Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 27 výsledků (0,0927 sekund)

reklama
77 fotek, květen až červenec 2013, 9 zobrazení
49 fotek, prosinec 2013, 236 zobrazení | děti, doma
Naše první Vánoce. První Vánoce ve třech, první Vánoce v novém bytě...
168 fotek a 1 video, prosinec 2013 až leden 2014, 55 zobrazení | zvířata
Toto album by se dalo popsat jako "novinky z domova", reorganizace v bytě...nová sedačka...nové pelíšky...konečně ušité kabátky pro vipetí holčičky...vánoce....a žádná zima. Počasí téměř jako na jaře. Návštěva Lukáška, ježíšek, focení roční Ziny...prostě takové střípky, všehochuť :-)
47 fotek, 31.12.2013, 39 zobrazení | architektura, cestování, dokumenty, kultura, rodina-přátelé
Několik Prádelníků oslavilo Silvestra v novém Hančině bytě v Pardubicích. Pozdě odpoledne po příjezdu posledních účastníků jsme se vypravili na blízký hrad Kunětická hora, kde se již rychle zešeřilo.
11 fotek, 15.7.2013, 142 zobrazení | doma, lidé, práce, události, zábava
Rovnou z práce jízda na kole přes přehradu a minipivovar Richard v Žebětíně ke kolegovi do nového bytu. Grilovačka na balkóně a popíjení luxusních pivních speciálů.
84 fotek, podzim 2013, 91 zobrazení | klasická-fotografie
Pridávám kompletní dokumentaci nárocného stehování z Kingsfordu do Pyrmontu. Od pocátecního balícího procesu, pres usazovací svincík, až po finální fázi "takrka úklidu". Nafotila jsem každou pitomost jak starého bytu, tak i nového bytu vcetne domovní posilovny a bazénu. Enjoy! ;-)
102 fotek, červen 2013, 186 zobrazení | události, moje fotozprávy
V dnešním příspěvku se podíváme dva a půl roku zpátky, kdy Vlašim zasáhla nebývale silná povodeň - jednalo se o pětisetletou vodu (tj. možnost povodně takového rozsahu je jednou za 500 let). Voda začala po vydatných deštích stoupat 1.6.2013 a hladina řeky Blanice kulminovala 2.6.2013 během dne. Byl vyhlášen III. povodňový stupeň, na vyšším toku Blanice (Louňovice pod Blaníkem) dokonce mimořádný stupeň povodňové aktivity, tj. už mimo klasickou stupnici. V době kulminace měla výška hladiny v Louňovicích těžko uvěřitelných 410 cm. Jak hladina vody postupně klesala, začaly se vynořovat první škody. Poškozeny byly domy a firmy okolo řeky, povodeň zasáhla (naštěstí nikterak významně) i výstavbu nového zimního stadionu v areálu na Lukách. Z důvodu podmáčení popadalo několik stromů v zámeckém parku. Vynikající práci během povodní odvedla, byť ještě nedokončená, protipovodňová zeď v ulici Radnická. Na fotkách jsou fotky jak při začínající povodni, její kulminaci, tak i pár snímků vzniklých škod.
57 fotek, září 2013 až únor 2014, 187 zobrazení
23.září 2013 mně Lukáš odvezl na letiště a ze 2 hodiny jsme odletěli přímým letem do Gruzie. Časový rozdíl je 2 hodiny,,bylo 3,40 když jsme se ubytovali v hotelu nedaleko televizní věže. Vracíme se o den později, než bylo naplánováno, tato ČSA už neletí, poletíme přes Řím, kde máme 7 hodin čekání na letadlo ČSA.Do Prahy kufry nedorazily, přišly až za 3 dny a já byla nejen bez teplého kabátu, ale i bez klíčů. Nakonec to vyřešila Šárka, nešla na tancování a zajela se mnou pro reservní klíče do Zdib.
