prameny
  • 5.10.2021
  • 45 zobrazení
radekgre
V desátém kole Moravskoslezské fotbalové ligy přivítal B tým Sigmy Olomouc na domácím hřišti aktuálně pátý tým tabulky FK Blansko.
V základní sestavě nastoupili Jiří Spáčil a Ricardo Piňa, kteří si včera připsali první ligový start za A tým. V základní jedenáctce se také objevili Radek Látal, Jakub Matoušek, Jáchym Šíp a Michal Vepřek, jenž se na trávník vrátil po zranění.
Prvních dvacet minut utkání hrála obě mužstva vyrovnaně. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, výrazné brankové příležitosti zatím ale zhruba stovka přítomných diváků neviděla.
Ve 31. minutě Vepřek vybojoval míč na vlastní polovině a podél levé postranní čáry přihrál nabíhajícímu Šípovi. Ten sprintoval směrem dopředu, obešel bránícího hráče soupeře a stačil ještě odcentrovat před brankáře Nešetřila. Tam si míč zpracoval Piňa a vystřelil, gólman hostů byl ale připraven.
Minutu nato se do slibné šance dostal Matoušek. Po centru Piňi z levé strany si naběhl do vápna a hlavičkou brankáře Blanska překonal. Gólová radost Sigmy ale byla krátká. Gól Matouška toži nebyl uznán, neboť záložník Sigmy zahrával rukou.
Matoušek byl také u další gólové příležitosti Sigmy ze 40. minuty. Z pravé strany vápna vyslal prudkou ránu, ta ale s tečí obránce Blanska jen orazítkovala břevno.
Do konce poločasu tedy zůstalo skóre nezměněno.
Do druhé půle vstoupila Sigma aktivně. Ve 47. minutě si na centr zleva naběhl znovu Matoušek, jeho střela ale mířila vysoko nad.
Ve 48. minutě došlo na hřišti ke zranění, když se Bednár s Machem při výskoku srazili hlavami. Oba utrpěli tržnou ránu na hlavě a musela je odvézt záchranná služba. Oba jsou však naštěstí v pořádku.
Tlak Sigmy sílil. Slibnou akci v pravém rohu hřiště uhrál Slavíček v minutě 55. Obehrál dva protihráče a levačkou vyslal míč na bránu, bohužel však mířil vedle levé tyče.
Zvýšená aktivita se olomouckým hráčům vyplatila o pár minut pozoději. V 61. minutě se hlavou prosadil Spáčil a zajistil tak kýžený gól pro Olomouc. A Sigma soupeře tlačila i nadále. V 79. minutě byl na hranici vápna podražen Slavíček. Následný pokutový kop proměnil Galus.
Běžela první minuta nastavení, když vysokou přihrávku dozadu na obránce Blanska vystihl Grečmal a šikovným lobem rozvlnil síť Blanska potřetí. B tým tak zvítězil nad Blanskem 3:0 a připsal si čtvrté vítězství v řadě.
Hodnocení trenéra: „Dnešní utkání bylo hodně o soubojích a síle. Souboje byly chvílemi tvrdé, proto u nás došlo ke dvěma vynuceným střídáním v podobě Davida a Bednára. Soupeř je zvyklý vyhrávat, takže do toho, jak se říká „šlapal“. Navíc se soupeř nacházel o dva body v tabulce pod námi. Dnes jsme tedy hráli o to, aby nás nepřeskočil. Blansko má ve svých řadách velmi šikovné hráče, například Machálka nebo Macha. Věděli jsme, že klíčem k úspěchu dnes bude kvalitní defenzíva. Tam nám pomohli krajní hráči áčka, například Michal Vepřek, který do hry přišel po delší pauze. Utkání poté dohrával na stoperu, takže to pro něj nebylo jednoduché. Ale vzadu jsme utkání zvládli na nulu. V prvním poločase jsme hráli hodně přes křídla Šípa a Matouška. Tam jsme měli hodně slibných situací, které jsme ale nedohráli. Ve druhém poločase nakonec góly přišly a zaslouženě jsme zvítězili.“
SK Sigma Olomouc B – FK Blansko 3:0 (0:0)
Branky: 61. Spáčil, 79. M. Galus (pen.), 90+1. Grečmal.
Rozhodčí: Volek – Marek, Macrineanu.
ŽK: Alexa, Blažík, Todorič, Smrčka – David, Grygar, Langer.
Sigma B: Stoppen – Látal (46. Slavíček), Kotouč, David (28. Bednár – 50. M. Galus), Vepřek – Matoušek, Spáčil, Grygar, Langer, Šíp (82. Hadaš) – Piňa (82. Grečmal). Trenér: Augustin Chromý.
Blansko: Nešetřil – Chyla (76. Tenora), Feik (62. Blažík), Minařík, Mach (50. Todorič), Tulajdan, Alexa (62. Bakayoko), Fall, Reteno, Smrčka, Machálek. Trenér: Petr Vašíček.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2021
  • 24 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
demmark
Kolínský Deník CZ - 2. 10 . 2021
Kocourek pro Brod odmítl tři body, a tak je Kladnu vystřelil Pechr.
SK Kladno - SK Český Brod / 3 - 2 / poločas 1 - 1

Dalšího těžkého soupeře zdolali fotbalisté SK Kladno. Doma otočili duel desátého kola divizní skupiny B s Českým Brodem, který však potvrdil vysokou kvalitu svého kádru a může jen litovat, že domácím výhru 3:2 tak trochu daroval.

Hosté v Kladně brzy vedli trefou Kubiše, ale po poločase bylo skóre vyrovnané, když se k centru dostal hlavní kanonýr Kladna Šnobl a sám proti Malinovi poslal balon k tyči.

Jenže v úvodu druhého dějství jakoby existovali na hřišti jen hosté. Podezřelý zákrok Balšánka na Nekolného sudí Svoboda jako penaltový neviděl, ale pak Kladno poznalo, jak velký může být problém hodit špatně aut na půlce soupeře. Hosté totiž podnikli bleskový výpad a Moravec je poslal do vedení.

Dokonce mohli zvýšit, Kladno se v těch chvílích hodně trápilo, ale pak se stoper Javorek dostal k centru a na ten si dokonale naběhl Holub – 2:2. Holub dokonce mohl domácí poslat do vedení, senzačně však zasáhl Malina. Pak už se zápas zklidnil.

Blíž rozhodnutí byli nejprve hosté, ale střídající Kocourek sám před Vokounem hlavičkoval moc vysoko. Brzy litoval, po rohu si naskočil Pechr a prudkou hlavičkou prostřelil Malinu i bránící obránce.

„Od začátku to bylo mdlé, chyběly tam emoce. Ke konci se to zlepšilo a cítil jsem, že to můžeme zlomit na naši stranu. Byla najednou lepší atmosféra, víc žila i lavička, diváci. Do hry nás vždycky dostalo vyrovnání,“ mínil Jan Pechr, který komentoval i svou emotivní oslavu třetí trefy.

„Já jsem hodně emotivní,“ smál se a spoluhráči vedle se s úsměvem křižovali, že tohle se nemělo stát, aby rozhodl právě Honza Pechr.

„Já když dám gól, tak je to trochu svátek, o to víc si to užívám. Říkal jsem Pospovi (Pospíšilovi), aby centr z rohu poslal vyšší. Měl jsem šanci už v prvním poločase, oni ale dobře přední tyč bránili. U gólu nám pomohla trochu teč a povedlo se,“ radoval se Jan Pechr, mimochodem jinak kondiční trenér florbalistů Kladna.

„Na velké šance jsme vyhráli 9:4, bohužel domů odjíždíme s prázdnou,“ posteskl si vedoucí Českého brodu Jan Křen.

Po utkání se setkali bývalí spoluhráči z národního týmu, stříbrní medailisté z Eura 1996. Martin Frýdek vede Brod, Jan Suchopárek na zápasy Kladna začal zase chodit. Tentokrát měl jako odchovanec Kladna lepší náladu, ale jak to bude zítra při derby slavných „S“, kterých proti sobě odehráli také spoustu, to se teprve dozvíme.

Branky: 30. Šnobl, 61. Holub, 89. Pechr – 7. Kubiš, 52. Moravec. Poločas: 1:1.

Kladno: Vokoun – Borák (62. Kolářský), Javorek, Noll, Ježdík – Pechr, Balšánek (62. Říha) – Čížek, Holub 81. Procházka), Pospíšil – Šnobl (81. Šíma).

Český Brod: Malina – Poběrežský, Nekolný, Kejha, Václavík – Sklenička (84. Kocourek), Štětina, Begič (76. Fikejz), Palečko (69. Šolaja), Moravec – Kubiš.

Zdroj: https://kolinsky.denik.cz/fotbal-divize/kocourek-pro-brod-odmitl-tri-body-a-tak-je-kladnu-vystrelil-pechr-20211002.html

ZÁZNAM z utkání na TvCOM.CZ - zde:
https://www.tvcom.cz/Zapas/Sport-Fotbal/Soutez-Divize-B/Pohlavi-Muzi/Sezona-2021-2022/199608-SK-Kladno,-a.s.-SK-Cesky-Brod.htm

Kladenský Deník CZ - 2. 10 . 2021
Kladno přetlačilo Brod, rozhodl bojovník Pechr
SK Kladno - SK Český Brod / 3 - 2 / poločas 1 - 1

Dalšího těžkého soupeře zdolali fotbalisté SK Kladno. Doma otočili duel s Českým Brodem, který však potvrdil vysokou kvalitu svého kádru a může jen litovat, že domácím výhru tak trochu daroval – 3:2.

Hosté v Kladně brzy vedli trefou Kubiše, ale po poločase bylo skóre vyrovnané, když se k centru dostal hlavní kanonýr Kladna Šnobl a sám proti Malinovi poslal balon k tyči.

Jenže v úvodu druhého dějství jakoby existovali na hřišti jen hosté. Podezřelý zákrok Balšánka na Nekolného sudí Svoboda jako penaltový neviděl, ale pak Kladno poznalo, jak velký může být problém hodit špatně aut na půlce soupeře. Hosté totiž podnikli bleskový výpad a Moravec je poslal do vedení. Dokonce mohli zvýšit, Kladno se v těch chvílích hodně trápilo, ale pak se stoper Javorek dostal k centru a na ten si dokonale naběhl Holub – 2:2. Holub dokonce mohl domácí poslat do vedení, senzačně však zasáhl Malina.

Pak už se zápas zklidnil. Blíž rozhodnutí byli nejprve hosté, ale střídající Kocourek sám před Vokounem hlavičkoval moc vysoko. Brzy litoval, po rohu si naskočil Pechr a prudkou hlavičkou prostřelil Malinu i bránící obránce. A gól pak zuřivě oslavil v kotli kladenských fanoušků.

„Od začátku to bylo mdlé, chyběly tam emoce. Ke konci se to zlepšilo a cítil jsem, že to můžeme zlomit na naši stranu. Byla najednou lepší atmosféra, víc žila i lavička, diváci. Do hry nás vždycky dostalo vyrovnání,“ mínil Jan Pechr, který komentoval i svou emotivní oslavu třetí trefy. „Já jsem hodně emotivní,“ smál se a spoluhráči vedle se s úsměvem křižovali, že tohle se nemělo stát, aby rozhodl právě Honza Pechr. „Já když dám gól, tak je to trochu svátek, o to víc si to užívám. Říkal jsem Pospovi (Pospíšilovi), aby centr z rohu poslal vyšší. Měl jsem šanci už v prvním poločase, oni ale dobře přední tyč bránili. U gólu nám pomohla trochu teč a povedlo se,“ radoval se Jan Pechr, mimochodem jinak kondiční trenér ligových florbalistů Kladna.

