Hledání: 2013-11-30-1556-20

Pro dotaz 2013-11-30-1556-20 jsme našli 52 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
kracmerka
únor 2014
návštěva Muzea čokolády a Klementina s Lenkou a Terezkou
sraz s Evčou, Dančou a caparty
karneval ve školce
Vojtinkovy narozeniny

Klementinum:
pův. sídlo dominikánů, později jezuitů (1556- 1773) - jezuitské koleje a univerzity
vrcholně barokní podoba
Národní knihovna, Státní technická knihovna a Slovanská knihovna (6 mil. knih)

1/ Zrcadlová kaple (kaple Zvěstování Panně Marii)
freska Jana Hiebla
4 olejomalby Václava Vavřince Reinera (Jan Křtitel,Panna Marie jako dítě, sv. Jan Evangelista, sv. Josef)
dvoje varhany (na jedny hrával W. A. Mozart)

2/ předsálí barokní knihovny
pův. jezuitské matematické muzeum
sextant Johanna Keplera
astronomické hodiny

3/ barokní knihovna
ručně malované a psané kopie nejvzácnějších knih vlastněných NK (Vyšehradský kodex, evangeliář vytvořený při příležitosti korunovace Vratislava II v r. 1085)
20 tis. knih (nejstarší z pol. 16 st. – tištěné, protože jezuité měli v K. svou tiskárnu)
oddělení Bibliotheca nationalis (Karel Rafael Ungar z r. 1781, začal knihy třídit a zavedl tradici, že jeden výtisk se poskytuje NK)
globusy hvězdné a zeměpisné
Chrám moudrosti od Jana Hiebla

4/ meridianový sál
měření pražského posledne – v okamžiku, kdy paprsky protly strunu, zamával z věže praporečník a kanonýr na svahu za řekou vystřelil

