Hledání

25 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

30dboo
Za kuropění vyrážíme na pomoc starším, jdeme pěšky, dáváme si rozcvičku a pak jedeme vláčkem. V táboře pak někdo krájí cibuli. A někdo uklízí.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2018
  • 108 zobrazení
  • 0
kingzaba
- po "focení jednoho mimča v břiše",... jedeme honem za dalším, už narozeným ;-) Otííííkkkk... !
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2017
  • 121 zobrazení
  • 0
janafo31
Dnes jsme si to zase pěkně užily,navštívily jsme opět Podczele, vykoupaly se v moři,brouzdaly po pláži, užily si labutí a kačen, stihly jsme i koncert. Ušly jsme 12 km a zítra jedeme domů...
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2016
  • 53 zobrazení
  • 0
marhlu
Týden utekl jako voda a my jedeme domů. Po snídani ještě honem do bazénů, pak v 11 nalodit kufry, poslední polévkový bufet a ve 12 odjezd. Bylo to tu fajn.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 4.6.2018
  • 59 zobrazení
  • 1
ahb
Po odjezdu z Kabikuly si užíváme Valči a Madlenky, potom jedeme za dědou do Libáně - tam je vždycky dobře. A když nás vyzvedne taťka, tak zamíříme přes Liberec do Krkonoš, za mamčinou kamarádkou Markétkou (o tom zase příště).
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2012
  • 155 zobrazení
  • 0
svarti
Nastal poslední den letošní expediční dovolené. Jedeme směrem na západ až do městečka Hveragerdi, které je známé svými skleníky na zeleninu a květiny. Říká se, že Island díky těmto skleníkům byl soběstačný produkcí banánů. No, četl jsem, že to níkdy nebyla pravda a žádné banánové plantáže jsem tu neviděl. Za pozornost však stojí geotermální oblast Hengill za městem kam míříme. Kromě geotermální elektrárny je hlavní lákadlo termální potok Reykjadalsá, kde se dá koupat. Musíte překonat několik kilometrů přes kopec koňmo nebo pěšmo. A pak se mužete ráchat ve velmi teplé vodě potoka.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 37 zobrazení
  • 1
hofi01
1. den - 455 km
Ráno zvoní budík před 6 hodinou, chceme vyjet před 7 hodinou. Venku ale mlhavo a vůbec nás to neláká do sedla. Nakonec vyrážíme skoro ve třičtvrtě na 8. Začátek cestu už celkem známe a to až do Zwettlu. Přes něj míříme na Ybbs an der Donau, tady už svítí konečně sluníčko. Kolem Hochkaru vjíždíme do NP Gesäuse, projíždíme směr Liezen, v Radstadtu odbočujeme na Hohe Tauern. I když cesta sem nebyla vůbec špatná, tak tady to dostává nový rozměr. Užíváme si každou zatáčku. Za nedlouho jsme v Innerkremsu už jsme na začátku Nockalmstrasse, platíme 12 euro a začíná nám fantastická zábava. Jedna zatáčka střídá druhou, asfalt s perfektním povrchem, sluníčko, nahoře lavina, kvůli které to po našem projetí zavřeli (měli jsme štěstí). Nahoře na jedné z chat se s námi dává do řeči Vlaďka, je tu se svým německým manželem Tomem na BMW K 1600 GTL. Díky tomu, že zavřeli směr kterým chtěli odjet jsme se potkali ještě dole na konci Nockalmstrasse, před vesnicí Ebene Reichenau. Ještě se znovu dáváme do řeči, děláme společné foto a pak každý valíme kempovat, oni k Wörthersee do obytňáku, my do kempu Brunner am See v Döbriachu, ležícím přímo na břehu Millstätter See. Ještě stíháme klasický kýčovitý západ slunce na břehu jezera. Pak pohoda u stanu, kafe, pivo, polívka a jde se spát.

2. den - 123 km
Ráno nevstáváme úplně s rozbřeskem, navíc na dnešek jsme měli plán jenom tak v hlavě kam se podívat. Ten jsem ale v noci před usnutím změnil, podíváme se do Louisu do Villachu. Bylo to sotva půl hodiny jízdy. V Louisu jsme sice nepochodili, zato jsme se tu pěkně zasekli. Je pomalu 11 hodin, slunce peče, potřebujeme tankovat a hlavně se něco sníst. Jedeme tedy jenom naproti na benzinu, dáváme si kafe a housku. Při svačině se s námi dává do řeči starší chlapík, že taky jezdíval na motorce a kam jedeme, no takový ty řeči. Vyjíždíme se podívat na Faaker See, je snad 5 km od Villachu. Plán někde u vody posedět ale nakonec necháváme ladem, uděláme fotky a jedeme dál. Přes Wurzenpass překračujeme hranice do Slovinska. Sjedeme pár serpentin a už jsme v Kranjske Goře, což je začátek Vršiče. Nejdříve si ale děláme zastávku u jezera Jasna, Alča testuje, jak ledová voda valí z hor, jenom nohy, ale prsty se jí zkroutily pěkně. Pokračujeme nahoru na Vršič. Míříme nahoru a já musím zastavit na fotku, padlo mi tu 85000km. Celý Vršič si dáváme na pohodu, fotíme, kocháme se. Sjíždíme do Bovce, nakupujeme ve městě v marketu jídlo a jdeme se ubytovat do kempu Polovnik, kde jsme už byli dva roky zpět a líbilo se nám tu. Ač jsme si jídlo koupili, neodoláme a jdeme si aspoň na pivo do přilehlé restaurace, no zeleninový salát si prostě dát musíme. Je výbornej. Večer jdeme spát brzo, máme v plánu vyrazit ráno brzo.

3. den - 237 km
Dnes nám to už od rána jde nějak samo, vše máme sbaleno a vyjíždíme ještě před 8 hodinou. Míříme na Mangart. Na cedulích u odbočky je Mangart škrtnutý a na cestě je zákaz vjezdu. Nechceme tam za každou cenu jet přes zákaz, i když jsme viděli, že někdo tam nahoru asi den před námi jel. Už jsme tam byli a klidně si ho dáme někdy příště. Vjíždíme do Itálie, tedy okolo Lago del Predil na Tarvisio a za ním opět vjíždíme do Rakouska. Přes Hermagor a dále Weißensee nám cesta krásně utíká. Před Lienzem to lámeme na sever směr Heiligenblut a začátek Grossglockner Hochalpenstrasse je tady. Hlavní cíl dnešního dne. Platíme nekřesťanských 26,5 euro a míříme nahoru. I za ty šílený love to stojí za to, během chvilky se pohybujeme ve 2000 m.n.m. a všude kolem sněhu jak v zimě. Nejdříve míříme na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Je to paráda, ale nutno říct, že z ledovce teda moc nezbylo. Když jsme dostatečně pokochaní, tak razíme dál, na Edelweissspitze, všude motorek mrak, i aut dost. Potkali jsme pár čechů, vyfotili se u obří sněhové hradby lemující silnici. A jako bonus nám k tomu celou dobu krásně svítilo sluníčko. Sjíždíme pomalu dolů, je čas se jet ubytovat. Máme domluvený pokoj v Gasthaus Kitzloch v Taxenbachu, který vlastní český pár z Jihlavy. Jsou teprve 4 hodiny a my jsme ubytovaní, Michal nás hned po příjezdu přivítal, ukázal pokoj, my se převlékli a už si dáváme něco malého na zub dole v restauraci. Protože máme super čas a počasí, rozhodujeme se, že si projdeme ještě soutězku Kitzlochklamm, která je od restaurace tak 200 metrů. Tedy její začátek. Celá procházka trvá asi hodinu a stojí za to, popisovat tu nádheru slovy dost dobře nejde. Po návratu se seznamujeme se šesticí čechů, kteří sem dorazili na týdenní dovolenou. U večeře i po ní alespoň máme s kým splknout.

4. den - 412 km
Spalo se jak doma, jenom tu příjemnou kulisu hučící řeky teda doma nemáme. Na půl 8 domluvená snídaně je připravena, ještě se potkáváme s kompletním osazenstvem, po snídani se loučíme a vyrážíme, tentokrát už bohužel k domovu. Nechvátáme ale nějak moc, takže míříme směr Hallstatt. Tam ale nemůžeme najít nějaké rozumné místo na parkování, od kterého by taky bylo něco vidět, děláme tedy fotky z parkoviště v tunelu a pokračujeme dál. Bad Ischl, jezero Traunsee, všude bylo na co koukat. Malé trápení přišlo při objíždění Linzu, kde jsme se jebali přilehlými nákupními zónami. Naštěstí to brzy končí a my už jedeme pěknou krajinou směr Freistadt. Tady už jsme prakticky doma, byť to je ještě 110 km. Z Freistadtu je k nám parádní cesta, ubíhá to suprově. U Slavonic překračujeme zase hranice k nám a jako téměř pokaždé končíme výlet výbornou zmrzlinou ve Slavonicích.

Tento prodloužený víkend se nám náramně vydařil, najeli jsme 1227 km, které vedly převážně úžasnou krajinou, po super asfaltu, ani jednou jsme nezmokli a bez nehody se vrátili domů. Co víc si přát..
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 106 zobrazení
  • 1
vanafi
Přes ranní odvolání výletu (kvůli dešti) a odvolání odvolaného se nakonec o hodinu později přeci jen vydáváme na plánovaný výlet. Hodně se ochladilo a sobotní ráno nevypadalo vůbec optimistiky - mlha a v 7 ráno vydatně a vytrvale pršelo. Po osmé už to vypadalo trochu lépe a tak zariskujeme a jedeme. Trasa: Po asfaltu Harrachov celnice, Jakušice, Rozdrože pod Cicha Rownia, LOM STANISLAW, Zakret Smierci, Sklářská Poreba oběd U Rumcajsa, podél kolejí do Jakušic, starou celní cestou do Harrachova a přes Vilémov domů. Celkem cca 65 km. Výlet se vydařil, jen pár kapek, když jsme přijížděli k Rumcajsovi. Poměrně chladno.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 12.8.2017
  • 66 zobrazení
  • 1
mirlos
Jet na Korsiku autem, kromě kabrioletu nebo autobusem, je poloviční zážitek. Dá se tu poflakovat krásnou přírodou po cestách i necestách tempem 100 km za 10 hodin a i tak se na trase vše hůř stíhá, prostě megakochačka pro motorky. Loď z pevniny ( přístav Savona ) odjíždí ve 23:00 a ráno v 7:30 jsme z lodi venku v Bastii. Zpátky z Bastie ve 21:00 a v 7:00 ze Savony domů, takže tam a zpět jedeme přes den, lepší to bejt nemůže. Těch 900km se dá ujet v pohodě na jeden zátah za 12 hodin.
více  Zavřít popis alba 
59 komentářů
  • červen 2010
  • 565 zobrazení
  • 3
alil
15 a poslední DEN DOVOLENÉ - v 5:30 ráno nás veze Marek s Luckou na letiště v Bristolu, tam čekáme na let Bristol-Bratislava, který letí v 7:55. Letíme opět z Ryanair a pak z Bratislavy jedeme vlakem EC Slovan do Břeclavi a z Břeclavi zase EC Polonia do Bohumína, kde jsme v 17:12 tj. přesně na čas. Z Bohumína to už je domů coby kamenem dohodil. A dovolená 2010 je za námi. Dojmů tolik, že to hlava nebere, ještě že máme ty fotky, které nám jí budou připomínat. ;-D
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2010
  • 467 zobrazení
  • 2
fire-sabi
Tááák a máme tady poslední kolo NJL! Uteklo to rychle :) Kluci překvapili myslím si úplně všechny :-D Svým výkonem porazili i Prchalov. Krásně rozběhlý útok a dokončili s časem 14,50 na obou terčích, do tabulky si připsali 12 bodů a posunuli se tak v tabulce ze 7. na 6.místo!Vyhráli celou soutěž :) Škoda, že se jim tak nedařilo celou sezónu. Zato holkám se moc nedařilo, ty bojovaly o 2.místo, ale po nezapojení pravé proudařky jsme si připsaly N! Všechny týmy žen z NJL měly nehodnocený pokus, takže jsme možná měly dokončit i s vysokým časem ale budeme se o to víc snažit příští rok :) Večer ještě jedeme do Fryčovic na noční a snad si i tam napravíme reputaci..
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2012
  • 223 zobrazení
  • 0
zetorgs
Cesta na BMW R1200GS LC ADV do Albánie s jednodenním výletem na Korfu.