Po utkání se setkali bývalí spoluhráči z národního týmu, stříbrní medailisté z Eura 1996. Martin Frýdek vede Brod, Jan Suchopárek na zápasy Kladna začal zase chodit. Tentokrát měl jako odchovanec Kladna lepší náladu, ale jak to bude zítra při derby slavných „S“, kterých proti sobě odehráli také spoustu, to se teprve dozvíme.

SK Kladno – SK Český Brod 3:2 (1:1). Branky: 30. Šnobl, 61. Holub, 89. Pechr – 7. Kubiš, 52. Moravec. Rozhodčí: Svoboda – Haleš, Fišer. Diváků: 200.

Kladno: Vokoun – Borák (62. Kolářský), Javorek, Noll, Ježdík – Pechr, Balšánek (62. Říha) – Čížek, Holub 81. Procházka), Pospíšil – Šnobl (81. Šíma).

Český Brod: Malina – Štětina, Poběrežský, Nekolný, Begič (77. Fikejz), Sklenička (85. Kocourek), Kejha, Palečko, Moravec, Kubiš, Václavík.

Zdroj: https://kladensky.denik.cz/fotbal-divize/kladno-pretlacilo-brod-rozhodl-bojovnik-pechr-20211002.html
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 13 zobrazení
tabornici-hrusovany
Družina Kamzíků vyrazila na svůj první výlet v sobotu 2. října. Hlavním cílem byl Babí lom. Obloha bez mraků a sluníčko slibovaly krásný výlet a my vyrazili vlakem směr Kuřim. První, neplánovanou zastávkou bylo dětské hřiště s prolézačkou ve tvaru letadla na okraji Kuřimi. Trochu jsme se vyřádili a naladili na další putování. Cesta po modré nám pěkně ubíhala pod nohama, dokud se cesta nezačala prudce zvedat. Kopec dal některým dost zabrat, ale nakonec jsme se nahoře potkali všichni. Samotná rozhledna Babí lom se zrovna opravovala, a tak byla nepřístupná. To nás však nerozesmutnilo, protože parádní výhledy jsou po celém hřebenu, zvlášť když se vyšplháte do koruny stromu nebo na skálu. Stezka po skalním hřebenu patří k těm náročnějším, ale i k nejkrásnějším místům okolo Brna. Z hřebenu jsme pokračovali směr Vranov. Na kraji obce je zřízen lesní bar se samo výčepem a veřejné ohniště. Zastávka to byla plánovaná a tak jsme vytáhli špekáčky a dali se do opékání. Posilnili jsme se buřty, zapili to točenou limonádou ze samo výčepu a pokračovali na poslední část cesty směr Adamov. Z Vranova po žluté je to už celou dobu z kopce, a tak jsme na vlakové zastávce v Adamově byli co by dup. 😊
Výletu zdar!
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 16 zobrazení
oazadopo
foto Pavel Průcha

