Hledání: 1809_Ukončení sezony 2018 v Pápě

Pro dotaz 1809_Ukončení sezony 2018 v Pápě jsme našli 108 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
bo-berka
Hřbitov se nachází u sídliště Hvězdárna na jižním kraji města nad řekou Nežárkou.
Je chráněn jako kulturní památka České republiky
Hřbitov byl údajně založen kolem roku 1400, doložen je ale až od 16. století. Byl několikrát rozšířen (1557, 1576 a 1773). Roku 1773 byl ohrazen kamennou zdí.
Na ploše 3 314 m2 je dochováno asi 600 náhrobků od roku 1638 do druhé světové války, mezi nimi cenné náhrobky barokního a klasicistního typu.
Nejstarší dochovaný náhrobek s tradiční kvadrátní formou pochází z roku 1638. Mezi nejzajímavější kamenické práce patří manželský náhrobek tvaru Mojžíšových desek z první třetiny 18. století, dále dva náhrobky se symbolem kohenských rukou z doby kolem roku 1770, a také náhrobek s Davidovou hvězdou z roku 1809.
Součástí hřbitovního areálu je také funkcionalistická obřadní síň z roku 1937 s původním zařízením, tahara s omývacím stolem, vozovna s dochovaným pohřebním vozem a hrobnický domek, který prošel celkovou rekonstrukcí a je využit jako byt správce hřbitova.
Židovské osídlení vzniklo roku 1294, ale je doloženo až k roku 1337 nebo 1338, kdy došlo k pogromu. Náboženská obec s modlitebnou zde existovala od 16. století a nově se zformovala roku 1877. Zanikla roku 1940.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.3.2015
  • 437 zobrazení
kcthorazdovice
Bývalá královácká rychta, v nedávné minulosti proslulé vojenské cvičiště spadajícího pod vojenský prostor Dobrá Voda. Jedna z králováckých rycht je zmiňována v roce 1613. V roce 1615 v poselství králováckých rychtářů do Prahy za dodržování svých privilegií byl i rychtář Thomas Löffelmann.V roce 1761 byl postaven kostel Nejsvětější Trojice, který roku 1809 vyhořel a znovu postaven byl jako kamenný za přispění knížete Gubdelfinga. Z Hadího vrchu (1025 m n. m.) nad bývalou vesnicí úchvatný pohled na hřeben Můstku, Javor, Hůrku a Ždánidla. Pod silnicí meandrující Křemelná. 5.května 1945 se zde odehrála bitva, při které padlo 10 amerických vojáků osvobozujících Československo. Německý název Haidl Am Ahornberg.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2004 až listopad 2014
  • 424 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
careta2
Malá, ale pěkná akce na hradě Veveří 29.3.2014
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014
  • 351 zobrazení
bvi
Stojí to za to, projít se po horách v italských Alpách. Ubytování jsme byli ve Svatém Martinu in Gsies. Je to vesnice, která má 600 obyvatel. Fotky připomínají mši svatou venku v neděli 9.8.2009 k oslavě 200 let od vyhrané bitvy nad Napoleonem / Historischer Festumzug zum Gedenkjahr 1809 - 2009: www.jubilaeum-1809.net /. Po mši sv. byl průvod alegorických vozů na místní hřiště a pro pozvané hosty a místní lidí byl oběd ve stanu , kde se vešlo 2000 lidí na sezení...Informace najdeš na www.pdvelehrad.cz. Přeji pěkné zážitky.., Prašivá je na www.ado.cz/poutni/,
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2009
  • 351 zobrazení
helc
Fota z prvního letošního zájezdu busem, navštívili jsme Jeseníky, Mechové jezírko na Rejvízu, Zlaté Hory město a poutní místo u Zl. Hor, Karlovu Studánku a Křížový vrch u Rudy. První navštívené místo je v tomto albu. Obec Rejvíz je nejvýše položenou obcí ve Slezsku. Její založení je datováno k roku 1768, kdy vratislavský biskup Schaffgotsch prodal pozemek na dnešním Starém Rejvízu Kajetánu Beerovi, aby tu postavil poplužní dvůr. Vedla tudy důležitá obchodní cesta a tak tu zakrátko postavili hostinec. V roce 1793 došlo k prodeji biskupských pozemků za mírné ceny a tak vznikaly nové kolonie a v rámci této kolonizace se také rozšiřoval Rejvíz Roku 1809 byl postaven kostel, fara a škola. Rozvoji obce také přispěla těžba železné rudy. Po jejím úpadku převládlo zemědelství. Koncem 19. a začátkem 20. století se začala rozvíjet turistika a to přineslo další rozvoj Rejvízu. Byl zřízen první haťový chodník k Mechovému jezírku a cílem byla také zřícenina hradu Koberštejna a také hostinec U jezerního pastýře, kde majitelé bratři Braunerové vyřezávali do opěradel židlí portréty štamgastů.
více  Zavřít popis alba 
365 komentářů
  • 7.6.2014
  • 295 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
nikyasarik
Obec Vilejšov mívala pouze 48 domů a 107 německých obyvatel. Uprostřed bývala kaplička, ale vše (kromě křížku na rozcestí) zaniklo v důsledku budování vodního díla ve Flájích r. 1955.

