Hledání: 1.A - ŠD 2018/2019

Pro dotaz 1.A - ŠD 2018/2019 jsme našli 476 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
zsbohuminska2
Děti 1. a 4. oddělení školní družiny se v pátek 08. ledna 2021 zapojily do celorepublikového vědeckého výzkumu “Ptačí hodinka“, který je již třetím rokem vyhlašován Českou ornitologickou společností a je zaměřen na sčítání ptactva. Nejdříve si děti připomněly druhy ptáčků, které můžeme v okolí školy spatřit, poté jim připravily opravdické ptačí pamlsky a nakonec je s pomocí dalekohledů a atlasu ptáků na školní zahradě v časovém limitu jedné hodiny identifikovaly a pozorovaly. Výsledky našeho sčítání nakonec zapsaly do on-line formuláře a odeslaly. „Ptačí hodinka“ byla zábavná i poučná a děti se cítily důležitě, vždyť se z nich na chvíli staly opravdoví vědci!
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 33 zobrazení
coloraaa
Jdeme se podívat k mohyle Jakuba Jana Ryby, kde si 8. dubna 1815 vzal život vlastní rukou. Podřízl se břitvou. Se svojí ženou Annou měl 13 dětí. Ze sedmi z nich, které se dožily dospělosti založily rodiny pouze čtyři. Žil a skládal v bídě. Byl nesmírně nadaný. Složil 1 374 duchovních a světských skladeb. Uměl několik jazyků a uměl velmi dobře hrát na klavír, na housle a varhany. Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků českých písní. Jeho nejslavnější, dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladbou pro vánoční období je Česká mše vánoční. V roce 1815 odešel po práci směrem k Voltuši, kde ho na druhý den nalezli mrtvého pod kopcem Štěrbina s podřezanými žilami. Jako sebevrah nesměl být pohřben na hřbitově, tak ho pochovali na morovém hřbitově kousek za Rožmitálem. Až po čtyřiceti letech byl pochován na rožmitálském hřbitově. Na místě jeho smrti v roce 1854 postavili lesní dělníci kamenný křížek, v roce 1933 byl doplněn kamennou mohylou, která zde stojí dosud. Vedle mohyly se nachází i pomník k 50. výročí vzniku Československa.
https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/co-predchazelo-sebevrazde-jakuba-jana-ryby.A081216_164824_kavarna_bos
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Jan_Ryba
https://www.youtube.com/watch?v=lKDZYY8o-lI
https://coloraaa.rajce.idnes.cz/Jakub_Jan_Ryba
Počasí: +1°C, Skoro jasno, bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2021
  • 114 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
sdprodlouzenapce
Práce s přírodninami - podzimní paletky, Velká Pardubická - výroba koníka
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2020
  • 24 zobrazení
3neckysenior2
Pěkné podzimní (skoro letní) počasí přilákalo do oblasti Lomné k výstupu na Úplaz, Kostelky k Jestřábímu
vodopádu 36 spokojených seniorů.

SMS
Výšlap H.Lomná - Přelač - Kostelky -Jestřabí vodopád - kdopak z nás by jej neměl rád?/ P.S. Bulharské přísloví: Pokud necháš po sobě každého šlapat, stane se z tebe koberec./ Když je vlhko v září, v lesích se houbám daří./ Pepíček: "Co je to, Tondo: 1.Listy mám a strom nejsem, 2.Běží a nemá žádné nohy?" Tonda mlčí. Pepi: "Přece kniha a čas! Málo cvičíš Tony, ty své šedé komůrky mozkové, polepši se!/ Nazdar! Vaše MM

Pěkný podzimní výlet všech posílaji Veitovi
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 23.9.2020
  • 179 zobrazení
fukan
Fotbalové utkání 1. B třídy skupiny B JmKFS sehrálo na domácím hřišti družstvo TJ Sokola Střelice s družstvem TJ Sokola Přímětice. Po velmi dobrém výkonu ve druhém poločasu vyhráli střeličtí 4:0 (0:0). Po odehraných sedmi kolech jsou na třetím místě za Pohořelicemi a Brno-Kohoutovicemi.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2020
  • 185 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
verastrnadkova
Podivín je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 8 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel.

Geografie
Podivín leží v Dolnomoravském úvalu, na mírném návrší nad dyjskou nivou, asi 1,5 km severovýchodně od ústí Trkmanky do Dyje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 160–175 m n.m. a protéká jím Ladenská strouha (staré rameno Trkmanky).
Katastrální území tvoří většinou plochá polní krajina, na východě zvolna stoupající až do výšky 210 m n.m., pouze na jihozápad zasahuje lužní les okolo Dyje, který je součástí Přírodního parku Niva Dyje a Lednicko-valtického areálu.

Historie
Území Podivína bylo pro strategicky výhodnou polohu osídleno již od pravěku.
Kosmova kronika česká zmiňuje Podivu, pokřtěného žida a zakladatele podivínského hradu (Podiuin, dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico.). Již někdy během 13. století byl Podivín povýšen na město, což z něj činí nejstarší město v okrese Břeclav. Od 20. let 16. století se zde usazovali novokřtěnci (habáni), kteří tu žili až do svého vyhnání ze země roku 1622. Z této doby pochází nejstarší údaje o velikosti zdejší židovské obce (140 osob). Židé v Podivíně žili ve dvou čtvrtích (Horní a Dolní), přičemž po Dolní židovské čtvrti je dosud zachován křivolaký uliční rastr jihozápadně od náměstí.
Podivín se nikdy nevyvinul ve větší středisko, vždy byl ve stínu Hustopečí, Mikulova nebo později Břeclavi. Roku 1839 se nicméně jako jedno z prvních měst v českých zemích dočkal železnice, když kolem něj byla vedena odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Brna.
Roku 1950 zde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v českých dějinách, když rychlík vinou signalisty srazil autobus na přejezdu.

Pamětihodnosti
• Kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století
• Kaple sv. Cyrila a Metoděje
• Židovský hřbitov s obřadní vstupní halou; nejstarší ze zhruba 1000 náhrobků je z roku 1694
• Chodby a sklepení – památka stoleté přítomnosti novokřtěnců
• Janův hrad (imitace zříceniny středověkého hradu vystavěná v roce 1807, nachází se v lužním lese na jižním okraji katastru města)

Doprava a turistika
Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. km), které zde mimoúrovňově kříží silnice II/422 procházející skrz město. Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s II/425 krátkou spojkou III/42227.
Od roku 2008 je Podivín začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 565), v jehož rámci je významným přestupním uzlem. Zastavují zde nejen osobní vlaky linky S3, ale také rychlíky a spěšné vlaky linky R13, z nichž tu lze přestoupit na autobusové linky 555 (směr Rakvice nebo Lednice, Valtice), 556 (směr Velké Bílovice a Hodonín) a 574 (směr Ladná a Břeclav).
Podivín je důležitým východiskem pro cykloturistiku. Od nádraží vedou cyklotrasy jak do Lednicko-valtického areálu, tak do různých vinařských lokalit (Velkopavlovická vinařská podoblast). Od nádraží také vede žlutá turistická značka směr Janův hrad a Lednice.

Osobnosti
• Antonín Ferdinand Dubravius († 1756), kněz
• Jan Klak (* 1942), ekonom a politik
• Jan Kostrhun (* 1942), spisovatel a politik
• František Weber (1908–1991), letec RAF

Samospráva
V letech 2010 až 2014 byl starostou Stanislav Machovský (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Prioritou vedení města bude modernizace základní školy a výraznější propojení města s Lednicko-valtickým areálem. Od roku 2018 je starostou Martin Důbrava (ODS+NK), zatímco Machovský je místostarostou.

JANŮV HRAD (JANOHRAD)
Janův hrad byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček - shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného.
Stavba, podle projektu Josepha Hardtmutha, započala v roce 1801 na přání Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a o dokončení v roce 1808 se stará jeho o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.
Hardtmuth původně navrhl hrad daleko velkoryseji, ale na přání knížete byl projekt zredukován. I přes to se jedná o ojedinělou stavbu v ČR, která je tvořena čtyřmi nárožními věžemi – každá z nich má jiný půdorys. Ty jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, na jejichž venkovní straně je propojují ochozy prvního patra. Čtvrtou stranou nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku.
V 1. patře se nachází tři reprezentační místnosti a dva odpočinkové salónky. Hlavní Rytířský sál, ve kterém se konaly hostiny a lovecké slavnosti, byl určen pouze pánům, dámy využívaly dva reprezentační salónky v přilehlých věžích. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži.
Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z Pálavy a nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko. Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například pravotočivé schodiště, prevéty a střílny.
Od roku 1945 je Janův hrad majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži.
Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na rozloze 2 200 hektarů. V prosinci 1996 byl areál zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako kulturní krajina.
Více na : www.januv-hrad.cz
GPS : 48.8046161N, 16.8323422E

PLATAN JAVOROLISTÝ U JANOVA HRADU
Díky své výjimečnosti patří tento strom mezi chráněné památné stromy České republiky.
Druh stromu : platan javorolistý
Obvod kmene : 372 cm
Výška stromu : 30 m
GPS : 48.8044564N, 16.8322314E

ZROD A ZÁROVEŇ ZATRACENÍ KOULE
Autorem keramické sochy v kapličce je umělec Lubo Kristek. Socha je součástí Kristkovy podyjské glyptotéky - výtvarně-filozofické trasy poutních míst od pramene Moravské Dyje po soutok Dyje a Moravy. Glyptotéka představuje celkem 11 soch rozmístěných kolem řeky Dyje. Zrod a zároveň zatracení koule je osmým zastavením, bylo slavnostně otevřeno 8. 7. 2006. Kristek sochu připodobňuje k pomníku časů nacházejícího se na křížení dvou energetických cest, z nichž jednou je Černá Dyje a druhou přerušená spojnice přes řeku.
GPS : 48.8055372N, 16.8350744E

RYBNÍK ŠUTRÁKY
GPS : 48.8372658N, 16.8403517E

OLBRAMŮV KŘÍŽ
Kříž si nechal vystavět místní sedlák jako památku na svou dceru.
GPS : 48.8346547N, 16.8348133E