Bitva o Dolní Počernice
Sobotní den se probouzel do slunečného rána a okolo desáté dopolední se začali první zvědavci trousit do areálu bývalého podniku Osava v ulici K Zámku a při vstupu dovnitř užasli, co zde vyrostlo. Hned u vchodu byli postaveny informační tabule, na kterých se mohli přečíst podrobnou historii květnových dnů roku 1945 v Dolních Počernicích a seznámit se i předměty běžného charakteru, jako třeba osobní dokumenty a peníze z dob Protektorátu Čechy a Morava. A to zdaleka nebylo vše. Po několika krocích se před návštěvníky objevila kulisa ulice z protektorátních dob. V popředí stála prvorepubliková trafika, vedle ní plakátovací ohrada vyzdobená válečnými plakáty a vyhláškami se symbolem německé orlice a za ní byl rozložen vojenský tábor, ve kterém tábořili jednotky povstalců, Rudé armády a Wehrmachtu. Za táborem stála polní kuchyně, nedaleko od stanů se rozkládalo parkoviště historických vojenských vozidel a mohli jsme zde najít i polní obvaziště, samozřejmě s ošetřujícími zdravotními sestrami. Ale to zdaleka nebylo vše – kam jsi se podíval, tak všude jsi spatřil různé vojenské historické artefakty, zbraně, vysílačky, polní telefony a další vojenské vybavení. Ovšem to nejlepší mělo teprve přijít. Úderem jedenácté hodiny odpoledne nejprve všechny návštěvníky přivítal známý historik Eduard Stehlík, který nejdříve povyprávěl o historii válečných květnových dnů v roce 1945 v Dolních Počernicích a poté od něho převzal mikrofon pan Tomáš Král, který se chopil úlohy moderátora následné válečné rekonstrukce. A bylo se na co dívat. Ocitli jsme se v květnu 1945 na ulici Českobrodská, kde jsme byli nejdříve svědky ošetřování raněných z německého lazaretního vlaku. V ulici patrolovala německá hlídka, hlídající protiletadlové stanoviště vyzbrojené protileteckým kulometem. Civilisté povstávají před trafikou, debatují o politické situaci. Děti si mezi nimi sice hrají, nicméně všude je cítit nervozita s blížícím koncem války. Najednou místní četník donese zprávu, že v Praze vypuklou povstávání. Občané vyrazí do akce, ozbrojí německou hlídku, zmocní se zbraní a začnou stavět barikádu. Ale zbraní je málo, naštěstí přijede povstalecké autu z Kyjí, ozdobené československými vlajkami a doveze povstalcům další výzbroj, a i několik pancéřových pěstí. Po jeho odjezdu zaujmou bojovníci z Dolních Počernic místa na vystavěné barikádě. Přišla ale zpráva, že se od Českého Brodu blíží silná německá jednotka. A skutečně – tu se na silnici objeví německé štábní vozidlo. Dojede k barikádě a po krátké hádce s povstalci jeho řidič vůz prudce otočí a vrací se odkud přijel, doprovázen palbou povstalců. Zanedlouho se proti barikádě nastoupí silné útočný oddíl Wehrmachtu, rozvine se do bojové linie a začne prudké přestřelka. Zkušení němečtí vojáci získávají ale čím dál více útočného prostoru, a nakonec donutí povstalce ke kapitulaci. Povstalci jsou odzbrojeni a Němci je chtějí popravit. Naštěstí se za ně přimluví zdravotníci z lazaretního vlaku, jelikož se dolnopočerničtí se ke zraněným, co převážel, dobře chovali a německý velitel od popravy nakonec upustí. Nicméně donutí povstalce rozebrat barikádu. Než se ale Němci znovu zformují do útočné sestavy, objeví se na bojišti jednotka Rudé armády. Wehrmacht je zaskočen a sotva stačí zaujmout bojové pozici. Rozpoutá se znovu prudká přestřelka. Tentokrát se karta obrací a Rudé armáda, i přes silný odpor, oddíl Němců likviduje a slavně vítězí!
Tak tohle všechno mohli návštěvníci na vlastní oči vidět (a na vlastní uši i slyšet) v onu sobotu 25.9. 2021. Rekonstrukce probíhala dokonce dvakrát – jednou v 11,00 hod, podruhé v 14,00 hod.. Úvodní slovo druhé rekonstrukce si vzal plukovník JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. český právník, policista, historik a spisovatel, specializující se na historii českého četnictva a kriminalistiky (je autorem řady odborných prací i populárně naučných knih z oblasti svého oboru a odborným konzultantem a spoluautorem předloh k seriálům Četnické humoresky a Zločiny Velké Prahy), který divákům vyprávěl zajímavé historické epizody související s odbojem a českými četníky z doby protektorátu Čechy a Morava.
Ale to stále nebylo všechno – po skončení obou ukázek měli návštěvníci možnost vstupu přímo do vojenského ležení, kde si mohli veškeré zbraně, vybavení a bojovou techniku spatřit zblízka, a dokonce si řadů z nich i zapůjčit do vlastních rukou. Účinkující jim rádi vše ukázala, vysvětlili, a navíc připravili výstavu různých vojenských věcí a předmětů. To bylo něco pro kluky všech věkových kategorií! A navíc – kdo chtěl, se mohl i zdarma svést v originálním vojenském historickém vozidlu.
Byla to rozhodně akce, která potěšila obě strany – jak diváctvo, tak účinkující. Je ale nutno přiznat, že by nikdy nevznikla bez obětavé práce ředitele Oázy pana Tomáše Krále, jeho asistentky paní Ivany Radvanové a bez pomoci dalších obětavých pracovníků místního úřadu. A samozřejmě velký dík patří i organizátorům za všechny bojují strany – panu Martinu Macháčkovi, který vše za bojové jednotky organizoval, připravoval výstavu vojenských předmětů a veškeré vystavované historické dokumenty, panu Ladislavu Šílovi, který dovezl ze svých sbírek historické vozy Jeep Willis a KDF 82 a nejen, že s nimi bojově jezdil, ale i poté vozidel děti a návštěvníky až do „úplného padnutí“ a samozřejmě i všech členům historických klubů „Nordböhem a Feldpost nr. I5 8I4, kteří zde svedli onu bitvu o Dolní Počernice.
Všichni, kdo odcházeli z této akci si nesli s sebou určitě zážitky, na které budou dlouho vzpomínat.
Zaznamenal přímo na bojišti válečný dopisovatel Martin Šíla
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2021
  • 124 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bikerbob
Po nalákání jedním kamarádem a nakonec odřeknutí druhým jsem byl přesto všechno tak natěšený, že jsem do Rumunska vyrazil nakonec i jen sám.
V sobotu jsem vyjel brzy ráno a šlo mně jen o co nejrychlejší přesun za rumunské hranice. Takže přes Slovensko hlavně dálnice, přes Trebišov, kousek přes Maďarsko a pak už Rumunsko. Kdyby se dařilo, chtěl jsem přespat až poblíž Baia Mare, které je kousek od hor. Dvouhodinové čekání na maďarsko-rumunské hranici ale vzalo plánem za své a přes booking jsem si našel penzion v příhraničním Satu Mare.
Kvůli pozdnímu příjezdu do penzionu jsem neměl ani jednu Lea, tak jsem se v neděli ráno pokoušel najít bankomat. Google nebyl vůbec aktuální a využil jsem tak směnárnu. Bohužel kurz horší než později zjištěný kurz při platbě kartou. Příště raději objedu všechny nabízené bankomaty, snad bude některý funkční.Po zhruba hodině cesty se konečně dostávám do hor s minimálním po sezónním provozem a užívám si krásných výhledů na hory, údolí, vesničky a kláštery z asfaltových i nezpevněných cest. Některé z cest se nakonec ukázaly jako neprůjezdné ale díky krásné přírodě to člověku vůbec nevadí. Když jede člověk sám, tak zastavuje, fotí, stravuje se a jede jen kam sám chce. Při celodenní jízdě mně společnost nechybí, jen večer není taková zábava. Kolem šesté večer, při stmívání, objevím v jedné vesniče šipku na privát, který se mně po chvíli podaří najít. Staří majitelé spí v dřevěném domečku a ze zdeněho mají vytvořen malý penzion. Stařík zatopí pod kotlem a do deseti minut mám teplou sprchu, kde ani černá voda z unikajících sazí nevadí. Hlavně že hřeje.
V pondělí ráno se ochladilo na nějakých šest stupňů. Podle předpovědi ale bude přes den zase polojasno a v nižších polohách i kolem dvacítky. Opět se motám po včera večer vytýčené trase, občas udělám neplánovanou odbočku na cestu, která vede zajímavým směrem k nějakým pěkným kopečkům. Hned druhá dopolední odbočka se mně trochu nevyplatila. Nezpevněná cesta se ukázala po pár kilometrech jako neprůjezdná a náhradní trasa mě zase neplánovaně vyhodila ze sedla. Pomalá rychlost ale pár kamenů velikosti pěsti dokáže se žebry udělat své. Po demontáži kufrů a brašny jsem ale i poškubanými žebry s vypětím všech sil motocykl zvedl. Ještě, že to nebyla klíční kost :-D Do nejbližší vesnice to bylo tak 3-5 kiláků. Náhradní rodeo odbočka se však ukázala jako slepá a tak nezbylo, než se stejnou trasou vrátit zpět na asfalt. Žebra byly cítit při nasedání a vysedání, při prudké manipulaci s řidítky a při velkých hrbolech. Jet se ale celkem dalo, tak jsem pokračoval dál. Cesta mně po pár kilometrech opět zavedla na šotolinu ale s pevným podkladem, tak jsem to neootčil a zkusil projet. Pár kiláků v pohodě ale ve vesnici mně navedla navigace do kopce opět s velkými převalujícími se šutry. Nakonec jsem to neustál a s oslabenou rukou kvůli bolesti v žebrech jsem to na místě neudržel. Opět nezbylo než sundat všechny kufry, prázdné moto zvednou ... a po šedesáti metrech vyjet za zatáčkou na sfalt. Kurňa, taky jsem to mohl ustát :-D Žebra se ale začaly ozývat čím dál víc a vynášení kufrů a vaku do prudkého kopce mně taky zrovna nepřidalo. Po nabalení motocyklu raději v navigaci zakazuji nezpevněné cesty a pokračuji dál po trase. Druhý den ráno se uvidí, jestli to zvládnu dál nebo se budu muset vrátit. Což se mně moc nechce, protože počasí je luxusní a příroda rumunských hor překrásná. Na nocleh narážím opět po šesté večer v příjemném motorkářském kempu s penzionem a starostlivým německým majitelem.
V úterý ráno se zdají být žebra lepší. Sice je pořád problém vstát z postele ale nemusí jít vše rychle, hlavně, že to jde aspoň pomalu :-) Rozhodnu se tedy pokračovat dál ale už jen po asfaltu. Do poledne dám i s návštěvou moto muzea nějakých dvěstě kilometrů a žebra se zase začínají hodně ozývat. To už cítím, že bude hůř. Mířím tedy po původní trase směrem k západu a opět se rozhodnu co mně asi žebra dovolí. Před sedmou večer při slézání z motocyklu u motelu ale cítím, že budu mít další den asi poslední šanci zvládnout cestu domů. A při hekání a postupném odnášení vaku a aspoň zadního kufru do pokoje ve druhém patře vím, že i ta šance bude s odřenýma ušima :-)
Ve středu brzy ráno sotva vylezu z postele a už se mně ani do sprchy nechce. S námahou se sbalím a kolem čtvrt na sedm (v Rumunsku je oficálně čtvrt na osm) vyrážím k domovu. Dám na navigaci a jedu delší trasou přes Miskolc, kde by ale díky dálnici měla být cesta o půl hodiny kratší. Najdu si i celkem rozumnou pozici, kdy nejsou tolik cítit jak žebra, tak svalové křeče, které chytám pod levou lopatkou. Díky bohu za tempomat. Před rumunským Baia Mare je několik kilometrů dlouhá kolona. V protisměru je neustále provoz, že se nedá ani moc předjíždět. V blízké vesnici pak najdu na navigaci pár objízdných cest po okolních uluičkách, parkrát to šoupnu přes pruh pro cyklisty a než se z kolony vymaním, ukazuje mi navigace hodinové zpoždění. Ještě, že se mně podaří na rumunsko maďarské hranici přijet k závoře se dvěma auty, kdy za mnou nějaký velitel okamžitě umístí z okraje do jejího prostředku značku zákazu vjezdu. Ve druhé koloně totiž čeká tak dvacítka aut. Bohužel dálnice z Miskolce do Košic je uzavřená a tak kromě 80 kilometrů navíc je ještě i cesta o skoro hodinu delší :-D A pak kousek před maďarskými hranicemi, pár minut po předjetí třech kamionů, na dvou hlubokých asfaltových propadlinách vyskakuje můj levý kufr z držáku a jiskří dobrých 15 metrů po asfaltu. Takže kromě prohlubní je už i dobře odřený :-))) Abych zabránil kolizi kufru s kamiony, ne-li něčemu horšímu, spěchám a při sesedání už bolavé tělo neudrží motocykl a ten si v klidu lehá do trávy vedle silnice. Taky mám chuť se natáhnout :-D Nakonec projede v rychlých intervalech asi patnáctka kamionů, než se objeví aspoň dodávka, kterou se mně podaří zastavi a dva manželé mně pomohou motocykl postavit. To už s mými žebry vážně sám absolutně nezvládám ;-) Ono už při každém nasednutí nebo sesednutí musím chvilku spočnout, než se můžu zase hýbat. Už mě ale čeká jen jedno sesedání na slovenském dalničním odpočívadle, abych se za soumraku více oblékl a jedno sesedání na slovenské benzince před hranicemi na tankování. Pak už jen z Bytči do Rožnova déšť a z Bumbálky mlha. Poslední sesedání je v děvět večer doma ve firmě ... a tak není divu, že po druhém středečním jídle ulehám na gauč zase bez sprchy. Však ve čtvrtek je taky den :-D
Přes všechny štrapáce to stálo opravdu za to a ničeho nelituji. Příští rok snad dostane Broňas svou Pan Americu ještě před létem a vyrazíme znovu ;-) Ještě je co v rumunských horách objevovat a klidně i znovu navštívit ;-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • letos v září
  • 74 zobrazení
jirina
Výstup z vesnice Sendraž za mlhavého počasí na rozhlednu, odtud poměrně prudký sestup k chatě Peklo, pak údolím Metuje příjemnou cestou až do Nového Města nad Metují.
více  Zavřít popis alba 
  • podzim
  • 18 zobrazení
tichyb
Sklárna Novosad, Kořenov - zubačka, Jizerka, Prudký ručej
(výlety ze Sklářské Poruby)
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 213 zobrazení
wendy3
Do Kostomlat autobusem PID a z Roudnice zpět také. Trasa Kostomlaty pod Řípem - po neznačené do Ctiněvsi, odtud po červené na Říp - Pražská, Mělnická i Roudnická vyhlídka. Z Roudnické vyhlídky po neznačené prudký sestup na přerušovanou červenou. Dál po červené přes Rovné do Roudnice nad Labem, autobusové nádraží je přímo na náměstí. Trasa celkem 13,8 km. I s odpočinkem na Řípu jsme to zvládly za 4,5 hodiny.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v září
  • 58 zobrazení
pepajona
Opět na kolech kolem Jelení (tentokrát mi šlapátko neupadlo), dále lesem kolem bývalé obce Rolava, sjezd do Rájeckého údolí a zpátky lesní cestou do prudkého kopce, kde Daně odešla přípomoc na elektrokole a dál kpce s 25-kilovým kolem už jen tlačila. Skončila v Přebuzi v hospodě, odkud jsem ji odvezl autem, když jsem posledních 13 km do N. Hamrů projel deštěm asi za 30 minut. Ostatní v klidu přes Velkou Pec do N. Hamrů dojeli. Dokumentace je proto pouze po Fischerův pramen.
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen
  • 15 zobrazení
mario1954
Trasa: Oščadnica penzion Láliky-horní stanice sjezdovky-Velká Rača 1236 m, zpět stejnou trasou. Sjezdovka je velni prudká dlouhá 2 km, její převýšení činí 425 m. Je ohrazená el. ohradníkem a pasou se na ní krávy.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v září
  • 22 zobrazení
adamvleky
Provozovaný teleskopický vlek. Na druhé straně vedl dříve vlek VL - 1000 až těsně pod vrchol špičáku. Jeho historie zde: Demontovaná Transporta VL-1000 Špičák (Dříš) - Lyžařský vlek byl postaven v roce 1969 národním výborem. Měřil cca 720 m s přepravní kapacitou 500 osob za hodinu. Sjezdovky vedli po pravé i po levé straně. Protože pravá sjezdovka byla příliš prudká a neudržel se na ni sníh a protože levá turistická sjezdovka byla moc mírná, tak lidi začali vystupovat pod lesem a kličkovat lesem a vedle vleku. Protože se provozovatelé chtěli vyhnout placení možných úrazů, tak vlek zkrátili na neuvěřitelných 300 metrů. Protože majitel neprodloužil smlouvu o pronájmu lyžařské plochy, tak se vlek okolo roku 2000 demontoval. Po vleku zbyla pouze strojovna se zbytky dolní poháněcí stanice. Poté si majitel postavil vlek po pravé straně louky s koncem pod lesem.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2021
  • 23 zobrazení
321919
Trasa je dlouhá 14 km s převýšením +330 m / - 563 m. Ramzová je pro svou snadnou dostupnost autem, vlakem i autobusem nejčastějším výchozím bodem turistických cest jak do oblasti Jeseníků, tak Rychlebského pohoří. Cesta na 7 km vzdálený Paprsek vede nejdříve přes oblíbené lyžařské středisko Petříkov, kde se nachází několik lyžařských vleků. Za Petříkovem se cesta poměrně prudce zvedá a kolem Císařské lovecké boudy míří přímo k chatě Paprsek. Dále po hřebenu k Dalimilově rozhledně a poté celkem prudce klesá do Starého Města pod Sněžníkem. #příroda#krajina
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • 11.8.2021
  • 134 zobrazení
ik-brno
Pobyt na Madeiře byl poznamenán vrtkavým počasím, i místní nám tvrdili, že tak prudké změny počasí v srpnu nepamatují - takže to co vidíte, je maximum možného
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 12 zobrazení
pppprostejov
Autobus nás měl původně i s koly dovézt až do Mikulášovic, ale díky objížďkám a uzavírkám nás vysadil v Krásné Lípě a tak jsme trochu improvizovali. Namířili jsme si to k fotbal-golfovému hřišti Dymník (občerstvení) u Rumburku, pak kousek přes Německo do Varnsdorfu, kde jsme vyjeli k rozhledně Hrádek (byla zavřená) a dál přes Horní Podluží a Jiřetín pod Jedlovou, prudkým stoupáním na zříceninu Tolštejn. Přes Jedlová-osada do centra Chřibské na kafíčko do kavárny U Tadeáše. Z Dolní Chřibské přes kopes do Studené na penzion Kamzík.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 2.8.2021
  • 70 zobrazení
radekgre
První utkání v novém soutěžním ročníku Moravskoslezské fotbalové ligy dnes odehrál B-tým SK Sigma Olomouc. V zápase padlo celkem šest branek. Sigma prohrávala po prvním poločase 0:2, ve druhé půli však dokázala díky brankám Fialy, Grečmala a Chytila utkání zvrátit na svou stranu. Vedení ale nešťastně ztratila v nastaveném čase po vlastní brance Jemelky.
Trenér Augustin Chromý v základní sestavě přivítal hráče A-týmu: Václava Jemelku, Patrika Slaměnu, Mojmíra Chytila a Jáchyma Šípa. Do brány se postavil Tadeáš Stoppen.
Od úvodního hvizdu se hrálo vyrovnané utkání. Byl to ale Baník, který si vypracovával více gólových příležitostí, a to především po chybách Olomouce. Ve 24. minutě se z rohového kopu na zadní tyči prosadil ostravský Martiník, jeho dělovku ale sebevědomě vychytal připravený Tadeáš Stoppen.
Aktivita Ostravy se jí vyplatila o pár okamžiků později. Ve 36. minutě přenesl šikovným pasem jeden z krajních hráčů Baníku hru na levé křídlo, kde si míč zpracoval Petr Jaroň a proti jeho prudké střele bohužel Stoppen neměl šanci.
Po inkasované brance si příležitost vypracovala i Sigma. Ve 43. minutě z pravého rohu hřiště centroval k zadní tyči Jáchym Šíp, dobře postavený Jan Fiala ale jen o centimetry letící míč hlavou minul.
Bylo to však ostravské mužstvo, které bylo u další změny skóre. Po dlouhém pasu za olomouckou obranu míč ukořistil Smékal a osamocen se řítil na bránu Hanáků. Bohužel pro Sigmu rozvlnil olomouckou síť podruhé.
Přestože závěr první půle nebyl pro hráče Sigmy šťastný, vstup do druhého poločasu už pro ně vyzněl mnohem lépe. V 52. minutě byl autorem první branky Sigmy Jan Fiala, který po centrované přihrávce Michala Galuse hlavičkou započal obrat Sigmy.
O pět minut později se prosadil také Daniel Grečmal. Po centru Uriči se i jemu podařilo překonat gólmana hostů.
Ke konci utkání stoupala nervozita, emoce způsobily potyčku po faulu na Spáčila. Žlutou kartu pak obdržel Mojmír Chytl. Tentýž hráč byl o několik momentů později autorem vedoucí branky Sigmy. Po rohovém kopu Olomouce míč lapil brankář Baníku, balon mu však vyklouzl z rukou a pohotový Chytil už jen dorážel do brány – 3:2 pro Hanáky.
Když už to vypadalo, že Sigma získá 3 body, Baník se odhodlal k jednomu z posledních útoků. Nebezpečný přízemní centr z levé strany nadělal olomouckým obráncům problém. Beňa se jej snažil odkopnout z vápna, jenže nešťastně napálil dobíhajícího Jemelku, který již neměl šanci vyhnout se rychle letícímu míči.
Baník tak minutu před koncem utkání dokázal srovnat skóre na 3:3. Oba týmy si z utkání odnesly po bodu. Další utkání sehraje sigmácké béčko 8. srpna od 10:15 proti 1. FC Slovácko B na hřišti v Kunovicích.
Hodnocení trenéra Chromého: „Bylo to typické první utkání, někteří hráči byli zbytečně nervózní. Po prvním poločase bych výsledek 3:3 bral. Ale pak jsme si v 91. minutě dali vlastní gól a z toho jsme poněkud nešťastní. V prvním poločase to bylo vyrovnané utkání, oba soupeři byli lepší v ofenzívě než defenzívě. Každá akce byla nebezpečná i proto, že se hodně rozpršelo a trávník byl hodně mokrý. První gól jsme dostali po ztrátě ve středu hřiště a rychlém nákopu na levou stranu. Náš obránce se nestihl vrátit, protože jsme byli v ofenzívě. U druhého inkasovaného gólu bylo nedorozumění, kdy naši hráči volali na stopera, ale ten si nevšiml, že jsou za ním hráči soupeře. Byla tam chyba v komunikaci, čehož Baník využil. Do druhého poločasu jsme šli se dvěma změnami v sestavě. Nastoupili jsme do hry velmi dobře, srovnali jsme na 2:2. Na 3:2 potom zvyšoval Mojmír Chytil, kdy brankáři Baníku vypadl míč z ruky. Vyrovnávací gól byl smolný. Bylo to v 91. minutě, kdy chtěl Beňa míč před naší bránou odkopnout do zázemí, ale nešťastně trefil Jemelku.“
SK Sigma Olomouc B – FC Baník Ostrava B 3:3 (0:2)
Branky: 51. Fiala, 56. Grečmal, 84. Chytil – 36. Jaroň, 45 + 1. Smékal, 90 + 1. Jemelka (vl.).
Rozhodčí: Kostelník – Vostrejž, Hudec.
ŽK: Grygar, Chytil.
Sigma Olomouc: Stoppen – Langer, Kotouč, Jemelka, Galus M. (84. Beňa) – Grečmal (88. Bednár), Slaměna (46. Grygar), Spáčil, Chytil, Šíp (46. Uriča) –; Fiala (75. Slavíček). Trenér: Augustin Chromý.
Baník Ostrava: Číž – Sanneh, Zálešák (75. Sotorník), Harušťák, Granečný – Jaroň, Boháč (90. Holaň), Martiník (46. Chvěja), Kulig, Říha – Smékal (64. Śmiga). Trenér: Tomáš Hajdušek.
Diváků: 103.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2021
  • 40 zobrazení
dyjavanek
  • léto
  • 53 zobrazení
verastrnadkova
ZOO JIHLAVA
Počátky založení zahrady se datují k roku 1957. Je rozdělena do pěti kontinentů. Během návštěvy uvidíte až 200 exotických druhů zvířat, z nichž některé patří v přírodě mezi ohrožené. Celkově se zoo zaměřuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů.
Mezi zajímavé expozice patří africká vesnice Matongo, asijský parčík Hokkaido, jihoamerická Hacienda Escondido, pavilon šelem nebo pavilon Exotárium.
V zoo se můžete i aktivně vzdělávat, odpočinout a využít míst k relaxaci. V průběhu roku zde probíhají zajímavé kulturní a společenské akce.

