Hledání: 10.-14.7.2017 Kemp-Bazén

Pro dotaz 10.-14.7.2017 Kemp-Bazén jsme našli 20 009 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

tonda1200
Letošní rok je to s delšíma výletama kvůli p.o.s.r.a.n.ý.m.u Covidu jedna velká loterie. Výlet do střední Asie a na Pamír jsme měli skvěle naplánovaný - kvůli Covidu to padlo. Náhradní plán na Albánii a Makedonii vzal taky za své hned v zárodku. Rumunsko už byla tutovka - naplánované trasy, vše vypadá slibně - cca 10 dní před odjezdem jde na "covidsemaforu" do červené barvy - takže zase nic. Nakonec padá na poslední chvíli návrh na italský region Piemont a francouzský region Provence-Alpes-Côte d'Azur. Oprašuji staré trasy, přidávám něco nového, všechno zamíchám a vzniká vcelku použitelná trasa na 12 - 13 dní.
Start u mě, tranzit po státovkách přes Jižní Čechy , Strážný, z Deggendorfu po dálnici do Mnichova. Spíme u Manfreda a Andrey (super večer s grilovačkou). Manny jede s náma. Ráno po snídani tranzit přes Ga-Pa, Fernpass, Reschenpass, Passo Stelvio k Lago di Como. V kempu jen tak pod předsíňku obytného přívěsu (nebudeme se zdržovat se stavěním stanu). Koupačka, pizzerie, pivo, víno...
Další den přesun okolo jezer Como, Maggiore na trasu Panoramica Zegna, Galeria Rossaza a La Trappa - paráda. Spaní na "divovko" kousek pod vrcholem Cima Mares.
Další den přesun přes Colle del Colombardo do kempu Grand Bosco u Salbertrandu. Pizza, postavit stany, sundat bagáž z motorek a hurá na Pramand a Jafferau. Pecka, nádherný počasí, krásné výhledy. Zpět do kempu a juchůůůů v hospodě.
Další den Finestre a Assietta - počasí zase "stropový" - jede se parádně. V Sestriere skvělej oběd a pokračujeme na Sommeiller - zase super. Málo lidí, super počasí.....V kempu zase pohodička u piva v hospodě.
Ráno balíme a jedeme trasu přes Lago Nero - zase paráda. Pak přejezd do Francie. Krásný Col d'Izoard - počasí jak jinak než skvělé. V La Chalp ma lá svačinka v restauraci La Petite Fringale a hurá na Parpaillon, když je tak hezky - zase nikde nikdo a skvělé výhledy. Kempujeme u La Condamine-Châtelard v kempu Champ Félèze u rumunky Anky - super cena, super jídlo, ochota....zůstali jsme dva večery. Odpočinkový den - dopoledne výšlap k Fort Tournoux a Moyen. Odpoledne jídlo, pivo, koupačka....večer nám Anka udělala super rumunskou hostinu - olizovali jsme se až za ušima. Další den Col de la Bonette, a potom pěkná zkratka přes Col d'Anelle.
Isola, Col de la Lombarde, zmrzlina v Demonte, krásný Colle Fauniera, a pak přes mojí oblíbenou Maira-Stura-Kammstraße do kempu Lou Dahu. Je volné teepee, tak se nezdržujeme se stavěním stanů. Večer pivo a víno.....super den.
Další den Colle di Sampeyre, Strada dei Cannoni - krása. Pak jen tranzit do Anfa k Lago d´Idro do kempu. Večer koupačka v bazénu, výborná večeře, pivo a 3 litry vína - skvělé zakončení dne.
Přesun přes Dolomity na Straniger Alm - zase super, jsou sice mraky, ale ani z nich nekáplo. Na Stranigu jak jinak než skvělý.
Další den přesun státovkama na Kalte Kuchl (100 km lehce prší) - Kalte Kuchl zase super jako vždy - "alte Frau" do nás leje kořky, jídlo skvělý, pivo taky - tam je to dobrý vždycky.
Po snídani přesun přes Tulln, Znojmo do Jinošova "ke Kryštofům" - musíme vzít Mannyho k nám do pořádný restaurace na pořádný dlabanec - hovězí a vepřová líčka jako vždy jak pohlazení od maminky. Pak už jen dojet k nám, vyměnit Mannymu na "Advíkovi" popraskanou manžetu, sednout pod pergolu, počkat na kumpány, něco zakrojit a dát pár piv.....skvělej den.
Dopoledne Manny odjíždí domů do Mnichova. Jedu ho ještě doporovodit do Nové Bystřice, po cestě mu ukážu ještě letadla v Koněšíně, a v Bystřici Muzeum Veteránů. Společný oběd na náměstí, objímačka, potřesení rukou, Gute Fahrt! a zpátky domů. Manny ještě přespí na Šumavě, kde jsme mu u kamaráda ve Všerubech domluvili spaní v penzionu. Byla to nakonec velice skvělá Tour - spousta srandy, krásné počasí, dobré pití, dobré jídlo....
