vladkar
  • 17.10.2010
  • 55 zobrazení
trojmezinka
Emauzy, K Petra Na Poříčí, Masarykovo nádraží, K Jindřicha, Wilsonovo nádraží, Podskalská celnice, K , Koloredo- Mansfeldský palác, lapidárium, podzemí domu U kamenného zvonu, K Voršily, Buštěhrad, Vrapice, Rozdělov, Kamenné Žehrovice
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2021
  • 45 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
puschkin
Auto odstavuji u bývalé celnice na Božím Daru. Odtud jdu na Klínovec a zpátky přes Boží vyhlídku. Krásně modrá obloha se později zatáhla a začalo hustě sněžit. Vypadá to tady jako v pohádce...
více  Zavřít popis alba 
  • 26.1.2021
  • 68 zobrazení
jura1972
Po snídani na Staré celnici výstup z Horních Albeřic na státní hranici a přechod po polské zeleně značené hřebenovce přes Lysečínskou horu (1188 m) s prvními krásnými pohledy ke Sněžce na Pomezní boudy (1045 m) s degustací piva Trautenberk ve stejnojmenném pivovaru. Příjemně osvěženi jsme se následně vyšvihli podél sjezdovky na hraniční hřeben Střecha a vrchol Čela (1269 m) a krásnými pohledy do polského Dolního Slezska, přešli jsme na sousední Skalní stůl (1284 m) s další nádhernou vyhlídkou a spadli do Sovího sedla (1165 m), abychom se krátce vyšvihli na chatu Jelenka (1250 m), kde jsme si dopřáli další pivečko, abychom se mohli přes Svorovou horu (1411 m) vyšvihnout na nejvyšší českou horu, Sněžku (1603 m) s poštovnou, nejvýše položenou stavbou na českém území, kaplí svatého Vavřince a Polskou boudou, v níž současně sídlí od roku 1974 observatoř, která však v současnosti vyžaduje nezbytné zabezpečovací práce a rekonstrukci. Po vrcholových fotografiích jsme seběhli do Obřího sedla (1389 m) k bývalé české Obří boudě a současnému polskému Slezskému domu, od něhož jsme přešli haťovým chodníkem mezi horskými loukami na Luční boudu (1410 m), nejstarší chatu a v současnosti nejvýše položenou chatu na hřebenu Krkonoš, která je však momentálně běžnému turistovi výrazně předražená, nicméně místního Paroháče za 70 Kč jsme ochutnali, abychom se na závěr při zapadajícím slunci přehoupli okolo památníku obětem hor (1510 m) mezi Luční horou (1555 m) a Studniční horou (1554 m) na chatu KČT Výrovka (1363 m), kde jsme se ubytovali a povečeřeli velice slušnou svíčkovou. Celkem 22 km, nastoupáno 1320 metrů.
Mapa: http://www.cykloserver.cz/f/d817276372/
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2020
  • 622 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jura1972
V neděli o prodlouženém svatováclavském víkendu jsme se vydali na další z oblíbených přejezdů podél česko-rakouské hranice ze Znojma do Hodonína. Vyrazila nás nakonec slušná desítka a po deštivém pátku a sobotě nás provázelo velice solidní počasí se skvělou viditelností.
Ze znojemského nádraží jsme nejdříve přejeli k premonstrátskému klášteru v Louce, kde jsme se zastavili jen krátce, abychom dále pokračovali přes Nový Šaldorf a další menší obce po silnice a za příjemného větru v zádech do Slupi, kde jsme si udělali vnější prohlídku krásného vodního mlýna z 16. století. Následně jsme se přehoupli do sousedních Jaroslavic, abychom se podívali na zdejší atypický zámek. Poté následoval rychlý přejezd přes Hrádek a Dyjákovice do Hevlína se zastávkou u kostela Nanebevzetí Panny Marie a dále přejezd po tzv. „signálce“ okolo Hrabětic a Jevišovky do Nového Přerova se zastávkou na hraničním přechodu do Alt-Prerau, tedy Starého Přerova, a kolem Dobrého Pole do Březí, kde čtveřice zastavila na krátké občerstvení v hospůdce Na Kovárně vedle trati, zatímco ostatní přejeli do Mikulova, kde jsme se naobědvali v oblíbeném kiosku Kodiak.
