Hledání

1 089 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pavelct
Fotoreport z našeho, tradičně prodlouženého, pobytu na Bučnici v penzionu Podskalí www.podskali.cz v rámci závodu MTB Rallye Sudety v Teplicích nad Metují. Zase to byla kombinace ježdění na kole po Broumovsku a pěší toulání po zdejších skalních zákoutích. Novinkou byla návštěva (už dlouho před tím plánovaná) nedostavěné podzemní továrny "Osówka", budované německou armádou během 2. světové války - www.osowka.pl
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 25 zobrazení
  • 2
lesykrnov
Celostátní svaz farmářů a vlastníků lesa - MTK, byl založen po ruské revoluci v roce 1917. Zastupuje své členy při jednáních s odběrateli a dohlížejí na dodržování pravidel trvalé udržitelnosti. Toto sdružení komunikuje s politiky a lobuje za zájmy svých členů. Má i svojí kancelář v Bruselu, kde také zastupuje zájmy svých členů. Vydává třikrát týdně své noviny s velkým nákladem a vydává tématické časopisy. Ve Finsku vlastníci lesa nedostávají také náhrady za ostatní funkce lesa. Vstup do lesa je volný, návštěvníci ale nesmí způsobovat škody. Ještě v polovině 80- tých let byla většina lesníků i farmáři. Díky reformám jich ale dnes farmaří jen 16%.Většina z nich jsou už důchodového věku. Mladí se stěhují do měst. Z evropských peněz čerpají pouze dotace na vzdělávání a propagaci. Na zemědělství ale dotace čerpají. Hlavními dřevinami je Bo,Sm a bříza. Olše, osika a jeřáb jsou příměs. Dub se vyskytuje jen na jihu, buk pouze na pobřeží a jedle jen vzácně. Víceetážové, nestejnověké porosty mají do 10%, začínají se ale rozšiřovat na vodou ovlivněných lokalitách. Stávající zákon o lesích je v platnosti od roku 1977. Po založení NATURY vznikly velké spory mezi vlastníky a parlamentem. V roce 2004 byl založen program METSO- ochrana přírody. Jsou za něj zodpovědní ministři zemědělství a životního prostředí.Tento program obsahuje seznam cenných území a lokalit. Vlastník má potom právo žádat o financování prací, které nejsou standardní. Panuje oboustranná spokojenost. Je zde i program na zvýšení stavu tetřeva, jehož stavy jsou na dobré úrovni i poblíž pobřeží. Objem prostředků je limitovaný a tak se některé projekty odložily. Bylo ale schváleno navýšení. MTK je v poradní skupině.
Financování MTK: 25% -členské příspěvky - (10 euro/ha pole, 20/ha les), 75% pronájmy budov, noviny a časopisy.
Členské příspěvky se stanovují podle výnosovosti- na Jihu vyšší. MTK zpracovává těžební plán, může zprostřdkovat i provedení prací, nebo si je zajistí vlastník sám. Pro zlepšení funkcí lesa poradci MTK navrhují i obnovu nebo budování odvodňovacích opatření, na ně jsou dotace. Svým členům zajišťuje MTK i bezplatnou právní poradnu.
Od 70. let nemají vlastníci lesa povinnost vytvářet LHP. Musí ale státní správě hlásit všechny těžby. 65% vlastníků lesa ale LHP má. Dotaci na tvorbu ale nyní nedostávají(dříve ano). Jednou za 10 let ale organizace na tvorbu LHP z ortofota zjišťuje zásoby. Vlastník má pravo na detailní data, MTK jen na globální.
40% prodeje dřeva vlastníkům zajišťuje MTK, umí dojednat lepší ceny. Na odbyt dřeva mají k dispozici 3-4 celulózky plus energetické provozy, na kulatinu 170 pil, lokálně 5-10 odběratelů. Ročne MTK 80 - 120 tis. kontraktů o pr. objemu 500 m3 o celkovém objemu 42 mil m3. Dříví se obchoduje i přes burzu. Vlastníkem je MTK a 20 společností zajišťujících služby a vlastníci - mají 50% a druhých 50% vlastní odběratelé. 2018 zobchodovali 10 mil m3.
V odpoledních hodinách jsme navštívili univerzitu chemického inženýrství a poté jsme uložili na nádraží bagáž do schránek. Trajektem jsme se přesunuli na ostrov Suomennlina. Jedná se o vojenskou pevnost. Po návratu jsme provedli rozlučkovou procházku po Helsinkách a ve 23 hodin jsme nastoupili do nočního vlaku do Rovaniemi.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2019
  • 18 zobrazení
  • 0
lesykrnov
Helsinky (finsky Helsinki) jsou hlavní a nejlidnatější město Finska. Jde o největší finský přístav. Byly založeny roku 1550. Jejich centrum leží na malém poloostrovu ve středu Finského zálivu, ale patří k nim ještě poměrně velké území směrem na východ. Rozkládají se na 715,55 km² a mají asi 650 100 obyvatel.