Najeto cca přes 3500km.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.4.1995
  • 315 zobrazení
tkct
  • 13.7.2017
  • 452 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
sksenovfotbal
Od 22.7. 2019 - do 26.7. 2019 se konal první fotbalový kemp nejmladších kategorií fotbalistů v Šenově .
Kempu se zúčastnilo 14 hráčů SK Šenov + hráči 4 z MFK Havířov = celkem bylo 18 hráčů.
Program:
- začátky od 8:30hod do 17hod.!!!!! od 11:30 obědy, od 12hod do 13hod - ODPOČINEK PO OBĚDĚ a dělané ústní
dovednostní chytré testy!!!
- koupání v bazénu na koupališti Ještěrka v O. Bartovicích dne 25.7.2019 od 13:30 - 15:30 hod .
- návštěva fotbalového utkání FC Baník OVA - FK Teplice dne 27.7.2019
- v průběhu kempu kromě fotbalové dřiny dodržování pitného a jídelního režimu (svačinky, obědy, ovoce, sladkosti,
minerálky, buchta "od maminky", atd., atd.)
Sponzoři:
- 10. 000,-Kč + zajištění koupaliště Ještěrka + banány, čokolády, sušenky, přesnídávky, atd. (vše od rodičů, kteří
nechtějí být jmenování),
- dotace od města Šenov na obědy,
Náklady na jednoho účastníka: =150,-Kč/týden !!!
HLAVNÍ ORGANIZÁTOR:
Marián Pittner a samozřejmě všichni rodiče, kteří aktivně pomáhali tuto akce uskutečnit.
PATŘÍ JIM ZA TO OBROVSKÉ PODĚKOVÁNÍ!
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 118 zobrazení
ddm-chrudim
O víkendu jsme si užili krajské přebory v plavání na trutnovském bazénu. Účast z našeho oddílu - 4 plavci (Šimon, David a dvě Terezy), 1 bráška (Adam), 3 rodiče, 1 princ a 1 trenér. Děti plavaly do úplnéno vyřerpání a byly super.
Polední přestávka se nám vydařila - oběd na Dvoračce všem chutnal a Adama vyčerpal. Výlet do kempu Dolce Vita byl skvělý - krásná přírova, rybníky, koně, počasí, nálada. Botanická zahraha a výběh pro opičky u bazénu - taky super.
Plavecké závody byly klidné, rychlé. Na bazénu bylo příjemně a vše šlapalo.
Výsledky PKChr:
ANTOŠ David 2000
50 Volný způsob 9. :30,5
100 Znak 2. 1:11,8 - OR
200 Znak 2. 2:37,0 - OR
100 Volný způsob 6. 1:07,5
Pěkné výkony. Uvidíme jak dopadnou nominace na MČR do Českých Budějovic.
Po 200m znak úplné vyčerpání, odměnou je umístění v disciplíně – pochvala.

KLOUČKOVÁ Tereza 1997
50 Volný způsob 10. :35.5
100 Polohový závod 11. 1:33,2
100 Prsa 9. 1:44,6
100 Znak 8. 1:36,2
Nebyla na závodech více jak dva roky a vedla si dobře.

RYŠAVÝ Šimon 2000
100 Prsa 7. 1:35,5
100 Polohový závod 8. 1:29,9
50 Volný způsob 16. :35,4 - OR
200 Prsa D (6.)
200 Polohový závod 8. 3:23,1
200m PZ – Šimon plaval poprvé na závodech, technicky výborně, byl vyčerpaný
100 Volný způsob 15. 01:22,6
Šimon tři týdny neplaval, na závodech jel výborně, hlavně 200m prsa, bohužel nesouměrný dohmat na obrátce a šup, je tu diskvalifikace. (čas : 3:21,0). Škoda.

SVOBODOVÁ Tereza 2000
100 Polohový závod 10. 1:31,2
200 Polohový závod 7. 3:17,9
200 PZ – Terka plavala poprvé na závodech a výborně.
200 Prsa 10. 3:36,8
100 Volný způsob 14. 1:19,9 - OR
100 Prsa 10. 1:41,2

Cesta domů rychle utekla, pršelo, zpívalo se a povídalo a já vytuhla a spala, Terka moc nadšená z rámusení a zpívání nadšená nebyla.

TUTO AKCI PODPORUJE MĚSTO CHRUDIM.