DĚTSKÝ PARK
GPS : 48.8334997N, 16.8482731E

PŘÍRODNÍ BLUDIŠTĚ
GPS : 48.8334492N, 16.8485903E

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
U vstupu na hřbitov se nachází orientálně romantická obřadní síň z druhé poloviny 19. století s malým muzeem. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1694.
GPS : 48°49'51.37"N 16°50'51.32"E

SOKOLOVNA
Sokolovna byla postavena ve 20. letech 20. století.
GPS : 48.8297775N, 16.8474864E

KAPLIČKA
GPS : 48.8290992N, 16.8473606E

KAPLIČKA
GPS : 48.8281686N, 16.8449228E

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Rokoková socha pochází z třetí čtvrtiny 18. století.
GPS : 48.8281686N, 16.8475236E

FARA
Barokní budova fary pochází z roku 1746.
GPS : 48.8267089N, 16.8462200E

PRAMEN V KAPLI CYRILA A METODĚJE
Kapli najdete v Podivíně přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Pochází z 1. pol. 13. století. O původu kaple existují tři verze, a to že sloužila buď jako kostnice, jako cisterna na vodu anebo jako baptisterium s pramenem. Vzhledem k poloze a prameni je nejpravděpodobnější poslední verze, což dokládá i pověst, že zde křtili sv. Cyril s Metodějem. Pramen se nachází uvnitř kaple.
GPS : 48.8264850N, 16.8457764E

KOSTEL SVATÉHO PETRA A PAVLA
Historie dnešního farního kostela sv. Petra a Pavla sahá až do 13. století. Ke kostelu byly později postpupně přistavěny dvě kaple – kaple sv. Jana Nepomuckého (v 1. pol. 18. stol.) a kaple sv. Anny (v roce 1850). Kostel byl také několikrát přestavován, poslední zásadnější přestavba pochází z 1. pol. 19. stol. K nejcennějším a nejstarším stavebním článkům kostela patří pozdně románský, již mírně lomený ústupkový portál v severní zdi lodi kostela (z 1. pol. 13. století).
K západnímu průčelí kostela přiléhá mohutná hranolová věž, která byla těžce poškozena válečnými událostmi v 17. stol. Její dnešní neogotická podoba se zajímavým a netradičním zastřešením pochází z roku 1829.
GPS : 48°49'35.33"N 16°50'44.9"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8265317N, 16.8460444E

SOCHA SVATÉHO TEKLY
Barokní kamenná socha pochází z roku 1751.
GPS : 48.8263728N, 16.8457681E

KAPLE SVATÉHO CYRILA A METODĚJE
Historizující stavba z r. 1845, zbudovaná na románských základech. Původně se jednalo o tzv. křtící kapli, chránící zdejší pramen. Za vstupní částí se nachází krypta s nástěnnými malbami s cyrilometodějskou tématikou.
GPS : 48°49'34.1"N 16°50'45.1"E

SMÍRČÍ KÁMEN
GPS : 48.8264936N, 16.8454878E

BÝVALÁ RADNICE
Klasicistní budova radnice pochází z roku 1846.
GPS : 48.8260319N, 16.8456442E

SOUSOŠÍ PAMMY MARIE IMMACULATY SE SVATÝM FLORIÁNEM A VENDELÍNEM
Barokní kamenné sousoší, jehož autorem je Ignác Lengelacher, pochází z poloviny 18. století.
GPS : 48.8256211N, 16.8459386E

BOŽÍ MUKA
Boží muka pochází z roku 1851.
GPS : 48.8293636N, 16.8570925E
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 29 zobrazení
verastrnadkova
Obec Vrbice se nachází zhruba 12 km vjv. od Hustopečí, v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Žije zde přibližně 1 100 obyvatel. Jde o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti. Největší zajímavostí obce je soubor vinných sklepů. Jedinečné sklepy protkávající kopec Stráž v sedmi patrech.

Název
Název se vyvíjel od varianty de Vrbiz (1222), Michelsdorf (1269), Wyrbycz (1353), Wrbiczy (1381), Michelsdorf a Wrbicze (1675), Michelsdorf (1718), Wrbicze (1749), Michelsdrof (1751), Wrbitz a Vrbice (1846, 1872), Vrbice (1881) a Vrbice a Wrbitz (1924). Místní jméno je odvozeno od slova vrbí. Pojmenování je rodu ženského, čísla jednotného a genitiv zní Vrbice.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222. Pošta v obci byla založena 1. října 1967. V roce 2014 obec zvítězila v krajském kole soutěže Vesnice roku.

Samospráva
Po komunálních volbách v roce 2014 byl starostou zvolen Tomáš Bílek (Za Vrbice ještě krásnější). Ten ke dni 30. září 2016 rezignoval a na funkci navrhl dosavadního místostarostu Františka Poláška, který byl zvolen k datu ̟1. října 2016. Po komunálních volbách v roce 2018 se starostou stal opět Tomáš Bílek.

Pamětihodnosti
• soubor vinných sklepů
• Kostel sv. Jiljí
• Boží muka
• Socha svatého Aloise
• Pomník Rudé armády

VRCH ROVINY
GPS : 48.9108917N, 16.8827194E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 48.9126697N, 16.8847819E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9180453N, 16.8999303E

VĚTRNÝ MLÝN
Dřevěný větrný mlýn nedaleko hřbitova je replikou původních vrbických mlýnů stávajících v obci. Mlýn vysoký 5 metrů nikdy nebyl a nebude funkční.
GPS : 48.9184792N, 16.8992200E

MOHYLA MÍRU
Na památku osvobození obce za II. světové války byl postaven pomník na vrcholu Stráž. V jeho blízkosti je umístěno dělo z II. světové války.
GPS : 48.9177056N, 16.8991958E

KOSTEL SVATÉHO JILJÍ
Zbudovaný v letech 1913-20 v pseudorománském stylu. Vysvěcen 10. října 1920. Kostelu dominuje věž vysoká 36 m.
GPS : 48.9179436N, 16.8982622E

KAPLE SVATÉ ANNY
Pochází z r. 1870.
GPS : 48.9127144N, 16.8922661E
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2020
  • 19 zobrazení
verastrnadkova
Velké Bílovice jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 900 obyvatel.
Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 760 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice.

Příroda a okolí
Především severně a východně od města se rozkládá velké množství vinic a kolem 650 vinných sklepů ve 40 pojmenovaných sklepních uličkách tvořících samostatné vinařské "městečko".Dominantou Velkých Bílovic je kopec Hradištěk s kapličkou, nacházející se severně od města mezi vinicemi. Kaplička na vrcholu kopce je zasvěcena čtyřem svatým: sv. Urbanovi (patron vinařů), sv. Cyrilu a Metodějovi (patroni křesťanství v českých zemích) a sv. Václavu (patron českých zemí).
V blízkosti Velkých Bílovic se nachází rybníky Šísary a Velký Bílovec vhodné zejména k rybaření. Na jihozápad od města, za Podivínem, se nachází Přírodní park Niva Dyje a Lednicko-valtický areál, dále na západ pak CHKO Pálava a Vodní dílo Nové Mlýny.

Název
Velké Bílovice (historicky v němčině Groß Billowitz) jsou velké z toho důvodu, že patřily k největším osadám na bývalém břeclavském panství Lichtenštejnů. Sám název Bílovice pochází buď od jména mýtického zakladatele Biela (Bíla) a znamená ves lidí Bielových anebo název vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením z němčiny slova Waise - sirotek jako weisse - bílý.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, když po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně. Poté se zde vystřídalo mnoho majitelů, mezi nimi i Páni z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1416–1524 byla obec poprvé ve vlastnictví Lichtenštejnů.
Od roku 1532 až do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 patřila obec Žerotínům. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Žerotínové dali místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Protože zdejší Žerotínové patřili k jedněm z vůdců českého stavovského povstání proti Habsburkům, museli po Bitvě na Bílé hoře emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko.
Od roku 1638 až do roku 1848 byly Bílovice opět součástí panství Lichtenštejnů. Ti také dali v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický – nynější kostel Narození Panny Marie. Začátkem 20. století odešlo mnoho místních obyvatel do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provincii Chaco přistěhovalci z Velkých Bílovic založili tradici pěstování bavlny.
V době socializmu zde vzniká jedno z největších a nejznámějších družstev v Československu – JZD Mír Velké Bílovice, které sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR. Z tohoto důvodu sem také zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, z toho je vidět, že zde myšlenka družstevnictví hluboké kořeny nezapustila. Vše se vrátilo zpět k soukromému zemědělství.

Památky
• Habánské sklepy – Největší z nich, který byl postaven kolem roku 1614 Habány, najdeme směrem na Čejkovice v blízkosti rybníku Velký Bílovec. V současné době je ve vlastnictví společnosti Habánské sklepy s.r.o., zabývající se výrobou vína.
• Tvrz – Poprvé se uvádí až v roce 1417, ale jako již válkami poničená. Později byla obnovena a v polovině 16. století renesančně přestavěna Žerotíny. V 18. století byla tvrz upravena pro hospodářské účely. V současné době je veřejnosti nepřístupná.
• Kostel Narození Panny Marie – Postaven v letech 1764–1765 v barokním stylu.
• Městské vlastivědné muzeum – Zde je možné prohlédnout si místní archeologické nálezy, místní kroje, staré zemědělské nástroje a další zajímavosti spojené s historií města.

