Hledání: 1.2.1013

Pro dotaz 1.2.1013 jsme našli 20 002 výsledků.

Náš tip

Diskutujte na Rajčeti!
Podělte se o své fototipy
a navzájem se inspirujte.

statnirentier
Ve dnech 12.6. - 14.6.2013 jsme navštívíli Jizerské hory se Sokolíkem ve složení Zdeněk Sokolář, Zdeněk Vítek, Zdeněk Pohl, (přezdeňkováno) Lukáš Krunka, Milan Šobr a moje maličkost. Víťa si vymyslel, že projedeme všechny tisícovky. Na naší straně jich je 15, celkem i s Polskou stranou 28. Ty si necháme na jindy. Tisícovky jsme jeli ve složení Zdeněk Vítek, Zdeněk Pohl a já. Zbytek výpravy si udělal svůj program. Zde fotky dokumentují všechny navštívené tisícovky. Poslední třetí den ale pršelo v Jizerkách, což znamenalo, že poslední 3 tisícovky na naší straně musíme absolvovat asi napřesrok spolu s těmi polskými. Jako náhradní program třetího dne jsme volili ve vnitrozemí Sedmihorky, Hrubou skálu a Valdštejn. Odpoledne se sice vyjasnilo, ale kdo to měl vědít. Ubytování za hubičku (je krize) jsme volili na Bílém potoce v Bártlově boudě.Strava výborná, i ten Staromák 11 šel. Zákravanka, jakož i Pražská a slivka Vítkova zmizely po ty 2 večery. Ještě ráno bylo trochu krušné, ale spálili jsme to cestou na Smrk. Takže 1. den start na Smědavě a tisícovky v pořadí: Smědavská hora (1084 m), Polední kameny (1006 m), Bílá smrt ((1007 m), Holubník (1071 m), Ptačí vrch (1013 m), Černá hora (1085 m), Sněžné věžičky (1085 m), Na Kneipě (1013 m). Jako poslední tento den hora Jizera (1122 m). Je fakt, že skoro 50/50 to bylo přibližování na vrchol pěšo. 2. den výjezd na Smrk (převýšení cca 600 m). Tisícovky: Smrk (1124 m), Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m). Třetí den: tisícovky sjeté - prt, ale zbývají: Černý vrch (1025 m), Zámky (1002 m) a Milíř (1003 m). Vynikající boli ale palačinky na chatě Polana Izerska - Górzystów. Já dal plněnou sýrem a žampiony, kluci, kteří nedrží figuru pak tvarohem, šlehačkou a borůvkami navrch. K tomu, světe div se, Svijany. Akorát to neumějí vychladit, to pívo. Palačinky byly poloviční porce a i tak jsme byli po obědě. Pivínko jsme dali v Pešákovně, to dá rozum. Před výstupem na Bukovec. Zpět po zdolání Bukovce Svijánky na Jizerce. Třetí den, jak již avizováno Českým rájem. Občerstvení v bufiku na Sedmihorkách a to jak startovní, tak cílové (pivínko). Ti, kteří to vydrželi a startovního se zřekli, pak obědvali a pivínkovali a kafíčkovali na Vidláku. Co je zajímavé, to je to, že každá tisícovka vypadá jináč a zajímavě. To by člověk ani netušil, pokud by tam nešel/nejel. Interesantní. Vřele doporučuji. Po roce, tedy 12. až 15. 10. 2014 jsme zdolali poslední české 3 tisícovky Jizerských hor, které nám chyběly. V pořadí Milíře (998,7 m, se zdviženýma rukama 1001,2 m), dále Zámky (1002 m) a Černý vrch (1024,6 m). Foto doplněno.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013 až říjen 2014
  • 228 zobrazení
jord
1.den
stúpanie 681 m klesanie 181 m
vzdialenosť 12.7 km čas 3:50
Velké Karlovice (CZ) (530)
2.2km 230m 25m 0:50
Pod Kýčerou (CZ) (735)
3.6km 165m 60m 1:00
Příschlop (CZ) (840)
1.7km 150m 0m 0:35
Bukovina (990)
0.5km 23m 0m 0:10
Stratenec, s. (1013)
2.5km 55m 38m 0:40
S. Gežov (1030)
1.1km 50m 8m 0:20
Veľký Javorník, s. (1072)
1.1km 8m 50m 0:15
S. Gežov (1030)bivak

2.den
stúpanie 302 m klesanie 847 m
vzdialenosť 15.2 km čas 4:10
S. Gežov (1030)
2.5km 38m 55m 0:40
Stratenec, s. (1013)
0.5km 0m 23m 0:10
Bukovina (990)
1.8km 84m 55m 0:30
Malý Javorník (1019)
0.6km 0m 89m 0:15
Malý Javorník, s. (930)
1km 50m 50m 0:20
Frňovské s. (930)
4.9km 0m 395m 1:10
Stanovnice (CZ) (535)
3.9km 130m 180m 1:05
Karolínka, žst. (CZ) (485)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 61 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kebertrajce01
1 komentář
  • 22.4.2017
  • 28 572 zobrazení
zuzanauhrova
  • jaro 2016
  • 19 845 zobrazení
sau
5 komentářů
  • léto 2016
  • 16 227 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
konik72
  • červenec 2017
  • 16 060 zobrazení
panrh
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 15 121 zobrazení
nik69
Jaro začíná 20.března 2018 v 17:14:45 h. , to je za 7 dní . Velikonoce 1.duben 2018 a .... ptáci přilétají na jaře . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2018
  • 14 847 zobrazení
standa-werba
jen starým mobilem
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 2.5.2017
  • 12 928 zobrazení
nik69
Velikonoční trhy na náměstí před libereckou radnicí od 23.března do 1.dubna 2018 , 17:00 hodin .
Přeje pohodové a bohatou pomlázku . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.3.2018
  • 10 118 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 10 053 zobrazení
ivcadostalova
  • 3.6.2017
  • 9 931 zobrazení
katrik
13.2.2006-15.9.2006
více  Zavřít popis alba 
  • únor až září 2006
  • 8 977 zobrazení
kolivoska
1.video je nakrútené analógovou páskovou kamerou SONY TR810 Hi 8 v auguste 2001 , zdigitalizované a editované v programe Movie Maker.
2.video je z mesta Taranto v provincii Apúllia v Taliansku , tohtoročné.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2017
  • 8 237 zobrazení
kleinice
oslava 1.roku Natálky u Davida a Petry-5.8.2017
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 7 250 zobrazení
marekgorges
  • srpen 2017
  • 6 498 zobrazení
marcelaslebodnikova1
  • duben 2013 až září 2017
  • 6 188 zobrazení
svphaul
  • červenec 2017
  • 6 043 zobrazení
milek253
  • září 2015 až duben 2016
  • 5 694 zobrazení
jakubuv
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • srpen 2014
  • 5 635 zobrazení
jezekvit
? Dušičky ?

Dušičky se slaví od 10. století. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Podle dostupných zdrojů je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé, svátek Dušičky (vzpomínka na duše v očistci), Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku, svátek Samhaim, v noci z 31.října na 1.listopadu. Samhain byl Kelty vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých, světlem živí ukazují cestu mrtvým. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. Tradici svátku Samhaim je svou podstatou a znaky nejvíce věrná oslava halloween.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • září 2009 až listopad 2020
  • 5 703 zobrazení
Reklama