Hledání: 2001 - 1.12. - Posázavská stezka

Pro dotaz 2001 - 1.12. - Posázavská stezka jsme našli 3 594 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

martink77
EHT, kvalifikace na MS 2002 - fotbal, atd.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 9 zobrazení
martink77
sportovní výsledky: 1. hokejová liga, I. A třída
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 2 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
hostasova
hostasova.v@seznam.cz, kalendáříky pouze pro sběratelské účely, pro informace o kk klikněte na daný kk
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2020
  • 15 zobrazení
karelroubal
  • 13.10.2020
  • 8 zobrazení
jaroslavkubanek
Pan Karel Budin se narodil v Petřvaldě a celý jeho život je spojen s hornictvím a propagování hornických tradic. Pracoval v Ostravsko – karvinském revíru na různých dolech a nyní dlouhá léta pracoval ve funkci jednatele a hospodáře Klubu přátel hornického muzea v Ostravě dále jen (KPHMO) a vždy udělal vše pro podporu spolkové činnosti a udržování hornických tradic na Ostravsku, Karvinsku a také spolupráci s jinými spolky nejen v regionu ale i v zahraničí. V roce 2018 byl hlavním organizátorem oslav 30. výročí založení KPHMO. Rovněž organizoval pravidelné měsíční besedy pro členy, ale prezentoval i své velice zajímavé přednášky, věnované převážně historii Petřvaldských, Orlovských a Karvinských dolů. KPHMO reprezentoval na všech pravidelných Setkáních hornických měst a obcí České republiky, pietních aktech a místních i přeshraničních akcích spojených s hornictvím, vždy v hornické uniformě. Jako jednatel a hospodář KPHMO pečlivě vedl ekonomickou stránku spolku, zajišťoval projekty a styk se sponzory a nadacemi. Souběžně s obětavou prací pro KPHMO byl i zakládajícím členem Klubu Přátel Staré Orlové, který od června 2001 propaguje bohatou historii tohoto hornického města. Významná je jeho publikační činnost v rozsáhlé publikaci Hornické kolonie Ostravy a Karviné. Je autorem mnoha článků v časopisech a v regionálním i místním tisku. Dlouhá léta pravidelně organizoval Den horníků v Petřvaldě a to zejména pro bývalé pracovníky Dolu Fučík. Všemi vážený pan Karel Budin byl navrhován Nadaci LANDEK Ostrava na udělení ceny Český Permon 2020 a také na titul Senior roku 2020 České republiky.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2020
  • 206 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
verastrnadkova
Velké Bílovice jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 900 obyvatel.
Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 760 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice.

Příroda a okolí
Především severně a východně od města se rozkládá velké množství vinic a kolem 650 vinných sklepů ve 40 pojmenovaných sklepních uličkách tvořících samostatné vinařské "městečko".Dominantou Velkých Bílovic je kopec Hradištěk s kapličkou, nacházející se severně od města mezi vinicemi. Kaplička na vrcholu kopce je zasvěcena čtyřem svatým: sv. Urbanovi (patron vinařů), sv. Cyrilu a Metodějovi (patroni křesťanství v českých zemích) a sv. Václavu (patron českých zemí).
V blízkosti Velkých Bílovic se nachází rybníky Šísary a Velký Bílovec vhodné zejména k rybaření. Na jihozápad od města, za Podivínem, se nachází Přírodní park Niva Dyje a Lednicko-valtický areál, dále na západ pak CHKO Pálava a Vodní dílo Nové Mlýny.

Název
Velké Bílovice (historicky v němčině Groß Billowitz) jsou velké z toho důvodu, že patřily k největším osadám na bývalém břeclavském panství Lichtenštejnů. Sám název Bílovice pochází buď od jména mýtického zakladatele Biela (Bíla) a znamená ves lidí Bielových anebo název vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením z němčiny slova Waise - sirotek jako weisse - bílý.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, když po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně. Poté se zde vystřídalo mnoho majitelů, mezi nimi i Páni z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1416–1524 byla obec poprvé ve vlastnictví Lichtenštejnů.
Od roku 1532 až do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 patřila obec Žerotínům. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Žerotínové dali místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Protože zdejší Žerotínové patřili k jedněm z vůdců českého stavovského povstání proti Habsburkům, museli po Bitvě na Bílé hoře emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko.
Od roku 1638 až do roku 1848 byly Bílovice opět součástí panství Lichtenštejnů. Ti také dali v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický – nynější kostel Narození Panny Marie. Začátkem 20. století odešlo mnoho místních obyvatel do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provincii Chaco přistěhovalci z Velkých Bílovic založili tradici pěstování bavlny.
V době socializmu zde vzniká jedno z největších a nejznámějších družstev v Československu – JZD Mír Velké Bílovice, které sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR. Z tohoto důvodu sem také zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, z toho je vidět, že zde myšlenka družstevnictví hluboké kořeny nezapustila. Vše se vrátilo zpět k soukromému zemědělství.

Památky
• Habánské sklepy – Největší z nich, který byl postaven kolem roku 1614 Habány, najdeme směrem na Čejkovice v blízkosti rybníku Velký Bílovec. V současné době je ve vlastnictví společnosti Habánské sklepy s.r.o., zabývající se výrobou vína.
• Tvrz – Poprvé se uvádí až v roce 1417, ale jako již válkami poničená. Později byla obnovena a v polovině 16. století renesančně přestavěna Žerotíny. V 18. století byla tvrz upravena pro hospodářské účely. V současné době je veřejnosti nepřístupná.
• Kostel Narození Panny Marie – Postaven v letech 1764–1765 v barokním stylu.
• Městské vlastivědné muzeum – Zde je možné prohlédnout si místní archeologické nálezy, místní kroje, staré zemědělské nástroje a další zajímavosti spojené s historií města.