5/astronomická věž
68 m
nejprve jako vyhlídková, později vybavena astronomickými přístroji
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • únor 2014
  • 648 zobrazení
sokol73
X.ročník Memoriálu Ády Hochmanna
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2013
  • 477 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
lotusesprit
Cínový důl Rolava (Sauersack) - Příchod lidí do oblasti Rolavy v období kolonizace je spojený s rýžováním cínové rudy kasiteritu. Rýžování zde probíhalo možná již ve 12. a 13. století, což nelze doložit písemnými materiály. Nejstarší písemný záznam o hledání cínové rudy pochází z roku 1494. Jedná se o soudní spor k cínovému právu k místu zvanému Sawersack. V nejdecké horní knize se vyskytují záznamy o propůjčení velkého počtu rýžovnických dílů na Rolavě po roce 1556. Na starých mapách z první poloviny 19. století je vidět celý horní tok Rolavy lemovaný souvislým pásmem sejpů. Začátky hlubinného dobývání jsou doloženy záznamy z 16. století, první pokusy o hlubinnou těžbu však byly nejspíš již v 15. století. Na ložisku bylo dobýváno více jak 60 rudních žil. V době největšího rozkvětu za Šliků, v druhé polovině 16. století, drtilo rudu 12 stoupoven podél říčky Rotavy. V 17. století však intenzita dobývání klesala a ke konci století téměř zanikla. K oživení těžby došlo počátkem 20. století. Byla obnovena dědičná štola Jiří a vyhloubeny 4 výdušné jámy. Za druhé světové války nákladem 11,75 milionů říšských marek byl mezi Rolavou a Jelením vybudován firmou Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ambiciózní projekt byl firmě vnucen nacistickým režimem, rozvíjel se pod časovým tlakem a s výjimkou závěrečných měsíců provozu skončil hospodářským fiaskem. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích 2. světové války 300 - 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945. V květnu 1945 převzal správu dolu národní podnik Rudné doly Příbram. Těžba se zde však již nerozeběhla. Po několika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu těžby - důl uzavřít a nechat zatopit. Od začátku roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontážní práce. Dřevěná věž Šachty 1 byla zničena požárem. Dílo zkázy postupně dokončil zub času a místní obyvatelstvo. Zůstaly jen zděné - či spíše betonové - části staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pětipatrovou věž rudného zásobníku, bazén zahušťovače kalů, podzemní skladiště uhlí a lágr s betonovými strážnicemi.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.3.2017
  • 331 zobrazení
klt
V prostoru města bylo sídlo již ve střední době kamenné – 8000 – 6000 př. n. l. Z roku 1115 pochází první historická zmínka o Tachově. Název vznikl z osobního jména Tatomír, zkráceně Tach. Ten byl zřejmě vlastníkem vsi nebo dvora na místě dnešního Tachova. Z roku 1126 pochází záznam v kronice, podle kterého bylo přebudováno opevnění.
Roku 1285 bylo v blízkosti hradu založeno pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. město. V roce 1297 postoupil Albert ze Žeberka město králi Václavu II.
Kolem roku 1300 bylo celé město obehnáno hradbami. V roce 1310 dal Jan Lucemburský město do zástavy Jindřichovi z Lipé. O třináct let později ho získal ze zástavy zpět. V roce 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farní kostel Křížovníkům s červenou hvězdou a o rok později dal město opět do zástavy. Budoucí král Karel IV. vykoupil město ze zástavy roku 1333. Roku 1335 byl založen manský obvod. Manové byli příslušníci drobné šlechty, kteří měli v zástavě malé statky v okolí hradu a v případě nutnosti ho bránili. Roku 1353 byl Tachov zapsán v zákoníku Majestas Carolina krále Karla IV. mezi významná města. Podle zápisu nesměl být českou korunou nikdy prodán ani zastaven. Karel IV. zde roku 1357 založil karmelitánský klášter.
Okolo roku 1400 dal Václav IV. město do zástavy Janovi ze Švamberka. Později byl Tachov vrácen králi. Asi roku 1406 získal město Hynek Hanovec ze Švamberka. Roku 1410 Václav IV. Tachov vykoupil. Dne 11. srpna 1427 husité ostřelovali město, podkopali hradby a nejméně na čtyřech místech ho zapálili. Okolo roku 1449 získal Tachov Burjan I. z Gutštejna. Roku 1454 byly městu potvrzena práva a o dvacet let později Burjan II. z Gutštejna získla pro město právo pečetit listiny červeným voskem. O rok později, roku 1475, se stal majitelem Tachova. O dalších 20 let přešlo město do majetku Jana, Jetřicha, Jindřicha a Volfa z Gutštejna.
Roku 1506 museli bratři odevzdat Tachov králi. V letech 1509 – 1510 bylo město obléháno. V roce 1523 dal král Ladislav Jagellonský město do zástavy Barboře z Kolína nad Rýnem. O dva roky později bylo město ze zástavy vykoupeno. Roku 1530 získal město do zástavy Hanuš Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti se ho ujal Kašpar Pluh. Roku 1556 císař Ferdinand předal město do zástavy Janovi mladšímu z Lobkovic. O dva roky později vypukl ve městě požár. Roku 1570 zdědil město syn Jana Kryštof. V roce 1598 vykoupil Tachov ze zástavy císař Rudolf II.
Počátkem 17. století získali do zástavy město měšťané. V roce 1611 vypuknul v židovském ghettu velký požár. O pět let později postihl další požár hrazené jádro města. Roku 1623 bylo město prodáno Janu Filipu Husmanovi. Tachov ztratil postavení královského města a stal se městem poddanským. V letech 1631 – 1634 bylo město postiženo morovými epidemiemi. Spolu s velkou neúrodou vedly k prudkému snížení počtu obyvatel. Roku 1641 zaútočila na město švédská vojska a město bylo obsazeno. V roce 1647 bylo město vypáleno a o rok později vojska zaútočila na hrad a vyplenila ho. Roku 1664 bylo panství prodáno říšskému hraběti Janu Antonínu Losymu z Losinthalu. O dva roky později byl Tachov opět zničen mohutným požárem.
Roku 1715 opět zachvátil město požár. V roce 1721 se ujal panství Adam Filip Losy. Rok 1727 byl ve znamení velké neúrody. Na náměstí byl vztyčen morový sloup. Roku 1748 přišel další požár. Vznikl v židvovském ghettu a zničil mnoho domů. V roce 1770 zapálil blesk věž bývalého hradu. V témže roce bylo zavedeno číslování domů a o dalších sedm let později přišel další požár. Roku 1784 se ujal majetku Josef Mikuláš Windischgrätz. V červenci téhož roku bylo město postiženo velkou povodní z rozvodněné řeky Mže. V roce 1787 se započalo s postupným bouráním starého hradu a barokního zámku Losyů. Také se započalo s budováním nového sídla v klasicistním slohu.
Roku 1802 byla zbourána věž královského hradu, která musela ustoupit knížecímu zámku. V roce 1830 dobudoval Alfred I. Windischgrätz zámek a kostel sv. Václava nechal přebudovat na rodinnou hrobku. V roce 1851 byl objeven silný pramen minerální vody. Tehdy byl zasypán, ale o dva roky později se objevil znovu. Roku 1871 postihla město velká povodeň. V roce 1896 převzal panství JUDr. Alfred III. Windischgrätz. Nechal přemístit hrobku z kostela do kláštera v Kladrubech.
Při pozemkové reformě roku 1919 přišli Windischgrätzové o podstatnou část svého majetku. Dne 10. října 1938 bylo město obsazeno německým vojskem. O rok a měsíc později, 10. listopadu 1939, zapálili příslušníci SS židovskou synagogu. Americké letectvo dne 14. února 1945 provedlo mohutný nálet na město. Cílem bylo zničení místní zbrojovky. Dne 2. května 1945 bylo město obsazeno americkou armádou. Roku 1958 byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy. Město tak navždy ztratilo mnoho své historie i svá půvabná zákoutí.
Nejcennější památkou jsou dochované městské hradby z poloviny 14. století. Upoutají zachovalostí i tvarem štíhlých vysokých věží. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století.
Další památkou je zámek. V jeho sklepení je zachováno zdivo věže původního hradu. Všechny přestavby věž respektovaly. Až při přestavbě byla roku 1802 věž zbořena. Zámek byl dostavěn roku 1808. Obydlený byl do roku 1939, pak sloužil vojenským i civilním účelům. Postupně chátral a roku 1968 bylo vydáno rozhodnutí o demolici. Nakonec byl však v letech 1969 – 1983 restaurován.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/tachov/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 4.3.2012
  • 148 zobrazení
lotusesprit
Třebíč - V letech 1240 - 1260 byl vybudován klášterní areál jako nedobytný hrad. Některé pozdější prameny dosvědčují jeho mohutnost, jíž se u nás sotva mohlo něco vyrovnat, s pásem hradeb, zesílených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachováni zčásti na východní straně v ohradní zdí. Věž západního vstupního křídla má pozdně gotickou úpravu. Příznivý vývoj kláštera nakrátko zpomalily válečné události ke konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid v prvých letech vlády Jana Lucemburského. Neblaze jej však zasáhly koncem 14. století bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem, jemuž klášter stranil. Podle kronikářské ho vyprávění třebíčského radního písaře Eliáše Střelky Náchodského z r. 1574 obléhal město a klášter i Žižka, „však zkaženo a zplundrováno od něho není“. Husité nicméně klášter ovládli a ještě déle, až do r. 1435, drželi město. Vlivem vnitro politických poměrů se hospodářský stav kláštera v první polovině 15. století zhoršoval, jeho zadlužení rostlo. Klášter spolu s městem značně utrpěly i za válek česko-uherských mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Dne 14. května 1468 Matyáš město dobyl a Jiříkův syn Viktorín by1 nucen stáhnout se do klášterního areálu. Tři týdny vzdoroval uherské přesile, až se nakonec probojoval do údolí řeky Jihlavy, kde se spojil se svým bratrem Jindřichem; zbytek posádky v klášteře, vedený Václavem Vlčkem, se pak pro ne dostatek potravin (,‚trpěli hlad, takže koně i myši jedli“) Matyášovi vzdal. Matyáš sesadil dosavadního opata Matěje pro jeho věrnost Jiřímu Poděbradskému. Současně volně disponoval klášterními statky, takže klášter jen živořil; stejně učinil v r. 1480 i Vladislav II. Jagellonský. Nejprve dostal klášterní statky přívrženec Matyášův Zdeněk ze Šternberka a v r. 1480 bratři Jaroslav a Vaněk z Lomnice. V r. 1490 získal panství od Vladislava Jagellonského Vilém z Pernštejna, nejprve jako zástavu, ovšem za podmínek, které vylučovaly obnovu kláštera. V r. 1525 vyměnil Jan z Pernštejna statky s Arklebem Cernohorským z Boskovic, který přál evan gelikům, a proto v r. 1525 vyhnal řeholníky z kláštera. Brzy nato však opět získal třebíčské panství Vratislav z Pernštejna, kterému je v r. 1556 Ferdinand I. dal do dědičného vlastnictví. Nový vlastník však hned začal rozlehlé panství rozprodávat. Šlechtičtí držitelé zejména po vypuzení řeholníků — neměli zájem na úpravách poškozeného kláštera a víc pečovali o jeho přeměnu v zámek. Již Vilém z Pernštejna odstranil mnohé části v místech dnešních hospodářských budov. Mnohem podstatněji zasáhli v druhé polovině 16. století do úprav budov noví držitelé — Osovští z Doubravice, kteří pře stavěli dosavadní klášter na renesanční zámek. Nejdříve bylo upraveno přízemí, postaveno hlavní patro trojkřídlé části a severní křídlo; sem pak byl přeložen hlavní vchod do zámku průjezdem hranolovou věží. Koncem 16. století bylo vybudováno západní křídlo, které dostalo v 18. století barokní štít; fasáda západní části byla vyzdobena jednoduchým sgrafitem. Umrtím Smila Osovského v r. 1613 skončila významná etapa radikálních úprav zámku. Jeho ovdovělá manželka Eliška z Valdštejna se za čas provdala za Karla staršího ze Žerotína, a než s ním odešla v r. 1629 do vyhnanství, postoupila třebíčské panství do užívání svému bratru Adamu z Valdštejna (1638), pánu na Židlochovicích, a do správy jeho synu Rudolfovi (1640). V držení Valdštejnů zůstal pak třebíčský velkostatek až do r. 1945. Události třicetileté války se zámku podstatně nedotkly, i když byl v r. 1643 obléhán Švédy. Koncem 17. století zahájil jeho přestavbu Rudolf František Augustin z Valdštejna, ale dokončil ji teprve ve 20. letech 18. století. Byl vybudován hlavní sál s mramorovou podlahou a později doplněn znaky v rokokovém stylu. Jihozápadní křídlo bylo nově rozděleno na osm čtvercových pokojů se štukovou výzdobou. Současně b upraven i kostel, z jehož kněžiště vznikla zámecká kaple.

