entry
neco na viic
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • leden 2007 až říjen 2008
  • 127 540 zobrazení
hlavajdar
15 komentářů
  • srpen 2014
  • 29 837 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
hurrikan39
Russian Rifle 1924 Mosin - Nagan 7.62 x 54R Striped and reasembled. Tato zbran zlomila Nemce v druhe svetoive valce v meste Stalingrad jako odstrelovacka zastrelila nejvice nemeckych officiru vyznamny Vasili Zajcev colect vice nez 500 nemeckych okupantu.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • září 2004 až únor 2012
  • 27 992 zobrazení
hlavajdar
10 komentářů
  • léto 2015
  • 27 793 zobrazení
zelezobeton
víc takových výletů ..
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 28.9.2008
  • 26 378 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
oldahorak
Předně bych chtěl všem popřát hodně zdraví a štěstí do nového roku 2015 a fotografům dobré světlo.

Tak jsem se rozhodl, že budu trochu sumarizovat, když je ten konec roku, ale pojal jsem to i tak, že by vybrané fotky měly korespondovat s tím, co bych nadále rád fotil, i když momentálně jsem ve stavu, kdy se mi nechce nikoho na focení „ukecávat“ :-) V mém případě to jsou hlavně akty a portréty. Při výběru jsem se vyhnul koncertním fotkám, protože těch je zde poslední dobou dost. Někteří mi u těch koncertních alb kolikrát psali: „Tohle ti jde“ … a možná i nevědomky (?) mě tím nakopávali k tomu, abych se just snažil fotit to, co jsem já chtěl a co mi asi ani moc nejde :-) To je ostatně hlavní důvod, proč fotím pouze formou TFP a doufám, že i nadále najdu nějakou tu spřízněnou duši, která mi pomůže s realizací mých nápadů…
Prohrabávat u mě ta alba není asi zrovna velká zábava, protože jsem někdy fotil až moc, takže kdo by chtěl vidět něco víc s toho povedenějšího a neunudit se k smrti, tak může mrknout sem: http://olda-horak.webnode.cz/
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
  • červenec 2011 až prosinec 2014
  • 25 061 zobrazení
panrh
Bylo nám neskutečně krásně. Já jsem dokázal shodit více než 40 kg a cítím se naprosto skvěle. Chodil jsem každý den buď na procházky nebo dal 8 až 16 km běh. Paráda. Snad se tu zase za rok budeme hřát na příjemném slunci a chladivém moři. Třeba už nás pojede víc. A když ne? Nevadí,my si to umíme i tak udělat krásné a příjemné. Zdravíme Dubo!
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen 2015
  • 24 690 zobrazení
tyll
prázdniny, moře, prosluněné pláže Bašky Vody, úchvatné vodopády, Mostar.....to a mnohem víc byla naše letošní dovolená s holčičkama. :-)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2013
  • 24 127 zobrazení
sfcanon
Zábava, setkání s přáteli, něco alkoholu a motorky - co chtít víc... :-)
Děkuji pořadatelům.. :-)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.12.2012
  • 21 297 zobrazení
johny90-cz
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2019
  • 19 372 zobrazení
oldahorak
Tak opět rekapituluji a vzal jsem to trochu víc z gruntu. Nejlepším přítelem fotografa je koš, takže jsem to zde na Rajčeti opět trochu promazal.
Už jsem dlouho nefotil a nespolehlivost některých lidí mi spolehlivě vysává i tu trošku energie co jsem si vždy pro focení schovával. Samozřejmě nechci napsat, že už nikdy fotit nebudu, protože stále mám nějaké plány a hlavně skvělou modelku a určitě spolu něco spácháme :-)
Chtěl jsem do alba sice max. 50 fotek, ale protože jde o fotky z posledních šesti let, tak nakonec jich je prostě víc.
Podobný výběr najdete i zde http://olda-horak.webnode.cz/.
Jinak víc fotografií je pouze na https://www.megapixel.cz/fotograf/172445 a https://500px.com/oldahorak.
Fotografie nejsou seřezeny chronologicky a i přes určitý vývoj si myslím, že i tak dokáží stát vedle sebe...
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
  • listopad 2014 až prosinec 2016
  • 19 184 zobrazení
jancaaamerika
takzvany ,,fetisitsky karneval,, je uplne jedno za co jdete, treba za carodejnici, treba nahy, nikdo to tu neresi... Je to jen o tom have fun, get drunk!!! Festival, co trva tyden a ja jen doufam, ze pristi rok si to zopakujem!!!! Protoze presne takovy odreagovani jsme asi tady vsichni potrebovali.. no asi nema cenu psat neco vic, kouknete se sami...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2007
  • 17 793 zobrazení
evakaduch
1 komentář
  • srpen 2012
  • 15 912 zobrazení
helca00775
s Peťou a Viki
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2018
  • 16 077 zobrazení
bele
ALB 314 - KDO ZNÁ TUTO PÍSEŇ ZAVZPOMÍNÁ, KDO JI NEZNÁ POZNÁ :-)