Pověsti
O Velkých Bílovicích je známo těchto šest pověstí, uvedených v knize Kde modrý plamének hoří :
• Polednice (společně s Moravským Žižkovem)
• Pidimužík
• Žerotínova deska
• Toufarské strašidlo
• Akáty u kříže
• Šafránová paní (více Podivín, než Velké Bílovice)

Kultura a slavnosti
• Tradiční krojované hody – Vůbec největší lidová slavnost ve Velkých Bílovicích. Hody začínají vždy první neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky místního kostela, a pokračují až do úterý. V sobotu před hody se ručně staví hodová mája. Úterní večer má maškarní pojetí. Hlavní slavnost probíhá v hodovou neděli, kdy mnoho návštěvníků i z daleka přijíždí obdivovat zejména krojovaný průvod, kterého se každoročně účastní více než 70 krojovaných párů (přes 150 svobodných domácích krojovaných). Na hodovém sóle v centru města hraje každý hodový den až do noci dechová hudba k tanci i poslechu. Součástí hodové slavnosti je také spousta kolotočů, stánků a atrakcí.
• Hodky - jinde také "dohrávky", nebo "dohrávání hodů", se konají druhou neděli po skončení hodů. Dříve se konaly hned první neděli po hodech, ale termín byl z důvodu krytí s hody v Moravském Žižkově přesunut. Po znovuvysvěcení žižkovského kostela a tudíž i přesunutí jejich hodů, zůstal termín hodek ve Velkých Bílovicích již nezměněn.
• Zahrávání hodů - známé též pod názvem "zahrávky", se konají měsíc před hody.
• Ze sklepa do sklepa – Tradiční putování za vínem, kdy více než 50 místních vinařů otevře v jeden den své sklepy pro návštěvníky. Je zajištěna autobusová doprava mezi sklepy a doprovodný program s dechovou a cimbálovou muzikou. Koná se v sobotu na přelomu března a dubna.
• Za vinařem do Velkých Bílovic – Další putování za vínem, ale tentokrát trvající celých 19 týdnů. Začíná koncem dubna a trvá až do začátku září. Od čtvrtka do středy mají otevřeno 3 různá vinařství prvních 9 týdnů konání akce (vedlejší sezóna) a potom 5 vinařství dalších 10 týdnů (hlavní sezóna). Postupně tak otevře své sklepy návštěvníkům až 50 různých místních vinařství.
• Výstava vín – Ochutnávka vín nejen místních vinařů, ale také vinařů z blízkého i vzdáleného okolí Velkých Bílovic. Koná se v místním Kulturním domě v sobotu na přelomu dubna a května.
• Letní slavnost autentických vín – Ochutnávka vín místních vinařů vyrobených netradičními autentickými postupy. Obvykle se koná poslední týden v červenci.
• Svatomartinská slavnost – Slavnost spojená s příjezdem sv. Martina na koni a následnou ochutnávkou mladých a Svatomartinských vín letošního ročníku. V rámci kulturního programu zahraje dechová i cimbálová muzika a zazpívají mužácké sbory. Obvykle se koná nejbližší sobotu po 11. listopadu (svátek sv. Martina).
• Soutěž ve vaření zelňačky – Více než 30 soutěžních družstev, místních i přespolních, soutěží o to, kdo uvaří nejlepší zelňačku. Zároveň se soutěží se koná také adventní jarmark. Soutěž se koná v sobotu, 1 nebo 2 týdny po Svatomartinské slavnosti. První ročník se konal již roku 2009.

Sportovní akce
• Vinařský maraton – Běžecký závod pro všechny pořádaný spolkem Báječné ženy v běhu. Běží se maraton i půlmaraton. Trasa vede mezi vinnými sklepy a vinicemi, převážně po cyklostezkách, mezi obcemi Velké Bílovice, Čejkovice a Vrbice. Dále se běží nesoutěžní rodinný běh s 1,5 km dlouhou trasou. Závod se koná poslední sobotu v říjnu.

Doprava
Jihozápadně od města probíhá trasa dálnice D2 s výjezdem na 41. kilometru na Velké Bílovice a Podivín.
Městem prochází dvě silnice II. třídy: II/422 a II/423.
Nejbližší železniční stanice se nachází ve 3 km vzdáleném Podivíně.

Místní samospráva
Od roku 2018 je starostkou Lenka Grofová (Nezávislí kandidáti). Zastupitelstvo města má 15 členů (8 za Nezávislí kandidáti, 4 za Sdružení nestraníků pro město a 3 za koalici stran KDU-ČSL a TOP 09).

Osobnosti
• Libor Zapletal (1920–1944), voják a příslušník výsadku Bivouac, popraven v Mauthausenu
• Marcela Melková (* 1971), poslankyně Poslanecké sněmovny a zastupitelka Středočeského kraje za hnutí ANO 2011
• Martin Hrdina (* 1978), interiérový architekt a grafický designér
• Antonín Osička (1888–1949), český anglista, básník a prozaik
• Johann Polach (1871–1942), český učitel a politik židovského původu, senátor meziválečného Národního shromáždění
• Václav Lebloch (1854–1924), rakouský a český politik, poslanec Říšské rady na přelomu 19. a 20. Století
• Svatopluk Sem (* 1973), operní pěvec v Národním divadle, držitel ceny Thalie za mimořádný jevištní výkon – Opera – muži (2018)

Velké Bílovice ve filmu
Velké Bílovice jsou již dlouho oblíbeným místem filmařů k natáčení filmů s tematikou víno. Natáčela se zde velká část trilogie „Víno“: Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Natáčelo se zde také mnoho scének filmu Bobule (2008).

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA JANA
GPS : 48.8580394N, 16.8991072E

NAUČNÁ STEZKA MEZI VINICEMI VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice. Naučná stezka vás seznámí se zajímavostmi Velkých Bílovic, vinařskou a vinohradnickou tradice i se současným životem vinařů. Stezku můžete projít jak pěšky, tak na kole.
Stezka začíná na hlavní silnici směrem na Čejkovice, kde naleznete první zajímavost - vřetenový lis jako unikátní památku a připomínku vinařské tradice. Po cestě se na informačních tabulích seznámíte např. s nejdůležitějšími bílými i modrými odrůdami révy vinné pěstovanými ve Velkých Bílovicích, porovnáte si způsoby obdělávání vinic dříve a dnes, uděláte si představu o stavbě klenutého sklepu nebo se dovíte jak správně degustovat víno. To vše je v každé zastávce podtrženo vyhlídkou na bílovské vinohrady.
Stezka vás zavede do uliček sklepní trati Belegrady. Nejstarší sklepy této trati leží ve třech patrových ulicích – Staré Belegrady, Desátková a Habánská. Výrazně mladší zástavbu vinných sklepů najdete v ulici Ke Špičáku, nejmladší sklepy tvoří 11 sklepních uliček nazvaných podle odrůd pěstovaných ve Velkých Bílovicích.
Stezka dále pokračuje kolem Machovy studny do sklepní trati Pod Předníma přes Náměstí sv. Jana. Informační tabule jednotlivých zastávek jsou zaměřeny na zvláštnosti lokalit, vinařské a vinohradnické tradice i na současný život vinařů v největší vinařské obci ČR. Příkré svahy nad touto zastávkou jsou jedny z nejlepších vinohradnických poloh ve Velkých Bílovicích a nazývají se "Pánské".
Zastávka Púrynský kříž vás přivede do nejstarší lokality vinných sklepů nazývaných Púrynky. Vinné sklepy, stojící po obou stranách svažité cesty vytváří charakteristický kolorit. Přes Náměstí sv. Martina, patrona mladých vín, se dostanete až do Ťuhýkova a odtud dále k zastávce Novosádská studna. Nedaleko odtud bylo v roce 1976 objeveno velkomoravské pohřebiště. Při další cestě mezi vinicemi se dostanete přes Bucňákovu dolinu až ke Kapličce na Hradišťku, kde v minulosti stávalo nejen drobné středověké opevnění, ale pravděpodobně také opevněné strážní místo Velkomoravanů. Od roku 2002 stojí na zmíněném vrcholku kaplička, která toto místo s výjimečnou vyhlídkou zviditelňuje, poskytuje obraz kulturní krajiny vinohradnického regionu a nabízí příležitost k zastavení a rozjímání.
Konec vinařské stezky "Mezi vinicemi Velkých Bílovic" se nachází u Habánských sklepů ve Velkých Bílovicích. Dochoval se zde původní klenutý sklep z druhé poloviny 16. století, který pro tehdejší majitele Bílovic, rod Žerotínů, postavili právě habáni - novokřtěnci, jak byli často nazýváni. Měli výrazný podíl na rozvoji vinohradnictví a vinařství v celém okolí, vynikali ale i v jiných oblastech, známá je například habánská keramika.
Délka : 9,1 km
GPS : 48.8583428N, 16.9080222E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8602931N, 16.9070472E

VRCH ZIMARKY
GPS : 48.8762578N, 16.8894853E

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ZIMARKY
Stráň se stepní loukou, na které roste silně ohrožený teplomilný druh katrán tatarský (ten je zároveň i evropsky významným druhem). Vyskytují se zde však i další vzácné rostliny, jako orchideje tořič včelonosný nebo vstavač vojenský.
Vyhlášená rozloha : 3,05 ha
GPS : 48.8755506N, 16.8851853E