1. den - přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko Bosnou do obce Jajce k vodopádům.
2. den - Bosna a cesta údolím řeky Neretvy (nedoporučuji jet plně naložený ve dvou :D) do Černé Hory do obce Plužine.
3. den - probouzíme se do deštivého a mlžného rána, takže tím pádem vzdáváme cestu národním parkem Durmitor a jedeme nejkratší cestou do Albánie do obce Shengjin, kde máme ubytování.
4. den - Albánií do města Gjirokaster, poté Blue eye (Syri i Kalter) do města Sarande, kde budeme tři dny.
5. den - poznávání Sarande.
6. den - Výlet na ostrov Korfu.
7. den - Cesta přes celou Albánii se zastávkou v Duresu ve výrobně koňaku Skenderbeu do města Kotor v Černé Hoře.
8. den - opět směr Bosna, ale se zastávkou v Chorvatském Dubrovníku. Poté vodopády Kravice, Medjugorje a nakonec Mostar.
9. den - plány nám opět hatí déšť, takže nejkratší trasou směr ubytování, čili Starigrad v Chorvatsku.
10. den - Jadranskou magistrálou do našeho oblíbeného mestěčka Piran ve Slovinsku.
11. den - válendo a užívání si života v Piranu.
12 den - po dálnici domů.

12 Dní se zdá být dost, ale klidně by jsme si prodloužili dovolenou min. o týden. Celkem najeto 3650km.
(foceno třemi různými aparáty, takže fotky jsou vždy popořadě, ale ve třech vlnách)
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 118 zobrazení
  • 0
pjanina
Vylet zacal 11/12/2009 prijezdem na letiste do Vidne a odtud Qatar airlines jsme odletely na SriLanku s jednim prestupem v Doha. 12.12.09 jsme kolem 7:30 dosedli na letiste nedaleko hlavniho mesta SriLanky Colomba. Z letiste si bereme taxika a jedeme do stredu zeme do mesta Kandy kde nas vylet zacina.14.12.09-Sloni utulek Pinawella, 15.12.09- vyrazime na sever na historicka mesta a kouknout se na par budhistickych a hinduistickych chramu, prvni zastavka je v Matale - hinduisiticky chram, druha v Aluvihare-budhisticky klaster, treti v Nalanda gedige a ctvrta v Dambule- jeskynní chrámy. 16.12.-Sigiria- skalni pevnost, kolem jsou zahrady a vodni nadrze, 17.12- Polonaruwa-staroveke mesto,druhe nejstarsi kralovstvi SriLanky 18.12 - presun, 19.12.- Adam´s peak - poutni místo pro hinduisty a budhisty. Vyslapli jsme ji, aby jsme videli krasny vychod slunce, vyska hory je 2.243 metru a vede k ni asi 5200 schodu. 20.12- Hortonske plane- vysoko položená náhorní plošina zakončená strmým sedmisetmetrovým srázem, který dostal příhodné jméno Konec světa., 21.12. Cajove plantaze , 22.12-vesnice Ella a okolí, 23.12.-Národni par Yalla, 24.- 25.12.-Pláže Tangala, 26-27.12-Pláž Unawatuna, 28.12-Galle, 29.12.-Kogalle, 30.12- Mirrisa -vylet na delfiny, velryby, 31.12-2.1.-Pláž Hikkaduwa, Kosgoda, 3.1.- Bentota, 4.1.-7.1.-Negombo
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2009 až leden 2010
  • 464 zobrazení
  • 0
vlcek
Mezi tanky, děly a letadly sjíždíme do Svidníku, projíždíme Šarišské Čierné, ... pokračování ... v Bardějově obdivujeme UNESCem chráněné náměstí a na něm stojící katedrálu. A celou cestu sluníčko peče a peče, dokonce i ptáci chodí pěšky, ...ale dneska (pátek, 7. den na cestě) se má před večerem, díky avizovaným bouřkám, ochladit. Večer podél řeky Poprad dojíždíme do Staré Lubovni ...a nebe nepříjemně šedne. Tak nevím, nevím, ... co je lepší? ... Jet v peci nebo ve sprše? ...uvidíme, dneska nás to mine, ale zítra?
Sobotní ráno je opravdu chladnější, noční deště udělaly své. Ale už neprší. Svěže vyrážíme směr Pieniny (pohoří Spišská Magura) a při sjezdech poprvé používáme větrovky. Jedeme úzkým údolím proti proudu řeky Dunajec, za Červeným Kláštorem, myslím, že v hospůdce ve Spišských Hanušovicích, rozhodujeme, že to vezmeme oklikou na Osturňu a Ždiar (Belánské Tatry). A udělali jsme dobře. Sice tu je jen 12 st. C a mlha (So večer), ale večerní oslava úspěšného treku s majitelem ubytka a i v místní hospůdce byla famózní. Ani se nám v neděli ráno (a po té supersnídani, co nám připravila paní domácí) na kola nechce. Naštěstí je nebe opět vymetené a závěrečných 46 km do Popradu je téměř stále z kopce. Cíl, hospůdka u popradského nádraží, s vepřo-knedlo-zelem, je pak krásnou tečkou našeho výletku. A řeknu vám... už se mi honí hlavou plán na další podobný výletek, tedy jestli doma dostanu dovolenku... Vlk
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • srpen 2013
  • 164 zobrazení
  • 0
ddm-chrudim
O víkendu 13.-14.4. 2013 se sešlo na plaveckém bazénu v České Třebové okolo 250 plavců. Závody byly nabité osobními rekordy, diskvalifikacemi, fandědím a rámusením. Venku bylo aprílové počasí, na bazénu vedro a dusno.
Z Chrudimi startovali : Markéta, Tereza, David, Bedřich, Petr, Šimon a Jakub.
Kategorie a hodnocení:
A – starší žactvo, ročník narození 1999 a 2000
B – mladší žactvo ročník narození 2001, 2002
C – nejmladší žactvo, ročník narození 2003
Otevřené závody jsou hodnoceny v jedné společné kategorii.
ANTOŠ David 2000
100 Motýlek A 12. 1:28,45
100 Znak open 20. 1:13,72
100 Volný způsob A 5. 1:07,41
50 Volný způsob A 7. :30,39
100 Znak A finále 3. 1:14,48
ANTOŠ Petr 2002
100 Znak open 72. 1:52,64
50 Volný způsob B 29. :45,70
100 Volný způsob B 27. 1:40,0
100 Prsa B 16. 1:45,06
BAŤA Jakub 2002
100 Znak open 77. 2:00,94
100 Volný způsob B D, nedohmat na obrátce
100 Prsa B 20. 1:56,23
MÍSAŘOVÁ Markéta 2002
100 Volný způsob B 23. 1:28,86
100 Motýlek B D, změna stylu
50 Volný způsob B 20. :39,34
100 Polohový závod B 23. 1:38,81
100 Znak open 44. 1:32,02
PASEKA Bedřich 2003
100 Znak open 76. 1:59,34
100 Prsa C 11. 2:18,89
100 Volný způsob C 16. 1:46,7
RYŠAVÝ Šimon 2000
100 Polohový závod A 16. 1:29,58
100 Volný způsob A 13. 1:21,77
100 Prsa A 11. 1:34.95
SVOBODOVÁ Tereza 2000
9. 100 Prsa A 16. 1:41,1
17. 100 Polohový závod A 19. 1:33,27
25. 100 Volný způsob A 20. 1:23,05
Všichni naši plavci si vylepšili časy, David si ve finále na 100m znak vyplaval bronzovou medaily - blahopřejeme. Příští víken jedeme poprvé na plavecké závody do Jihlavy. Těšíme se bazén a závody, na společnou cestu autobusem a já se těším na pěkné výkony bez diskvalifikací. Kdo se nominoval do Jihlavy 20.4. 2013 - Petr, Markéta, Adam, Nela, David.
Více informací najdete na našich webových stránkách.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2013
  • 590 zobrazení
  • 0
rmichal
2018 09 Hamr

28.-30.9.2018 (28.9.= pátek, svátek sv.Václav)
Účastníci: Radka, Michal, Ulla, Jana, Ondra. Námět: Cyklistika a v neděli Radka + Ulla cvičení obedience v Hvězdově.
28.9.2018 pátek
Z Prahy do Lysé pro Janu a Ondru. V Lysé nasazen nosič na kola (svítí, bylo předem přezkoušeno) a naložena dvě kola. Pokračujeme do Karlovic. V Lysé je na „nejméně 19 měsíců“ uzavřen nadjezd nad nádražím. Objížďka přes Ostrou a Stratov bez bloudění. V Karlovicích snídaně (obchod pí. Švédovové i ve svátek v provozu). Jana nalezla dlouho postrádaný dílů nosiče pro čtvrté kolo – pod postelí v patře. Pak našla ještě součástky k tomuto dílu – v igelitce ve skříni v patře v horní polici. Chystáme kola Radky a Michala, vozík pro Ullu a další potřeby na víkend s cyklistikou. V 10:15 má Radka pocit, že jsme již skoro připraveni – velmi brzy. Nešťastný nosič pro 4.kolo však montujeme (Ondra a Jana) k základnímu nosiči až do 11:45. Je rozhodnuto, že tento díl již zůstane k nosiči kol připevněn trvale. Konečně odjezd. V 11:54 dorážíme do Turnova, Komenského ulice, kde ve 12:00 začíná odhalení pamětní desky Josky Smítky na jeho rodném domě č.690 (součást zahájení horolezeckého festivalu v Sedmihorkách). Po odhalení desky pokračujeme na místo příštího ubytování do Hamru na Jezeře. Cestou jedeme přes Cetenov, ověřit, zda ještě existuje zdejší kdysi známá hospoda Na pince. Hospoda funguje. Nemá sice zveřejněnou otvírací dobu, ale provozovatelé ji opravují a mají plány do budoucna. V Hamru se ubytováváme v kempu v mále chatce sedmihorského typu. Hospoda Pod hrází je zavřená. Obědváme v Harley’s Pubu – ratejna nic moc, nabídka mizerná. Přesto dostal hospodský spropitné, což se později vyplatilo, protože jsem tam zapomněl fotoaparát. Jdeme na pěší vycházku na Stohánek. Vracíme se již za tmy po lesní asfaltce, z lesa poblíž skalního divadla je vidět světlo a ozývá se divný kovový zvuk. Zřejmě UFO, to nás „na Ralsku“ nepřekvapuje. Večer v restauraci hotelu Pacifik, tam to vypadá normálně všedně.

29.9.2018 sobota
Snídaně u Maxikiosku před kempem. Paní v kiosku má rozsáhlou skvělou nabídku a je velmi milá a ochotná. To v Sudetech není vůbec samozřejmé. Vyjíždíme na kolech ke Stohánku a dále k Lanovu kopci. Otvírají se nádherné výhledy na Ještěd a Ještědský hřbet. Nelze odbočit do obory Židlov – zamřená vrata, ačkoli září – říjen má být vstup do obory od 9 do 16 povolen (březen + duben je zákaz celodenně). Vymýšlím novou variantu výletu, jedeme do Osečné. Je čas na oběd a značná zima, zejména když zaleze slunce (co chvíli). Hospoda U slunce, kde jsme byli před léty s Rakou během vandru. Už na náměstí není. Je zde pouze cukrárna, o kus díl panelákoidní hospoda pouze s ohříváním pizzy. V penzionu Dřevěnka (kde neubytovávají psy) má restaurace dovolenou. Ubytování údajně v provozu, to musí být pro hosty radost. Venku je stánek v provozu a v té zimě si tam dáváme aspoň malé občerstvení. Pokračujeme po cyklostezce 3007 s nádhernými panoramatickými výhledy na Ještědský hřbet, Podještědí a Lužické hory do Druzcova. V následujících Křižanech je hospoda, kterou kdysi při našem vandru právě trvale uzavírali a nedali nám najíst (svým přátelům ano). Teď je tu milá paní, má Svijany a překvapivě širokou nabídku jídel. Přes Žibřidice pak pokračujeme domů do Hamru. Jsme tam docela včas a jdeme se navečeřet do hotelu. V závěru se bohužel projevily Sudety – číšník mi ve 21:45 odmítl natočit poslední pivo a nedostal tak žádné spropitné.