Historie
V 50. letech minulého století došlo ke zkrácení pracovní doby a zkrácení pracovního týdne. Lidé tak měli více volného času, který měli využít k sebevzdělávání a společenské angažovanosti. Navzdory snahám režimu lidé netrávili čas kolektivně a organizovaně, ale raději v rodinném kruhu nebo s přáteli. V této době vznikala různá zařízení, která podporovala zájmové činnosti lidí a pořádala akce pro děti a mládež (kluby přátel umění, filmové kluby, hvězdárny, ale i zoologické zahrady). V 50. letech tak v tehdejším Československu vznikla např. Zoo Olomouc, Zoo Ostrava nebo Zoo Bojnice. Položeny byly také základy Zookoutku v Jihlavě.
Zvířata mají oblibu především u dětí a tak i v Jihlavě vzniklo na zahradě Krajského pionýrského domu několik výběhů, které obývali Ferda a Lojza (liščata), Brunďa a Bzunďa (mývalové), Faust a Markéta (kamerunské kozy) nebo „kluci“ jezevci lesní. Bylo to jen několik výběhů, o které se starali pionýři ve svém zoo-kroužku, ale i tak posloužily pro radost a pobavení mnoha dětí. Tamní prostory a personální zajištění ale neumožňovaly další rozšíření tohoto zvířecího koutku a začaly se objevovat první myšlenky na vznik samostatného zookoutku v Jihlavě.
První desetiletí
S první myšlenkou na založení a konkrétní umístění zookoutku přišel Oldřich Vávra, který při svých procházkách po Jihlavě vybral ideální lokalitu v části Březinových sadů v údolí říčky Jihlávky, kde byl ideální terén a zároveň zde docházelo k budování Parku kultury a oddechu v Jihlavě. Nacházelo se zde již několik klecí s bažanty a byla zde vyvrtána studna jako zdroj vody. Oldřich Vávra, inspektor pro kulturu Městského Národního Výboru, budování zookoutku prosazoval a podporoval, kde mohl.
Vybudování zookoutku v rámci Parku kultury a oddechu bylo schváleno Radou Městského národního výboru na svém zasedání 5. 7. 1957. Do konce roku 1957 byla vybudována stáj, ve které nalezli svůj domov velbloudi i kozy. Postavily se voliéry pro bažanty a papoušky. Zookoutek měl tehdy 3 pracovníky. Vedením zookoutku byl pověřen Jindřich Weiss, šéf kulisáků v jihlavském divadle, milovník přírody a velký chovatel zvířat.
V rozšiřování se pokračovalo i v roce 1958. Zvířata se získávala z různých zdrojů. Například lvy zookoutek získal z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu cca 15 000 Kčs. Pan Weiss díky své známosti s cirkusáky i úředníky města domluvil odprodej lvů zookoutku, tak aby cirkus měl na zaplacení dluhu. Šlo o starší párek lvů s maringotkou. V další maringotce přibyl mladý medvěd, který předtím na Barrandově natáčel film. Ihned se začalo s hledáním jeho partnerky, kterou se stala medvědice Polska. Vytvoření medvědího páru si vyžádalo zbudování medvědince, který byl během roku 1958 vybudován. Než se medvědinec vybudoval, přebývali medvědi v mřížované kleci. Díky novým ohradám byly stavy zvěře rozšířeny o jeleny, daňky, srnce, koníky nebo pávy. To, že se zookoutek rozšiřoval, lákalo návštěvníky. Hned od svého začátku by velice oblíbený, protože v roce 1958 ho navštívilo 30 000 návštěvníků.
Rok 1959 znamenal rozšíření o dva rybníčky pro vodní ptáky a velkou voliéru pro dravce, která byla postavena podle projektu ing. arch. Jiřího Šulce. Šlo o trubkovou konstrukci, která byla založena na betonových patkách a kterou můžete v zoo vidět dodnes.
Stoupající zájem veřejnosti o zookoutek neunikl ani MNV, který v únoru 1959 chtěl schválit změnu jeho statutu. Počítalo se s tím, že se zookoutek převede na zoologickou zahradu, která bude samostatným kulturně osvětovým zařízením se svým rozpočtem, mzdovým fondem a příspěvky na činnost a výstavbu. Komise ministerstva školství a kultury v Praze však nedoporučila vznik zoologické zahrady v Jihlavě a zookoutek tak i nadále zůstal součástí Parku kultury a oddechu.
V roce 1961 se vedoucím zařízení stává Josef Vitásek a vzniká první projekt na budování zookoutku od Ing. arch. Schuberta.
V roce 1962 začaly práce na celkovém oplocení, což mělo přinést větší bezpečnost pro zvířata, ale také kontrolu nad návštěvníky. Důležitým krokem pro větší pohodlí návštěvníků, bylo upravení hlavních cest asfaltovým nástřikem.
V zookoutku pracovalo šest pracovníků místo osmi. Chovatelé si tak vše museli dělat sami. Pro potřeby zookoutku byla zakoupena fréza s příslušenstvím a větší chladicí box, který pomáhal s uskladněním masa, pro které se už nemuselo jezdit tak často na jatka. S transportem masa do zoo pomáhali poníci, kteří tahali potah.
V zoo byly zavedeny karty chovaných zvířat a zvířata začal pravidelně kontrolovat zvěrolékař. Přibyla i nová zvířata jako pštrosi, černé labutě nebo dva druhy lišek. Odchovat se podařilo tři mláďata u opic, lamu, dikobrazy, medvědy nebo poníky.
S ročním zpožděním se začalo v roce 1963 s budováním pavilonu opic. Budování probíhalo v rámci akce „Z“ a hrubá stavba měla stát 200 000 Kčs. Pomocné práce při výkopech základů provedl vojenský útvar a při stavbě zdiva pomáhali učni Stavební průmyslové školy. V rámci akce Z pak byly v zoo provedeny parkové úpravy, které provedly Veřejné služby, byla postavena voliéra pro ptactvo a byl zaveden vodovod.
Návštěvníkům byla dána k dispozici příruční knihovnička obsahující knihy o životě zvířat. Knihy bylo možné si půjčit v letních měsících vždy v neděli odpoledne. V zookoutku byla také instalována výstava o vzniku a vývoji života na zemi. Pro větší bezpečnost návštěvníků bylo u medvědince namontováno zábradlí, aby tam nepadaly děti. Za celý rok zookoutek navštívilo 48 218 osob. Také došlo ke zvýšení vstupného pro dospělého na 2 Kčs, vstupné pro děti zůstalo zachováno na 50 haléřích.
Rok 1964 si žádal vybudování sociálního zařízení, přípravnu krmiv a kancelář. Zaměstnancům se podařilo postavit voliéru pro veverky, natřít kovová a dřevěná zařízení a usušit 150 metráků kvalitního sena, což pomohlo snížit náklady na krmiva. K propagaci zookoutku vydal odbor školství a kultury velký plakát a průsvitky do trolejbusů a autobusů, zookoutek byl propagován rozhlasem a v tisku nebo ve výkladní skříni v lékárně.
V dalším roce jsou prováděny dokončovací práce na pavilonu opic. Chovatelé vybudovali bazén před pavilonem šelem a zároveň zajišťovali průvodcovskou službu výpravám. Brněnská televize pro natáčení svého programu Hrátky se zvířátky využila letošní mládě medvěda a opičku, což byla výborná propagace.
V roce 1966 se do zookoutku podařilo získat rysa, pumu, opice, oslici a dalších zvířata výměnou za zvířata odchovaná v Jihlavě. Některá zvířata musela být ale prodána (např. vlci, koně, lišky platinové, stříbrné a obecné) a to kvůli nevyhovujícím voliérám, které byly zlikvidovány a zvířata neměla být kam umístěna.
Kvůli nezaviněné nešťastné nehodě u pavilonu šelem, při které se zranilo dítě, došlo k důkladnějšímu zajištění výběhu šelem a medvědince. V blízkosti zookoutku byl zřízen dřevěný restaurační stánek, který poskytoval návštěvníků možnost občerstvení. Do budoucna se počítalo s dovybavením tohoto stánku některými spotřebiči. Pro děti a mládež byla pořádána estráda Hrátky se zvířátky.
Druhé desetiletí
Zookoutek si během své existence získal příznivce i odpůrce. Na zasedání Rady MNV se o něm začínalo debatovat čím dál častěji i z popudu občanů. Další ránou byla smrt Josefa Vitáska.
Zookoutek zůstal nějaký čas bez vedení, i když se ihned začalo s hledáním jeho nástupce. Tím se stal František Svoboda, který do funkce nastoupil 1. listopadu 1967 a mě zkušenosti s chovem zvířat. V roce 1967 nastoupil do Jihlavy i Vladislav Jiroušek na pozici inspektora zvěře. Zookoutek tak získal kvalitní zkušené pracovníky. I když se dařilo jak v návštěvnosti, tak v odchovech zvířat, díky budování nových výběhů bylo hospodaření zookoutku v červených číslech.
Rok 1968 byl nejen pro Zookoutek Jihlava velmi významným. I když se pracovníci snažili udělat spoustu prací vlastními silami a každoročně sklidili i velké množství sena, aby ušetřili co nejvíce peněz, stále byly výdaje vyšší než příjmy. Tak se opět dostal na jednání Rady MNV a místo schválení dalšího rozvoje zookoutku, se v diskusi hovořilo o jeho možném zrušení.
Zookoutek byl tehdy otevřen od května do října. Pro celoroční převoz by bylo potřeba přijmout pokladníky do celoročního provozu a přijmout další zaměstnance na údržbu a úklid areálu.
V roce 1969 útvar územního plánování a architektury vypracoval studii současného stavu zookoutku. Ze studie vyplynulo, že objekty byly budovány živelně, bez předem plánovaného koncepčního řešení. V nevyhovujícím stavu byly objekt pro opice, stáje a výběhy pro kopytníky, stejně jako objekt administrativy. Ve vyhovujícím stavu byly objekt pro medvědy, voliéra pro dravé ptactvo, bazén s plochou pro vodní ptactvo a s menšími úpravami i objekt pro lvy a kočkovité šelmy.
Tuto studii měla na svém zasedání projednat i Rada MNV a rozhodnout tak o tom, co bude se zookoutkem. Vedoucí Útvaru územního plánování MNV František Musil předložil na jednání rady návrh usnesení, ve kterém se počítalo s postupnou likvidací celého zařízení, aby bylo možné po dokončení sídliště Březinovy sady dobudovat v údolí veřejný park. S možností zrušení zookoutku se nechtěl smířit pan Jiroušek a proto v den zasedání Rady MNV vyšel v Jiskře jeho článek „Dojde k likvidaci zookoutku?“.
Pan Jiroušek tehdy ještě jako inspektor zvěře seznámil veřejnost se situací, v jaké se zookoutek nachází. Ve svém článku píše: „Zdálo se, že při jednání dne 30. 1. t. r. bylo o budoucnosti ZOO rozhodnuto, likvidace byla s konečnou platností rezolutně zamítnuta a navrženo další dobudování, výstavba několika menších atraktivních staveb. Odborný pracovník ZOO Praha, ing. Turek, který v ZOO pracuje již třicet let a zná dokonale problematiku evropských ZOO, byl přizván, aby zhodnotil polohu a současný stav ZOO. Jeho expertíza vyzněla rovněž kladně a dokonce vypracoval plánek s návrhem další výstavby.“ Článek vzbudil mezi členy rady velké reakce a také asi díky němu proběhla na zasedání rady dlouhá diskuze nad budoucností zookoutku.
Po dvou bouřlivých letech představoval rok 1970 vyjasnění perspektivy a existence zookoutku. Byla zpracována studie Zookoutku v Jihlavě. Podle ní měly být nové objekty umístěny do pásu podél stávajícího okraje lesa. Studie počítala s ponecháním objektu pro medvědy, voliérou pro dravé ptáky, klecemi pro papoušky a dalšími menšími výběhy, přestavbou měly projít pavilon šelem, pavilon pro opice a bažantnice. Ostatní nevyhovující objekty měly být postupně po jejich dožití likvidovány. Nově měl být zbudován přednáškový sál, vivárium, bufet, objekt pavilonu exotických ptáků a pavilonu opic, nová vstupní budova a hospodářské centrum. V rámci propagace byly vytvořeny a nainstalovány velké propagační cedule a rozmístěny informační směrovky pro návštěvníky.
Zookoutek měl 12 zaměstnanců (vedoucí, osvětový pracovník, pokladník, údržbář-řidič, 6 ošetřovatelů, 2 noční hlídači). PKO pořídil ojetý vůz ŽUK, který velice usnadnil dovoz krmiv. Odchováno bylo celkem 60 kusů zvířat ve 14 druzích. Nově se v zookoutku objevil nosál, korsak, amazoňan modročelý, antilopy niglau a dvě zebry. Poprvé v historii zoo koutku byla vydána výroční zpráva a dva černobílé pohledy. Zookoutek za celý rok 1971 navštívilo 51 418 návštěvníků.
Koncem roku 1972 byla započata stavba hospodářského centra v několika etapách a začaly přípravné práce. Hospodářské centrum zahrnovalo sklepy pro skladování ovoce a zeleniny, přípravnu krmiv, mrazírnu, odchovnu pro králíky, morčata, potkany a myši, sklad materiálu a nářadí, garáže pro automobily a malotraktor, kotelnu, kanceláře, místnost pro zaměstnance s WC a sprchami.
Obsazením pozice zahradníka došlo ke zlepšení vzhledu celého areálu. Výměnou se zahraničím byl získán vzácný druh tygr bengálský a plameňáci chilští. Odchovat se podařilo 2 mláďata pum amerických, které slavnostně pokřtil předseda MNV. Celkem se podařilo odchovat 77 kusů zvířat v 16 druzích. Různými výměnami se podařilo získat pár shetlandských pony, pár husarských kočkodanů, pár ženetek obecných, lvici, pumu americkou, nilgau pestrého, papouška Thomasova.
V roce 1973 byly stanoveny hlavní úkoly zooparku, jakými je seznamovat veřejnost s životem naší i cizí fauny, pomáhat školám všech stupňů ve výuce, přispívat k vytváření kulturního vztahu obyvatelstva k přírodě a k řízení marxisticko-leninského vědeckého světového názoru.
Na základě zkušeností domácích i zahraničních zoo došlo k úpravám krmných dávek pro zvířata. Podařilo se získat mladého lva na doplnění chovného páru, hřebce zebry a doplnit skupinu antilop nilgau. Odchovat se poprvé podařilo sibiřského tygra i lvy. Dalšími zajímavými odchovy byli hnědí medvědi, paovce hřivnaté, mufloni nebo dikobraz. O zvířata se staralo celkem 7 ošetřovatelů a průměrný měsíční plat činil 1300,-Kčs.
Návštěvnost zookoutku se v roce 1974 zvýšila na 74 000 návštěvníků. Spotřeba masa na krmení byla cca 100 kg za den. Díky pravidelnému veterinárnímu dozoru se dařilo udržovat zvířata v dobré zdravotní kondici. Odchovat se podařilo celkem 28 zvířat v 11 druzích. Nejvýznamnějším odchovem byla dvojčata levhartů skvrnitých, které slavnostně pokřtil předseda MNV.
V roce 1974 se zoopark měl podle MNV zaměřit více na zvířata žijící na Vysočině. Zoopark měl navrhnout novou koncepci propagace na území města, umístění směrových šipek a propagačních cedulí.
Třetí desetiletí