1.den okružní jízda po Tbilisi.Je to výstavné město, jezdí tu plno drahých západních aut,přes řeku Mtkvari vede několik mostů, jeden je krytý modrou pletenou mříží,.Městu dominuje pevnost Narikala,založená ve 4.století,přestavována za arabského emirátu v 8.století, Turky a Peršany dobita 1872 a vybuchla vlivem ruské munice, která tu byla uskladněna. A tak prohlížíme postupně zbytky kostela sv. Mikuláše,který byl později opraven a odtud shora je nádherný pohled na město.Zde nahoře stojí i obrovská bílá socha Matky Gruzie. Ne, nemá smysl popisovat desítky kostelů a klášterů, které byly za Stalina zrušeny a do nich nastěhováni vojenské jednotky, sklady jeřábů přes zimu, nástěnné fresky byly zabíleny, zničeny, seškrabány, dnes se zbytky obnovují. Šlechta musela opustit své paláce a byla odstěhována do soukromých bytů.
Ve starém městě zvaném Maidan nebo Kala jsou domy s se širokými balkóny nebo balustrádami, dříve šlechtické, balustrády jsou ze dřeva nebo z betonu.Arménská katedrála sv.Jiří založená 1251 má uvnitř zajímavé fresky.Během perské invaze tu byl zabit král Irakli II. a básník Sayant Nova v r.1764 a mají hrob před hlavním vchodem. Mineme zajímavé loutkové divadlo pro dospělé,pak Abanutubani, syrné lázně, kde se kopal Puškin i Alexander Dumas, nedaleko je mešita zničená Beriou, hlavni synagoga založená 1901, žije tu asi10 000 židů a stejný počet emigroval do USA. Ti podporují svými dary opravy a údržbu evangelických kostelů a klášterů. Ve všech kostelech jsou kopie původních obrazů, originály jsou v muzeu v Tbilisi.Takže jsme navštívili spousty kostelů a klášterů, po schodech nahoru a dolů mi pomáhal Luděk, stejně i do mikrobusu, který měl vysoko první schod.Sochu sv.Jiří,pozlacenou uprostřed náměstí jsem nemohla fotografovat, nikdy jsme tam nestáli.
Další den se jelo na východ do oblasti Kakheti. Tohle údolí obsadilo Rusko, má tu 15.000 vojáků. Místní lidé jsou zbytky horských kmenů, mluví svým vlastním nářečím.Jezdí sem jen Rusové,členi rodin za svými vojáky.Jinak je to kraj vína a ovoce. Před každým domkem je dřevěný plot a za ním je vidět vysoko nahoře podélný rošt a spousty hroznů bílých o modrých. Pokud jsme je ochutnali, byly bez zrníček, chutné a sladké.Mohu jmenovat město Telavi, klášter Ikalto, založený sv.Zenonem byl centrem vzdělanosti, vyučovalo se tu teologii,rétorice,filosofii,geometrii a praktickým oborům jako je keramika.Klášter Alaverdi ,zal. v 6.století asyrským mnichemJosefem Alaverdim,který přišel z Antiochie.Přestavěn v 11 století Následuje opevněné město Gremi, hlavní město Kachetie v 16.a 17. stol.1615 jej vypálil perský šach Abbas a město již nebylo obnoveno.
4.den výlet do Mcchety, historické město ležící severně aso 20 km od Tbilisi na soutoku řeky Aragvi a Kury.Zapsáno do památek UNESCO
Navštívíme komplex Džvari a katedrálu Svetitskohoveli,pohřební místo Kristova roucha Je to jeden z "nejsvatějších"chrámův Gruzii a sídlo arcibiskupa mcchetského a tbiliského,který je zároveň patriarchou gruzínské pravoslavné církve.Nakonec návštěva pevnosti Ananuri.
5.den Návštěva rodného domu Stalina a museum.To se musí vidět. To nelze popsat.Doporučuji obrázky.Chrám Sioni pod lešením, opravuje se. Tam jsem vyšla!