Se sousedními městy Vantaa, Espoo a Kauniainen tvoří hustě propojené souměstí (tzv. metropolitní oblast) s miliónovou populací. Spolu s osmi dalšími městy tvoří Velké Helsinky s 1,495 mil. obyvatel, což je přibližně čtvrtina celého Finska; Velké Helsinky produkují třetinu finského HDP.(Wikipedia)
V době naší návštěvy probíhala v Helsinkách čilá stavební činnost, ať už stavby a opravy cest či budov. Ani tak nedocházelo k zácpám, provoz byl plynulý i v místech uzavírek. Ulice nejsou zacpané parkujícími vozidly ani přes den, ani v noci. Hodně se jezdí MHD a na kolech. Ty je možné si i s koloběžkami za poplatek zapůjčit. Většina chodníků je rozdělena na část pro chodce a pro cyklisty. S tím jsem měli dost velký problém, a tak jsme mnoha cyklistům způsobili horké chvilky při nutnosti náhlého brzdění nebo náhlého vyhýbání. Je ale také pravda, že jen málo cyklistů má zvonek. Finsko má asi jednu z největších daní ze mzdy, 47%. Na druhé straně ale stát hodně prostředků investuje do budování infrastruktury a sociálního programu.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2019
  • 19 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Klatovské katakomby - jsou označením pro krypty pod klatovským jezuitským kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi. Krypty byly budovány jako součást stavby kostela v letech 1656–1676. Podle plánů stavitelů se staly pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska, měšťanů. V letech 1676–1783 do nich bylo uloženo k věčnému spánku více než 200 zemřelých. V roce 1784 panovník Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pohřbeným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1. polovině 17. století. Těla položená na hoblinách v dubových rakvích byla obložena chmelem. Každá rakev byla označena olověnou identifikační destičkou. Působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů došlo k jejich postupnému vysušení – k mumifikaci – tak, že dnes váží 8 – 10 kg. Větrací systém, jenž ústil až na střeše kostela, zajišťoval v katakombách relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Po dlouhá léta byla těla prakticky nedotčena. Při opravě střechy jezuitského kostela ve 30. letech 20. století zasypali dělníci stavebním odpadem větrací šachty a kanály, které stoupaly zdivem pilířů až pod střešní římsu. Tím se zcela změnilo prostředí ve sklepení a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených mumií bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen s textem.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 111 zobrazení
  • 0
lidaod
Část pásma československého opevnění budovaného před druhou světovou válkou proti nacistickému Německu, nacházející se v okolí města Králíky.
Ve vojenském muzeu se nachází informační centrum čs. opevnění z let 1935 - 1938.
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • 18.8.2019
  • 41 zobrazení
  • 7
lotusesprit
VS 22. armády JASYR - Jako 22. armáda byl v průběhu válečného plánování v 80. letech označován svazek, podřizující Střední skupinu Sovětských vojsk velení Československého frontu. Zodolněné podzemní velitelské stanoviště štábu tohoto svazku se zhruba od poloviny 80. let nacházelo v přísně střeženém sovětském prostoru, izolované na samém jižním okraji VVP Hradiště. Volací znak útvaru zněl "Jasyr", číslo polní pošty 41601. Nedaleko se nacházel rozlehlý kasárenský areál zabezpečující provoz podzemí a ubytování vojáků základní služby, zajišťujících technické práce, údržbu objektu a střežení celého prostoru. Důstojníci, sloužící pravidelné směny v podzemí na VS, přijížděli neznámo odkud. Celé zařízení bylo na okolí dosti nezávislé a záměrně umístěné do málo exponované části VVP. I přesto, že přibližně 1,5 km severně od sovětského prostoru se nacházel tábor jednotek ČSLA, jakýkoliv vzájemný styk byl nepřípustný. Směrem na jih měli Čechoslováci zákaz chodit, sovětští vojáci neustále nosili ostře nabité zbraně. V bunkru sídlily dva útvary, ten menší vedla KGB a odsud chodily informace přímo