30.9.2018 neděle
V noci mrzlo a Jana nastydla. Ulla odmítla spát na studené podlaze. V plánované době budíčku v 8:30 je auto ještě namrzlé a většina účastníků spí. V 10 hodin všichni vstanou, svítí slunce a otepluje se. V 10:15 nejde otevřít kufr auta, protože je v jeho zámku zaklapnutý popruh tašky s Ulliným vozíkem. V 11 vzdáváme pokusy o vyproštění popruhu a Radka volá asistenční linku České pojišťovny. Přicházejí různé SMS, že mechanik přijede v 11:40, 12:05, 13:45. Teprve po našem dotazu pojišťovna objasní, že první dvě firmy si zásah rozmyslely a odvolaly. Po 12. Hodině odvážím Radku a Ullu na cvičák do Hvězdova, Jana a Ondra hlídají nenaložené věci. Ve 13:45 přijíždí mechanik z Ústí nad Labem a za 7 minut zámek kufru uvolní, ani nechtěl spropitné. Vyhlídkovou trasou přes letiště Hradčany a Ploužnici odvážím Janu a Ondru do Hvězdova, odkud tito ještě vyrážejí na hodinu a půl na kolech do obory Židlov. V 16 hodin končí cvičení psů. Všichni se pak sejdeme v Kuřivodech, odvážíme věci do Karlovic, lidi a věci do Lysé a sebe a věci domů.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2018
  • 64 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
10. den: Jedeme se podívat na nedaleké vojenské letiště v Kucové. Spíš už je to funkční muzeum. Podle Venci tyto Migy byly vysloužilé už před třiceti lety. Poté už míříme zase do hor. Vénovi stávkuje kolka. Zase si žádá doping a Fanda udělal manžetu. Lano od navijáku přes větev stromu a zvedám Fandovo čtyřkolku, aby se volně točili zadní kola. Odmastit, natočit smršťovací folii a přes to americkou pásku. Pokud manžeta má tvar, tak se s tím nechá bez problémů dojet. Pokračujeme dál. Hřeben je bohužel neprůjezdný. Možná že by to šlo, ale máme naložené mašiny a obrovské balvany, které jsou ve velkém stoupání zapotřebí překonat, by jim dobře neudělaly. Vracíme se kus zpátky, jelikož tu jiná cesta není. Přes údolí najíždíme na druhý hřeben, který nás dovede kam potřebujeme. Hledání cesty nás zdrželo, že jsme museli kousek před dnešním cílem zakempovat v řečišti pod mostem, ke kterému jsme se museli probrodit. To byla pro sportku výzva, protože naši pracanti to zvládali hravě, ale i ona to zvládla.
11. den: Ráno nás probouzí vpovzdálí projíždějící těžká technika. Několik kilometrů pod námi se staví obrovská hráz. Brodíme se zpátky a to se sportce zase nelíbí. Chvilka na sluníčku a zase ožila. Míříme do soutěsky, kterou protéká malý nenápadný potok Holli. Jdeme do plavek a na průzkum, až tam, kam se protáhneme. Hned na začátku potkáváme vyvěrající teplý pramen s malou tůní. Příjemné zahřátí. O kousek dál už musíme plavat. V místech, kde je soutěska úzká kolem metru, voda vymlela hlubší příkop. Do ledové vody se nám moc nechtělo, ale naše zvědavost nás hnala dál 2 km soutěskou, až do míst, kde jsme se už neprotáhli. V útrobách skal je i jeskyně, ale to musíme z druhé strany hory. Tam se ale dozvídám od hrázného, že je to pěšky někde hodně vysoko a na celý den. Ten bohužel už nemáme. Odtud se přesouváme k moři na poloostrov Rodonit, kde měl Hodža také své základny. Poslední noc expedice na písečné pláži.
12. den: Už od ranních 4 hodin je tu rušno. Halekající rybáři vyplouvají pokládat sítě. Chvilku klid a v šest je tahají. Venca s Milanem jedou ještě na prohlídku pobřežní pevnosti. V podzemí prý potkali pěkně velkého hada. Než stačíme zabalit stany, je tu autobus plný studentů. Ty samozřejmě zajímáme víc, než zbytky bunkrů a pořizují si selfíčka se čtyřkolkami. Máme zabaleno a razíme na hranice. Ve městě Škoder dokoupíme suvenýry a mastíme na čáru. Expedice nám pomálu končí. Zpříjemníme si jí ještě poslední večeří v Černé Hoře u vodopádu zvaný malá Niagára.
Čtyřkolky fungovaly na jedničku. Accessi opět ukázali, že mezi pracovními čtyřkolkami mají při svém výkonu 52 K nejmenší spotřebu a největší dojezd. Už v základu plechový podvozek, naviják a větrný štít se hodil. Je to skvělá čtyřkolka na expedice, zejména při jízdě ve dvou, kdy podvozek odvádí skvělou práci i přesto, že jezdím přeložen.
Tato expedice měla jeden cíl a to nalézt vytýčené body, které se nám povedlo splnit, až na tu jeskyni u které bylo zapotřebí horolezeckých výkonů. Proto není hojně navštěvovaná turisty. Výprava se vydařila, počet najetých km: 2. 020, počet dní: 11, počet zranění : 0, počet zničených strojů: 0, počet spokojených výletníků: 7.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 196 zobrazení
  • 0
adtct2016
Den první 15.9.2016:
15:30 hod. jsme vyrazili směr Morava co nejblíže k hranicím se Slovenskem
Cesta byla super, počasí nám přálo, teplota místy dosahovala až neuvěřitelných 30°C
Během cesty pár momentíků, jak třeba na přechodu týpek zabrzdil až se mu začoudilo z podkol bez zjevné reakce na to, že za ním je 5 strojů moto.
Nebo jak dostat pěkně vypasenou mouchu přímo na pysk, fakt to štíplo ?
Ve Znojmě řešíme ubytování – hle ono je vinobraní hmm….. ale pozor Milan volá Štěpánce
Ubytování zajištěno!!!!, díky podpoře Štěpánky (přítelkyně od Milana) v penzionu MORAVIA cena za noc krásných 270Kč
Letíme do sprch, tedy do dvou sprch kde se míjíme s polsko ukrajinskou národností, ale to je v poho hlavně když se můžeme omýt.
Vylezáme ze sprchy, usměv ve tváři nám roztahuje týpek, který mizí ve sprcháči v ponožkách i trenclích asi se rád sprchuje ve spodním prádle ?
K večeři byla plnohodnotná PIZZA, pivko a zhodnocení první trasy. Hurá spát.

Přepeře
Jičín
Havlíčkův Brod
Jihlava
Znojmo - najeto 256km

Den druhý 16.9.2016:

Ráno pod mrakem, ale počasí akorát tak na jízdu dál. Naposledy jsem se rozloučili, Simon si zajistil zapomenutý ručník aby se měl do čeho otřít :D
- Vyrážíme směr hranice Slovensko, první zastávka na čerpací stanici kde s radostí snídáme párek v rohlíku a kávu.
Další zastávka Břeclav, teplota opět dosahuje 30°C a začíná nám být opravdu velké teplo. Zastavujeme na oběd před samotným překročením hranic.
Poslední tankování, promazání řetězů, Simon dává k dispozici sprej REPSOL tak snad někomu nepadně řetěz?
- Vyrážíme na hranice se Slovenskem. Cesta je super, sluníčko pálí a jemný vítr nám ulevuje od horka v Corrdurách.
Na první čerpací stanici na Slovensku Simon vyndal tlumiče výfuku (nějak si stěžuje na spotřebu :D) kdo asi pojede za ním, nebude to moc řvát….
Cesta je skvělá až na první problém s navigací Simona kdy nás cesta vede mimo a končíme v dědině kdesi na kopci a cesta už nikam nevede. Otáčíme stroje a jedeme zpět….
Zastavujeme v Prievidzi další káva a nějaká sváča. Slovensko jupíí :)
Hurá směr Ružomberok teplota vzduchu je super všichni se nechávají provětrat teplým větrem.
První velká zrada, v pohodové jízdě směr Poprad na nás cosi za jízdy gestiguluje Hodas a ukazuje na zadní kolo Hugovi Afriky --- bože co to je?!, ono mu šmajdá kolo ---
Všichni zastavujeme stroje u krajnice v místě kde se dá uhnout ze silnice a aspoň trochu schovat motorky z toho průletu ostatních vozidel. Všichni se seběhneme u stroje a analyzujeme
závadu. Při zvednutí Hondy a kontroly kola zjištujeme to nejhorší – Afrika Twin 2016 z půjčovny má vysypané ložisko ) KATASTROFA. Hugo volá půjčovnu a assistenci.
Milan vyrazil zjistit nejbližší opravnu kterou jsme potkali po cestě. Hugo nám dává info, že je to v pr….. Milan se vrací a hlásí, že je to taky v pr….. a ted co ?!
Opět se volá do půjčovny dostáváme zelenou at pokračujeme s motorkou dál všichni se na sebe podíváme :o tak tohle bude jízda :DD
Vyrážíme s vysypaným ložiskem na Hondě směr Poprad – dohoda jízda max. 80km a sledujeme zadní kolo Hogovi motorky. Jízda se snad ani nedá popsat to byly zvuky jako v kovošrotu.
Míjíme krásná místa již skoro v Tatrách, vše je super jedeme, ale tu idylku pořád něco ruší….. aha musíme zastavit a opět nutno promazat lozisko heh… teda co z něj zbylo aby se mohlo jet dál.
Za Hugem je cítit spálenina :D asi si po cestě smažil řízky…. ? Ale pořad jedeme a to je úspěch.
KONEČNĚ nacházíme smluvené ubytování v Nové lesné, opět pomohla Štěpánka a zajistila nám luxusní místo, přijíždíme do rodinného domku u Jury č.p 216 za skvělých 14 EUR. Noc
Byli jsme přivítáni a hned nám bylo sděleno, že ranajky budou a večeře taky včt. píva. Všichni se běží ubytovat do krásných pokojů, vysprchovat a hurá na baštu.
Večeře byla výborná plněný vepřový řízek s bramborem a zeleninkou, pivko Steiger 12° přišlo vážně k chuti a cena 1EURO je fakt super…. Tak že šup tam s ním.
Celý večer je téma AFRIKA TWIN 2016 a její padlé ložisko, Hugo nám sděluje, že je to opět v háji. Jediné pozitivum je, že se můžeme pokusit o opravu. Neleníme a zvedáme se od stolu.
Potřebujeme přeci vědět co je to za ložisko a zdali ho vůbec seženeme tam vysoko v horách ? Po urputném zápolení (Milan už dává asi 300 ránu kladívkem které pamatuje Husáka v plenách)
abychom dostali ven vnější část zalisovaného ložiska v náboji kola. Ale máme úspěch, část ložiska je venku a můžeme konečně porovnat zdali je stejné s ložiskem z druhé strany – ANO jééééé!
Jura nám poradil, že v Popradu je prodejna LMK Poprad, zabývající se ložiskama a guferama. Je to jasné domluvené ráno se jede pro ND. Dobrou noc