6.den lázně v Borjomi,poměrně daleko, plno výstavných domů bývalé šlechty.Sirnaté léčebné prameny.Cestou zpět nás stihla důkladná bouřka s blesky a hromobitím. V Sbilisi nebylo nic.
7.den Etnografické muzeum, nesmírně zajímavé,zal.1966. Pak malebný skanzen se stavbami z gruzínského venkova na břehu Želvího jezera.
Ubytování bylo dobré, jen žádný výtah, schody do pokojů a do jídelny na anglickou snídani.Jednou denně oběd s ev. polévkou, 2ma studenými předkrmi, saláty z rajčat a okurek, maso na rožni (tvrdé, aspoň pro mě)ovoce se spoustou několika druhů vína a káva nebo čaj. Polovina tuho zůstala na stole. Jednou jsme měli pstroužky. K pití vody, šťávy, víno nebo limonády. Moc dobré.Nedalo se to sníst.,polovina zbyla.
Poslední den bylo volno, vyjela jsem lanovkou a prošla se po kopci s výhledy na město. Druhý den se odlétalo ve 2,30 přes Řím se 7mihodinovým čekáním na naše Aerolinie. A to další už je na začátku. Máma a babička
160 fotek, léto 2013, 1 545 zobrazení
22. -29. června a 29.června. - 6.července 2013
SUHA PUNTA
Dva osmidenní jógové kursy na ostrově Ráb v Chorvatsku.
Lekotorky:
Jitka Stehlíková - jóga a psychospirituální poradenství
Hana Plecitá - jóga pro děti a výtvarná dílna pro děti i dospělé
Ivana Dlohošová - šiatsu
Ivana Květnová - šiatsu, kranio-sakrální terapie
Jitka Saňáková - indické a čínské masáže
Irena Vondráčková - jóga a masáže, reiki
Krásné moře, slunce, borovice, oblázky, nová přátelství, radost z bytí---
21 fotek, léto 2013, 155 zobrazení
Své 6.narozeniny jsem oslavila na několika místech. Nejprve v Žehrovicích s babičkou a dědou,maminkou a kamarádkami ze Žehrovic, pak na chalupě s tetou Eliškou, babi a dědou a tatínkem, pak 1.den školy 2.září v bytě v Motole s mými kamarády - Barunkou, Matesem,s mým novým spolužákem, s Peťou - kamarádkou ze školky, Amálkou a Louisou....a jinými. V mým pokojíčku bylo úplně plno. Pak ještě u tatínka se Šimonem, Štepánem, Eli a Emou. Dostala jsem plno dárků a 4x jsem sfoukávala svíčky.
33 fotek, 22.5.2013, 56 zobrazení
Dnes 22. května 2013 jsem se přestěhoval k novému páníčkovi do Kyjova. Cestu jsem zvládl v pohodě, jen jsem párkrát mňoukl, aby se o mě vědělo. No a v novém bytě jsem si musel vše pořádně očichat a označkovat. Dal jsem si pár soust kapsičky, použil poprvé záchůdek a pak jsem řádil jak tajfun, honil myšku, míček... prostě líbí se mi tu :-)
88 fotek a 2 videa, zima 2012/2013, 145 zobrazení | auta
22.2.2013.
17.00h Chystáme se již tradičně na burzu do Východního Německa do Riesy. Venku padá sníh, na tv nova hlasí kalamity. Dnes má přijet Hoďa do Prahy, abychom k ránu rovnou vyrazili i s Lubíkem směr Východní Německo. Mladoboleslavská stojí kvůli sněhu, kolona a Hoďa v ní. Po Několika hodinách doráží do Prahy.
22.00h se scházíme v našem bytě na Novodvorské. Debatujem, jíme a těšíme se…
Cca 23.00h Volá Lubík, okamžitě pokládá. Volám zpět, ze sluchátka se ozývá veselý hlas šlapající si na jazyk. Lubík oznamuje, že míří z jakéhosi pohostinství již domů a že je vše v nejlepším pořádku. Domlouváme se na třetí hodinu ranní.
Kolem 00.00h se shodujem, že již nemá cenu jít spát.
1.45h Teď se nám chce s Hoďou opravdu spát. Nejít spát, se již nezdá tak dobrý nápad.
Hoďa se nepozorovaně natahuje na gauč a v tu samou chvíly zavíra oči a upadá do polospanku. Ne na dlouho, touha po východněmeckých dílech mu nedá usnout!