do Moskvy. V bunkru se nacházel komunikační uzel troposferického spojení BARS a pravděpodobně i komunikační uzel pro KGB. Vlastní podzemní zodolněné velitelské stanoviště je celé tvořeno soustavou unifikovaných prvků prefabrikovaných konstrukcí úkrytů USB, SBK a Granit. Celý objekt byl, vzhledem ke své důležitosti, budován v poněkud důslednějším, hlubším výkopu, nežli běžně zhotovované pěchotní úkryty, výška nakrytí zeminou však ani zde nepřekračuje 2 metry zeminy. Tudíž i výsledná odolnost celého objektu je s jednotlivými typizovanými úkryty vpodstatě srovnatelná (tedy odolnost proti jadernému úderu střední ráže), standard převyšuje pouze vybavení čtyřmi elektrocentrálami a výkonnou filtroventilací. Vstup do podzemí byl možný třemi pěchotními schodišťovými vstupy z několika směrů, technickou údržbu bylo možné provádět dalšími čtyřmi technickými vchody z povrchu. Nouzový výlez šachtou byl situován za místností skladu tlakových lahví. Na přelomu srpna a září roku 2006 byl celý objekt "Jasyr", včetně již předtím demolovaných kasáren, zlikvidován zasypáním silami 152. záchranného praporu Kutná hora. Dnes již téměř nic nenasvědčuje dřívější sovětské přítomnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 171 zobrazení
  • 3
raiben
Legiovlak je projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak se skládá z plošinového, improvizovaného obrněného, dělového, ubytovacího (těplušky), výstrojního, velitelského, štábního, zdravotního, poštovního a kovářského vagonu. Čs. legionáři se s vojenskými vlaky setkávali již od začátku války při přepravě na frontu a dalších přesunech, ale sami s nimi disponovali až od začátku roku 1918, kdy byl Československý sbor nucen zahájit ústup z Ukrajiny před postupujícími vojsky Německa a Rakouska-Uherska. Československé pluky druhé divize, které byly rozloženy východně od Kyjeva, obsadily a držely železniční uzel Bachmač. Její příslušníci shromáždili vagony, jak pro sebe, tak i pro ostatní jednotky sboru, a tak umožnily ústup z Ukrajiny. Od března 1918 se československé vojsko na Rusi zabydlelo ve vlacích (ešelonech) v počtu 12–16 můžu na vagon. Vlaky sloužily jako pojízdná kasárna a staly se do roku 1920 domovem našich vojáků, kteří si je postupně dovybavovali a zdobili. V druhé polovině roku 1918 postupně docházelo k odstranění improvizací, jednotlivé jednotky byly doplňovány, nové zformovány a s tím docházelo i k budování logistických a podpůrných částí (kuchyně, pekárny, prádelny, vagony zbrojařské, technické, krejčovské, ševcovské, kovářské, truhlářské a dále dílny, sklady, štáby, nemocnice a jiné). Při dobývání Transsibiřské magistrály docházelo k obsazování železničních úřadů na stanicích čs. legionáři. Celkem disponovalo čs. vojsko na Rusi 531 osobními a 10.287 nákladními vozy, které byly uspořádány ve 259 vlacích. V tomto počtu není zahrnuto 27 ešelonů zdravotních a evakuačních a mnoho ešelonů vojsk spojeneckých.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2019
  • 37 zobrazení
  • 2
lotusesprit
Objekt C-10/16/A-160 "U Václava" - bunkr lehkého opevnění vzor 37 v Roudnici nad Labem. Byl vybetonován jako úplně první objekt z celé úseku 18. června 1937 objekt č. 16/A-160. Byl postaven poblíž kapličky, dochoval se dodnes a je v něm provozováno pevnostní muzeum. Tato pevnůstka byla vybetonována v žalostné krychelné pevnosti. Oproti předepsaným 450kg/cm2 bylo u pevnůstky č.16 zjištěno pouhých 268 kg/cm2. Zajímavostí této pevnůstky je i fakt, že je tu umístěn pouze jeden periskop, což bylo zpočátku výstavbě běžné. V roce 1939 nastaly temné časy nejen pro objekty roudnického úseku, ale vlastně pro všechny objekty nacházející se na území Protektorátu Čechy a Morava. Bylo rozhodnuto o bezpodmínečné likvidaci pevnůstek stojících na tomto území. Většina objektů úseku C-10 byla odstřelena, tomuto osudu unikly pouze tři pevnůstky: již zmiňované číslo 16, dále pak č.17/A-140 v Podluskách a také objekt č.63/E pod železničním mostem u Budyně nad Ohří. Po většině odstřelených objektů úseku se nedochovalo vůbec nic, neboť jejich stanoviště se nacházela na zemědělsky udržované půdě.

