Hledání: 24. - 29. 9. 2019 :: (Ne)známí sousedé: Babí léto v krásném Švábsku, Metzingensko a Augsburg, Německo

Pro dotaz 24. - 29. 9. 2019 :: (Ne)známí sousedé: Babí léto v krásném Švábsku, Metzingensko a Augsburg, Německo jsme našli 10 001 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
mala-liska
Po dvou letech jsme se zase podívali do Metzingenu. V tomto jihoněmeckém městě a jeho okolí žijí Přátelé přírody, s nimiž od roku 2012 pěstujeme vzájemné vztahy. Na cestu dlouhou více než 800 kilometrů jsme se vydali v úterý 24. září 2019 večer a do Olomouce jsme se vrátili na konci týdne. Na naší straně se účastnilo 19 českých (nejen olomouckých) a na straně domácích stejný počet metzingenských Přátel přírody/Naturfreunde. Stejně jako v minulých letech podpořily společné setkání Česko-německý fond budoucnosti a statutární město Olomouc, dopravu českých účastníků bezpečně zajišťoval minibus CK JV-Tour. K olomouckým Přátelům přírody, kteří mají s metzingenskými navázáno partnerství, se přidalo několik kolegů z liberecké skupiny spolku a dva hosté.

Více zde: https://www.malaliska.cz/news/drive-neznami-sousede-jsou-si-zase-o-neco-bliz-olomoucti-pratele-prirody-opet-zajeli-na-jih-nemecka-za-tamnimi-kolegy/
více  Zavřít popis alba 
  • 15.10.2019
  • 177 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
strfamily
The Lun olive groves represent a true oasis and one of the most scenic and beautiful corners of Pag. This area of wild olives, which covers 24 hectares of space, is the only one of its kind in the Adriatic Sea region and it has great botanical value. Due to its special characteristics, it was protected and proclaimed a botanical preserve in 1963.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 9.11.2020
  • 644 zobrazení
jura1972
První listopadovou sobotu i vzhledem k ohlášenému nádhernému počasí a očekávaným krásným výhledům nás devítičlenná skupinka vyrazila na sever Olomouckého kraje na přechod jižní části hřebene Rychlebských hor. Po rychlém a bezproblémovém přesunu rychlíky přes Olomouc na Ramzovou jsme po půl deváté vystartovali z Ramzovského sedla (763 m), abychom nejdříve vystoupali po červeném místním značení přes Klín (983 m) a rozcestí Nad Horním barem na nejvyšší vrchol Rychlebských hor, Smrk (1127 m) s vrcholovým rašeliništěm a poněkud podmáčeným terénem, ve kterém se před naším příchodem očividně povalovali divočáci, z jehož severozápadního úpatí se nám otevřely nádherné výhledy na protější Králický Sněžník (1423 m) s polskou Czarnou Gŕou (1204 m). Následně jsme přešli k rozcestí na státní hranici Smrk-hraničník, kde už od roku 2019 nestojí nouzový dřevěný přístřešek, a dále popošli po státní hranici k jihozápadu na další vyhlídkový bod Brousek (1115 m), z něhož jsme se mohli pokochat krásnými pohledy na masív Keprníku s Obřími skalami (1081 m), Šerákem (1351 m), Keprníkem (1423 m) a Vozkou (1377 m). Z Brousku jsme se vrátili na rozcestí Smrk-hraničník, z něhož jsme poté pokračovali po žluté TZ klasickou hřebenovkou Rychlebských hor na sever s občasnými výhledy do kdysi českého Kladského výběžku s neustálým klesáním a opětovným nabíráním výšky Rychlebských hor přes Klínový (965 m), nejvyšší vrchol Gór zlotých s řádným výšvihem a seběhem Kovadlinu (989 m), sedlo Peklo (847 m), Břidličný (945 m) a Pomezný (921 m) na zalesněný vrchol Špičáku (957 m). Na závěr jsme pak sestoupali po červené TZ ke skorošické hájovně a přešli přes Skorošice, kde se někteří ještě stihli občerstvit v menší hospůdce s koloniálem, se závěrečnými pěknými pohledy k Boží hoře s kostelíkem Panny Marie Bolestné do Žulové, kde byly vzhledem k současným omezujícím opatřením všechny podniky zavřené, tak jsem si aspoň před odjezdem vlaku zaběhl k atypickému kostelu svatého Josefa s válcovou věží a hezkým hřbitůvkem.