Vilejšov (Willersdorf) - Stával při cestě z Pastvin na Dlouhou Louku nedaleko obce Fláje. Vedla odtud také stezka Domaslavickým údolím přes Vrch tří pánů, z hor do Domaslavic, Křižanova, Hrobu a dále do Teplic. Či naopak přes Vilejšov na Mackov a saský Rechenburg. První historicky známá zpráva pochází z r. 1787, ves ale byla určitě mnohem starší. V análech je uváděn pod dvěma názvy jako Dorf Willerstorff a Willersdorf, či Neudorf nyní Nová ves u Duchcova. Jde však o jednu obec, která byla pravděpodobně rozdělena na 2 části, jedna byla vedena jako samota a patřila k Novému Městu a druhá se stala osadou obce Fláje. Duchcov je zde zmiňován proto, že Vilejšov patřil na počátku 20. stol. pod hejtmanství a okres Duchcov. Tereziánský katastr uvádí 22 hospodářů, mlýn o jednom kole na nestálé vodě, zmiňován je i forman. V r. 1757 patřil Vilejšov pod panství Duchcov, Záluží a Horní Litvínov. V r. 1900 zde bylo 52 domů a 239 obyvatel, pošta a fara se nacházela ve Flájích. V r. 1921 tu ve 46ti domech žilo 200 obyvatel. Když došlo ve 20. stol. k odsunu původních obyvatel, stal se Vilejšov chatovou osadou, pak se ale začalo s výstavbou vodní nádrže Fláje a z hygienických důvodů musel být zrušen. Osada definitivně zanikla v r. 1960. Z Vilejšova dnes již takřka nic nezbylo, pouze 1 stodola, stojící nedaleko silnice z Dlouhé Louky do Flájí. Turistické značení na místo obce upozorňuje, ale do jejího bývalého centra se musí po žluté ještě asi 1 km přes potok malou stezkou pro pěší. U potoka jsou patrné pouze zarostlé zbytky základů stavení a o přítomnosti lidí svědčí obecní rybník s rozpadajícím se náhonem zvolna zarůstající travou. Na křižovatce Fláje, Mackov a Vilejšov, byla v pátek 28. 4. 2000 dokončena obnova drobné památky pocházející z r. 1809 - vilejšovského kříže. Zajišťovala ji Krusnohorská iniciativa ve spolupráci s městem Osek. Podařilo se tak zachránit jednu z drobných opomenutých památek v Krušných horách, které se z cest a vesnic v posledních desetiletích téměř vytratily. V úterý 21. 6. 2000 se u něj sešlo 150 rodáků. Připomněli si, odkud pocházejí, vrátili se do míst, kde se mnozí narodili, chodili do školy a na bohoslužby v kostele ve Flájích. Prohlédli si okolí a mladší pamětníci podrobně líčili, kde kdo žil, kde která budova stávala a jiné podrobnosti, které jim zůstaly v paměti.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2015
  • 315 zobrazení
skincarlos
Přešli jsme dole do Německa přes Načetínský potok a vylezli serpentinou okolo skal na vyhlídku Stözerfelsen /viz foto G11,12,13/. Na Stözerfelsen /683m/se dostaneme ze dvou míst.Buď po modrém značení z Olbernhau - nenáročná delší trasa po lesní silničce.Auto musíte nechat v Olbernhau.Nebo jet německou silnicí z Olbernhau a pozorně sledovat pravou stranu silnice až narazíte na německý turistický ukazatel.Pozor u ukazovatele je možno zaparkovat jen jedno auto!Pokud tady bude stát další náš krajan,tak nemáte šanci.Zde vede nahoru nezáživná silnička a nebo dle směrovky lesní pěkná stezka.Mnohému může připadat nepoužívaná a více zarostlá.Jde se okolo skalních masivů a po staré místy vyzděné stezky z kamenů.Trasa je dlouhá cca 2 km.Stoupáme vzhůru okolo srázů.Vyjdeme poblíž vyhlídky - vlastně dvou/jedna je oficiální s lavičkami a zábradlím,druhá je bez - na vlastní nebezpečí.Výhled je velmi pěkný a stojí za trochu námahy.V dálce vidíme Gabrielino údolí,pod námi je Načetínské údolí.Vyhlídka mi trošku připomíná naši vyhlídku Máj/Máj je sice hezčí/,taky se tu klene vodní tok do podkovy.Já osobně chodím na tuto vyhlídku z Gabrielky,je nutno přejít mostek přes potok z české strany na německou.Návrat dolů je možný stejný nebo po zmiňované lesní silničce /do Olbernhau či k rozcestníku/.Zajímavostí poblíž je vedený funkční vodní náhon vedený při silnici a v části zasekaný do skály/dále směrem na Rübenau/.Na začátku německé obce Rübenau zajímavý skalní suk na křižovatce a skály na svazích obce.