Rekonstrukce a instalace hraniční závory Ippen Klub přátel čs. opevnění se v letošním roce, u příležitosti oslav 100. výročí založení republiky, rozhodl uctít památku obránců republiky a pustil se do náročné rekonstrukce a následné instalace hraniční závory Ippen. Tato stálá zařízení byla budované na komunikacích od poloviny 30. let a dodávala firma Alfréd Ippen z Hradce Králové. Uzávěry se používaly na komunikacích vedoucích ke státní hranici z nepřátelského území a měly zabránit rychlému vpádu cizí armády, především útočné vozby na naše území.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 28 zobrazení
  • 1
defenger
Letošní léto jsem také navštívil Znojmo a nedaleký Národní park Podyjí. Tam už
léta jezdívám na kole a tak jsem se rozhodl projít některá vytipovaná místa pěšky.
Ze Znojma vyrážím brzo ráno, proti proudu Dyje, přímo podél břehu, po žluté značce.

Nikde nikdo, takže si užívám lesní samoty a krásných výhledů. Jen se nesmím kochat příliš,
strmý svah je příliš blízko a leckde jsou na cestě kmeny a balvany. Bohužel, lesních obyvatel
moc nevidím, jen slyším, jak mizí pod listím, mezi stromy. Sem tam zahlednu ocas veverky, ale
mám štěstí na volavky, Které loví nad hladinou Dyje. Cestou si prohlížím pozůstatky bývalých
mlýnů, zničených povodněmi či výbušninami při budování socialismu… Jako památka na Údolí devíti
mlýnů, byly zrekonstruované pozůstatky Mlýnu Papírna, který se z původního mlýnu modernizoval na
výrobu papíru a byl poháněn Francisovou turbínou (je zde také přístřešek a informační tabule).

Okolo Šobeské lávky a dalších mlýnů, přicházím k Lipinské lávce, kterou překonám toky
řeky Dyje. Za ní se šplhám do strmého stoupání, ovšem na vrcholu je výhled dávno zarostlý.
Zanedlouho musím Lipinskou cestu opustit, abych se dostal (za pomocí navigace) kratší cestou
k žluté trase, vedoucí k Mašovickým nivkám (zde bylo kdysi vojenské cvičiště, nyní se zde
pasou koně). Jdu po žluté a zelené značce, okolo Andělského mlýnu.

Z časových důvodů vynechám vyhlídku Králův stolec, kterou již znám, ale raději mířím na vrchol
Kočičího údolí. Z místa zvaného Dlouhá řeka, je také nádherný pohled na Dyji i vzdálenější Znojmo.
Pak již projdu předměstím Znojma zvané Hradiště a prudce sestoupím do samotného města, po
krátkém osvěžení v hospůdce u řeky, mířím na poslední vlak z tohoto krásného města domů….

