Hledání: 40. Zlatá řeka 8.-10.10. 2010

Pro dotaz 40. Zlatá řeka 8.-10.10. 2010 jsme našli 14 000 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

proradostsedm
Nejen pro znalce Harryho Pottera doporučuji celý text kliknutím na záložku "O albu". ;-)

Druhá fotka v pořadí vznikla zastavením cestou tam asi 40 km daleko a několik set metrů níže. Je na ni krásně vidět dle nadmořské výšky ke ještě nemrzlo a kousek výše už ano.

Minule se závěrečných cca 5 km k parkovišti dojíždělo na sněhu posypaném štěrkem a v pohodě. Tentokrát to bylo po ledu, též ošetřeném štěrkem, ale v zatáčce to dvakrát malinko "ujelo".

U této fotky nutné doplnit, že vznikla pod korunami vysokých stromů a okolo bylo patrné, že veverka čiperka hodovala dlouho.
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785802

Kdo viděl Harryho Pottera, kouzlo:"Lumos Maxima" nepřekvapí. ;-)
Pro lepší efekt při prohlížení použít šipky několikrát tam a zpět. :-D
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785806
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785808

Na nástupišti 9 3/4 jsem byl, na focení je dlouhá fronta, ale stojí za to si ji vystát. ;-) Projít není jen tak - viz slečna na poslední fotce.
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785917
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785919

Turistická výbava bude doplněna o zimní sluneční brýle (měl jsem minule, tentokrát nevzal a na chvíli by se šikly) a nesmeky. Jak silnice tak turistická cesta byla často "sklinka". Uklouzlo bambiliónkrát, pád žádný, jedna vrtule/vývrtka na hranici odporoučení se na zem. Potkal jsem desítky lidí z Čech a Polska. Ti druzí měli nesmeky daleko častěji.

Když jsem začal jezdit na otočku do Krkonoš, přání bylo vidět pramen Labe. První návštěva dala zabrat, druhá též (druhý den jsem cítil kyčle, svaly v pohodě), třetí byla již trénink a před čtvrtou jsem se si řekl, že to dám. Celkově to bylo 16,7 km za 5:22 hod. Průměrná rychlost 3,1 km a převýšení nahoru a dolů 698 metrů. Celková únava ano, svaly v podohě, více dalo zabrat vyrovnávání balancu proti pádům než vzdálenostní a výškové kilometry.

Fičelo od Polska / severu a podle toho byla námraza jen na tamní straně. K náhledu tůdlevá:
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785812

I když jsem se mohl zašprcnout na focení u Labského vodopádu či Pančavského, vyplatilo se jít nejprve na cíl cesty a když zbyde čas, pak ostatní. I tak jsem cestou tam pár fotek cvakl, ale moc jsem se nezdržoval, neb by nevznikly špica fotky. S modrou oblohou. A úvodní fotku a druhou s postavou - vlastní Sněžné jámy jsem stihl v dané viditelnosti jen dvě. Za pár minut se od Polska nahrnula mlha a bylo "vymalováno" / po výhledech. Viz následující ukázka dvou fotek.

Fotka na stejném místě v krátkém časovém rozmezí. Najdi 10 rozdílů.
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785838
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785861

Místo Ďáblova kazatelna jsem do fotky vložil jen Kazatelna. Matně si vzpomínám, že jsem tam na jedné ceduli viděl Krakonošova kazatelna. Možná se mi to jen zdálo a viděl jsem vlčí mlhu. Rád se tam kuknu znova s popojitím více na východ. To má smysl je když bude dobrá viditelnost a výhledy budou stát za to. Uvidíme další sobotu. ;-)

Zde se slečna na fotce uprostřed v předklonu nesnaží předvádět letadlo (zelený batoh, roztažené ruce). Opravdu to klouzalo. :-D
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785870

Vpravo dole parkoviště Horní Mísečky:
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785873