Gabrielka : Vydejme se do jednoho údolí plné historie a tajemnosti,procházka plná romantiky a přírodních krás.Nástup doporučuji z Rudolické křižovatky/obec Rudolice v Čechách/- dojeďte autem až dolů pod obec k samotné závoře.Zde zanechte laskavě auto.Jdeme podél obory po asfaltce.Dostaneme se na křižovatku a vpravo nezapomeňte se vydat podívat na romantický Rudolický rybník s ostrůvkem uprostřed.Po prohlídce se vrátíme opět na křižovatku a po značení se vydáme směrem dolů sešupem do vlastního Telčského údolí s Telčským potokem.Potok je dlouhý 9,1 km a pramení v rašeliništi Na spáleništi asi 1 km od Lesné.Tenhle potok dokáže být po oblevách dosti silný a vydatný.Roku 2002 po vydatných deštích rozsáhle poničil cestu vedoucí souběžně s potokem a na několika místech byla cesta neschůdná.Opravné práce trvaly do roku 2004 a v roce 2009 byla cesta zkolaudována a oficiálně předána veřejnosti.Jdeme stále po modré po asfaltce dříve Thunské silnici z roku 1632.Mineme skalní útvary Na Volárně/byl tu nedaleko statek,později myslivna /,U kříže /stál na něm kdysi železný kříž vykovaný v hutích Gabrielky/.první útvar je přístupný,druhý pouze horolezecky.Skála U kříže byla kdysi triangulačním bodem CK RU.Pak dojdeme k skalce Lesní masiv asi 8m vysoká stěna.Naproti v lese ukrytá je skalka - věžička Rolnička/lze na ni vylézt/.Vpravo ve svahu je skalní masiv Velká stěna.Narazíme pak na opět na oboru s velkým vjezdem a informační cedulí.pěkná asfaltka končí a začíná štěrková cesta.Dáváme pozor a všímáme si pozorně okolí.Vidíme náznaky starého rybníka.Náznaky obydlí.Vidíme první ruiny Gabrieliny huti.Velkou zajímavostí je zdivo ze Strufelitu - struska byla přímo odlévána do forem a po zatuhnutí z ní byly stavěny domky v celém okolí.Zde v Gabrielce je několik zbytků částečně namodralých domů.Vidíme pár sklepů ve svazích a všude se povalující cihly ze Strufelitu.
Gabrielina huť byla oficiálně založena v roce 1779,ale existovala již dříve/zmínka z roku 1632/.Byla nazvána po dceři hraběte Rottenhana - pána Červeného hrádku.Původně se obec jmenovala Telč.Vznikly zde velké hutě -bylo zde dřevo,ruda a vodní zdroje.Byl tu jen jeden hamr.Vše se změnilo až po roce 1809.Pak tu byla vysoká pec,drtírnu rudy,3 hamry,plechařský hamr,cínovnu.Vyráběly se tu i leštěné plechy.Výroba se rozvíjela.Přibyly další hamry,válcovny,první buchar i Siemensův generátor.Poblíž byly i pily - dnes jsou patrny zbytky Žluté pily /u junáckého tábora je dodnes patrný náhon vedoucí až z Gabrielky/.Vyráběly se tu i šindele ve velkém /prý až 100 šindelů za hod/.Postupně však Gabrielka nestačila konkurenci /špatná poloha/ a roku 1867 byla výroba zastavena.Na chvíli se výroba pod nvým majitelem opět rozjela,ale po 6 letech roku 1882 definitivně výroba skončila.Továrna byla přebudována na výrobu lepenky,ale továrna v roce 1894 zcela vyhořela.Zajímavostí byl i tenkrát velmi čilý turistický ruch a turisté využívali zdejší hostinec.V roce 1945 byla obec zcela vysidlena a tak zanikla Gabrielka.Zcela zanikla stavebně v roce 1959 kdy byly domy a tovární objekty úředně zbořeny.
Pokračujeme.Vpravo máme záchytný rybník.V dolní části opět zbytky hutí.My dojdeme k potoku Načetínskému a zde náš výlet končí.Pokud jsme pěšky vrátíme se.Pokud jsme cyklisti můžeme se vydat kdo Brandova či do Kalku.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.3.2003
  • 257 zobrazení
poktom
  • červenec až prosinec 2010
  • 259 zobrazení
defenger
Čtyři dny po bitvě u Slavkova, 6. prosince 1805,
zde bylo zahájeno jednání o míru, který byl později uzavřen v Bratislavě. V roce 1809 proběhly v okolí Mikulova
boje přímo související s poslední bitvou tažení – bitvou u nedalekého Znojma. A 15. září 1809 na zámku Dietrichsteinů přespal cestou do Brna a na slavkovské bojiště sám Napoleon. Po bitvě u Wagramu ustupoval 4.
rakouský sbor podmaršálka Rosenberga právě na Mikulov, jeho úkolem bylo upoutat na sebe pozornost Francouzů
a krýt tak ústup jádra rakouských sil směrem na Znojmo a dále na Jihlavu. Ústupové boje sváděla s čelními jednotkami
francouzských sborů maršálů Davouta a Marmonta především divize, jíž vedl nadaný a později velmi proslulý velitel, podmaršálek Radecký. Marmont se stočil ke Znojmu již 10. července, ale Davout došel až do Mikulova a teprve odtud byl jeho sbor povolán ke Znojmu, kam nedorazil před uzavřením příměří.Vzpomínkové slavnosti 196. výročí konce války roku 1809. Akce Mikulov 2005.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2005
  • 226 zobrazení
defenger
V Lednicko-valtickém areálu, uprostřed mezi Břeclavi, Valticemi a Lednicí,
se nachází hřebčín Nový dvůr, postavený za éry rodu Lichtenštejnů.