2.00h Balíme pár nezbytností na cestu, sprcha, kontrola nezbytností na cestu
3.00h Venku sněží. Ometáme oktávku. Zapujčil jsem si jí od zaměstnavatele, kvůli nízke spotřebě nafty. Vyrážíme do Vršovic. Po krátkém čekání, se ze dveří vypotácí splihlá postava Lubíka. Sinavý obličej a mohutné kruhy pod očima dávali jasně najevo, Lubíkovo rozpoložení. Opakované kletby a tiché bědování ,to bylo z počátku jediné, co měl Lubík na srdci.
3.30h Pohodlně se uvelelbíme, zapálím cigaretu a vyrážíme směr Teplice. Silnice prázdné, bez náledí. Kalamity byly k vidění opět jen na nově. Zjistil jsem, žemáme neskutečně smradlavou směs na ostřikovače a k tomu neúčinné stěrače. Takže smrad z ostřikovačů jsme cítili každou chvíly.
Jedeme pomalu na spotřebu – 5,2 l /100km. V teplicích již tradičně sjedeme blbě a míříme zpět do Prahy. Po pár metrech zastavujem. Startujem navigace, jiíme čokoládu a já kouřím.
Najíždíme směr Dresden. Cesta ubíha dobře.
4.30h Přejíždíme hraniční přechod. Pod mostem stojí dalniční policie, pro jistotu přibržďujeme.
Chlapci spí…
5.30h po hodině cesty po německé dálnici zastavujeme již tradičně na odpočívadle.
Děláme první fotografie, občerstvujeme se, vykouřím několik cigaret .
6.00h Jsme před Dráždanama, poznávám dálnici. V tom však Lubikova navigace hlasí sjet z dálnice na Radebaul. S obavami sjíždíme, po pár kilometrech dojíždíme k rozkopané silnici a zákazu vjezdu. Trasa se přepočítává. Mozky již nefungují, nevíme kudy, názory se neshodují. Každá navigace ukazuje uplně jinou trasu. Lubík si vysloužil přezdívku Umleitung /objížďka.
Víme, že chceme jet přes Maisen. Nakonec se nám to i podařilo. Namísto ubijející, ale svižné jizdě po dálnici míříme do Riesy po okreskách, přes vesničky. Zatím je tma, sněží. Zasněžené pláně a uprostřed silnička pokrytá ledovou krustou. Občas silničář…
Zajímavé však bylo, že v každé vesnici již pylně pracovala parta silničářů, chodníkářů. Spousta z nich byly obyčejní lidé, kteří se rozhodli si přivstat a vyčistit svou vesnici do poslední sněhové vločky
Chlapci spí. Snažím se pořídit videozáznam, zachytit atmosféru rozbřesku slunce nad zasněženými Saskými pláněmi.
6.15h 6km od Riesy zastavuji. Nadýchat se čerstvého vzduchu, ať za jízdy nespíme všichni tři.
6.30h Přijíždíme do Riesy z druhé strany, než jsme zvyklí. Potkáváme první poutače na burzu. Po chvilce poznáváme opuštěné domy na okraji města. Blížíme se k ERDGAS Aréně. Venku již stojí kolona prodejců mířící do haly. Přijíždíme na parkoviště. Pootevřu okénko, v tu ránu všichni usínáme jako jeden muž.
8.00h Po hodině a půl se probouzíme. Svačíme Silviny, také již tradiční, řízky a hrozně silné kafe. Je pěkná zima, rozespalí a s otlačeninami vyrážíme ke vstupu. Ještě na parkovišti potkáváme 4Taktního barkase. Hoďa má zjevnou radost. Jdeme kolem brány pro prodejce. Láká nás…. Představa, že můžeme vniknout na prodejní plochu dříve než ostatní a vše skoupit. Brána je však střežena drobonou němkou v nadměrně větší pánské bundě s nápisem security. Jdeme tedy ke kase, která je zatím zavřená. Postavíme se do zatím malé fronty čítající zhruba pět lidí. Starý známí, kteří již předešlé ročníky byly vždy jako první ve frontě. Většinou důchodci, odhadujeme je na bývalé příslušníky SS. Čekáme…..