Zde je trasa:
https://mapy.cz/s/curefaboce
.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou neděli
  • 89 zobrazení
odskucaku
  • minulou neděli
  • 85 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vikimirka
  • minulou neděli
  • 70 zobrazení
hory200
Po roce se opět v parčíku vedle náměstí T.G. Masaryka oběvil krásný Krkonošský pohádkový betlem. Tvůrce betlemu Pavel Tryzna se inspiroval postavami krkonošské historie. Můžete zde spatřit mapříklad hraběte Morzína s chotí, Krakonoše, muzikanty, babku s nůší, pivovarského kočího a mnoho další z vice než 40 soch. Poprvé Pavel Tryzna představil sochu Kryštofa z Gendorfu, který se zasloužil o povíšení Vrchlabí na město a zbudování vrchlabského zámku.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 95 zobrazení
lotusesprit
Hrad u Hvězdy - Po hradu, jehož zbytky stojí severně od obce Hvězda se v písemných pramenech nedochovaly žádné zmínky. Nevíme ani, jak se hrad jmenoval – místní jména Hrada či Loupežný zámek jsou mnohem mladšího původu. Teprve nedávné výzkumy F. Gabriela aj. Panáčka zařadily na základě hmotných nálezů založení hradu do první poloviny 13. století a dovolily jej se značnou dávkou pravděpodobnosti ztotožnit s dosud nelokalizovaným ronovským hradem Frýdlant. Ten je poprvé zmíněn v přídomku pánů z Frýdlantu roku 1257. Hrad byl využíván pravděpodobně do druhé dekády 14.století, poté byl opuštěn. Pro stavbu hradu byl vybrán pískovcový blok tvořící severní konec 250 m dlouhého členitého skalního hřebene. Skála se rozpadá do dvou úrovní s výškovým rozdílem cca 4 metry. Celou plochu centrálního suku zaujala jediná stavba pravděpodobně věžovitého charakteru. Po předpokládané věži u nás značně neobvyklého šestiúhelníkového půdorysu se dochovaly pouze dražé, čili spáry vysekané do skály, které měly v pískovcovém masivu ukotvit celou stavbu. Šířka dražé kolísá od cca 40 do cca 80 cm, hloubka pak dosahuje až 60 cm. Nedochovaly se v nich však žádné zbytky, které by dovolovaly rozhodnout, zda byla stavba dřevěná, hrázděná či kamenná. Bez ohledu na použitý materiál byla stavba vzhledem k vnitřnímu průměru cca 6 metrů použitelná k obývání. Kolem této centrální budovy na převýšeném suku byly ze tří stran nalezeny stopy stavební činnosti. Od jihozápadu byla k suku přilepena rozlehlá zřejmě zalomená stavba s minimálně přízemím na vnější straně provedeným z kamene, což dokládá ve skále vytesaná základová spára o šíři kolem 1,5 metru. Téměř po celém obvodu nižšího patra jádro chránila zděná hradba široká 1,5 metru, z níž se kromě stop ve skále dochovaly pouze nepatrné zbytky zdiva na severovýchodě.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 67 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jawag
Při našem posledním výletu do Slavoňova jsme objevili krásnou starou ovocnou alej. A tak jsme se tam vypravili znova, abychom si přivezli "pár" jablek /na štrůdly, křížaly, jen tak na chroupání/. Když si uvědomím, že se jablka prodávají kolem 40 Kč za kilo,tak jsme ušetřeli tak tisícovku!
No a po "práci" následovala chvilka toulání - přes poutní místo Rokole do Nového Hrádku - na Frymburk /kde jsou ty časy dětských her v jeho zdech?/ a na kopec Šibeník, kde se z tubusu bývalé větrné elektrárny buduje nová rozhledna.Na chvíli vykouklo i sluníčko a výhledy odtud byly kouzelné!
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 17.11.2020
  • 70 zobrazení
seal7777
  • 17.11.2020
  • 182 zobrazení
jura1972
V úterý 17. listopadu na státní svátek boje za svobodu a demokracii jsme vyrazili opět na sever do oblasti, kde se stýká historická hranice Čech, Moravy a Slezska, s cílem zdolat vrchol 123 metrů vysokého Králického Sněžníku. Předpověď nebyla zcela ideální, nahlášeno bylo přes celý den převážně zataženo, a tentokrát to meteorologům skutečně vyšlo, sluneční paprsky se na nás usmáli až k pozdnímu odpoledni při sestupu z Klepáče.
Jelikož nad ránem navíc pršelo, přesunuli jsme se ještě v 14-členné skupince ze Starého Města pod Sněžníkem autobusem do Stříbrnic, ze kterých jsme vlastní výstup zahájili. Hned na začátku nás čekalo na rozehřátí počáteční nabrání výšky a výstup po žluté TZ k chatě Návrší, kde jsme se potkali s další skupinkou včetně dětí a dvou psíků, kteří nepohrdli koupelí ve studené vodě vytékající z pramene před chatou do vany suplující bazén. Poté jsme za mlhy po zpevněné svážnici a červené TZ vcelku pohodlně vystoupali přes rozcestí Nad Adéliným pramenem a Pod Ludmilou do sedla Stříbrnické (1210 m), odkud jsme již po vrcholovém hraničním hřebenu kolem chaty horské služby Franciska vystoupali k sošce slůněte a pramenu Moravy a nakonec vystoupali na vrchol Králického Sněžníku (1423 m), kde jsme se však za docela husté mlhy příliš nezdržovali a po nezbytném nafocení sestoupali po zelené TZ k polské chatě Zbigniewa Fastnachta na Sněžníku (1210 m). Chata byla otevřena i s výdejním okénkem a chvíle na ohřátí a převlečení do sucha přišla určitě vhod, s Kamilem jsme si dopřáli v přepočtu za 90 Kč kwašnicu (po našem zelňačku) s chlebem, někteří zase ochutnali lahvové pivo polské produkce či broumovského Opata za 75 Kč. V 12:15 následoval odchod a postupovali jsme dále po hraničním hřebenu a zelené TZ, když se nám navíc trochu rozpršelo, výstupem na Malý Sněžník (1327 m), přechod na Hraniční skály či polsky Goworek (1320 m) a padákem do sedla Puchača (1105 m), kde jsme se u altánku