A po mnoha letech slávy i chátrání se minulou sobotu otevřel k nahlédnutí
široké veřejnosti. Společnost Arkadie Nový Dvůr, která je nyní majitelem
objektu, zde uspořádala Dětský den. Dopoledne proběhla autogramiáda
vítězných žokejů Josefa Váni a Jana Falejska, odpoledne bylo možno shlédnout
Španělskou školu krásných hřebců, během dne pak probíhali projížďky
čtyřspřežením koní, na kočárech nebo motorovou čtyřkolkou, atd. Závěrem
pak proběhlo vydražení podepsaného dresu Jaromíra Jágra a Jakuba Voráčka.

Nový dvůr je empírová stavba hospodářských budov v Lednicko-valtickém areálu
zbudovaná v letech 1809 - 1810 podle projektu Josefa Hardtmutha. Původní chov
hospodářských zvířat později nahradily dostihový koně. Po druhé svět. válce se
stal majitelem Státní statek Valtice a to byl počátek postupného chátrání celého
objektu. Až v současnosti, nový majitel, představil velkolepé plány (byly
vystaveny v rámci Dětského dne) na to, vrátit Novému dvoru jeho zašlou slávu.

Další počtení zde: http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/novy-dvur-napoprve-prilakal-davy-lidi-kone-padili-tryskem-vana-chvalil-20150607.html
Kategorie: kulturazvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 7.6.2015
  • 219 zobrazení
klt
Blízký brod přes řeku Dyji, přes který procházela obchodní stezka, tuto lokalitu přímo předurčoval pro brzké osídlení. Proto již v období velkomoravském se na ostrohu nad brodem rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť (Hradiště sv. Hypolita), které brod chránilo. Hradiště vystřídal v přemyslovské době před rokem 1037 hrad, vybudovaný knížetem Břetislavem I jehož součástí farní kostelem a rotundou Panny Marie. V roce 1055 zde vzniklo údělné přemyslovské knížectví, kde vládli přemyslovská knížata z moravské větve a v roce 1190 zde založil znojemský kníže Konrád II. Ota premonstrátský klášter v Louce. Vsi v podhradí byly ohrazeny a králem Přemyslem Otakarem I. byly v roce 1226 povýšeny na královské město. Do města byli přizváni němečtí kolonisté a svoji obec zde brzy založili i Židé. Město se rozvíjelo, bohatlo a získalo řadu privilegií. V náboženských válkách v 15. století zůstalo město katolické a prokrálovské. Smrtí Zikmunda Lucemburského zde v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.
Původní hrad na skalním ostrohu nad údolím poté byl v letech 1710–1721 přestavěn na barokní zámek, dnes je v jeho útrobách expozice Jihomoravského muzea. V areálu hradu se nachází hradní rotunda sv. Kateřiny z 12. století se zachovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134 zobrazující přemyslovskou rodovou pověst a podobizny vládnoucích přemyslovských knížat a králů a rovněž podobizny moravských údělných knížat. Městské hradby jsou jedním z nejlépe zachovalých městských obranných systémů. Jejich součástí je i Horní brána a Vlkova věž. Radniční věž je považována za symbol města Znojma. Znojemské podzemí je budováno ve čtyřech patrech pod sebou a má cca 30 km chodeb. Pamětihodný je Loucký klášter, kde je obrazová galerie, bednářské a vinařské muzeum, prodejna vín a řada dalších zajímavostí. Na historii židovské obce upomíná nejstarší moravský židovský náhrobek z roku 1334. V městské památkové rezervaci je zachována řada gotických, renesančních i barokních měšťanských domů. Se sakrálních staveb by návštěvníci Znojma neměli opomenout Minoritský klášter, kde se nacházejí expozice Jihomoravského muzea a gotický kostel sv. Mikuláše.