Během roku 1977 se několikrát objevily problémy se zásobováním masa. Tuto situaci by vyřešila lednice s mrazicím boxem. V zoo byla provedena rekonstrukce elektroinstalace ve stáji a v pavilonu šelem a díky kolektivu BSP vybudována zemní voliéra pro morčata. Došlo k postupnému vyklizení pavilonu opic, aby mohlo dojít k jeho rekonstrukci. Nově byl realizován pořad Hrátky se zvířátky, který si přes krátkou dobu realizace získal velkou popularitu. Zúčastnilo se ho 18 skupin s celkovým počtem 550 dětí.
Přijetí nového zoologa v roce 1978 a zkušených ošetřovatelů výrazně zkvalitnilo práci. Do zoo nově přišli indočínská tygřice, nosáli bělohubí, psík mývalovitý, pár mandrilů, nebo amazoňan kubánský. Zajímavými odchovy byly odchovy bernešky velké, indických hus, dikobrazů, kočkodanů bělozelených, skvrnitých levhartů, lvů, pum, paovcí hřivnatých nebo antilop nilgau.
Byl založen Klub mladých přírodovědců, který se jednou týdně schází v zoo. Pro pionýrské kolektivy byly pořádány besedy na téma Vznik a význam zoologických zahrad.
Jako jediné zoo v ČSSR se podařilov roce 1979 poprvé odchovat bernešky bělolící. Celkem bylo odchováno 45 zvířat v 16 druzích. Nově byli do zoo získáni buvolci běločelí a kočky bažinné. Pořízením šrotovníku a krouhačky na řepu bylo možné využívat náhradní krmiva a snížit tak celkové náklady.
V roce 1980 bylo díky nástupu nového osvětového pracovníka možné zpracovat podklady pro experimentální výuku biologie nebo založit zoologický kroužek, jehož náplní je aktivní ochrana přírody, ekologická a etologická pozorování i aktivní pomoc při zvelebování zeleně zoo.
Díky ukončení spolupráce s externím pracovníkem Vávrou se zkomplikovala veterinární péče o zvířata. Nový veterinář dojížděl do zoo nepravidelně, což mělo za následek zhoršení parazitárního stavu u kopytníků a několik následných úhynů. V zoo byli novými druhy zebra Böhmova, husice šedohlavá, ara zelenokřídlý nebo hroznýšovci kubánští (byli zakoupeni do nově budovaného terária). Prvoodchov se podařil u tygra indického a antilopy losí.
Byla otevřena první část nově zrekonstruovaného pavilonu opic, provedena výměna mříží v medvědinci a rozdělení jeho vnitřních prostor na 3 boxy. A v zimě probíhaly práce na teráriu.
Zajištěním pravidelného odběru jednodenních kuřat a zavedením vlastního odchovu myší bylo docíleno zkvalitnění potravy pro zvířata. V roce 1981 jihlavský zookoutek jako 9. zoo na světě odchovala skunky pruhované (prvoodchov – 5 mláďat). Dalšími prvoodchovy byla mláďata koček bažinných, psíků mývalovitých a mandrilů rýholících. Postupně docházelo k osazování exotária, jednak přemístěním zvířat z kanceláře vedoucího, jednak nákupem např. korovci mexičtí – 1. v ČSSR. Vlastními silami byly zhotoveny jmenovky zvířat.
Zakoupením 2 mobilních buněk, které částečně řešily problém se skladováním, a vybudováním provizorní zámečnické dílny, se zoo začala chystat na osamostatnění od PKO.
Rok 1982 byl pro Zookoutek Jihlava zásadní. Na základě souhlasu Ministerstva kultury vydaného dne 4. února 1981 se zookoutek od 1. 1. 1982 mění na zoologickou zahradu, která je státní příspěvkovou organizací zřízenou MNV. Jihlava má zoologickou zahradu – je titulek článku, který vyšel ve
Zpravodaji města Jihlavy pro rok 1982.
Mimo jiné se v něm píše: Cesta k tomuto cíli nebyla lehká, zařízení nebylo od začátku budováno se záměrem zřízení zoologické zahrady, jak tomu bylo v některých velkých městech. Jihlavský zookoutek si musel svou pozici mezi zoologickými zahradami teprve vybojovat. Předcházelo tomu 25 let tvrdé práce, velkého úsilí a nadšení, překonání potíží a někdy i boj s nepochopením. Za 25 let existence zookoutku, později zooparku, byly vynaloženy nemalé prostředky a jihlavští občané odpracovali na jeho budování tisíce brigádnických hodin.
Do zoo přišel samec gibona bělolícího z Liberce. Proběhla rekonstrukce pavilonu opic, kdy byl rozšířen o terarijní část, kde kromě plazů měly být umístěny i žáby a ryby. Měl tak vzniknout první krytý pavilon, s celoročním provozem.
Roku 1983 funguje propagace zoo formou vyvěšení plakátů a informaci v kině Dukla a Panorama, v Prioru i na ČSAD. Probíhá 2. ročník soutěže pro školy Po stezkách zvířat a nově program pro MŠ Povídáme si o zvířátkách.
Sociální zařízení bylo rekonstruováno tak, aby umožnilo vznik nové bytové jednotky. Na hospodářském dvoře byla provedena hrubá stavba voštinového objektu.
V roce 1984 byla zpracována výhledová studie rozvoje zoologické zahrady. Pokračuval pořad pro MŠ, „Povídáme si o zvířátkách“, soutěž pro školy
„Po stezkách zvířat“ i již tradiční aktivita Dne dětí „Malování na chodník“. Děti ve věku 15 – 18 let se mohly zúčastnit fotografické soutěže „Zvířata jihlavské zoo mým objektivem“. Technické oddělení provedlo instalaci plynu v exotáriu a pomohlo při obměně a doplnění jmenovek zvířat. Nově do zoo přišli lemuři rudočelí.
Devastující účinky měla povodeň, která se zoo prohnala v květnu roku 1985. Některá zvířata musela být přemístěna. Některá ničivému živlu dokonce podlehla.
Pokračovala soutěž „Po stezkách zvířat“ a pořad „Hrátky se zvířátky“. Také začal fungovat teraristický kroužek.
Došlo také k rekonstrukci topení v administrativní budově, zavedení plynového vytápění ve lvinci a stavbě nového skleníku. Truhlářská a zámečnická dílna byla přestěhována do nové hospodářské budovy.
Čtvrté desetiletí
V roce 1991 zoo celkem chovala celkem 390 jedinců zvířat ve 136 druzích. Příchodem tamarína bělohubého zoo započala se svojí specializací na chov drápkatých opic. Odchováno bylo celkem 75 mláďat různých živočichů. Celosvětový význam měl odchov mláděte gibona černého, jako jediná zoo v ČR odchovala ta jihlavská kapybary.
Probíhala stavba pavilonu šelem, který byl budován na původním místě lvince. Rekonstrukcí prošel vstupní areál a venkovní výběhy opic. Oplocení jihoamerického výběhu bylo odstraněno a nahrazeno kamenným valem, který byl osázen zelení. V zoo proběhlo zasedání Valné hromady Unie českých a slovenských zahrad.
Celkem pracovalo v roce 1992 v zoo 31 zaměstnanců se staralo o chod zoo, z toho je bylo 10 chovatelů, kteří měli na starosti 398 zvířat ve 102 druzích.
Byl dokončen pavilon šelem. Došlo k nástavbě administrativní budovy, kam se byly přemístěny kanceláře a bývalé prostory kanceláří byly rekonstruovány na přípravnu krmiv. Zbudovány byly protipovodňové opěrné zdi a započalo se s výstavbou expozice pro tučňáky.
Díky dokončení pavilonu šelem přišli do zoo tři tygři sumaterští, kočky arabské a krátkouché, samec ocelota nebo samec kočky slaništní. Návštěvnost dosáhla 105 170 návštěvníků.
Likvidací klecí pro levharty a rysy zmizely ze zoo poslední mříže a Zoo Jihlava se stává „Zoo bez mříží“. V dětském koutku byly instalovány různé hrací prvky. Nově se v zoo objevili papoušci patagonští, makak tmavý, husa císařská nebo husa magelánská. Odchovat se podařilo celkem 85 mláďat v 18 druzích. Zajímavé byly prvoodchovy tamarína bělohubého (1. v ČR), hrošíka liberijského, tygra sumaterského, lemura katy nebo kosmana běločelého.
Roku 1994 byl dokončen nový výběh pro levharty a irbisy. Pro potřeby zoo byl zakoupen nový vůz Forman na leasing. Zoo otevřela nový zoobutik s propagačními předměty. Nově se v zoo objevují guerézy angolské, kosman zakrslý, klokan rudý, irbis nebo mara stepní.
Celkem bylo chováno 547 druhů zvířat ve 119 druzích. Odchováno bylo 54 mláďat v 23 druzích. Poprvé v ČR byly odchovány kočky krátkouché, poprvé v zoo karakalové. Ve věku 37 let uhynula medvědice Kristýnka.
Pro vyšší komfort pohybu návštěvníků po zoo bylo na cesty položeno 230 m2 zámkové dlažby. Do medvědince bylo v rámci generální rekonstrukce zavedeno vytápění, aby mohl být využit pro medvědy malajské. Na čerpání vody z řeky Jihlávky bylo postaveno unikátní čerpadlo „Čínské kolo“.
Také byla zahájena stavba amazonského pavilonu. Do vozového parku zoo byl přikoupen VW transportér. V rámci propagace zoo jezdí po Jihlavě pomalovaný trolejbus a je vytvořen propagační leták se situačním plánem zoo ve 3 jazycích.
V roce 1996 pokračovala výstavba amazonského pavilonu. Venkovní výběh pro lemury byl rozšířen o 3. ostrov pro lemury vari. Vybudováno bylo nové, ale provizorní parkoviště. V blízkosti občerstvení byla otevřena nová cukrárna a položeno dalších 150 m2 zámkové dlažby. V areálu zoo vyměnili zaměstnanci informační systém a orientační ukazatele.
Páté desetiletí
V červnu roku 1997 byl otevřen amazonský pavilon. Ve venkovním výběhu pro hrošíky došlo k rekonstrukci bazénu, u kterého byl vybudován pozvolný vstup do vody. Vozový park rozšířila zoo o první elektromobil.
Odchovat se podařilo nepopsané scinky rodu Tiliqua z indonéského ostrova Tanimbar a poprvé v zoo oceloty. Celkem se podařilo odchovat 79 mláďat ve 27 druzích. Počet chovaných zvířat činil 567 ve 117 druzích.
V Jihlavě proběhlo zasedání Valné hromady UCSZOO, kde byl ředitel Jiroušek zvolen jejím předsedou. Návštěvnost dosáhla čísla 179 365 lidí.
Další rok byl v říjnu otevřen pavilon pro tučňáky. Pro skladování krmiv a dalšího materiálu zoo zakoupila 4 ks mobilních buněk. V dětském koutku byla vybudována lezecká stěna pro děti. Na střeše amazonského pavilonu byl budován Bar Amazonie. Pro potřeby zoo byly získány nové pozemky, které umožnily další rozvoj zoo.
Nově byli v zoo k vidění tučňáci Humboldtovi nebo lenochod dvouprstý. Roční náklady na výživu zvířatčinily např.: tygr sumaterský 39 460,-Kč, gibon 8 891,-Kč, hroznýš psohlavý 1 060,-Kč.
V zoo byl dokončen výběh pro malé vydry, rekonstrukcí prošla i voliéra pro dravce. Pracovníci údržby v zimě kosili rákos pro zastřešení letních posezení v zoo. Byla vypsána a posléze vyhodnocena urbanistická soutěž na vybudování nového areálu zoo.
V roce 2000 byl v zoo postaven nový velký výběh pro rysy a kotce pro úschovu psů u pokladny. V hotelu Gustav Mahler se uskutečnil 1. reprezentační ples zoo. Pro propagaci zoo byly vytvořeny nové plakáty (irbis, kobra, tygr), trička (kobra, tygr) nebo leporelo. Návštěvnost zaznamenala pokles na 182 630 lidí.
Další rok se v zoo objevila babirusa celebeská, psoun prérijní, lvíček zlatý, sup bělohlavý nebo mýval severní. Pravděpodobně po otravě DDT a PCB uhynuli tučňáci.
Magistrát finančně podpořil 3 stavební akce v zoo 8,5 miliony:
– regulace řeky Jihlávky (val z drátokošů)
– nová provozní budova + nový přívod el. Energie
– nová obslužná příjezdová komunikace
Na konci roku 2002, na „zelené louce“ ve spodní části zoo se započalo s budováním africké vesnice. Náklady cca 10 milionů byly čerpány z vlastních zdrojů. V těsné blízkosti byl budován největší suchozemský tobogán pro děti v ČR. Zoo Jihlava jako 1. v Evropě odchovala vzácné jedovaté ještěry korovce jedovaté.
V nové části zoo došlo k zahájení výstavby parkoviště a dokončení inženýrských sítí v této části. Nové normy EU si vyžádaly rekonstrukci občerstvení Panda, kam byly pořízeny i stylové stoly a židle.
Za účasti ministra ŽP RNDr. Libora Ambrozka a skupiny IYASA byla otevřena africká vesnice Matongo. Za účasti primátora ing. Výborného byl otevřen tobogán na dětském hřišti.
V nové části zoo byla zahájena výstavba vstupního areálu. Dokončeno bylo parkoviště. U pokladny u řeky byla vybudována nová lávka. Probíhala příprava podkladů pro architektonický návrh vzdělávacího centra. Ve spolupráci s Krajem Vysočina byla budována stezka Plaší, ale naši.
V roce 2005 byla v rámci nové části zoo zbudována komunikace spojující nově vznikající vstupní areál se zoo. Na kopcem nad zoo byl umístěn dřevěný poutač od Jiřího Nekoly.
Počet chovaných zvířat se zvýšil na 636 ve 132 druzích. Poprvé se podařilo odchovat kaloně rodriguezské. Přirozenou inkubací plameňáků se podařilo odchovat 9 mláďat.
Ve vedení zoo střídá Ing. Eliška Kubíková dosavadního ředitele Ing. Vladislava Jirouška. Byla otevřena stezka Plaší, ale naši. Proběhla beseda s Václavem Chaloupkem a jeho chovancem rysem Ťapem.
Další rok byl v nové části zoo vybudován výběh pro surikaty. Část pavilonu opic prošla rekonstrukcí na noktunárium pro maki trpasličího. Úpravou prošly bazény pro tuleně a vydry.
Nově se v zoo objevilo 25 druhů zvířat např. ledňák obrovský, holub bronzovokřídlý, husa velká, kachnička mandarínská, karolínská, jeřáb mandžuský, bodlín telfairův, tana severní, ježek ušatý, tuleň obecný, maki trpasličí, pralesničky. Celkem je v zoo chováno 654 zvířat ve 151 druzích.
Odchovat se podařilo 197 mláďat v 36 druzích. Návštěvníci mohou posílat dárcovské SMS na pomoc zoo. Návštěvnost dosáhla 229 353.
Šesté desetiletí
Za novým vstupním areálem byla v roce 2007 vybudována Archa Noemova, originální dětské hřiště a symbol záchrany zvířat. V rámci oslav 50. výročí od založení byla zahájena stavba Shetland (poklepání základního kamene). Na louce vedle sadu byla vybudována sezónní expozice pro dravé ptáky a zároveň započaly pravidelné letové ukázky. Hrošinec prošel drobnou úpravou tak, aby bylo možné nahlížet dovnitř. Rekonstrukcí prošla i vnitřní návštěvnická část šelmince. Po odstěhování medvědů malajských do Prahy došlo k demolici jejich výběhu a ubikace. Začala se připravovat projektová dokumentace CEV.
Tygr Dustin se vrátil z Prahy. Zooples byl ve stylu orientu a Asie. Probíhají tradiční akce jako Den ptactva, Den Země, komentované krmení u 7 druhů zvířat, Hadí středy v Matongu, Porta 2007, Pohádkové středy v zoo, Letní noc v zoo.