KAPLIČKA SVATÉHO CYRILA A METODĚJE, SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉHO URBANA NA HRADIŠŤKU
Na vyvýšenině uprostřed vinic nedaleko Velkých Bílovic stojí kaplička Na první pohled zjistíme, že vršek Hradišťku byl vytvořen uměle prací lidí, kteří tu v dávných dobách žili. S myšlenkou postavit kapličku na Hradišťku přišli lidé z Velkých Bílovic už v roce 1945. V tomto roce 8. září došlo ale pouze na vysvěcení základního kamene pro stavbu kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje. Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze...
Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova. Vstupní bránu ukoval František Macinka z Velkých Bílovic. Antonín Zapletal z Velkých Bílovic veškeré práce řídil a má největší zásluhy na stavbě kapličky.
Svěcení kaple proběhlo 19. května 2002 Kaple byla v tento den zasvěcena sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi.
V prvním ročníku soutěže O lidech s lidmi pořádanou CpKP, týdeníkem Veřejná správa, Nadací OPEN SOCIETY FUND PRAHA a East West Institutem v roce 2001 byl projekt kapličky mezi sedmi oceněnými z 65 přihlášených.
Ke kapličce se lze dostat :
1) po silnici od Velkých Bílovic směrem na Velké Pavlovice, první odbočka uprostřed polí doprava - k Novosádské studni u odbočky doprava dolů, údolím v Úlehlích až na hranice katastru s Vrbicí, na odbočce do leva na křižovatce rovně.
2) po silnici z Velkých Bílovic směr na Čejkovice - velkopavlovická vinařská stezka - na vrcholu kopce za sklepy odbočit do leva, jet stále rovně po hřbetu kopce až téměř k Hradišťku, na křižovatce sjet z cyklostezkyVrbice - Bílovice doleva.
GPS : 48.8757567N, 16.8863622E
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 73 zobrazení
josefbela
Prodám Mercedes C220CDI kombi, rv 2013, 7 stupňový automat s řazení pádly pod volantem, v krásném stavu a skvělé výbavě Avantgarde se světlým polokoženým interierem - viz výpis výbavy z Cebie. Zakoupeno v DE, kde bylo servisováno v Mercedesu naposledy 9/2016, v Čechách servisováno v Mercedesu v 1/2018 ve Zlíně a pak v 5/2019 Mecedesu Praha. Pak servis jako olej, filtry, destičky se dělal mimo autorizovaný servis dle palubního ukazatele. Výbava např. elektrická okna a el. sklopná zrcátka, elektrický kufr, sklápěcí tažné zařízení, 3 zonová klimatizace, elektricky nastavitelná sedadla se vzduchovými dofuky, vyhřívané přední sedačky, sportovní multifunkční volant, parkovací senzory, navigace, hlasové ovládání, bluetooth handsfree, prémiová audiosestava Harman/Kardon se subwooferem v kufru a integrovaným harddiskem pro uložení písniček v MP3, CD/DVD přehrávání, možnost vstupů SD karty, USB a bluetooth audio zdroje, START/STOP systém, jízdní režimy ECO a SPORT, systém inteligentního autonomního řízení DISTRONIC PLUS, který obsahuje adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, hlídání jízdy v pruzích, asistenta bdělosti, rozpoznávání dopravních značek, nouzové brždění, ESP, ABS, automatické přepínání dálkových/potkávacích světel, inteligentní BiXenony ILS, LED denní svícení, ALU 17, zánovní letní i zimní pneu.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2020
  • 36 zobrazení
fototereba
Tetokráte to byla v podstatě "Vltavská sešlost", protože se dostavili dokonce čtyři modely vltavských bočnokolesových parníků "VLTAVA". Od nejmenšího 600 mm dlouhého - postavený podle plánku MODELÁŘ č. 81 od Jirky Kaliny, druhý model 1080 mm byl od Josefa Kubeše, třetí byl velikostí něco mezi druhým a posledním cca 1500 mm a ten čtvrtý pana Řezníčka byl dlouhý úctyhodných 1890 mm. Takže se bylo na co koukat a hlavně obdivovat krásnou stavbu těchto vltavských skvostů. Na vodě sice byly vidět pouze dvě Vltavy a to v hlavním defilé všech lodí, které bylo naplánováno a taky odstartováno v 11:00 hod. Celkem se sešlo 19 lodí, ale jezdilo jich jen 13. Byla k vidění i krásná loď Jirky Voráčka "RUDÁ SMRŠŤ" s parním pohonem. Byla to sice jediná pára, ale fakt perfektní, tak jak to Jirka dovede. Mezi dospělákama bylo vidět i modelářský potěr, který ovšem volil na jezdění pozici v sedě na molu.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=LIleYDOBDmM&feature=emb_logo
https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=6E41t9fgbBc&feature=emb_logo
https://www.youtube.com/watch?v=fVm5SCt7ZnQ&feature=emb_logo
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 408 zobrazení
marekm68
Praha - 29. 7. 2020
Magazín ŽONGL - napsali o nás ....
JAK KLOKANI DOSKÁKALI K MISTROVSKÉMU TITULU

Nový ročník Superligy v plážovém fotbalu mužů se díky koronavirové situaci v Česku rozeběhl o něco později, než bylo doposud běžné. Bylo 11. července, kdy mohli poprvé vyběhnout bosí fotbalisté na žhavý písek, aby změřili své síly a připsali si první body do ligové tabulky. V předešlých ročnících jsme již v tomto období znali ligového krále.
A toto nebyla jediná změna, která se v lize plážového fotbalu odehrála. Boje se přesunuly z Ladronky do sportcentra Na Korábě. K tradičním celkům Slavii Praha, Bohemians 1905, Ladronce Praha a Dukle Praha, které změřily své síly v loňské Final Four, přibylo několik nových celků. Superliga se rozrostla ze sedmi účastníků na osm.

Nováčky ročníku byli BSS Praha a BS Morgan Commando Teplice. Vesničani si změnili jméno na BS Villagers Uherské Hradiště a slovenský tým BSS base nově nesl jméno BS ViOn Slovakia.
Systém soutěže se nezměnil. Boje v základní části byly naplánovány každý s každým. Poté nejlepší čtveřici čekalo porovnání sil v závěrečném finálovém dni. Původně mělo být dvoudenní, ale kvůli pandemii a hlavně vyjednání přímého přenosu z Final Four Českou televizí, se muselo vše urychlit. Všech sedm kol se muselo vtěsnat do děti dnů a Final Four pouze do jednoho. Pojďme se nyní poohlédnout a připomenout si třítýdenní program, náročný nejen pro hráče, ale i organizátory.

Úvod ligy ve vysokém tempu
Úvodní zápas Superligy měly na svědomí celky Ladronky a Bohemians. V tomto duelu dvou pražských celků nabídli hráči divákům doslova gólovou pochoutku. Hnedle trojici hráčů se povedlo vsítit hattrick - Martinu Dlouhému z Ladronky a dvojici Bohemáků - Filipu Vyhnalovi se Zdeňkem Slámou. I díky zkompletování hattricků obou Klokanů v poslední třetině dokázali Bohemian nepříznivý stav otočit a nakonec zvítězili 7:6.

Debut obou nováčků nebyl úspěšný. Slovenský celek ViOn Slovakia podlehl Slavii 2:4 a slavističtí mladící vysoko 4:15 týmu Bohemians. ViOn prokázal svou sílu a ukázal, že nebude jen do počtu. Zato celek BSS Praha plný mladých hráčů sbíral cenné zkušenosti. Tento zápas se stal nejbrakovějším z celé základní části, potažmo celého ročníku. Víc jak devatenáct branek nikde jinde nepadlo. Bohužel pro BSS Praha je obdržených patnáct branek také prim. Z pohledu Bohemians je to však poněkud veselejší číslo. Pod vršovický brankostroj se podepsalo šest Klokanů, z toho Pavel Stejskal přesně trefil čtyřikrát, jeho kolega Milan Boček dosáhl hattricku. ViOn druhý hrací cen pořádně vystrčil drápky. Upozornil na sebe střelec Pavol Hrnčiar, který vstřelil v české lize svůj první hattrick. Slovenskou družinu se také povedlo rozšířit o jedno zajímavé jméno. Superligu si zahrála hvězda švýcarského plážáku obránce Curychu Adrien Salpeter. Nicméně Švýcar s českými kořeny odehrál pouze jeden hrací víkend, přivodil si zranění a do dalších bojů již nezasáhl. Zajímavý výkon podaly také Teplice. Ty do Prahy přicestovaly značně oslabené, pouze s pěticí hráčů do pole. Přesto Severočeši zvládli ukočírovat zápas s Duklou do vítězného konce. Bývalý armádní celek nezvládl využít svou početní převahu a prohrál vysoko 1:7.

Náročný SUPERVÍKEND
Druhý hrací víkend byl nabytý zápasy od rána až do pozdního odpoledne. Celkem čtyři hrací kola a porce sedmnácti zápasů byla pro všechny zúčastněné velmi náročná. Odehrát v písečném ringu čtyři zápasy v sobotu i v neděli je velmi vysilující. Bylo jasné, že po tomto víkendu by mohla být odhalena část postupujících celků do finálové top čtveřice. Avšak v tak nabytém programu se může přihodit cokoliv, takže favoriti nemají nic jasného. Obzvláště v plážovém fotbale se skóre přelévá z jedné strany na druhou i za běžných podmínek. Co nám tedy přinesl onen supervíkend?
V úvodu sobotního dne Dukla potrápila mistrovskou Slavii, které nakonec podlehla 3:5. Radovat se mohla konečně také Ladronka, které čtyřmi přesnými trefami dopomohl k vítězství 7:5 nejlepší český plážový fotbalista loňské sezony Tomáš Huráb. Dalším hattrickem si upevnil první příčku sniper z ViOn Slovakia, když porazili mladíky z BSS Praha 6:0.
Hráči Bohemians navázali na vítěznou šňůru z předešlého víkendu a snadno získali skalp Teplic (7:0) a posléze pražské Dukly (9:2). S vysokým celkovým skóre 38:12 snad nikdo nepochyboval, že by se neprobojovali do finále. Avšak ti nejtěžší soupeři je čekali ještě v neděli. Teplické Commando se zřejmě rozhodlo, že početní oslabení jim dopomůže i tentokrát k vítězství. Dlouho to vypadalo nadějně. Zápas s ViOn Slovakia dospělo až do prodloužení, které zvládli lépe Slováci, a to 6:5. První vítězství si připsali také Vesničani z Uherského Hradiště, kteří si smlsli 4:1 na otloukánku ligy, mladíkům z BSS Praha. Slavia držela krok s Klokany a smázla Ladronku vysoko 10:2. Bohemians v neděli prodloužily sérii vítězství, když zprvu porazily 5:3 naše východní sousedy a posléze 11:3 moravský celek. Avšak to nejdůležitější utkání teprve mělo přijít - vršovické derby proti pražské Slavii. Kvůli posunutí termínu finálového dne se oba celky domluvily na předehrávce.
Byl to zápas kdo z koho, protože pro oba celky to byl již poslední zápas základní části Slavia skončila těsně druhá, když porazila ještě před derby své mladé soukmenovníky 9:0 a Teplice 9:1. Třetím postupujícím se stal slovenský celek, který sice prohrál i druhý nedělní zápas s Duklou 7:9 po prodloužení, avšak dostatečný bodový zisk z minula ViOnu zajistil třetí příčku.
Po supervíkendu s postupem do Final Four nemohly již počítat celky BSS Praha a Villagers. Naopak Ladronka a Teplice musí čekat na zaváhání Dukly, která má postup ve svých rukách.
A tak los základní části poslední herní soboty přichystal hned od úvodu bitvu, která nám měla prozradit posledního postupujícího. Jasný favorit, pražská Dukla, se postavil celku, který doposud v Superlize nezískal ani bod – BSS Praha. Jenže Dukla tlak
okamžiku nezvládla. Téměř celý zápas dotahovala, až na řadu přišlo tříminutové prodloužení a poté i penalty. V nich zvítězili mladící ze Slavie 5:4.
O posledním postupujícím si to nakonec mezi sebou rozdali Teplice s Ladronkou. Severočeské Morgan Commando zkrátka doplatilo na svůj šestičlenný, zúžený kádr. I když v minulosti byly oba týmy několikrát vyrovnanými soupeři, z vítězství se radovala Ladronka. Zkušení hráči Ladronky zvítězili těsně 6:5 a přeskočili tak Duklu.
Finálová čtveřice byla dána. Bohemians, Slavia, ViOn a Ladronka. Nejlepším střelcem základní části se stal se čtrnácti zářezy v sedmi utkáních již několikrát zmiňovaný Pavol Hrnčiar z ViOn Slovakia.