přímo na státní hranici zastavili chvíli na svačinku. Ze sedla pak následoval výstup na vrchol Puchače nebo taky Hleďsebe (1190 m) a přechod na Klepý či Klepáč, polsky Trojmórski Wierch (1144 m), horu unikátní tím, že její svahy náleží do 3 úmoří – Severního, Baltského a Černého moře. Od roku 2010 zde také stojí 22 metrů vysoká dřevěná rozhledna, ovšem její stav je po 10 letech provozu havarijní, takže je momentálně uzavřena a čeká na nezbytnou opravu. Z Klepého jsme pak začali klesat k turistickému přechodu Horní Morava/Jodlów a konečně nás zalily sluneční paprsky, a tak jsme se během přechodu přes Jelení vrch (936 m) a následný sestup po loukách nad Potoczek mohli při zapadajícím slunci kochat pohledy na protější hřeben Bukové hory a Suchého vrchu či na klášter Hora Matka Boží nad Dolní Hedčí u Králíků a nejvyšší horu Hanušovické vrchoviny Jeřáb. Od státní hranice jsme přes rozcestí U Křížku sestoupali do Horní Lipky, ze které jsme kolem krásných chalup a kostela svaté Anny přešli po silnici již za setmění na zastávku do Prostřední Lipky, kde jsme ještě dobrých 40 minut vyčkali na příjezd osobního vlaku do Hanušovic.
Přestože nám to tentokrát s výhledy nevyšlo, i zamlžené počasí mělo svou romantiku a rádi se do tohoto pěkného kraje opět vrátíme. Celkem 28 kilometrů s převýšením 1100 metrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/pevesedere ; http://www.cykloserver.cz/f/3129276716/
více  Zavřít popis alba 
  • letos v listopadu
  • 83 zobrazení
michaelkasny
#Běžecký krosový závod na 8,2 km. 1. místo v kategorii ženy do 40 let.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2020
  • 551 zobrazení
papetr
  • letos v listopadu
  • 12 zobrazení
marsih
Mlha v celé zpč. kraji, ale o 40 km dále krásně.
(8.11.2020)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 61 zobrazení
lotusesprit
Pivovarská štola - Na jihozápadě vybíhá ke Cvikovu skalnatý hřbítek, na jehož jižním úpatí je ve skále vytesaný starý sklep. Tvoří jej dvě asi 40 m dlouhé rovnoběžné hlavní chodby, uprostřed vzájemně propojené další chodbou. Sklep byl patrně vytesán jako podzemní kryt někdy před koncem 2. světové války a zůstal nedokončen. Údajně se zde pak ukrývali členové místní odbojové skupiny Waltro.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2020
  • 49 zobrazení
ikub
Traduje se, že Vojtěch Kopic těžce nesl obsazení republiky a svůj vzdor ventiloval ve skalách za statkem. Nebyl sochař, nosil s sebou jen to, s čím se naučil zacházet při opravách chalupy: krumpáč, špičák, paličku. S nimi ale dokázal vytvořit pozoruhodně jemné reliéfy, které v pískovcích Hruboskalska vznikaly od 40. let 20. století až do jeho smrti v roce 1978.
Začal tradičně, svatým Václavem, postupně pak přidával další postavy. Přemysla Oráče, Cyrila a Metoděje, Husa, Komenského, Žižku, Havlíčka, Šemíka s Horymírem, kterému v letu vlají vlasy, Jánošíka, partyzána, lidickou matku, jelena, muflona, Bruncvíkova lva… Ale je tu také husitský král Jiří z Poděbrad, k němuž vytesal: „Kdo chce vyhověti všem, nevyhoví nikomu“, a amorek s připraveným šípem a varováním: „Každého trefím!“
Vojtěch Kopic se do Českého ráje přiženil v roce 1932 z rodného Havlíčkova Brodu. Roubenka z 18. století, někdy také nazývaná Jirošova rychta, se stala jeho domovem na téměř 50 let a její okolí útočištěm před temnými událostmi druhé poloviny 20. století, proti nimž Kopic bojoval po svém.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 82 zobrazení
kholaci
Chudkynovi napadlo vyrazit někam pocourat a celkem se trefili mě i Marťasoj do termínu i do chtěné lokality. Tanvaldská Kamenice hýří na podzim barvami a po deštích tam bývá i dost vody, tak proč se tam nepodívat? Nechali jsme doma Michalu odpočívat a vyrazili ve třech (já, Martin a Jessie) autem směr sever. Těch 60 kiláků jsme zvládli i díky měnší hustotě provozu za necelých 40 minut. Plechového oře jsme zanechali v Haraticích u mostu, kde už na nás čekali Chudkyni. Vyrazili jsme šedivým počasím po proudu divočící říčky k prvnímu cíli. Tím byl prima flek pod skálou. Cestou se Jessie krásně vykoupala v hluboké bahnité kaluži, my se krásně zpotili cestou do kopce a byli jsme tam. Rozdělat oheň bylo dílem okamžiku. Martin si při výpravě za březovou kůrou šikovně zaříznul ukazovák, takže bylo i o adrenalin vystaráno. Ája mu to ale s Chudkynem pěkně ošetřili, takže mu nakonec i ta topinka na Vojtův způsob šmakovala. Pekly se i špekáčky, vařil čaj a polívka. Zapili jsme to lahváčem z Rakovníka, poklidili, pobalili a mohlo se vyrazit dál. Cesta do Návarova po proudu řeky je sice krátká, ale členitá a fakt pěkná. V Návarově jsme se u zavřené Rusalky rozhodli vrátit se zpět po svých a vzali to kolem zámku až k pastvinám, kde se nám naskytla možnost odpočinku v pěšorestu v místech zvaných V hořením kole. Snědli jsme zbytky zásob, dopili zbytky pitiva, někdo si zastřílel z Martinova praku a mohlo se vyrazit na závěrečný sestup zpět k říčce a k autům. Tam jsme se po skoro desetikilometrové pohodové túře s nepatrným převýšením cca 300 metrů rozloučili a se soumrakem vyrazili k domovům... Pěkná procházka přírodou to byla. A pro případné rejpaly - vládní nařízení jsme skoro neporušili. Jsme v příbuzenském vztahu, všichni pečbuřti tělěm i duší :-).
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2020
  • 88 zobrazení
defenger
2020 10 29. - Cestou i necestou, podzimní Pálavou:

