Hledání

28 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
chilici
více  Zavřít popis alba 
94 komentářů
  • 30.4.2018
  • 80 zobrazení
  • 11
lotusesprit
Pěchotní srub T-S 20 "Na Pláňi" - Byl vybetonován firmou Ing. Josefa Filipa v římské odolnosti II ve dnech 25. až 30. dubna 1938, a to nákladem 1 070 000 Kčs. Kubatura betonu činí 1 657 m3 železobetonu, díky čemuž se jedná o největší objekt v úseku mezi Hronovem a Červeným Kostelcem. Jeho hlavní zbraně tvoří na každé straně protitankový 4,7 cm pevnostní kanón vz. 36 (L1) a dvojče těžkých kulometů ZB 37 (M). Pravá strana objektu postřeluje protitankový příkop směrem k pěchotnímu srubu T-S 19 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/pechotni_srub_t_s_19_turov/ ) a současně důležitou komunikaci Červený Kostelec – Stárkov. Levá pak pálí k sousednímu nepostavenému objektu T-S 21. V roce 1938 byl objekt z větší části stavebně dokončen, zemní práce zahájeny. Z velké části dokončena elektroinstalace, vodoinstalace a vzduchotechnika. Zvony však neosazeny. Obě zbraně L1 namontovány a srub z větší části vyzbrojen. Osádku objektu tvořilo 43 mužů ze vznikajícího Hraničářského pluku 17, konkrétně 2./17. hraničářské roty. Po podepsáni Mnichovské dohody se pěchotní srub ocitl, na rozdíl od objektu T-S 19, na území Třetí říše jako jediný z objektů ŽSV V na zabraném území, a to přímo na budoucí protektorátní hranici, která procházela na cestě k sousednímu objektu T-S 19. Zde byla zřízena Finanční stráží improvizovaná dřevěná celnice. Srub byl naštěstí ušetřen důkladnějším zkouškám říšskoněmecké armády, a tak až na pár zásahů je dochován v dobrém stavu. Neunikl však vytržení střílen pro zbraně L1 a M. Dnes je objekt spravován Spolkem vojenské historie T-S 20 Pláň, který se část srubu snaží uvést do původního stavu.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 32 zobrazení
  • 1
pakli
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1329 a 1332, kdy se poprvé psali "ze Sovince".
Původní hrad měl jednoduchou dispozici: na vrcholu skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.
Pavlův syn Pavlík ze Sovince, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, pravděpodobně hrad lépe opevnil.
Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky, značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu.

Roku 1543 panství kupuje Kryštof z Boskovic.
Kryštof z Boskovic ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče.
V roce 1576 Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal panství Vavřinci Ederovi ze Štiavnice.
Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, který po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masívní štítovou zdí s dnešní první branou.

Po bělohorské porážce hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku. Na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky půjčce císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zlatých prodat hrad s panstvím arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů. Jan st. Kobylka z Kobylího pak žil do své smrti ve Šternberku.

Hradu se brzy dotkly válečné události třicetileté války. První sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic vydal 25. října 1626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Vilém z Elkershausenu (1625-1641) jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626-1649), jehož erb je umístěn na objektu tzv. Remteru.

Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby.
V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu. Na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se rozhodl Torstensson obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16. až 17. září 1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po provedení nejzákladnějších oprav sloužil až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680-1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Thökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, obléhajících Vídeň.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856-1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remterem (bývalý příbytek důchodního úředníka a stáje) a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remteru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894-1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

V roce 1939 byl Německý řád nacistickým Německem zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války umístěna malá jednotka SS, střežící zde uložený ukořistěný materiál.

V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce, rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2019
  • 24 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Svatá Hora - je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí. Součástí poutního komplexu je budova kláštera, původně postavená jako residence jezuitů. Dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), kteří tu mají provincialát a starají se o duchovní správu místa a několika farností v okolí. Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, který zde prý často pobýval. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou. Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována. Po bitvě na Bílé hoře se novým držitelem konfiskovaného panství v nedaleké Březnici stal Přibík Jeníšek z Újezda, který v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity. Ti zde nechali postavit rezidenci, spravovali poutní místo na Svaté Hoře, pořádali poutě a roku 1649 nechali podél cesty do Příbrami vystavět 16 křížů ve vzdálenosti od sebe 1 km. Později byly na místě křížů vystavěny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple v řadě. Druhá kaple stojí na okraji města u silnice směrem na Chrást. Ta byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta. K 1. lednu 1965 byla prohlášena kulturní památkou. Poutní cesta dál vedla na Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř do Příbrami a na Svatou Horu. Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko. Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků. Roku 1861 byl areál předán redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950–1990 působí dodnes.Změna politické situace po roce 1948 a s ní související pronásledování katolické církve se projevila i na poklesu počtu poutníků. Zatímco ještě v roce 1948 připutovalo 80 000 poutníků, tak o čtyři roky později v roce 1952 to už bylo jen 5000 poutníků. Celý areál poutního místa vyžadoval v průběhu věků soustavnou péči a několikrát i velkou opravu či rekonstrukci. Mnoho se podařilo zachránit a udržet až do naší doby, mnohé vzalo za své jako např. nástěnné malby na východní, Pražské bráně z roku 1732. 27. dubna 1978 v odpoledních hodinách vypukl na Svaté Hoře veliký požár, který zcela zničil střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně věže s hodinami; velmi byly poškozeny i věže nad kaplí Mníšeckou a Plzeňskou a stejně tak i nástropní malby této části ambitů. Kromě těchto maleb bylo vše obnoveno do roku 1982 (k 250. výročí korunovace milostné sošky Panny Marie). Nástěnné malby v ambitech se vzhledem k povětrnostním podmínkám udržují jen s největším úsilím a vysokými náklady. Restaurátorské práce jsou zde prováděny soustavně, nejnovější úpravu dostala bazilika v roce 1988, kdy byla podle návrhu akad. arch. Josefa Vlčka položena nová mramorová podlaha, instalován nový oltář, křeslo, ambon i osvětlovací tělesa a znovu osazen nákladně zrestaurovaný slavný Stříbrný oltář. Od 24. března 1990 je duchovní správa Svaté Hory opět svěřena kněžím Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristům. Prvním administrátorem a zároveň rektorem kláštera byl P. Josef Břicháček. Zároveň se stala Svatá Hora sídlem provinciála redemptoristů. Roku 1993 byly zrekonstruovány Svatohorské schody, které byly v podstatě zříceninou, protože od Druhé světové války nebyly udržovány a navíc byly poničeny požárem. Bohužel, dnes je jejich největším nepřítelem vandalismus. Dalšími velkými událostmi posledního desetiletí 20. století byla oslava 650. výročí milostné sošky Panny Marie Svatohorské v roce 1998 a setkání mládeže českých a moravských diecézí v srpnu 1999. V době své mise navštěvoval velmi často Svatou Horu apoštolský nuncius v Československu (1990 – 1992) a v České republice (1993 – 2001) arcibiskup Giovanni Coppa.Po pádu komunismu navštěvují Svatou Horu poutníci a turisté z celého světa.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.10.2018
  • 59 zobrazení
  • 1
unokct
Více jak padesát členů SENIOR KLUBU Ústí n. O. se sešlo ve čtvrtek 7. června v turistické chatě Hvězda na Andrlově chlumu. Někteří přišli pěšky, jiní na kole či využili autobusové dopravy. Akci zorganizoval šéf klubu - pan JUDr. Zdeněk Ešpandr. Počasí výletu přálo, proto se mnoho seniorů vydalo po 183 schodech na 34,6 metrů vysokou vyhlídkovou plošinu rozhledny "Stříbrná krasavice". Stoly svatebního sálu, kde beseda probíhala, byly vyšperkovány propagačními turistickými materiály, kronikami KČT Ústí n. O., vandrovními knížkami i fotografiemi a pohledy Ústí n. O. V 15 hodin milé hosty přivítal předseda KČT Ústí n. O. - Milan Richter. Seznámil je se stoletou historií Klubu od jeho založení 17. 4. 1918 a osobnostmi, které se na této události podílely. Karel Nováček - ředitel okresního výboru, Josef Kosta - první předseda odboru, Emanuel Vladimír Danihelovský - pokladník, JUDr. Jaroslav Drábek, prof. Jaroslav Jezdinský byl zvolen místopředsedou a mnozí další. Mezi významné pilíře odboru zařadil i další osobnosti: Dr. Josefa Korába, hlavní mecenáše Klubu - továrníka Jindřicha Janderu a tiskaře Karla Brožka, Jaroslava Pirkla, Emila Horáka, značkaře Josefa Štefka, Milana Chasáka, Jaroslava Zajíčka, Ing. Zdeňka Strnada, Zdeňka Zábrodského a další. Přítomní Oušťáci si s velkým zájmem vyslechli úryvky z bohaté korespondence pana Danihelovského i Karla Nováčka. Oba pracovali pro milované Ústí nad Orlicí s velkým nasazením, nakonec se k nim město zachovalo víc než macešsky. Posluchače zaujal i pochvalný článek "80 SVATEB NA HVĚZDĚ", který uvedlo na svých stránkách Rudé právo 11. 9. 1965 a pojednávalo o chatě na Andrlově chlumu. Nahlédnout mohli i do velice zajímavých Věstníků Klubu československých turistů Ústí nad Orlicí, který vycházel v třicátých letech minulého století čtyřikrát do roka a členové jej dostávali zdarma. Zatím nejstarší článek, který ústečtí turisté prezentují na svých webových stránkách www.kctuno.cz (kapitola Historie Klubu), je z dubna roku 1919 a ústřední "ČASOPIS TURISTŮ" v něm popisuje průběh Valné hromady z 23. ledna 1919. Milan Richter hovořil i o třech rozhlednách Andrlova chlumu, dvou dřevěných i o té současné "Stříbrné krasavici", která byla slavnostně otevřena 19. 5. 1996, o výstavbě silnice od Loučení na vrchol kopce v roce 1940, hlavně však o chatě. Jako útulnu ji turisté předali veřejnosti 25. 8. 1940, jelikož byla stále plná, rozšířili ji a další slavnost se uskutečnila 21. 6. 1942. Po nechutných soudních tahanicích ji současní turisté převzali do své správy 1. 1. 1992, za šestadvacet let do ní investovali více jak osm milionů korun. Od 1. 7. 2000 byl jejím vzorným nájemcem pan René Grim, 1. 1. 2016 převzal tuto funkci, ke vší spokojenosti odboru, jeho bratr - pan Leoš Grim. Beseda se nakonec protáhla do 17 hodin a ukončila ji společná fotka před autobusem.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2018
  • 28 zobrazení
  • 0
zuypompi
Foto: Jiří Pojar
Suveréni! Přípravka domácí Jiskry Domažlice ovládla domažlický turnaj 4 týmů
Nenašli přemožitele a soupeřům sázeli do sítě jeden gól za druhým.
Domažlice Na městském fotbalovém stadionu Střelnice v Domažlicích se vzájemně utkaly čtyři týmy mladších přípravek. Palmu vítězství vybojovala suverénními výsledky mláďata pořádajícího klubu před druhým okresním zástupcem FK Holýšov.
Hrálo se systémem každý s každým v zápasech na 25 minut. Vítězní hráči Jiskry Domažlice zvládli turnaj ve velkém stylu. Nejprve porazili vrstevníky ze Sušice 14:1, ve druhém utkání předvedli ještě větší kanonádu proti Holoubkovu výsledkem 18:1 a až ve svém posledním duelu trochu pošetřili střelný prach. Po lehce prospaném začátku ale zabrali a okresního rivala z Holýšova porazili 6:2.
Právě mladí holýšovští fotbalisté obsadili druhou příčku v turnaji, když mimo prohry s Domažlicemi porazili Holoubkov 9:1 a Sušici 8:4. Boj o třetí místo pro sebe rozhodla v dramatickém duelu s těsným výsledkem 8:7 přípravka Holoubkova. Poslední tak se třemi porážkami skončila Sušice.
„Turnaj byl zajímavou prověrkou pro naše mladé hráče. Všichni, kteří dostali na hřišti šanci si zahrát se jí chopili velmi dobře a ukázali nám, že si svými výkony zaslouží místo v sestavě,“ zhodnotil akci trenér Domažlic David Kohel.
Celkové pořadí: 1. Domažlice 3-0-0 38:4 9 2. Holýšov 2-0-1 19:11 6 3. Holoubkov 1-0-2 10:34 3 4. Sušice 0-0-3 12:30 0
(rba, dko)
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2018
  • 93 zobrazení
  • 0
kenasport
V úterý 25. dubna proběhl v parku na Habrmannově náměstí v Plzni Doubravce vzpomínkový akt k uctění památky letců Západočeského aeroklubu a rodáků z Doubravky.