Další závody, tentokrát oddílové - 27.5. 2013 plavecký bazén Chrudim.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 665 zobrazení
petruno
V pátek přebírám kluky bez zjevných zdravotních problémů. Hurá. Využíváme slunečného počasí a v sobotu hned nad ránem vyrážíme na nedaleké koupalko, bagáž na třetí dovču máme zabalenou s sebou. Tak jako vždy celý den sportujeme a povalujeme se u vody téměř do soumraku a se zapadajícím sluníčkem vyrážíme na vytýčený cíl další dovolený, ATC kemp Merkur Pasohlávky. Novomlýnské nádrže nás až tak nezajímají https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_d%C3%ADlo_Nov%C3%A9_Ml%C3%BDny , příjíždíme v noci do kempu, trochu zmatek, platím jednu noc, dostáváme 10% slevu do Aquaparku Morávia http://www.aqualand-moravia.cz/ , v nestřežené chvíli si utrhnu další poukaz na 10% na plánovaný dvoudenní pobyt v aquaparku. Ještě večer přemlouvám kluky že se půjdeme podívat na jeden z největších a nejmodernějších aquaparku u nás a snad i v Evropě. Neuspěl jsem, kempy s označením ATC mají svoji úroveň a vybavení. Kluci mi mizí z dohledu, jdu je hledat, nacházím je v lunaparku, mnoho atrakcí je zdarma, válka se vzduchvými děly strhává i dospěláky natož děcka. Noční promítání animované pohádky v letním kině uvede kluky na chvíli do klidu, po skončení pohádky jdeme do pelechu. Ráno prolezeme celý kemp a po obědě jdeme okouknout vyhlášené koupalko. Ceník http://www.aqualand-moravia.cz/cenik/aqualand-moravia-a-forum-romanum-wellness-leto-2015/ vstupu mě uzemní a určuji 16 hodinu jako rozumnou, pět hodin ve vodě by nám mohlo stačit. Je otevřeno do jednadvaceti. Vyšpulím 720 boulí s 10% slevou za rodiný vstup. To je palba. Při vstupu dostáváme čip který je na všechno, šatnu včetně nákupů. Musíme se brzdit a počítat, kluci mají chuť na palačinku s nutelou a oříšky, tu máš čerte kropáč, 90 kaček, nedá se nic dělat, máme hlad. Já zkouším jiný bufet, samoobsluha, dávám si těstovinový salát se zeleninou, na kase putuje miska se salátem na váhu, na kase vyskočí 135 Kč, no to je palba !! Nedá se nic dělat druhý den s sebou bereme jídlo i pití. Večer do 9 ve vodě a na noc přesun na Slovensko do termálu Dikovce http://www.thermaldiakovce.sk/index.html . Cestou šílený počasí, chvílemi stěrače nestačí ani na rychlý běh, do kempu přijíždíme o půlnoci. Zavřeno, spíme na parkovišti před kempem. Ráno je po dešti, jdu okouknout kemp a poptat cenu ubytování a vstupu. Pozor změna, kemp má název Retro koupaliště, záhy vím proč, tak jak to opustili Němci nebo komunisti tak to zůstalo. Nicméně 9 éček je rozumná cena. Počasí nic moc ale voda v bazénu okolo 30°C je vyhovující. V podvečer jdeme okouknout vedlejší modernější termál Horné Saliby http://www.hstermal.sk/index.php/sk/kupalisko/bazeny , rodinný vstup po 16 hod nám paní nechává za 2 éčka, paráda, blbneme ve vodě do tmy. Jedeme navštívit známé do Seredě a po dvou dnech se večer vydáváme do Zlínské ZOO http://www.zoozlin.eu/ . Přijíždíme na prázdné parkoviště, hodíme chrupku a ráno se nestačíme divit, všady kolem plno aut. Dáme snídani a razíme do ZOO. Zlínské ZOO stojí opravdu za to navštívit, přehledně geograficky podle kontinentů uspořádaná prohlídka je moc pěkná. Celý den na nohou a vedro nás nějak zmáhá, rychle k vodě, opět večer přesun, je tu konec týdne, bohužel směrem domů. I přes chvilkovou nepřízeň počasí a tvrdé ceny v aqualandu to byla další prima dovolená.Odkaz na druhou předcházející dovolenou http://petruno.rajce.idnes.cz/Westernove_toulani
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 1 973 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
defenger
Je nedělní ráno a my vyrážíme vlakem na Přerov...Kolařů je hodně, ale všichni se nakonec vezeme. 09:45. Vsetín, výsadek...Jedeme na Lidečko.10:40. Horní Lideč - kemp Rybárna a Lačnovské rybníky (470 m.n.m.) Po lehkém občerstvení se vracíme zpět 11:30. Horní Lideč, lehce bloudíme... a poptáváme se na ubytování...11:40. Stoupáme nad Lideč na kopec se svatostánkem..je zde skvělý rozhled i posezení, s popisem historií obce...Polní cestou pokračujeme dál...12:20. Francova Lhota a její část Pulčín...Cestou se kocháme nádhernými rozhledy...12:30. Vítají nás v Pulčíně... 680 m.nm.