Final Four pod dohledem kamer
Všechny finálové zápasy od semifinálových bojů až po finále odvysílal sportovní kanál České televize. V prvním dopoledním semifinále proti sobě stanul první a čtvrtý celek tabulky. Bohemians proti Ladronce. I když první třetinu zvládla lépe Ladronka, z výhry 6:3 se nakonec radoval vršovický klub. Druhé semifinále nám připravilo konfrontaci českého a slovenského plážového fotbalu. Slavia od začátku diktovala tempo hry a vedla v polovině utkání vysoko 5:0. V ten moment začal ViOn vzdorovat a pomalu přehrávat úřadujícího mistra. Slováci snížili, že byl rozdíl skóre pouze o dvě branky. Na obrat byl však pozdě, sešívaní si výhru již utéct nenechali. Zápas tedy skončil totožně, také 6:3 pro Pražany.

V boji o medailové bronzové místo vstoupil ViOn proti Ladronce úchvatně. V prvním poločase vedl o tři branky a vezl se na vzrůstající vlně, na kterou nasedl ještě v závěru zápasu se Slavií. Ladronka urputně bojovala, avšak zvrátit nepříznivý stav se nepovedlo a do třetice svítilo na světelné tabuli skóre 6:3.
Kdo sledoval i loňské velké finále, zažil deja vu. O titul bojují oba pražské celky z Vršovic. I letos jako v loni první střetnutí v základní části vyšlo lépe Bohemians. V loňském finále tuto prohru Slavia Klokanům vrátila výhrou 6:3 a získala tak mistrovský titul. Jaký scénář byl přichystán pro to letošní? Oba celky si hodně věřily, ale vítězem může být jen jeden. Loňské skóre ledasčemu nasvědčovalo…

Jenže se opakovalo to, co se událo v základní části. Urputná, taktická bitva, která držela dlouho bezbrankový stav. Až koncem druhé třetiny rozvlnil slavistickou síť klokan Martin Boček. Začátkem třetí třetiny srovnal hlavou Dominik Andrle. Jenže Bohemians mají ve svém kádru experta na slavistickou obranu. Je jím David Radosta. Ten sešívaným v základní části vstřelil hattrick a nyní, do velkého finále, si nechal ještě dva přesné zásahy.

Titul a mistrovský pohár se tak stěhuje jen kousek, Od červenobílých k těm zelenobílým Vršovickým. Nejlepším střelcem letošní Superligy se stal Pavol Hrnčiar u ViOn Slovakia, který v devíti utkáních vstřelil šestnáct branek. Nejlepším hráčem byl zvolen český reprezentant Lukáš Trampota ze Slavie a cenu pro nejlepšího brankáře sezony si odnesl Patrik Malina z Bohemians.
Final Four, a nakonec i krásného letního počas, si užili nejen fanoušci přímo Na Korábě, ale i diváci u televizních obrazovek. Nádherné akce a spoustu krásných branek. Nejen to. Příjemná atmosféra, letní počasí v doprovodu skvělých hudebních pecek dělají ze Superligy jednu velkou party. Tak co, zavítáte i vy na příští ročník?

Zdroj: www.zongl.cz
Odkaz na magazín: https://zongl.cz/wp-content/uploads/…/07/Magaz%C3%ADn-18.pdf
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2020
  • 19 zobrazení
kajdule
Tak barvitě jsem před časem líčila Rýchory Káťě z turisťáku, až tam vzala svého tatínka, mého turistického vedoucího, který mě před více než 30 lety učil lásce k chození po československé přírodě, a svého syna. A tak tu byl nápad vydat se tam na otočku za nimi... Ze dne na den, popadla jsem batoh a vydala se vstříc rýchorskému dobrodružství. Také po roce a půl zase vidět Rýchory, jeden z nejkrásnějších koutů naší vlasti, který znám. Tentokráte v letním obalu. Že se pouť tímto tajemným krajem povedla, vyčtete zcela jistě z přiložených fotografií. "Kde budeš dnes spát, Kačenko? Přeci u vás, Ájo..." Tam, kde jsou hvězdy nejsvítivější... Vzduch nejčistší... Lesy nejtajemnější... Louky nejprostornější... Výhledy nejkouzelnější... Mraky nejdramatičtější... Vánek nejsvěžejší... Vzpomínky nejkrásnější...

Ráno se budím brzy, po tom včerejším pivku nemohu dobře spát. Budík mám na 5:45, ale vstávám v půl šesté. Vyrážím, venku je krásně, bude to jistě hezký den. Na autobusovém nádraží jsem brzy, v hlavě mi vrtá jedna myšlenka, a to, zda pojede nějaký ten spoj do Žacléře. Web mi nechtěl žádný spoj najít. Osud to vyřešil za mě, ten můj autobus má konečnou ne v Trutnově, ale v Horním Maršově. Tak mě nečeká 14 km, ale pouze 4 pohodové km. Půjdu cestou, kterou jsem ještě nikdy nešla. Tenkrát z Trutnova v tom silném dešti, to byl zážitek, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Déšť mám ráda... 3 h v autobuse, kopečky se ukazují, projíždíme Janskými Lázněmi, kde jsme byli s Adamem po jeho nemoci a já tam objevila ten tajemný kraj a poprvé spatřila ceduli Rýchory. V tu chvíli jsem si řekla, že se tam vrátím a to místo objevím... Dost často se mi myšlenka spojí se vzpomínkou na minulé návštěvy hor. Píši Petře Č. a ona mi hned volá zpět. A tak spolu hovoříme a domluvíme se na zítřejší kávu v Trutnově. Pak píši Stáně a také Honzíkovi. Píše Petra, že mi nechala na smrku u zastávky dáreček. To je milé. Pan řidič nechce nic za prodlouženou jízdu a já vysedám v Maršově. Fotím starý zámek, chce se mi hodně čůrat, a tak jdu do penzionu na kofolu a na zelňačku. Je 11 h. Koukám do mapy, někde jsem zapomněla banán a už ho pak nenajdu. Vybírám si knihu v Knihbudce na autobusové zastávce a u smrku si vyzvedávám pomerančové TicTac od Petry... Vydávám se vzhůru ke hvězdám, tedy k mé milované Rýchorské boudě. Jirka netuší, jaké bude mít překvápko. Jirka je můj turistický vedoucí, který mě před více než 30 lety začal předávat lásku k chození po československé přírodě.. Jeho dcera Katka si vzala na základě mého doporučení kontakt na Áju. Na tu se také moc těším. Asi ani nečetla, že bych ráda 1 nocleh... Cesta z Maršova je krásná, kopce, louky, na jedné z nich odpočívám. Zastavil se tu čas. Nikde ani živáčka, jen já hory a les. A to přesně jsem si moc přála.. Je mi moc hezky a těším se na věci příští...  Před Boudou sedí Ája a přivítá mě s otevřenou náručí. Vyprávím jí důvod své cesty a ona se ptá, kde dnes spím. Já na to, že tady a ona, že jasně, že to  hned vyřídíme. Chvíli si povídáme o tom, jak se máme. Jdu do bufetu na kávu a najednou vstupuje Jirka. Zdravím ho a on mě obejme. "Ani se na Tebe nemohu zlobit, když je tu tak krásně.." Včerejší cesta ze Žacléře ho totiž totálně vyčerpala. (Později se dozvídám, že to vzali prudce po zelené, místo pozvolna po žluté…) Moc se mu tady líbí. Povídáme si a za chvíli se objevuje i Katka se synem Honzíkem. Jdeme na vyhlídku, ještě s jednou starou paní a pak se vydávám do zdejšího pralesa. Je krásné podvečerní slunce a já během své procházky za celé 4 km nikoho nepotkám. Je mi tak hezky. Pořád je teplo, na krátký rukáv. Přicházím před 18 h, jdeme na večeři. Máme výborné knedlíky s lesním ovocem. Přelité ovocnou šťávou, domácí, mňam. Po večeři jdeme ke studánce a ještě obdivujeme vlastně stále dokola tu zdejší květenu. Měl by tu kvést žlutý hořec, nepodobný tomu klasickému modrému.. Napiji se ze studánky, kde je voda průzračná a horsky ledová. Prohodíme pár slov na pokoji u Jirky. Dám si po 20 h sprchu a se zapadajícím sluncem zapisuji poznámky ke dnešnímu dni. Krásný výlet, krásné scenérie, krásná setkání, červené tváře, skvělé světlo a já si jdu ještě přečíst pár stránek z knihovny na zastávce (Knihbudce) v Horním Maršově. Tak dobrou a moc díky za tento kouzelně a plnohodnotně strávený den.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2020
  • 141 zobrazení
marekm68
Praha / Sportcentrum Koráb - 19. 7. 2020
SUPERLIGA - 7. kolo - základní část
BS Bohemians Praha 1905 - BS Slavia Praha
3 - 2 ( 0 - 1, 0 - 1, 0 - 3 )
Gólman Bohemky chytá penaltu Slavie