zdroj: http://www.mesta.atlasceska.cz/znojmo/

Území města bylo osídleno již v prehistorii. V období velkomoravském se na protějším ostrohu rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť. V 11. století založil kníže Břetislav na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí hrad. Město Znojmo vzniklo na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v podhradí slavného Břetislavova hradu. Nejstarší zmínka o něm je z roku 1046. Bylo budováno podle dlouhodobého plánu jako vojenská pevnost se třemi hlavními branami a opevněním, hlavním náměstím a komunikacemi. Teprve, když bylo roku 1226 listinou krále Přemysla Otakara I. povýšeno na královské město, došlo ke sloučení čtyř tržních osad a tak by dán základ k úspěšnému rozvoji nejvýznamnějšího města při jižní hranici Moravy. Historický rozvoj vrcholil ve 14. století rozšířením počtu kamenných budov, dlážděním ulic, město mělo vodovod i dva špitály. Tím se tehdy mohlo pochlubit málokteré město. Za třicetileté války obléhali Znojmo Švédové. Těm muselo být vyplaceno velké výpalné. Roku 1628 zde bylo na sněmu moravských stavů vyhlášeno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Koncem 17. století postihla město morová epidemie, která si vyžádala téměř 800 obětí. Znojmo zasáhly i napoleonské války, poprvé roku 1805, kdy tudy prošli Rusové a Francouzi před bitvou u Slavkova, podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky. V 19. století se ve Znojmě rozvíjel průmysl, hlavně keramický, díky blízkému nalezišti kaolínu. Dále také průmysl potravinářský, rozšířilo se vinařství a ovocnářství. Pěstování okurek na Znojemsku sahá až do 16. století. Po první světové válce se Znojmo v prosinci 1918 začlenilo do nově vzniklého československého státu. Roku 1938 bylo Znojmo připojeno k Velkoněmecké říši, po roce 1945 se opět stalo součástí osvobozeného Československa. Roku 1971 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou rezervací.
K měšťanským domům patřily i podzemní prostory. Pod tímto pojmem je zahrnován systém ražení štol, tvořící původně nižší úrovně sklepů obytných domů. Byly původně zásobárnami na skladování potravin. Středověké Znojmo mělo plochu asi 35 až 40 hektarů. Podzemí bylo budováno po celé ploše. Počátek budování spadá do přelomu 14. a 15. století. Při stavbě podzemí bylo odtěženo okolo 50 až 55 tisíc m3 skály. Dodnes nebylo zjištěno, kam byl vytěžený materiál ukládán, ale větší kusy byly pravděpodobně používány při budování městských hradeb. S růstem hospodářské síly bylo nutno sklepy rozšiřovat, což nešlo jinak, než hloubením dalších pater nebo pronikáním pod ulice a náměstí. Později došlo k propojování chodeb, možná nechtěnému, možná záměrnému. Ještě v 19. století byly hloubeny chodby, zřejmě již z hospodářských důvodů. Délka podzemí dosahuje téměř třiceti kilometrů. Tolik bylo naměřeno pod historickým jádrem. Chodby ovšem vedou i daleko mimo ně. Chodby ústí do prostorných sálů, vedou k hlubokým studnám s vodou tak čirou, že bychom si jí ani nevšimli. Velmi nápaditě byla vymyšlena cirkulace podzemních vod i důmyslná odvodňovací štola, tzv. jezuitský vodovod. Voda z podzemí zásobovala město i v nejhorších časech. Důmyslné větrací šachty zde udržují naprosto svěží vzduch. Podzemí má tři patra. Nejnižší je asi šestnáct metrů pod povrchem, nejvyšší o sobě dávalo ještě v nedávné minulosti nepříjemně vědět - tu se propadl povoz s koňmi, tu automobil, jindy zmizela dokonce kotelna základní školy. Havarijní stav si vynutil opravy, které probíhaly ještě mnoho let po zpřístupnění podzemí roku 1961. Zajímavostí je dvoulodní sál po bývalou budovou radnice zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů. Dnes tvoří Znojemské podzemí unikátní historickou památku v rámci celé střední Evropy.
Přímo z podzemí je možno vystoupit na vyhlídkovou věž (vpravo), která byla postavena roku 1260. Při požáru roku 1444 vyhořela a celá, včetně věže, spadla. Proto byla později věž řešena samostatně. Byla postavena v letech 1445 - 1448 Mikulášem ze Sedlešovic v pozdně gotickém slohu. Základy stavby jsou až 3 metry hluboké. Výška věže i s kopulí je 79,88 metru. Většina nosných trámů je původní, přes 500 let stará. Věž byla mnohokrát v historii opravována a pozvolna měnila svůj vzhled.
Zajímavá pověst se váže k roku 1645, kdy město dobyli Švédové a nazvali ho "městem duchů". Měšťané byli ukryti pod zemí a topili si v krbech napojených na komíny paláců. Občas vylezli na povrch, aby skolili nějakého okupanta. Švédové byli z vylidněného města s kouřícími komíny a vraždícími nočními stíny tak vyděšeni, že město spěšně opustili.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/znojmo/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 24.5.2007
  • 217 zobrazení
ottopicture
  • 14.4.2018
  • 207 zobrazení
bele
ALB 1237
Drahelický mlýn Bašta zažil během dnů Evropského dědictví 2018 vysokou návštěvnost – objekt navštívilo 3926 osob. Bylo to i provozem výletní lodi Blanice, která pendlovala mezi mlýnem a přístavem v Nymburce. Měli jsme štěstí, že jsme v takové skupině nebyli a mohli si užít komentované prohlídky v komorním počtu návštěvníků. Mile nás překvapil i úžasný kostýmový program členek Klubu důchodců pod vedením paní Zdeňky Strakové, který jsme si naplno užili a doplnili si informace, které se už těžko získávají. Je velká škoda, že je to místo značně vzdáleno od centra, tak se těžko sejdou prostředky na jeho obnovu a záchranu. Je tu co zachraňovat. Vodní mlýny jsou celostátně evidovány a o jeho registraci se zasloužila naše rajčecí kolegyně HAJENAS

Mlýn Bašta je jeden z nejstarších mlýnů v Čechách. První zmínka o něm pochází z roku 1294, kdy mlýn koupili mniši z kláštera Na Zderaze v Praze. V 15.století již jako mlýn Bašta patří ke kostomlatskému panství a jeho název je odvozen od strážních povinností, které byly místu uloženy.