( První zmínka o osadě a hradu je z r.1426. Poslední pán hradu Miroslav z Cimburka se věnoval loupení a po dopadení byl hrad stržen.) Na ranči U Wiliho je rušno, ale místo si zde nacházíme.Oproti zevnějšku, je interiér docela stylový...Se spolustolovníky si sdělujeme dojmy i vyměn´ujeme skušenosti...U barového pultu je zaparkovaný kočár...Objednáváme si oběd i pivečko...I poptáme se, zde na bydlo...Získáváme možnost přespání zde. Vojenské postele, umyvadlo a WC za 20 kč...14:25. Po odložení věcí se vydáváme na průzkum okolí.14:40. Jsme u rozcestí naproti Pulčinským skalám...Pulčinské skály byly svědkem již pravěkého osídlení,jehož pozůstatky jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně...15:00. Po průzkumu okolí skal se vracíme k rozcestí a míříme na sedlo Radošov. Lesní cestičky kamenité, lemované rozkošnými potůčky....Projíždíme sedlem Radošov,kde jsou dřevěné chaty pamatující počátky trampingu u nás...Jedeme, ale spíše tlačíme své stroje do táhlého stoupání...Následují nároční sjezdy v blátivém terénu...Můj bajk zde padá, já však naštěstí ne....15:40. Pulčinské skály z druhé strany...Cesta zasypaná stromy není překážkou...16:00. Popojedem... sedlem Śerklava...16:15. Rozcestí Matůšky, prohání se zde buginy i lepé děvčata...Jdeme dál... pěšky do stoupání..Idylická, klesající pěšinka skrývá v trávě zcela nepříjemný kořen...16:40. Rozcestí Śerklava (792). Po hřebenu Butorky. (Butorky vrchol - 825 mnm) 17:45. Rozcestí Valašská Kyčera. Cesta se drsně mění v močál. A jedinou cestu střeží padlý velikán. Tasíme mačetu a klestíme....U rozcestí potkáváme manželskou dvojici z Brna.Cestují pěšky i s plnou polní. S doutníčkem a pohárkem kávičky... 18:15. Nejtěžší část cesty: Brutální výstup na Makytu...Nohy i kola prokluzují a ústa drtí nadávky mezi zuby....Je zde vrcholová kniha, do které činíme zápis. 18:40. Sestupujeme... prudce a drsně....18:45. rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...18:45. Rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) Točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...Pavel má lehký pád do borůvek... ještě jsou nezralé...19.05: Mikulínův vrch
(727m.n.m.) Nádherné rozhledy, prudké sjezdy ...19:25: obec Valašská Běnice - probloudíme jí...( Na radu místních dětí, však silnici nacházíme...) 19.35: Francova Lhota,Barokní kostel z r.1786 a chráněná lípa stará 450 let. Moderní zvonice má pro každé roční období jinou melodii.. Dřevěný kříž je věnovaný kardinálu Trochtovi....20:15. Púlčín, znaveni padáme, hurá do postele... Květoš zachraňuje čest naší výpravy, jako jediný si dává opulentní večeří...22:00, večerka... Po půlnoci nás ještě budí příchod domácích...
V nedělní ráno se budíme o páté ranní..06:30, plánujeme další postup, 06:50, vyjíždíme bez snídaně ...(což dáváme vůdci často a nahlas najevo...)07:10, V časné chladné ráno, máme romantický pohled na pasoucí se stáda ovcí... Jedeme údolím Pulčinského potoka, přes kmeny stromů a úlomky skal... Těsně vedle nás je hluboká strž...07.30: obec Lidečko, jdeme k Ćertovým skalám... skalní kvádry jsou uspořádány do schodiště... (Podle pověsti chtěl čert, kamennou hradbou obrátit tok řeky do ranního zakokrhání, aby získal ruku dívky... nepovedlo se ) 8:00. Odjíždíme od skal, jenž jsme stihli prozkoumat jen letmo...08:10. Jsme na nádraží a jedeme do Vsetína...08:40. Vsetín, velká zavazadla necháváme v úschovně a jdeme do města... 09:30. Po nákupu potravin, zase jedeme motoráčkem, ve kterém konečně snídáme ...10:30. Velké Karlovice, vystupujeme.11:14. Milon´ov (525 m.n.m.), rozcestí. Jedeme proti proudu Vsetínské Bečvy.11:20. Podt´até (547 m.n.m.), rozcestí. Odbočujeme na Podt´até - Světlá (670 m.n.m.)Stoupáme na lokalitu Na Kasarni. V 1833 zde vojáci střežili
hranici, proti šíření cholery... Pěšky se plazíme asi 5 km... 11:45-12:30. Jsme tu a hned se uvelebujeme v horském hotelu Fran...13:15. Opět v sedlech pokračujeme lesní cestou, jenž protékají tenké pramínky vod... Během kochání krajinou, noha má šlápne do prázdna a já padám do houští...13:30. Sedlo Gažov (1040), rozcestník... strmou úzkou, cestičkou stoupáme na nejvyšší bod cesty..13:40. Výškový rekord dosažen! 1071 m.n.m. Velký Javorník. Padáme do trávy... posvačíme i zrelaxujeme, co ještě lze...14:15. Vracíme se k rozcestníku Gažov. Po hřebeni pokračujeme na Stratenec (1055m.n.m) 14:45, jsme u památníku obětem osvobozovacích bojů z 3. května 1945.14:50. Opět se řítíme hřebenovou stezkou... ( kol hrobu Jana Meče z r. 1981 ).15:00. Sedlo Bukovina, rozcestník... (985m.n.m.)15:10. Dosahujeme Malý Javorník (1019m.n.m.) Je zde vyvěšen i jídelní lístek, leč hospoda je daleko...Následuje strmé klesání a tu již po třetí potkáváme známou dvojici...Frn´kovské sedlo, 959 m.n.m. - Stolečný vrch, 961 m.n.m.16:10. Portáš. vyhlášená rekreační chata s krytým bazénem... ( Původně byla horským domovem malíře Emila Hlavici )16:15. Od chaty klesáme k hraničním závorám,Po kontrole dokladů, víříme již slovenský prach