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Andy Körtvelyesi, David Radosta, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly: Radosta / 3x
Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5409/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 19. 7. 2020
SUPERLIGA - 6. kolo - základní část
BS Villagers Uh. Hradiště - BS Bohemians Praha 1905
2 - 11 ( 1 - 0, 2 - 7, 0 - 4 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Andy Körtvelyesi, David Radosta, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Róbert Hustý

Góly:
Malina / 13'
Radosta / 32'
Boček / 15', 18', 24', 30'
Vyhnal / 24', 24'
Folejtar / 19'
Hustý / 18', 31'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5404/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 19. 7. 2020
SUPERLIGA - 5. kolo - základní část
BS Bohemians Praha 1905 - BS ViOn Slovakia
5 - 3 ( 1 - 0, 4 - 2, 0 - 1 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Andy Körtvelyesi, David Radosta, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly:
Boček / 9'
Stejskal / 14', 22'
Hemzáček / 34'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5402/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 18. 7. 2020
SUPERLIGA - 4. kolo - základní část
BS Dukla Praha - BS Bohemians Praha 1905
2 - 9 ( 0 - 0, 2 - 5, 0 - 4 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Andy Körtvelyesi, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly:
Malina / 25'
Körtvelyesi / 20'
Boček / 18', 24', 28'
Vyhnal / 32'
Folejtar / 20'
Stejskal / 23'
Hustý / 34'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5394/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 18. 7. 2020
SUPERLIGA - 3. kolo - základní část
BS Morgan Teplice - BS Bohemians Praha 1905
0 - 7 ( 0 - 3, 0 - 3, 0 - 1 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Andy Körtvelyesi, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly:
Boček / 20'
Vyhnal / 8', 12', 16'
Hemzáček / 6, '18', 32'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5393/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 12. 7. 2020
SUPERLIGA - 2. kolo - základní část
BS Bohemians Praha 1905 - BSS Praha
15 - 4 ( 5 - 0, 4 - 2, 6 - 2 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Zdeněk Sláma, Martin Boček, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Pavel Stejskal, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly:
Sláma / 8', 34'
Boček / 7', 24', 31'
Vyhnal / 24', 35'
Stejskal / 6', 29', 31', 33'
Hemzáček / 1', 6'
Hustý / 13',14'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/5389/

---

Praha / Sportcentrum Koráb - 11. 7. 2020
SUPERLIGA - 1. kolo - základní část
Ladronka Praha - BS Bohemians Praha 1905
6 - 7 ( 3 - 1, 2 - 2, 1 - 4 )

BS Bohemians Praha:
Patrik Malina, Zdeněk Sláma, Filip Vyhnal, Michal Folejtar, Roman Hemzáček, Róbert Hustý

Góly:
Sláma / 13', 26', 33'
Vyhnal / 1', 16', 34'
Hustý / 26'

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/event/bs-ladronka-praha-vs-bs-bohemians-1905/

---

BOHEMIANS OVLÁDLI ZÁKLADNÍ ČÁST! DO FINAL FOUR MÁ NEJBLÍŽE DUKLA
SUPERvíkend je za námi. Mužská Superliga v plážovém fotbale má za sebou náročný sobotní a nedělní program, během něhož se odehrálo dohromady 17 zápasů. Před posledním hracím dnem už známe tři jisté postupující do Final Four – Bohemians, Slavii a ViOn Slovakia. Ve hře o poslední postupové místo jsou ještě tři kluby, nejblíže do finálového turnaje má Dukla.
Základní část už mají za sebou čtyři celky, které se dohodly na předehrávkách posledního kola. Před posledními třemi zápasy se tabulka rozdělila na tři části. Trojlístek Bohemians, Slavia a ViOn Slovakia už mají jistý postup do Final Four, naopak dvojice Villagers Uherské Hradiště a BSS Praha už postoupit nemohou. O poslední flek ještě svedou bitvu Dukla, Ladronka a Teplice.

Vítězem základní části se stali hráči Bohemians. „Klokani“ si v neděli nejdříve poradili s ViOn Slovakia (5:3), poté po nepovedené první třetině bez obtíží přehráli „Vesničany“ 11:3.

I kvůli dřívějšímu termínu Final Four se Bohemians dohodli se Slavií na předehrávce posledního kola. V posledním nedělním utkání tak došlo na šlágr celé základní části a reprízu loňského finále. Utkání nabídlo taktickou bitvu, ve které si dlouho lépe vedli „sešívání“. Dvoubrankové vedení po dvou třetinách ale neudrželi a v závěrečném dějství otočil skóre hattrickem David Radosta.

Slavia půjde do Final Four z druhého místa po základní části. Ještě před prohrou s Bohemians si v neděli totiž drtivě poradili s BSS Praha (9:0) i Teplicemi (9:1). V úžasné formě se předvedl reprezentant Lukáš Trampota, který ve třech nedělních utkáních nasázel osm branek a vyhoupl se mezi nejlepší střelce soutěže.

Jistotu postupu mezi finálovou čtyřku má i ViOn Slovakia. Slovenský tým nicméně v neděli ze dvou utkání nezískal ani bod, když prohrál s Bohemians a následně i v nejnapínavějším utkání dne a možná celé základní části Dukle 7:9 po prodloužení. S 11 body drží ViOn aktuálně třetí místo.

Před jediný slovenský tým v české soutěži se nicméně ještě může posunout právě Dukla, které k posunu i jistotě postupu do Final Four stačí v posledním utkání porazit zatím bezbodové mladíky z BSS Praha.

Ve hře o postup ještě zůstávají Ladronka (6 zápasů, 6 bodů) a Teplice (5 zápasů, 4 body). Oběma týmům nicméně zbývá jen čekat na zaváhání Dukly. Mimo hru o postup už zůstávají Villagers Uherské Hradiště a BSS Praha.

Nejlepším střelcem Superligy zatím stále zůstává Pavol Hrnčiar z ViOn Slovakia, který v sedmi zápasech nasázel 14 branek. Na druhém místě už je Lukáš Trampota ze Slavie (13 gólů), za nímž následují opory Bohemians – Martin Boček (12 gólů) a Filip Vyhnal (11 gólů).

Základní část Superligy zakončí dohrávané zápasy v sobotu 25. července. Program ve sportcentu Na Korábě odstartuje až odpoledne v 15 hodin. Hned v neděli pak bude následovat Final Four, všechny čtyři zápasy odvysílá v přímých přenosech ČT Sport!

Zdroj: https://www.beachsoccer.cz/bohemians-ovladli-zakladni-cast-do-final-four-ma-nejblize-dukla/
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2020
  • 35 zobrazení
svermovacek
Hned po snídani chytla vedoucí mlsná a děti jim musely upéct dorty. Podle receptu musely přinést všechny potřebné suroviny poházené po lese. Před obědem jsme se ještě pořádně zřídili u masa, tedy hry, kdy je nutné vystrčit z kruhu všechny soupeře, než to zvládnou oni. Odpoledne jsme dali zabrat nožkám, šli na dlouhou procházku zakončenou klasickou šlachou. A aby nestrádal mozek, zavařili jsme i mozkové závity v podobě "kvízu sedmi hemisfér", který se týkal hned několika kategorií jako například anatomie, dějepis, popkultura, atd.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2020
  • 263 zobrazení
prodejvozuchomutov
#Renault#Laguna#Benzín#2003#Sedan#Nová#STK#Nové#rozvody#Strojně#Vyčištěno#Šedá#Barva

Renault Laguna 1,8i 88KW DIGITÁLNÍ KLIMATIZACE, PALUBNÍ PC

Prodám Renault Laguna 1,8i 88KW rok 2003 najeto 152tis.km poctivé!!

Bližší informace na telefonním čísle +420777125325

-ORIGINÁLNÍ AUTORÁDIO NA CD, DIGITÁLNÍ KLIMATIZACE, PALUBNÍ POČÍTAČ, PARKOVACÍ ASISTENT...

Karoserie: sedan
Najeto: 152.740 KM
Palivo: benzín
Obsah: 1 783 ccm
Výkon: 88 kW
Rok výroby: 2003
STK platné do: 06/2022
Převodovka: manuální
Servisní kniha: ano
Klimatizace: ano(digitální)
Dovoz z Německa

-Cena: 39.000,-

- Výbava:

ABS, ESP, posilovač řízení, centrální zamykání na DO, 10xairbag, alarm, imobilizér, digitální klimatizace, 4xel.okna, el.zrcátka, originální autorádio na CD, 5-ti stupňová převodovka, zadní stěrač, nastavitelné sedadlo, manuální převodovka, nastavitelná sedadla, palubní počítač, nastavitelný volant……