Břeclav
Prievidza
Martin
Ružomberok
Vysoké tatry
Nová lesná – najeto 482 km

Den třetí 17.9.2016:
7:30 ráno vyráží Milan a Míra směr Poprad pro ND, my kontrolujeme a hlídáme snídani :D Kluci se vrací, ložiska SKF v hodnotě pár EURO máme. Milan a Mirek natlačili snídani, teda co zbylo :DD
Během několika pár minut máme ložisko a kolo dané dohromady, nasazujeme…. Všichni máme radost a především Hugo, rychle zabalit a vyrážíme. 9:00hod. začalo krápat
9:30 než jsme stačili udělat foto a dobalit začalo pršet no to snad néé… no co naplat, máme přeci všichni nové nepromoky ? Jediný kdo machruje je Simon prej je to v poho.
10:00 vyráží první Milan a Simon k čerpací stanici v Tatrách, po ujetí cca 2km rychlá zastávka, Simon zjistil, že bez nepromoku to prostě nepůjde :)
Všichni navlečení v nepromoku, moto dotankované vyrážíme v dešti směr Dukelský průsmyk. Během cesty jsme několikráte usoudili, že již není nepromok potřeba, ale po ujetí cca 3km opět rychle zastavit a šup
do pláštěnky. Měl jsem pocit jako bych byl ve filmu s Funesem (Četník ze ST.P. – hláška Fugasi ty ponožky Vám pořad nejdou), ale aspoň máme řádnou průpravu, dokonce jsme to stíhali i do minuty :D
Stará Lubovina, počasí nám začíná přát svlékáme nepromok a hurá užívat kilometry bez pláštěnky, letíme směr Dukelský průsmyk
V Bardějově zastavujeme a fotíme Hodase u jeho srdcové záležitosti firma KAMAX Slovakie (vypadá jako by byl majitelem, akorát pan vrátný se lekl co to přijelo za bandu ?) ale po vysvětlení vše OK
Pokračujeme dál směr Svidik a pak D. průsmyk
Už z dálky vidíme co si každej kluk přeje vidět z blízka, dva tanky proti sobě a ve velmi dobrém stavu (zatím je nikdo nerozkradl asi i díky velkým svárům ?), jsme tu, fotíme jak o život – Tygr a ruský tank mají své kouzlo.
Musíme všichni nahoru. Je to bomba… Bohužel další zjištěná závada, Simon zjištuje poruchu na řidítkách své Aprillie (upadnutí šroubu v nástavci) zajištuje zdrhovací páskou snad to bude OK.
Vyrážíme směr Údolí smrti, projíždíme pastvama plný pasoucích se krav a po ujetí prvních 2km již vidíme ve stepi rozeseté tanky.
Simon uhýbá asi se chce podívat blíže, ale pozor co se děje…. Simonova moto se kácí k zemi, Hodas sahá pro foták, ale nestíhá. Simon bejčí mašinu zpět na kola.
Co to má s řídítky, ale nééé tak s tímhle už asi nikam nepojedeme. Zjištěno utržení šroubu který fixuje nástavec řídítek. Simon málem omdlel.
Milan s Hugem vyrážejí hledat v údolí smrti autoservis ? Mirek jede nafotit aspoň pár fotek dál do údolí zlomených řídítek…..
Asi za deset minut se vrací Milan a veze imbusové klíče a nějaký šroub, po chvilce zjištujeme, že tady to prostě neopravíme. Kurtujeme řídítka a pomalu přejíždíme
kam si do servisu v údolí smrti ?
Pomocnou ruku jsme dostali v malém servisu u Józefa, demontujeme a opravujeme, po cca hodině opravy můžeme žhavit a letět dál…. Děkujeme loučíme a fotíme.
Mirek nasadil směr a tempo jedeme směr HAVAJ (ale na Slovensku) cesta je vice jak super, kluci si to užívají. U krajnic míjíme asi třetího zdejšího domorodce s košíkem
plných hub, ale máme strach zastavit přeci jenom se držíme rad (v těchto končinách moc nezastavovat) latíme dál, v příkopu je torzo Felicie na střeše a pár postav tam cosi demontuje ?
Nezastavujeme a jen sledujeme zdejší krajinu, příbytky z palet a jiného materiálu ve stráních nejsou k přehlédnutí, tak zde je skutečně vidět jak daleko na východě Slovenska už jsme.
Projíždíme další a další serpentýny zdejší silnice a zastavujeme až v Humenném. Dáváme kávu a hodnotíme jízdu po krajině. Míra je spokojen, ale chtěl by ještě dál na východ, bohužel
čas nás tlačí a už nyní víme, že bude spát u Jury v Nové Lesné. Směrujeme stroje na cestu zpět. Před Prešovem zastavujeme a natahujeme nepromoky a ted jedem směr Poprad po D1
Cesta už je těžší je tma a prší, ale 3km tunel nám zase zpestřil jízdu.
Jsme zpět všichni ukládáme věci na pokoje a vyrážíme na pivko do zdejší Koliby, probíráme den a pak hurá spát…. Zítra jedeme domů a máme před sebou partu kilometrů.

Spišská Bělá
Stará Ljubovna
Bardejov
Svidnik
Dukelský průsmyk
Medzilaborce
Humenné
Vranov nad Toplou
Hanušovice
Prešov
Poprad
Nová Lesná – najeto 397km

Den čtvrtý 18.9.2016:

7:30hod. vstáváme a balíme věci (původně jsme chtěli vstát v 6:00hod. ale to nikdo nedal :D) vše chystáme na motorky venku je krásně od rána sluníčko.
8:00hod. vyrážíme směr domů přes Vysoké Tatry, Štrbské Pleso a děláme hodně fotek.
V Rožumberku zastavujeme a dohadujeme další plán cesty, odjíždíme ještě pár zastavek hlavně nakoupit Gorbačiky a sýry a pak směr Čechy
Ne úplně dobře zvolená cesta po D1 kdy máme všichni probrněné zadky zastavujeme v Olomouci, diskutujeme jak dál. Hugo musí vrátit moto a tak odjíždí směr PHA
My pokračujeme v krasojízdě a směrujeme to na Bruntál. Cesta je super, užíváme každou zatáčku. Simon trochu změnil styl jízdy asi měl něco v tom kachním stehýnku…
Už docela citíme ty kilometry, ale nikdo z nás vlastně ani neví kolik jsme to vlsatně dneska dali.
Naposledy se na pumpě loučíme a v Turnově se dělíme a pak už každý sám domů. Až doma jsme zjistil, že zpáteční cesta byla ze všech nejdelší krásných 615km +-20km

Vysoké Tatry
Štrbské Pleso
Rožumberok
Olomouc
Štenberk
Bruntál
Šumperk
Lanškroun
Jablonné nad Orlicí
Žamberk
Hradec Králové
Hořice
Jičín
Přepeře - najeto 615km

Celkem Slovensko 1750km
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 181 zobrazení
  • 2
cervik-dobriv
7.den
Brzo po ránu míříme znovu překonat Atlas k jezerům. U hotelu z kanystrů dotankuji a odlehčuji zadní nosič. Před sebou máme 190 km serpentýn, šplhání a klesání. V záloze mám ještě 20 l v kanystrech, umístěných v nášlapech pro spolujezdce. V polovině cesty kluci dotankují. Já zkouším, kolik ujedu takhle naložený. 40 km před jezery mi začíná blikat rezerva a Véna do svého Bruta dolévá poslední kapky ze svých zásob. Klesání a stoupání kolem 1000 m každých 30 km tu je běžné. V jedné vesničce potkáváme španělské kolegy. 2x Can-Am a Polaris. Hledají, kde by natankovali, protože v horách mají převážně jen naftu. Benzín jim přes zimu došel a závoz nového se sem zatím nedostane. Po sedmi hodinách v sedle přijíždíme k jezerům. Než je projedeme, ještě navštívíme benzínku na doplnění pohonných hmot kousek pod jezery. Natankoval jsem 18,5 l, takže průměrná spotřeba je pod 10 l. Jsem spokojený. Vracíme se k jezerům a u nich dáváme pozdní oběd. Poté nacházíme příjemné ubytování, konečně s teplou vodou a i nám tam zatopili.

8.den
Ráno máme omrzlé čtyřkolky. Vyrážíme na hřeben Atlasu. Domorodci nám říkají, že neprojedeme, ale to nás neodradí to vyzkoušet. Vždyť na ten sníh se těšíme. Cesta je hodně rozbahněná z tajícího sněhu. Úžlabiny mezi kopci jsou podmáčené velké pasti. Pokud to jde, využíváme jižní svahy, kde tolik nezapadáme. Musím demontovat vlajku, která pod nánosy létajícího bahna od zadního kola ohýbá laminátový prut až k zemi. Místy, už narážíme na první sníh. Pěkně umrzlý. Nechá se po něm přejet. První větší závěje objíždíme, kudy to jde. Na jedné rovné planině zkouším projet, ale těsně před koncem zapadám. Na řadu jde naviják. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Poprvé beru lopatu do ruky a to jsem počítal, že ji využiji jen v dunách. Postupně se prokousáváme k hřebeni. Už dokonce na něj vidíme. Cesta je zařízlá do svahu. Hodně nafoukaného sněhu, ale kraj cesty je odtátý. Bohužel v jednom místě až moc a trhá se pode mnou. No nic. Jde na věc zase lopata, aby se přede mě někdo dostal, za koho se vytáhnu. Kluci jdou prozkoumat, jestli to má dal smysl. Odhazuji jako divý a najednou se čtyřkolka pohla. Začala se bokem sesouvat v podmáčeném sněhu ze svahu. Zafixuji ji za tažné navijákem od Radka a sníh, co hází dolů, přihazuji k předním kolu, aby ještě chvilku vydržela na místě, než kluci přijdou a pomůžou mi ji vyprostit. Už se vracejí s průzkumu. Zjišťuji, že když se prokousáme ještě 100 m, máme vyhráno. Nahoře sníh není. Čtyřkolku asi tak po půl hodině dostáváme zpět na cestu. Procházíme si 20 metrů koleje, aby nás drželi před sesunutím do boku. Radek to jde vyzkoušet. Po 15-ti metrech zapadá. Musíme to bohužel vzdát. Bylo by to na dlouho si proházet cestu k vrcholu. Při zpáteční cestě, už je sníh natolik rozbředlý, že při jednom přejezdu sněhového jazyka se propadám do strany, bohužel ale zase směrem ze svahu. Abych se nepřevrátil a čtyřkolka neskončila v kotrmelcích, beru za plyn a prokoušu se předkem ze svahu. Tam ale hluboko zapadám, až po přední kufr. Radek s Vanou musí překonat tento úsek jinudy, abych se za ně mohl opět zapřáhnout a vytáhnout. Přihlížející dva domorodci s lopatami v ruce, jako kdyby na to celou zimu čekali, jdou na pomoc. Pod čtyřkolkou bylo pár metrů sněhu. Tohle zapadnutí mě stálo 4 konzervy a hodinu času. Potom už jen zapadl v bahně Véna a celí zaprasení jedeme hledat ubytování. To nacházíme kousek nad soutěskou Todra.

9.den
Ráno dáváme hlavy dohromady a ještě se chceme na jeden den vrátit do Atlasu, než se od něj vzdálíme. Projedeme si soutěsku Todra a v městečku Tinerhir dotankujeme vše do plna. Paky si necháme odbahnit čtyřkolky. Poté se vracíme Todrou zpět a nad ní odbočujeme do hor. Cestáři tu odvedly kus práce, ale příroda je silnější. 45 km cesty je strženo vodou a jedeme převážně vyschlým korytem řeky, kde Radkovy znovu prasknul držák zadního nosiče, tentokrát na rámu. Aby toho nebylo málo, Vencovy se rozsvítil kontrolka řemene. Po čtyřech hodinách jízdy v kamení, začíná konečně cesta. Projíždíme soutěskou Dadés a míjíme zajímavé skalní útvary. Při jejich focení u nás zastavuje auto a z okénka se ozvalo: „ Ahoj. Co vy tady?“ Češi jsou všude :-D. Ještě si projedeme známé serpentýny nad Baumal Dades, kde pak hledáme nocleh.

10.den
Míříme do základního tábora tou neméně náročnou cestou, aby Radkovo čtyřkolka dojela, aniž by jsme museli po cestě svařovat. Tuto trasu - 240 km, jsem zvládl jako jediný na jednu nádrž. Opět fantastická spotřeba 7.5 l. Stále mě Maxík překvapuje. V kempu hned děláme základní údržbu. Máme najeto zatím 2.200 km. Radek sundává vše ze zadního nosiče. Už budeme jezdit jen v okolí jednodenky.

11.den
Na zajímavá místa v okolí vyrážíme jen s Radkem. Véna se musí podívat na řemen. Kontrolka už na něj upozorňuje 400 km.
Prohlídku začínáme polorozpadlým opevněním, které chránilo rolníky před nájezdníky a lupiči. Míjíme i nádherné oázy s nedotčenými palmami, až se dostáváme k malé přehradě, která zásobuje vodou políčka v Erfoudu a jeho okolí. Poté míříme k třem dílům. První je takzvaný šnek. Je to dílo německého architekta. Než si stačíme udělat pár fotek, už je tu berber na mopedu. Tvrdí, že má od všeho klíče a za 400 dirhámů nás provede. Usmlouváme to na polovinu. Vede nás točivými schody 20 m pod zem, kde je voda a schody pokračují dál pod hladinu. To dílo je jako malá zásobárna vody. V jeho horní části je ubytování. Chceme přejet k dalšímu dílu, ale přední kolo u mopedu je prázdné. Zručný berber během deseti minut stačil demontovat duši z kola, zalepit a vrátit zpátky, aniž by sundal přední kolo a už mizel v prachu. Druhé dílo, jsou věžovité útvary ve tvaru souhvězdí střelce. Uvnitř je zase studna. Než si to stačíme projít, už máme vařený čaj, zvaný Whisky Berber. Třetí stavba, jsou schody do nebe. Uvnitř je zase studna a místnosti na spaní. Pro dnešek už máme písku a prachu dost, takže bereme směr Tifina, kde opravuje a dělá údržbu Véna. Ten nám oznamuje, že sice řemen má, ale bez speciálního šroubu nedokáže demontovat variátor. Snad zítřejší porci v dunách Erg Chebbi vydrží.