cest...Prožíváme adrenalinový sjezd serpentinami: přes 45 km/h...Ten však vystřídá, téměř kolmý výstup na Papajské sedlo...(Na další pěšince se smeklo kolo Fabimu...)17:10, Papajské sedlo. Opět překračujeme státní hranici...17:30, Kýchová (551 m.n.m.) s hrajícími si kůzlátky...Následuje dlouhý sestup asfaltový, 6 km do Huslenek...(17:45 h)dalších 9 km klesáme, přes Hovězí (17:50h) a Janorov...(17:55 h)18:10. Vsetín. Z posledních sil dosahujeme nádraží...Jedeme domů přes Valašské Meziříčí a Hranice na Moravě do Přerova ... V Přerově čekáme hodinu a půl na další přímý spoj. Seznamujeme se s turistkou z Chebu, jenž cestuje do Břeclavi za sestrou ...22:50, noční Břeclav nás vítá ...Ještě provedeme novou známou městem a jedeme do pelíšků 23:30 h.Resume: 1.den: 47 km, 05 h jízdy, max.: 46 km/h .. 06 - 20:30 h.2.den: 65 km, 05 h jízdy, max.: 48 km/h .. 07 - 23:00 h.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2005
  • 474 zobrazení
bele
ALB 178 - je ALB č.1 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník - CAMP 1 v Árnyas Thermal Camping es Udulopark / Maďarsko

Rumunsko. Naše skupina se sem chystala už několik let a vždy tomu něco předcházelo. Museli jsme přece dříve poznat Černou Horu a Albánii, dokud je taková jaká je. Nebo vychutnat Pyreneje z francouztské i španělské strany a pod. Prostě letos je to velké ANO.
Trasa je velkolepá – severní částí Maramureší a Bukovinou do Moldavie, potom dolů na Dobrudžu (Dunajskou Deltu) a už zpátky Muntenií (Valašskem) do Sedmihradska a zpátky ven. Letos záměrně vynecháváme Oltenii (Banát) i původně zamýšlené “dodělání” severní části Bulharska, které jsme nestihli v roce 2007 na expedici po bulharských klášterech

Příprava byla horečná. Sehnat hlavní informace, peníze, prověřit počasí, jak a co všechno vzít sebou. Dopravní prostředek byl osvědčený autobus s osvědčenou posádkou, s osvědčenou partou přátel s osvědčenou formou fungování v neznámém prostředí. Stany, hlavní zásoby jídla apod. Bylo samozřejmostí. Prostě horečka sobotní noci s malým H a zpívaná jiným sborem.

PENÍZE. Obešel jsem asi 5 bank s požadavkem nákupu rumunské měny, o které jsem věděl jen jak vypadá na obrázku. S výjimkou UCB však žádná z nich v ČR touto hotovostní měnou neobchoduje, ale ani ta prakticky neplní požadavky turisty. Jediné doporučení unisono znělo – Nekupujte ve volných směnárnách pokud ji neznáte. Později jsme pochopili. Jsou to jediné bankovky v Evropě, které jsou vyrobeny z plastických polymerů s průhledkou orla s křížem (viz foto). Je to ale praktické – nedají se roztrhnout, ohnout, nevím jestli hoří, ale určitě se nedají falšovat. Ještě praktická poznámka, v Rumunsku je kupodivu velice dobra síť bankomatů a i v menších obchodech lze zpravidla platit kartou

Je sobota 30.6. a zhruba v 10 hodin vyjíždíme z Prahy abychom cestou tradičně nabírali další účastníky zájezdu jako mucholapka mouchy – směr je daný – Pelhřimov – Brno, ale uže cestou je nám jasné, že dnes do Rumunska nedojedeme. Asi v 9 hodin večer zajíždíme do maďarského kempu u rybníka Árnyas Thermal Camping asi 20 km od Debrecínu. Bylo to vysvobození s příjemným překvapením – volným termálním bazénem s tmavou vodou, smrdící naftou a občas foukající tryskami proudy vzduchu jako masáž.. Pohoda. Ve stanu spíme jako v pokojíčku

Neděle 1.7. ráno nás budí kuňkání žab a řehtání koně. Posnídáme, sbalíme a asi v 8 hodin ráno vyrážíme na Debrecín a pak na hranice. Rumunsko je sice od 1.1.2007 v EU a je i v NATO, ale stejně čekáme nějaké potíže. Naštěstí vše jde v pohodě – jsme v Rumunsku a v jiném časovém pásmu. Seřizujeme mobily a hodinky a hledáme nějakou příležitost jak získat rumunské peníze. Až na pár výjimek máme všichni jen eura nebo dolary, a nevíme žádné relace jak jde obchod, jaký kurs, jak smlouvat nebo ne – prostě překvapení.