8.30h Čekáme. Rázem se za námi tvoří dlouhá fronta, obtáčející celou erdgasarenu. Těsně za námi stojí nejhlasitější člen fronty jakýsi polák. Poslouchám hlasitou polštinu a doufám, že nás již brzy pustí dovnitř. Prohlížím si domorodé Sasy a jejich retro obličeje s knírky a zvláštními účesy dob dávno minulých. Přemýšlím co je to za rasu, k degeneraci došlo asi díky křížením příbuzných mezi sebou po generace.
Lubík na denním světle vypadá ještě hůř než jsem čekal. Stěžuje si, že mu není dobře.
Hoďa přešlapuje a kontroluje ohromný pakl eurobankovek uložený v igelitovém pytlíku, jako každý správný vekslák
9.00h Roleta u vstupu zmizela, kasa je otevřená. Rázem nás předbíhá pár domorodých němců. Výhružně střihají kníry, proto raději ani nic nenamítám a pouštím je před sebe. Stejně jsem dal svou pětieurovku na vstup Lubíkovi a ten zůstává někde pozadu. Asi se rozmýšlí, zda li se ještě nemá vyzvracet.
Vstupujeme do arény. Zatím je ticho málo lidí. To však vydrží první dvě minuty. Prodejci jsou již připraveni, zboží rozložené.
Ženeme se k bedýnkám plných dílů. Oči nervózně přeskakují z dílu na díl, nevyspalý mozek šrotuje informace a snaží se rozpoznat potřebné součástky a dobové předměty.
Záhy objevuji parkovací hodiny s přísavkou na sklo. Upozorňuju Lubíka, který obratem hodiny kupuje. Jdeme dál, prohlížíme, smlouváme občas i něco vezmeme do ruky. Vše je však drahé. Ceny začínají vysoko, na to aby se daly usmlouvat na přijatelnou částku.
Nejvíce pokoupil Lubík a to venku v tuhém mrazu, kde prokřehlí prodejci podlehli námitkám a nechali se usmlouvat na lidové ceny. Ddr bedna na nářadí, chrom. Mlhovky, trychtýř originál na trabant nádrž nový. Hoďa sháněl zadní kryty světel na barkase, které nakonec s obtížemi sehnal. Největší radost mu udělala lanka na wartburga, po euru kus. „No nekupte to, když je to tak levný“ jásal. Já si koupil umaštěný pytlík s ddr nářadím. V kapse mě pálily eura, ale nevidel jsem nic za co bych je chtěl utratit. Na konec jsem venku u miniaturního usměvavého prodejce objevil vozík pro Vojtu. Z 25 E jsem usmlouval na 15 E a vesele jsem s vozíkem kráčel k autu na parkoviště. Po cestě stál krásný robur, u kterého jsme si udělali pár památečních fotek.
Pak jsme před mrazem utekli a pokračovali v obhlídce uvnitř. Občerstvili jsme se bockwurstem, Lubíka jsem donutil koupit pivo a všichni tři jsme si sedli na tribunu a pozorovali ten cvrkot. Hoďa se zaposlpouchal do všeho toho smlouvání, dotazů a informací. Připadal mi, jako když Jiřík ve Zlatovlásce snědl kousek kouzelného hada a rozuměl řeči zvířat….
Občerstvení párkem velikosti bochníku chleba a místním pivem nás natolik uspalo, že jsme klimbali v laminátových židlích, jako miminka.
Pak jsme v rychlosti oběhli celou burzu, zda ještě něco neobjevíme a zamířili jsme k autu. Vyrazili jsme z Riesy směrem na dálnici. Cesty byli ještě více zasněžené a omrzlé, než když jsme přijížděli. Krajina kolem Riesy jsou jen rovné pláně, sem tam vzdušná elektrárna. Silnice pomalu mizela pod nafoukaným sněhem a splývala s bílým okolím. Lehké bloudění, díky objížďkám – Umleitung.