Bazilika sv. Prokopa - vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Je postavena v unikátním přechodném románsko – gotickém slohu. Katastrofou pro město a klášterní hrad bylo obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468. Klášter byl značně poškozen a bazilika vypálena. Klášter byl odebrán církvi, mniši byli vyhnáni a bazilika sloužila až do poloviny 18. století světským potřebám ( např. pivovar ). Po rekonstrukci arch. Kaňkou opět bazilika sloužila k sakrálním účelům. Opravdovými skvosty baziliky jsou např. bohatě zdobený hlavní vchod zvaný Rajská brána ( Porta paradisi ), kruhová okna v apsidě, zachované fresky v severní tzv. Opatské kapli nebo rozsáhlá trojlodní krypta. Bazilika měla původně pouze jednu věž, která byla v polovině 18. století nahrazena věžemi dvěma. V roce 2003 byla bazilika spolu s nedalekým židovským ghettem a židovským hřbitovem zapsána na seznam UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.5.2018
  • 97 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
wintermans
Kbel je obec ležící v okrese Kolín asi šest kilometrů jihozápadně od Kolína.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1295 za Parduse z Kbelu. Během 14. a počátkem 15. století byla rozdělena mezi mnoho majitelů, teprve roku 1436 spojil všechny části do vlastní državy Mikuláš Kasalický. Tvrz je písemně doložena až v roce 1491, kdy ji spolu se vsí koupil kutnohorský měšťan Bartoš z Prachňan. Jeho potomci vlastnili Kbel až do konce 16. století. Mezi nejvýznamnější držitele z tohoto rodu patřil bezesporu Mikuláš Dačický z Heslova, který na tvrzi sídlil v letech 1556 - 96. V následujících letech se v držení Kbelu vystřídali Voděradští z Hrušova, Hlaváčové z Vojenic a Hostačovští z Petrovic. V roce 1634 byla ves s tvrzí vydrancována saským vojskem a zanikla. Ves a poplužní dvůr obnovil v roce 1664 Jan Bedřich z Trautmannsdorfu a připojil ji k panství Červené Pečky. V roce 1739 koupil Kbel Jan Karel Náchodský z Neudorfu, který nechal při dvoře, snad na místě zaniklé tvrze, vystavět nový barokní zámek. Náchodští sídlili na zámku do roku 1876, kdy ho i s panstvím prodali majiteli ratibořského velkostatku Janu Frauenbergovi. Jeho potomkům patřil až do roku 1950, kdy jim byl zabaven státem a sloužil jako byty státního statku. V 60. letech 20. století byl zámek ještě opraven, poté však přestal být udržován a v roce 1983 byl pro zchátralost zbořen.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2017
  • 92 zobrazení
lotusesprit
Vysoký hrádek - První zmínka o vsi Březí pochází z roku 1367, kdy vladykou Albertem z Březí vymřel tento rod a panství získali jeho příbuzní vladykové z Býšova. Jako první z nich se uvádí Oldřich v r. 1440. Před r. 1520 drželi Březí bratři Jan a Mikuláš Rendlové z Úšavy. Roku 1526 je Mikuláš prodal Janu Nebřehovskému z Nebřehovic a r. 1556 koupil tvrz Zikmund Malovec. Václav Malovec přestavěl r. 1805 své sídlo na zámek. Jeho syn František jej pak r. 1825 prodal Josefu Hirschovi. V vlastnictví jejich potomků pak byl až do r. 1945. Zámek je dvoukřídlá patrová budova. Uprostřed průčelí obráceného k jihu je dvoupatrová věž a v ní nad vchodem znak Malovců s letopočtem 1805 a písmeny WM (Václav Malovec). Po pravé, východní straně věže je patrové stavení s klenutým přízemím, zřejmě bývalá tvrz, v nárožích podepřená. Západní křídlo je přístavek z 19. stol. Ve druhém pol. 20. stol zámek patřil místnímu JZD. Po zahájení stavby jaderné elektrárny byl převeden do jejího vlastnictví a elektrárna jej vlastní dodnes. Celý zámek byl zrestaurován a slouží jaderné elektrárně jako školící středisko a sídlí v něm infocentrum JETE Temelín.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2018
  • 62 zobrazení
pavlustecus
V polovině 13. století zde postavili pravděpodobně na místě dřevěného hrádku zděný hrad, který je poprvé písemně zmiňován v roce 1267, když ho král Béla IV. převzal od Mika Balašy výměnou za Žilinu, Varín a Sučany a stal se královským majetkem. V roce 1298 hrad patřil k území Matúše Čáka Trenčanského, po něm se dostal do rukou magistra Donče, v 14. století panovníka Karla Roberta, později dalších významných šlechticů, například komorního hraběte Leopolda, Stibora ze Stibořic a jiných. Od roku 1441 byl kastelánem hradu Peter Komorovský, který ho nejen ubránil proti husitům, ale šikovnou politikou a vyjednáváním se nakonec stal i županem Oravy, což se projevilo i opravou a opevněním hradu. V 15. století se hrad stal majetkem panovníka Matyáše Korvína, který provedl řadu opatření pro bezpečnost hradu a samotného území Oravy. V roce 1534 získal hrad i s hodností župana Ján z Dubovca. Po jeho smrti spravoval hrad Václav Sedlnický, od roku 1556 František I. Turzo, který ho získal koupí za 18 338 zlatých do dlouhodobého nájmu, dokud mu královský dvůr nevrátí vynaložené náklady. Později hrad vlastnil jeho syn Juraj VII. Turzo, který ho v roce 1606 získal už do trvalého a dědičného vlastnictví po meči i přeslici. Juraj Turzo měl jednoho syna Imricha a sedm dcer.