-Vozidlo je nyní nově dovezeno ze SRN
-Nyní po nové STK platné do 06/2022
-S vozidlem je možnost ihned odjet
-Kupujicí platí pouze 800,- za přepis vozidla
-Možnost prohlídky v osvětlené hale
-Prohlídka a případný prodej i o víkendu dle telefonické domluvy
-Vozidlo je strojně vyčištěno
-Vozidlo je velmi zachovalé nijak neponičené ve velmi pěkném stavu
-Na vozidle dělány rozvody včetně vodní pumpy při 90tis.km ve značkovém servise Renault..
více  Zavřít popis alba 
  • 8.6.2020
  • 40 zobrazení
klauzury20
1. Důvod zvoleného tématu
Nejdříve ze všeho bych chtěla vysvětlit důvod, proč jsem si vůbec vybrala vytvářet hrníčky. Rozhodně to nebyl můj první nápad na téma, ale všem předešlým nápadům scházelo osobní vyjádření. Něco, co mám ráda, dá se to se mnou spojit, nebo co by mě vystihovalo. Nechci tu psát, že hrnek vystihuje mou osobnost (tak prázdná nádoba nejsem), ale pokud mě někdo zná, tak rozhodně ví, že bez čaje by můj den nefungoval. Ať už s ním začíná anebo končí. Nejlépe černý čaj s medem a citronem provází celý můj život. A tím vzniklo spojení v mé hlavě: udělám hrnečky!
2. Koncept
Když už byl základní nápad vymyšlený, bylo potřeba vymyslet, jak udělat z hrnku umělecké dílo a také dodat dílu důležitý „mesidž“. Nejdříve jsem měla v plánu udělat čajový servis ve stylu sedmi smrtelných hříchů (7 hrnečků a konvička). Na nápadu se mi líbil kontrast decentního britského zvyku pití čaje o páté a vyobrazení nejhorších lidských vlastností. Tento nápad jsem ale při každém přemýšlení víc a víc zavrhovala. Všechno se začalo zdáti být komplikované, a přicházeli otázky typu: Jak ztvárnit hněv nebo závist? Jaká by měla být konev? Má to nějaký smysl?... a proto jsem musela začít přemýšlet o lepším nápadu.
Ten přišel z nenadání úplně sám. Jednoho dne jsem si připravovala cereálie a upadla mi má oblíbená miska. Na zemi se rozpadla na čtyři části. Chtěla jsem ji slepit, ale moc mi to nešlo, tak jsem jako správná kreativní žena začala vyhledávat, jak slepit misku a přišla jsem na zajímavé japonské umění jménem kintsugi. Tím bylo celkem jasno. Budu spravovat rozbité věci.
3. Kintsugi
Kintsugi také známé jako kinsukuroi je japonské umění spravování rozbité keramiky lakem smíchaným se zlatým, stříbrným nebo platinovým pudrem. Původ má pravděpodobně už v 15.století, kdy japonský šógun Ashikaga Yoshimasa poslal do Číny na opravu čínskou čajovou misku. Ta se mu vrátila opravená kovovými sponami. Z opravy byl nešťastný, a tak najmul pár řemeslníků, aby zkusili opravit misku sami a ti přišli s nápadem vzhledově lepší opravy. Keramické nádoby se zlatými švy jsou známé pro japonský čajový obřad – chanoyu.
Jako většina japonského umění je i kintsugi úzce spjato s filozofií. V tomto případě hlavně ukazuje na hledání krásy v chybách, dokonce vyzdvihování chyb a poukazování na ně. Dále také nezbavování se předmětů s jistou historií...
více  Zavřít popis alba 
  • 8.6.2020
  • 272 zobrazení
d-masek
Takhle nějak vypadá ideální zážitek z filmů a muziky: https://www.youtube.com/watch?v=onKVnUP5QsQ&t=5m30s

1) Potřebujete subwoofer minimáloně 60W RMS (ideálně 100W až 200W RMS) s rozměry né menšími než 30x30x30cm (objemem bedny kolem 25L nebo více). S menším subwooferem se obvykle moc parády udělat nedá.

2) Pokud je zdrojem signálu pro subwoofer Hi-Fi věž nebo cokoli s udávaným frekvenčním rozsahem 50Hz až 20kHz, budou ty požadované nízké frekvence pod 40Hz v signálu pravděpodobně chybět a bude potřeba zesílit úroveň jejich signálu externím LowPass filtrem s vysokou strmostí filtrace, voženým mezi věž a subwoofer - funguje to velmi účinně a o tom je právě tohle album.

3) Pokud ani s filtrem nechce subwoofer zprostředkovat ohromující mohutné dunění a maximum hlasitosti má někde na vyšších tónech, lze ho přeladit níž pár jednoduchými způsoby současně.
a) Přehodit přes subáč několik naskládaných ručníků ze strany, kde je reproduktor - tím se jakoby zvýší hmotnost membrány a klesne její rezonanční frekvence - ven projdou s větší intenzitou jenom pomalejší kmity (hlubší tóny). Rychleji s tou přidanou hmotností na vysokých tónech kmitat nedokáže.
b) Zmenšit průměr bassreflexu nebo zvětšit délku (nebo udělat obojí), protože co vytlačí reprák ven, to hned nasaje z druhé strany trubkou zpátky a proto je efekt obyčejného bassreflexu pro super hluboké tóny dokonce nežádoucí. Oproti tomu prodloužený bassreflex znamená i delší sloupec vzduchu s mnohem větší setrvačností, takže když jde reprák ven, sečte se to i s tou rozjetou opožděnou setrvačnou tlakovou vlnou z trubky a efekt sčítání vln pak funguje i pro super-hluboké tóny. Nejjednodušší způsob, jak to prodloužení provést a dosáhnout přeladění níž, je nacpat do bassreflexu pěnovou trubku a nebo několik menších vedle sebe - používám k tomu izolaci na topenářské trubky. Do svého subwooferu Sencor SCS WA1203 jsem nacpal trubku TUBEX PPR - pěnový polyetylen 40 x 9mm v délce 15cm. Průměr vnitřní díry bassreflexu je teď jen něco kolem 3cm a hrany na obou koncích pěnové trubky jsem ostříhl a zabrousil smirkem, aby proudící vzduch o žádné hrany nesvištěl. Celá pěnová trubka je nacpaná dovnitř, takže konec je zároveň s původním bassreflexem (nečouhá ven) a navíc je ta pěnovka v barvě subwooferu (tmavě šedá), takže i esteticky to vypadá dobře.

Subwoofer SCS WA1203 mi s tím teď v autě slyšitelně zahraje dokonce od 18Hz! Název Ultimate na něj sedí na 100%. Žádnej jinej subáč v okolí neduní tak extrémně mohutně hluboko (pozná se to při dobře nadupaný muzice, né každá skladba obsahuje tak nízké tóny). Váš nově vytuněný bassreflex si vyzkoušíte, když při youtube nahrávce "Subwoofer test, from 350Hz to 15Hz" párkrát střídavě zacpete a uvolníte bassreflex rukou - s uvolněním poznáte rozdíl v hlasitosti každého basového tónu a ladíte délku trubky tak, abyste dostali posílení na požadované spodní frekvenci a delší trubku už nedáváme, zbytečně by snižovala účinnost na vyšších tónech. Nejlépe se to ladí se zvukovým generátorem online, od 17Hz do 35Hz: http://www.szynalski.com/tone-generator

Stejně tak jsem přeladil níž i domácí subáč Sony SA-WMS5. Doprostřed obdélníkové díry stačilo nacpat dovnitř 3 menší pěnové izolační trubky vedle sebe v délce 55cm s vnitřním průměrem asi 2,4cm. Spodní frekvence už nekončí na 26Hz, ale jde až k mohutně dunivým 19Hz. Mikrofon to těžko zachytí a většina sluchátek nebo repráků u PC vám to těžko přehraje, tohle se musí pocítit na vlastní kůži. Při plné hlasitosti se teď klepou i dveře nebo skříň - přesně takhle: https://www.youtube.com/watch?v=onKVnUP5QsQ&t=5m7s Pro sledování filmů naprosto bomba! Jen hlasitost subáče malinko poklesla, protože bassreflex už nezesiluje ty snadno slyšitelné zvuky 30Hz, ale místo nich jde pořádně do hloubky. Proto jsem dokoupil ještě Yamaha YST-SW012, nacpal po chvíli zkoušení 20cm pěnovky do basreflexu a výkon těch dvou subáčů dohromady je teď tak akorát, takže na filmy tohle chce výkon 100W RMS nebo víc. Překvapivě mohutně i přes malé rozměry můžou hrát subwoofery namontované do Taped-horn nebo do Transmission-line-enclosure (uvnitř je schovaný hodně dlouhý bassreflex). A u malých přenosných repro, kde by byly rozměry a hmotnost bedny problém, používá se někdy místo trubky Passive Bass Diaphragm. Normální velký subáče bych tím ale rozhodně nenahradil. Žádnej malej repráček velikosti kolibříka nemůže vzduch v místnosti rozhýbat natolik, aby Vám zprostředkoval zážitek ze zemětřesení nebo výbuchů ve filmu. Takže pokud Vám prodloužení bassreflexu ani zvýšení hmotnosti repro-membrány moc nepomohlo, na vině mohou být dvě věci. Malé rozměry subwooferu a nebo nedostatečná úroveň signálu nízkých frekvencí, což se dá možná obojí překonat tímhle LowPass filtrem, kterej na vstup aktivního subwooferu ty úplně nejhlubší tóny dostane: https://d-masek.rajce.idnes.cz/Jak_mit_doma_ohromujici_zvuk_k_TV_jako_ve_skutecnem_kine/1441088908
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2020
  • 43 zobrazení
stiri-lubina
Na začátku června 2020 jsme se v počtu sedmi lidí vydali na zatím největší cyklovýlet. Ujeli jsme při něm celkem 170 km.

1. den jsme se sešli ve 13:00 na trojúhelníku, odkud se ještě někteří z nás museli vrátit pro zapomenuté věci. Taky jsme se dozvěděli, že Seky dostal bolebřech a nepojede nikam. Vyjelo nás tedy jen sedm. První problem nastal v Sedlnicích, kdy se Tomovi začalo uvolňovat šlapátko, Fanda ho soce utáhl, ale na cestě mezi Kunínem a Hladkými Životicemi upadlo úplně a jako bonus se ztratil šroubek. Tom bez šlapátka jet nezvládal, nejbližší servis 10 km od nás. Toma jsme teda zavázali lanem od hamaky za Fandu a podařilo se ho dopravit na nádraží do Hladkých Životic. Od tamať se svezl vlakem do Fulneku, zatímco ostatní tam přijeli na kole, zašli jsme si nakoupit do Pennoše, Tom si zašel do servisu. Krásným údolím Husího potoka jsme s dostali až k příšerné stoupačce u Nového Vrbna a pak sjeli do Vítkova. Maty už úplně nemohl, tak se spolu s Daníkem svezli vlakem do Svatoňovic. Udělali jsme poslední nákup ve vítkovském Lidlu a jeli tam taky. Dojeli jsme tam stejně jak vlak a všichni pak společně sjeli ke Kružberku na hráz. Do Jakartovic jsme se po závěrečném 120 metrů vysokém kopci vyšplhali o půl osmé a zahnízdili u jednoho lomu. Udělali jsme si na večeři hranolky, někteří si zašli i k jendomu z lomů.