Pověsti
O Velkých Bílovicích je známo těchto šest pověstí, uvedených v knize Kde modrý plamének hoří :
• Polednice (společně s Moravským Žižkovem)
• Pidimužík
• Žerotínova deska
• Toufarské strašidlo
• Akáty u kříže
• Šafránová paní (více Podivín, než Velké Bílovice)

Kultura a slavnosti
• Tradiční krojované hody – Vůbec největší lidová slavnost ve Velkých Bílovicích. Hody začínají vždy první neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky místního kostela, a pokračují až do úterý. V sobotu před hody se ručně staví hodová mája. Úterní večer má maškarní pojetí. Hlavní slavnost probíhá v hodovou neděli, kdy mnoho návštěvníků i z daleka přijíždí obdivovat zejména krojovaný průvod, kterého se každoročně účastní více než 70 krojovaných párů (přes 150 svobodných domácích krojovaných). Na hodovém sóle v centru města hraje každý hodový den až do noci dechová hudba k tanci i poslechu. Součástí hodové slavnosti je také spousta kolotočů, stánků a atrakcí.
• Hodky - jinde také "dohrávky", nebo "dohrávání hodů", se konají druhou neděli po skončení hodů. Dříve se konaly hned první neděli po hodech, ale termín byl z důvodu krytí s hody v Moravském Žižkově přesunut. Po znovuvysvěcení žižkovského kostela a tudíž i přesunutí jejich hodů, zůstal termín hodek ve Velkých Bílovicích již nezměněn.
• Zahrávání hodů - známé též pod názvem "zahrávky", se konají měsíc před hody.
• Ze sklepa do sklepa – Tradiční putování za vínem, kdy více než 50 místních vinařů otevře v jeden den své sklepy pro návštěvníky. Je zajištěna autobusová doprava mezi sklepy a doprovodný program s dechovou a cimbálovou muzikou. Koná se v sobotu na přelomu března a dubna.
• Za vinařem do Velkých Bílovic – Další putování za vínem, ale tentokrát trvající celých 19 týdnů. Začíná koncem dubna a trvá až do začátku září. Od čtvrtka do středy mají otevřeno 3 různá vinařství prvních 9 týdnů konání akce (vedlejší sezóna) a potom 5 vinařství dalších 10 týdnů (hlavní sezóna). Postupně tak otevře své sklepy návštěvníkům až 50 různých místních vinařství.
• Výstava vín – Ochutnávka vín nejen místních vinařů, ale také vinařů z blízkého i vzdáleného okolí Velkých Bílovic. Koná se v místním Kulturním domě v sobotu na přelomu dubna a května.
• Letní slavnost autentických vín – Ochutnávka vín místních vinařů vyrobených netradičními autentickými postupy. Obvykle se koná poslední týden v červenci.
• Svatomartinská slavnost – Slavnost spojená s příjezdem sv. Martina na koni a následnou ochutnávkou mladých a Svatomartinských vín letošního ročníku. V rámci kulturního programu zahraje dechová i cimbálová muzika a zazpívají mužácké sbory. Obvykle se koná nejbližší sobotu po 11. listopadu (svátek sv. Martina).
• Soutěž ve vaření zelňačky – Více než 30 soutěžních družstev, místních i přespolních, soutěží o to, kdo uvaří nejlepší zelňačku. Zároveň se soutěží se koná také adventní jarmark. Soutěž se koná v sobotu, 1 nebo 2 týdny po Svatomartinské slavnosti. První ročník se konal již roku 2009.

Sportovní akce
• Vinařský maraton – Běžecký závod pro všechny pořádaný spolkem Báječné ženy v běhu. Běží se maraton i půlmaraton. Trasa vede mezi vinnými sklepy a vinicemi, převážně po cyklostezkách, mezi obcemi Velké Bílovice, Čejkovice a Vrbice. Dále se běží nesoutěžní rodinný běh s 1,5 km dlouhou trasou. Závod se koná poslední sobotu v říjnu.

Doprava
Jihozápadně od města probíhá trasa dálnice D2 s výjezdem na 41. kilometru na Velké Bílovice a Podivín.
Městem prochází dvě silnice II. třídy: II/422 a II/423.
Nejbližší železniční stanice se nachází ve 3 km vzdáleném Podivíně.

Místní samospráva
Od roku 2018 je starostkou Lenka Grofová (Nezávislí kandidáti). Zastupitelstvo města má 15 členů (8 za Nezávislí kandidáti, 4 za Sdružení nestraníků pro město a 3 za koalici stran KDU-ČSL a TOP 09).

Osobnosti
• Libor Zapletal (1920–1944), voják a příslušník výsadku Bivouac, popraven v Mauthausenu
• Marcela Melková (* 1971), poslankyně Poslanecké sněmovny a zastupitelka Středočeského kraje za hnutí ANO 2011
• Martin Hrdina (* 1978), interiérový architekt a grafický designér
• Antonín Osička (1888–1949), český anglista, básník a prozaik
• Johann Polach (1871–1942), český učitel a politik židovského původu, senátor meziválečného Národního shromáždění
• Václav Lebloch (1854–1924), rakouský a český politik, poslanec Říšské rady na přelomu 19. a 20. Století
• Svatopluk Sem (* 1973), operní pěvec v Národním divadle, držitel ceny Thalie za mimořádný jevištní výkon – Opera – muži (2018)

Velké Bílovice ve filmu
Velké Bílovice jsou již dlouho oblíbeným místem filmařů k natáčení filmů s tematikou víno. Natáčela se zde velká část trilogie „Víno“: Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Natáčelo se zde také mnoho scének filmu Bobule (2008).

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA JANA
GPS : 48.8580394N, 16.8991072E

NAUČNÁ STEZKA MEZI VINICEMI VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice. Naučná stezka vás seznámí se zajímavostmi Velkých Bílovic, vinařskou a vinohradnickou tradice i se současným životem vinařů. Stezku můžete projít jak pěšky, tak na kole.
Stezka začíná na hlavní silnici směrem na Čejkovice, kde naleznete první zajímavost - vřetenový lis jako unikátní památku a připomínku vinařské tradice. Po cestě se na informačních tabulích seznámíte např. s nejdůležitějšími bílými i modrými odrůdami révy vinné pěstovanými ve Velkých Bílovicích, porovnáte si způsoby obdělávání vinic dříve a dnes, uděláte si představu o stavbě klenutého sklepu nebo se dovíte jak správně degustovat víno. To vše je v každé zastávce podtrženo vyhlídkou na bílovské vinohrady.
Stezka vás zavede do uliček sklepní trati Belegrady. Nejstarší sklepy této trati leží ve třech patrových ulicích – Staré Belegrady, Desátková a Habánská. Výrazně mladší zástavbu vinných sklepů najdete v ulici Ke Špičáku, nejmladší sklepy tvoří 11 sklepních uliček nazvaných podle odrůd pěstovaných ve Velkých Bílovicích.
Stezka dále pokračuje kolem Machovy studny do sklepní trati Pod Předníma přes Náměstí sv. Jana. Informační tabule jednotlivých zastávek jsou zaměřeny na zvláštnosti lokalit, vinařské a vinohradnické tradice i na současný život vinařů v největší vinařské obci ČR. Příkré svahy nad touto zastávkou jsou jedny z nejlepších vinohradnických poloh ve Velkých Bílovicích a nazývají se "Pánské".
Zastávka Púrynský kříž vás přivede do nejstarší lokality vinných sklepů nazývaných Púrynky. Vinné sklepy, stojící po obou stranách svažité cesty vytváří charakteristický kolorit. Přes Náměstí sv. Martina, patrona mladých vín, se dostanete až do Ťuhýkova a odtud dále k zastávce Novosádská studna. Nedaleko odtud bylo v roce 1976 objeveno velkomoravské pohřebiště. Při další cestě mezi vinicemi se dostanete přes Bucňákovu dolinu až ke Kapličce na Hradišťku, kde v minulosti stávalo nejen drobné středověké opevnění, ale pravděpodobně také opevněné strážní místo Velkomoravanů. Od roku 2002 stojí na zmíněném vrcholku kaplička, která toto místo s výjimečnou vyhlídkou zviditelňuje, poskytuje obraz kulturní krajiny vinohradnického regionu a nabízí příležitost k zastavení a rozjímání.
Konec vinařské stezky "Mezi vinicemi Velkých Bílovic" se nachází u Habánských sklepů ve Velkých Bílovicích. Dochoval se zde původní klenutý sklep z druhé poloviny 16. století, který pro tehdejší majitele Bílovic, rod Žerotínů, postavili právě habáni - novokřtěnci, jak byli často nazýváni. Měli výrazný podíl na rozvoji vinohradnictví a vinařství v celém okolí, vynikali ale i v jiných oblastech, známá je například habánská keramika.
Délka : 9,1 km
GPS : 48.8583428N, 16.9080222E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8602931N, 16.9070472E

VRCH ZIMARKY
GPS : 48.8762578N, 16.8894853E

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ZIMARKY
Stráň se stepní loukou, na které roste silně ohrožený teplomilný druh katrán tatarský (ten je zároveň i evropsky významným druhem). Vyskytují se zde však i další vzácné rostliny, jako orchideje tořič včelonosný nebo vstavač vojenský.
Vyhlášená rozloha : 3,05 ha
GPS : 48.8755506N, 16.8851853E

KAPLIČKA SVATÉHO CYRILA A METODĚJE, SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉHO URBANA NA HRADIŠŤKU
Na vyvýšenině uprostřed vinic nedaleko Velkých Bílovic stojí kaplička Na první pohled zjistíme, že vršek Hradišťku byl vytvořen uměle prací lidí, kteří tu v dávných dobách žili. S myšlenkou postavit kapličku na Hradišťku přišli lidé z Velkých Bílovic už v roce 1945. V tomto roce 8. září došlo ale pouze na vysvěcení základního kamene pro stavbu kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje. Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze...
Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova. Vstupní bránu ukoval František Macinka z Velkých Bílovic. Antonín Zapletal z Velkých Bílovic veškeré práce řídil a má největší zásluhy na stavbě kapličky.
Svěcení kaple proběhlo 19. května 2002 Kaple byla v tento den zasvěcena sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi.
V prvním ročníku soutěže O lidech s lidmi pořádanou CpKP, týdeníkem Veřejná správa, Nadací OPEN SOCIETY FUND PRAHA a East West Institutem v roce 2001 byl projekt kapličky mezi sedmi oceněnými z 65 přihlášených.
Ke kapličce se lze dostat :
1) po silnici od Velkých Bílovic směrem na Velké Pavlovice, první odbočka uprostřed polí doprava - k Novosádské studni u odbočky doprava dolů, údolím v Úlehlích až na hranice katastru s Vrbicí, na odbočce do leva na křižovatce rovně.
2) po silnici z Velkých Bílovic směr na Čejkovice - velkopavlovická vinařská stezka - na vrcholu kopce za sklepy odbočit do leva, jet stále rovně po hřbetu kopce až téměř k Hradišťku, na křižovatce sjet z cyklostezkyVrbice - Bílovice doleva.
GPS : 48.8757567N, 16.8863622E
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 53 zobrazení
sfkvrchovina
4. kolo I.A tř. sk.B;
branky: 2x Šmída, Slavíček
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2020
  • 56 zobrazení
vdinvestment
PRODÁME VW POLO 1,0 MPi 37kW 50PS V PĚKNÉM STAVU.KOUPENO JAKO NOVÉ V ČR, NAJETO SKUTEČNÝCH 113TIS.KM, AUTO JE UPLNĚ BEZ KOROZE.TM.ZELENÁ METALÍZA, EL.OKNA, CENTRÁL, SERVO, ABS... PĚTI DVÉŘOVÝ MODEL
PĚKNÝ , ZACHOVALÝ INTERIÉR, KAROSERIE BEZ ŠKRÁBANCŮ A BOULÍ A RZI. GARÁŽOVÁNO

VÍCE FOTO NA :

https://youtu.be/uIZuM1x8s8M

výbava
ABS
stabilizace podvozku (ESP)
audio, video
autorádio
dveře
centrál dálkový
centrální zamykání
okna
el. přední okna
zadní stěrač
zrcátka
el. zrcátka
zabezpečení
imobilizér
pohon
manuální 5ti.st. převodovka
osvětlení
mlhovky
emise
plní 'EURO III'

EKO POPLATEK UHRAZEN
V PŘÍPADĚ VÁŽNÉHO ZÁJMU VOLEJTE NA TEL: 777434683 V PŘÍPADĚ NEPŘÍTOMNOSTI NA 739533169
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2020
  • 1 zobrazení
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Lohenicích. V této vísce jsme hráli pravidelně od roku 1993, naposledy v roce 2001, tedy před 19-ti lety. Poté se se rozpadly pořádající složky, hasiči, myslivci, a obrat nastal až letos, kdy se dal dohromady místní sportovní klub a kultura byla na světě. Naše zábava byla průzkumný balónek, jestli to půjde. Balónek se vyvedl a šlo to velmi dobře. Pořadatelé byli skvěle připraveni a jako bonus připravili slosování vstupenek o hodnotné ceny. Třeba litr rumu nebo divočák. Soubor hrál v dobré pohodě a přilákal první tanečníky již na zvukovku. Během večera asi dvakrát sprchlo, ale bylo spíše vítané chlazení po tropickém dni. Vynikající tancovačku jsme zakončili o půl druhé. V příštím roce plánují pořadatelé navýšit počet zábav na čtyři akce za léto a Mogul nebude chybět.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 327 zobrazení
boranek13
Po třech letech se s Toulavým vlkem vracíme na T.O. Medvědí camp, abychom společně s osadou oslavili jejich 35. výročí a podívali se co je tady nového a nebo co se tady změnilo.Osada se nachází v komplexu jeskyní, které tady jsou od roku 1849 a vznikly těžbou písku "škrábaním" pro potřebu hraběte Josefa Kinského, který písek potřeboval na výrobu zrcadel.........během 2. světové války v Pekelných jeskyních ukryly Němci továrnu na výrobu 30mm kanónů do letadel...po válce zde byl velkosklad zeleniny a
ovoce, dokonce se zde pokoušeli pěstovat žampióny.
V roce 1993 přechází sklady do soukromého sektoru,,,1997 se stavá majitelem Curlink
club Praha...2001 kupuje jeskyně nový majitel zvaný "Pekelník" a ten zde zakládá
soukromý motorkářský club "Pekelné doly".......
roku 1984 se tady točila pohádka s Čerty nejsou žerty...to by mohlo stačit, ne????
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 22.8.2020
  • 478 zobrazení
somach
František Antonín Špork a Kuks
Následující řádky vás zavedou o více než 300 let do minulosti a postupně seznámí s důležitými momenty kukské historie.
Pěkně od začátku...
Kuks by byl zřejmě dodnes jen pomístním názvem u vísky Slotov, kdyby si jej za své letní sídlo nevybral František Antonín Špork, významný objednavatel uměleckých děl přelomu 17. a 18. stol., jedna z nejzajímavějších postav českého baroka. Jeho zásluhou zde vznikl ostrov barokního umění, inspirovaný mnoha evropskými vzory, obraz ideálního světa, jehož součástí je krom života kypícího v hraběcí rezidenci a lázních také duchovní a charitativní složka v podobě kláštera s hospitálem, korunovaným hrobkou svého zakladatele a hřbitovem špitálních chovanců, věčností a smrtí. Smrt a život, zábava a rozjímání v důmyslné scenérii, tak jak to vidělo baroko.
Stejně barvitý a protikladný byl i kukský pán. František Antonín Špork (1662-1738) jako syn vestfálského vojáka, který to v 17. století dotáhl na majetného císařského generála, trpěl celý život komplexem ze svého nízkého původu, kvůli němuž na něj stará šlechta hleděla tak trochu přezíravě. O to horečnější byla Šporkova veškerá činnost, v níž se - zase jako v baroku - světla záslužných činů střídají se stíny osobních a dobových nectností.
V jeho prostředí působí nejlepší umělci své doby (sochař Matyáš Bernard Braun, rytec Michael Heinrich Rentz či architekt Giovanni Battista Alliprandi a malíř Petr Brandl), i s evropským přesahem (Johann Sebastian Bach).
Již v roce 1696 se hrabě Špork rozhodl, že na svém hradišťském panství založí domov pro přestárlé veterány z okolí. Poté, co začaly na levém labském břehu v Kuksu růst Šporkovy lázně s rezidencí, byl jako místo pro budoucí ústav vybrán protější, pravý břeh.
Stavba hospitálu začíná
Od roku 1707 se podle plánů italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho budoval kostel Nejsvětější Trojice, na němž pracoval stavitel Pietro Nettola. Kostel byl vysvěcen až 20. srpna 1717. Takřka současně s kostelem, jehož krypta sloužila jako hraběcí hrobka, se stavěly také budovy po obou stranách chrámu - špitál a křídlo určené pro chovance hospitálu. Zároveň se zřizovala špitální zahrada, za kterou později vznikl ještě hřbitov s kaplí.
Celý výraz monumentální budovy podtrhují plastiky alegorií Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna (1684 - 1738), umístěné na terasu před hospitálem v roce 1720. Jejich instalací symbolicky končí výstavba hospitálu, i když do dnešních dob prošel nesčetnými úpravami. Z dalších Braunových děl jmenujme osm obdivuhodných soch Blahoslavenství, anděle Blažené a Žalostné smrti či sochy Křesťanských bojovníků. Kromě Brauna se na sochařské výzdobě areálu špitálu podílel i Nizozemec Bartholomeo Jacob Zwengs, následován Janem Bedřichem Kohlem Severou.
Věděli jste, že zprovoznění hospitálu za účelem péče o přestárlé vysloužilé vojáky, se hrabě Špork nedožil? František Antonín umírá 30. března 1738, ale činnost hospitálu počíná rokem 1743, kdy na pozvání hraběcí dcery Anny Kateřiny přichází do Kuksu řád milosrdných bratří.
Provoz hospitálu
První převor milosrdných Narcis Schön dorazil do kukského hospitálu v roce 1743. Se svými spolubratry zde zřídil v první řadě lékárnu. Ta se nazývala U Granátového jablka, kteréžto je symbolem znovuzrození, obrození. V policích této druhé nejstarší zachované barokní apatyky ve střední Evropě nalezneme dodnes stojatky od dračí krve, račích ok či prášku z lebky oběšence.
Špitálníci - jak se kukští chovanci nazývali - nalezli svůj útulek po deseti mužích v prostorných pokojích západního křídla. Vykonávali pouze lehčí práce, nesměli si spílat a přít se, kdo sundal více nepřátel, dále navštěvovat kořalny, měli povinnost udržovat své věci čisté a především pilně navštěvovat každodenní mše svaté.
Hospitál fungoval až do roku 1938, kdy kvůli mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci hospitální budovu opustit. Dům začal sloužit částečně jako sklad arizovaného majetku, byla sem přesunuta hospodářská škola z Liberce a provozováno vlastivědné muzeum. Od r. 1942 tu fungovala župní polepšovna pro mladistvé delikventy. Na samém konci války našly v domě útulek německé ženy a děti prchající před postupující Rudou armádou.
Od války po dnešek
Po druhé světové válce přešla hospitální budova do správy ONV v Jaroměři. V jednom křídle se až do roku 2001 bádalo v pobočce krajského archivu Východočeského kraje. Ve druhém křídle do konce 60. let fungovala jedna z léčeben dlouhodobě nemocných. Centrální díl okolo kostela převzala po roce 1946 Národní kulturní komise.
Koncem 50. let začíná pozvolná a zdlouhavá cesta k záchraně barokního komplexu. Jejím nejvýznamnějším počinem byl jednoznačně přesun originálů soch Ctností a Neřestí do prostor bývalé nemocnice, dnešního lapidária, v roce 1984.
V roce 1946 se uskutečňují první organizované prohlídky soch před hospitálem a barokní lékárny uvnitř. Roku 1958 byla budova prohlášena kulturní památkou, ovšem s ohledem na tehdejší ideologii nesprávně jako Státní zámek Kuks. V roce 1995 - už jako hospitál - byla povýšena na národní kulturní památku.
Sny o rekonstrukci hospitálu se naplnily v roce 2010, kdy odstartoval projekt Kuks - Granátové jablko, který proměnil objekt v moderní památku skrývající regionální vzdělávací centrum, samozřejmě s citlivým přístupem k péči o národní kulturní dědictví. Obnovený hospitál se opět otevřel veřejnosti po jednoleté pauze v březnu 2015.
Konec citace ze stránek hospitalu...

Fotit sochy proti nebi mobilem, nic moc. Podél schodiště k Labi na straně původního zámku údajně teče při slavnostech víno. Zase špatné načasování...
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2020
  • 27 zobrazení
jirka-suchomel
Ve vsi pod majestátními zřiceninami hradu nalezneme krásný kostel. Kompletně zrekonstruován a vysvěcen byl v roce 2001.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2020
  • 13 zobrazení
lotusesprit
Důl Jeroným je zaniklý cínový důl na území obce Rovná v okrese Sokolov, který se svoji ojedinělou zachovalostí a rozlehlostí řadí mezi nejvýznamnější památky svého druhu v Evropě. Dochovaly se v něm impozantní středověké komory a důkazy dobývacích metod. V chodbách jsou dobře patrné hornické práce želízkem a mlátkem, v komorách stropy se sazemi, dokladující dobývaní metodou sázení ohněm. Důl Jeroným sice nebyl tak bohatý a věhlasný jako okolní doly v Krásně a Horním Slavkově, zachoval se však v původní podobě. Od roku 1990 byl chráněn jako technická kulturní památka České republiky. Roku 2008 získal vyšší ochranu a je již chráněn jako národní kulturní památka. Hlubinné těžbě cínových rud v dolu Jeroným předcházelo rýžování, které probíhalo v okolí Čisté pravděpodobně již na přelomu 12. století a 13. století. Rýžování probíhalo v údolí Lobezského, Mlýnského a Cínového potoka, od Podstrání až po Krásno. Po vytěžení okolních rýžovišť nastoupilo hlubinné dobývání. Bohužel většina písemností, zejména báňská dokumentace byla zničena při požáru města v roce 1772. Podrobnou historii báňské činnosti nelze doložit archivními materiály. Přesto lze počátky hlubinného dobývání zařadit do období druhé poloviny 15. století. Průzkum prováděný v roce 2016 archeology z Národního památkového ústavu v Lokti prokázal, že hlubinná těžba v dole Jeroným probíhala již ve 14. století. Cínový důl Jeroným eviduje báňský úřad již v roce 1548. V roce 1551 propůjčil císař Ferdinand I. městu Čistá horní právo a městská práva královského horního města. K největšímu rozmachu dobývání došlo v druhé polovině 16. století, stejně jako u ostatních ložisek Slavkovského lesa. Po rychlém rozvoji se těžba dostala do útlumu a byla jen sporadická. Sporadická těžba se udržovala pouze z důvodu zachování statutu horního města a po zničení cínové huti roku 1631 byla zastavena a doly byly opuštěny. V roce 1847 jsou již doly v Čisté uváděny jako sešlé. Několik neúspěšných pokusů o obnovení těžby se uskutečnilo v letech 1887 – 1905 a v letech 1940 – 1943. V letech 1964 až 1966 prováděl tehdejší Ústřední ústav geologický vyhledávací průzkum ložiska. Byla vyzmáhána štola Jeroným a proveden vrtný průzkum. Odhadem bylo dolem Jeroným vytěženo celkem 500 až 700 tun cínu. Obsah kovu v rudě se pohyboval pouze kolem 0,2 až 0,4 % Sn, avšak ruda měla velmi dobrou úpravárenskou výtěžnost. V porovnání s cínovými ložisky v Krásně a Horním Slavkově se však těžba v Čisté zdaleka nepřiblížila hodnotám těchto ložisek, neboť produkce cínu slavkovského a krásenského revíru za období let 1500 až 1620 se odhaduje okolo 32 tisíc tun. V roce 1982 nalezl František Baroch u silnice v poli propadlinu. Při jejím zkoumání zjistil, že se dostal do části starého opuštěného dolu Jeroným. Nalezl zde ručně ražené chodby i komory. Práce na zpřístupnění dolu Jeroným veřejnosti začaly v roce 1996 opravou portálu štoly Jeroným. Prvotní pokus o zpřístupnění podzemí Dolu Jeroným byl proveden v letech 1997 až 1999 k zajištění odtoku důlních vod přes odvodňovací štolu Jeroným, která se nachází v údolí Chalupeckého potoka. V roce 1998 byly zahájeny práce na zpřístupnění podzemí pomocí jámy Jeroným. Byl odtěžen zásypový materiál jámy a jáma byla nově vystrojena. V roce 2001 započala rekonstrukce šachtice. Práce byly ukončeny v lednu 2002. V roce 2003 byly zahájeny technologické práce ve štole Jeroným a v roce 2005 byla ukončena rekonstrukce dědičné štoly Jeroným. V říjnu 2013 se důl Jeroným oficiálně otevřel pro veřejnost. Od května 2014 probíhala výstavba vstupního objektu. V květnu 2014 byly v dole Jeroným objeveny nové, dosud nepřístupné důlní prostory, které pravděpodobně pocházejí z 16. století a ve kterých nejspíš nikdo nebyl stovky let. Od května 2015 slouží návštěvníkům nová vstupní budova s parkovištěm pro osobní auta i autobusy. Stavba získala v soutěži „Stavba Karlovarského kraje 2015“ čestné uznání za urbanistické a architektonická řešení.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.7.2020
  • 69 zobrazení
amylynn
pro okoun.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2020
  • 22 zobrazení
verastrnadkova
Šlakhamry jsou malá vesnice, část obce Hamry nad Sázavou v okrese Žďár nad Sázavou. Leží asi 4 km západně od Žďáru nad Sázavou, v severozápadním cípu Hamrů nad Sázavou, asi 2 km od jejich středu. V roce 2009 zde bylo evidováno 42 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 68 obyvatel.
Šlakhamry leží v katastrálním území Najdek na Moravě o výměře 2,65 km2.
Na jižním okraji území, poblíž přírodní památky Rozštípená skála, je v objektu bývalého Brdičkova vodního mlýna (blízko zaniklého hamru) umístěna expozice hamernictví Technického muzea Brno.
ROZŠTÍPENÁ SKÁLA
Mrazový srub s rozštípnutou puklinou, kterou vede turistický chodník, nad pravým břehem řeky Sázavy, asi 4,5 km Z od Žďáru nad Sázavou. Na balvanité suti pod skalami je pěkně vyvinutá vegetace suťového lesa s javorem klenem a měsíčnicí vytrvalou. Lokalita hostí druhově bohatou flóru mechorostů.
Blok ze sillimanit-biotitické ruly strážeckého moldanubika byl během chladných období pleistoceńu vytvarován do podoby mrazového srubu o délce 75 m a výšce 15 m a díky svislé puklině byl rozštípnut v délce 10 m a šířce 2 m. Svah k řece Sázavě je pod skálou pokryt kamenným mořem, na kterém je dobře vyvinutý porost tzv. suťového lesa. Hojný je javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a buk lesní (Fagus sylvatica), z bylin poutá pozornost mohutná měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), na jaře svými fialovými květy a na podzim blanitými zbytky šešulí. Hojné jsou kapradiny, zejména kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Na skalách naopak z dřevin rostou pokroucené borovice lesní (Pinus sylvestris) a břízy bělokoré (Betula pendula). Dobře prozkoumaná je flóra mechorostů, z lokality se uvádí 32 zejména acidofilních druhů, z nichž největší část se nachází na balvanité suti pod skalami. Z živočichů můžeme pozorovat ještěrku živorodou (Zootoca vivipara), j. obecnou (Lacerta agilis), slepýše křehkého (Anguis fragilis), plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) či veverku obecnou (Sciurus vulgaris). Mezi hnízdícími druhy ptáků nalezneme puštíka obecného (Strix aluco), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), konipasa bílého (Motacilla alba), k. horského (M. cinerea). Na skalách se pokoušel zahnízdit i výr velký (Bubo bubo). Rozštípená skála je oblíbeným teréném horolezců a vzhledem k blízkosti Žďáru nad Sázavou a husté síti turistických tras i turistů.
Předmět ochrany : rulová skalní stěna s balvanitými sutěmi
Datum vyhlášení : 18.7.1974
Datum převyhlášení : 1.6.2004
Rozloha : 0,7641 ha
Nejvýznamnější rostliny : měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), jaterník podléška (Hepatica nobilis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus sylvestris)
Nejvýznamnější živočichové : ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), puštík obecný (Strix aluco), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
GPS : 49°34'05,1"N, 15°52'49.2"E
SOCHA MAMUTA
Betonová socha hlavy mamuta se zde nachází od roku 2006. Vytvořil ji žďárský rodák, sochař Michal Olšiak.
GPS : 49.5675022N, 15.8810511E
VODNÍ MLÝN - ŠLAKHAMR (MUZEUM)
Vznik hamrů na Žďársku souvisel s využíváním energie řeky Sázavy a s těžbou horniny na úbočí kopce Peperek. Zrod Šlakhamru, známého v okolí podle posledních majitelů jako Brdíčkův mlýn, je spojen s kolonizací krajiny cisterciáckým klášterem ve Žďáře. Od konce 17. století je hamr zmiňován už jen jako grunt, či tvrz s mlýnem. Činnost mlýna ukončila před druhou světovou válkou tragická smrt mlynáře. Od roku 1976 je majitelem objektu Technické muzeum v Brně, které zde po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2011 otevřelo pro veřejnost novou expozici hamernictví.
Dnešní podoba mlýna je dílem poměrně náročné klasicistní přestavby cca z poloviny 19. století. Areál je komplexem několika objektů, které uzavírají obdélný dvůr. Nejvýraznější hmotu tvoří vlastní objekt mlýnice, která je rozdělena podle klasického schématu na část obytnou a provozní. Protější stranu dvora tvoří objekty hospodářské s otevřenou kůlnou. Vodní náhon, zčásti vytesaný ve skále, je veden podél hlavní budovy ze severní strany. Krytá mlýnice z lomového kamene přiléhá k hlavní budově ze západu. Dnes je zde umístěna replika původního vodního kola na svrchní vodu obkročné konstrukce. Expozice odkazují na bohatou železářskou tradici žďárského regionu. Připomínají historii hamru, jehož existenci dokládají prameny z počátku 15. století. Návštěvníkům je během prohlídky předvedena ukázka chodu bucharu a dalších zařízení poháněných dvěma vodními koly. Dozvědí se jakým způsobem středověcí železáři získávali základní suroviny, tedy dřevo, dřevěné uhlí a železo, a jaký byl sortiment produktů hamrů. Část expozic je věnována posledním obyvatelům objektu – mlynářské rodině Brdíčků.
Zpřístupnění : přístupné s omezením
Bezbariérový přístup : ne
Způsob ochrany : kulturní památka
GPS .: 49°33'58.694"N, 15°52'43.064"E
Více na : http://www.technicalmuseum.cz/…/slakhamr-v-hamrech-nad-saz…/
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2020
  • 13 zobrazení
strouhalovajana
Po třicetileté válce, ve které zvítězili katolíci, neměli evangelíci lehkou pozici. Jedním ze tří kostelů ve Slezsku, které jim byly povolené postavit jako gesto dobré vůle katolíků, byl Kostel Míru sv. Trojice (Kościół Pokoju pw. św. Trójcy) ve Świdnici (stavba dalších dvou kostelů byla povolená v městech Głogow a Jawor).
Stavba kostela však byla omezená několika podmínkami. Musela být postavená dál od hradeb, než byl dostřel z děla. Nesměla mít zvon, ani církevní školu. Doba výstavby nesměla překročit jeden rok. A hlavně kostel musel být postavený z netrvanlivých materiálů, aby se pro evangelíky nestal dlouhodobým svatostánkem. Jako stavební materiál bylo povolené dřevo, hlína, sláma a písek.
V roce 2001 byl Kostel Míru sv. Trojice zapsán na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
A pokud vás zajímá historie zbylých dvou kostelů, tak ten ve městě Głogow byl postavený v roce 1652. O dva roky později spadnul. Následně byl přestavěný. V roce 1758 ho však zničil požár. Dnes už ho neuvidíte. Kostel v Jaworu byl postavený v letech 1654 až 1655. Stojí dodnes a je rovněž zapsán na seznamu UNESCO.
Kostel Míru sv. Trojice je postavený jako hrázděná stavba na půdorysu kříže o délce 44 m a šířce 30,5 m. Kostel je konstruovaný tak, aby pojal co nejvíce věřících. Těch může být na bohoslužbě až 7.500. Z toho 3.000 věřících má místo k sezení, 4.500 se musí spokojit s místem ke stání. Kostel má i svůj primariát. Je největší dřevěnou církevní památkou v Evropě.
Uvnitř kostela je čtyřpatrová galerie. Cenné jsou kazatelna a oltář od Gotfrieda Augusta Hoffmanna. Barokní kazatelna je z roku 1729. Schody k ní jsou zdobené biblickými výjevy, zábradlí potom vyřezávanými alegoriemi víry, naděje a lásky. Nade dveřmi do kazatelny je umístěná socha Ježíše. Hlavní oltář je z roku 1752 až 1753.
Zachovalé barokní varhany jsou z let 1666 až 1669. Zhotovil je Gottfried Klos z Brzegu. Nad oltářem se nacházejí ještě menší varhany z roku 1695 od Zikmunda Ebersbacha.
Na Evangelické kostely je až nezvykle bohatá výzdoba interiéru. Je důkazem zručnosti barokních mistrů a jejich smyslu pro detail.
Stropy kostela jsou vyzdobené obrazy z let 1694 až 1696. Jejich autory jsou místní malíři Chrystian Sussenbach a Chrystian Kolitschek.
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 30.6.2020
  • 50 zobrazení
uwphotos
Milada (dříve užíván také název Chabařovické jezero) je rekultivační jezero nedaleko Ústí nad Labem vytvořené v těžební jámě hnědouhelného dolu Chabařovice v místě bývalých obcí Hrbovice, Tuchomyšl a Vyklice. Má rozlohu 252,2 ha[1] (o málo menší než Máchovo jezero), průměrnou hloubku 15,5 m a maximální hloubku 24,7 m.[1] Objem vody činí 35 601 000 m3.[1] Napouštění jezera započalo roku 2001 a bylo dokončeno v roce 2010. Následovaly další rekultivační práce a veřejnosti bylo jezero zpřístupněno v roce 2015. Náklady na rekultivační práce dosáhly 5 miliard korun. Toto jezero je doposud druhým největším severočeským jezerem (po jezeru Most) a třetím největším v Česku vůbec (po jezeru Medard).

Jezero Milada je první velkou vodohospodářskou rekultivací v Česku – jako takové se tudíž stalo vzorem i pro další obdobné projekty v severozápadních Čechách (Ústeckém a Karlovarském kraji), kde je krajina silně narušena povrchovou těžbou uhlí a je tu do budoucna (kolem pol. 21. století) plánováno vytvoření dalších velkých jezer v jamách po bývalých dolech
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • léto
  • 554 zobrazení
brondo
Severomoravské město Nový Jičín se vyznačuje bohatými architektonickými památkami, především čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta, Žerotínským zámkem a bohatou česko-německou historií. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Roku 2001 bylo vyhlášeno Historickým městem roku.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 25.6.2020
  • 55 zobrazení
bojovytudor
  • 21.6.2020
  • 12 zobrazení
prochazkovi-stritez
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2020
  • 185 zobrazení
verastrnadkova
Rosička je obec v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Žije zde 46 obyvatel. Rozkládá se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy, přičemž na Moravu zasahuje pouze parcelou č. 42, jež původně náležela k sousednímu katastrálnímu území Matějov.
VRCH ROSIČKA
GPS : 49.5386128N, 15.8425106E
ROZHLEDNA ROSIČKA
Rozhledna sloužící zároveň jako telekomunikační věž byla postavena v roce 2001. Výška rozhledny je 42 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 metrů. Rozhledna nabízí pohled na Českomoravskou vrchovinu, Posázaví, Žďárské vrchy, Železné hory atd.
Vstup : volný
GPS : 49.5385708N, 15.8425922E
více  Zavřít popis alba 
  • 13.6.2020
  • 12 zobrazení
Reklama