Později najíždíme na dálnici. S klidem, že již cesta bude ubíhat přidávám na přiměřenou rychlost k rozbředlé vozovce. V dálce před námi vidím sypač s pluhem.
Radost po pár minutách vystřídá zklamání. Verkehrsstau – dopravní zácpa. Lituji, že jsme si v erdgas areně nekoupil za pět euro cigarety. Zajíždíme do dlouhé kolony aut. Správce potravin ze zadniho sedadla Lubík hlásí, že došly veškeré tekutiny a zbývá akorát trocha toho hrozně silného kafe v termosce. Jedinou nádobu co máme je nevypláchlý plastový kelímek od piva. Naléváme kafe do kelímku a ochutnáváme. Kafe ve spojení s pivem a roztavující se plastovou hmotou kelímku utvořilo zvláštní chuť. Tento nápoj jsme pojmenovali Moccabier. Humor kolem Moccabieru nás zabavil po celou zácpu. „Ve tvém kníru, polechtá tě pěna z Moccabieru““Do každého kníru trocha pěny z Moccabieru“
„Moccabier za světový mír““po požití Moccabieru, navždy žíti budem v míru“
Nakonec došel i MccBr a auta se pomalu rozjela. Na kopci stál polský kamion. Další zácpu způsobil opuštěný karavan v pravém pruhu.
Po 4,5h dorážíme kolem osmé hodiny do Prahy.
31 fotek, 21.6.2013, 167 zobrazení
Poslední celooddílová schůzka se uskutečnila 21. června 2013, v den letního slunovratu, kdy je den nejdelší v roce a noc naopak nejkratší. Rozhodli jsme se využít červnového teplého počasí a tuhle jedinečnou noc strávit venku pod širákem, na hřišti u rybníka, na Wembley.
Schůzka probíhala výborně. S dětmi jsme se sešli v klubovně a po chvíli jsme vyrazili na hřiště. Pro děti byla nachystána spousta nových her. Zahráli jsme si třeba pexeso, přičemž místo kartiček byly samotné děti a po vyvolání předvedli vylosovanou činnost. Dále si děti užily hru, při které musely seřadit pomíchané květináče vzestupně podle čísel, ty však byly skryté zevnitř na dně, takže bylo potřeba je otočit. Nachystané byly také závodivé hry pro jednotlivé družiny.
Hry ale nebyly všechno, co jsme ten večer prožili. To největší dobrodružství mělo teprve přijít. Ještě před tím, než se úplně setmělo, jsme rozdělali oheň a opekli jsme si špekáčky, abychom po hrách utišili hladová bříška. A nebyl by to tábornický večer, kdybychom si při kytaře nezazpívali pár písniček. Několik vedoucích hráblo do strun a hřištěm se rozezněly táborové písně.
Později už ale byl čas zalézt do spacáků a pořádně se vyspat, byť pro některé to bylo vůbec první spaní pod širým nebem. Jen vedoucí byli trochu nervózní z předpovědi počasí, která nebyla úplně příznivá, nicméně zatím se nic nedělo. To až po chvíli začaly z nebe padat první dešťové kapky. To už uprostřed hřiště stál napůl postavený velký stan, zvaný bažina. Když déšť zesílil a stany a plachty, kterými děti byly přikryté, nestačily, přestěhovali jsme je se všemi věcmi dovnitř. Počasí se bohužel umoudřit nehodlalo, a proto krátce po půlnoci nám nezbylo nic jiného, než děti evakuovat do klubovny. Velmi vhod přišla i pomoc maminky jedné naší tábornice, děti byly přestěhovány do klubovny během několika minut. Tam už nic nebránilo tomu, aby se v suchu vyspaly.
I když se tahle schůzka úplně nevyvedla vinou špatného počasí, věřím, že pro děti to bylo velké dobrodružství, které jim zůstane v paměti. A snad příště budeme moci venku zůstat až do rána.
Eva Burianová