Po doplněné energie jsme přejeli podél tratě k nádherně zrekonstruovanému cihlovému mostu u téže opraveného letohrádku Portz z doby Dietrichsteinů a po jeho prohlídce pokračovali kolem Sedlece výšvihem do Úval, ze kterých jsme dále vystoupali ke kolonádě Rajstna poblíž státní hranice a na úpatí Chrastin (292 m) mezi Valticemi a Schrattenbergem. Od Rajstny se nám otevřely skutečně nádherné výhledy, ať už na samotné Valtice s Břeclaví a Dolnomoravským úvalem, či na vzdálenější Chřiby, Hostýnské a Vizovické vrchy a Bílé a Malé Karpaty, po krátkém přejezdu ve směru k Břeclavi jsme spatřili i zasněžený Schneeberg v Alpách pod Vídní. Dále jsme tedy okolo tzv. Celňáku a Bořího Dvoru přejeli k celnici za Poštornou a u Reintalu a kolem Františkova rybníku a Německých luk na Pohansko, kde následovala poslední zastávka na občerstvení. Odtud se Mirka s Peťou vydali domů do Břeclavi, zatímco ostatní přejeli přes Lanžhot a další podlužanské obce do Hodonína.
Užili jsme si skutečně nádherný den, celková délka trasy tentokrát měřila 132 kilometrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/pepakucera
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.9.2020
  • 197 zobrazení
jura1972
Druhý zářijový týden, hned po výstupu na Schneeberg, vystartovala dvacítka nadšenců horské turistiky, ze které 17 účastníků šlapalo z hodonínského turistického odboru, na přechod našeho nejvyššího pohoří, Krkonoš. Dopředu hlásili krásné počasí, já jsem sem jezdil pravidelně v devadesátých letech, ovšem od roku 1999 jsem do Krkonoš již nezavítal, tak jsme byli všichni velmi natěšeni.
Přesun následoval Moravanem do Břeclavi, následně Slovenskou strelou do Pardubic a na závěr spěšný vlakem do Trutnova, kam jsme zdárně dorazili o půl jedenácté. Tady jsme se rozdělili na polovinu, když desítka pohodářů vyjela autobusem nad Babí a pokračovala, aniž by krátce zašla k pevnosti Stachelberg a rozhledně Eliška, k Rýchorské boudě, kde jsme se všichni zase sešli. Zdatnější turisté se nejdříve zašli podívat kolem pivovaru Krakonoš na Krakonošovo náměstí se starou radnicí, kašnou zdejšího vládce hor a sloupem Nejsvětější Trojice, a poté vyrazila po červené TZ do kopečků. Přes Střední Předměstí a Nové Dvory jsme vystoupali na Bučinu (521 m), ze které se nám otevřely první pěkné výhledy k Rýchorám a trutnovské elektrárně v Poříčí. Dále jsme přešli přes Vebrovku a Zámecký vrch (635 m) na rozcestí Za Zámeckým vrchem k pěknému turistickému altánku, kde jsme si udělali krátkou přestávku na svačinku, a pokračovali dále až k naší největší dělostřelecké pevnosti Stachelberg na Hřebínku (632 m) nad Babím se sousední rozhlednou Eliška s dalšími pěknými výhledy na Rýchory. Odtud jsme začali výrazněji nabírat výšku a přes nejvyšší vrchol Rýchor a nejvýchodněji a nejižněji položenou tisícovku Krkonoš, Dvorský les (1036 m), dorazili na Rýchorskou boudu, přičemž jsme po méně frekventované stezce nacházeli hned vedle ní neuvěřitelné množství krásných praváků, jež nás pak doprovázely vlastně až do cíle.