(5 – 19h, 40 km pesky, počasí horké, lidí málo, zdravotní problémy nečekané , ale překonané).
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2019
  • 39 zobrazení
  • 0
iva-63
Červenovodské sedlo - rozc. Hvězda - rozc. U tří pánů - naučná stezka Betonová hranice - Bouda - Vysoký kámen - Mladkov (15 km)

Monotématické album, které bude zajímat spíš asi kluky - ale jde o pozoruhodnou část naší historie. Byl to výlet v mírně deštivém počasí po naučné stezce kolem objektů československého opevnění budovaného proti nacistickému Německu před druhou světovou válkou. Naučná stezka se nachází na území Králické pevnostní oblasti.

V této oblasti (Orlické hory, Králicko) muselo být opevnění zesílené, protože tady byla prostě "díra" od severu - průsmyk u Lichkova mezi Orlickými horami a Králickým Sněžníkem.
Bohužel (nebo i snad bohudík??) nebylo toto opevnění nikdy použité a zcela dokončené. Pochopila jsem docela dobře, jak strašnou zbraní mohla manipulovat dělostřelecká otáčivá věž Horymír ... jak strašná by asi bývala byla německá odveta?
Každopádně - události v Mnichově v r. 1938 udělaly všemu konec. Pohraniční území přešla na základě mezinárodní dohody na území Německa a připravované československé opevnění s nimi. Za okupace je Němci používali ke zkouškám trhavin, v 50. letech podnik Kovošrot vyrval vše kovové. A že toho bylo hodně tun. Až o spoustu desetiletí později se vojenských objektů ujali nadšenci ...
V dělostřelecké tvrzi Bouda se konají prohlídky, zvláště v letní sezóně, asi i v některých dalších objektech. Některé jsou zcela soukromé. Nadšení pro vojenství nesdílím, nicméně dost mě to zaujalo. Dělostřelecká tvrz Bouda je v lesích na svazích Suchého vrchu, a myslím, že na rozdíl od tvrze Hanička v Orlických horách k ní chodí opravdu spíš nadšenci. K Haničce se dá dojet autem a podle toho to tam taky vypadá. Bouda takhle zkomercializovaná není ani náhodou - i když jsem si všimla, že se tam teď staví nějaký dřevěný domek, asi budoucí zázemí pro návštěvníky.

Odkazy:
Králická pevnostní oblast: http://www.kpo1938.com/ a https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lick%C3%A1_pevnostn%C3%AD_oblast
Československé opevnění: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_opevn%C4%9Bn%C3%AD
Dělostřelecká tvrz Bouda: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bouda_(d%C4%9Blost%C5%99eleck%C3%A1_tvrz)

Mapa: https://mapy.cz/s/3x2Uh
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • 21.7.2019
  • 89 zobrazení
  • 15
biblos
Wikipedie o ní píše, že měří až 3 cm a dále: "Matka o vylíhnuté larvy nepečuje, stará se však o to, aby po vylíhnutí měly dostatek potravy. Nejprve v zemi vyhrabe chodbičku, ve které se bude larva vyvíjet. Poté létá nad krajem a hledá nějakou housenku. Pokud ji objeví, bleskově na ni slétne a několikrát ji bodne. Jed z žihadla housenku nezahubí, ale paralyzuje. Kutilka ji poté dotáhne do chodbičky, kde na ni naklade jedno vajíčko. Vylíhnutá larva poté housenku zaživa požírá. Kutilka dovede přemoci a dotáhnout do nory i housenku, která měří více než ona." Jestli ovšem už v budované chodbičce housenka byla umístěna, to nevím, ale vzhledem k tomu, že to pak pečlivě zahrabávala, je to možné. Nebo si to rozmyslela a našla něco jiného, kdo ví?! Každopádně okolo poletovala dost dlouho, jestli si to tam značkovala, nebo co to za rituál prováděla, mi není známo. Třeba někdo z vás ví a napíše mi nějaké podrobnosti. Chodbičku v provizorním pískovišti budovala i nějaká další potvůrka, ale tu zatím nemám určenu. No a mezi tím i nějaké záběry ze života hmyzu na mé zahradě. :)
Kategorie: přírodavesnice
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 17.7.2019
  • 11 zobrazení
  • 3
starepole
Přehrada Desná (známá též pod označením Protržená přehrada) bylo vodní dílo vybudované na Bílé Desné v Jizerských horách. Impulzem pro její výstavbu se staly záplavy, které oblast podhůří těchto hor ve druhé polovině 19. století postihovaly. Projekt na výstavbu přehrady zpracoval pražský inženýr Wilhelm Plenkner, jenž navrhl soustavu přehrad na Bílé a Černé Desné, jež by spojovala štola umožňující převedení vody z jedné přehrady do druhé. Obě zmíněné přehrady byly navrženy jako zemní sypané. Jejich výstavba probíhala v letech 1912 až 1915 současně. Během stavby však oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se promítla do kvality stavby.