Bohužel největší dobrodružství této "přespávací" celooddílovky není zachyceno (čti: byl takovej slejvák, že jsme nevěděli co dřív, natož fotit!!). Pro připomenutí - tato celoodílovka se konala na Wembley, v plánu bylo na něm i přespat do druhého dne, nejprve se po zalehnutí dětí ozývaly mohutné blesky, proto vedoucí postavili bažinu "kdyby náhodou", poté se řádně rozpršelo a děti se stěhovaly do bažiny, chaos, moc dětí, malá bažina, vedoucí staví po bocích přístřešky a děti opět ulehávají, další příval mohutného deště, moc vody, evakuace osazenstva do klubovny....Ps. celkově velmi vydařené :) Katka
248 fotek a 3 videa, březen 2013 až leden 2014, 101 zobrazení
Eliška, Velikonoce, Pražský půlmaraton, Hrom do Police Praha, Crosscub, SKA-P, Hrad, Šumava, Klostermannova rozhledna, Český pivní festival, Poldovka Kladno, Povodně Praha, Pochod, Žižkovská věž, Proti proudu, Malování v novém bytě, Kolaudace Tomak a Daniela, Brno, RedBull Air Race, Strahov Open Air, Retro Music Hall, Vánoční trhy na Staromáku, Silvestr Strážné
60 fotek, 18.6.2013, 278 zobrazení | architektura, města
Otto Rothmayer (28.2.1892 - 24.09.1964) byl žákem Josipa Plečnika a stal se i jeho pokračovatelem. Když Plečnik odjel r. 1921 definitivně do rodné Lublaně, převzal všechny jeho úkoly. Připadl mu tak nelehký úkol dohlížet na provádění Plečnikových návrhů, zasílaných na Hrad z lublaňského studia. Byla to také příležitost navrhnout část vnitřního zařízení pro interiéry bytu prezidenta Masaryka. Po r. 1930 dostal Rothmayer příležitost pracovat už zcela samostatně na přestavbě tzv. Tereziánského křídla Starého královského paláce. To bylo sníženo a doplněno o subtilní vřetenové schodiště - dodnes jeden z nejpůsobivějších prvků celého areálu. Rothmayer rovněž adaptoval přilehlé prostory a interiéry pro stálou expozici historie Pražského hradu. Náročné práce byly dokončeny až na prahu 50. let. Nový hradní architekt po Plečnikovi, Pavel Janák, nechal Rothmayera dále pracovat na dokončení některých konceptů, především impozantní síně, která dodnes nese jeho jméno a dále Klínové chodby se slavnostním vstupem do Španělského sálu. K drobnějším realizacím Otto Rothmayera patřily některé interiérové adaptace v Novém paláci, pomník padlým v Jelením příkopu nebo budova lesní správy v lánské oboře. Práce na Hradě musel po své odstranění z funkcí zanechat prof. Rothmayer nedokončeny, dokonce byl posléze svědkem jejich devastace. Stáří trávil v malém domku v Břevnově, který si sám navrhl. Na jeho zahrádce vznikly známé fotografické cykly jeho přítele Josefa Sudka. (Zdroj: http://www.archiweb.cz/otto-rothmayer)
63 fotek, květen 2013, 738 zobrazení | architektura, koníčky, lidé, práce
Od pondelka 27. mája sme pokračovali na hrade v druhej etape odbornej praxe študentov SPŠ Samuela Minovínyho kde sme sa okrem tradičnej archeologie venovali miešaniu malty, škárovaniu ba aj osadeniu ramenátu na výrobu klenby. Podstatou praxe má byť to aby si mladí ľudia v obore siahli na konkrétne práce ktoré sa vykonávajú na pamiatke smerujúcej k jej záchrane. Archeologia prebiehala v časti hlavného nádvoria kde sa plánuje osadiť letná drevená terasa slúžiaca v rámci akcii ako pódium a mimo akcii ako oddychová zóna pre turistov. Malta sa namiešala za účelom škárovania muriva vo veľkom rondli kde sme rok predtým robili archeologiu a murivo na svoje zachovanie si vyžadovalo maltovú ochranu. Počasie nám však nedovoľovalo pokračovať v tejto práci a tak sa tam v rámci dobrovolních aktivít musíme k tomu vrátiť. Ramenát sme osadili do západného okna podkovitej veže kde sa cez víkend od 1.júna spúšťa ďalšia etapa stabilizácie a čiastočnej obnovy tohto úseku. Pracovalo sa aj na obnove SZ nárožia prednej brány kde boli v tomto čase osadených všetkých 12 plánovaných nových kvádrov. Je ešte nutné ich opracovať ale už sa aj táto práca blíži k úspešnému záveru. Dobré počasie bolo na nás skúpe slniečko občas ukázalo svoju tvár no my napriek tomuto nepriaznivému stavu sme vykonali za pomoci mladých ambicioznych ľudí opäť kus poctivej práce.
56 fotek, leden 2005 až říjen 2013, 148 zobrazení
Slavnostní uvedení sborníku v Knihovně města Ostravy 16.10.2013 - uspořádal Archiv města Ostravy k 50ti letům vydávání sborníku.