Za hranicemi míjíme cestou opuštěnou a zrušenou továrnu na hliník, asi největší v Evropě. Působí strašidelně, opuštěně a deprimujícím dojmem. Zastavujeme v místě Padurile na krátkém aklimatizačním pobytu, jsme zahrnuti prodavačkami krásných borůvek, ale to je po ránu všechno. Jen jsem si všiml velice pozitivního úkazu u malé kašny – pramen vody ve tvaru SRDCE.
Budeme mít dnes štěstí.
Dnešní cíl – Sapanta s malovaným hřbitovem
více  Zavřít popis alba 
148 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 688 zobrazení
cervik-dobriv
EXPEDICE UKRAJINA – ZÁŘÍ 2012

Tradiční zářijová expedice na Ukrajinu odstartovala v pátek čtrnáctého. Vyrážím společně s Ondrou a Michalem z Liberce. Z firmy ASP Group máme zapůjčené tři stoje – ArticCat 700 TRV, Access MAX 400 a nový Access AX 700 EFI 4x4.
Cesta probíhá hladce a na maďarské hranice přijíždíme již v 17 hod. Po předložených dokladech a následné kontrole VIN na novém AX 700 nastává problém. Úřední chyba v technickém průkazu rozpoutává čtrnáctihodinové peklo na celnici. Následují nekonečné výslechy a vyšetřování kriminální policií. Ve finále nakládám čtyřkolku na policejní odtahovku, která ji odváží na údajně dvouměsíční expertízu. V sobotu v šest hodin ráno jsme konečně „propuštěni“ a jedeme směr ukrajinské hranice. Hurá, jsme první na řadě. To ale netušíme, že se mění směna a že na dvě hodiny nebudou fungovat počítače. Poté jsme ale bez problémů odbaveni a konečně jedeme na náš hotel. Asi po padesáti kilometrech nás staví policie a dostávám pokutu 50 € (která jim jde do kapsy) za špatné předjíždění. Tohle už snad budou poslední trable na naší cestě. Po dvou hodinách konečně přijíždíme na hotel Turbaza Veliká.
Jdeme se ubytovat a doráží další člen expedice David z Ostravy. Má CAN-AM Renegate 500. Sedáme na kolky a beru kluky seznámit s okolím. Dáváme si jen malé kolečko kolem hotelu. Na hřebenech je hustá mlha a padá na nás únava z probdělé noci. Jedeme zpět.
V neděli ráno dorážejí Ruda a Martin, oba s CAN-AM Renegate 800. Při společné snídani domlouváme plán dne. Jelikož nám chybí jeden stroj, Michal a Ondra budou jezdit s MAXem 400 sami po okolí, aby nás „nebrzdili“ při dlouhých trasách. Jedeme na vrchol Apecka, odkud vidíme přes dvě údolí mobilní vysílače, kde jsme ještě nebyli a hned je znám náš další cíl. Hledáme si k nim cestu přes planiny a lesy. Dorážíme k „retro“ vysílačům, které už asi hodně pamatují. Odtud se pak spouštíme po pěší stezce do údolí. Přední kolo nadzvedlo větev a ta mi vyráží zadní díl výfuku. Po vychladnutí výfuk nasazuji a klesáme dál. Přijíždíme k řece, kde se brodíme a po proudu jedeme směrem k hotelu. Tam už na nás čeká Tomáš s Yamahou Grizzly 700 EFI, Ota se synem Davidem s CAN-AM Outlander 800 a Vašek s Kawasaki Bruteforce 750. Už jsme kompletní.
