Hledání

Hřbitov leží asi 800 m severně od náměstí T. G. Masaryka v Mahenově ulici.
Založen byl v první polovině 17. století, pravděpodobně ještě před rokem 1643.
Na nepravidelné převýšené ploše 7136 m2 se dochovalo přibližně 400 náhrobků barokních, klasicistních i novodobých. Dnes je hřbitov torzem toho původního. Původně zde bylo osmnáct stovek náhrobků a z historických pramenů je doloženo, že zde bylo šest náhrobků rabínů. Z nich se dochoval pouze jeden. Zdejší barokní náhrobky se podobají náhrobkům z Mikulova a nejstarší náhrobek je z roku 1713. Na kamenech vidíme bohatší plastickou výzdobu, někde s reliéfní symbolikou ve vztahu k zemřelému a s hebrejským textem. Zvláštností je náhrobek ve tvaru sarkofágu.
V severovýchodní části se nachází novorenesanční hrobka Ignaze Kuffnera (Kuffnerové vlastnili zdejší cukrovar).
Je zde také kámen Ester Kuffnerové – jediný na hřbitově v jazyce jidiš.
V 80. letech 20. století došlo k částečné likvidaci hřbitova a podstatná část náhrobků byla odvezena.
Součástí hřbitova je i architektonicky cenná obřadní síň od vídeňského architekta Franze Neumanna (1844-1905) z roku 1892. Síň, hrobnický domek i ohrazení hřbitova jsou postaveny z režného zdiva a glazovaných tvarovek z cihelny a keramičky v nedaleké Poštorné, která patřila rodu Lichtenštejnů.
První písemná zmínka o Židech v Břeclavi pochází z 15. století, o sto let později už zde existovala početná židovská obec se synagogou a hřbitovem. Komunita přestala existovat v roce 1938.
Rodiny zemřelých Židů, jejichž hroby byly v 80. letech 20. století zničeny, připomíná pamětní deska na obřadní síni, kterou věnoval břeclavský rodák Hanuš Wiegl.
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka ČR.

DOVOLENÁ 2014