Týkal se příslušníků čs. zahraničního letectva RAF ve Velké Británii za II. světové války Karla Pavlíka, Václava Šindeláře a Aloise Záleského.

Mezi hosty nechyběli rodinní příslušníci, zástupci města Plzně, armády, Leteckého historického klubu Plzeň, Svazu letců ČR - Letci Plzeň nebo plzeňské odbočky Českého svazu bojovníků za svobodu.

Přítomným zahrál Junior orchestr.

V 16 hodin zahájil vzpomínku starosta Plzně Doubravky Michal Chalupný, který vyzdvihl statečnost a odvahu pilotů.

S osudem pilotů seznámil přítomné předseda Leteckého historického klubu Plzeň Václav Toman. Všichni tři stateční vojáci byli členy Západočeského aeroklubu v Plzni.

Seržant Karel Pavlík byl sestřelen během operace Circus 157 dne 5. května 1942. Operace RAF zvané Circus, které začala RAF provádět od 10. ledna 1941, znamenaly určitý taktický manévr spočívající v tom, že se značné množství britských bombardérů vydalo bombardovat cíle v Německu i jinde v Evropě, přičemž je doprovázel také značný počet stíhačů.

Václav Šindelář tragicky zahynul 19. dubna 1943 při cvičném letu na Spitfiru. Příčinou pádu letadla byla zřejmě porucha na kyslíkovém přístroji.

Alois Záleský létal na doprovodné akce se spojeneckými bombardéry. Jeho osud se zpečetil několik měsíců před koncem II. světové války. 9. února 1945 při cvičném letu hlásí pilot, že má poruchu motoru. Vrací se zpět na základnu. Tam už nedoletěl. Jeho letoun se roztrhl ve vzduchu.

Následovaly hymny historická Československá a britská. Na závěr došlo k položení květin k desce umístěné na budově konzervatoře.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 25.4.2017
  • 219 zobrazení
  • 1
mysticsmile
Moravský kras a okolí po zimě opět patří turistům!