12.den
Hola hola, písečné duny Erg Chebbi volají. Je to takové velké pískoviště 10x25 km. Některé duny prý dosahují až 200 m. Hezky prostředkem se do nich vrháme. Je poznat, že čtyřkolkám se jede bez zbytečného zatížení lépe. Zdoláváme postupně největší vrcholky jeden po druhém. Užívám si to. Pocit jistoty mi dává prodloužená verze Maxe. Ještě před obědem se zajdeme podívat na pozůstatky hutí, v jejíž okolí se těžili a do dnes primitivně těží nerostné suroviny. V přilehlém okolí jsou ruiny francouzských kasáren a přes kopec je vesnička, která připomíná Chánov. Poté bereme směr Ibrahym, kde na nás čeká tradiční berberský oběd. Podává se zeleninový talíř, tažin, skopové se švestkami, příloha rýže a opečený brambor. Na závěr nakrájené pomeranče se skořicí, jablka a čaj.
Posilněni vyrážíme ještě na jezero červených plameňáků. Tentokrát máme smůlu. Ani jeden se tu nebahnil. V podvečer projíždíme do kempu.
13.den
Jedeme navštívit opuštěný rozpadlý ksůr za řekou. Dřevěná velká brána už nejde úplně otevřít, abychom se mohli uvnitř v jeho uličkách projet jako při jeho poslední návštěvě před lety. Uvnitř už je znát zub času. Tam, kde žili movitější rodiny, jsou ještě zachovalé společenské sály s dominantními sloupy a studnou uprostřed, jinak se vše postupně mění v hromady hlíny. Ještě navštívíme město Erfoud, kde nakoupíme suvenýry a jedeme nakládat. Tím končí naše expedice Marokem. Na tachometru Maxe přibylo 2.500 km a konečný se zastavil na 5.500 km za půl roku věrné služby.
Jarda „ Červík“ Černý
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 330 zobrazení
  • 0
trampskalaci
Splnění velkého snu začalo 6. 9. 2016 odjezdem z autobusového nádraží v Humpolci v 7:10 na Letišti jsme s bráchou v půl jedenácté a v 11 přichází Hajnej. Kolem 12. je tu Olda a pár minut po 12 je zde Martin - šéfík tohodle zájezdu. Je to cestovatelský světoběžník. Jdeme se odbavit a zahájit tuhle pouť. Před odletem do Frankfurtku, kde je Hajnej? To jsme se ptali všichni. Místo C2 nám seděl na D2 směr Eidhoven. Těsně vedle :-D Každopádně se postaral o smích. Letíme s Lufthansou a tak máme bublaninu a pivko. Za hodinku přistáváme ve Frankfurtu. Největším letišti v Německu a 3. největším v Evropě v počtu odbavených pasažerů. Odsud odlétame ze Z20 s United Airlines. Velikost letiště jsme opravdu poznali záhy. Bylo to snad přes kilometr k Z20. Chvíli zde sedíme a pak začíná chaos jak na bleším trhu. Americké společnosti dělají předvstupní pohovor, ale v šíleném stylu. Stíhám odpovědět na 2-3 věty pak už nerozumím. Nejsem silný angličtinář. Od školy jsem angličtinu nemusel použít. Přesto jsem přešel k dalšímu úředníkovi, ten mi podepsal palubenku a posílá mě k dalšímu úředníkovi. Vše je, ale v naprostém chaosu, protože tihle lidi jsou v pohybu, takže se opět shledávám s prvním uředníkem. Přičemž já sháním úředníka, co mi nalepí nálepku, že jsem prošel security prohlídkou. Když už se pro samolepku dostanu. Zaskočí mě otázkou jestli jsem prošel detenčním rámem. Protože tím jsem prošel v Praze, ale ve Frankfurtu už ne. Než jsem přišel na odpověď. Poslala mě sednout do rohu, kde jsem musel projít důkladnější prohlídkou. Nakonec na ní skončil, jak Hajnej, tak i Brácha, protože nenašel tu, co lepí samolepky. Prostě neskutečný bordel. Drží nás tu 40 minut. Asi 10 minut před odletem jsme všichni úspěšně prošli. Přednostně nás pustili dopředu. Nasedáme na Jumbo Jet 747, ale nějaký starší typ. Je tu jen jedna TV. K tomu se stala na letišti nehoda, kdy se letadlo srazilo s jedním vozidlem. Přijelo sem neskutečný množství hasičů a policistů. Vše jsme sledovali, protože to bylo o 2 brány dál. Vůbec si nedokážu představit 11 hodin letu v sakra těsném letadle. V Amerických airolinkách se člověk nedočká velkého pohoštění. Na vodu jsem čekal téměř 3 hodiny. Za celý let jsem vypil třetinku piva, dvojku vína a dvojku vody. Přistáváme kolem 19:45 a jdeme na pasovou kontrolu. Ta byla mnohem lepší než ta u letadla. Jen bráchu zaskočila v tom, že chtěl vidět papíry od rezervace auta. Dostáváme se ven a jedeme vlakem k půjčově aut. Dnejší vlak byl zvláštní v tom, že neměl mašinfíru. Martin Půjčuje Toyotu Siennu a vyrážíme do kempu. Nakupuje za San Franciscem první potraviny a jedeme. Vidím noční Pacifik. Přijíždíme do kempu Portola Redwood State Park Campground. Nejspíše pojmenovaný po prvním Evropanovi, který zde udělal průzkum Don Gaspar de Portola. Posvačíme. Hajnej vytáhl klobásy. To nás udivilo, že dokázal propašovat klobásy :-D Jídlo necháváme v autě, protože mívalové by si jinak mohli pochutnat. Na kemp jsme přijeli kolem 23 hodiny, tak spíme pod širákem. Vstávám před 7 hodinou, Kolem nás havrani a první jídlo co vařím jsou obyčejné fazole. Zde v tomto parku jsou nádrehné sekvoje. Vyrážíme kolem 8 ráno. V silniční dopravě jsou rozdíli jak u nás, ale o tom napíšu v 9. části dne, ve které je přejezd a minimum věcí k vidění. Míříme opět do San Francisca. San Francisco má kolem 1 milionu obyvatel. Po New Yorku je druhým nejhustěji lidnatým městem v USA. S aglomerací má San Francisco 8,5 milionu obyvatel. Původní Američané se v oblasti San Francisca usadili před 10 000 lety. První Evropan, který vplul do San Francisské zátoky, byl španělský průzkumník Don Gaspar de Portola v roce 1770. První španělská misie, Mission San Francisco de Asis byla založena o šest let později 29.června 1776. Na místě, dnes nazývaném Presidio, byla postavena malá vojenská tvrz. Na ostrově Alcatraz postavili Španělé malou vesnici nazvanou Yerba Buena. Později připadlo území Mexičanům a stalo se nezávislým, ale izolovaným. Po dobytí Kalifornie Spojenými státy byla vesnice v roce 1847 přejmenována na San Francisco. V té době bylo San Francisco malé městečko s nehostinnou geografií. To vše se změnilo za dva roky. Zlatá horečka do tohoto území přitáhla imigrační vlnu. Počet obyvatel se v prosinci 1849 zvýšil z 1 000 na 25 000. Železnice, bankovnictví a těžební průmysl přitáhl do města majoritní ekonomické síly. Na konci 19. století zde byly vybudovány 4 univerzity.
Zemětřesení v roce 1906, spolu se souvisejícím požárem, zničilo 80% města, včetně historického jádra. Zemřelo přes 3 000 lidí. Po roce 1906 bylo město rychle obnoveno. Otevření mostů San Francisco - Oakland Bay Bridge a Golden Gate Bridge v roce 1936 a 1937 způsobilo, že město bylo více dostupné a počet obyvatel prudce vzrostl. Během druhé světové války pak bylo hlavním přístavem, kde se naloďovala vojska pro válku v Tichomoří. První kam míříme je na vyhlídkové místo Twin Peaks 282 m n. m. Které dříve neslo jméno Los Pechos de la Chola či Breasts of the Indian Maiden. Je zde krásný pohled na celý San Francisco. Na celý záliv. Je vidět Downtown, tak přístaviště, tak Alcatraz i Golden Gate a Oakland Bay Bridge (Dvojmost) Těším se až uvidím město až uvidím Cable cary. Bohužel nejeli jsme sem kvůli městům, ale kvůli přírodním divům, takže z měst jsem si prošel asi takové to nejzaímavější, nebo část z nejzajímavějších věcí. Projíždíme městem a jedeme kolem Palace of Fine Arts Theatre z roku 1915 budova slouží k výstavě výtvarného umění, pořádání svateb a je cílovou stanicí fotografů. Teď přejíždíme k Lombard street ale nejdřív nám Martin ukazuje nejstrmější ulici, kterou zde objevil. Jmenuje se Flibert Street jejíž skoln je 31,5% (17,5 °). Teď se ale dostáváme k Lombard street k pasáži nejklikatější silnici světa. Je velice populární a turisti vyhledávanou atrakcí. Dnešní podobu získala Lombard Street ve dvacátých letech minulého století. Do té doby byla inkriminovaná část Lombard Street velmi strmým kopcem; pro ochranu chodců bylo rozhodnuto o postavení osmi serpentýn, díky kterým je ulice pro chodce schůdná. Technicky se však nejedná o nejklikatější ulici v San Franciscu – Vermont Street ve čtvrti Portero Hill je mezi křížením s dvacátou a dvaadvacátou ulicí ještě klikatější; pro svou vizuální krásu a okolní scenérii si však věhlas získala právě Lombard Street. Odsud se dostáváme na Columbus Avenue a zastavujeme u nejvyššího mrakodrapu San Francisca Transamerica Pyramid s 260 metry. Odsud směřujeme na Grant Avenue, kde je Čínská čtvrť, která je nedaleko. Čínská čtvrť Chinatown je největší čínskou komunitou mimo Asii. Patří k nejstarším ulicím v San Franciscu. Můžete zde koupit i psí zuby. Procházíme Grant Avenue a přecházíme na Columbus Avenue, kde je česká hospoda. Po části této silnice jezdí historická lanovka jejíž vozy se nazývají Cable cary. Tyto historické trasy jsou zde tři. Cable cary, jsou poslední ručně ovladané lanovk. První dráhy vznikli již v roce 1873 a v roce 1890 měli 23 linek. Je to jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí ve městě. Jdeme po Columbus Ave a je vidět Telegraph Hill na kterém stojí Coit Tower, který vypadá, jako kones hasičské hadice. Věž Coit Tower získala své jméno po Lillie Hitchcock Coitové, bohaté obyvatelce San Francisca, která ve své závěti odkázala třetinu svého majetku městu San Franciscu na jeho zvelebení. Po krátkých diskusích bylo rozhodnuto o stavbě věže na vrcholku kopce Telegraph Hill. Lillie Coitová již od svých mladých let měla velmi vřelý vztah k hasičům a jejich povolání, sama byla dobrovolnou hasičkou a účastnila se řady zásahů při likvidování požárů; věž tak byla postavena na počest všech hasičů. Je vysoká 64 metrů. Odsud přecházíme k Fisherman’s Wharf. Než tam dojdeme, tak procházíme kousek lanové dráhy Cable carline, než se dostaneme k přístavišti. Je zde rybářský trh a krom toho na molu 39 je možnost vidět lachtany, ale my jsme to štěstí neměli. Odsud jezdí lodě na Alcatraz. Bohužel na něj jsme čas neměli, protože je to na půl dne a též je tu malé muzeum vojenských plavidel USS Pampanito se účastnila bojů 2. světové války. Všechny boje přečkala bez úhony, přičemž potopila šest nepřátelských lodí a několik jich těžce poškodila. SS Jeremiah O'Brien je jednou z posledních dvou lodí typu Liberty postavenách během 2. světové války. Je stále v plně funkčním stavu. Prošli jsme si toto přístaviště a šli na místo shledání, odkud jsme ještě přejížděli k symbolu San Francisca a nejdělšímu mostu své doby a to ke Golden Gate. Vystupujeme na parkovišti a jdeme pěšky. Je možnost si to tady projít. Vidět sochu stavitele a na několik vyhlídek mostu. Na most se nechá dojít pěšky. Překvapilo mě, jak se post pod tíhou vozů chvěje. Je tu neustálí vítr a k tomu randál z vozů. Takže zde pobývat je celkem nepohodlné. Ale je úžasné se projít po tomhle mostě. Vidět výšku pilířů a vidět, jak ohromný jsou. Zde u parkoviště se nachází i muzeum mostu a je zde i průřez lanem. Do provozu byl slavnostně uveden 27. května 1937. Veškerá sláva za most Golden Gate padla na bedra stavitele Josepha Strausse. Most má rozpětí pilířů 1280 m, celková délka je 2737 m. Má dvě nosná lana, každé má průměr 92 cm a skládá se ze 27 572 pramenů. Každý pilíř nese zátěž 95 000 tun, kotevní kvádry jsou vystaveny zatížení 28 500 tun v tahu. Ocelové pylony se skládají z několika tisíc snýtovaných malých ocelových krabic. Věže dosahují výšky 227,4 m nad mořem. Celé dílo váží 887 000 tun a obě věže drží pohromadě 600 000 nýtů. K velmi rozšířenému mýtu patří, že most je za dobrého počasí neustále natírán a natření celého mostu zabere zhruba rok a pak se začíná znova. Most byl poprvé natřen barvou International Orange při jeho stavbě, poté pouze dvakrát v roce 1965 a 1995. Natírání jednotlivých částí mostu je plánováno v rámci běžné údržby, pouze na určitých částech. Od roku 1980 je postupně původní barva nahrazována více korozivzdornou a méně toxickou inorganickou zinko-akrylovou barvou. V současné době se na údržbě mimo jiné podílí 28 natěračů. Pomalu se loučíme se San Franciscem a to přejezdem po Golden Gate.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2016
  • 179 zobrazení
  • 2
bbclub
Bylo nás pět … překvapivě.
Akce byla předem včas naplánovaná, trasy promyšlené tak, že nás v podstatě nemělo co překvapit. Pohledem zpátky, to ale vlastně bylo samé překvápko.
Hned první, asi nejpodstatnější překvapení, které pak zásadně ovlivnilo charakter celé akce, nastalo už v úvodu. Jako černý jezdec se za obzorem hrany nástupiště železniční stanice Mojžíř, náhle vynořil cyklista a rovnou si to namířil k Petrovi, který tu čekal na příjezd ústeckého vlaku, se Stáňou, Michalem a Zbyňkem. „Nazdar, tak jsem tady“ oznámil bajker, ve kterém Petr až zblízka rozeznal dávného spolužáka Tomáše. Ten se prostě rozhodl připojit k nám podle info na FB, vlastně tak jak může každý. Udělal to dobře a nečekanost jeho rozhodnutí tak nejen překvapila, ale o to víc potěšila celý tým, co se sešel ve vlaku, který nás v pětičlenné posádce odvezl do Děčína.
Dalo by se teď rozsáhle popisovat mnoho atributů celé té pohodičky, která nastala po přestoupení v DC do cyklovláčku do Kytlic, kterým jsme se podél říčky, beze spěchu vnořili do nádherné přírody pod nádherným modrým nebem, slibujícím nádherné víkendové počasí. Na rozdíl od předchozích románů, se v tomto případě ale úplně nabízí popis zestručnit a omezit jen na výčet toho všeho co nás PŘEKVAPILO dál, tak jak to posobě šlo:
Den 1. - sobota
1. Jak již zmíněno, účast Tomáše na akci – překvapení nejdřív pro Petra, pak pro všechny.
2. Mikiho zakoupení lístku pro kolo, které ve vlaku nebylo – překvapen nejdříve Petr… pak sám Miky, nakonec vyřešeno v bodě 7.
3. Na nádraží se setkáváme s milou paní hostinskou Zámecké Kavárny, z minulé akce – překvapeni Petr,Stáňa i paní hostinská – ostatním je to jedno.
4. Tomáš všem ve vlaku oznamuje, že poblíž lesního jezírka v Kytlicích, kam máme namířeno v úvodu, stojí rodinná chata od které má klíče a můžeme tam spát – super překvápko pro všechny.
5. Super překvápko pro Tomáše - Oznamujeme Tomášovi, že chatu skvěle využijeme jako základní tábor k uskladnění bagáže a spát budeme na zahradě.
6. Cyklovagón náhle silně zavoní trávou - překvapeni všichni, kdo znají vůni Marjánky – ostatním je to jedno … a to nejvíc asi hlavně tomu provoněnému cyklistovi, který si přistoupil docela v pohodě...
7. Jízdenka pro kolo na jednu jízdu stojí jen 25,- (na celý den 50,-) – překvapení pro Toma.
8. Tomova chata v Kytlicích je vážně fajn – překvapeni všichni… Tom ani ne.
9. Chata je fakt kousek od Lesního jezírka, kde už mají otevřenou boudu s občerstvením, naši dva známí z loňska: Láďa a Petr – překvapujeme se vzájemně a konzumujeme první pivko
10. Jízda nalehko bez bagáže se v lesním porostu do kopce vyplácí – překvapivě odbočujeme z Kytlic blbě, ale ještě to nevíme.
11. Petr mluví německy... s němcem – překvapený Tom. Petr překvapený - že je Tom překvapený.
12. Po protažení kol lesem nás mile překvapuje asfaltka v místě, kde jsme ji ani nečekal.
13. Petr překvapen tím, že mu na dotaz „Jedete z Rybniště“ asi 4 protijedoucí cyklisté postupně odpovídají jen nadšené „AHOJ“
14. Zbyněk překvapuje aktivním dotazem a tím zjištěním informace, že do Rybniště jedeme správně!
15. Asfaltka nás překvapuje parádním prudkým sjezdem v místě, kde jsme to nečekali …
16. V místě kde jsme to rozhodně nečekali … pod tím parádním sjezdem… nás svou cedulí nanovo vítají KYTLICE … ? ! Hm... tak to jsme fakt nečekali.
17. Překvapivě poměrně lehce zdoláváme návrat přes kopec a konečně míříme správně do Rybniště, k nádražní hospůdce a těšíme se na výbornou gulášovku…
18. Překvapení v Rybništi – gulášovka dnes není. Překvapivě to nikomu neva… už. Dáváme pivo.
19. Překvapivě nenápadně skrytá cestička kolem paneláků, o které ale Tom ví, nás vede do hlubokých hvozdů, prozatím zajímavým terénem.
20. Nesrovnalost v mapách nás překvapí nedobrovolnou účastí na naučné stezce, skrze část Kyjovského údolí – jsme poučeni tam příště nejít ani pěšky.
21. Nakonec jsme fakt překvapeni dlouhým adrenalinovým sjezdem z vrcholku neznámého Kyjovského Everestu. Kořeny, bahno, štěrk, potoky, kameny, klacky, roští… hluboký les a v jednom místě dokonce můstek!
22. Po výjezdu z tankodromu zjišťujeme, že překvapivě nikomu nepraskly tlumiče, brzdy, lanka, dráty, gumy… ani nervy.
23. Na Krásnou Lípu a blízkou rozhlednu už SE_ EME ! Překvapivě nikdo neprotestuje.
24. Vyhlášená restaurace DOUBICE, jeden z našich plánovaných cílů, nás nepřekvapuje náporem turistů, kteří jí v tomhle počasí obsypali jak mravenci lízátko u cesty… ale překvapujeme se sami tím, že si i přesto najdeme místo kam si sednout, přesednout a přestože už při chuti, dáme si jen pivko … a jedeme se najíst do Chřibské.
25. Poblíž Chřibské se filmuje, ale touha po guláši, nebo gulášovce nás vede přímo do venkovské hospody ve stylu komunisticko-socialistické výstavy. Překvapivě tu mají oboje. Tedy je tu guláš i ...šovka. A jsou překvapivě výtečné !
26. V asijském stánku cestou kupujeme uzeniny k ohni – mají překvapivě velký výběr buřtů, vuřtů, kabanosů a koniny – překvapivě skoro bez domluvy, jednotně kupujeme ďábelské špekáčky.
27. Překvapivě přesně, po 50ti ujetých km dojíždíme zpět k chaloupce stýčka Toma… a po převlečení do věcí k ohni… jdeme k jezírku k ohni.
28. Miki za vydatné pomoci Stáni, opět přítáhne k ohni kus lesa, což samo o sobě už nepřekvapuje – překvapuje jen fakt, kde to dřevo v tom vysbíraném okolí vždycky najde. Neprozradil. Ale možná že pak ten večer překvapené děti z nedalekého tábora, nečekaně neměly večer ohýnek…
29. Po špekáčkách z asijského marketu překvapivě nikomu nic není.
30. Pijeme kafe, limo, pivo… piva … víc piv… možná pro někoho překvapivě, nebudu bod 30 více rozvádět.