Pondělní ráno nakládáme proviant na celodenní túru po hřebenech. Čekalo nás 150 km.Sluníčko svítí a po nočním dešti se nebude prášit. Jede se tankovat. U stojanů chybí Ota a David ho jede hledat. Po chvilce doráží a Otu má za sebou na laně.Došel mu benzín hned pod hotelem. Vidina levného benzínu tak doma nedotankovával. 1L tu stojí do 10-ti hřiven, což je na naše asi 25 Kč. Samozřejmě, že si vyslechl rýpání od nás ostatních co nemáme Can-Amy. Zdravá rivalita je všude a nikomu se nevyhne. Je dotankováno a z vesničky Kaliny hurá do kopců. Po kamenité cestě doslova letíme.Máme ji najetou, tak s Davidem v zádech sprintujeme ke křížku. Mám výhodu, že to tu znám, ale David je v těsném závěsu. U křížku stavíme jako na každém rozcestí, aby jsme se nepoztráceli. David má ušlé zadní kolo. Narazil si disk o šutr a ucházelo mu kolo u ráfku. Dofukujeme než dorazí zbytek. Pod kopcem je vesnička kde seženeme kladivo na srovnání disku.Vysílám Davida napřed než mu to zase ujde. První roubenka a máme potřebné nářadí - kilové kladivo a 5kilovou palici. Disk dostává zase svou podobu a můžeme pokračovat. Zbytek party nacházíme u místní hospůdky, kde se občerstvují a žaludek dezinfikují vodkou, to to pěkně začíná. Ještě že těch hospůdek po cestě není moc, ale to si nechávám pro sebe, aby nenakoupili zásoby na cestu. Po půl hodině dravé jízdy dávám malou pauzu. Z Kawasaki se kouří a je cítit spálený olej. Plasty jdou dolů. Po chvilce drobná závada odstraněna a jede se do kempu Kvasný, kde chceme dát oběd. Otík už vykřikuje že má hlad od té doby co ráno dosnídal. V kempu ale nikdo nečekal, že přijede tolik hladových čtyřkolkářů a nemají nic připraveno k jídlu. Dáváme pivko, kávu a čaj. Jedeme na kopec udělat si ohýnek a upéci buřtíky z dílny řezníka Švandy, který nemohl přijet protože v sobotu na offroadmaratonu rozbil kolku, ale proviant nám věnoval. U ohýnku nám Venca ukazuje, jak se chytá do lasa. Jeho zkušenosti ze závodů rodea neberou konce.V dálce slyšíme přijíždět splašené „Renouše“. To je Ruda s Martinem, kteří si dávali v kempu ještě pivko navíc. Cestu měli najetou z dob, kdy jme sem jezdili s Tomášem Mrkvou. Venca točí lasem a bezchybně chytá Martina. Jsou čtyři odpoledne a za sebou máme pouhých 50 km. Je třeba jet dál a zmenšit přestávky. Cesta už vede jen po hřebenech, místy lesem a místy po planinách. V lese jsou vyjeté hluboké koleje, kde Martin udělal berušku. Otočil kolku na záda. Nic se mu nestalo a kolce také ne. Na planinách už začíná být znát výkon dvouválců. V dálce je vidět vrchol Apecka. Vzduchem přes několik neprostupných údolí 11 km, ale po hřebenech ještě 60 km. Stoupáme stále víš a víš. Ve 1300 m.n.m. vjíždíme do mraků, kde poprchává. Viditelnost sotva 10 metrů. Rychlost v tu chvíli prudce klesá, tady není radno si zahrávat. Hřeben je místy jen pár metrů široký a na obou stranách je prudký sráz. U jezera špatně odbočuji, vlastně jsem ani odbočku v mlze neviděl. Přítel GPS mě hned informuje, že jedu jinam. Otáčím skupinu a najíždíme na správnou trasu, dostáváme se nad mraky, které „přetékají“ přes hřeben. Úchvatná podívaná. Klesající slunce začíná zapadat.Z planin klesáme do údolí, kde Martin opět dělá hají při sjezdu ze svahu na cestu, kde se sním utrhl břeh. Kolka ho nepříjemně přimáčkne pod sebe. Seskakujeme a pomáháme mu z podkolky ven. Odnesla to ruka, která mu začíná otékat, ale musí se jet dál. V lese už je tma. Zastavujeme a oplachujeme světla vším co teče. Jsme pod vrcholem Apecka. Čeká nás několikakilometrový výjezd po prudce stoupající kamenité cestě plné prudkých serpentýn. Mám obavy o naložené kolky s krátkým rozvorem. ArcticCat TVR přezdívaný mezi kolkaři autobus to zvládá hravě, stejně jako Otovo i Davidovo CAN-AM. Dlouhé kolky mají v tomhle směru strašnou výhodu. Nahoře se postupně sjíždíme. Nevýhodou prudkých výjezdů je, že nesmíte jet za sebou, aby chybující kolka před vámi vás nesmetla či nezastavila a když je problém, tak nemůžete rychle pomoci. Prostě v tu chvíli jste odkázán jen sám na sebe. Chyba se nepromíjí, což mnozí z nás čtyřkolkářů už poznali. Přijíždí posední člen a ze mě spadlo napětí. Všichni jsme v pořádku nahoře na vrcholu Apecka, kde je hraniční kámen bývalého Československa. Dolů z ní už volím tu nejjednodušší cestu kolem srubu. Kousek pod ním přejíždím igelitovou tašku v domnění, že je v ní odpad. Tomášovi to nedá a zastavuje u ní. Bingo - vyhrál v loterii! Byla tam flaška neotevřené vodky. Tu potom ztrestáváme večer na hotelové terase.
V úterý jsou nedaleko místní trhy, kde se dá koupit skoro všechno. Od domácího dobytka, rukodělný nábytek, koberce, oblečení až po automatickou pračku.