Exozice
Matongo
Afrika je domovem celé řady etnických skupin se svébytnou kulturou, způsobem života a náboženstvím. Proto tam můžete vidět mnoho vesnic místních obyvatel, postavených v nejrůznějších stylech. Najdete mezi nimi chýše kamenné, proutěné, dřevěné, hliněné… Tato obydlí si lidé postavili uprostřed africké přírody – v pralesích, jiná v otevřené savě či na okraji pouště.
V jihlavské zoo najdete stylové hliněné chýše inspirované vesnicemi v západním Zimbabwe. Přestože je tato země plná řek a pralesů, jsou tu i suché savany, které díky rozšířenému pastevectví vypadají mnohdy jako poušť. Proto jsme pojmenovali „naši“ vesnici Matongo, což svahilsky znamená „vesnice v poušti“. Hliněné stavby kryté rákosovými střechami poskytují přístřeší plameňákům, lemurům kata i africkým hospodářským zvířatům. Ale nejen to, některé z nich mají i praktický význam – je tu občerstvení Okavango, toalety, noční expozice či domorodá škola, ve které pořádáme stylové výstavy.
Africkou náladu podtrhují předměty denní potřeby místních obyvatel i umělecká díla z tvorby afrických umělců.
Madagaskar
V západní části Indického oceánu 400 km od Afriky leží čtvrtý největší ostrov světa – Madagaskar. Je domovem mnoha endemických druhů zvířat, z nichž nejznámější jsou lemuři. Žije jich tu na 20 druhů. A také v naší zoo žijí lemuři na ostrovech. Vodní příkopy plní dvě důležité funkce. Jednak zabraňují zvířatům v útěku, zadruhé, a to určitě oceníte, poskytují ničím nerušený pohled na tyto zajímavé poloopice. Nepřehlédněte také drobnou noční expozici, kde objevíte nejmenšího z primátů makiho trpasličího.
Příroda Madagaskaru je rozmanitá – například na jihozápadě roste trnitý buš, jih je vyprahlý a suchý, na východním pobřeží jsou bujné vlhké pralesy. A stejně rozmanitá jsou tady žijící zvířata. Dříve osídlovala celý ostrov, dnes vlivem člověka a jeho rozpínavosti, se jejich počty prudce snižují.
Tropický pavilon
Tropy se rozkládají mezi obratníky Raka a Kozoroha. Nejsou tu jen tropické deštné lesy, ale také suché opadavé lesy, trnitý buš, savany i pouště. Nejbohatším na faunu i flóru je však tropický deštný les. Odhaduje se, že v těchto lesích žijí 2/3 všech známých rostlinných a živočišných druhů naší planety, těch dosud neobjevených je mnohonásobně víc. „Zelené peklo“ bylo a je výzvou pro mnohé přírodovědce i dobrodruhy. Je také inspirací pro dobrodružné akční filmy.
V zoo se můžete vydat do „džungle“ bez obav. Tropickým pavilonem vás povede chodníček, vinoucí se břehem řeky, možná kdysi vysekaný v bujné vegetaci Indiana Jonesem. Dýchne na vás pravá atmosféra tropů – vysoké stromy porostlé broméliemi, orchidejemi a dalšími rostlinami, meandrující řeka, do které padá vysoký vodopád, vlhko, dusno… Překvapí vás tůně plné ryb a želv nebo krokodýlů. Nahlédnete do terárií s různými druhy hadů a ještěrů. Cesta vás zavede do druhého patra, které je zčásti zarostlé nejrůznějšími tropickými rostlinami. Mezi nimi jsou i některé známé – např. banánovník, zázvor, papája nebo vanilka. Při troše štěstí zahlédnete v korunách stromů i malé opičky.
Potkáte cestou havarované letadlo, které džungle pomalu zarůstá, dokonce se v něm zabydleli baziliškové. Co se tu stalo?
Příběh letadla : Úzký souvislý pás tropických pralesů na atlantském pobřeží Brazílie se díky neustálému kácení rozpadl na malé ostrůvky. Dnes ho zbývá necelých 5 % původní rozlohy. To mělo a dosud má negativní vliv na mnoho druhů zvířat, některé jsou doslova na pokraji vyhubení. Jedním z nich je i malá opička lvíček zlatý. Jeho situace v přírodě byla už tak kritická, že v 90. letech minulého století vznikl projekt na jeho návrat do původního domova. Zapojilo se do něj tehdy na 140 zoologických zahrad. Do roku 2000 bylo do přírody vypuštěno téměř 160 lvíčků narozených v lidské péči.
A tady příběh letadla začíná. Letadlo, které letělo do biosférické rezervace Poco das Antas, vezlo přepravní bednu se skupinkou lvíčků. Díky nepříznivých povětrnostním podmínkám se pokusilo nouzově přistát, ale manévr se nepovedl a letadlo se zřítilo. Posádka se naštěstí zachránila, ale bedny se v nekonečném pralese nepodařilo najít. Jak se později zjistilo, bedny se při pádu rozbily a lvíčci tak mohli vyběhnout ven. A co je nejdůležitější – ve svém novém domově se rychle zabydleli!
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Himaláj
Himálaj se zvedá od 1 000 m n. m. až po osmitisícové velikány. Tvoří přirozenou hranici mezi Tibetskou náhorní plošinou a Indií, Bhútánem a Nepálem. Navazuje na něj pohoří Karákoram a Hindúkuš. To jsou fakta. Pro horolezce, cestovatele, turisty i „obyčejné smrtelníky“ je Himálaj nebetyčným pohořím plným krásných horských velikánů, kamenných a ledovcových polí, nekonečných rozhledů po vrcholcích vyčnívajících nad mořem mraků…
V pusté a pro většinu lidí nehostinné krajině žije nemnoho druhů zvířat. V těch nejvyšších patrech můžete při troše štěstí vidět jedny z nejkrásnějších šelem – irbise, o něco níž roztomilé pandy červené. V naší zoo za nimi nemusíte šplhat vysoko, máte je jako na dlani. Vstup do „našeho“ Himálaje je lemován barevnými praporky, třepetajícími se ve větru. Směrovka vás vybídne k cestě na nejvyšší vrchol Země, cestou minete základní tábor i domek místních obyvatel se zářivě modrými okny a dveřmi.
Asijský pavilon
Asijský pavilon i jeho prostorné voliéry na vás dýchnou náladou jihovýchodních oblastí Asie. Vysoké stromy, bambusové labyrinty, polozbořený chrám – to vše vytváří iluzi, že jste se ocitli uprostřed džungle. Některé zdi chrámu ještě stojí, tak proč je nevyužít pro obydlí? Houštiny i ruiny poskytují domov mnoha zvířatům. Okolí i zchátralou chatrč obsadili dlouhorucí giboni a zajímavé babirusy.
Parčík Hokkaidó
Historické i současné japonské zahrady mají svůj přesný řád a pravidla. Jsou důležitou složkou japonské kultury a náboženství. Vyjadřují krásu idealizované přírody, jsou upravené co nejpřirozeněji a esteticky a umělecky pracují se symbolikou a poetikou.
Taková místa vybízejí k zastavení, odpočinku a meditaci…
Jihlavská zoo i okolní lesopark s porosty vzrostlých stromů velmi připomínají přírodu nejsevernějšího japonského ostrova Hokkaidó. Proto dostal klidný kout uprostřed zoo svůj název právě po tomto ostrově. V asijské zahradě Hokkaidó si můžete v klidu odpočinout i v těch nejrušnějších dnech. Nízké barevné azalky, vysoké stromy, jezírko s mostkem, červené listy japonských javorů či drobná zahradní architektura navozují tu správnou atmosféru. Podtrhují ji i jeřábi mandžuští, kteří se procházejí v nedalekém výběhu.
Hacienda Escondido
Na obrovském území Ameriky se střídá mnoho typů prostředí. Expozice Hacienda Escondido s okolními výběhy vám alespoň některé z nich přiblíží.
Ústřední ráz celému expozičnímu celku dalo hliněné pueblo – Hacienda Escondido. Má svůj příběh… Žije tu mexický rolník Pedro se svou rodinou. Na střeše, kde jeho žena sušívá prádlo, je stylové občerstvení, ve voliérce u hospodářského domku pro potěchu celé rodiny jsou morčata a pestrobarevní papoušci. Na malém kamenitém políčku pěstuje Pedro pro svou potřebu tradiční americké plodiny, jako jsou brambory, kukuřice, papriky, rajčata, slunečnice a fazole. A okolo na pláních se pocházejí mezi lamami pštrosi nandu.
Vejdete-li do puebla, otevře se před vámi zcela jiný svět. Ukrývá se tu příroda Amazonie. Ve větvích deštného pralesa pobíhají opičky, odpočívají lenochodi a v říční tůni plavou ryby.
Za dalšími jihoamerickými zvířaty – tapíry a kapybarami – se musíte vydat do nitra zoo.
Lesní stezka
Vydejte se lesní stezkou do českého smíšeného lesa. Vede od velké voliéry orlů až k australským výběhům. Čekají tu na vás zajímavé přírodniny a postřehy o životě v lese. Jsou ztvárněny formou zápisků hajného žijícího v dřevěné myslivně. Dozvíte se, jak těžké jsou různé druhy dřev, co je to dřevěný telefon, jak zní které dřevo, či proč musí sovy kroutit hlavou.
Dům koček
Historie chovu velkých kočkovitých šelem v Jihlavě sahá až do 50. let minulého století. Proto byl pavilon šelem jednou z prvních staveb v zoo. Ruku v ruce se světovým vývojem zoologických zahrad jsme původní tzv. šelminec na začátku 90. let zrekonstruovali a vznikl tak nový pavilon, na svou dobu velmi moderní. Návštěvníci měli možnost pozorovat šelmy z bezprostřední blízkosti, protože jak vnitřní ubikace, tak i venkovní výběhy byly od nich odděleny pouze sklem a téměř neviditelnými ocelovými sítěmi. Tento impozantní zážitek můžete prožít dodnes. Také vybavení výběhů – kameny, silné kmeny, živé rostlinstvo i vodní plochy – navozuje atmosféru „zoo bez mříží“.
V Domě koček skutečně najdete pouze kočkovité šelmy, a to jak ty velké – tygra sumaterského, tak i ty malé, jako jsou například servali, kočky arabské nebo margayové.
Babiččin dvoreček
Kousek venkova uprostřed Jihlavy – to je babiččin dvoreček se zahrádkou plnou květin a bylinek, srdíčky vyřezanými na dřevěných okenicích, ale především s králíkárnou, kurníkem a holubníkem. Pod střechou se suší cibule, česnek a kukuřice. Pro městského návštěvníka a především pro děti má toto hospodářské zákoutí obrovské kouzlo.
Pamětníci si možná vzpomenou na úzký výběh s králíky a morčaty, nalepený na zeď hospodářské budovy zoo. Babiččin dvoreček vyrostl na jeho místě. Je tu vše, co lze u vesnického stavení čekat. Jen holoubci nebydlí v holubníku – je to kvůli nedaleko probíhajícím letovým ukázkám dravců.
Údolí včel
Cestou od hlavního vchodu do Zoo Jihlava nezapomeňte navštívit Údolí včel, je hned naproti Australské farmy. V malebném zákoutí uvidíte včelařské potřeby, dozvíte se o historii včelařství i co dělají včeličky během celého roku a můžete také nahlédnout do prosklených úlů. Ve speciálním automatu si také můžete koupit med přímo od našich včel.
Australská farma
V Zoo Jihlava představuje Austrálii zemědělská farma. Proč se jmenuje Polákova? Inspiroval nás skutečný příběh českého cestovatele a dobrodruha Josefa Poláka (1844–1899), který se z Benátek nad Jizerou vydal na druhou stranu zeměkoule.
Již jako malý snil o zemi, kde jsou stromy jako katedrály a kde lze nalézt zlato, místo krav se pasou klokani a hlavně kde žijí černé labutě… Právě kvůli nim se rozhodl do Austrálie odjet.
Australská farma v Zoo Jihlava zahrnuje kromě opuštěné budovy, přilehlého sadu a ohrad pro ovce také několik přístřešků. V některých žijí méně známá australská zvířata – kunovci či ledňáci. Po okolí jsou staré zemědělské stroje, u farmy originální poštovní schránky, konve na mléko i malá zahrádka.
Nezvyklé jsou vnitřní expozice zvířat. Například klokani bydlí v obýváku, papoušci ve spižírně či strašilky a vakoveverky ve staré skříni. Inu – lidé se z farmy odstěhovali a příroda se sem vrátila.
Vše vypadá, že je staré nejméně půl století. Rezavé střechy i větrné čerpadlo, opršelé dřevěné stěny, stará nádrž na vodu… Přesto tato expozice byla postavena v roce 2012.
Africká savana
Tento celek představuje různé typy africké přírody. Najdete tu savanu – prostorný travnatý výběh, poušť Kalahari se skupinou hravých surikat, výběhy, ve kterých sloupy, lana a dřevěné doplňky simulují lesnaté prostředí, nebo žluté písky největší poušť světa.
Vysoký pavilon se dvěma rozlehlými výběhy je navržen pro skupinu žiraf, nejvyšších živočichů planety. Domov tu mají i další afričtí kopytníci i ptáci, např. různé druhy antilop, zebry, čápi marabu či pižmovka ostruhatá. Uvnitř pavilonu jsou velké skleněné stěny, kterými můžete pohlédnout žirafám přímo do jejich krásných očí. Najdete tu také menší africká zvířata – kočky pouštní a fenky. V patře vás překvapí měsíční svit. Vejdete do noční expozice, kde chováme africká noční zvířata. Abyste mohli jejich aktivitu pozorovat i ve dne, převrátili jsme speciální úpravou osvětlení den na noc a noc na den.
Prostorné voliéry afrických primátů přiléhají k „domorodým“ chatrčím, které slouží jako jejich vnitřní ubikace. V podobném stavení bydlí i populární dikobraz.
Závěr Africké savany tvoří samostatný výběh pro hyeny.
Shetlansdské ostrovy
Maják na mořském pobřeží, rozeklané skály, křik racků… To jsou Shetlandské ostrovy, nejsevernější výspa Skotska, tedy i Velké Británie. Leží na rozhraní Atlantiku a Severního moře. Příroda je tu drsná, rostlinstvo chudé, téměř žádné stromy. Přesto zde žijí tisíce shetlandských ovcí s výbornou teplou vlnou a houževnatí poníci. Nehostinnému zimnímu počasí čelí huňatou zimní srstí, ve které vypadají jak malí medvídci. V severském létě mají srst krátkou.
Malý kousek této drsné přírody najdete blízko hlavního vchodu do zoo. V kamenném domku s rákosovou střechou, postaveném podle skutečných shetlandských obydlí, mají stáj shetlandští poníci. Z majáku není sice vidět moře, zato lze přehlédnut celou horní část zoo.