Celkem jsme za úžasného podzimního dne našlapali 24 kilometrů s převýšením kolem 800 metrů a už se těšíme, jak si někdy zase spravíme severní část tohoto pohoří s rozhlednou na Borůvkové hoře a městem Javorník s krásným zámkem na skalním ochozu.
Mapa: https://mapy.cz/s/pohahotusa
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 454 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
veradopitova
  • 5.11.2020
  • 161 zobrazení
adamautistickedetiamy
  • 3.11.2020
  • 167 zobrazení
crossway51
  • 1.11.2020
  • 24 zobrazení
bajth
  • 1.11.2020
  • 91 zobrazení
matest
Penzistor, Limetall
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 32 zobrazení
thuhien
  • 1.11.2020
  • 228 zobrazení
misulinka
  • 1.11.2020
  • 16 zobrazení
kct-trebic
  • 30.10.2020
  • 111 zobrazení
lenjessie
Ešte za rannej hmly sme vykročili od Čutkovskej priehrady Čutkovskou dolinou za sprievodu zurčiaceho Čutkovského potoka, ktorý nesie vodu až z Veľkej Fatry, kde pramení pod vrcholom kopca Šiprúň. Obklopovali nás nádherné stromy odeté v slabom jesennom šate, krásne ticho, ľudoprázdno a vzduch, ktorý sme dýchali, mi nádherne motal hlavu. Kráčali sme rezko, takže pri odbočke k Jeleniemu vodopádu sme boli do pol hodinky. Úsek k vodopádu je celkom výživný, takže sme sa mierne zadýchali. :-P Vedie spevneným chodníkom krásnym lesom, neskôr zelenou divočinou a kamenným chodníkom s brvnami, po ktorom tiekla voda. Jelení vodopád je pravostranným prítokom Čutkovského potoka zvanom Jelení potok. 24 metrov vysoký vodopád sa odborne nazýva deštrukčný, čo znamená, že v priebehu svojej existencie sa jeho výška i sklon pôsobením vody zmenšuje. Preliezla som s Gorkou okolie vodopádu, pofotila nádherné scenérie a vybrali sme sa opatrne naspäť.
Keď sme vychádzali z lesa, spoza hmly zrazu vykuklo slnko a krajina dostala opäť inú atmosféru. Jeho lúče nás sprevádzali ešte zopár kilometrov a energia z nich sa rozlievala nielen po kraji, ale i v nás.
Ešte pred koncom doliny som sa neplánovane (a na nemilé prekvapenie Rastíčka) rozhodla, že si vyšliapeme strmo do Sedla pod Vtáčnikom. Popravde, až do chvíle, kým sme na smerovníku zbadali tento názov, sme ani len netušili, že i tu sa nachádza nejaký Vtáčnik. :-) A tak sme v podstate vykročili do neznáma. A šliapali sme a šliapali, strmo nahor. Krajina bola nádherne divoká, za ostrou zákrutou sme vošli do hlbokého lesa a ja som ako odušu napredovala, poháňaná túžbou zazrieť výhľady. Z lesa som vyšla na lúky, kde som si oddýchla a počkala na Rastíčka. Gorka sa hneď chopila príležitosti a s hlavou sklonenou k zemi číhala a skúmala okolie. Neskôr som sa vybrala s Gorkou ďalej po cestičke, ktorá sa kľukatila bokom od nás do diaľky, až som prekvapene prišla priamo do Sedla pod Vtáčnikom. Tam sa mi otvorili ešte krajšie výhľady a moja radosť nemala konca kraja, keď som v diaľke zbadala tatranský Kriváň.
I čakala nás cesta naspäť. Pred koncom doliny, kde sme pôvodne odbočili smerom do Sedla pod Vtáčnikom, sme sa však vybrali až na jej úplný koniec. Drevenými mostíkmi a úsekom s niekoľkými schodmi zabezpečenými reťazami sme sa dostali k nádhernej úzkej rokline s názvom Tiesňava Za dierou. Vznikla silou vody Čutkovského potoka, ktorá si našla svoju cestu cez odolné vápencové a dolomitové podložie. Tento takmer 50 metrov dlhý kaňon sa stal domovom vzácnych druhov machov a papradí a okrem strmých skalných stien a žblnkotajúcej bystriny tu možno obdivovať malé vodopádiky tvorené vodou stekajúcou z vysokých skál.