Den 2. – Neděle
1. Překvapivě asi pro mnohé osadníky kolem, se brzo ráno před třetí náš „lampionový“ průvod složený z baterek a čelovek, vrací zpět z Lesního jezírka k Tomově chatě.
2. Nikdo kupodivu cestou nezakopl o bludný kořen, ani neupadl do potoka a sousedy vedle Toma jsme nevzbudili…asi.
3. Tom překvapen znovu – ano opravdu i Stáňule, všichni budem spát venku na zahradě, jen ve spacáku na čerstvém vzduchu. Usínáme překvapivě rychle. Tedy někteří z nás.
4. Nikoho nepřekvapí, že ráno je plné překvapení:
- Zbyněk má v uších nacpané papírové kapesníky. Nemohl spát … údajně.
- Petr co ležel poblíž, se ke svému překvapení dozvídá, že prý chrápal … údajně.
- Spát na čerstvém vzduchu se ukázalo překvapivě prozíravé. Prý jsme v noci tak notně plynovali, že chata by asi jinak vylítla do povětří. Stáňa tvrdí, že to jen kluci … údajně.
- Na stole leží Ibalgin … hurá surprise
- atd.
5. Až ráno postupně zjišťujeme, jak překvapivě útulně zařízená a prostorná je Tomova chata. Využíváme především hygienické zázemí. Ještě jednou tímto díky Tome !
6. Po sbalení bagáže, zkoušíme zajet na snídani k jezírku. K našemu překvapení jsou už taky vzhůru.
7. K snídani si někteří dáváme jen pivo – to je velké překvapení asi už jen pro Stáňu.
8. Stáňa vzápětí překvapena umístěním svého batohu ze zad, na zad…ale na kolo.
9. Cesta z Kytlic do Kamenice je překvapivě KRÁSNÁ. Jinak to nazvat nejde. Pořád z kopce krásnou přírodou podél říčky, za krásného počasí, krásně pohodlnou asfaltkou (v porovnání se včerejším tankodromem sametovou).
10. V Kamenici Petra překvapuje vyústění jeho „zkratky“ na hezky upravené náměstí … z kouska asfaltu zpět na dlažební kostky.
11. Překvapivě snadno vyjedeme velmi pozvolné, ale táhlé vystoupání z Kamenice a projedeme Žandov
12. Za dofukování u pumpy překvapuje Zbyněk tlakem v jeho pneu 1,2 bar! Dotlakuje na obvyklých 3,3… a posouvá se z poslední pozice peletonu do jeho čela. Od té chvíle překvapuje stylem své jízdy, na malý převod a rychlou frekvencí šlapání, takže to vypadá jako by spíš běžel, což mu jako půlmaratonci vyhovuje.
13. Mikiho překvapuje střelba, která ho ruší při jízdě. Střílí mu to do lýtka a tak nemůže moc šlapat. Později fasuje od Petra stahovací obvaz.
14. Po překonání výškového rozdílu si dáváme pauzu na pivko v nejbližším, překvapivě neútulném, hnusném špinavém dvorku … s překvapivě dobře vychlazeným pivem. Je na každém, zda preferuje více prostředí nebo chuť. Jedno sice výrazně ovlivňuje druhé, ale v neděli dopoledne je jakákoli otevřená hospoda, už sama o sobě asi překvapením.
15. Nepříjemně překvapuje další stoupání. Sraz si dáváme až na zastávce. Kdo to vyšlapal dostal od Zbyňka chladivý bonbon. Všichni.
16. Následující zastávka Bobří Vodopády nás překvapuje novým perfektním parkovištem, od kterého vede v ostrém kontrastu totál rozflákaná cestička. Petrovi dojdou baterky ve foťáku.
17. Verneřice překvapují, zataraseným mostíkem, ale jen pro auta. Nutná stoupačka z nich přes horizont nepřekvapuje nikoho. Co nás ale hlavně překvapilo bylo, že jsme si tam včas málem nevzpomněli na cílovou hospůdku U Dubu, kam chceme brzo dojet.
18. Po prohlídce rozhledny... z dálky... následuje nádherně dlouhý sjezd z Verneřic, obvykle průjezdný téměř bez šlápnutí. Tentokrát překvapil silným protivětrem, s nutností šlapat tak občas i z kopce.
19. Překvapila popovodňová cyklostezka do Března. Poničená, ale už tak zprůjezdněná a zčásti uklizená.
20. Závěrečně překvapila hospůdka U DUBU, která nebyla přecpaná, s bezva obsluhou, velkým výběrem a dobrou kuchyní… takže přecpaní jsme za chvilku byli my a to tak, že někteří tři z nás, tam nakonec museli zůstat ještě další hodinu, aby nám slehlo. Akce proto skončila postupně, nejdříve odjel Tom, který pobavil hláškou" nemůžu už jíst, ani přestat jíst", vzápětí Zbyněk, až nakonec Stáňa, Miky a Petr pospolu.
Byla to akce na 2 dny. Hodně jsme viděli a hodně se událo, těžko popis zkrátit ještě víc na úplná hesla. Příště snad už asi jen opravdu mapku trasy a seznam konzumace. V této souvislosti si dovolím osobní překvapení na závěr. Po návratu a oněch ujetých cca 110 km jsem se zvážil. Mám o 2 kg víc…

Petr (https://www.facebook.com/petermaniq)
Za www.bbclub.tym.cz Beer Bikers Club : https://www.facebook.com/BeerBikersClub
a clubový sportrelax tým: https://www.facebook.com/groups/460327394047680/
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2013
  • 245 zobrazení
  • 0
petrriha
Jméno a heslo tvoří jméno a příjmení našeho nejlepšího hokejisty (malým písmem, bez diakritiky) - vysvětlení na konci popisu u předchozího alba ("06_").