V letech 1552-1558 je mlýn pronajat mlynáři Janovi z Prahy za 150 strychů žita a 10 vykrmených vepřů s právem provozovat krčmu. Asi to bylo dobré *rito*, protože v roce 1564 šenkýř Tomáš Klatovský se ženou Dorotou byli popraveni oběšením v Nymburce, neboť *lotrovinu přechovávali a sami kradli znamenitě* Následně mlýn zpustnul a roku 1569 hejtman Jan Chotounský z Chotouně na Lysé požádal královskou korunu, aby mu mlýn Bašta od nájmu zpustošený byl prodán
Další nájemníci po roce 1603 Václav Kacovský, Matouš Hauser z Kamenného Zboží si moc dobře nevedli, protože v záznamech z roku 1614 stálo, že mlýn Bašta jest ze dřeva, sešlý a zchátralý, dřívím podepřený. Není proto divu, že roku 1634 shořel

Roku 1647 Ferdinand III daroval mlýn císařskému generálu Janu hraběti Šporkovi. Roku 1679 mlýn zakoupili poručníci nezletilého hraběte Františka Antonína Šporka pro potřeby panství Lysá nad Labem a na mlýn byl dosazen rybář z Poděbrad Antonín Novák, který pomáhal na opravě mlýna. Spolu s ním se na opravě podílel Antonín Wáwra, který roku 1783 u mlýna vystavěl přízemní obytný dům pro svou rodinu. Záznam o této události je vytesán do kamenného portálu u vstupních dveří , kde stojí *Ano 1783 s pomoci boží wzstawen jest dům tento nakladem Antonina Wawry * Jeho syn následně přistavěl i další patro.

Celý mlýn potom Wawra koupil až roku 1809 a roku 1821 celý mlýn prodal za 73 000 zlatých Vojtěchu a Alžbětě Kulichovým. Sestra bratrů Mánesů Anna u Kulichů sloužila a provdala se za jejich syna Václava (nedoloženo). Dále se jen uvádí, že mlynářka Anna Kulichová se přátelí s Boženou Němcovou a dochází k častým návštěvám na mlýnu Bašta, kde se pořádají umělecké dýchánky a kritizuje se nymburská měšťácká společnost. Majitel mlýna Václav Kulich provedl roku 1838 rekonstrukci mlýna, při které požádal bratry Václava a Antonína Mánesů, aby vyzdobili celé první patro nástěnnými malbami. Bratři zde v druhé polovině 19. století několikrát pobývali a tvořili. Logicky jezdili za sestrou.

V Nymburce nebyla Němcová spokojena, a ani ona s manželem nebyla ve městě oblíbena. Odpuzovalo ji místní maloměšťáctví, s nímž se vypořádala v satirické povídce Kávová společnost (1855), ale místo jejího krátkého pobytu se promítlo do její ostatní tvorby. Odsud se přestěhovali do Liberce

Roku 1852 koupil mlýn Jan Tachecí za 67 000 zlatých a jeho rod se usadil na dalších skoro 100 let. Bohužel mlýn roku 1885 vyhořel a byla vystavěna nová rozlehlá neorenesanční budova. Dne 27.12.1923 znovu vyhořel a už nebyl nikdy obnoven. Zanedbaný byl zbořen po roce 2005 a ušetřen zůstal památkově chráněný obytný dům, který jsme právě navštívili :-)

POZN.:
Ve druhé polovině 20. století v areálu hospodařil drůbežářský závod, z té doby pocházely necitlivé přestavby a začaly demolice části hospodářských objektů i mlýnice. Jediný klad na tom byl, že zde nechali dožít paní Marii Tachecí
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • září až prosinec 2018
  • 228 zobrazení
kelly
Ruiny hradu Devín se nacházejí v stejnojmenné městské části Devín, na skále nad ústí řeky Moravy do Dunaje, při hranicích Slovenska a Rakouska. Díky strategické poloze byl klíčovým hradem na hranicích Velké Moravy a později raného uherského státu. V roce 1809 byl hrad zničen Napoleonovou armádou a od té doby je symbolem slovenské a slovanské historie.
více  Zavřít popis alba 
231 komentářů
  • 23.5.2011
  • 202 zobrazení
jaropet
Žulová (do 5. února 1948 Frýdberk, německy Friedberg) je město na západě Českého Slezska, v severozápadní části okresu Jeseník. Římskokatolický farní kostel svatého Josefa vznikl na místě gotického hradu Frýdberk, jehož zachovaná bergfritová věž byla využita jako kostelní věž s drobnou nástavbou zvonice. K věži, která je dominantním prvkem chrámu, byl v letech 1809–1810 přistavěna jednolodní budova vlastního kostela v jednoduchém klasicistním stylu.

