Hledání: škola

Pro dotaz škola jsme našli 20 000 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
prompik
Mezinárodní erotický veletrh EROFEST se uskuteční 17. – 18. listopadu 2017 v Praze na výstavišti PVA Expo Letňany. Tato jedinečná akce bude poprvé nejen o erotice, ale i o módních trendech, plastické chirurgii a dalších souvislostech. Veletrh je cílený jak na jedince, tak i na mladé i starší páry, kteří chtějí poznat novinky ze světa erotických pomůcek. Prezentována bude i plastická chirurgie, vířivky, povzbuzovací a konzumační prostředky, tetování, spodní prádlo i kostýmy.
Hlavní tváří erotického veletrhu je světově uznávaná herečka Tarra White, která se postará o hlavní program večera. Osahat si budete moci nejnovější erotické pomůcky a vychytávky. Dále se můžete těšit na módní přehlídky značkového spodního prádla, soutěže o ceny, školu svádění, queer zónu, moderní vířivé vany, koktejlové bary a občerstvení, spousty krásných hostesek a svalnatých promotérů a mnoho dalšího.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2017
  • 17 120 zobrazení
dobesovi
Po dlouhých úvahách vyrážíme opět směrem na jih k Jadranu. Vybíráme taková místa kde to bude fajn na člun a hlavně kde budeme stát obytňákem přímo u moře. Krása, krása, krása.. jsme nadšeni :) I místo v malém kempu v Biogradu na Moru předčilo naše očekávání. Člunem se dostáváme po okolí a nejčastěji jezdíme na protější ostrov Pašman, kde jsou písečné pláže. Po několika dnech se přesouváme na vysněné místo kterým je Dugi otok, večerní cesta trajektem je plná zážitků. Procházky, výlety na člunu, kajacích, paddlebordu a neustálé cákání v moři se nám asi nikdy neomrzí :) Teplota moře je od začátku co jsme přijeli neskutečně teplá a tak se člověk nemusí osmělovat :) Maty loví krabíky, honí rybky a dělá bomby do vody :) Od holek má výbornou školu, ničeho se nebojí!! Holky mají prima zážitek z potopeného vraku lodi u kterého se mohly potápět a hlavní zábavou jsou skoky ze člunu :) Naprosto kouzelná příroda, rejnok plaval ve vodě, chobotnice se nám schovávala, rybky skákaly nad hladinou .. spousta nezapomenutelných zážitků. Matýsek je prima parťák a pořád musí něco objevovat. Jednoduché shrnutí - bomba, bomba, bomba!! Matyho nejoblíbenější slovo na dovolené - ještě že všichni ty skoky do moře milují :)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2019
  • 12 010 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 10 396 zobrazení
coloraaa
Dne 29.4.2016 ráno začalo bourání největšího a nejzbytečnějšího soukromého protiatomového bunkru v republice. Jde o novodobou "Archu", která má několika stovkám vyvolených umožnit přežití válečného konfliktu či jiné globální katastrofy. Původně tam chtěly přežít konec světa 21. prosince 2012 ale termín dokončení se nepodařilo dokončit včas. Léčitelky z Avenny spolu s paní Danielou Kuchtovou, bývalou manželkou mocného českého finančníka a uhlobarona Pavla Tykače (majetek kolem 30 miliard korun) nejprve zbudovaly duchovní školu ve Vršovicích, a pak začaly budovat vzdělávací, relaxační, kulturní a sportovní centrum „Maják Ptyč“. Peněz bylo dost, pan Tykač byl mimořádně velkorysý a nechal exmanželce miliardu. Pak se holky rozhádaly a paní exTykačová obě léčitelky z Ptyče vyhodila a od té doby neví co s celým komplexem udělat. Tuším že už byly asi 4 varianty co s tím a žádná se neuchytila. Teď dostala paní exTykačová příkaz zbourat celou nadzemní část, tak se necháme překvapit co z toho nakonec bude. Kdyby za ty peníze, co vložila do této zbytečnosti, postavila malometrážní byty pro mladé a staré, tak by se jí vložená investice 100x vrátila. Takhle z toho nemá nic.
