivně musím přiznat, že, jak je našim zvykem, jsme alespoň na chvíli přivezli sebou sluníčko :-)

Místo Lan Sur Mer - jsou zde dvě sochy od René QUILLIVIC, který ve válce ztratil 3 syny a zetě. První pomník je *Pomní k světových válek a druhý * Válečná vdova -zajímavá socha bretaňské ženy s typickým vysokým čepcem Pomník byl značně neudržovaný, tvářil se staře a asi to nikomu s obnovou ještě nezačalo vadit. V muzeu byly k vidění zajímavé fotky z minulosti, kde asi pro mne nevíc objevné bylo lovení ryb pomocí koní. Možná si místní koně zvykly na potravu z ryb jako koně na Islandu, ale to už je jenom moje spekulace.
Koně jsme tam už žádné nepotkali
více  Zavřít popis alba 
350 komentářů
  • červenec 2008
  • 514 zobrazení
bezva
Renesanční zámek

Přestavba středověkého hradu na renesanční zámek byla dokončena v roce 1549Připomínku jejího dovršení můžeme vidět na ozdobném kamenném klenáku, umístěném nad hlavní bránou, kde je vytesán erb Hochhauserů s letopočtem 1549 a nápisem:
"O člověče, pomni, kde je pán a jeho rod".

Po Mikulášově smrti přešel zámek do rukou jeho syna Petra, po kterém dědili jeho synové Václav ml. a Mikuláš. Mikuláš nakonec vykoupil i část patřící jeho bratrovi, ale v roce 1596padl u Jageru ve válce s Turky. Dědicem se stal podruhé jeho bratr Václav, který panství prodal bratranci Jiřímu Hochhauserovi z Hochhausu na Albrechticích. Jeho syn Jan Mikuláš (od roku 1605) byl za účast na stavovském povstání v roce 1618 potrestán konfiskací majetku, který připadl "k ruce jeho císařské milosti" Ferdinandu II.

Císař daroval Jezeří společně s řadou dalších konfiskovaných panství listinou z 15. března 1622 knížeti Karlu z Lichtenštejna. Nový majitel jej téměř přesně o rok později (24.3.1623) prodal za 80 847 kop míšeňských Villémovi ml. Popelovi z Lobkowicz na Bílině. Vilém ml. ale zaplatil pouze dvě třetiny panství - 67 956 kop. Třetina zůstala v majetku Hochhauserů a Vilém měl doplatit dědicům Jana Mikuláše zbytek kupní ceny. Zřejmě tak do té doby neučinil, protože v době saského vpádu v roce 1631 se Jiří a Bernard Hochhauserové, žijící do té doby v exilu, na Jezeří vrátili, célé je vyplenili "a co šlo, odnesli". K celkovému finančnímu vyrovnání mezi Lobkowiczem a Hochhausery došlo až v roce 1638.

Zajímavou věcí je popis tehdejšího zámku, vypracovaný jako podklad k jeho prodeji. V inventáři zámeckého mobiliáře jsou jmenovány: předpokoj, panský pokoj, dvorní kuchyně, kuchyňský kvelb a spížní komora, tři kvelby fraucimoru, hořejší komora, dámský pokoj a komora, zadní komora, hořejší světnice, sál, školní světnice, druhý sál, dolní kvelb, panská komora a světnice i zámecká věž s hodinami. Kolem zámku se rozkládal ovocný sad, v němž byly mimo jiné ovocné stromy i vlašské ořechy. Dále zde byly tři zpustlé vinice, pod zámkem byl pivovar a poplužní dvůr. K panství patřilo pět vesnic a tři další poplužní dvory.