Na Rýchorské boudě bylo poměrně chladno, přesto jsme si přestávku na osvěžení udělali, a dále pokračovali přes Mravenečník (1005 m) k hraničnímu hřebenu z něhož jsme přes Čepel (912 m) a po Staré celní cestě za krásných pohledů do Albeřického údolí a k východním Krkonoším sestoupali po 23 kilometrech do našeho prvního cíle, Horních Albeřic, kde jsme se ubytovali na Staré celnici. Byli jsme zde po delší době prvními hosty, budova změnila majitele, a nutno podotknout, že se o nás starali jako o vlastních. Po výborném guláši a skvělém plzeňském jsme si pak večer ještě dávali výborné zvěřinové klobásky z udírny, ulehali jsme tak do postelí příjemně unaveni.
Mapa: https://mapy.cz/s/hunubofuce
více  Zavřít popis alba 
  • 25.9.2020
  • 327 zobrazení
azave
Potucky jsou jedna neskutecne hnusna vietnamska trznice pro Sasiky. Ted uz je to jen tak tretina puvodniho trzistete. Divim se, ze tohle cesti financaci a celnici jeste nezavreli vcetne majitelu...
I kdyz tam i nekolikrat dost divne horelo a znalci snad vedi proc ... .. .
Asi tri kilometry po saske strane hranice lezi Jestrabi jezero, coz je krusnohorske raseliniste v nadmorske vysce kolem 1000 mnm. Roste tam velice uspesne raselinna kleč, jerab ptaci, klikva, boruvky, brusinky - ale pozor je to rezervace !!!
Kousek pred odbockou k vyhlidkove vezi je prijemna restauracka s domacimi produkty a penzion, kam se da i dojet autem (pro hosty a ubytovane), a nebo jit cca 2 km skoro po rovine po lesni ceste ... .. .
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2020
  • 15 zobrazení
viky1
Travná - Koníček - Černý kout - zříc. Karpien - Trojak - Celnice - Javorník
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2020
  • 38 zobrazení
karca65
Javorník-bus Travná-Zálesí-Lesní bar-Koníček-Č.kout-Karpieň-Troják-Kostelík-zkratka silnice pod celnící-Travná-pěšky Javorník
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2020
  • 47 zobrazení
swk
Za slunečného počasí jsme se vydali z konečné Boží Dar-celnice krátkou cestou Antona Günthera k prameni potoku Polava. Po delším stoupání jsme po neznačené cestě došli k větrné elektrárně nad Neklidem k hraničnímu kameni a malounko si i nabrali v pameništi voděnky a sem tam i nějaké té borůvky .Pak podél kraje lesa na hlavní silnici a následně jsme odbočili na pašeráckou stezku a po turistické červené cestě směr Klínovec. Cestou jsme nabrali sílu v bistru Krásná vyhlídka. Plni energie jsme ťapali z Klínovce po žluté směrem na Suchou,pak po zelené již do Jáchymova.Sešup to byl pravda pořádný,jak bylo uvedeno v itineráři. Pěkný,děkuji.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.8.2020
  • 88 zobrazení
radovans
Všerubský průsmyk najdeme ve Všerubské vrchovině, mezi Českým lesem a Šumavou. Jde o hezkou vrchovinu, kde se střídají louky s lesy a malými vesničkami. Od dávných dob tudy vedla stezka do Řezna, nyní její roli převzaly vytíženější komunikace; v současnosti průsmykem vede silnice II. třídy. Jde též o dějiště známé bitvy u Brůdku, ke které došlo v roce 1040 mezi českým knížetem Břetislavem I. a římsko-německým králem Jindřichem III. Černým. Německá vojska bya poražena. Na paměť bitvy stojí u Brůdku kostelík sv. Václava, údajně nejstarší kostel zasvěcený sv. Václavu. Nad Všeruby, na vrchu Tanaberk najdeme zajímavý poutní kostel sv. Anny s oválným půdorysem. V době po roce 1948 kostel chátrá, nyní je pěkně opravený. Z vrcholku se otevírají krásné výhledy, především na horu Jezvinec a přilehlé vrcholy.