Zdroj a podrobné informace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDulov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Josefa_(%C5%BDulov%C3%A1)
více  Zavřít popis alba 
70 komentářů
  • 21.7.2016
  • 203 zobrazení
jackal001
Řezno (německy Regensburg, latinsky Castra Regina, Reginum, novolatinsky a v dalších románských jazycích Ratisbona, francouzsky Ratisbonne) je bavorské město na Dunaji. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt), zároveň je to správní středisko bavorského vládního obvodu Horní Falc a zemského okresu Řezno. Nacházelo se zde centrum diecéze, do které České země spadaly před vyhlášením pražského biskupství (973). Keltské sídlo, které se zde nacházelo před vznikem germánského města, se nazývalo Radasbona nebo Ratispona.[1]
Historické centrum města je od roku 2006 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie
Řezno bylo jedním z nejstarších německých městských sídlišť v Německu a ve 12. – 13. století největším a nejbohatším městem v jižním Německu.
Již ve starověku zde existovalo keltské středisko s názvem Radasbona, který se později přeměnil na Ratisbona. Kolem roku 70 tu Římané založili vojenský tábor pro kohortu, který císař Marcus Aurelius roku 179 rozšířil na tábor pro legii s názvem Castra Regina („pevnost na řece Regen“). Ve 4. století bylo toto opevněné místo zničeno Germány.
Počátkem 6. století se na troskách římského tábora usídlili Agilolfingové, vévodové utvářejícího se kmene Bavorů, kteří v 7. století přijali křesťanství. V roce 739 zde sv. Bonifác ustanovil biskupství a vzniklo říšské opatství nad hrobem sv. Jimrama. Roku 788 ukončil vládu Agilolfingů Karel Veliký a Řezno se stalo jedním ze sídelních rezidencí Karlovců, později sídelním městem vládců východofranské říše.
Ve 12. a 13. století dosáhlo Řezno vrcholného rozkvětu. Rozšiřovalo své obchodní vazby, spojení bylo přes Brennerský průsmyk navázáno mimo jiné s Benátkami. Ve městě byl ve 12. století postaven první kamenný most, jehož architekt postavil mimo jiné Juditin most v Praze. Pro Prahu představovalo Řezno bránu na západ. Město se postupně osvobozovalo z moci bavorských vévodů i řezenských biskupů, až se v roce 1245 stalo svobodným říšským městem. Ve 14. století je však zastínily tehdy se rychle rozvíjející Augšpurk a Norimberk. Roku 1542 přijala městská rada dočasně luterské vyznání.
V letech 1663 – 1802 se Řezno stalo stálým sídlem říšského sněmu, který představoval jakýsi předstupeň německého parlamentu. V roce 1803 ztratilo status svobodného města a jako světské knížectví připadlo mohučskému arcibiskupovi Theodoru Karlovi von Dahlberg. Roku 1809 bylo dobyto Francouzi a roku 1810 připadlo Bavorsku.
Vztahy k českým zemím
Trojjazyčná pamětní deska připomíná slovy fuldských letopisů křest v roce 845.
Řezno jako jedno z center franské, resp. východofranské říše mělo pro sousední Čechy význam již v 9. století. Roku 845 do něj přišlo 14 blíže neznámých českých knížat, aby zde společně se svými družiníky přijali křest. Izolovaný akt je významný tím, že 14 velmožů jednalo společně a současně nezávisle na velkomoravském Mojmírovi I. orientovanému na Pasov. Událost připomíná pamětní deska na kostele sv. Jana.
Největší význam mělo Řezno v počátku budování českého státu, kdy Čechy spadaly pod správu řezenské diecéze. Bylo tomu od konce 9. století, kdy po smrti největšího velkomoravského panovníka, Svatopluka I., se pozvedá moc Přemyslovců a počíná christianizace Čech (budování kostelů na hradištích). Za knížete Václava se změnila politická orientace českého státu na Sasko, ale církevní příslušnost k řezenskému biskupství zůstala zachována. Roku 973 bylo v Praze přes odpor řezenské kapituly, ale se souhlasem biskupa Wolfganga založeno vlastní biskupství.
Řezno nadále zůstávalo významným městem na obchodní stezce a blízkým říšským městem. V roce 1158 zde byl korunován Vladislav II. na druhého českého krále. Po vzoru nedávno tam postaveného Kamenného mostu nechal pak Vladislav v Praze postavit most Juditin. V řezenském mostě bývá hledán vzor i dalších středověkých mostů v Čechách, v Písku, v Roudnici nad Labem a Karlova mostu, který nahradil Juditin.
Významné stavby

Porta praetoria – římská brána z dob Marka Aurélia (179)
Kamenný most (Steinerne Brücke) z let 1135–1146 je nejstarším dochovaným a dodnes používaným mostem na sever od Alp, který se stal vzorem dalších mostů v Evropě (Londýn, Avignon) i v Čechách (Juditin most). Přes něj vedoucí obchodní cesta byla zdrojem bohatství města.