Neděle jako vymalovaná. Od rána jasno, obloha bez mráčku. Už od Rájce směřovaly k Černé Hoře proudy pěších, po silnici šlapala do pedálů řada cyklistů. Všichni s jediným cílem, jímž bylo nádvoří Pivovaru Černá Hora.
Jako každý rok na začátku dubna zde místní i z širokého okolí vítají jaro a s ním i začátek nové turistické sezóny v destinaci Moravský Kras. Letos vyšla tato tradiční slavnost na neděli 2. dubna 2017.
Mottem byl tentokrát pokus o co nejvíce účastníků, kteří dosáhli na vavříny. Stačilo přinést jakoukoliv medaili, diplom nebo pohár. U stánků Infocenter Boskovic a Blanska se vytvářely dlouhé fronty. Každý chtěl ukázat to svoje „nej“ a zapsat se do snad možná budoucího rekordu.
Nad regulérností bděle dohlížel president agentury Dobrý den z Pelhřimova Miroslav Marek. Dvouhodinové sčítání začalo ve 12 hodin.
Prostranství dvora pivovaru se rychle plnilo, brzy zde nebylo téměř k hnutí a všechna místa u stolů byla beznadějně obsazená.
K dobré náladě vyhrávala country kapela Prak z Boskovic.
Kolem třinácté hodiny dorazila s úsměvem na rtech výprava boskovických Sokolek a hned bylo pořádně veselo.
Ve 14 hodin přišel čas prezentace měst Boskovic a Blanska. Starostka Bc. Hana Nedomová pochválila čtrnáctikilometrovou trasu, krásné počasí a všechny pozdravila. Připomenula mapový portál Daruma na Masarykově náměstí, kalendář akcí, virtuální prohlídku města – druhé místo ve Zlatém erbu JmK, mobilní aplikaci. Ještě vzpomenula Boskovické běhy, Půlmaratom Moravským krasem.
Místostarostka Boskovic Mgr. Dagmar Hamalová též všechny pozdravila, pochválila velký počet účastníků a že je stále hodně těch, co rádi cestují po našem regionu a pokračovala: „Vyhledávanou akcí je multižánrový Festival Boskovice 2017, letos bude v červenci jeho 25. ročník. Další akcí jsou Husí slavnosti se stylovým jarmarkem a gastronomickým svátkem.“ Závěrem připomenula, že kalendář akcí je zdarma k dispozici na Infocentru v radnici. „Všechny srdečně zveme do Boskovic.“
Blanensko představil místostarosta Ing. Jiří Crha. Připomenul proběhnuvší sobotní Pochod z sněženkou do Krasu, trasy 10, 25 a 35 kilometrů. Jedná se o obnovenou tradici, bude každý rok vždy první dubnovou sobotu. Uvedl, Turistická informační kancelář sídlí na Rožmitálově ulici, ta vydala leták s informacemi o nové mobilní aplikaci. Léto v Blansku – informace o zajímavých místech, Zámek, Muzeum, dřevěný kostelík, kostel sv. Martina s vyhlídkovou věží, aquapark, rekreační oblast Pálava, sportovní ostrov Ludvíka Daňka, Punkevní jeskyně Skalní Mlýn, Krasobus. Dále uvedl: „Blanenský zámek se zapojí do Muzejní noci 19. 5., Blanenský jarmark a Dětský den 27. 5., zveme i na hudební festival 24. června Morava park fest druhý ročník.“ Pozval ještě na celou řadu dalších akcí o prázdninách a listopadové Vítání sv. Martina.
Ve 14 hodin bylo ukončeno sčítání rekordu, na jeviště přišla senátorka za KD-ČSL pro obvod 49 Blanensko – Boskovicko Ing. Jaromíra Vítková. Pozdravila účastníky jedenáctého setkání na dvoře pivovaru. Pochlubila se, že s manželem dorazili na kolech. Na toto hned navázala pozvánkou: „V červenci už bude v provozu Cyklopark a Boskovické stezky. Přijeďte si to vyzkoušet.“ Připomenula, že je předsedkyní Kolegia pro Moravský kras a okolí, vyšly nové webové stránky moravskykras.eu, kde jsou všechny informace. Uvedla, že do této aktivity jsou zapojeny hrady, zámky, ubytovatelé, restaurace: „Nabídka je veliká, turistice a cykloturistice zdar!“
Kapela Prak zahrála ještě několik skladeb. Někteří účastníci roztančili prostor pod pódiem.
Poté ve 14.30 nastala vrcholná část programu – krájení turistického salámu. Slavnostní oficiální otevření turistické sezóny tímto společně provedli představitelé Boskovic, Blanska a Pivovaru Černá Hora. Za tímto účelem přinesly dvě sličné asistentky prkénko, nože a dlouhou „nohavici“ voňavé dobroty. Za cvakání fotoaparátů a bzučení kamer se to všem skvěle podařilo a turistika v destinaci Moravský kras a okolí byla oficiálně zahájena.
Salám byl poté pořadateli rozkrájený na kostky a mlsné jazýčky z řad účastníků se do něj mohly pustit.
Výsledky pokusu o nový český rekord vyhlásil president agentury Dobrý den z Pelhřimova pan Miroslav Marek. Pochválil krásnou jedenáctiletou tradici zdejších rekordů a konečně prozradil výsledek: „Dne se zde kromě 41 psů s medailemi sešlo 820 turistů, kteří dosáhli na vavříny. Tímto se zapisujete do Knihy českých rekordů. Děkujeme všem!“ Ozval se bouřlivý potlesk, hvízdání.
Vyhlášením nejnápaditějších rekordmanů a tahem tomboly byl oficiální program jedenáctého ročníku Otevíráni turistické sezóny pro Moravský kras a okolí ukončen. Díky Ing. Milanu Siverovi jsme pořídili ještě několik leteckých snímků a pak jsme se pomalu vydali k domovům plni nádherných zážitků ze Sluncem zalité pohodové neděle.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.4.2017
  • 169 zobrazení
  • 1
nasezem
Druhá lednová sobota patřila výletu do podkrkonoší. S přestupem ve dvoře králové jsem dorazil do obce Bílá třemešná. Žije zde přes 1300 obyvatel. Dominantu obce tvoří kostel sv.jakuba a přehlédnout při procházce obcí nejde ani některé hezké původní roubené domy. Asi 5 KM od třemešné se pak nachází přehrada Les Království.
Po rozsáhlé povodni v roce 1897 bylo rozhodnuto o její stavbě, dokončena byla až po 1. světové válce v roce 1919, kdy představovala největší údolní nádrž v naší republice. Pojme 9,25 milionů m3 vody. Představuje jednu z nejkrásnějších technických staveb v Čechách a v roce 1964 byla zahrnuta do seznamu technických památek pod patronací Památkového úřadu v Pardubicích.
Po procházce přehradou následoval návrat do třemešné a po silnici pak napřed k hotelu pod zvíčinou a následně k raisově chatě na vrcholu Zvíčina, který se svojí nadmořskou výškou 671 m.n.m. dominuje celému okolí. Není proto divu, že v dobách turismu na počátku 20.století se o vrchol vedly boje na poli národnostním a turistickém. Po dvě století (od roku 1706) siluetu Zvičiny dotvářel jen kostelík zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Koncem 19.století se ale o vrchol začali zajímat také turisté. V roce 1900 získal vrcholovou chatu do svého majetku KČT a začal ji rozšiřovat a zvelebovat.
Vrchol Zvičiny se rozhledny dočkal v roce 1925. K chatě přistavěli věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou, kterou dodala pardubická firma E. Krause. Možnosti výhledu ještě umocňoval velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25.dubna 1926. V roce 1927 byla chata pojmenována po Karlu Václavu Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu.Toto jméno jí zůstalo dodnes, kdy se opět vrátila do majetku KČT. Dnes je rozhledna uzavřena, lze jen doufat, že se brzy podaří ji zpřístupnit.
Jelikož výstup k rozhledně byl v hojně napadaném sněhu byl dost náročný jako cíl jsem zvolil 6KM vzdálený Mostek a odtud se vlakem vrátil zase domů. Pěkný výlet. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.4.2017
  • 21 zobrazení
  • 0
tomaskucera
– Koncem dubna již tradičně zorganizoval chmelenský Abeles tým na návsi stavění máje. Ta v tomto roce měla délku 25 metrů a pod břízou byly dva věnce. S jejím stavěním se začalo po 19. hodině, a protože byla lehká, povedlo se jí bez větších obtíží rychle postavit.
Kolem 20. hodiny se začalo nad vsí u silnice do Kuňovic s pálením čarodějnic. Po dohoření větší části ohně se účastníci pálení sešli na parku na návsi, kde bylo pro všechny připraveno občerstvení a posezení. Celý večer panovala mezi přítomnými Chmeleňáky dobrá nálada, obsluha ve stánku s občerstvením se o všechny výborně starala a přálo i počasí.
Během celého večera nepřijeli žádní návštěvníci s pilkou, kteří by chtěli májku podříznout a případně si odvézt jako suvenýr věnec.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2015
  • 101 zobrazení
  • 0
jackal001
Telč (německy Teltsch, latinsky Telcz) je město v okrese Jihlava v kraji Vysočina, 25 km jihozápadně od Jihlavy.
Historie
Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3] První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště.[3]
Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí.
V roce 1423 dobyli město husité.
V polovině 16. století se získává zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu.[3]
Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk.
Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.
V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu.
Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města.
1. dubna 1980 byly vesnice Borovná, Dolní Dvorce, Doupě, Dyjice, Dyjička, Stranná, Vanov, Vanůvek, Volevčice a Zvolenovice připojeny jako místní části k Telči. 1. července 1980 byla připojena Horní Myslová, 1. ledna 1986 pak Radkov a Strachoňovice.Poslední vlna slučování proběhla k 1. lednu 1989, kdy byly připojeny Mysletice, Olší a Zadní Vydří. Všechny vesnice se osamostatnily 1. ledna 1992.

zdroj:wikipedie
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2015
  • 45 zobrazení
  • 1
klt
Český Krumlov je město ležící v Jihočeském kraji asi 25 kilometrů jižně od Českých Budějovic. Leží v nadmořské výšce 492 metrů pod Blanenským lesem. Město se rozprostírá v esovitých meandrech řeky Vltavy.

Nejstarší osídlení místa je datováno asi do období 70.000 let před naším letopočtem. Později se zde nacházelo sídliště také v době bronzové a asi 400 let před naším letopočtem také sídliště keltské.

V 6. století se v mís-tech dnešního města nacházelo Slovanské sídliště.

V 9. století vlastnili území Slavníkovci, kteří byli vyvražděni Přemyslovci. Tomuto rodu také zdejší území připadlo a od nich se dostalo do rukou Vítkovcům. Pravděpodobně v roce 1179 se na místě dnešního města usadil Vítek z Prčice. Ten svůj majetek rozdělil mezi čtyři syny.

Ve 30. letech 13. století byl jedním ze synů Vítka z Prčice na levém břehu řeky Vltavy založen hrad. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1253. Na pravém břehu Vltavy v jejím meandru byla roku 1274 založena osada.

Roku 1302 se majetek dostal do rukou pánů z Rožmberka, kteří sem přesídlili. Rožmberkové roku 1309 nechali posta-vit první kostel sv. Víta, později zvětšili hrad a založili novou městskou čtvrť dnes nazývanou Latrán. Zde již před rokem 1334 vznikla původně dřevěná kaple sv. Jošta. Z 1. poloviny 14. století pochází první zprávy o židovských obyvatelích. V polovině 14. století započala výstavba kláštera s chrámem Božího těla. Roku 1388 byla na náměstí zřízena dřevěná kašna.

V letech 1407 – 1439 byl postaven gotický kostel sv. Víta, v jehož základech byl využit původní kostel. Za husitských válek stál Oldřich II. z Rožmberka, tehdejší majitel panství, na straně husitů, ale pak se stal jejich odpůrcem. Roku 1439 se poprvé objevuje zmínka o názvu Český Krumlov. V roce 1459 se prvně uvádí třípatrová Latránská městská brána. Roku 1475 byly otevřeny stříbrné doly, které přivedly do města nové horníky. Roku 1494 byl Krumlov povýšen na královské město. Součástí Krumlova se stala předměstí Horní Brána, Plešivec, Špičák a Za tavírnou. Na konci 15. století byl dostavěn klášterní mnišský ambit a kaple sv. Wolfganga, která byla vysvěcena roku 1491. Od roku 1494 bylo židům zakázáno pobývat ve městě.

Roku 1555 byl ke Starému Městu připojen Latrán. Ve 2. polovině 16. století byl nejvyšším královským purkrabím Vilémem a Petrem Vokem z Rožmberka přestavěn hrad na zámek. Roku 1585 byla zřízena dřevěná hřbitovní kaple sv. Martina. V letech 1598 – 1602 proběhla výstavba Budějovické brány s dřevěným padacím mostem.

Někdy po roce 1600 byla vyčerpána zdejší ložiska stříbra, ale obyvatelstvo se rychle přeorientovalo na zemědělství. Roku 1601 musel Petr Vok z Rožmberka kvůli dluhům panství prodat císaři Rudolfu II. Roku 1611 bylo město poškozeno vpádem Pasovských. Také za třicetileté války byl Krumlov několikrát v obležení císařských vojsk. Roku 1622 daroval císař panství Janu Oldřichu z Eggenberka. Roku 1648 město vyplenili Švédové. V průběhu 16. století byla dřevěná kašna na náměstí nahrazena kamennou.

Roku 1710 byla na Křížové hoře postavena kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže. Roku 1717 byla původní dřevěná kaple sv. Martina zbořena a vznikla nová. V roce 1719 vymřel rod Eggenberků a panství získali Schwarzenberkové. Ve 2. polovině 18. století se v Krumlově usadila první židovská rodina a počet židů ve městě začal pomalu narůstat.