Přehrada na Bílé Desné včetně spojovací štoly byla dokončena během září 1915 a v listopadu proběhla její kolaudace. Za zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne 18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady. Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy. Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části. Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády, jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou. Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo bez přístřeší.

Za příčinu neštěstí se považoval nevhodně zvolený materiál tělesa hráze spolu s jeho nedostatečným hutněním. Studie zpracovaná roku 1996 ovšem tyto příčiny vyloučila a jako příčinu protržení hráze identifikovala průsak vody tělesem přehrady, neboť jeho těsnění nebylo projektantem navrženo dostatečně. Soudní proces vedený kvůli protržení přehrady trval 17 let a skončil osvobozením obžalovaných s odůvodněním, že za příčinou katastrofy stála geologická porucha nacházející se v takové hloubce, kde již tehdy nebylo vyžadováno provádění zkušebních sond.

Z protržené přehrady se dochovala šoupátková věž spolu se štolou k Soušské přehradě. Ve štole našli své zimoviště netopýři. Evidováno zde bylo celkem jedenáct druhů. Vstup do štoly je zakázán a od roku 2005 je zimoviště prohlášeno za evropsky významnou lokalitu. Turistům je v okolí přehrady k dispozici naučná stezka se šesti zastaveními.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 6.7.2019
  • 33 zobrazení
  • 9
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Hůrka je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci československého opevnění proti Německu. Nachází se v severozápadním výběžku Hanušovické vrchoviny v masívu vrchu Výšina na severovýchodním okraji města Králíky. Stavba započala 5. 8. 1936 a trvala 24 měsíců. Za války bylo na objektech tvrze vyzkoušeno několik vyvíjených zbraní německé armády. Němci také začali upravovat podzemní prostory pro výrobu leteckých součástí. Po druhé světové válce se z objektu stal sklad munice. Až v roce 2008 byl celý objekt převeden na město Králíky a zpřístupněn pro veřejnost.

Vchodový objekt K-S 12a "U rybníčku" - Vchodový objekt československé dělostřelecké tvrze byl vždy zásadně budován na skrytém místě na odvráceném svahu v dostatečné vzdálenosti od hlavního obranného postavení. Nebylo předpokládáno jeho přímé zapojení do bojů, naopak i během nich mělo probíhat nerušené zásobování tvrze. V objektu se nachází vjezd pro nákladní automobily, vchod pro pěší, překladiště na pevnostní dráhu o rozchodu 600 mm, nasávání vzduchu pro centrální filtrovnu, dopravní kancelář a místnosti obvyklého zázemí. Byl vyzbrojen jedním těžkým kulometem vz. 37 spřaženým s protitankovým kanónem vz. 36 v levé vnější střílně a lehkým kulometem vz. 26 v pravé vnější střílně, ve střílně v prvních pancéřových vratech, v prvním zalomení vjezdu a ve dvou pancéřových zvonech na střeše objektu. Objekt byl vybetonován 11. - 18. 5. 1938 ve IV. třídě odolnosti. Kubatura betonu je 4730 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů, hala a nakládací rampa byla k objektu přistavěna v poválečném období. V současné době se zde nachází vstup do muzea. Vchodový srub K-S 12a je na podzemní systém napojen za pomoci kolejové svážnice. Stavebně je svážnice součástí vchodového srubu. Jedná se o zařízení s mírnými úpravami sestrojené v padesátých letech na základě dokumentace vzniklé v letech třicátých. Na hranách 38 schodových stupňů byla instalována dvojice kolejí o rozchodu 600 mm, po kterých jezdí dvojice speciálních vozíků sloužících k vodorovné přepravě klasických železničních vozíků po schodišti. Oba jsou napojeny lany na výtahový stroj v horní stanici svážnice a jezdily kyvným způsobem - jeden nahoru a jeden dolů přičemž se navzájem vyvažují.