Odpoledne relaxujeme u bazénu. K večeru vyrážím s Vencou na malou projížďku do nedaleké rokličky. To ještě nevěděl co pod názvem „roklička“ bude za terén. Šířka maximálně, že se tam vejde Zill. Od něj hluboké koleje plné bahna s kládami co jim spadalo z korby. Do toho šplhání po skalách, kde sem ho bral už na lano aby se nepřevrátil. Při jednom výjezdu, kde AC TRV neměl problém došlo i na naviják. Své lano jsem měl na maximu a jeho taky. Zapřáhl jsem ho a že mu pomohu nahoru. Vyrazili jsme oba. Říkám si - to jde lehce, ani mě nepotřebuje. Bohužel jeho naviják neměl zajištěn konec lana a tak sem mu ho vyškubl ven. V té tmě nebylo vidět červeně obarvený konec lana. Nu což, druhý pokus. Lano se zavázalo Kawě za rám a šlo to jak po másle. Vytáhl sem ho z rokle. Nahoře namotáváme lano kolem rámů a zjišťujeme, že má ohlou spojovací tyč řízení, nedalo se s tím jet. Ještěže vozím s sebou základní nářadí. Je tma, otáčím kolku a svítíme si světly, abychom mohli vymontovat spojovačku a narovnat jí, což se nám asi po hodině zdárně daří. Na hotelu se od Oty dozvídám, že s Kawou před příjezdem na Ukrajinu měl najeto za 2 roky jen 800 km, max po lesních cestách. A tak Vašek dostal dobrou školu v terénu, kde jinde se naučit jezdit než v partě.
Středu jsme pojali jako bádací. Jelikož Martinovi otekla ruka, že nemohl jezdit, poskytnul svou kolku Ondrovi a Michalovi, kteří celou dobu jezdili po okolí na Maxíkovi. Ukázal jsem jim tu 150-ti km trasu co jsme jeli a doporučil jim ji jet opačně. Přecejenom absence předního náhonu v tom výjezdu u Maxíka by mohla znamenat malý problém. Popřál jsem jim šťastnou cestu a vyrazili jsme bádat na planiny. Po cestě z Apecky jsem si všiml jedné odbočující cesty do neznáma a tak jsem jí chtěl prozkoumat. Než jsme se k ní dostali, tak Otík má defekt na 6 knotů. Nic, co by se nedalo vyřešit. O pár kilometrů dál má jeho syn ten samý problém, ale trumfnul ho o 2 knoty. Krásně klikatící se cesta dubovým lesem a taková zrádná. Když se konečně dáme do pohybu slyším prasknutí klacku. Zastavuji a zjišťuji škody.Vzadu je manžeta roztržená.Usazuji Arťouše na pařez, abych měl kola ve vzduchu a jde na řadu smršťovací folie a americká páska. 20min a jedeme dál. Pohoda. Ale to jsem nevěděl, že za 15 minut udělám na druhé straně zase manžetu. Nebyl jsem moc nadšený, ale co se dá dělat. Znovu ruce od vazelíny a přitom cesta vybízí přímo k závodění. Dojíždíme k hospůdce, kde si zaslouženě dáváme pivko. Relativně máme čas a tak se rozhodujeme, že budeme fotit. David zaujímá za zatáčkou pozici a pojednom projíždíme v driftu kolem něj. Fotky se povedly, ale druhý David ztrácí knoty z pneumatiky a dělá ještě větší díru do kola. Nezbývá nic jiného, než mu přivést náhradní kolo co má na hotelu. Rozdělujeme se. Ota odváží náhradní kolo a já zůstávám na hotelu. Chci se pustit do výměny manžet, začíná ale pršet. Odkládám to na ráno. Pršelo celou noc a ráno to neustávalo. Nevypadalo to, že jen tak přestane, odpoledne proto začínáme balit. Prší až do poloviny Maďarska.
Ukrajina je krásná. Když máte doklady v pořádku, tak hranice projedete tak za hodi
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 761 zobrazení
kubrtsamorost
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2013
  • 924 zobrazení
msal
  • 2.10.2019
  • 250 zobrazení
pklit
Fotografie předškoláčků ÚT17 na malém bazéně, trenéři Lenka a Michal
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2019
  • 100 zobrazení
dawemorraless
  • prosinec 2019 až květen 2020
  • 105 zobrazení
pklit
Fotografie z plavecké výuky dne 16. 10. 2019 na malém bazéně, předškoláci od 18.00 hodin, trenéři Lenka a Martin
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2019
  • 64 zobrazení
niky86
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2019
  • 12 zobrazení
stmonica
  • zima 2019/2020
  • 165 zobrazení
pavlafialka
  • 24.11.2019
  • 50 zobrazení
msal
  • 25.10.2018
  • 181 zobrazení
tabornicint
  • březen 2013
  • 52 zobrazení
igorsk239
  • 10.10.2019
  • 42 zobrazení
stamps-filatelia
  • 29.10.2019
  • 5 zobrazení
zpodkopcu
  • 23.12.2019
  • 17 zobrazení
martinak21
  • 23.7.2019
  • 59 zobrazení
zmolda
  • říjen až prosinec 2019
  • 440 zobrazení
Reklama