Smrtí Imricha Turza vymřel rod po meči. Jelikož Juraj Turzo si nepřál, aby jeho majetky byly rozděleny, po smrti jediného mužského potomka, stanovil ve své závěti princip nedělitelnosti majetků, pouze výnosů z nich. V roce 1626 se na hradě Lietava sešlo sedm dcer Juraje Turza a založily tzv. Oravský komposesorát – spoluvlastnictví (Oravské hradní panství), které mělo vždy voleného jednoho komposesoráta – ředitele, který spravoval tyto majetky. V rozpětí let 1556–1621 dali Turzové hrad postupně přestavět a opevnit.

Hrad vznikl na strategicky důležitém místě uhersko-polské cesty (dříve také důležité jantarové stezky) v blízkosti celní stanice v Tvrdošíně a od roku 1370 byl župním hradem. Komplex budov horního, středního a dolního hradu, zabírající tři výškové terasy hradní skály, stavěli postupně od poloviny 13. až do začátku 17. století. Nejstarší částí byl palác na horním hradě, zabezpečený opevněním v oblasti dnešního středního hradu. K velkým stavebním úpravám došlo na konci 15. a na začátku 16. století, když byl postaven obytný palác ve středním hradě, zesílený po bocích kruhovými baštami. Tehdy se současně stavěla a zesilovala opevnění v prostorách dolního hradu.

Další stavební činnost obnovili v druhé polovině 16. století Turzové rekonstrukcí zpustlého horního hradu a stavbou tzv. Turzova paláce, dobudovaného k západní baště středního hradu. Výsledkem stavební činnosti na počátku 17. století byla stavba paláce a přestavba opevnění v dolním hradě, čímž dostal celý hradní komplex svoji dnešní podobu. Na Oravském hradě vládl rušný vojenský i společenský život, zejména v středověku, když byli jeho vlastníky Peter Komorovský a Jánoš Korvín, ale i za dob Turzů (1550–1621), po jejichž vymření (1621) se stal sídlem tzv. oravského komposesorátu. V době stavovských nepokojů v druhé polovině 17. století se ho na čas v roce 1672 zmocnili selští povstalci pod vedením Gašpara Piky. Během povstání Františka II. Rákocziho hrad v roce 1703 dobyli povstalci pod velením Alexandra Károlyho. O pár měsíců později hrad obléhala císařská vojska a to až do roku 1709 kdy se posádka hradu vzdala.[1]

V roce 1800 vypukl na hradě požár pravděpodobně tak, že z komína vyskočila jiskra, zapálila střechu a odtud se rozšířil požár na celý hrad. Částečné záchranné práce prováděl František Zič a v letech 1906–1912 zrestauroval střední část Jozef Pálfi. Opravné a rekonstrukční práce se dělaly na hradě i na přelomu 19. a 20. století. Během druhé světové války použila německá vojska hrad jako dělostřeleckou pozorovatelnu. Po tom, co na budovu vypálili sovětští dělostřelci salvu z raketometů kaťuša, se Němci na štěstí pro hrad stáhli a před Rudou armádou utekli. K velkorysé obnově celého hradu se přistoupilo až v letech 1953–1968 (projekt K. Chudomelka a K. Chudomelková, Stavoprojekt Bratislava, 1955), po jejímž dokončení se stal důstojným sídlem Oravského muzea.

Oravský hrad se člení na horní, střední a dolní hrad.

Horní hrad tvoří Citadela - nejstarší část hradu, která byla postavena v 13. století a sloužila na obranu hradu.

Střední hrad se skládá z Korvínova paláce, paláce Jána z Dubovce a obytné věže.

Dolní hrad tvoří Turzův palác, kaple svatého Michala, západní a východní bašta, budova fary a obranný systém složený z první, druhé a třetí hradní brány.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2019
  • 31 zobrazení
1wotan
3.3.2012, 17.Kolo , 2.liga

FK FOTBAL Třinec - MFK OKD Karviná 2 - 0 (2 - 0)
Branky: 14. Petr NEKUDA , 41. Pavel MALÍŘ

Rozhodčí: Drahoslav Drábek - Marek Pilný, Gustav Santarius. Žluté karty: Daniel Rehák, Pavel Eismann, Martin Maroši, Petr Lisický - Tomáš Jursa, Martin Motyčka.

FK Fotbal Třinec: Martin Lipčák - Pavel Malíř, Michael Hupka, Radek Kuděla, Petr Lisický - Igor Súkenník, Daniel Rehák, Martin Matoušek, Pavel Eismann - Martin Maroši - Petr Nekuda (87. Tomáš Gavlák). Trenér: Ľubomír Luhový.