Barvy letošního podzimu a pracovní volno mne vylákaly v výletu na mé milované Pavlovské vrchy.
Ranním busem jsem dorazil do Pavlova a vyrazil na první z míst, kde jsem jeěte nebyl a to
archeostezku vedoucí z Archeoparku do Věstonic.

Bohužel stezka teměř neznačená, zpočátku i obtižně schůdná po deštích, tak musela pomoci navigace,
ale dobře jsem pak trefil známou Boži muku nad Pavlovem. Pokračuji po archeostezce a zastavuji se u
infopanelů, popisující dávné nálezy archologů v této lokalitě. Zastavim se u sochy Pálavského anděla lásky.

Pak se vracím a strmě stoupám ke zřícenině Divčích hradů. Cestou pcituji prvnikapky deště, ktery mě už bude
doprovázet po většinu dne (naštěstí jsem do špatného počasí vybaven). Na hradě zjištuji první novinky:
Hezký malovaný kaminek, fixem napasané vyznání lásky na hraním okně, zámečky lásky na zábradlí a také podivné
dřevěné kolo, jehož učel je mi záhadou. Zatím nikoho nepotkávam, takže jsem lehce v šoku, když se náhle vynoří
ztepilá bezkyně, jenž rychle mizí cestou k vrcholu.