Poblíž hranic ležela obec Myslív, nyní připomínaná jen starým transformátorem. Nedaleko, u Myslívského rybníka byla jedna z falešných celnic, sloužících v 50. letech jako past na osoby na útěku na západ; na akci pojmenovanou "Kámen" zde upomínají informační panely.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2020
  • 36 zobrazení
plazik
Díky kamarádům z "mé" kapely Paralet jsem se ocitl v den otevření hranic na česko - německém pomezí. Příjemný (i když sychravý) víkend s vycháuzkou ze staré celnice (Načetín) k celnici v Kalku a odpoledne po okolí. Prý se ještě k sousedům nesmělo, ale nikdo nás nevyhodil.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2020
  • 65 zobrazení
orliczek
Magalhaesův průliv - přeplavení se z pevniny na ostrov Ohňová země, Ushuaia (nejjižnější město na Zemi) - silvestr s Harrýčkem, výlet do NP Tierra del Fuego, treky kolem Ushuaiy a nocování přímo na celnici mezi Argentinou a Chile. Spousta krajinek, rostlin, ptactva (husa patagonská, karančo jižní, ...).
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2020
  • 71 zobrazení
verastrnadkova
Račín je obec v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Žije zde 130 obyvatel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1654. Od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 byla obec součástí města Žďár nad Sázavou.
Geografie
Račín se nachází na jihozápadě Žďárských vrchů. Východně od něj se vypíná Kamenný vrch s nadmořskou výškou 690 metrů. Na severovýchodě se rozkládá Velké Dářko a Nový rybník, západně od obce Nadvepřovský rybník a Vepřovský nový rybník. Přímo v obci jsou rybníky Jordán a Pijáček.
Sousedními obcemi jsou Hluboká a Radostín na severu, Karlov, Škrdlovice na severovýchodě, Nový Mlýn a Světnov na východě, Polnička na jihovýchodě, Hamry nad Sázavou, Najdek a Samotín na jihu, Bambouch, Velká Losenice a Branty na jihozápadě, Vepřová na západě a Havlíčkova Borová a Peršíkov na severovýchodě.
Doprava
Do obce vede přes obci Vepřová uprostřed Žďárských vrchů silnice silnice II/350, skrz pláň polí a lesy až do Račína, kde silnice dál pokračuje k obci Polnička.
Turistika
Městem vedou cyklotrasy č. 2 Račín - Nížkov – Nové Dvory – Pořežín – Velké Losenice a další Územím města vedou turistické trasy : • žlutá trasa : Nížkov zastávka - Nové Dvory - Pořežín - Velké Losenice - Račín - Velké Dářko - Škrdlovice - Světnov. • zelená trasa : Synkův kopec - Žďar nad Sázavou
VRCH PEPEREK
Peperek je kopec o nadmořské výšce 675 m nalézající se na východě Čech v oblasti Žďárských vrchů asi 5 km západně od okresního města Žďár nad Sázavou, případně 2 km jihovýchodně od obce Velká Losenice. Asi 255 metrů východně od něho prochází historická zemská hranice Čech a Moravy.
GPS : 49.5773117N, 15.8650519E
PŘÍRODNÍ PAMÁTKA PEPEREK
Skalnatý hřeben dlouhý cca 300 metrů byl vytvarovaný mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách. Od něj vybíhají balvanové proudy a sutě. Kamenitý terén je porostlý suťovým lesem, který tvoří buk lesní, javor klen, méne jilm horský a jedle bělokorá, na skalách roste borovice lesní s břízou bělkokorou a jeřábem ptačím.
Ve stromech hnízdí holub doupňák, lelek lesní nebo puštík obecný.
GPS : 49.5759372N, 15.8658958E
SOCHA RAKA
Betonová socha zvířete, které má obec v názvu i ve znaku, se nachází na břehu rybníka Jordán od roku 2008. Autorem je rodák ze Žďáru nad Sázavou, sochař Michal Olšiak.
GPS : 49.6160628N, 15.8671169E
RYBNÍK JORDÁN
GPS : 49.6163792N, 15.8676756E
HRANICE NA KONCI SVĚTA
Na okraji osady Šlakhamry se nachází budka s figurínou celníka, která upozorňuje na historickou česko-moravskou hranici.