MFK OKD Karviná: Lukáš Paleček - Jiří Perůtka, Martin Motyčka, Peter Mráz, Josef Hoffmann - Tomáš Jursa - Elvist Ciku (89. Václav Cverna), Antonín Presl, Lukáš Bartošák (62. Vladimír Mišinský), Admir Vladavič - Pavel Vrána (72. Srdan Savič). Trenér: Karel Kula.
Počet diváků: 1556
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2012
  • 315 zobrazení
coloraaa
Dnešní výlet byl na Točník kde je plno koz a medvěd Jarda.
Není mnoho hradů, které by byly tak nerozlučně spjaty jako Točník a Žebrák.
Majestátní hrad Točník byl založen českým králem Václavem IV. v letech 1395 - 1400
(jeho jméno nese i vyhlášený hostinec dole ve vsi).
Na hradě vydal král Václav IV. po roce 1413 řadu významných listin.
Jeho nástupce král Zikmund o hrad ztratil zájem a po králově smrti (1419) odvezl z Točníka vše drahocenné a dal ho do zástavy.
Hrady Žebrák i Točník se staly roku 1425 terčem husitského útoku. Bezmála osmitisícové vojsko oba hrady po tři dny obléhalo a poté neúspěšně odtáhlo.
Po střídání zástavních držitelů byl konečně roku 1556 královský hrad odprodán do dědičného vlastnictví Janu z Lobkovic. Lobkovicové sídlili na Točníku zhruba půl století, provedli tu další renesanční úpravy a hrad za jejich éry zažil zřejmě poslední rozkvět.
Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mansfeld prodal v roce 1923 oba sousední hrady Klubu československých turistů za 2000 korun (Točník) a 8000 korun (Žebrák).
Nejcennější na kdysi výstavních palácích byla budova pivovaru (dole u silnice, naproti Žebráku).
Dnes je hrad v majetku státu.
Každoročně se zde konají historické slavnosti a v podhradí se odehrávají středověké bitvy.
V dálce na východ se zvedají hradby Brdských vrchů, v čele s mohutným Plešivcem.
http://www.virtualtravel.cz/hrad-tocnik.html
http://www.virtualtravel.cz/hrad-zebrak/vez.html
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2011
  • 309 zobrazení
vulpes
Synové Jana z Vladštejna začli razit odvodňovací štolu v roce 1547 a dokončena byla 1556 do délky cca 700m. Odvodňovala důl Hložek a možná důl Šišléř. Dnes plná vody a dlouhá už jen cca 300m.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2014
  • 208 zobrazení
starepole
Zřícenina hradu Frýdštejna je jedním ze tří hradů jabloneckého okresu. Dobu založení přesně neznáme. Nevíme ani přesně, kdy bylo vytvořeno frýdštejnské panství. Víme však, že bylo majetkem Markvarticů. V roce 1363 jsou zmiňováni páni z Dražic a o 13 let později (v r. 1376 ) Jan z Bibrštejna a tak je domněnka, že vznik Frýdštejna je spojen právě s rodem Bibrštejnů.

První zmínka o Frýdštejně pochází z r. 1385, kdy církevní prameny jmenují Bohuňka, řečeného Puklice z Frýdštejna.
Na přelomu 14. a 15. století byl hrad v držení rodu Kamenců ze Střížovic a Čakovic, ale již v r. 1409 byl majitelem frýdštejnského panství Bohuš z Kováně. Byl katolíkem a proto v srpnu 1432 obléhali hrad husité pod vedením Oty z Lozy a Jana tapka ze Sán. Bohuš z Kováně však učinil s husity dohodu, že proti husitům nebude podnikat žádné nepřátelské akce a později dokonce přestoupil ke kališníkům. V roce 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy. Po jeho smrti v r. 1460 se stal správcem panství Jan Zajíc z Háznburka. Poté se zde vystřídalo několik majitelů. V roce 1540 koupili hrad a panství Vartenberkové. Majiteli byli však jen krátce, nebot' Adam z Vartenberka jako účastník odboje českých stavů proti králi Ferdinandovi I. v letech 1546 - 47 ztratil své statky včetně Frýdštejna. Posledním majitelem Frýdštejna byl Jan z Oprštorfu, který jej koupil spolu s Českým Dubem od krále v r. 1556. Jan však frýdštejnské panství postupně rozprodal, čímž zanikla funkce Frýdštejna, at' již jako panství, tak i jako strážního hradu.

Když Oprštorfové v r. 1591 hrad prodávali Zikmundu Smiřickému ze Smiřic, byl již neobyvatelný.
Frýdštejn byl typickým skalním hradem a dominoval jak směrem k Hodkovicům, tak zejména do údolí Jizery, kudy
vedla stará cesta z Turnova k severu a procházela vískou Frýdštejnem původně nazývanou Zásada, v níž býval poplužní dvůr, zajišt'ující základní obživu obyvatelům hradu.

Kudy se do hradu chodilo není přesně známo. Patrně vpravo od věže přízemím vlastního paláce, příbytku hradního pána. Vzhledem k tomu, že ve hradě bylo málo prostoru byla celá tato bariéra provrtána řadou světniček a sklepů vytesaných ve skále. Za zvláštní pozornost stojí světnička vytesaná jižně od hlavní věže, kde výklenek ve stěně i oltář naznačují, že jde o někdejší kapli a prostor, který jak nasvědčuje letopočet 1691, byl využíván ještě dlouho po opuštění hradu.

Zdroj oficiální stránky hradu Frýdštejn.
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 11.7.2014
  • 178 zobrazení
jaropet
Na místě dnešní obce je možno první osídlení sledovat již ve střední době bronzové (od 12.století př.Kr., tzv.lužický lid neboli lid popelnicových polí). Slovanské hradiště se předpokládá nad soutokem Zábrdky s Jizerou. Obec je prvně písemně připomínána r. 1144. Pravděpodobně v témže nebo v následujícím roce zde byl založen cisterciácký klášter vystavěný v románském slohu. Klášter byl za husitských válek, 30.dubna 1420, dobyt a poničen Orebity a nebyl již nikdy obnoven. Na zříceninách byl vystavěn r. 1556 renesanční zámek, od r. 1612 patřící Václavu Budovci z Budova (popraven r. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze). V roce 1852 byl do budov zámku přemístěn pivovar, který je zde dosud.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 17.6.2014
  • 190 zobrazení
ooseneb
Historie Lázní Slatinic sahá až do 16. století. Prvním "lázeňským hostem" byl jistý vladyka Šimon z Nadějova, který byl v roce 1556 písařem zemského menšího práva markrabství moravského a také po jistou dobu zastával úřad radního písaře v Prostějově.

Stejně i první důkladné vědecké pojednání o sirném slatinickém prameni pochází ze 16. století. V roce 1580 proslulý moravský lékař Tomáš Jordán z Klausenburka označil ve své knize s názvem Kniha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských zdejší prameny jako léčebné.