Cesta mikrobusem z Pchjongjangu (Pyongyang) směr jihovýchod ke hrobce (mohyle) krále Kongmina (Tomb of King Kongmin), dále k městu Kaesong a potom až na hranici s Jižní Koreou v Pchanmundžomu (Panmunjeom).

Po návratu do Pchjongjangu jsme zhlédli představení pionýrů a po večeři dojeli k zavřenému zábavnímu parku (nikdo nevěděl, proč je zavřeno). Jako náhradní program jsme zastavili v na náměstí a zajeli jsme "na jedno" do oblíbeného minipivovaru.

Videa:

1) JV od Songnimu: po mostě přes trať (vlečku) Hwangdžu (Hwangju) - průmyslová "zóna" (seřazovací nádraží)

2) Z od stanice Čimčon (Chimchon): přes trať Hwangdžu (Hwangju) - Sariwon (mezi stanicemi Čimčon (Chimchon) - Džongbangni (Jeongbangni))

3) a 4) "Hustý" provoz na dálnici u motorestu (SZ od Sohungu)

5) JJZ od stanice Sohjung (Seoheung/Sohung): přes trať Pchjongsan (Pyeongsan) - Sariwon (mezi stanicemi Sohjung (Seoheung) - Munmu)

6) asi Z od stanice Pchjongsan/Pyeongsan, J od stanice Mulgae: průjezd dlouhým tunelem (asi prvním ze tří)

7) za meandrem řeky Rjesong (Ryesong) (JV od něj), SZ od stanice Gjumčon (Geumcheon/Kumčon/Kumchon), cca 3 min před druhým vojenským (policejním?, pohraničním?) kontrolním stanovištěm

8) SSV od stanice Gjedžong (Gyejeong): po mostě přes trať Pchjongsan (Pyeongsan) - Pchanmun (Panmun) (mezi stanicemi Gjumčon (Geumcheon/Kumčon/Kumchon) - Gjedžong (Gyejeong))

9) SSV od "Tomb of King Wanggon", cca 2 min před podjezdem dálnice: předjíždění prášícího vojenského (?) náklaďáku po nezpevněné silnici

10) JV od "Tomb of King Wanggon": jízda po přímé asfaltce alejí od odbočky z prašné silnice, přes říčku do "vzorové" vesnice Haeson-ri (na krajnicích sušící se kukuřice (?)) až před bránu do areáku hrobek (první za branou hrobka krále Wanggona)

11) a 12) u "Tomb of King Wanggon": jízda po sušící se kukuřici (cestou tam a zpět od hrobky krále Kongmina ("Tomb of King Kongmin"))

13) Z od stanice Gaesong (Gaeseong/Kaesong): příjezd ze S, odbočení vlevo a dále alejí podél trati Pchjongsan (Pyeongsan) - Pchanmun (Panmun) (mezi stanicemi Gaepung - Gaesong (Gaeseong/Kaesong))

14) pokračování v jízdě alejí podél trati Pchjongsan (Pyeongsan) - Pchanmun (Panmun): západní částí města Kaesong, trať kolem západního zhlaví nádraží

15) Kaesong (Gaesong) (mezi kruhovým náměstím "Namdaemun" a dálnicí (Hwy) Pchjongjang (Pyongyang) - Kaesong, J od kina): přejezd přes trať Pchanmun (Panmun) - Pchjongsan (Pyeongsan) (mezi stanicemi Sonha - Gaesong (Gaeseong/Kaesong)) (úsek z Kaesongu do Pchanmunu asi bez pravidelného provozu)

16) JV okraj Kaesongu (Gaesongu)): přejezd nad tratí Pchjongsan (Pyeongsan) - Pchanmun (Panmun (mezi stanicemi Gaesong (Gaeseong/Kaesong) a Sonha) - prázdná stanice Sonha

17) Pchanmundžom (Panmunjeom): vjezd do demilitarizované zóny na hranici KLDR - Jižní Korea (na začátku po stranách "padací" betonové krychle)

18) Pchanmundžom (Panmunjeom) (demilitarizovaná zóna na hranici KLDR - Jižní Korea): v domku přímo na hranici

19) Pchanmundžom (Panmunjeom) (demilitarizovaná zóna na hranici KLDR - Jižní Korea): pohled z hlavní severokorejské budovy na hraniční domky, za nimi na jihokorejskou budovu a dále do Jižní Koreje

20) JV okraj Kaesongu (Gaesongu)) (za stanicí Sonha): přejezd nad tratí Pchanmun (Panmun) - Pchjongsan (Pyeongsan) (mezi stanicemi Sonha - Gaesong (Gaeseong/Kaesong))

21) po dálnici kolem Kaesongu (Gaesongu) (V od bulváru k památníku Kim Ir Sena (zahalený, v opravě?, přibude Kim Čong-il?)

22) Z od stanice Gaesong (Gaeseong/Kaesong): nad tunelem přes trať Pchjongsan (Pyeongsan) - Pchanmun (Panmun) (mezi stanicemi Gaepung - Gaesong (Gaeseong/Kaesong)), vč. západní částí města Kaesong

23) SSV od stanice Gjedžong (Gyejeong): po mostě přes trať Pchanmun (Panmun) - Pchjongsan (Pyeongsan) (mezi stanicemi Gjedžong (Gyejeong) - Gjumčon (Geumcheon/Kumčon/Kumchon))

24) JJZ od stanice Sohjung (Seoheung/Sohung): přes trať Sariwon - Pchjongsan (Pyeongsan) (mezi stanicemi Munmu - Sohjung (Seoheung), vč. nádraží Sohjung (Seoheung) s jedoucí lokomotivou

25) JZ od stanice Čimčon (Chimchon): po mostě přes trať Sariwon - Hwangdžu (Hwangju) (mezi stanicemi Džongbangni (Jeongbangni) - Čimčon (Chimchon)) - nákladní vagony ve stanici Čimčon (Chimchon)

26) ZSZ od Hwangdžu (Hwangju) (JV od Songnimu): po mostě přes trať (vlečku) průmyslová "zóna" - Hwangdžu (Hwangju)
27) ZSZ od Ryeokpo (J od Pchjongjangu, před mimoúrovňovou křižovatkou) přes říčku (kanál?) a přes trať (vlečku) bezejmenné (nákladové?) nádraží na JZ okraji Pchjongjangu - Ryeokpo
28) Pchjongjang: po mostě Čungsong (Chungsong) přes řeku Taedong ("náš" hotel Janggakdo (Yanggakdo) a železniční most) a ulicí Čolímá (Cholima)