GPS : 49.5726300N, 15.8728603E
více  Zavřít popis alba 
  • 8.6.2020
  • 23 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho okolím na okraji Českého středohoří a Krušných hor, při soutoku řeky Bíliny a Labe. Řeka Labe tvořila podle archeologických dokladů již v době kamenné vstupní bránu do Čech. První zmínka o osadě s celnicí je z r. 933. Zprava však pochází z falza z 13. stol. První ověřená zmínka je z l. 1056-57 a objevuje se v zakládací listině vyšehradské kapituly. Původní hrad , po němž se nedochovaly žádné stopy, stával na soutoku Bíliny a Labe, pravděpodobně někde v místě dnešní výletní restaurace Větruše. Podle jedněch pramenů povýšil ve 13. stol. Václav I. osadu na královské město, které bylo ještě do konce století opevněno. Podle jiných pramenů Ústí povýšil na město v r. 1260 Přemysl Otakar II. Město se řídilo magdeburským právem a využilo výhod, které mu potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Za husitských válek bylo město dobyto husitskými vojsky vedenými Prokopem Holým. V 16. stol se město úspěšně rozvíjelo, dařilo se řemeslům a obchodu. Za 30leté války bylo město několikrát vypleněno a následná rekatolizace a germanizace byla příčinou dlouhotrvajícího úpadku. Před polovinou 19. stol. došlo ke splavnění Labe až do Hamburku a r. 1841 byla zavedena pravidelná lodní doprava a vybudována přístaviště. Dopravní význam Ústí zvýšilo vybudování železniční tratě z Prahy do Drážďan. Současně se v okolí začala rozšiřovat těžba hnědého uhlí. Dalšímu vývoji města přispělo zbourání středověkých i renesančních hradeb. Město se dále rozvíjelo budováním nových sídliš a průmyslových závodů(chemický, sklářský, strojírenský a potravinářský) . V r. 1872 byl postaven nový most přes Labe u Střekova a přibyla nová železniční trať do Teplic a dále do Chomutova. Do města byla zavedena tramvajová doprava, která spojovala závody, nová sídliště i připojené obce. Byla otevřena řada škol všech stupňů i zaměření a také Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, divadla, muzeum a lázně s vodou s termálních pramenů. Hlavní církevní památkou je původně gotický kostel Nanebevzetí P. Marie vybudovaný kolem r. 1318 a několikrát poškozený, za husitských válek a na konci 2. světové války američany, po kterém zůstala věž kostela vychýlená o 207 cm. Nejstarším kostelem je kostel sv. Vojtěcha z r. 1186, přestavěný goticky v 15. stol. Na začátku 17. stol. se stal součástí dominikánského kláštera. V Bratislavské ulici stojí tzv. Červený kostel, novorománský kostel apoštola Pavla, vysvěcený v r. 1906. V centru města stojí novobarokní budova městského divadla z l. 1908-09. Městské lázně byly postaveny v historizujícím slohu z režného zdiva a s válcovou věží (1908). Expresionistickou architekturu zastupuje správní budova Spolku pro chemickou výrobu. Stavbu realizovala v l. 1929-30 dražánská firma Lossow a Kühne. Svého času se jednalo o největší budovu v ČSR. Ve stejné ulici stojí i stará správní budova, postavená v novogotickém slohu r. 1895, dnes sídlo Výzkumného ústavu anorganické chemie. Bohatství někdejších průmyslníků dokumentují jejich palácové vily, dnes využívané pro různé kulturní a společenské účely. V bývalé obecné škole, novorenesanční budově z r. 1876 sídlí Muzeum města Ústí nad Labem. Ze sochařské výzdoby města se zachoval kamenný krucifix, Ukřižování s klečící Maří Magdalenou z r. 1721. Na náměstí Míru je zrestaurovaná socha sv. Jana Paduánského z r. 1708. Z moderních staveb vyniká Mariánský most postavený v r. 1998. Nejstarším mostem je Bělský most přes Bílinu pod Větruší z r. 1719. K ústeckým dominantám patří výletní restaurace s rozhlednou, zv. Větruše, na kterou vede z města lanová dráha. Byla vybudována na skalním ostrohu na terase nad soutokem Bíliny a Labe, na přelomu 19. a 20. stol. Město po požáru v r. 2000 restauraci odkoupilo a nákladnou rekonstrukcí upravilo i okolí s NS, sportovním areálem, přírodním bludištěm atd. Téměř stotisícové město vzniklo sloučením 26 katastrálních území, rozdělěných do čtyř územních obvodů. V r. 1939 byl s Ústím sloučen Střekov, město s hradem vybudovaným v letech 1316-19 na ochranu labské cesty i města. R. 1903 byl dokončen kostel Nejsvětější Trojice a v letech 1922-35 bylo podle plánů Františka Vahaly vybudováno pod hradem labské zdymadlo, které umožnilo celoroční plavbu po Labi a Vltavě do Prahy. Romantické zříceniny hradu jsou vděčnou inspirací pro řadu umělců, především malířů. Městská část Krásné Březno, původně Březnice se poprve přípomíná v r. 1186. Je zde renesanční zámek z poč. 17. stol. upravený pozdně barokně kolem r. 1730, kostel sv. Floriána z l. 1597-1603. Pod Mariánskou skálou je ústecká ZOO, otevřená v r. 1914 jako soukromá ptačí rezervace zvaná Lumpepark. Brná se poprve připomíná r. 1358. Je tu pozdně barokní kaple z r. 1383 a termální koupaliště z r. 1931. V okolí Ústí je několik romantických zřícenin hradů(hrad Mojžíř na vrchu Strážný, hrad Varta, ve Velkém Březně hrad Pustý zámek a také Dolní a Horní zámek) a další památky a přírodní zajímavosti. Na pohlednicích se můžeme seznámit s městem a jeho okolím v průběhu jednoho století.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.5.2020
  • 95 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub R-S-64 "V oboře" - oboustranný objekt v odolnosti 2. Kubatura 624 m3. Vybetonován 30. července – 4. srpna 1937. Posádka 34 mužů.Výzbroj: dva PTK vz. 36, dvě dvojčata TK vz. 37, čtyři LK vz. 26 v krycích střílnách a jeden LK ve zvonu. Poškozen postřelováním. Část osádky tohoto objektu, stejně jako několika dalších v tomto prostoru, se po přepadení a vypálení celnice v Bartošovicích jednotkami Freikorps dne 22. září 1938 účastnila protiútoku, henleinovci však uprchli zpět za hranice. Poblíž objektu dochovány části betonového protitankového příkopu.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.5.2020
  • 44 zobrazení
zellner
Ples Spolku celníků v hotelu DUO Praha
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2020
  • 69 zobrazení
zvanecek
... aneb "Bejvávaly na Šumavě časy", je dovětek k názvu alba. Když se podívám na letošní zimu/nezimu z okna, jsou pohnutky jasné.

V lednu 2017 jsme si užili pár krásných šumavských dnů. Byli jsme tehdy jediní hosté v Hájence na Knížecích pláních a kromě kuchaře a číšníka široko daleko ni živáčka. Auto jsme zaparkovali v Borových Ladech a zavolali majitele, aby nás vyvezl nahoru. TV jsme si zakázali, takže jediný kontakt se světem zajišťoval internet. Noční obloha plná hvězd, ticho že by se dalo krájet, tak vypadaly večery v okolí hájenky. Jediný dopravní prostředek, který nám zůstal k dispozici, byly ski a těch jsme využívali, co nám síly stačily. Prosluněné mrazivé dny byly jak stvořené pro běžkotoulky. Upravené tratě přímo vtahovaly do stopy a my se jí ochotně nechali vést. Večerní návraty a "procházky" po pás ve sněhu se nesly v jemných fialových tónech. Prostě opravdový balzám na duši.

Nedá mi, abych se neohlédl, jak to vlastně na Šumavě s lyžováním začalo.

První pokusy, připevnit si “dřeva” k nohám, a tím si ulehčit pohyb ve sněhu, byly spojeny s tzv. krokvemi, které spíše plnily funkci sněžnic. Samotné ski přišly koncem 19. století ze Skandinávie. S prvními pokusy ochočit “jasanová prkna” jsou spojena jména Prokop a Brauner na západní straně a Paleczek a Hrůza na jižní straně Šumavy. Západní část Šumavy přišla lyžování na chuť o pár let dříve než ta jižní. Na jižní Šumavě se o další rozvoj lyžování staral Českobudějovický skiklub na západní Šumavě Plzeňský skiklub později přejmenovaný na Český Skiklub. Na německé a rakouské straně vznikaly spřátelené lyžařské spolky.

Když se místní řemeslníci naučili vyrábět z jasanového dřeva vlastní ski, nastal velký rozmach lyžování i mezi místními. Využívali je školáci, pošťáci, celníci, posléze i armáda.

Západní část Šumavy byla zpřístupněna po vybudování železniční tratě pod Špičák v roce 1877. V témže roce koupil Jan Prokop v Železné Rudě drážní pozemky a budovy a přestavěl je na hotel pro lyžaře, který kolem roku 1900 měl neuvěřitelnou kapacitu sta lůžek. Od roku 1894 fungovala lyžařská škola pod vedením jednoho ze synů Prokopových. Zanedlouho přibyl hotel Tazl, jehož majitel byl zároveň výrobcem lyží. Dalším lyžařským hotelem byl německý Rixi, který brzy přešel do českých rukou. Většina význačných lyžařských základen v Železné Rudě tak byla v rukách pražských lyžařských nadšenců.

Ti v roce 1902 uspořádali na Špičáku první "Seveřanské závody", od roku 1909 s mezinárodní účastí. Disciplíny Seveřanských her byly: běh, překážkový běh, skok a krasojízda. Sjezd byla vložená disciplína pro "bábovky", kteří nemají koule na skok a fyzičku na běh. Sjíždělo se z Panciře do Rudy. Kdybych se tehdy zúčastnil, nezbylo by, než se přihlásit na sjezd :-(

První lyžařské oblasti Jižní Šumavy vznikly až kolem roku 1910. Byly to Želnava, okolí Lipna až po Třístoličník, Plechý a Smrčinu, a Kubova Huť. Záhy vznikly na Smrčině dva skokanské můstky. Přestože Šumava platila za divoké území, kde nejsou hotely ani restaurace, její obliba rostla do poloviny třicátých let. Hranice s Rakouskem a Německem se příliš nehlídala a čeští lyžaři navštěvovali Hochficht a Arber, němečtí a rakouští na oplátku Špičák alias Spitzberk.

V roce 1922 na hřebeni vedle Svarohu vystavěl ČSK chatu (později Juránkova), která se stala křižovatkou zimních i letních turistických tras.

To vše skončilo v roce 1938 a bylo dokonáno na dlouhá léta v roce 1948. Osud Juránkovy chaty jakoby demonstroval zmar, který následoval. Hromádka cihel a kamení je důkazem.

Ať žije na věky věků dnešní opět sjednocená Šumava! Šumaváci, Bayerischewalďáci a Böhmerwalďáci všech zemí, spojte se!
více  Zavřít popis alba 
85 komentářů
  • 27.1.2020
  • 156 zobrazení
ovyt
Poslední den roku 2019 jsme zvolili výstupem na Luž, na kopec v "našich" Lužických horách, jeden z nejmilejších. V silvestrovském odpoledni nás na tuto nejvyšší horu Lužických hor vystoupalo celkem 11, trasu jsme zvolili z Juliovky u Krompachu a okolo penzionu Celnice došli do Německa a odtud zahájili výstup z německé strany. Vršek hory byl docela zledovatělý a na kopci větrno. Pak jsme poseděli v chatě Luž a večer, za svitu čelovek, došli na nádražíčko Nová Huť v Lužických horách, odkud nás poslední vlak toho dne vrátil na oslavy příchodu Nového roku zase domů. Propozice výletu zde: www.ovyt.cz/nase-akce2/silvestr-na-luzi2/
více  Zavřít popis alba 
  • 2.1.2020
  • 133 zobrazení
Reklama