http://www.youtube.com/watch?v=eCss0kZXeyE

Dnes, v předvečer svého dne, jsem si vzpomněl na pocit, když jsem poprvé slyšel písně z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a v nich právě When I'm Sixty-Four. Tenkrát mi to přišlo všechno neskutečně daleko, dnes mi připadá, že to všechno neskutečně rychle uteklo. Pro ty, kteří neví o co jde, je zde odkaz na You Tube - včetně textu

Předtím však ještě něco důležitého
Nedávno jsem jel schválně na jedno místo kousek od nás, které mělo letos 690 let výročí. Jde o bitvu o Mečíř dne 17.5.1323, která se nekonala, a obyvatelé této vesnice postavili k této události pomník a skvěle se o něj stále starají. Je památkou všem, kteří zde díky tomu, že žádná bitva nebyla, nezemřeli násilnou smrtí

Lidé v našem kraji mají smysl pro humor a já nejsem jiný.

Jsem moc rád, že jsem zde našel partu podobně smýšlejících lidí, kterým přeji to samé co sobě :

Pevné zdraví jako kámen
Lásku v sobě i kolem sebe
Vůně i barvy, které omamují
Klid na opracování ducha
Rybku, která splní všechna dobrá přání
Mít vše potřebné na cestování a poznávání
Hodně dobrých přátel
Dobré jídlo, sex a smích
Mít dobrý důvod se dívat stále dopředu

Přijměte všichni moje pozvání na přípitek dobrým vínkem
Na další setkávání s vámi se těší * bele

Don't worry – be happy

TEXT PÍSNĚ PRO PŘIPOMENUTÍ

When I get older, losing my hair, many years from now,Will you still be sending me a Valentine,
birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out 'till quarter to three, would you lock the door?
Will you still need me, will you still feed me,When I'm sixty-four?

Hmm------mmm------mmmh.You'll be older, too.
Aaah, and if you say the word,I could stay with you.

I could be handy, mending a fuse,when your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside, sunday mornings, go for a ride.
Doing the garden, digging the weeds, who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?

Every summer we can rent a cottage in the Isle of Wight if it's not to dear.
We shall scrimp and save. Ah, grandchildren on your knee,
Vera, Chuck, and Dave.

Send me a postcard, drop me a line stating point of view.
Indicate precisely what you mean to say, yours sincerely wasting away.
Give me your answer, fill in a form, mine forever more.
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?
*****
Až zestárnu a budu plešatý za mnoho let budeš mi stále posílat Valentýnku
blahopřání k narozeninám, láhev vína kdybych byl pryč až do tři čtvrtě na tři zamkla bys mi
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?

Taky budeš starší a když řekneš jen slovíčko mohl bych zůstat s tebou.