Počasí: +18°C, bezvětří, slunečno.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_2
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2016
  • 9 576 zobrazení
petruno
Mix zahradníků a chovatelů exotických zvířat ze střední školy z Litomyšle přijeli na vodácký kurz do Cakle na Tichou Orlici. Start klasicky od mostu v Kerharticích, krátká ukázka a instruktáž tentokrát proběhla přímo na vodě. Na to jsme vyrazili po řece dolů do Brandýsa nad Orlicí. Začátek plavby nebyl vůbec jednoduchý, zvláště dvě lodě jezdily od břehu ke břehu a chvíli jim trvalo než pochopily zákony ovládání lodě. Jinak z mého pohledu instruktora to zas po dlouhé době byla prima škola rozpustilých, veselých ale slušných žáků. Domnívám se že si to všichni náramně užili. Ahoj Petr
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2018
  • 7 617 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
pavelstejskal
Září 2014-1.den školy Denisky v Kolovratech. Říjen 2014-Strančice Slavnosti jablek. Můj den, oslava 7.narozenin, Vánoční zázrak
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2008 až prosinec 2014
  • 6 831 zobrazení
baletoman1
Fotografie z obou koncertů, jevištních zkoušek i zákulisí.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2015
  • 5 796 zobrazení
polla
2 komentáře
  • 3.5.2011
  • 5 933 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 5 013 zobrazení
vrtulea
  • červenec až září 2015
  • 4 874 zobrazení
sisi666-666
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2019/2020
  • 4 988 zobrazení
stastna
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 4 051 zobrazení
ok2aia
  • únor až září 2017
  • 4 208 zobrazení
piki4
V piatok 20.11.2015 sa konala na našej škole oficiálna časť osláv 70. výročia existencie našej školy. Pre pozvaných hostí, riaditeľov stredných a základných škôl v Humennom, bývalých aj súčasných pedagogických a nepedagogických pracovníkov školy pripravilo vedenie a žiaci školy zaujímavý program. Pán riaditeľ PaedDr. Ivan Pajtaš v slávnostnom príhovore vyjadril vďaku všetkým bývalým a doterajším učiteľom školy, ktorí najkrajšie roky života venovali práci s mládežou. Poznamenal, že tento región si zaslúži, aby tu bolo takéto gymnázium i naďalej a pripravovalo mladých, šikovných a schopných ľudí, ktorí sa budú aktívne podieľať na spoločenskom a podnikateľskom diani tohto mesta a budú zveľaďovať život ľudí v hornom Zemplíne. Príhovor mali ešte zástupca zriaďovateľa pán Ing. Ján Čopík, predseda rodičovskej rady Mgr. Richad Karabín, bývalá zástupkyňa riaditeľa školy RNDr. Mária Cehelská a Natália Cerulová, predsedníčka študentskej rady. Po slávnostom programe nasledovala slávnostná recepcia. Mnohí prítomní sa stretli po rokoch so svojou alma mater a zaspomínali si v kruhu priateľov na život na Gymnáziu arm. gen L. Svobodu v Humennom.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2015
  • 3 804 zobrazení
piki4
Tradičný ples Gymnázia arm. gen. L. Svobodu sa konal v aule školy vo štvrtok 2.2.2017. Výborná atmosféra, tanec, spev, hudba, všetci upravení vyčesaní, nahodení do gala sa zabávali do druhej rána. Spestrením plesu bol kultúrny program, ukážka spoločenského tanca, spev naších študentov, vystúpenie akordeónoveho súboru umeleckej školy, mažoretky, súťaž v tanci a na záver tombola. Verím, že toto bol správny koniec školského polroka a nástup na kratučké polročné prázdniny. foto: JanKo cák
videa: uvodný tanec https://youtu.be/C9eiKSbf3qg harmonika https://youtu.be/RouiIkCKVKQ mažoretky https://youtu.be/fxtm_hVwZs8 harmonika orchester https://youtu.be/y-ZPTr6OCVom tanec1 https://youtu.be/6kGKWPW4Hec tanec2 https://youtu.be/GlwWK4ks-VY
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2017
  • 3 741 zobrazení
horyskovi
Led(n)ové království, Tomášek - zápis do školy, Výročí 7 let spolu, Karneval Maceška, Verunka a Tomášek svátek, Maxmiliánek 8
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • zima 2015/2016
  • 3 731 zobrazení
ala1981
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2016
  • 3 418 zobrazení
piki4
Pondelok 5.9.2016 bol prvý deň v novom školskom roku a pre našich prvákov úplne prvým dňom na našej škole. Riaditeľ školy PaedDr. Ivan Pajtaš a predsedníčka študentskej rady Natália Cerulová privítali študentov po prázdninách a popriali im veľa štúdijných úspechov. Zástupcovia RNDr. Marián Hamrák a RNDr. Monika Onufráková rozdelili prvákov do jednotlivých tried a triedni učitelia prvého ročníka Mgr. Anna Baľaková 1.A, Mgr. Adriana Pavlenková 1.B, Mgr. Juraj Ferko 1.C, RNDr. Milan Krempaský 1.D a Mgr. Danka Capová 1.E si zobrali svojich študentov na prehliadku školy. Štúdium na našej škole je náročné, ale zvládnuteľné. Prajeme Vám, nech sa Vám u nás darí a aby ste k Vašej i našej spokojnosti získali odborné a sociálne skúsenosti pre ďalšie štúdium.