Kudy k nám
Autem : Přímo před hlavním vstupem nabízíme rozsáhlé parkoviště. Poplatek pro osobní automobil činí 50 Kč, pro autobus 150 Kč. Autobusy je třeba nahlásit nejpozději jeden den před příjezdem Kontakty
MHD
• Z autobusového nádraží : Před hlavním vchodem do haly autobusového nádraží přejděte na protější stranu silnice, kde se nachází zastávka MHD U autobusového nádraží. Nasedněte na linku C – směr Demlova a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z hlavního vlakového nádraží : Zastávka MHD se nachází před hlavním vchodem do haly vlakového nádraží. Nasedněte na trolejbusovou linku A – směr Dopravní podnik a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z městského vlakového nádraží : Zastávka MHD se je na ulici Fritzova u parku, který se nachází proti vstupu do haly městského vlakového nádraží. Nasedněte na autobusovou linku 41 – směr Masarykovo náměstí a jeďte na konečnou zastávku Masarykovo náměstí dolní. Případně můžete využít nedaleké trolejbusové zastávky linek A nebo E na ulici Chlumova (před supermarketem BILLA) a jedete opět na Masarykovo náměstí. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
Pěšky
• Z Masarykova náměstí : Příjemnou procházkou z Masarykova náměstí kolem kostela sv. Jakuba, po schodišti dolů lesoparkem Heulos k řece (přibližně 10 min.).
• Z Brněnského kopce / City Park Jihlava
Na kole
• Po cyklotrase č. 16 ze směru Slavonice, Telč, Třešť nebo ze směru Hlinsko, Přibyslav, Polná.
• Po cyklotrase č. 162 ze směru Třebíč, Bransouze.
Po zoo je pohyb s kolem zakázán. Cyklistům však nabízíme stání pro kola, která jsou umístěna u vchodů uvnitř areálu.
Kola lze taky uzamknout do cykloboxů umístěných u hlavní pokladny (maximálně však na 12hodin – poté se cyklobox sám odemkne). Cykloboxů je celkem 7 a do jednoho lze uzamknout dvě jízdní kola, v případě elektrokol můžete využít i dobíjení po dobu odložení.