2. den - Vstávali jsme postupně podle toho, jak teplý msěl kdo spacák (bylo 10°C), ti první - Vašek a Dan - rozdělali oheň už o půl páté. Pak v šest hodin jsme se já - Vojta a Vašek vydali na dlohou cestu na nákup. Zvládli jsme to, a to i přesto, že jsme se do obchodu museli vrátit tříkrát. Potom, co jsme na našem kempišti posnídali jsme se zbalili, uklidili místo a vydali se lesními cestami směr Svobodné Heřmanice. Cestou jsme se zastavili u jakartovické štoly, ve které jsme si prošli kousek břidlicového podzemí. Nakonec jsme s jedním defektem, jedním dvojpádem a po kolejích dorazili k heřmanickému lomu Šifr. Tam jsme strávili zbytek dopoledne a i čas do odjezdu v půl druhé. Koupali jsme se, upekli si špekáčky, rybařili, uklízeli odpadky po neukázněných lidech a užívali si prostě nádherného místa. Po našem odjezdu jsme se ještě zastavli v obchodě u paní Ziny, kde jsme byli nakupovat i ráno. Na Kružberku už jsme nestáli ani tak dlouho. Původně jsme měli v plánu, že si všichni zkrátíme trasu vlakem ze Svatoňovic do Suchdola, ale neudělali jsme to. A byli jsme za to rádi, připravili bychom se jinak o opravdu husté sjezdy do Vítkova a pak celé údolí Husího potoka od pramene až k Odře. Tentokrát jsme zvolili trasu přímo přes Poodří, takže jsme jeli polními cestami do Bartošovic. Poslední zastávku jsme si dali v Příboře nad mostem přes obchvat, kde jsme akci ukončili. Trasu jsme ujeli všichni celou a bylo to pro někreré z nás teda až 170 km.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2020
  • 100 zobrazení
valinor
Naše putování začalo v Davli, kde je soutok Sázavy a Vltavy, kterého jsme si málem nevšimli. Na břehu Sázavy bylo opravdu hodně rybářů, na druhé straně stezky zase chaty s velmi různorodou výzdobou.U Pikovic jsme přešli na druhou stranu Sázavy, kde začíná Posázavská stezka dlouhá 6,8 km. Stezku vybudovali členové KČT v letech 1914-24. Cesta vede lesem, stromy dobře chrání před sluníčkem. Samozřejmě nechybí vyhlídky (všude jsme se museli vyfotit - Klimentova, Raisova a Žampašská). Zajímavý skalní útvar je Pikovická jehla a mně se nejvíce líbil železniční viadukt Žampach.
Je to žulový most se sedmi oblouky, nejvyšší v České republice a podle některých pramenů i v Evropě. První vlak se po něm projel v roce 1900 a pracovali na něm dělníci z celé Evropy, hlavně z Itálie. Ovšem Včelní hrádek mne tedy moc nenadchl, ale Blanka nedala jinak a museli jsme se k němu prodírat - Včelní Hrádek s hospodářským dvorem stával nad soutokem Chotouňského potoka a Sázavy v katastru obce Jílové. Zbytky objektu nesou číslo popisné 1 jílovské místní části Kabáty. Není to tam nijak značené a cesta k hrádku je značně zarostlá.

Ušli jsme asi 18 km v pěkném počasí, všechny přeháňky se nám vyhnuly, měli jsme jeden úraz a nenavštívili jsme žádnou hospodu, což náš jediný muž mezi námi docela špatně nesl.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 24.5.2020
  • 75 zobrazení
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • duben až prosinec 2020
  • 154 zobrazení
jaroslavburda
Bázlivec vrbový (Lochmaea caprea) - Hojný, drobný bázlivec (4-6 mm) okrově světle hnědé barvy, s relativně dlouhými, nitkovitými tykadly, černou hlavou a černýma, vystupujícíma očima. Štít je okrový, hustě tečkovaný s několika pravidelně rozmístěnými tmavšími skvrnkami, mnohem širší než delší. Krovky jsou takřka lysé, hustě nepravidelně tečkované, v protisvětle slabě průhledné. Stehna, potažmo nohy jsou jemně světle ochmýřená. Bázlivci patří do čeledi Chrysomelidae - mandelinkovití. Při jejich sběru/focení je třeba počítat s jejich přirozenou reakcí, kdy se stavějí mrtvými a pouštějí se podkladu, na kterém se právě nacházejí. Bázlivci patří mezi brouky, jehož housenky poškozují listy žírem. Škodí především na vrbách, břízách a topolech; při přemnožení způsobují holožír. Bázlivce pravidelně nacházím na mladých břízkách za rybářskými sádkami, na okraji smrkového lesa.

Kolem roku 1899 znám jako sedař vrbový (Lochmaea capreae). Ještě dříve pod názvem bázlivec jívový (Adimonia capreae), o kterém profesor Josef Klika v roce 1873 píše: "Bázlivec jívový; 2? - 21"; hluboko tečkovaný, černý; kořen tykadel, štít, krovky a holeně šedě žlutohnědé; štít má uprostřed 2 a po každé straně 1 jamku černé barvy; krovky na konci společně zaokrouhlené; se švovým úhlem tupým. Na vrbách všude hojný."

Jablonec nad Nisou, břízy na okraji smrkového lesa
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 9.3.2020
  • 35 zobrazení
jaroslavburda
Páteříček lesní (Cantharis rustica) - Jako dítě si vybavuji tyto rovnoběžně protáhlé brouky v černo-šedo-oranžovém kabátku především na břízách. Už z kraje jara jsem je obdivoval na listech malých břízek v okolí a mylně se tehdy domníval, že jde o kovaříky. Páteříčci patří mezi nejpočetněji zastoupenou podčeleď, zahrnující více než polovinu našich druhů (26 druhů). Zahrnuje také největší páteříčky do velikosti až 15 mm. Na Slovensku dostal roztomilý název snehuľčík, v anglicky mluvících zemích jim říkají Soldier beetle, podle červeně zbarveného obecně hojného páteříčka, který tvarem těla a zbarvením připomíná vojáka červenokabátníka. V česky mluvících zemích se jim říká páteříčci pro tvar těla, který připomíná oblek duchovního.

Páteříček lesní (dříve obecný) patří k větším druhům (10,0-13,5 mm). Je černošedý, bazální části stehen má oranžové, stejně jako štít, na kterém můžeme spatřit černou skvrnku uprostřed. Vyskytuje se běžně na rozmanité vegetaci od nížin do podhůří. Larvy páteříčka jsou dravé, vyskytující se na povrchu půdy a v hrabance. Jsou aktivní i za chladu, často na souvislé sněhové pokrývce. Odtud slovenské pojmenování snehuľčík.

Nahlédneme-li do historické entomologické literatury, profesor Josef Klika ve své knize Brouci (1873) píše o páteříčcích ještě jako o jemnokrovečnících. Tento název je odvozen od měkkých, jemných krovek, které se liší například od tvrdých krovek střevlíků. Proto si při manipulaci s páteříčky počínáme nanejvýš obezřetně. Dále Klika uvádí: "Jemnokrovčník obecný, 5 1 -7"; černý s jemnými šedými chloupky; kořen tykadel, přední část hlavy, štít a pokraje břicha červenožluté; černá skvrna jest uprostřed štítu a všecka stehna, vyjímaje pouze konce jejich, aneb aspoň přední jsou červená. Všude obecný. Na květech a keřích. Brouci sem náležející jakož i larvy jejich jsou užiteční, poněvadž hubí jiný z větší části škodný hmyz."

Jablonec nad Nisou, louka, květy miříkovitých
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.2.2020
  • 111 zobrazení
fravavra
28.2.2020 Hasiči jesenického okrsku zhodnotili svou činnost v minulém roce. SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
KAMENICE V klubovně hasičské zbrojnice SDH Kamenice se uskutečnila v pátek 28. února výroční volební valná hromada hasičského okrsku Jesenice u Sedlčan za účasti zástupců sedmi sborů, které jsou na jeho území aktivně činné. Ve zprávě o činnosti okrsku za uplynulý rok starosta okrsku Jiří Vaněk připomněl, že významné místo v kalendáři akcí okrsku má organizace několika místních hasičských soutěží - okrskové hasičské soutěže, noční hasičské soutěže Dobrošovka cup (1. ročník 2010), hasičské soutěže Martinická osma (1. ročník 2015), dětské hasičské soutěže v požárním útoku pod názvem Mezi stromy (1. ročník 2013) a Dětského dne v Boru (1. ročník 2012). Pochválil také SDH Jesenice za vynikající organizaci desátého kola Brdské ligy v požárním útoku a SDH Martinice za organizaci okrskové hasičské soutěže. Ocenil sbory, které pracují s dětmi a mládeží a připravují tak generační obměnu členů sboru. Všem aktivním členům sborů a členům výjezdové jednotky JPO III Jesenice, kterou operační středisko HZS Středočeského kraje povolalo v roce 2019 k třinácti zásahům, poděkoval za obětavou činnost. Následná diskuze prokázala, že hasičské sbory jsou významnými hybateli společenského života v okrskovém regionu. Samostatně či ve spolupráci s obcemi či spolky organizují stavění máje, pálení čarodějnic, rozsvícení vánočních stromů, plesy, zábavy a také vzpomínkové pietní akce. Náměstek starosty Okresního sdružení hasičů Příbram Jiří Spilka pochválil sbory za pestrou klubovou činnost, spolupráci s obecními úřady a poděkoval jim za průběžnou údržbu hasičských zbrojnic, techniky a výstroje. Při volbě nového výkonného výboru okrsku byl zvolen jeho starostou Jiří Neužil, náměstkem starosty Karel Šerák, velitelem Milan Jiroušek, jednatelem Miloslav Jindrák a preventistou Zdeněk Skalický.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.2.2020
  • 287 zobrazení
Reklama