Katedrála sv. Petra (Dom St. Peter) je dominantou města; představuje jedno z hlavních děl bavorské gotiky (2. polovina 13. století – 1525, věže 1859 – 1869).
Římská věž (Römerturm), postavená kolem roku 1200, představuje pozůstatek vévodského dvorce Wittelsbachů, který vznikl na místě původní vévodské falce Agilolfingů, později využívané východofranskými králi a císaři.
Stará kaple (Alte Kapelle), původně hradní kaple falce, dnes románská loď ze druhé poloviny 12. století s vnitřní rokokovou úpravou (1747).
Bazilika svatého Jimrama (Basilika St. Emmeram) – z 8. století, o tisíc let později přestavěná v barokním slohu
Zámek Thurn-Taxisů (Thurn und Taxis Schloß), původně klášter sv. Jimrama, byl během 19. století přestavěn knížaty Thurn-Taxis na zámecké sídlo, které dodnes obývají (prohlídka možná).
kostel svatého Jana (Stiftskirche St. Johann) vedle katedrály, na kostele je pamětní deska připomínající křest 14 českých knížat v roce 845.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2014
  • 184 zobrazení
tolja
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2008
  • 172 zobrazení
handysto
Starovice vždy patřily mezi významné vinařské obce. Svědčí o tom dochovaná pečeť z roku 1646. Nejvíce sklepů a lisoven bylo postaveno v období let 1809 – 1815. Sklepy jsou většinou původní a dodnes slouží svému účelu. (Focení sklepů snad raději v létě) V místním hostinci natáčel režisér Dušen Klein film Svatba na bitevním poli, s Bolkem Polívkou v hlavní roli.
více  Zavřít popis alba 
230 komentářů
  • zima 2013/2014
  • 177 zobrazení
lotusesprit
Dobříčany - Tvrz se zde připomíná poprvé v roce 1437. V roce 1620 dal Kryštof Hrobčiký z Hrobčic původní tvrz přestavět na renezanční zámek. Protože se Kryštof Hrobčiký z Hrobčic zúčastnil stavovského povstání, propadl zámek i se vsí konfiskaci. Roku 1620 přepadli zámek císařští vojáci, vyplenili jej a zapálili. V roce 1623 koupil zámek František Clary de Riva. Jeho potomci nechali v druhé polovině 17. stol. poničený zámek barokně přestavět a u zámku založili rozsáhlý park. V roce 1746 zdědil zámek hrabě Leopold Kašpar Clary-Aldringen z vedlejší větve rodu Clary de Riva. Jeho potomci drželi zámek až do r. 1804, kdy ho koupil Jan Antonín Chládek a roku 1809 pak Eduard ze Schönburka. Ten Rybňany roku 1823 vyměnil za jiné statky s Vincencem Zesnerem ze Špitzenberka. V majetku jeho rodiny byl pak až do r. 1945. Po poválečných konfiskacích zámek krátce užívalo zemědělské družstvo, poté jej převzala armáda, za níž byl objekt značně zdevastován. Po roce 1989 zámek opět rok vlastnilo zemědělské družstvo, od roku 1992 pak firma Benitrans, jejíž plány na lázeňské centrum vzaly rychle zasvé a chátrání objektu dále pokračovalo. Po snahách o opravu od roku 2015 chátrá.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • říjen 2019
  • 181 zobrazení
majkila
Den první po nočním přejezdu z Čech.Vycházíme z Passo Tre Croci (1809) od restaurace Rio Gere na vyhlídku u Rifugio Faloria (2123), panoramatickým traverzem pod Forcellu Marcoira (2307), okružní turistickou trasou zpět do restaurace na pohár dobrého moku.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.8.2014
  • 159 zobrazení
manasitus
19.6. Milano - Chiavenna - 166 km
20.6. Chiavenna - Malojapass (1815 m) - St. Moritz - Passo del Bernina (2328 m) - Tirano - 132 km
21.6. Tirano - Passo dello Stelvio (2757 m) - Prato dello Stelvio - 93 km
22.6. Prato dello Stelvio - Merano - Bolzano - Castelrotto - 118 km
23.6. Castelrotto - Passo di Sella (2214 m) - Passo Pordoi (2239 m) - Passo di Falzarego (2105 m) - 80 km
24.6. Cortina d'Ampezzo - Passo Tre Croci (1809 m) - Lienz - Heiligenblut - 120 km
25.6. Heiligenblut - Kaiser-Franz-Josef-Höhe (2323 m) - Hochtor (2508 m) - Zell am See - 92 km
26.6. Zell am See - Berchtesgaden - Salzburg - 91 km
27.6. Salzburg - Kirchdorf am Inn - 82 km
28.6. Kirchdorf am Inn - Vimperk - 134 km
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2009
  • 161 zobrazení
nefret8
bitva o Znojmo 1809
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2018
  • 153 zobrazení
careta2
Akce Acaballado 8.4.2017
více  Zavřít popis alba 
  • 8.4.2017
  • 152 zobrazení
Reklama