29) a 30) Pchjongjang (ulice Čolímá, mezi nadchody): tramvaj

31) Pchjongjang (ulice Čolímá, za (SV od) ulicí Sosong)): davy pionýrů s mávátky
32) Pchjongjang (ulice Mansudae, za branou Potong a přes další kruhový objezd rovně)): davy pionýrů s mávátky
33) až 43) Pchjongjang (Palác dětí u ulice Somun (SSV od parku s vodotrysky)): vystoupení pionýrů
44) Pchjongjang (ulice Somun - křižovatka s ulicí Sungri (východní (?) pruh)): policistka v akci
45) Pchjongjang (bezejmenná ulice mezi ulicemi Jonggwang (Yonggwang) a Othan-Kangan (nábřeží), od křižovatky cca uprostřed až k nábřeží): jízda ulicí směrem k řece Taedong, na konci po pravé straně tržnice Čung-gujok (Chung-guyok), vepředu kino na ostrově Janggakdo (Yanggakdo)
46) Pchjongjang (v restauraci): večeře - opékání kachního masa na grilu ve stole
47) a 48) Pchjongjang (ulice (Moranbong?, Čolimá?)): jízda večerním městem
49) Pchjongjang (u Vítězného oblouku (z ulice Moranbong? do ulice Sungri?)): otáčení se s autobusem před příjezdem k zábavnímu parku
50) Pchjongjang (před zavřenou branou zábavního parku SV od vítězného oblouku)
51) Pchjongjang (asi u mrakodrapů): blikající policistka v akci
52) Pchjongjang (ulice Jonggwang (Yonggwang)): příjezd k osvětlenému nádraží
53) Pchjongjang (ulice Sosong a Jokdžon (Yokjon), jedeme z minipivovaru do hotelu): vpravo nádraží
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014 až červenec 2015
  • 113 zobrazení
  • 0
trampskalaci
Do šestého dne jsem se probudil v 6:30 uprostřed deštných lesů v kempu Cottonwood. Ještě s bráchou říkáme, že nám ani nepřijde, jako bychom byli v USA, ale jen na vandru. Začíná svítat. Oheň ze včera ještě žhne. Tak jsem ho rozfoukal a přidal čerstvý mech a klacíky. I dnes bude čínská polévka. Beru foťák a dělám fotky. Vycházející slunce dělá nádhernou atmosféru v deštném lese. Veškerý mechy na stromech září až zlátnou. Začínáme balit, ještě brácha nadepisuje pohledy a vyrážíme kolem 8. hodiny. Projíždíme lesem a scenérie které si budu dlouho pamatovat. Jako bych byl ve filmu S. Spielbergra a to Jurském parku. Opravdu les dokáže zavést do různých fantasií. Zdejší deštné lesy patří k nejdeštivější oblasti celého světa. Respektive se jedná o nejdeštivější místo v USA. Roční úhrn srážek čítá 12 - 14 stop což je kolem 4 metrů. Jedeme k řece Hoh. Kde se nachází Hoh Rainforest. Jsme na místě kde sídlí indiánské osady, které se nazývají Hohové. Toto území vytvořil ledovec před tisíci lety. Vyrážíme populární stezkou Cesta mechů Hall of Mosses. Zde opravdu můžeme vnímat neobyčejný ekosystém lesa. Jsou zde stromy které dorůstají výšky 95 metrů a průměrem 7 metrů. První s čím se shledávám jsou stromy nesmírně obalené mechem, který ze stromů visí dolů. Nejdominantnější se nachází na lávce přes říčku Hoh. Kde mech visí metr dolů. Potom se cesta line nahoru podél mohutných stromů. Kolem jsou další stromy plné mechu. Pro některé by to mohlo být až strašidelné. Dojdeme k první síni. Zde je rozvětvený strom a u něj si člověk může opravdu pustit fantasii na špacír. Za ním dojdeme k druhé síni. Zde je mnohem více stromů. Je to velmi impozantní. Po dalších několikastech metrech procházíme třetí síní stromů, zde jsme opravdu nejblíže. Není zde žádné hrazení a můžeme si tak prohlídnout tento skvost opravdu zblízka. Mě osobně překvapilo, jak ty mechy jsou krásně suché. Což nás překvapilo předešlý večer, kdy krásně větve tímto mechem hořely. Teď už se pomalu vracíme zpět. Celá stezka je naučná, tak člověk může sledovat, jak některé věci vznikli. Takhle naučné stezky jsou takřka v každém parku. Zde jsme viděli i strom napadený nějakou bakterií či houbou a jak úplně změní strukturu a barvu dřeva. Strom byl rudý v barvách pálených cihel. Navracíme se zpět na cestu odkud jsme přišli. U parkoviště je možnost zavítat do návštěvnického centra. Odsud jedme k město Port Angels. Než k němu přijedeme, tak přejíždíme přes malebné jezero Lake Cerscent. Oficiálně je druhé nejhlubší ve státě Washington 190 metrů, ale jeho hloubka není dodnes přesně známá (neoficiálně přes 300 metrů). Délka jezera je 19 km. Odsud je to asi 30 km do Port Angels. Odkud se místní silnící dostaneme do třetí části národního parku Olympic a to na Hurricane Ridge. Což je horská část. Je tomu 27 km jízdou po Hurricane Ridge Road v horském prostředí, než se dostaneme k chatě návštěvnického centra. Zdeší panoramatický výhled je úchvatný. Zdejší hory mi připomínalo Alpská pohoří na jejichž vrcholcích se nachází sníh. Přitom je to tak neuvěřitelné, že jen 30km odsud se nachází oceán. Někteří by mohli říct záliv. Návštěvnické centrum je zde jako veliká chata, kde si můžete odpočinout a v přízemí je velký suvenýr shop. Kde jsem se shledal s první indiánkou, která zde prodávala. Mohu za sebe říci, že rozpoznat ji od asiatky je těžké. Nečekal jsem, že by si mohli být tak podobní. Hurricane Ridge má několik turistických tras. Velice oblíbenou trasou je výstup na Hurricane Hill 1757 m. n. m. trasa dlouhá 2,6 km (jedna cesta). Přejíždíme na parkovišti k Hurricane Hill. Po cestě k němu jsme oněměli, když se před námi objevila laň. Takřka na dosah ruky. Bylo to něco úžasného. Máme opravdu nádherné počasí. Začátek výstupu je mírný a po levé ruce se nám naskýtají neobyčejné pohledy na pohoří Hurricane Ridge. Převýšení této cesty má 215 metrů. Cesta k vrcholu je dlážděná, takže se nechá jít opravdu na pohodičku. Po cestě znovu potkáváme laň. Úžasné opět není plachá. Jsem od ní na 2 metry možná ani to ne. Je to pro mě veliký zážitek, protože vím že u nás toto nikdy nezažiju. Od sedla pod Hurricane Hill začíná takové malé peklo. Tady to pěkně stoupá. I počasí se lehce horší. Jde sem mrak. Ale asi za 30 minut jsme nahoře. Pohled je úchvatný. Panoramatický pohled 360° a nejzajímavější je pohled do Kanady na ostrov Vancouver Island s hlavním městem Britské Kolumbie a to Victroia s cca 80 000 obyvateli. Bohužel výhled jsme tak čistý neměli, ale přesto jsem mohl Victorii vidět. Vracíme se zpět a po párstech metrech narážíme na laní skupinku i s mladýma. Opět jsme od nich na dosah ruky a v dálce jsou ještě vidět marmoti (švišť). Další skupinku laní jsme potkali ještě asi půl kilometru od parkoviště. Ten pocit z tohohle parku byl opravdu veliký. Který park se může pyšnit třemi přírodními úkazy. Jako je pobřežní část, deštné lesy a hory. Zde si návštěvník musí přijít na své. Odsud se už přesouváme do kempu. Ještě nás dnes čeká 300 km cesty. Přejíždíme přes hlavní město státu Washington a to město Olympia, které má něco málo přes 50 000 obyvatel. Městem jsme jen projížděli a nebylo nijak významné. Alespoň se tak nezdálo. Zde jsme si nakoupili potraviny do kempu a taky symbolicky pivko Rainier, podle stejnojmenné sopky pod kterou přespíme a na kterou se chystáme následující den. Kolem 19 hodiny se dostáváme k jezeru Alder Lake. Zde přespíme. Jdu pro dřevo do lesa v tom na mě začne hulákat ženská z vedlejšího camp situ. Jestli něco nepotřebuji. Otočil jsem se zády a šel do lesa. Sotva jsme donosili dřevo, tak přijela zdejší zásahovka na SUV. Brácha, který stavěl stan řekl: „Sakra ty jsou rychlý.“ A spustili, že na nás je hláška, že shromažďujeme dřevo. Naštěstí jsme ho měli za keřem a bylo už přítmí. Byli jsme ponaučeni, ale i tak se zastavili u sousedů, ti dostali vynadáno za falešné obvinění. My jsme hned pochopili, čeho jsou američani schopní. Všechny nás to vytočilo až člověk přemýšlel, jak by jí to oplatil. Nakonec jsme uvařili fazole s mletým masem. Dopili jsme Rainiery a spát jsme šli kolem půlnoci.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015 až září 2016
  • 66 zobrazení
  • 2
zsdetska
1. den – Cesta nám utekla jako voda a už jsme byli tady. Rozdělili jsme si pokoje, dobře se naobědvali a hurá ven. Prošli jsme okolí, zahráli pár her na seznámení s animátory, ale dozvěděli jsme se i nějaké novinky o sobě navzájem. Povídali jsme si o ročním období a děti pak vytvářeli z přírodnin okénka, které charakterizovaly každé období v roce. Po večeři jsme měli za úkol vytvořit ve skupinkách krabice, které nám budou po celou dobu pobytu sloužit jako „třídičky“ na odpad. Také se vyrobila krabice ztrát a nálezů.

2. den – Ráno jsme šli na rozcvičku, která byla o vodě. Protože bylo krásně, vynechali jsme učení a šli jsme do nedalekého města Maletín, kde bylo nádherné hřiště, kde jsme strávili celé dopoledne. Na zpáteční cestě jsme šli najít studánku, u které skřítci nechali zašifrovaný vzkaz. Museli jsme najít a dát dohromady šifry celé abecedy. Po obědě a odpoledním klidu jsme se pokoušeli rozluštit vzkaz od skřítků. Když se nám to podařilo, šli jsme se podívat na krátký dokument o koloběhu vody. Když jsme zjistili, jak koloběh vody funguje, šli jsme ven, kde na nás čekala stanoviště, na kterých jsme po skupinách plnili úkoly, které se koloběhu vody týkaly. Před večeří jsme si sestavili pravidla chování a všichni jsme je podepsali, čímž jsme se zavázali k tomu, že je budeme dodržovat. Po večeři jsme si po pokojích vytvořili velký plakát, který jsme si vytvořili podle toho, jak se nám to líbí. Tento plakát jsme si každý nalepili na své dveře.
P.S.: Fotky z těchto dvou dní jsem nahrávala 2 hodiny :-D Přeji krásný den. Tereza

3. den – Po každodenních rituálech (rozcvička, úklid, snídaně, příprava na program) jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde měly děti za úkol otevřít studánky. Děti byly rozděleny do skupinek po třech (tentokrát tak, aby ve skupince byly roztříděny všechny tři třídy) a musely spolu secvičit jednoduché pohyby, které byly zapsány na „studánkách“. Když sestavičku správně předvedly, dostaly bodík a mohly pokračovat v otevírání. také kreslily rozdíly mezi vesnicí a městem. Odpoledne děti absolvovaly hru s názvem MOUNT EVEREST. Opět na nedalekém kopci měly děti připravená stanoviště „menší hory“, kde měly úkoly, které závisely pouze na náhodě (házení kostkou, vytahování špejlí a hra „kámen, nůžky, papír“), a ty rozhodly, kterým směrem se budou moci odebrat. Nakonec všechny děti dosáhly vrcholu Mt. Everestu a odnesly si zázračná semínka. Ty si zasadily každé na svůj talířek.

4. den – Ráno se děti učily, poté jsme se vydaly na krátkou procházku okolo rybníka, který je vedle chaty. Po cestě jsme poznávali různé rostliny a živočichy. Když jsme po obědě vyšli ven, na vstupních dveřích děti našly vzkaz od skřítků, kteří si stěžovali, že nemají žádné domečky a prosili nás, abychom jim je postavili. Vydali jsme se tedy do lesa, který jsme ještě nenavštívili, našli hezké místo a pustili jsme se do díla. Děti to moc bavilo a úžasně se jim to povedlo. Poté jsme popošli o kousek dál, podívat se relativně zblízka na větrné elektrárny, které tady máme kolem sebe. Po svačině jsme šli znova ven, protože krásně svítilo sluníčko a bylo nádherně a všichni si vyrobili panáčka z přírodnin. Po večeři si děti mohly vybrat, jestli se budou dívat na pohádku, nebo si budou hrát nějaké hry. Což se dětem moc líbilo.

5. den – Děti se po snídani chvíli učili, po svačině jsme vyrazili ven. Okolo chaty měly děti území, na kterém měly získávat odpovědi na otázky, které dostaly. Po úspěšném vyplnění jsme šli na oběd. Po odpoledním klidu jsme si povídali o přírodě, protože byl Den Země, tak jsme se rozhodli, že trochu vyčistíme les. Nejprve děti závodily o to, kdo nasbírá více papírků (předtištěných) z lesa. Poté si povídaly o třídění odpadu. Po svačině se vyráběli roboti z vymytých PET lahví, papíru jiných ozdůbek. Kdo byl se svým výtvorem spokojen, šel na hřiště hrát fotbal nebo vybíjenou. Po večeři se konala TALENTMÁNIA, které se účastnila cca třetina dětí. Ostatní byli důležitými diváky, kteří podporovali a nakonec vybrali vítěze.

6. den – Šestý den, tedy v sobotu, jsme udělali dětem radost a vynechali jsme rozcvičku. Po snídani jsme se chvíli učili a poté šly děti ven a tam si mohly vybrat, čím se zabaví. Na výběr byly švihadla, míčky všeho druhu a spousta her. Po obědě jsme vyrazili do vedlejší vesnice Miletín (kde jsme už jednou byli), protože na tamním hřišti se konala akce „Pálení čarodějnic“. Tam bylo připraveno osm stanovišť, na kterých si děti vyzkoušely různé čarodějnické aktivity. Například míchání lektvarů, zachraňování pavouka ze sítě apod. Večer se pořádala diskotéka, na které si děti zatančily na písničky, které byly na jejich přání.

P. S.: Omlouvám se, ale internet je dnes ještě pomalejší než předtím. Takže fotky z dalších dní dodám buď ve středu, nebo až o víkendu až se vrátíme. Děkuji za pochopení :-) Tereza

7. den – I když je neděle, děti se po snídani učily. Po svačině jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde si děti do hlíny vytlačily stopy zvířat, a pak si je sádrou vylily. Po obědě jsme opět vyrazili ven, kde jsme měli připravené tři stanoviště, kde jsme se opět setkávali se zvířaty. Po odpolední svačině jsme již zůstali v budově, kde jsme kreslili přání pro naší zdravušku, která zrovna dnes má narozeniny.

8. den – Ráno měly děti rozcvičku, ale netradiční, protože jsme zůstali vevnitř. Po krátkém učení jsme vyrazili ven, kde měly děti volný program. Hrál se fotbal, skákalo se přes lano, točilo se na kolotoči… Po obědě si byly děti vyzvednout v lese ztvrdlé stopy, které v neděli vyráběly. Pak je čekala docela náročná hra, která závisela na komunikaci a kooperaci každého třídy. Byl to maraton, kdy děti stály na stanovištích, a mohly se pohybovat pouze omezenou trasou. Děti si tak musely předávat informace, a lístečky, ze kterých poté skládaly obrázky. Večer nás čekal táborák. Krásně jsme si zazpívali, opekli špekáčky a chleby, a čekali jsme, až se setmí. Ve tmě jsme dětem oznámili, že je čeká ještě stezka odvahy. Všichni zdárně došli zpět do budovy!!!

9. den – VÝLET! Konečně jsme se dočkali, a vyrazili jsme na výlet. Počasí nám přálo, takže celou dobu svítilo sluníčko. Navštívili jsme hrad Bouzov a Javoříčské jeskyně. Všem se nám to moc líbilo.

10. den – Středeční počasí nebylo příznivé, takže jsme se na něj připravili a program celého dne jsme situovali do budovy. Ráno jsme se opět trochu učili. Před obědem jsme hráli hry na stmelování kolektivu a odpoledne jsme vyráběli z papíru, plastu, trubiček, apod. talíře s naším nejoblíbenějším jídlem. Dětem se to moc povedlo.

11. den – Venku bylo krásně, takže jsme oželeli učení a vyrazili jsme ven. Prošli jsme se krásnou procházkou po okolí. Před obědem hrály děti hru na obchod. Háček byl v tom, že si „peníze“ musely vydělat. Takže skákaly přes švihadlo, skládaly ručníky, … Pak si mohly koupit to, na co měly dostatek peněz. Po obědě na nás čekala cesta za pokladem. Každá třída šla zvlášť po desetiminutovém rozestupu. Po cestě jsme museli splnit několik úkolů. Když jsme ale zdárně došli do konce, čekal nás tam sladký poklad.

12. den – A hurá domů. Balíme se, uklízíme a jedeme!
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2016
  • 706 zobrazení
  • 0
reklama