Zmiňuje položení pramene, chemické složení vody a její léčebné účinky. V archívech pánů z Lichtenštejna bylo v roce 1929 nalezeno podání, kterým kníže dovolil 21.3. 1685 zřízení lázní, pokud stavební náklady nepřesáhnou 100 tolarů.
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
200 komentářů
  • 21.7.2018
  • 180 zobrazení
avorecuk-anaj
Dvoudenní turistický zájezd do Oravských Beskyd.1. den výstup na Babí horu - 1725 m.n.m., 2. den výstup na Pilsko - 1556 m.n.m.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červen 2016
  • 155 zobrazení
rover
ALB851 Zámek Častolovice se nachází v městysu Častolovice v okresu Rychnov nad Kněžnou.
Tvrz
Počátky šlechtického sídla v místech dnešního zámku sahají do období kolem poloviny 13. století, kdy nejspíše Častolov, pocházející z rodu Ronovců založil tvrz, vystavěnou pravděpodobně v místech dnešního kostela sv. Víta v lokalitě Na Skalce, která nesla právě jeho jméno. S jistotou je jako majitel Častolovic doložen k roku 1342 Půta nejstarší z rozrodu Drslaviců, který používal predikátu z Častolovic. Jeho sídlo se již nacházelo v místech dnešního zámku. Půtovská tvrz byla postavena v močálech na dřevěných pilotech. Tehdy na jeho žádost Jan Lucemburský udělil vsi Častolovice privilegia městečka. Na tvrzi se později vystřídali Půtovi potomci. Pánové z Častolovic zastávali významné funkce u dvora českých králů z rodu Lucemburků. Půta nejstarší (+ 1397) působil ve funkci hejtmana braniborského, lucemburského a lužického. Jeho syn Půta mladší příseděl u zemského soudu a poslední majitel Častolovic z tohoto rodu Půta III. nejmladší se účastnil čáslavského sněmu a sloužil králi Zikmundovi. Po Půtově smrti v roce 1435 spravovala jeho statky v době nezletilosti Půtových dcer jeho matka Anna kněžna Osvětimská (+1454), která Častolovice v roce 1440 prodala Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Ten je v roce 1454 prodává zemskému správci Jiřímu z Poděbrad a Kunštátu. Tak se Častolovice stávají součástí litického panství. Po Jiřího smrti byly Častolovice v držení jeho syna Jindřicha, knížete Minsterberského, který panství v roce 1495 prodal za 25000 kop grošů mocnému Vilému z Pernštejna, nejvyššímu hofmistru království českého. Tak byly Častolovice přičleněny k pernštejnskému panství Potštejn. Po Vilémovi byli jeho držiteli jeho synové Vojtěch a Jan a posléze Janův syn Jaroslav. Ten pro svoje finanční problémy Častolovice prodal v roce 1556 rýnskému kurfiřtovi Arnoštovi. Ten v rámci postupného rozprodávání svého majetku Častolovice zapsal za dluh 4796 kop grošů Jindřichu z Regeru. Ten zřejmě provedl částečnou úpravu za pánů z Kunštátu a Pernštejnů zpustlé tvrze. V roce 1570 ale Častolovice pro dluh 6100 kop grošů postupuje královskému prokurátorovi Albrechtu Bryknarovi z Brukštejna. Ani v jeho držení, ale nezůstávají příliš dlouho, jelikož již o pět let později je Albrecht prodává císaři Maxmiliánovi II., díky opoždění zápisu do desk zemských jsou Častolovice opět pro dluh 18500 kop grošů postoupeny roku 1577 Rudolfu II. Na krátký čas se tak stávají komorním panstvím. Ale téhož roku je od komory kupují bratři Jan, Jiří a Vilém z Oppersdorfu za 11500 kop grošů. Postupně se podíly dostávají do rukou syna Jiřího z Oppersdorfu Friedricha (Bedřicha), který se po smrti posledního z výše jmenovaných bratří, Viléma roku 1588 stává jediným majitelem Častolovic.
Zámek
Jelikož toto dědictví jistě nesplňovalo standardy bydlení pozdně renesančního šlechtice, zahájil Friedrich z Oppersdorfu stavbu renesančního zámku. Jednalo se o čtyřkřídlou stavbu kolem téměř čtvercového nádvoří s patrovým panským křídlem a protějším přízemním hospodářským zázemím. Po smrti Oty z Oppersdorfu (syna Friedricha z Oppersdrofu a Magdalény z Donína, jejichž erby jsou na zámku umístěny nad průchodem do zámeckého parku) roku 1646 se stal do roku 1658 poručníkem jeho nezletilých dětí na Častolovicích František Karel Libštejnský z Kolowrat. Po dosažení zletilosti a bratrově smrti se Častolovic ujal Otův syn Jan Václav, po jehož smrti v roce 1676 byla poručnicí nad panstvím za nezletilé syny určena jeho žena Anna Eleonora rozená z Kolowrat. V roce 1682 si její synové Jan Václav, Jan Josef a Jan Eusebius Rudolf statky po otci rozdělili. Častolovice připadly toho času ještě nezletilému Janu Rudolfovi. O dva roky později padlo rozhodnutí statky prodat. Tak byly Častolovice Janem Václavem a Janem Josefem v zastoupení jejich nezletilého bratra v roce 1684 prodány Tomáši Černínu z Chudenic. Od něj po deseti letech panství kupuje nejvyšší purkrabí pražský Oldřich Adolf Vratislav, říšský hrabě ze Šternberka. Od roku 1694 již Častolovice z držení toho starého českého panského rodu nevyšly. Roku 1701 vytvořil Adolf Vratislav ze svých panství Zásmuky a Častolovice tzv. fideikomis (tedy nedělitelné, nezcizitelné rodinné panství). V roce 1942, poté co se Leopold Sternberg přihlásil společně s dalšími představiteli české šlechty otevřeně k české národnosti, byl zámek zabrán Němci. Po válce se sem rodina Sternbergů vrátila, manželka Leopolda Sternberga Cecilie Reventlow - Criminil zde provedla některé úpravy a opravy, po únorovém převratu roku 1948 se rodina rozhodla emigrovat do USA a na Jamajku. Zámek se stal majetkem státu, v jehož držení zůstal až do roku 1992, kdy byl v rámci restitucí navrácen původním majitelům, tedy rodině Sternbergů. V současnosti je zámek v majetku Franzisky Diany Sternbergové - Phipps.
Text převzat z Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Castolovice_%28z%C3%A1mek%29
více  Zavřít popis alba 
38 komentářů
  • 15.7.2015
  • 155 zobrazení
daniel-cino
ALB 476 - Oravský hrad je výrazná dominanta oravského regionu

Hradní vyvýšenina byla osídlena již v pravěku. V polovině 13. století zde postavili pravděpodobně na místě dřevěného hrádku zděný hrad. V 15. století se hrad stal majetkem panovníka Matyáše Korvína.