Více na : www.zoojihlava.cz
GPS : 49.3967239N, 15.5958761E
Kategorie: cestovánízábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2021
  • 118 zobrazení
iva-63
Kaplice - Blansko - rozhledna Hradišťský vrch - přehrada Hradiště - zřícenina hradu Sokolčí - údolí Černé - Blansko - Kaplice (15,5 km)

Poslední z našich červencových výletů do přírody na Českokrumlovsku zahrnoval prudký výstup k rozhledně na Hradišťském vrchu, různé dobrodružné momenty při překonávání bahna, vody a hledání přístupu ke zřícenině hradu Sokolčí - ale celkem vzato to byl velmi hezký výlet.
Poslední album z Českokrumlovska to ale ještě není - ještě budou vyhlídky ze zámecké věže a taky výlet do Českých Budějovic ... ale to zpracuju až časem. Díky všem za hezké komentáře k albům, mám velké resty v prohlížení vašich alb, ale dostanu se k nim.

Mapa: https://mapy.cz/s/losovovera
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • 22.7.2021
  • 64 zobrazení
zsvelnem
  • letos v červenci
  • 396 zobrazení
fotkyweb
Víkendové Mistrovství České republiky v autokrosu v Nové Pace nachystalo pro diváky skutečně strhující podívanou. Sobotní závod završila dramatická havárie matadora soutěže Jaromíra Hoška, v neděli bylo o napínavé okamžiky rovněž postaráno. Část závodů se uskutečnila za vytrvalého deště, takže se kola aut bořila do vrstvy bláta. Jezdci ale závody zdařile dokončili. Prohlédněte si nejlepší momenty závodu ve fotogalerii. Report z akce nám poslal pořadatel Pavel Vydra.
Proměnlivé počasí, zejména v neděli, provázelo napínavé souboje o body do Mezinárodního mistrovství České republiky ve Štikovské rokli. Při pátečních přejímkách bylo převzato úctyhodných 128 závodníků, kteří připravili pro diváky zajímavou podívanou. Zatímco sobotní jízdy byly poklidné a o největší vzruch se postaral v posledním kole poslední rozjížďky nejzkušenější matador Jaroslav Hošek, který prudce narazil do svodidel, v neděli nebyla o dramatické okamžiky nouze.
Po sobotním závodním programu, kdy se odjely v divizích Racer Buggy a Kartcross dvě rozjížďky, v ostatních divizích první, byly nejúspěšnějšími jezdci Kubíček (Super Buggy), Novotný (Buggy 1600), Výborný (TA), Brousek (JB), Dubravský (TA 1600), Šindelář (D2), Hartych (Kartcross), Hrčka (RB 160), Jiříčka (RB 125) a Kolomý jr. (RB 250).V neděli od rána bylo příjemné letní počasí, ale předpověď na pozdní odpoledne slibovala bouřku s deštěm. Vzrušení přinesly rozjížďky "velkých taxů", kde jednu rozjížďku dojel jeden a druhou dva jezdci, a vedle kolizí zahořel vůz Dušana Horčičky. V Buggy 1600 byla zase jízda přerušena pro "boudu" u studánky. Jezdci si vytvořili výchozí pozice pro finálové a v pěti kategoriích i semifinálové jízdy. Z těch překvapivě nepostoupili třeba Kindl, Pytlounová nebo Hošek a jen tak tak se do finále probojoval se stávkující technikou Petr Nikodém.
Svoji dominanci v RB 160 potvrdil ve finále Michal Hrčka před Matyášem Knapem a Vítem Weidenthalerem. Ve "stopětadvacítkách" vyhrál Ladislav Jiřička před Ladislavem Hanákem jr. a Ondřejem Pospíšilem. V RB 250 se nejvíce dařilo Zdeňku Frischholzovi, kterého na stupně doprovodily dvě dívky - Kristýna Svobodová a Tereza Bartáková. Čtrnáct jezdců nastoupilo do finále Kartcrossu a vítěz Petr Doležal dokázal, proč má na svém "kártu" startovní číslo 1. Další místa obsadili Hartych a Roubíček.
Po celý víkend podával v D2 vyrovnané výkony s nenápadným Fordem Ka Lukáš Mihulka a zvítězil před Janem Šindelářem a Romanem Vávrou. Loňský mistr TA 1600 Luděk Dubravský vyhrál před Tomášem Jánošem a Martinem Kopenou. Dramatický úvod měl první finálový start divize Touring Autocross. Hned v první zatáčce byl v saltech katapultován vůz, po celý víkend dobře jedoucího, Jana Brožka a opakovaná jízda odstartovala bez něj. A zaslouženého vítězství se po několika peripetiích dočkal Petr Šimurda s fábií týmu Václava Fejfara, čímž udělal sobě i celému týmu velkou radost. Po velkém souboji za ním s větším odstupem dojeli Dlesk s Bartošem.
Další kategorie už jely za silného deště a na bahnité trati. Začaly to juniorky a v nich se moc nedařilo doposud suverénnímu domácímu Ondřeji Medlíkovi a obsadil sedmou pozici. Vyhrál neméně dobrý Daniel Pytloun před Filipem Duřtem a Arnoštem Floriánem. Hodně napínavá byla kategorie Buggy 1600. Na předních místech se vystřídalo po různých přetočeních a nárazech do svodidel hned několik jezdců. Po skvělé jízdě s respektem ke stavu trati zaznamenal své dosavadní největší vítězství domácí Filip Hartman před Mathiasem Freuisem, Pavlem Jílkem a favorizovaným Jakubem Novotným. Vyvrcholením závodů bylo finále divize Super Buggy, které bylo rovněž poznamenáno deštěm a uklouzanou tratí. S podmínkami se nejlépe vypořádal Jakub Kubíček, za nimž skončili Martin Hrubý a Radek Jordák. Teď už se bude pomalu Štikovská rokle připravovat na závody Mistrovství Evropy, které se zde pojedou začátkem září.
Zdroj: https://jicinsky.denik.cz/ostatni_region/obrazem-domaci-mistri-autokrosu-se-poprali-s-blatem-i-dramatickymi-nehodami-2021.html
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červenci
  • 91 zobrazení
hasicislatina
Následky velmi silných bouřkách,při kterých spadlo cca 50 mm srážek.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2021
  • 278 zobrazení
Reklama