Po návrate 6,1 km dlhou Čutkovskou dolinou naspäť, sme zakotvili v dedinke U dobrého pastiera, konkrétne v kolibe Richtárka, kde sme sa výborne najedli. A keďže sme boli hodinku od Vysokých Tatier, no nezájdite pozrieť priateľov do Tatranskej Lomnice a pozdraviť Kriváň, ktorému som kývala zo Sedla pod Vtáčnikom... ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 121 zobrazení
jura1972
V sobotu 24. října měl odbor KČT Uherské Hradiště pořádat pod vedením Jirky Půčka 25. ročník turistického přechodu „Vrcholy Chřibů“, ale jelikož byla akce vzhledem k momentálním omezujícím opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru oficiálně zrušena, prošla se nás po Chřibech v neděli po zamýšlené a trochu upravené trase desítka, už i z důvodu doporučení vládního nařízení, že máme v rámci utužení zdraví vyrážet do přírody. V odpoledních hodinách vyrazila do Chřibů skutečně spousta lidí a na parkovišti na rozcestí U Křížku na silnici spojující Vřesovice s Koračany se pomalu nedalo ani zaparkovat.
Vyrazili jsme v devět z Velehradu za mlhy, která ale začala postupně padat a od průchodu pod Holým kopcem už na nás začalo svítit krásně sluníčko. Nejdříve jsme se přehoupli po červené TZ, kde jsme u cesty našli i tři pravé hřiby, přes Nový dvůr na Chabaně, kde jsme zastavili u cca 200 let starého, 33 metrů vysokého sekvojce obrovského s obvodem kmenu 625 cm, téže mamutího stromu a nejmohutnějšího stromu na Zemi, v jehož sousedství vyrůstají od roku 2000 a následně ještě tři další stromy tohoto druhu původem ze Severní Ameriky. Z Chabaní jsme se opět přehoupli po červené TZ pod Břesteckou skálu, kde jsem po krátkém úprku do listnatého lesa během chviličky přihodil Jendovi do tašky osm dalších praváčků. Od hospody s otevřeným okénkem následoval nejprudší strk na trase, výstup po zelené TZ s krásnými zpětnými pohledy k Břestecké skále po skalnatém hřebínku do Čertova sedla, kde ve vyhlídkovém altánku momentálně končila noční bivak dvojice děvčat s psíkem. Ze sedla jsme ještě kousek vystoupali ke kapli svaté Barbory, kde bylo také živo, stejně jako pod Buchlovem na parkovišti u hospody U Špalka, kde jsme si dopřáli zastávku na občerstvení. Původně jsme zamýšleli přelézt i přes Holý kopec, ale sestup po mokrých skalách a stromech přes Ztracené zámky by mohl činit problémy, a tak jsme Holý kopec obešli po červené TZ přímo k altánu na rozcestí Na Pile, ze kterého jsme dále po červené TZ vystoupali přes rozcestí Pod Ocáskem na Kazatelnu a pokochali se pohledy směrem k Cimburku, Koryčanské přehradě a Stříleckému hradu. Od Kazatelny jsme seběhli ke studánce U Mísy a přešli ke skalnímu útvaru Kozel, kolem něhož byli sroceni příchozí a obdivovali výkony lezců skalním komínem či po dosti mokré stěně na vrchol. Od Kozla jsme přešli na rozcestí U Křížku, kde jsme se stočili k jihu a přešli na horu Svatého Klimenta s kaplí, ze které jsme seběhli ke Gorazdově studánce a neznačeně přešli kolem Čertovy skály a místa leteckého neštěstí v roce 1947 k Zikmundově skále, nádhernému místu, odkud lze běžně krásně vzhlížet k Buchlovu, ovšem k nastupujícímu večernímu oparu jsme už takové štěstí neměli. Na závěr jsme hustým lesem sestoupali na cyklostezku od Ocásku nad ranč Vlčák a kolem Mynářova nepovoleného rybníku seběhli do Osvětiman, kde jsme se zastavili na 29 kilometrech.
Opět jsme prožili ve Chřibech nádherný den a už se těšíme na sobotu 7. listopadu, kdy si sem uděláme opět výlet v rámci oblíbené Vřesovické stovky po upravené trase se zakončením na turistické základně KT NOHA.
Mapa: https://mapy.cz/s/puzumazesu
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 294 zobrazení
vlkfr
  • 26.10.2020
  • 198 zobrazení
Reklama