Můžu se ti hodit při spravování pojistek když ti vypadnou můžeš v teple u krbu plést svetr
v neděli ráno vyjet na projížďku, zahradničit, vykopávat plevel, co víc si můžeš přát
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit až mi bude šedesát čtyři?

Každé léto si můžeme najmout chatu na ostrově Wight, pokud to nebude moc drahé
budeme na to škudlit a šetřit vnoučata na tvém klíně Věra, Chuck a Dave.

Pošli mi pohled, napiš pár řádků řekni, co si o tom myslíš, řekni přesně to, co si myslíš
se srdečným pozdravem klidně vynech dej mi svou odpověď jako vyplněný formulář
moje navždy budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?
více  Zavřít popis alba 
480 komentářů
  • leden až červen 2013
  • 15 003 zobrazení
superfotograf
Akční jízda se třemi kočkami, co víc si přát? :-)
Děkujeme místnímu JZD za perfektní fotolokaci.
Dan, jménem kolektivu
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • červenec 2012
  • 13 878 zobrazení
natalie2010
  • červen 2016
  • 13 627 zobrazení
mandalaa
trochu privatni kalba,ale o to vic jsme si uzili:-)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2008
  • 13 026 zobrazení
svcvcelin
Zatímco v Česku se tou dobou klepali zimou, náš ozdravný pobyt v městečku Podaca prohřívalo poslední týden před prázdninami vydatné chorvatské sluníčko.
Děti i rodiče si mohli užívat ještě nepřelidněných oblázkových pláží, teplého moře a večerních procházek po pobřeží. Ale Dalmácie toho může nabídnout mnohem víc, než jen vodní radovánky. Obdivovali jsme atmosféru noční Makarské nebo starobylé stavby, uličky a krámky v Mostaru. A samozřejmě došlo i na výlet lodí.
O zábavu bylo postaráno taky v penzionu. Děti malovaly, vyráběly, zpívaly i sportovaly. Všichni se pak zapojili do ping-pongového turnaje, velké rodinné soutěže a závěrečné zábavné diskotéky.
Když potom autobus lemoval sluncem zapadající pobřeží, přestože se určitě všichni těšili domů, některým možná přišlo i líto, že nemůžou zůstat o pár dnů déle. Tak třeba někdy příště...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013
  • 12 724 zobrazení
ellell
Tanec bez hranic! Best soustředění! Anči hlášky! Jako "Si spíš anděl nebo ďábel?" a "Ty máš pyžamo jak můj děda!" a bylo toho ještě víc! S holkama "Černý vánoce" a "3.15 zemřeš" Terry Beeman, Joshua Pelatzky, Michele Asaaf, Nikki Blakeslee, Florence Meregali, MIchelle Oliva...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 12 171 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 11 806 zobrazení
ajwaiva
moře, pláže, slunko, co víc si přát!!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2007
  • 11 112 zobrazení
fotozdenek
Letos jsme se místo do Caorle vydali kousek víc na jih. Přibliženě 100 pod Benátkami je kraj Emilia Romagna, jenž se rozprostírá v srdci střední Itálie mezi kopci a rovinami Pádské nížiny, která odděluje chladný alpský sever od teplého středomořského jihu. Krajským městem je Bologna (Boloňa). Bologna je důležitým univerzitním městem - během akademického roku se zde počet obyvatel zvýší ze 400 000 na téměř 500 000. Dalšími velkými městy jsou Ferrara, Ravenna, Parma, Modena, Piacenza, Forli, Reggio nell´Emilia a Rimini.
Pobyli jsme v kempu Mare Pineta, přilehlé městečko se jmenuje Lido degli Estensi. Moře bylo čisté, u břehu voda teplá jako ve vaně, počasí skvělé a služby v kempu perfektní. A nebyl ani příliš drahý, kemp. Podívej se na pár obrázků ze života na pláži
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2007
  • 11 064 zobrazení
Reklama