V roce 1534 získal hrad i s hodností župana Ján z Dubovca. Po jeho smrti spravoval hrad Václav Sedlnický, od roku 1556 František I. Turzo, který ho získal koupí za 18 338 zlatých do dlouhodobého nájmu, dokud mu královský dvůr nevrátí vynaložené náklady. Později hrad vlastnil jeho syn Juraj VII. Turzo, který ho v roce 1606 získal už do trvalého a dědičného vlastnictví po meči i přeslici. Juraj Turzo měl jednoho syna Imricha a 7 dcer.

Smrtí Imricha Turza vymřel rod po meči. Jelikož Juraj Turzo si nepřál, aby jeho majetky byly rozděleny, po smrti jediného mužského potomka, stanovil ve své závěti princip nedělitelnosti majetků, pouze výnosů z nich. V roce 1626 se na hradě Lietava sešlo 7 dcer Juraje Turza a založily tzv. Oravský komposesorát - spoluvlastnictví (Oravské hradní panství), které mělo vždy voleného jednoho komposesoráta - ředitele, který spravoval tyto majetky.

Během 2. světové války použila německá vojska hrad jako dělostřeleckou pozorovatelnu. Po tom, co na budovu vypálili sovětští dělostřelci salvu z raketometů kaťuša, se Němci na štěstí pro hrad stáhli a před Rudou armádou utekli.
K velkorysé obnově celého hradu se přistoupilo však až v letech 1953 až 1968, po jejímž dokončení se stal důstojným sídlem Oravského muzea.

Oravský hrad se člení na horní, střední a dolní hrad.
• Horní hrad tvoří Citadela - nejstarší část hradu, která byla postavena v 13. století a sloužila na obranu hradu.
• Střední hrad se skládá z Korvínova paláce, paláce Jána z Dubovce a obytné věže.
• Dolní hrad tvoří Turzův palác, kaple svatého Michala, západní a východní bašta, budova fary a obranný systém složený z první, druhé a třetí hradní brány.

Odkaz na Miliho album pro info:

http://bele.rajce.idnes.cz/Hrad_ORAVA
více  Zavřít popis alba 
111 komentářů
  • srpen 2015 až únor 2016
  • 157 zobrazení
vojtak20
Protože bylo venku nefotogenické počasí, zaměřil jsem se na interiéry tramvají T3. Fotky jsou v pořadí: T3M ev. č. 1594 s původní kabinou ("A" vůz T3M ev. č. 1585), T3R ev. č. 1660 po VP ("A" vůz T3R ev. č. 1659), T3G ev. č. 1611 po GO ("A" vůz T3G ev. č. 1607) a konečně T3 ev. č. 1497+1556.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2010
  • 157 zobrazení
rybicka30
Tak tady historie dýchla, narozdíl od té "věci" v Červeném Újezdě :-) Je to ruina, škoda.... Třeba s tím někdo něco udělá, ale podle informací, které jsem našla, o tom trochu pochybuji.

Verušičky jsou v historických záznamech uváděny poprvé roku 1556 spolu s tvrzí, sídlem Volfa Štampacha ze Štampachu. Po roce 1572 se majitelé rychle střídali, krátce vlastnili statek i Šlikové (1605–1608). Mezi další majitele patří například baroni z Breidenbachu (1758–1775) nebo hrabata z Nostic (1775–1799). Místní tvrz, uváděnou ještě v roce 1709, dali Nosticové koncem 18. století přestavět na barokní zámek. Někdy ve druhé polovině 19. století (snad za Neubergů) došlo k pseudogotické přestavbě tohoto objektu. Současný vzhled však získal ještě později – patrně v době, kdy statek patřil Josefu Hetzelovi z Helldorfu a jeho manželce, tedy v letech 1884–1908.
Po roce 1945 postupně zchátral. Dnes je opuštěný zámecký areál ve zdevastovaném stavu.
Po roce 1990 bylo přízemí zámku, do té doby využívané jako skladiště, vyklizeno. Počátkem 21. století získal zchátralý objekt zámku nový majitel, kterým je TFARMA spol. s r.o. z Třeboně. Někdy po roce 2006 byla zámecká budova nově zastřešena.
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 28.3.2016
  • 155 zobrazení
lotusesprit
Jirkov městské sklepy - Původní rozsah podzemních chodeb nebyl znám. První mapa z roku 1972 říká, že délka chodeb byla 1260 metrů se 150 odděleními. Dnes je to asi 850 metrů, jelikož došlo k porušením sklepa během stavby pivovaru ve 40. letech a výstavbě Tesca roku 2006. Roku 1555 Jirkov vyhořel a tehdy byla započata stavba Dlouhého sklepa (nazývaného též „pískový sklep“), kterou nařídil tehdejší majitel panství Kryštof z Kralovic. O sklepích se z písemných pramenů dozvídáme roku 1596. V roce 1556 započala v těsné blízkosti sklepů těžba břidlice. Následně byl důl pojmenován Svatý Kryštof. Břidlice byla vyvážena do zahraničí. Roku 1588 převzal Jirkov do svých rukou Jiří Popel z Lobkovic. Je možné, že se Dlouhý sklep stával útočištěm pro vojáky během třicetileté války, ale tyto domněnky nejsou plně podloženy. Nejvýznamnější podnikatelskou aktivitou v Jirkově byla výroba piva, a tak Dlouhý sklep má význam právě ve spojení s pivem. Roku 1443 bylo povoleno v Jirkově vařit pivo. Od roku 1480 mohli lidé čepovat světlé pivo. Dlouhý sklep se podílel na kvalitě a oblibě jirkovského piva. Jakási legenda říká, že právě jirkovské pivo měl rád Rudolf II. Během třicetileté války, kdy se v Čechách zhoršila kvalita piva, si právě toto drželo dobrou pověst. Na přelomu 16. a 17. století byl vystaven pivovar nový – Červenohrádecký (Panský nebo také Knížecí) pivovar. Roku 1901 byly dokončeny vlastní sklepy tohoto pivovaru a význam Dlouhého sklepa zcela poklesl. Během 2. světové války sloužil sklep jako útočiště pro vojáky, na úpravách krytu pracovali především ruští zajatci, kromě nich pak Holanďané, Francouzi, Němci a totálně nasazení Češi. Na zdech se po nich dodnes dochovaly nápisy. První otevření sklepů pro turisty bylo v květnu 2005 na 6 dní a navštívilo jej 6197 lidí. 29. 3. 2011 se městské historické sklepy staly po prohlášení Ministerstva kultury kulturní památkou.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.6.2018
  • 141 zobrazení
jiri1946
Výstava "Chladná krása kovu v záplavě narcisů", Empírový skleník v Královské zahradě, Praha 1 - Hradčany
Zastoupeny jsou plastiky Hanse Monta (1540 - 1594), Adriana de Vriese (1556 - 1626), Josefa Václava Myslbeka (1848 - 1922), Bedřicha Ohmanna (1858 - 1927), Cyrila Zatloukala (1894), Josefa Mařatky (1874 - 1937), Emila Cauera (1867 - 1946), Fritze Rölla (1879 - 1956), Eberharda Enckeho (1902 - 1989) Edoarda Rubina (1871 - 1954), Eugena Wagnera (1871 - 1942), Vlasty Dohnalové (1897), Jana Štursy (1880 - 1925), Ladislava Beneše (1883 - 1956), Ladislava Šalouna (1870 - 1946), Aloise Sopra (1913 - 1993), Karly Vobišové (1887 - 1961).
Kategorie: kulturaumělecké
více  Zavřít popis alba 
  • 9.3.2015
  • 143 zobrazení
jawag
Při našem vodáckém putování po Vltavě jsem si našla i trochu času na proběhnutí a nafocení památek.Zde je první část - Rožmberk