Pondelok 5.9.2016 prvý deň v novej škole naši prváci. Vitajte u nás! foto: JanKo cák
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2016
  • 3 185 zobrazení
mcanon
WS MODERNÍ ŠKOLA FOTOGRAFIE
Lektor: Igoo Adler & Vendy Lukesova
Modelky: Martina & Maruška
MUA: Martina & Vendy
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2019
  • 3 269 zobrazení
astina
spolužáci s kterýma jsem v lavici neseděl jenom proto,že chodili do jiných škol
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011 až prosinec 2018
  • 3 119 zobrazení
petruno
Sobota a 14 hodin na nohách. Ráno vezu Páťu na osmou do Ústí nad Orlicí na fotbalový turnaj. Otáčím zpět a jedu pro Ondru do Český Třebový, školáci měli nocování ve škole a ráno úklid okolí školy. Vše potřebné mám s sebou a hned frčíme pro kamarády Ondry a dál do Žamberka na den otevřených dveří v muzeu parních vehiklů. Kluci stihli nejen výstavu ale i lezení po skalách nad říčkou Rokytenkou. Trochu nás začalo trápit počasí a tak vezu kamarády Patrika a Marka domů, my vyzvedáváme našeho Patrika z turnaje a letíme do Vysokého Mýta do přepravní firmy Šmidl, dispečerka Hanka nám poslala pozvání a ještě na závodech minikár připomínala, nezapomeńte. Soutěže, mini zvěřinec a prohlídka celého arealu nám zabrala skoro 3 hodinky. Máme téměř dvouhodinové zpoždění, není to jednoduché chtět vidět co zajímavého nabízí nejbližší okolí. Zbývá nám poslední sobotní akce, Renata z našeho oblíbeného koupaliště nás pozvala na zakončení letošní letní sezony. A proč neukončit koupání trochu netradičně. Vánoční náladu navodil ozdobený stromeček s dárky pro děti. Na čepu byl vánoční 12°ležáček a každý si mohl dát řízeček rybí, vepřový nebo drůbeží s bramborovým salátem. Sobota byla prima a vánoční tečka to umocnila. KLuci mají na výběr spát u bazénu, všechny věci mám s sebou nebo odjet domů na kole. V noci před dvaadvacátou hodinou připravujeme kola a frčíme cyklostrádou do Dlouhý Třebový, oba kluci po nočních 20 km a 14 hodinách na nohách toho mají celkem dost, v neděli ráno vylézají z pelechu až před desátou.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2016
  • 3 246 zobrazení
piki4
V pondelok 4. septembra 2017 prišlo zopár nových študentov prvákov plných radosti a očakávania nových kamarátov, nových zážitkov do prvého ročníka našej školy. Privítali ich zástupcovia riaditeľa školy RNDr. Marián Hamrák a RNDr. Monika Onufráková. Predstavili im nových triednych učiteľov Mgr. Miloslava Seleckého v 1.A, PaedDr. Antóniu Stebnickú v 1.B, Mgr. Zuzanu Hrišovú v 1.C a Mgr. Zuzanu Tokárovú Ondrušovú v 1.D triede. Popriali im veľa štúdijných úspechov a zážitkov v novom prostredí. Študenti absolvovali obligátne prvé spoločné fotografie a pobrali sa v sprievode svojich triednych učiteľov spoznávať prostredie školy. Vitajte u nás a nech sa Vám u nás páči!
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2017
  • 3 022 zobrazení
Reklama