Ostrava 27 / výňatek z Achivu města Ostravy k upřesnění /
-

Ostrava 27 Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska

Vydalo nakladatelství Tilia pro statutární město Ostrava, 2013, 327 s.
ISBN 978-80-86904-47-4, ISSN0232-0967

OBSAH
Summary

Jubileum Archivu města Ostravy
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy 1923–2013 (od pergamenu k bitům a bytům) (s.11)
The Ostrava City Archive 1923–2013 (from parchment to bytes)
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy – 50 let v roli vydavatele periodika OSTRAVA (s.28)
The Ostrava City Archive – 50 years publishing the periodical ‘OSTRAVA’

Studie a materiály

Denisa Labischová, Blažena Gracová
Vztah ostravských žáků a učitelů k historii (s.37)
The attitude of Ostrava’s students and teachers to history
Jan Sucháček
K obrazu Ostravy v médiích (s.67)
On the media image of Ostrava
Zbyněk Moravec
Ulice středověké Ostravy (s.83)
The streets of medieval Ostrava
Jaroslava Novotná
Příběh moravskoostravské velkoměšťanky Barbory Máchové a jejích ztracených
perel (s.110)
The story of Barbora Máchová, a member of the Ostrava haute bourgeoisie, and her lost pearls
Jakub Ivánek
Socha sv. Jana Nepomuckého u Svinovského mostu z dílny frýdeckých
Weissmannů (s.123)
The statue of St John of Nepomuk at the Svinov bridge – a work of the Weissmann studio in Frýdek
Miloslav Kroček
Ostravská Národní garda v revolučních letech 1848–1849 (s.132)
Ostrava’s National Guard in the revolutionary period of 1848–1849
Karel Franek
Průmyslová a živnostenská výstava v Moravské Ostravě v roce 1923 (s.147)
The exhibition of industry and trades held in Moravian Ostrava in 1923

Osobnosti

Mečislav Borák
Ostravský rabín Arnošt Bass (1885-1943) a jeho rodina (s.165)
The Ostrava rabbi Arnošt Bass (1885-1943) and his family
Hana Mášová
Emilie Lukášová a její průkopnická práce na poli péče o kojence (s.184)
Emilie Lukášová and her pioneering work in infant care
Jindra Biolková, Petr Kašing
Osudové setkání s Ostravou: Životní příběh Aloise Emila Dobnera, profesora
Vysoké školy báňské v Ostravě (s.202)
A fateful encounter with Ostrava: The life story of Alois Emil Dobner, professor of the Mining College in Ostrava

Edice

Petr Tesař
Osobní deník Libuše Střelcové z Hrušova z let 1938–1942 (s.233)
The private diary of Libuše Střelcová from Hrušov, 1938–1942

Vzpomínky

Svatava Baďurová
Sametová revoluce ve VÍTKOVICÍCH. Občanské fórum, vznik nových odborů (s.259)
The Velvet Revolution at the Vítkovice corporation – Civic Forum and the emerge of new trade unions
Tomáš Čermák, Jindra Biolková, Petr Kašing, Jindřich Cigánek, Petr Jelínek
Julie Švábová František Varadzin
O transformaci Vysoké školy báňské na technickou univerzitu po roce 1989 (s. 288)
The post-1989 transformation of the VŠB Mining College to a technical university

Zprávy

Miloslav Kroček
První důlní exploze v Moravské Ostravě – nové zjištění (s. 325)

Děkujeme za " nahlédnutí " do " tajů" nové publikace z Ostravy.
The first mine explosion in Moravian Ostrava – new findings
24 fotek, červenec 2013, 211 zobrazení | krajina, příroda
12. 07. 2013
Cca ve 14 hodin jsme se vrátili z Beskyd domů. Čekal nás polovyklizený byt s novou dlažbou a hromada práce s vybalováním, úklidem, praním a zabydlováním.
13. 07. 2013
Dopoledne byl v provozu sporák i dřez a tudíž byl i teplý oběd. Hned po něm jsme se vydali na poslední dovolenkovou akci, tentokrát rodinného charakteru do Litic u Stvolínek, Penzionu Ráj pod Vlhoštěm. Naše droboť i dříve narození tam hromadně slavili narozeniny. Místo i děti byly kouzelné. Ale o těch až příště.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron