Hledání: 2014_05 Sedlec (st.přípravka) ve St.Roli (11.5.)

Pro dotaz 2014_05 Sedlec (st.přípravka) ve St.Roli (11.5.) jsme našli 20 000 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
coloraaa
Rozhledna je postavena na krásném místě nad Solenickou podkovou řeky Vltavy na vrchu Krchov. Nádherný kruhový výhled ze dvou zastřešených vyhlídkových plošin, z nichž ta vyšší je ve výšce 27 metrů (Orlické jezero, Kamýk, Maková hora, Krásná Hora, Brdy s Prahou a Tokem, rozhledny Veselý vrch a Besedná, za dobré viditelnosti Šumava s Boubínem, Bobíkem, Poledníkem a Libínem). Nejblíže v dosahu je možné vidět poutní místo Maková hora u Smolotel. Rozhledna je vysolá 30m a na vrchol vede 144 schodů. Soukromou leč turistům přístupnou dřevěnou rozhlednu vybudoval na svém pozemku v letech 2014 až 2017 převážně svépomocí a podle vlastního projektu pan Radomil Kessl. Rozhledna získala jméno Milada, po mamince pana Kessla. Náklady na její výstavbu dosáhly zhruba 2 mil. Kč. Slavnostně byla turistické veřejnosti otevřena v pátek 21. července 2017. Tak se na ní jdeme mrknout.
Počasí: +22°C, Skoro jasno až polojasno, slabý proměnlivý vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2020
  • 163 zobrazení
marcopolo11
Mariina skála je buližníkový útvar v jihovýchodní části přírodního parku Kornatický potok, který je typický pro tuto oblast. Samotná skála by byla obtížně zdolatelná, kdyby na jejím vrcholu nebyl vybudovaný vyhlídkový altán, ke kterému vede schodiště. Z altánu je nejhezčí pohled severozápadním směrem, kde nepřekážejí stromy. Současný altán byl vybudován v roce 2014 a je replikou konstrukce, která byla na Mariině skále zmiňována již v roce 1838. Tehdy se místo nazývalo Mariaruhe a vlastníkem pozemků byl Kristian Valdštejn, který také nechal vyhlídku vybudovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2020
  • 150 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
martina6356
Na sklonku doby koronavirové je jaro jako každé jiné. Tentokrát jsme na Andělce sázeli meruňku a (kromě každodenních procházek po okolí) výlet byl do zatím "mladinkého arboreta" (zal. 2014) v obci Bulovka a starobylého kostela v Horní Oldříši na samých hranicích s Polskem...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 42 zobrazení
turistkazdena
tak s chutí do dalšího roku
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 38 zobrazení
milenavsetin
Chata Libušín, která byla v roce 1995 vyhlášena národní kulturní památkou, vážně utrpěla ničivým požárem na jaře v roce 2014 . V roce 2016 byly zahájeny kroky k její postupné obnově. Slavnostní znovuotevření chaty Libušín je plánované na začátek července tohoto roku.
Využila jsem hezkého jarního počasí a v pátek 24.4.2020, v době koronavirové, jsem si vyjela na Pustevny, abych se pokochala pohledem na obnovený Libušín. Určitě se ještě pracuje na vniřním vybavení a úpravy okolí, ale do otevření zbývají ještě víc jak dva měsíce.
Je to nádhera!!
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2020
  • 18 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jaroslavburda
Neatus picipes - Brouk z celosvětově rozšířené čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae), zahrnující více než 18 000 druhů. V ČR a SR jich bylo zjištěno něco přes stovku v 5 podčeledích. Neatus picipes (aktuálně nemá české jméno), patří mezi vzácnější brouky. Už v roce 1899 o Tenebrio picipes (synonymum - Potemník černonohý) Josef Kliment píše "V trouchu starých stromů. Dosti vzácný.". V roce 2005 figuroval v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky v kategorii NT, tedy: téměř ohrožený - druh, který prozatím neřadíme mezi druhy kriticky ohrožené, ohrožené nebo zranitelné, ale je blízko této klasifikaci, nebo bude pravděpodobně do jedné z těchto kategorií zařazen již v blízké budoucnosti. Ve stejném seznamu, který sestavil v roce 2017 Radek Hejda, Jan Farkač a Karel Chobot, se nachází ve stejné kategorii.

V zoologickém klíči Brouci čeledi potemníkovití střední Evropy (V. Novák, 2014) se můžeme dočíst o pohlavním dimorfizmu rodu Neatus: "Přední holeně samce jsou na vnější straně jemně prohnuté, samice má přední holeně rovné." - což mě vede k závěru, že na snímcích je samec. Potemník Neatus picipes je na první pohled velmi podobný potemníkovi moučnému (Tenebrio molitor), proto děkuji entomologovi panu Trnkovi za pomoc s determinací.

Profesor Josef Kliment o Neatus picipes píše: "Potemník černonohý (Tenebrio picipes) - 12-14 mm. Temně smolohnědý, málo lesklý, vespod a na nohou obyčejně světlejší. Štít o polovinu délky širší, do předu i na zad stejnoměrně zúžený, z každé strany na zádi lehce chobotnatý, s pravoúhlými rohy a plošinou velmi jemně, ze stran hruběji tečkovanou. Krovky dvakrát delší šířky, jemně tečkovaně proužkované, s mezirýžími plochými, jemně tečkovanými."

V novější literatuře se dočteme o potemníkovi například v Brouci České a Slovenské republiky, kde Karel Hůrka uvádí: "Lesklý, tmavě hnědý, 12-16 mm velký, protáhlý druh, s příčným štítem a dozadu se rozšiřujícími krovkami. Holeně předních nohou má jen velmi mírně zakřivené. Brouk i larva se vyskytují v trouchu a pod kůrou starých dubů a jiných listnatých stromů, včetně ovocných," dále o čeledi potemníkovitých píše: "Druhy této čeledi jsou často teplo a suchomilné, aktivní za soumraku a v noci. Kromě stepních a pouštních biotopů obývají i trouchnivějící dřevo, stromové houby, žijí pod odumřelou kůrou jehličnatých i listnatých stromů, pod slámou, v hnízdech ptáků a savců i synantropně jako škůdci potravin."

Zajímavou informaci o vztahu potemníka a vhodného biotopu, ve kterém se vyvíjí, jsem našel v publikaci Mrtvé dřevo plné života: Jak v zahradě vytvořit přírodní prostředí, kde se píše: "Pojmem "pralesní relikt" lze označit takové druhy xylofágních brouků, které mají zvláště vysoké požadavky na kvalitu mrtvého dřeva v různých stupních rozkladu. jako xylobionty pak označujeme druhy brouků, kteří žijí výhradně ve dřevě. Náleží k nim kupříkladu tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) či potemní (Neatus picipes) z čeledi Tenebrionidae. Mimořádně cenné je pro tyto brouky dřevo prohřáté sluncem, silné kmeny a doupné stromy. Významné také je, aby zde bylo zastoupeno dřevo ve všech fázích rozkladu, od mírně proschlých, ještě živých stromů až po zcela zpráchnivělé zbytky kmenů. Taková stanoviště často přetrvávají stovky let a bývají pozůstatkem vypásaných lesů. Výskyt reliktních pralesních brouků je jedním z měřítek kvality životního prostředí."

Jablonec nad Nisou, zahrada
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.3.2020
  • 36 zobrazení
kamila1947
Kostelec nad Orlicí je malebné, čisté městečko na Divoké Orlici v Královéhradeckém kraji, cca 6.000 obyvatel, se zámkem a rozlehlým parkem rodu Kinských.
Žije zde hrabě František Kinský nar.r.1947 s manželkou Martinou, po restituci zámek rekonstruoval, od r.2010 je zastupitelem Královehradeckého kraje a od r.2014 starostou městečka.
Bledule vysázela v parku jeho babička a daří se jim skvěla.
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 5.3.2020
  • 202 zobrazení
polipoli
Rozhledna Špulka se nachází nedaleko vsi Lbosín (asi 13 km východně od Benešova u Prahy). Byla otevřena v roce 2014 a získala prvenství v anketě vyhlášené Klubem přátel rozhleden „Rozhledna roku 2014”.

GPS: https://www.alltrails.com/explore/recording/activity-4607117964-13e5ebb
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.3.2020
  • 20 zobrazení
mgbernartice
2014 a mladší - 2. místo - Fořtová Tereza
2013 - 2. místo - Ptaszniková Anna, 3. místo - Klasnová Michaela
2012 - 6. místo - Rokosová Zuzana
Kadetky mladší - 9. místo - Staňková Sofie
Juniorky - 2. místo - Petříková Valentýna
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2019/2020
  • 219 zobrazení
mamisek03
Technické muzeum vzniklo v roce 2014 jako projev party nadšenců.Hlavní myšlenkou je prezentovat lidem možnost techniky a vzbuzovat tak jejich zájem o techniku obecně,za každým výrobkem stojí desítky i stovky hodin práce,dřiny a potu.Muzeum má 4 pavilovy,které jsou takových " výrobků" plné.
Pavilon A auta,motorky či kola různého data výroby,pavilov D legendární a unikátní automobilové skvosty + jedinečná sbírka Rolls-Royce napříč 20 tým stoletím,pavilon B průmyslová historie Liberce,pavilon C tramvajová a autobusová doprava,historické modely tramvají z první poloviny minulého století.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2019/2020
  • 13 zobrazení
petule-28
Hřebec A1/1, narozen 9. 6. 2014. Je to první potomek po našem hřebci A1/1 Rockhill, z matky: Daniela po: Bully Pulpit (USA).
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2020
  • 38 zobrazení
sachypravonin08
Regionální žákovská liga po letech ve Vlašimi. #sachy#sachypravonin#turnaj#ržl
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2020
  • 13 zobrazení
sachypravonin08
Tým TJ Spartak Vlašim.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 15 zobrazení
ruleta
URBEX - jen pokus o URBEX (http://urbex.cz/2014/05/tschinkelova-vila-detska-lecebna-s-temnou-povesti/)
https://www.youtube.com/watch?v=JksKsYvZB5o
URBEX PÍŠE: Z původní slávy i podoby Lesního zámečku, známého také jako Dětská psychiatrická léčebna, zbylo do dnešních dnů jen málo. Výstavná vila z druhé poloviny devatenáctého století, stojící na vyvýšeném zalesněném ostrůvku uprostřed Dubí v severních Čechách, už třicet let chátrá.
Historie Psychiatrické léčebny v Dubí sahá do roku 1865, podle informací z archivu se dá předpokládat, že v té době sloužila jako reprezentativní budova továrníka Antona Tschinkela, který byl výrobcem porcelánu, soudků a zakladatel klimatických lázní. Dopadla však na něj krize osmdesátých let a zkrachoval, poté jeho majetek přešel do konkurzu.
O využití vily do roku 1923 neříká archiv nic. Za okupace pak zotavovna sloužila jako škola. Po válce zde fungovala dětská ozdravovna pro nemocné tuberkulózou, ve které od roku 1952 působil profesor Mudr. Jan Pfeiffer, dnes znám také jako zakladatel moderní neurofyziologické rehabilitace. Přítomnost takové budovy v lázeňském městě vyvolávala obavy. Za zajímavost proto stojí, že byla zřízena místní vyhláška, která určovala, že pacienti se smí zdržovat pouze v budově a v prostorách zahrady. Nesměla totiž být ohrožena návštěvnost lázní. V té době byla pro léčebné účely vyhrazena krom hlavní – vilové – budovy ještě jedna, vedená jako karanténa. Jednalo se o menší jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu, vybavenou několika místnostmi, propojenými dlouhou chodbou. Dnes je tato stavba, stejně jako hlavní budova, v havarijním stavu.

Na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o plnění plánu sítě zdravotnických lůžkových zařízení byla léčebna TBC v první polovině roku 1957 přestavěna na dětskou psychiatrickou léčebnu (úprava pokojů, zazdění některých dveří, rozšíření vodoinstalací, přidání umyvadel a van).

Počátkem šedesátých let začala v tomto ústavu práce s halucinogeny během psychoterapie. Užívané bylo LSD, které se v té době těšilo velkému medicínskému i společenskému zájmu. Diethylamid kyseliny lysergové poprvé vznikl v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmana v roce 1938 jako lék proti migréně. Do šedesátých let byl tento halucinogen hojně využíván při psychoterapiích, prováděných během léčby drogové závislosti, alkoholismu, schizofrenie, depresí a dětského autismu.

Propagátorem této léčby byl v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různých množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit.

V Dubí je na základě takové léčby zdokumentován případ odrostlého děvčátka, které „v půldruhém roce prožilo velký otřes – její matka se jí pokusila násilně zbavit života utopením. Pod vlivem LSD se na tuto příhodu rozpomnělo a začalo mluvit o strachu z vody a chovat se jako kojenec.“ Díky doprovodné péči lékařky údajně strach u děvčátka ustoupil do pozadí a dítě bylo schopné pochopit svou vlastní osobnost a uzdravit se. Po příchodu okupačních vojsk bylo LSD v medicíně zakázáno.

Status psychiatrického zařízení budovu neopouští ani následující roky, kdy zde bylo zřízeno středisko Psychologicko-psychiatrické praxe, využívající systémového přístupu k rodině. Dětské pacienty během jejich pobytu v léčebně doprovázel někdo z příbuzných. Přítomnost blízkého člověka měla vést k lepší adaptaci na prostředí a pozitivnějšímu přijímaní léčby. Rodinní příslušníci se tu zároveň školili pro vykonávání následné rodinné terapie doma.

V devadesátých letech byl areál léčebny shledán jako nedostačující a příliš nákladný na provoz. Pacienti proto byli přesunuti do zařízení v Hájí u Duchcova. Budova prodělala ještě následnou rekonstrukci, ale od té doby je prakticky nevyužitá. Navíc byla poškozena výbuchem v kotelně. Bývalá psychiatrická léčebna určena k prodeji za šest a půl milionu korun českých je od té doby v havarijním stavu. Zhroutily se střechy a podlahy. Typické točité schodiště, které prostupovalo všemi patry budovy je vážně narušeno a odpadávají z něj jednotlivé schody. Zdi praskají následkem zatékání, přesto je v některých částech – a zejména ve sklepení – dodnes patrné modrozelené vymalování stěn.

Dnes má opuštěná psychiatrická léčebna v Dubí zvláštní nádech tajemna z dob minulých a ponurou pověst. Co se tady doopravdy dělo s malými pacienty během výzkumu omamných látek? Nevíme. Desítky dokumentů z archivu byly po revoluci ztraceny a je jen dohadem, zda během běžné manipulace či záměrně. Podle některých informací se zde používalo nejen LSD, ale také aplikace elektrošoků. Takové postupy se používaly ve čtyřicátých a padesátých letech při léčbě homosexuality a nedá se vyloučit, že by je průkopničtí lékaři dřívější doby nevyužili i zde při léčbě různých duševních chorob. Ovšem, ani potvrdit.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 12.2.2020
  • 132 zobrazení
mattik
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2020
  • 61 zobrazení
sachypravonin08
V sezóně 2013/2014 skončil na prvním místě tým Spartaku Vlašim. Vojta Filip zde pomohl 5 body ze 7 možných. #sachy#sachypravonin#extraliga#vlašim
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2020
  • 13 zobrazení
gamarka
otec:
matka:
typ: pony
barva: černobílý strakáč

datum narození: 16. duben 2014
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2020
  • 12 zobrazení
nalyzich
  • 23.1.2020
  • 1 zobrazení
ivpoj
  • 22.1.2020
  • 96 zobrazení
monikash
Valérie Zawadská vyprávěla při svíčkách
V úterý 21. ledna se konalo další Posezení při svíčkách. Tentokrát v Zámeckém skleníku. Do nového Posezení si moderátorka Miroslava Krajíčková pozvala herečku a dabérku, jíž koluje slovensko-maďarsko-polsko-ukrajinsko-cikánská krev, Valérii Zawadskou, která se podělila s návštěvníky Skleníku o své zážitky a historky nejen z natáčení. Mohli jste se tak dozvědět o jejím dětství, které prožila ve Šternberku, Bruntálsku nebo Šumpersku, protože se rodiče často stěhovali. Divadlu se věnuje již od 12. let, kdy hrála krále v pohádce Sůl nad zlato, a to ne kvůli svému hlasu, ale své postavě a vztyčenému prstu. Ještě před tím se herečka svěřila, že začínala v maňáskovém divadle, ale protože jí chyběl přímý kontakt s divákem, tak toho záhy zanechala. Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku a po vystudování DAMU nastoupila do Západočeského divadla v Chebu a po 4 letech přešla do Městských divadel Pražských. Od roku 1994 je na volné noze. Paní Zawadská se rovněž přiznala, že sbírá slony. Prvního slona dostala od kolegyně Jitky Foltýnové a postupně se jí rozrostly na stádo čítající přes 1.700 slonů. Dokonce si je pojmenovala jmény dárců a dárkyň. Ale hned dodala: „Ale žádného mi už nedávejte.“.
V části zaměřené na dabing napřed paní Zawadská poděkovala lékařům, kteří ji před rokem odoperovali a zachránili hlasivky, díky kterým dnes mohla vůbec v Boskovicích vystoupit. Jako studentka začínala u Olgy Való spolu s několika spolužáky jako „křoví“. Postupně dostávala malé role až dosáhla svého vrcholu, kdy dabovala ve filmu Tenkrát na Západě Claudii Cardinal. Přiznala se moderátorce, že tento film si vybaví jako první, když je zmínka o dabingu. Pak to byly ještě seriály Ženatý se závazky a Dinasty, které dabovala pár dní po porodu.
Vyprávění na chvíli přerušila úvodní píseň právě z filmu Tenkrát na Západě v podání Věry Špinarové. Poté obě aktérky pokračovaly v otázce dabingu. Na přetřes se dostaly ceny Františka Filipovského. „První cenu v prvním ročníku získala Věra Galatíková. A v dalších několika letech jsem ji dostávala já,“ pochlubila se paní Zawadská. „Pak cenu zrušili a přesunuli ji pod TýTý, kterou jsem také několikrát vyhrála. Dokonce jsem jednou přeskočila i Karla Gotta.“
„Od roku 2014 už tolik nedabuješ, proč?“ zeptala se Miroslava Krajíčková. Paní Zawadská si postěžovala na nové podmínky v dabingu, které jí i několika dalším hercům nevyhovují a proto tehdy stávkovali. Také si postěžovala na nepřiměřené odměňování dabujících herců. Nyní už si vybírá, co a pro koho oddabuje.
Ke konci také přišly na řadu „veselé historky z natáčení“. Valérie Zawadská zavzpomínala na Věru Galatíkovou, která jí darovala popelníček a hrníček, aby se cítila v divadle jako doma. Také zavzpomínala na Četnické humoresky, kde se s ní splašil kůň. „Křičela jsem na štáb, kde to má brzdu? Když jsem pak po letech přijela do hřebčína, tak se mě pracovník, který zde stále pracoval, ptal, tak už víte, kde má kůň brzdu?“
Diváci se dozvěděli, že v současné době paní Zawadská namluvila několik audioknih, vystupuje v Divadle na Jezerce, v Divadle Radka Brzobohatého, pořádá besedy a vystupuje v několika projektech.
Na závěr přečetla Skácelovu báseň O plivání z mostu do vody. A odpověděla na několik dotazů.
Při svém vyprávění zmínila historku z natáčení Malého pitavala, kde hrála dívku v baru a jeden ze starších herců jí poslal panáka. Režisér Jaroslav Dudek neměl rád, když herci na place pili. Uviděl to a už ji do žádného filmu neobsadil. „A od té doby v práci nepiju,“ řekla paní Zawadská. A tak jí při poděkování donesl ředitel KZMB Oldřich Kovář nejen kytku, ale i panáčka, se slovy „Už máš po práci.“
více  Zavřít popis alba 
  • 21.1.2020
  • 186 zobrazení
gamarka
otec:
matka:
typ: pony
barva: černobílý strakáč

datum narození: 16. duben 2014
více  Zavřít popis alba 
  • 5.1.2020
  • 13 zobrazení
Reklama