Podle zprávy z října 1621 byl zámek Jezeří "od vojáků zpustošený", jediné okno nebylo celé a dveře, podlahy a prkna byla vytrhaná. Již od roku 1627 se ale na zámku započalo s drobnými stavebními úpravami; v roce 1638 se opravovaly "cihelné střechy".
Dne 18. února 1646 však postihl Jezeří ničivý požár a zámek zcela shořel, s výjimkou malého vysokého stavení a jezdecké stáje. Rok poté zemřel Vilém Popel a panství se ujal jeho syn František Vilém, zakladatel novosedelsko-jezeřské větve rodu. Po dobu jeho života však zámek nebyl významně přestavován.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 16.6.2011
  • 183 zobrazení
mysticsmile
O Popeleční středě v poledních hodinách se na horním konci Masarykova náměstí Boskovice dělo něco neobvyklého. Z reproduktorů se linula příjemná moderní hudba, u stolku s mikrovlnkou postávala sličná děvčata, na talířcích pod igelitem bylo vidět něco dobrého k zakousnutí, vedle krabice s plastovými příbory a spousta pohárků na čaj. Uprostřed stála válcová kasička se znakem charity.
„Ve středu 22. února jsme uspořádali sbírkovou akci pro lidi bez domova, kteří po celý rok nemají pravidelnou teplou stravu. Nápad toto uspořádat vzešel u nás v Oblastní charitě Blansko a právě dávná tradice Popeleční středy přímo k něčemu podobnému vybízí. Připravili jsme zapečené těstoviny, které jsme vařili v kuchyni denního stacionáře Betany, k tomu horký čaj. Děvčata z Centra „PRO“ Boskovice zde na náměstí rozmlouvala s lidmi o jejich problémech, starostech a radili jim, kam se obracet ve složitých životních situacích. Každý mohl okusit nebo si odnést domů porci teplého jídla a přispět libovolnou dobrovolnou částkou na dobrou věc,“ rozhovořila se Jana Augustinová, vedoucí centra „PRO“ Boskovice. I já jsem si vzal těstoviny domů k večeři a mohu říct, že byly opravdu výborné.

A ještě k Popeleční středě. Mnozí mladí ve městech tuto starobylou tradici neznají. Je to den, kdy začíná křesťanům postní období, končí doba masopustu a veselí. Bývá to vždy 46. den před Velikonoční nedělí. Jak jistě víme, Velikonoce mají pohyblivé datum, s tím se mění i termín Popelce. Popeleční středa je jedním ze dvou dnů ve znamení přísného půstu podle křesťanské tradice, tedy nemasité stravy a to jen jednou denně. Při bohoslužbě se udílí popelec – na čela věřících se nanáší křížek z popela spálených ratolestí kočiček jako symbol marnosti a pomíjivosti, co vítr nenávratně rozvane. Dříve to vyjadřovalo i známé rčení Pomni, člověče, že prach jsi byl a v prach se obrátíš. Věřící jsou tímto označeni jako hříšníci, kteří chtějí konat pokání. Popel je ze sušených ratolestí použitých o Květné neděli minulého roku. Postní období do největšího křesťanského svátku v roce – Velikonoc - trvá čtyřicet dnů. Jak připomíná kněz a teolog Tomáš Halík: „Čtyřicet let putovali Izraelité do země zaslíbené, čtyřicet dní šel prorok Eliáš k Horebu, čtyřicet dní se postil Ježíš na poušti. Mnoho věřících si v postní době připomíná konečnost a směřování vlastního života. Snaží se osvobodit od věcí, jež je spoutávají. Začíná období zklidnění, zvážnění. Půst znamená také střídmost, odříkání si masitého jídla, ale též zbavení se závislosti na věcech moderních. Cigarety, alkohol, televize… Dalším prvkem půstu je almužna, kdy by měl člověk něco zbytečné si odpustit a ušetřené prostředky věnovat na nějaký dobrý účel. Posledním symbolem pokání a obrácení v dobro je modlitba se zamyšlením nad smyslem života.“
(Převzato z pořadu Českého rozhlasu 22. 2. 2012 Svět o osmé.)

A to je vysvětlením, proč právě v tomto období pořádá charita po celé republice podobné dobročinné akce. „V Boskovicích jsme od 10.30 do 13.30 získali od zhruba dvou stovek lidí na darech 1880 korun. Pokud se tato naše iniciativa, kterou letos pořádáme poprvé, vyhodnotí jako prospěšná, určitě se stane tradicí,“ doplnila Jana Augustinová, vedoucí Centra „PRO“ Boskovice.
Více: http://blansko.charita.cz/
www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2012
  • 347 zobrazení
marcelzvon
HAI Kamarádky a Kamarádi, Kdo za To může? Vy, ...no ani Já nakonec neodal a Vyrazil...přes ulicu. V sandálech, ani Bačkůrek nemaje a jen s jednou rukavičkou erární. No byl málem,,Erben,,.
Včera byl vskutku Samec Mrazivec a vzal jsem hřbiˇák, proti ručičkám, je To jen pouhých cca necelej kilometr, koldokola, ale...Pak byl vlažnej Tush, na Nožky i ručky.
Chodívali/y jsme přes něj do Alma Máter do Duškárny, kolem Duškovejch, i kolem Děťátka nehlídaného - vypadnuvšího z vokna. Bylo jako žívý, pod pískovcovou peřinkou...Před léty , 1958 - 67...V Té době, Mladosti a Radosti, tak dobitý ještě nebyl a pořádně ho oplotili až před Sametem, do Tý doby to byl průchoďák. A Taky tak dopad, jo najednou peníze ,,s křižkom po funuse,,byly?!
Tož pojďte na chvilu vymrznout se Mnou, když som sa i já vykopal z jeskyně, Díky za Zastavení zamyšlení nad 17.- 18/19. stoletím, koncem již sa stavěla Plzeňská a byl již dávno konec s pohřbíváním...Máca od Zvonu:
Postůj a Pomni člověče - Jací jsme byli My , jste i Vy,...A Jací jsme My ...Budete i Vy. Zakleti v Břečťanu...
Zde na Malostranský hřbitov chodil pro své hřbitovní kvítí Jan Neruda. Hřbitov byl založen jako Olšanské hřbitovy v době moru, roku 1680, na bývalé vinici koupené malostranským vlašským špitálem. Za moru v letech 1713-14, tady byla postavena i morová kaple Nejsvětější Trojice. Když v roce 1786 císař Josef II. z hygienických důvodů zakázal pohřbívání uprostřed města, začali košířský hřbitov, ležící daleko za hradbami, používat Malostranští a lidé z Hradčan. Hřbitov je cennou galerií funerální plastiky 18. a 19. století. Jeho středu dominuje monumentální pomník biskupa pasovského knížete Leopolda Thun-Hohensteina. Model pomníku vytvořil sochař Václav Prachner. Postavu klečícího knížete pak ulil z železné litiny Dominik Zafouk. Odpočinek zde našlo mnoho osobností kteří se zasloužili o naše národní obrození jako manželé Duškovi, K.J.Erben ( v roce 1907 přenesen na Olšany ), Antonín Mánes, hudební skladatel Václav Tomášek, stavitel Palliardi, František Ringhoffer, Karel Boleslav Štorch a další. V půdě Malostranského hřbitova, který jde dnes už více neudržovaným městským parkem než hřbitovem, leží i oba rodiče Jana Nerudy. Hřbitov se stal inspirací mnoha básníků například Františka Kožíka kterého upoutal kamenný náhrobek malého děcka, které je vytesáno v životní velikosti a leží na kameni v dlouhém rubášku se sepjatýma rukama. Napsal o něm pohádkový příběh o malostranském děvčátku, zbloudilém andělíčku, který přijal poslání všechny milovat a všem pomáhat. Kožíkova Svatá holčička byla psána v roce 1943 pro malé čtenáře, kteří prožívali svá dětská léta v nacistické okupaci, aby jim zkrášlila život vyprávěním o tom, že dobro vždycky vítězí nad zlem. Děti si z neznámé holčičky udělaly svou malou svatou. Přinášely ji květiny i psaníčka s prosbami. Vyprávělo se, že v jedné rodině na Újezdě vyrůstalo neobyčejně hodné děvčátko, nadané schopností rozumět řeči zvířátek a květin. Jednoho dne si dítě hrálo na okně s panenkou a upustilo ji. Instinktivně po ní vztáhlo ručky, ztratilo rovnováhu a vypadlo z okna. Podle jiné varianty děvčátko vidělo z okna tatínka vracejícího se z práce. Chtělo mu běžet na proti a vypadlo přitom z okna. Ale jiná pověst také vypráví o tom, že děvčátko bylo dcerkou malíře Kristiána Rubena a zemřelo v nejranějším věku. Na náhrobku od sochaře Josefa Maxe lze s obtížemi přečíst jen jméno Anny Degenové a letopočet 1851. Podle matriky se devčátko narodilo v roce 1848, takže zemřelo asi ve 3 letech. Též tomu vévodí: Náhrobek Leopolda hraběte Thun-Hohensteina od Václava Prachnera
http://cs.wikipedia.org/wiki/Malostransk%C3%BD_h%C5%99bitov
http://www.malostranskyhrbitov.cz/
více  Zavřít popis alba 
484 komentářů
  • 11.2.2012
  • 561 zobrazení
prameny
....očista a láska.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 22.1.2021
  • 27 zobrazení
Reklama