Letošní ročník Harrachova se těšil mimořádné přízni počasí i hojnosti účastníků. Ještě dvě minuty před startem v Úštěku to vypadalo, že pojedeme tradičně s Ďáblem sami. Jirka stihnul start na vteřinu, první opozdilec Pavel ztrátu docvaknul autem nad blíževedelský přejezd. Druhý spáč Luboš, vsadil na dopravu Ústeckého kraje a ztrátu se snažil zkrátit busem ze Zubrnic do Lovečkovic, řidič si mohl hlavu ukroutit, když ho ve sjezdu do Úštěku předjížděl. Ohoblovanou harrachovskou trasu inovujeme přes mimoňské letiště a Sochorův pomník. Jede se krásně. Máme pocit, že dnes klidně dojedeme až do Kolumbie. V Osečné na bufetu se konečně po sto kilometrech sjíždíme. Jak vyvětraný Luboš s průměrkou přes 32, tak naši železní dědci, kteří nás dojeli z Mimoně. Obec jménem Příkrý opět dostála svému jménu, i když Dan chlácholil všechny, že to dají levou zadní. Sám pěkně vařil. Hřebenovka přes Vysoké n. J.  byla za odměnu. Panoramata od Bezdězu po Sněžku jsou jen naše. Oběd je tradičně v Kořenově. Na chvíli nás opouští Jirka, jede si vyrovnat účty s dědou do Harrachova. Žádný rodinný drama, děda Franta L. jezdíval harrachovskou třístovku, kterou jede Jirka poprvé. Myslí si, že účet je vyrovnán, ale děda to dal určitě vícekrát. Přes Jizerku se prodíráme davy cyklistů na Smědavu. Teď nám mapa slibuje třicet kilometrů bez šlapání až do Frýdlantu. Občerstvovačka pod zámkem, je zde o deset Celsiů více než na Jizerce, Albrecht bodnul. Cesta polským suchopárem je slabým místem na trase, příště cestu přes Rzeczpospolitu už určitě vynecháme. Dan cvaknul na svérázných polských mikrofrézách v asfaltu duši. Nevíme že hoši na nás čekají v Žitavě na náměstí, a tak se po opravě nechtěně dostáváme do solidního úniku, když si cestu „krátíme“ po městském okruhu. V Horní Chřibské je po úniku, Danovu urvanému ventilku došla trpělivost. Stíhači nás dojíždějí už bez Pavla, který se rozhodl sníst Vietnamce v Rybništi. Km 250, zde začíná teprve třístovka, poslední sedlo Křížový Buk, dějí se věci. Ďábel.…. ne, ne, to nemůžu psát. Možná, že o tom Dan bude někdy v dobrém rozmaru vyprávět. V Kamenické Kafrárně tláskáme pivo, dortíky i kafe. Moc příjemné místo. Áčko nám ujelo, ale za Děčínem se koná Ďáblovo zmrtvýchvstání, průměr leze vysoko přes 30. Závěrečné hodnocení probíhá v Lípě na Střekově. Ve 22 hodin nás vrchní vyhání se zavíračkou do deště! 315km/ 3780m. Ahoj za 14 dní na Ještědu, mateřská školka. Přišel, viděl a z...zaznamenal mp.