V 19. století fungovaly v Krumlově mlýny, papírny, pivovary, přádelna lnu a vápenka. Docházelo k rozvoji města, takže byly postupně bourány městské hradby a také všechny brány vyjma Budějovické. Roku 1830 byl ledovými krami poškozen most a při jeho rekonstrukci v roce 1835 byla zbořena Druhá Latránská brána. Roku 1839 jí následovala Horní brána. Roku 1842 pak byla bourána brána v Radniční ulici a jedna z bran v Kájovské ulici. V roce 1843 byla zbořena původní kašna na náměstí a nová byla zřízena u morového sloupu. Roku 1848 povodeň poškodila Latránskou bránu a její okolí, takže brána byla zbořena. Od roku 1849 se do Krumlova mohli svobodně stěhovat židé. V roce 1850 se Krumlov stal okresním městem a vznikla řada českých institucí. Roku 1860 byla zbořena poškozená Mostecká brána a druhá brána v Kájovské ulici. Jako poslední byla v roce 1880 zbořena brána v Široké ulici. Ve 2. polovině 19. století započala těžba tuhy. V průběhu 19. století tvořili velkou část obyvatel města Němci. Postupně se stupňovaly vzájemné výpady.

V letech 1908 – 1909 si židé postavili ve městě synagogu. Po skončení 1. světové války roku 1918 usilovali Němci o připojení k Rakousku, ale 28. listopadu téhož roku obsadila Krumlov Československá armáda. Od 30. dubna 1920 je město oficiálně pojmenováno Český Krumlov. Po podepsání Mnichovské dohody roku 1938 se Krumlov stal součástí Německa a roku 1940 bylo krumlovské panství Schwarzenberkům zkonfiskováno. V roce 1945 byl Krumlov osvobozen a bylo odsunuto německé obyvatelstvo, které nahradili Češi. Po roce 1948 započal rozvoj průmyslu a výstavba sídlišť a budov občanské vybavenosti. V roce 1958 bylo v zámeckém parku zprovozněno provizorní otáčivé hlediště. Roku 1963 byla vyhlášena Městská památková rezervace Český Krumlov. K opravám města však došlo až po roce 1989. Od roku 1992 je město zapsáno na seznamu světového dědictví Unesco.

Nejvýznamnější stavbou města je hrad a zámek Český Krumlov. Významnou dominantu města tvoří četné církevní památky, především gotický trojlodní kostel sv. Víta, který je vysoký 20 metrů, dlouhý 44 metrů a široký 20 metrů. Z dalších jmenujme například minoritský klášter s chrámem Božího těla a mnišským ambitem, kostel sv. Jošta, kapli sv. Martina nebo kapli Panny Marie Bolestné a sv. Kříže na Křížové hoře. K dalším památkám patří židovská synagoga, jediná dochovaná Budějovická městská brána nebo morový sloup a kašna na náměstí.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cesky-krumlov/
více  Zavřít popis alba 
282 komentářů
  • 23.3.2015
  • 340 zobrazení
  • 24
mysticsmile
Zahrádkáři bilancovali

Členové českého svazu zahrádkářů Základní organizace v Boskovicích se sešli ve středu 25. února 2015 v místní Sokolovně, aby zhodnotili uplynulý rok. V kulturním programu před zahájením schůze vystoupila skupina Pružiny pod vedením Martina Krajíčka z Boskovic.
Výroční schůzi řídil předseda základní organizace Ladislav Nezval.
Tajemnice Věra Bártová přednesla zprávu o činnosti za rok 2014. Uvedla, že bylo uskutečněno dvanáct schůzí výboru. Základní organizace má 365 členů. Bylo přijato 25 nových členů, z toho tři děti do deseti let. V lednu a únoru 2014 proběhly čtyři přednášky. Cyklus zahájil Zdeněk Křehula s pěstováním vinné révy a uskutečnil též praktickou ukázku ve svém vinohradu. Zpracování úrody přednesla Ing. Anna Němcová ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Brno. Jak na ochranu rostlin poradil Jan Zivčák z AgroBio Opava. Poslední přednáška proběhla v Zahradnictví Petra Lebiše na téma bylinky. Proběhlo šest zájezdů. Na jarní a podzimní Flóru Olomouc, do Šumperka, Velkých Losin a na Dlouhé stráně do přečerpávací elektrárny. Další zájezd byl do Loštic a Pivovaru Litovel, pak do Kroměříže, Morkovic, Poličky, Ležáků, Hlinska, na Veselý kopec. Všechny zájezdy připravili přátelé Burgr a Stříž.
Základní organizace se zúčastnila Šesté regionální výstavy ovoce a okrasných dřevin v Arboretu Šmelcovna za podpory Místní akční skupiny Boskovicko Plus, kde její členové reprezentovali pěstitelské úspěchy.
Výbor Základní organizace podpořil výtvarnou soutěž dětí MŠ, ZŠ, Praktické školy Štefánikova a Betany Moje oblíbená rostlina. Zúčastnilo se celkem 350 dětí, jež za snahu obdržely drobné dárky. Oceněno bylo 130 jednotlivců a 12 kolektivů. Nejzdařilejších 75 prací odešlo k vyhodnocení do Prahy. Na šestém celostátním místě skončila Amálie Klusáčková z Mateřské a Základní školy Štefánikova. Velké poděkování patří Zdeně Slámové, jež se o výtvarnou soutěž starala.
Kroužek mladých zahrádkářů má 18 dětí a zájem o práci vzrůstá. Vedoucími jsou Ing. Kostelecky a Ing. Lukešová. Pomáhají Ing. Bělehrádková Ing. Kotrhonzová a Zdena Slámová. Po dvanácté se kroužek zúčastnil okresní soutěže znalostí s výbornými výsledky. Šlechtitelský ústav Lysice uspořádal pro děti exkurzi s degustací jablíček. V prosinci se děti učily zhotovovat adventní a vánoční dekorace. Na 11. ročníku celostátní soutěže Mladý pěstitel v mladší kategorii skončila třetí Martinka Lukešová a ve starších první Tomáš Novotný a druhá Jarmila Hutařová.
Prodejna byla vloni otevřena od února do konce listopadu. O její provoz se vzorně starali Jiří Stříž, Eva Henková, Josef Komárek, Marie Jakubcová a Jana Plchová.
Lisování ovoce bylo v minulém roce prováděno od 5. září do konce října. Vánoční moštování proběhlo 19. prosince. O provoz moštárny se stará přítel Burgr.
Od dubna do října se zahrádkářská poradna uskutečnila celkem sedmkrát. Letos budou porady probíhat každou druhou středu v měsíci od dubna v čase 14.30 – 16 hodin v klubovně ČSZ. Lektorem je Ing. Kostelecký.
V katastru Boskovic je sedm zahrádkářských osad, koordinaci provádí Otto Zouhar. Spolupráce s Městem je dobrá, Jiří Stříž pracuje v komisi pro výstavbu, územní plánování a regionální rozvoj při Radě města.
Ekonomickou stránku ČSZ Boskovice vedla Zdena Slámová, která na schůzi přednesla zprávu o hospodaření.
Zprávu revizní komise přednesl její předseda Ing. Josef Plch. Vyznamenání za obětavou práci pro ČSZ obdrželi Zdena Slámová, Stanislav Jílek, Marie Jakubcová, Vlasta Šafářová, Bedřiška Pokorná.
Starostka Boskovic Bc. Hana Nedomová: „Děkuji za práci, kterou děláte pro občany města, za činnost s mládeží.“ Poté popřála všem do dalšího roku hodně sil.
Přítelkyně Ing. Kotková promluvila o důsledcích nového Občanského zákoníku. Informovala o nové Republikové radě a předsedovi ČZS Stanislavu Kozlíkovi, jenž je z moravského Hodonína a především vystupuje proti likvidaci zahrádkářských osad developery, kteří si penězi kupují stavební úřady. Zahrádkaření je dle něj veřejně prospěšná činnost a je třeba ji tak ve společnosti brát.
Josef Janků z Arboreta Šmelcovna: „Děkuji za účast u nás na výstavě, letos určitě zorganizujeme další. Pěstitelství je krásné poslání, buďme za něj rádi.“
Závěrem tajemnice Věra Bártová připomenula zájezd na jarní Flóru v pátek 24. dubna 2015, přihlášky se přijímají ve středu 4. března od 14ti do 16ti hodin v kanceláři ZO Boskovice.
Poté se již rozproudila veselá zábava s občerstvením, byla vylosována tombola, posezení zpříjemnila kapela Jaroslava Molta.

Více: www.zahradkari.cz/zo/boskovice

Snímky: Jitka Melicharová, Antonín Odehnal
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2015
  • 320 zobrazení
  • 0
otisdavis
Ve městě Ústí nad Labem se v průběhu 19. století postupně zvýšil počet protestantských rodin. Již v roce 1849 podpořil podnikatel Carl Wolfrum zavedení soukromé evangelické školní výchovy v UL. A když roku 1861 získali protestanti zrovnoprávnění s katolíky, bylo nutné pro potřeby protestantů něco udělat. První samostatný evangelický farář působil v Ústí nad Labem od roku 1880. byl to Friedrich Albert de Harde. Po de Hardovi přichází roku 1883 mnichovský rodák Albert Gummi, který roku 1899 inicioval založení spolku, který by mohl shromáždit prostředky na výstavbu kostela. Základní kámen kostela byl položen roku 1904. Staba probíhala dle plánů architekta B. J. Zeigfsiga z Lipska a kostel byl již 30. dubna 1906 dokončen. Po roce 1945 kostel využívají pro duchovní službu, ale také pro kulturní akce a výstavy, Církev československá husitská a českobratrská církev evangelická.
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • 26.2.2015
  • 345 zobrazení
  • 9
klt
Český Brod je gotické město, které s velkou pravděpodobností založil pražský biskup Jan I. ve 12. století jako trhovou osadu na trstenické stezce, která spojovala Prahu s jižní a východní Evropou. Na město jménem Biskupský Brod (Broda Episcopalis) byla osada povýšena pražským biskupem Janem III. z Dražic pravděpodobně v roce 1268. Současně udělil městu právo na hradby.
V roce 1289 byl Brod již trhovým městečkem. Současný název Český Brod se používá od počátku 14. století.
Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic byla okolo roku 1360 dokončena výstavba města, byly vystavěny kamenné hradby se třemi bránami (Pražskou, Kouřimskou a Liblickou) a dvěma fortnami (Žitomířskou a Podměstskou).V druhé polovině 15. století přistoupili Českobrodští k vybudování nového pozdně gotického opevnění. Městské jádro tehdy sevřela hradební zeď s obranným ochozem, kterou po obvodu zpevňovalo nejméně devět otevřených půlválcových bašt. Z nich se v neúplném stavu dochovaly tři na jihovýchodní a východní straně. Před hradbou obíhal příkop, do něhož byla svedena voda z říčky Šembery a rybníků nad městem.
Roku 1437 byl Český Brod povýšen Zikmundem Lucemburským na královské město a dal mu dnešní erb. Během třicetileté války bylo město dvakrát vypleněno.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Brod
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/cesky-brod

Město Český Brod leží ve Středočeském kraji v okrese Kolín. Bylo založeno na vyvýšenině nad potokem Šembera, přímo u jeho brodu. Trhovou osadu na obchodní stezce založil zřejmě pražský biskup Jan I. v 1. polovině 12. století a pravděpodobně současně s osadou vznikl kostel sv. Gotharda.
Roku 1268 udělil pražský biskup Jan III. z Dražic Brodu mnohá práva a povýšil osadu na Biskupský Brod. Roku 1289 byl Brod vypálen Ondřejem z Říčan, ale pražský biskup Tobiáš z Bechyně ho nechal obnovit. Navíc zde nechal postavit tvrz, ze které byly spravovány vsi v okolí, a udělil Brodu další privilegia.
Roku 1315 byla ves, tehdy již nazývaná Český Brod, obsazena Ronovci. V průběhu 14. století vznikly kamenné hradby, byla opravena tvrz a dostavěn kostel sv. Gotharda. Stavební činnost pokračovala i ve 2. polovině 14. století například dlážděním ulic.
Na přelomu 14. a 15. století byla na náměstí postavena radnice. Roku 1406 byla Českému Brodu potvrzena arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka městská privilegia. Brod byl v té době na straně krále a katolické církve. Roku 1418 však arcibiskup Konrád z Vechty zastavil obec Janovi Sekretáři z Kostelce nad Černými lesy. Roku 1420 se však Českého Brodu zmocnil císař Zikmund. Roku 1421 byl dobyt Pražany a získal nezávislost, ale roku 1424 byli Pražani poraženi a Brod získal Jan Žižka z Trocnova. Po skončení husitských válek potvrdil císař Zikmund Brodu všechna jeho práva a 4. února 1437 ho povýšil na královské město. Město se pak velmi slibně rozvíjelo a stalo se kolébkou pivovarnictví.
Roku 1512 postihl město požár, ale rozvoj města nezastavil. Český Brod postupně kupoval různé vsi v okolí a roku 1538 obdržel od krále Ferdinanda I. právo pořádat trhy. Ve 40. letech 16. století byla zahájena renesanční přestavba města. Roku 1547, po nevydařeném protihabsburském povstání, zbavil Ferdinand I. město některých práv. Práva mu byla o dva roky později navrácena a město se dále rozvíjelo, je však již tak rychlým tempem.
I na počátku 17. století město kupovalo vsi v okolí a také kvůli tomu se pomalu dostávalo do dluhů. V letech 1618 – 1620 se zúčastnilo i druhého protihabsburského povstání, po jehož skončení mu byl zabaven majetek. Roku 1623 se jeho majitelem stal Karel z Lichtenštejna. Dne 29. dubna 1628 navíc město postihl rozsáhlý požár a dluh města dále rostl. Roku 1639 byl Český Brod vypálen vojsky generála Banera a v roce 1643 švédskými vojsky generála Torstensona. Král pak městu odpustil daně a město začalo shánět finance na opravy, jenže uprostřed práce, 25. srpna 1690, město znovu vyhořelo.
V 18. století probíhaly další opravy, ale činnost měšťanů zpět na počátek vrátil další požár, který město postihl 7. listopadu 1739 a 26. prosince 1739. Město se pak opět začalo vzpamatovávat, ale financí mělo po celé století nedostatek. V letech 1765 – 1772 proběhla přestavba kostelu sv. Gotharda.
V 1. polovině 19. století začal ve městě stoupat počet obyvatel. V polovině 19. století byla dostavěna železnice a ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl. Vznikl parní mlýn, cukrovar, nové pivovary a postupně začaly vznikat různé kulturní spolky.
V roce 1903 byla postavena plynárna a roku 1923 byla zahájena elektrifikace města. Po skončení druhé světové války se město rychle vzpamatovávalo a začalo se rozšiřovat. Roku 1990 byl Český Brod vyhlášen městskou památkovou rezervací. Centrum města tvoří čtyřúhelníková plocha, z části zastavěná, jejíž jeden roh je zaoblený. Plocha je lemována historickými domy s gotickými sklepy.
Větší část je centrální plochy města je tvořena náměstím Arnošta z Pardubic. V jeho středu se nachází budova radnice a v její blízkosti také nejcennější památka města, kterou je děkanský kostel sv. Gotharda. V prostoru bývalého hřbitova se také nachází bývalá kostnice se šindelovou střechou. V severním rohu náměstí se nachází 40 metrů vysoká samostatně stojící pozdně gotická zvonice ze 16. století.
Menší část centra města tvoří Husovo náměstí, na kterém se nachází novorenesanční radnice.
Z dalších památek města jmenujme například dochované zbytky středověkých hradeb nebo barokní sousoší Svaté Rodiny.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cesky-brod/
více  Zavřít popis alba 
262 komentářů
  • 16.2.2015
  • 402 zobrazení
  • 18
simontimingeriu
Kdysi exklusivní lázeňské středisko Rapallo se nachází v zálivu Tigullio, asi 25 km východním až jihovýchodním směrem od Genovy (Janova). Malý hrad ze 16. století připomíná dobu, kdy se městečko muselo bránit před častými nájezdy nepřátel a pirátů. U něj začíná promenáda Lungomare Vittorio Veneto. Zajímavý je kostel Nejsvětějšího Gervasia a Protasia postavený v 17 - 19. století se šikmou zvonicí. V roce 1922 se dostalo do povědomí světa, když zde byla 16. dubna podepsána smlouva mezi Německem a Sovětským Ruskem.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 3.11.2014
  • 167 zobrazení
  • 2
klt
Osídlení území dnešní Kadaně sahá do velmi vzdálené minulosti. Archeologické nálezy dokládají např. kulturu knovízskou, bylanskou, halštatskou nebo laténskou, kterou přinesly keltské kmeny. Právě Keltové zde pravděpodobně založili osadu Kadan, což se vykládalo jako „zářící oheň“. Dále zde sídlily germánské kmeny a poté Slované.
První údaje o osídlení okolí sahají do konce 11. století. Někdy tou dobou vznikla u brodu přes Ohři důležitá trhová osada Kadaň. Na přelomu 70. a 80. let 12. století tu začal působit rytířský řád johanitů, kterému český kníže Bedřich daroval listinou z 23. dubna 1186 celou osadu. Jeden z králů, Václav I. nebo Přemysl II. Otakar, se zasloužil o to, že Kadaň byla povýšena na město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela.
Za Karla IV. zažilo město velký rozkvět. Roku 1362 sice vyhořel hrad, město i předměstí, ale město se brzo vzpamatovalo. Karel IV. při svém prvním pobytu 29. května 1367 potvrdil konání výročního trhu. Při druhé návštěvě 8. září 1374 povolil obyvatelům Kadaně zakládat vinice.
Na jaře roku 1421 bylo město dobyto Pražany. Stalo se tak součástí pražského městského svazu. Někdy okolo 8. září 1421 zaútočila na Kadaň vojska 2. křížové výpravy. Zdejší obyvatelstvo se bránilo, ale přesile podlehlo. 10. srpna 1469 byl kadaňským hejtmanem jmenován Jan Hasištejnský z Lobkovic. 25. října 1469 se tak stal pánem města.
Po stavovském povstání proti Habsburkům rolu 1618 došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily katolické církvi. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 došlo v Kadani ke konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci obyvatelstva. Ve 20. letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace. Během třicetileté války byla Kadaň několikrát vydrancována. Války o rakouské dědictví přinesly další útrapy. Na předměstí Kadaně u Františkánského kláštera se strhla bitva mezi francouzským vojskem a uherskými a chorvatskými oddíly Marie Terezie.
Roku 1746 v Kadani opět hořelo. Císařovna Marie Terezie vydala 2. května 1750 rozkaz k přebudování pustnoucího kadaňského hradu na kasárny. Přestavba trvala do roku 1755. Kadaň se dočkala i pocty v podobě návštěvy císaře Josefa II. 14. října 1779.
Kadaň se 1. února 1850 stala sídlem okresního úřadu a centrem politického okresu.
Počátek 20. století ani Kadani nepřinesl nic dobrého. 4. března 1919 došlo k incidentu mezi německými obyvateli a českým vojskem. Výsledkem bylo 25 mrtvých a desítky zraněných. Roku 1935 při parlamentních volbách drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Německou armádou bylo město obsazeno 5. října 1938. Kadaň se stala součástí územní jednotky německé říšské správy – Sudetské župy. Byla vypálena židovská synagoga a mnoho židovských rodin našlo smrt v koncentračních táborech. Sovětská Rudá armáda přišla do města 8. května 1945. V Kadani byla opět zavedena česká správa. Desítky tisíc německých obyvatel byly vyhnány a vysídleny do okupačních zón poraženého Německa. Kadaň byla postupně osídlována novým obyvatelstvem ze všech koutů českých zemí. Po roce 1990 prošlo opravou historické centrum i objekty od centra vzdálenější. Opravena byla také radnice včetně radniční věže.
Nejstarší částí Kadaně je Špitálské předměstí, kde se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. Byl vybudován někdy v poslední čtvrtině 12. století. Dodnes se zachovalo románské zdivo a neobvyklý pravoúhlý presbytář. Počátky kostela jsou spojeny s rytířským řádem johanitů. Roku 1421 byl zpustošen a obnova se protáhla až do roku 1452. roku 1635 byl vydrancován, vypálen a v rozvalinách ležel velmi dlouho. První bohoslužba se poté konala až 12. října 1710. Roku 1742 přišel ničivý požár. Roku 1774 zde opět hořelo. Nové vysvěcení se konalo 29. srpna 1793. Další velký požár zasáhl město i kostel 1. října 1811. Opravy v letech 1812 – 1813 mu daly dnešní podobu. V letech 1990 – 1991 proběhl archeologický výzkum a byl objeven starý hřbitov, zrušený roku 1785. Proběhla rekonstrukce kostela, včetně hodnotných fresek.
Roku 1234 byl založen spolu s gotickým síňovým kostelem sv. Michala Minoritský klášter. Roku 1784 byl zrušen a o dva roky později zbořen. Část zdiva kostela se dochovala v čp. 69. Po zboření kostela bylo jižní křídlo včetně průčelí přestavěno. Roku 1803 zde byla kolej piaristů s gymnáziem.
Městské opevnění vzniklo po roce 1259, kdy byla Kadaň prohlášena královským městem. Dochované hradby jsou z 2. poloviny 14. století – tehdy vznikl vnitřní pás hradeb. Hradby měly 2 – 3 pásy a další hradební okruh opevňoval město i s předměstím. Toto neobvykle silné opevnění bylo během 19. století z větší části zbouráno. Součástí rozsáhlého souhraní, které bylo zbořeno roku 1862, byla Mikulovická (Svatá) brána (věž). Je jedinou dochovanou z celého opevňovacího systému. Na vnějším průčelí se dochovaly drážky pro spuštění mříže. Předsunutým opevněním Žatecké (Kovářské) brány, která byla zbořena roku 1832, byl barbakán (nahoře). Patří k druhému pevnostnímu pásmu, které zpevňovalo vnitřní linii. Umožňoval střelbu do stran, jak dokládají klíčové střílny. Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je bašta v Sokolovské ulici. Jedná se o třípodlažní objekt podkovovitého půdorysu. Obvodové zdivo má tloušťku až 4 metry. Z náměstí k fortně hradeb a ke katovně čp. 190 vede tzv. Katova ulička (uprostřed). Byla součástí nejstaršího hradebního pásu. Jedná se o dochovanou uličku v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory, která je součástí hradeb.
Další velmi starou památkou je hrad (dole) připomínaný již roku 1289. Vznikl jako přemyslovský hrad se čtyřkřídlou dispozicí a s obytným palácem nad řekou. V polovině 15. století byl přestavěn. Za třicetileté války byl pobořen a roku 1750 ho Marie Terezie přikázala přestavět na kasárny.
Budova radnice čp. 1 má v přízemí dochovanou stavbu gotické městské tržnice. Ve 2. polovině 14. století bylo přistavěno první patro a budova začala fungovat jako radnice. Roku 1498 vyhořela. V letech 1502 – 1520 vznikl arkýř a ochoz věže s jehlanem. Další požár přišel roku 1811. přestavbu provedl stavitel Rott. Počátkem 90. let 20. století byla provedena celková rekonstrukce interiéru a později oprava fasády a krovu věže.
Šlikovský dům čp. 184 dokládá výstavbu kamenných domů svým dochovaným čtvercovým jádrem. Gotická stavba s loubím vznikla po roce 1400 a dvorní křídlo v polovině 16. století. Později přibylo klasicistní schodiště a roku 1886 novogotická fasáda.
Na místě původního gotického kostela ze 13. století stojí děkanský kostel Povýšení sv. Kříže. Ze stavby z roku 1458 se Zachovala předsíň s krouženou klenbou a spodní partie věže. Po požáru roku 1635 proběhla barokní přestavba. Další přestavba se udála v letech 1746 – 1755.
Jednou z nejcennějších památek je Františkánský klášter. Kdysi prý na jeho místě stálo popraviště. Kvůli jedné pověsti, na které je snad trochu pravdy, ze byla vybudována kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Poprvé je zmiňována roku 1470. Nový trojlodní kostel byl dokončen a vysvěcen na podzim roku 1480. Provizorní budovy postupně ustupovaly budově kamenného konventu. Různé války rozvoj kláštera brzdily až do 2. poloviny 17. století, kdy došlo k renovaci budov. 14. října 1742 se na půdě kostela dokonce střílelo a zabíjelo. Dodnes tuto událost připomínají prostřílená barokní vrata. Roku 1785 byl klášter téměř zrušen. Po staletí se bránil všem vnějším vlivům, až roku 1950 neodolal. Komunistický režim mužské kláštery v Československu uzavřel a klášter byl zrušen. Klášter se pyšní gotickou malovanou fasádou z konce 15. století. V klášteru se nachází sklípkové klenby, které zdobí několik interiérů. Stěny chodby zdobí fresky z období pozdní gotiky a rané renesance.
Hřbitovní kostel sv. Anny byl postaven luterány v 16. století. Jedná se o jednolodní stavbu zaklenutou valenou klenbou s lunetami. Kostel vznikl v letech 1592 – 1600. Roku 1713 byla přestavěna věž. V roce 1786 vyhořel a v roce 1804 byl znovu vysvěcen.
Další památkou je Gotický dům čp. 185. Dnešní objekt je renesanční novostavba z 2. poloviny 16. století s dochovanou figurální sgrafitovou výzdobou průčelí pod omítkou a také se sochařsky zdobeným portálem s klenbami v přízemí. Dnešní fasáda s atikou a sochami čtyř ročních období je výsledkem klasicistní přestavby.
Z let 1753 – 1755 pochází sloup Nejsvětější trojice, tzv. Morový sloup. V letech 1753 – 1755 byl také postaven klášterní kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty při klášteru Alžbětinek. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží. V průčelí je bohatě zdobený interiér z 2. poloviny 18. století s platikami K. Weitzmanna z roku 1752 a s nástropním mapami J. Fuxe z roku 1770. Terasu kostela se schodištěm doplňují sochy Krista, P. Marie, sv. Josefa, sv. Alžběty a sv. Zachariáše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kadan/

informace o památkách:
http://www.mesto-kadan.eu/podsekce/320/historicke-pamatky-
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.8.2014
  • 169 zobrazení
  • 2
mysticsmile
Když se řekne Emanuel, mnozí si pod tímto pojmem přestaví půvabné animované večerníčky se stejnojmenným motýlem, které kdysi uspávaly současnou střední generaci. V Boskovicích na Blanensku je též Emanuel, ovšem s legendárními pohádkami to příliš společného nemá. I když někdy také. To když si některá ze sociálních pracovnic posadí uživatele do kroužku a čte jim. Občas i ty pohádky. Ale teď vážně. Emanuel je sociální zařízení Oblastní charity Blansko. Více o něm povídal jeho vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř při Dni otevřených dveří v úterý 19. června 2012: „Emanuel se skládá ze tří aktivit. Sociální rehabilitace ambulantní, Sociální rehabilitace pobytová a Centrum denních služeb. V Boskovicích poskytujeme první a poslední službu, v Doubravici zajišťujeme pobytovou formu. Kapacita je patnáct klientů, pracovníků je devět. Na první pohled je nás hodně, ale střídáme se na odpoledních i nočních službách, k tomu nějaká administrativa, práce je dost pro všechny. Postižení většiny klientů vyžaduje individuální přístup, někdy by nás mělo být i víc. Cílová skupina je se středním až těžkým zdravotním postižením, většinou se jedná o mentální a pohybové potíže nebo kombinace obojího. Někteří klienti mohou vykonávat lehké práce třeba i s počítačem. O jiné se musíme starat úplně ve všem. Jiní jsou zase trvale odkázáni na invalidní vozík. Každý klient je individualita vyžadující osobní péči. Od sedmi do šestnácti hodin zajišťujeme uživatelům nějaký program, osobní asistenci, stravování. Mají pohybové, hudební a výtvarné aktivity. Docházejí sem odborní instruktoři. Program přizpůsobujeme počasí, momentálním službám a též náladě klientů. Nacházíme se blízko centra města, snažíme se o styk s běžným prostředím. Chodíme do kina, divadla, solné jeskyně vedle městských lázní, na vycházky do zámeckých parků a k hradu, jezdíme na výlety, jednou ročně k moři. Byli jsme na Šumavě, vloni v Jeseníkách. Vyžití pro naše klienty je docela pestré. Sedm klientů využívá denně od pondělí do pátku pobytovou formu v Doubravici, tam je pro ně připraven odpolední program. Připravují si večeři, vykonají hygienu. Máme tam noční službu. Ráno si uživatelé sami nachystají snídani a pak je odvezeme zase sem do Boskovic. Rodiče sem uživatele přivezou v pondělí a v pátek si je vyzvednou. Máme tu uživatele místní a z širokého okolí. Jevíčka, Velkých Opatovic, Blanska, Lysic, Brna. Někoho si vozí rodiče sami, je-li třeba, zajistíme svoz.“ Tolik vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř pro prvních devět hostů, jež se přijeli podívat ze zařízení Paprsek Velké Opatovice. Uživatelů bylo sedm a doprovázely je dvě sociální pracovnice Zdena Budínová a Lucie Seidlová. Vzácné návštěvy se pak ujala sociální pracovnice Veronika Pospíšilová. „V této velké místnosti provádíme pohybové rehabilitace s míči, máme zde technicky vyspělý rotoped, jenž nám věnovalo město Boskovice. Pro odpolední relaxace zde máme polohovací pytle. Lze z nich snadno vytvarovat třeba lodičku, do níž si klient lehne a může si pustit pohádku nebo hudbu dle nálady. Centrum denních služeb je od tří let věku klientů, sociální rehabilitace od šestnácti. Horní hranice je neomezená. Momentálně máme klienty ve věku 25 až 30 let. Jeden má 18. Měli jsme tu i čtrnáctiletého, ale ten bude nyní přijat do nedalekého sesterského zařízení Oblastní charity Blansko Betany, kde jsou uživatelé s lehčí formou postižení. Ve vedlejší místnosti máme zvláštnost. Je to elipsa nakreslená na podlaze. Zde si společně s klienty sedneme, zde se všichni zklidní, dostanou na stejnou vlnu a naladí se na denní činnosti. Zvolíme si tématický okruh, tentokrát máme na programu poznávání a život zvířat. Zapálíme svíčky, poslechneme relaxační hudbu, pak si podáme ruce, pohladíme se. Pak chodíme dokola po ovále, abychom si uvědomili, že patříme k sobě. A teď se tam půjdeme v tichosti podívat,“ zakončila první část poutavého vyprávění Veronika Pospíšilová a opatrně otevřela dveře. Někteří hosté pak usedli mezi domácí a zapojili se do programu elipsy. A bylo vidět, že se jim tady líbí. Též domácí je hned přijali mezi sebe a za chvíli ani nebylo poznat, kdo je cizí a kdo místní. Přišel čas odchodu zpět do velké herny a současně tělocvičny, abychom příliš nenarušili program. Veronika Pospíšilová pokračovala: „Jistě jste si všimli samostatných stolečků podél stěn, jsou to oddělená pracoviště pro kreslení, technické dovednosti a jiné činnosti, které klienti sami zvládnou. Vzadu visí tabule s piktogramy, ale již se moc nepoužívají. Okruh činností se zvyšuje a vymýšlet další by bylo problematické, navíc by se staly nepřehledné. Každý pracovník provádí individuálně s jedním uživatelem půl hodiny denně činnost na zvolené téma. Vždy v deset, třináct a šestnáct hodin probíhají tyto takzvané intervence, jež provádí tři pracovníci. A teď se můžete podívat sem do relaxační místnosti. Je bez oken, vybavená vyhřívaným vodním lůžkem, projektorem, zařízením pro reprodukci hudby, relaxačními svítidly a dekoracemi. Klienti ji využívají pro odpočinek.“ Někteří si lůžko vyzkoušeli, ani se jim pak nechtělo vstávat a z potemnělé místnosti jít ven do velké herny.“ Veronika Pospíšilová pak upozornila na obrázky po stěnách: „To všechno jsou práce klientů. A s tímto jsme vloni vyhráli v Šebetově soutěž,“ ukázala s nadšením na kresbu s modelem otevřené videokazety a pásem fotografií. „A jdeme do dílny. Zde malujeme, provádíme drobné mechanické práce, vyrábíme rámečky k obrázkům. A v kleci vidíte osmáka. Je to náš jediný živý tvor, o něhož se klienti starají a mohou si s ním povídat.“ Na závěr se ještě všichni přesunuli do společné kuchyně, kde na stole ležely alba fotografií z různých akcí, výletů, táborů a týdenní plán. Kdo chtěl, mohl napsat nějaký hezký pozdrav do pamětní knihy. „Děkujeme za návštěvu,“ rozloučila se Veronika Pospíšilová a na oplátku dostala pozvání do Paprsku Velké Opatovice: „Máme to tam velké a je nás tam moc, určitě se přijeďte podívat,“ poděkovaly za ukázku s výkladem obě tamní sociální pracovnice. Prostory Emanuela osiřely a ponořily se do ticha. Ale ne nadlouho. Mgr. Hana Šperková z místní Střední pedagogické školy přivedla postupně tři třídy studentů a studentek, aby se podívaly kde by mohly vykonávat praxi a na své i možná budoucí zaměstnání. Dle mého názoru je to spíše poslání. Využil jsem volné odpolední chvíle a trochu vyzpovídal vedoucího Mgr. Ivo Krejčíře: „Máme zde den otevřených dveří. Nedávno jsme takto představili pobočku v Doubravici nad Svitavou, nyní se může veřejnost podívat do našeho hlavního sídla vedle Městských lázní v Boskovicích kde provozujeme Centrum denních služeb a Sociální rehabilitaci ambulantní. Obě zařízení spadají pod oblastní charitu Blansko. Tady v Boskovicích máme v současnosti patnáct uživatelů a kapacita je u obou služeb zcela naplněná. Každé ráno absolvují uživatelé půlhodinový až hodinový rituál. Jeho úkolem je zklidnění a navození domácí příjemné atmosféry. Současně se stanoví denní program, případně hodnotí věci minulé. Máme příslib od Města Boskovice že během léta nechá na své náklady opravit přístupovou cestu. Ta je v havarijním stavu a pro špatně pohyblivé uživatele představuje značnou překážku. V naší dílně vyrábíme jednoduché drobné předměty a provozujeme výtvarné práce. Osmák v kleci je vítaným zpestřením terapie a klienti mají možnost se starat o živého tvora. Přišli se podívat studenti ze tří tříd místní Střední pedagogické školy pod vedením Mgr. Hany Šperkové a hned ráno na úvod klienti ze sociálního zařízení Paprsek Velké Opatovice. Minule jsme návštěvní den organizovali v září, tentokrát v červnu, aby se mohlo přijít podívat co nejvíce studentů. Před prázdninami mají školy volnější režim a též více času na akce v terénu. Chodíme s klienty do města, solné jeskyně absolvujeme s nimi nákupy, kino, divadlo. V srpnu loňského roku jsme byli autobusem s uživateli deset dní v Chorvatsku na ostrově Pag. Byl to běžný zájezd vypravený cestovní kanceláří Pavel Přikryl – Jiří Mráz z Brna. Zúčastnilo se nás celkem i se zaměstnanci dvacet, zbytek sedadel v autobuse zaplnili řadoví klienti cestovky. Letos v dubnu jsme byli čtyři dny na Šumavě na podzim chystáme další,“ doplnil ještě Mgr. Ivo Krejčíř. Museli jsme se rozloučit, klienti se chystali do Doubravice a musel se jim věnovat.
Je třeba vyslovit velký obdiv všem pracovníkům Emanuela, jak se o klienty vzorně starají, vytvářejí jim téměř domácí prostředí. Zde je třeba především trpělivost. Tihle postižení lidé se chovají tak trochu jako malé děti a všichni kolem k nim musí takto přistupovat. I prostředí zařízení Emanuel mateřskou školu částečně připomíná. Uživatelé mají svůj svět a především si hrají. Možná by měl každý podobné zařízení navštívit, aby si dokázal více vážit života a zdraví. Pak by se lidé třeba tolik nehonili jen za penězi, majetkem a dokázali se více dívat kolem sebe.
Charitnímu Zařízení Emanuel v Boskovicích a Doubravici nad Svitavou může pomoci každý. A to zasláním dárcovské SMSky ve tvaru: DMS EMANUEL na číslo 87777. Cena jedné zprávy je třicet korun, Emanuel obdrží dvacet sedm korun. Získané prostředky budou využity ke zlepšení péče o potřebné.

Více: http://blansko.charita.cz/
http://www.uspvo.net/
http://www.spgs-bce.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Zijeme_pospolu._Zabavne_odpoledne_Oblastni_charity_Blansko._Doubravice_nad_Svitavou_26._kvetna_2012/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Navsteva_v_zarizeni_Emanuel_Boskovice_na_Blanensku_27._zari_2011/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2012
  • 633 zobrazení
  • 0
carodejavila
...letadlo, moře, vítr, slunce, vlny, květiny, potápění, jídlo...toaleta :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2012
  • 748 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Krásné středeční odpoledne. Prostranství u Zámeckého skleníku osvěžují vodotrysky vyčištěného jezírka s průzračnou vodou, maminky s kočárky posedávají na lavičkách a užívají jarního Sluníčka. Protože je zatím času dost a vysoká dohlednost lákala k fotografování, pořídil jsem dva snímky. Ale kvůli tomu jsem zde tentokrát nebyl. Kulturní zařízení Boskovice připravila na středu 25. dubna dvě nádherné akce jež se k sobě velmi hodily a také téměř bezprostředně navazovaly. V této reportáži se podíváme na tu první – vernisáž výstavy Náhledy, i když i té večerní akce se malinko dotkneme. K té připravujeme samostatný článek i s krátkou zvukovou ukázkou.
Po šestnácté hodině přivítala Mgr. Táňa Reiblová tvůrce výstavy, jenž přijel instalovat expozici až z dalekého slováckého Hodonína a též k vystaveným exponátům pohovořit několik slov. Je jím Mgr. Art. Petr Bulava odborný učitel tamní Střední školy průmyslové a umělecké. Bohužel zřejmě nádherné počasí a termín vernisáže způsobily, že přišlo velmi málo lidí, což bylo velká škoda. „Však lidé přijdou, a budete jich zde mít večer dost,“ omlouvala nízkou účast Mgr. Táňa Reiblová. „V 19 hodin máme koncert klasické hudby, tak před představením a o přestávce se jistě všichni přijdou nahoru podívat. Já jsem jí moc nevěřil a bylo mi tak trochu líto mladého učitele, že ten nízký zájem zřejmě nebyl podle jeho představ. Ale teď se musím paní Mgr. Táni Reiblové aspoň takto omluvit. Měla pravdu, večer jsme měli galerii plnou a Petr nestíhal vyřizovat zvídavé otázky. Všem se výstava moc líbila. Lidé především oceňovali šikovnost, trpělivost a umění studentů.
Vrátíme se v čase trochu zpět. Ještě před začátkem koncertu byl chvíli čas, galerie prázdná, jen v rohu se tiše linula moderní snad nějaká etnická hudba z počítače. Volno jsem využil a přímo mezi panely výstavy trochu vyzpovídal sympatického hosta z Hodonína: „Výstava, která dnes začala, má prezentovat jakýsi výřez prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Hodonín, která slaví letos patnáct let. Máme rozmanité obory. Věnují se zpracování keramiky, malbě a grafickému designu. Studenti během čtyř ročníků procházejí různými tématy, které pak v praxi mohou uplatnit. V grafickém designu studenti začínají tvorbou klasické grafiky suchou jehlou, linorytem a dalšími technikami, jež známe z minulosti. Od druhého ročníku přecházejí na novější média. Zpracovávají plakáty ke koncertům, výstavám, snaží se je doplnit texty prózy a básní. Témat nekonečně mnoho. Absolvent pak po maturitě uplatnění na trhu práce najde. Třetím oborem, jenž vyučujeme, se týká užité malby. Pokud se rozhlédneme po regionech Jižní Moravy, zjistíme, že mnoho staveb obsahuje sgrafita, vitráže, fresky. I těmito tématy se u nás ve škole studenti zabývají. Zde prezentované práce jsem se snažil poskládat tak, aby to byla všehochuť, od každého něco. Vidíme studijní kresby, jedná se o vyučovací předmět Figurální kresba. Studentům chodí v současné době dva modely, starší pán a paní. Já to často střídám, aby to studenty bavilo. Ti se snaží zpracovat tělesnost a figuru jako takovou. Nabyté zkušenosti a vědomosti použijí v budoucnu při ilustracích knih, takže tento předmět je pro, ně velmi důležitý. Během studia figurální kresby začínají tužkou, pak přecházejí na pastely, uhly a rudky. Málokdo si uvědomí, jak nesmírně těžké je kreslit dle živého modelu. Pokud student kopíruje třeba nějakou renesanční kresbu, může si rozložení polí v klidu rozmyslet. Ovšem kreslit reálnou bytost je mnohem těžší. Pro zdejší výstavu jsem připravil též ukázku malby voskem a olejem na sololit. Je to starobylá technika starověkého antického původu. Tohle probíráme ve třetím a čtvrtém ročníku. Práce je oblíbeným volným maturitním tématem studentů. Vosk se smíchá s olejovou barvou a pomocí horkovzdušné pistole dojde k rozmývání a výraznějším strukturám. Kouzlo techniky je v tom, že autor do poslední chvíle neví, co z toho vzejde,“ usmál se Mgr. Pavel Bulava a ukázal na protější stěnu, kde tahle práce visí. „Výtvarná činnost je náročná, proto máme předmět malířská technologie. Zde se studenti naučí rozpoznat všechny podklady, aby jejich konečný výtvarný záměr vyzněl dle jejich představy. Naši uměleckoprůmyslovou školu tvoří dvě budovy. V jedné jsou soustředěny stavební obory a technická licea, my máme v druhém bloku ateliéry, kde probíhají odborné předměty. Nedílnou součástí výuky je pohled do historie, proto vyučujeme předmět dějiny výtvarné kultury. Student na konci čtvrtého ročníku má celkový přehled a dovede definovat současné umění dvacátého století i s nejmodernějšími trendy. Samozřejmě nemůžeme minout digitální techniku, tak třeba při výrobě plakátů učíme práci s grafickými programy na počítačích. Studenti se seznámí s možnostmi Wordu, Excelu a Photoshopu. Pak lze využívat kombinace technik. Třeba linoryt, jenž se neskenuje a vhodně nakomponuje do plakátu.“ Petr se otočil a ukázal na výrazně červený plakát za sklem. „Tohle je ono. Pak učíme techniku mozaiky, kdy se na dřevěnou podložku nanese vrstva tmelu a do ní vkládají různé úlomky keramiky. To vždy nabádáme studenty, aby nosili z domu vyřazené barevné kachličky,“ opět vnesl trochu humoru do debaty Petr a pokračoval: „Studium má jistou pevnou formu, na konci druhého ročníku tvoříme mozaiku, ve třetím se studenti věnují malbě na plátno. V průběhu učiva projdou a osvojí si všechny techniky. Velmi zajímavé je Štukolstro. Je to tónování sádry, Ta se pokládá ve vrstvách vedle sebe, to vidíme zde na zemi a tady na stěně. Tónovaná sádra vytváří mramorové struktury a vypadá to moc hezky. Často je to vidět v budovách, kdy jsou takto tvořeny celé stěny. Zdejší zámecký skleník jsem pro výstavu zvolil záměrně. Je tu krásná čistota prostoru. Pro tuhle výstavu je důležité, aby nebyla narušována výraznými architektonickými prvky. Dnes je zajímavý trend umísťovat expozice například do opuštěných továrních hal. Je to takové sterilní prostředí a pro podobný účel se velmi hodí. Před rokem jsem zde měl s místní rodačkou MgA. Zuzanou Pitnerovou výstavu, tak už to tady trochu znám. Na naší Střední uměleckoprůmyslové škole působím jako učitel figurální kresby. Hodonín chystá na čtvrtek 26. dubna večer v místní galerii výtvarného umění otevření studentské oddělení. Budeme tam mít každé dva měsíce novou výstavu našich talentovaných žáků,“ pochlubil se na závěr Mgr. Art. Petr Bulava.
A protože do koncertu zbývala asi hodina a půl, vzal jsem Petra na malou exkurzi památkovou zónou Boskovic, protože se mu naše krásné město moc líbí a podle jeho slov se sem vždy rád vrací.
Výstava Náhledy potrvá na galerii Zámeckého skleníku v Boskovicích do 24. května 2012.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.boskovice.vz
http://www.prumyslovka.cz/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 26.4.2012
  • 403 zobrazení
  • 1
ddm-chrudim
se za chladného počasí uskutečnil na chrudimském náměstí. Dům dětí a mládeže se také zúčastnil a nabídl dětem stolní deskové hry, malování, navlékání korálků na paměťový drátek a nabídku na letní tábory. U našeho stánku se zastavily ZŠ Dr. Peška Chrudim, Školní nám. Chrudim, Speciální školy Chrudim, MŠ Víta Nejedlého a veřejnost. Trošku nám byla zima, ale to asi k dubnu patří. Další akce, která nás čeká je Sportovní den pro MŠ, který se koná 25. dubna 2012 na AFK v Chrudimi. Přijďte se podívat, tentokrát bude i skákací hrad a soutěžit o postup do krajského kola v pěti sportovních disciplínách budou MŠ U Stadionu Chrudim, Víta Nejedlého Chrudim, Rabštejnská Lhota, Miřetice, Sv. Čecha Chrudim.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2012
  • 104 zobrazení
  • 0
ddm-chrudim
se odehrálo v pátek 30.3. 2012 za účasti pěti družstev ve Sportovní hale v Chrudimi. Soutěž byla vyrovnaná, klidná, rozhodčí měli dobrou náladu. A kdo postoupil do krajského kola - ZŠ U Stadionu Chrudim - chlapci výborně hráli a za celý turnaj nedostali od soupěřů ani jeden koš ( 8 bodů, skóre 60:0). O dalším umístění vždy rozhodly vzájemné zápasy. 2. místo ZŠ Chrast (6 bodů, 12:25), 3. místo ZŠ Proseč (6 bodů, 27:19), 4. místo ZŠ Hrochův Týnec (5 bodů, 14:33). 5. místo ZŠ Dr. Malíka Chrudim (5 bodů, 12:44). Všem děkuji za účast na turnaji, postupujícím do KK přeji mnoho úspěchů. Další soutěž v hale se koná 20. dubna, a to OK ve volejbalu chlapců ZŠ 8.-9. tříd, účast 6 družstev - ZŠ Třemošnice, Proseč, GJR Chrudim, U Stadionu Chrudim, DDŠ Chrudim, Hlinsko Ležáků. Eva Merhautová
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2012
  • 245 zobrazení
  • 0
to-lonestar
- uvažovali jsme i o jiném názvu akce, a to: ČSAD proti trampům. Na Kokořínsko je spojení z Prahy dost ošajstlich, musí se trefit pár spojů, pak už nejde nic. Tak například poslední autobus na Koko jede někdy po půl osmé, vlak na Mšeno pak ve třičtvrtě. Tak nejdřív nejel autobus z Prahy, protože prostě nejel. Důvod? Fakt netuším... Naštestí jsme stihli courák z druhé strany Holešovic. Autobus z roku raz dva (tímhle snad jezdili ještě starci na chmel) s průměrnou rychlostí rychle jdoucí muly měl být v Mělníku v 19:35. Již v 19:25 jsme byli na kraji Prahy u Líbeznice a představa mašírování 25 km z Mělníka na Kokořín se zdála reálnou... Naštěstí jsme po cestě přeskočili do autobusu, který vyjížděl z Prahy o 20 minut později, takže jsme stihli vlak. Ale zážitek s ČSAD fakt super! :(
- několik malých poznatků z jinak výborného vandříku: Nehledat převis na psaní v noci po tmě! Nedobíjet Housku k večeru - není pak kde pořádně spát! Nedávat si Podkováň - to není pivo, ale samoser! Mít zásobu cigaret,protože na území Kokořín až Mšeno je prostě nikde nevedou! Je to oblíbená lokalita výletníků a paďourů, takže příště na Koko radši v období listopad až duben.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2011
  • 220 zobrazení
  • 0
reklama