Pokračuji k vrcholu Děvin, kde se pokochám vyhledy všemi směry, ale i výkopy sloužíci k uložení kabelu vysokého
napětí, jenž mají nahradit příslušné stožáry, hyzdící krajinu už od 40.let 20.st. Projdu okolo kamenného Strážce
střežícího strmou Soutěsku (s letmou vzpominkou na dávné časy, kdy jsme tudy projižděli k vrcholu s nakladními auty).

Po vydechnuti na upatí kopce, se opět škrábu na další vrchol. Podivat i nafotit rozhledy z místa, kde kdysi stával
hrad Neuhaus. Bohužel i zde jsou pozůstatky vandalismu, v odobě ohniště s rožněm. V cestě pokračuji po upatí kopce
Homola, kolem skalního města Martinka, okolo bývalých lomů, až ke zřícenině kaple Svatého Antońina (zde se mi podaří
i náhlý pád, naštestí bez poškození techniky či zdraví).

Přede mnou je již obec Kentnice, kterou elegantně obejdu a za doproodu toulavého psa (nejspíš ten samý, co minule)
jdu za pozůstatky Sirotčího hrádku. Zde prvně potkávám další turisty, kterých je až moc... Příjemným zjištěním je
nová infotabule, se zobrazením původní podoby hradu. Přejdu přes Stolovou horu, kde nechráněn, čelím nejhorší změně
počasí tohoto dne. Sestoupím k hlavní silnici, kde vyhlížím odbočení na polní cestu k Mandloňové aleji.

Díky navigaci nacházím téměř neviditelnou cestu mezi poli a po chvíli i začátek Mandlové aleje, vysázené k 30. výročí
Sametové revoluce. Se zájmem si čtu cedulky, zde umístěné, s různým věnováním. Alej vede až k areálu bývalých kasáren,
tam pokračuji přes místní zahrádkářskou kolii (zde jsem asi také ještě nebyl). Opět přijdu k hlavní silnici, za kterou
se rozhodnu k průzkumu lesní cesty okolo známého zatopeného lomu (Rezervace Janičův vrch).

Jsem na okraji města Mikulov a již se stmívá. proto vynechám přechod Svatého kopečku a vyrazím dolekopcem k vlakovému nádraží. Díky milosrdnému přítmí, nikdo nevidí mé zablácené maskáče, které sundám až na peronu, kde také ukryji mačetu do batohu.

Shrnutí:
Kolik jsem ušel km nevím, Garminu došly baterie a v dešti jsem je měnit nechtěl. Ale nevadí, výlet jsem si užil
bez ohledu na počasí a poznal další nová místa. Lékárnička nepoužita, mačeta jen jednou. (7-18h).

Fotky:
https://defenger.rajce.idnes.cz/2020_10_29._-_Cestou_i_necestou%2C_podzimni_Palavou/
.
Video:
2010 10 29 - podzimní Pálavou 1. VIDEO: https://youtu.be/4MxhyG0FQ9w

2010 10 29 - podzimní Pálavou 2. VIDEO: https://youtu.be/CQ0fQLI-Sj4

2010 10 29 - podzimní Pálavou 3. VIDEO: https://youtu.be/bnVhRLAh9xc
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 137 zobrazení
josef49
Při umývání skleníku jsme zjistili, že sponky, které zajišťují desky makrolonu na střeše jsou zrezivělé a je nutno provést jejich výměnu. Na stránkách dodavatele skleníku jsem zjistil, že jedna sponka systému Clips stojí 7,-Kč. Zatím jich potřebuji jen 40 ks. Na celém skleníku je jich přes 200 ks. Po čase zas sponky zrezivějí, a proto jsem se rozhodl, že si je udělám z nerezového plechu. Přes zimu bude dost času si je udělat všechny pro celkovou výměnu, zvlášť když zhotovení jednoho kusu je otázka minuty.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 33 zobrazení
inana
  • 24.10.2020
  • 56 zobrazení
haranti1
Marie Terezie z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a českou. V habsburské monarchii vládla v letech 1740 až 1780. Během své vlády reformovala státní správu, armádu či školství. Všeobecným školním řádem, který byl vydaný roku 1774, zavedla panovnice mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky. Na osvícenské reformy posléze navázal syn panovnice Josef II.

Marie Terezie usedla na trůn 20.10.1740, pomník byl odhalem k tomuto datu.
Od 22.10.2020 Vláda uzavřela maloobchod a služby, omezila pohyb na nákup a práci.
ČR k dnešnímu dni má 193 946 potvrzených případů a 1 619 úmrtí, svět má 40 425 663 potvrzených a 1 118 635 úmrtí.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 21.10.2020
  • 66 zobrazení
Reklama