Město Rožmberk bylo založeno v polovině 13. století. Leželo na obchodní cestě vedoucí z Českého Krumlova přes hraniční průsmyky do Lince a dále na jih. Je spojeno s významným šlechtickým rodem Rožmberků, kteří osídlili město a okolí a svými aktivitami přinesli kraji prosperitu, o čemž svědčí statut města, který byl Rožmberku již v minulosti udělen a nyní opět v roce 2006 titul město vrácen. V roce 1620 připadlo rožmberské panství francouzské aristokracii Buquoyů. Ti pokračovali v rožmberských tradicích hospodářských i kulturních.
Hrad založen v 2. čtvrtině 13. století Vokem z Prčice, který se od roku 1250 psal z Rožmberka. Jádrem raně gotického Horního hradu byla vysoká štíhlá věž postavená na nejvyšším místě ostrohu, při níž stál palác obehnaný hradební zdí a příkopem. Roku 1522 Horní hrad vyhořel a zůstala zachována jen věž Jakobínka. V 30. letech 14. století byl postaven Jindřichem z Rožmberka Dolní hrad. Roku 1420 Rožmberk zastaven pánům z Walsee, po polovině 15. století vyplacen, v roce 1556 obnoven. Roku 1600 předal Petr Vok z Rožmberka hrad synovci Janu Zrinskému, po jeho smrti jej získali Švamberkové a po bělohorské konfiskaci Buquoyové. Hrad byl několikrát opravován a přistavován v 1. polovině 17. století, v 18. století, v letech 1840 - 1857 provedena důkladná přestavba v duchu romantické gotiky a přistavěna nová dlouhá dvoupatrová obytná budova nového zámku.
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • 16.8.2012
  • 128 zobrazení
5zsfm
  • 14.3.2019
  • 137 zobrazení
vojtak20
Dne 30.9.2013 poprvé vyjela s cestujícími souprava složená z vozů VarioLF2R.E + VarioLFR.E. Konkrétně šlo o VarioLF2 ev. č. 1099/II a VarioLF ev. č. 1523/II vypravené na kurz 00117. Tyto soupravy budou postupně zaváděny do provozu a budou tak z úsporných důvodů nahrazovat soupravy VarioLF+VV60LF+T3R.EV (trojčata) a soupravy 2x VarioLF2. Obě zmíněné tramvaje prošly před spojením do soupravy velkou prohlídkou v ústředních dílnách, při které byly upraveny pro provoz v takovém spojení. Postupně budou takto v ústředních dílnách upraveny všechny tramvaje Vario v rámci velkých nebo středních prohlídek či sem budou přistaveny mimořádně mimo pravidelné prohlídky. Konkrétně půjde o úpravu zásuvek mnohočlenného řízení, které budou uchyceny na spřáhla. Toto řešení je převzato z olomouckých nebo plzeňských Varií a vykazuje vyšší sprovozní spolehlivost díky kratšímu propojovacímu kabelu mezi vozy. Doplněny budou také kamery sledující dveřní prostory. Bude také upraven řídící software a různé jízdní parametry pro bezproblémový chod celé soupravy. U vozů VarioLF dojde také ke změně přepínačů za kolébkové a uspořádání palubní desky dle VariíLF2. U "B" vozů VariíLF2 dojte také k záměně spřáhel a krycích plent mezi předním a zadním čelem pro provoz jako první vůz v soupravě. Tramvaje Vario vyrobené v tomto roce budou takto upraveny už z výroby. Aby mohl provoz těchto souprav probíhat, budou stávající tramvaje VarioLFR.E převedeny do vozovny Pisárky. První souprava ev. č. 1099/II + ev. č. 1523/II se nyní po absolvování spolehlivostní zkoušky bez cestujících podrobuje jednoměsíčnímu zkušebnímu provozu s cestujícími. Vypravována je v pracovní dny na 17. kurz linky 1. Po vyhodnocení zkoušek a schválení úprav Varií Drážním úřadem bude postupně docházet k sestavování dalších souprav. Další soupravy budou sestaveny z vozů VarioLF2 ev. č. 1108/II a ev. č. 1127/III a VarioLF ev. č. 1497/III a ev. č. 1556/II, které jsou pro vzájemné spojení připraveny už z výroby.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2013
  • 93 zobrazení
lotusesprit
Petrohrad - Zřícenina nevelkého hradu postaveného po roce 1358 Petrem z Janovic. Po smrti Petra byl hrad dědictvím rozdělen na čvrtiny a po roce 1556 byl hrad již opuštěn. Od té doby je uváděn jako pustý.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2013 až září 2015
  • 86 zobrazení
Reklama