Po celé délce hlavní galerie a v obou dělostřeleckých galeriích je instalována pevnostní dráha o rozchodu 600 mm. Na galerii se ve směru od vchodového srubu nacházejí:
- Odvodňovací štola, do které je samospádem svedena kanalizace z přilehlé výškové úrovně podzemí
- Dvojice minových komor sloužící k zavalení přilehlé části chodby v případě nouze
- Vstup do tvrzové filtrovny
- Areál elektrárenského sálu a skladiště paliv a maziv
- Areál muničního skladiště M1 se skladovacími prostorami, laboračními místnostmi a místností vodního hospodářství
- Železniční výhybna, dopravní skladiště a opravna vozíků
- Kasárenský areál s kuchyní, ošetřovnou, sociálními zařízeními a velitelstvím
- Odbočka k dělostřeleckému srubu K-S 11 Na svahu
- Odbočka k dělostřelecké věži K-S 12 Na kótě
- Překladiště pěchotní munice pro pěchotní sruby K-S 10 U boží muky a K-S 13 U lomu

Dělostřelecká otočná věž K-S 12 "Na kótě" - Objekt věže byl vybudován pro jednu z hlavních zbraní tvrze, dvojče 10 cm houfnic vz. 38 umístěné v dělostřelecké otočné a výsuvné věži. Jeho betonáž proběhla 23. - 30. 3. 1938 ve IV. třídě odolnosti a kubatura betonu je 2 620 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Soustrojí věže nebylo nikdy osazeno, pro něj určená šachta je v současné době uzavřena železobetonovou deskou.

Dělostřelecký srub K-S 11 "Na svahu" - Objekt srubu byl druhým objektem určeným pro umístění hlavních zbraní tvrze. Konkrétně se jednalo o trojici 10 cm houfnic vz. 38 umístěných ve střeleckých místnostech. Jejich palba byla orientována západním směrem do prostoru Kladské kotliny. Houfnice nebyly nikdy osazeny a v období mobilizace na podzim 1938 byly nahrazeny 7,5 cm horskými kanóny vz. 15 stojícími před vlastním objektem. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech. Betonáž ve IV. třídě odolnosti proběhla na dvě etapy 6. - 10. 9. a 4. - 13. 10. 1937, kubatura betonu je 5350 m³. S podzemním systémem je objekt spojen dvěma svislými šachtami - schodišťovou a výtahovou. Během okupace na objektu probíhaly postřelovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel Röchling, zkoušky ženijních náloží, a bojovým výbušným plynem, díky čemuž je značně poničen. Oba pancéřové zvony byly vytrženy v padesátých letech.

Pěchotní srub K-S 10 "U boží muky" - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházela dvojice protitankových kanónů vz. 36 spřažených s těžkým kulometem vz. 37. Na sousední pěchotní srub K-S 13 U lomu pálila tato zbraň samostatně, na opačnou stranu ve směru na objekt K-S 9 Mezi lesíky byla její palba doplněna vedle umístěným dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Kruhovou palbu by umožňovala ve střeše umístěná otočná kulometná věž vyzbrojená rovněž dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Ta však nebyla nikdy dodána. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Srub byl vybetonován 1. - 12. 6. 1937 ve IV. třídě odolnosti při kubatuře betonu 2856 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Během okupace byl objekt silně poničen postřelovacími zkouškami. Pancéřové zvony byly vytrženy v padesátých letech.

Pěchotní srub K-S 13 "U lomu" - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházely dva protitankové kanóny vz. 36 spřažených s těžkými kulomety vz. 37. Jeden mohl vést palbu ve směru na sousední srub K-S 10 U boží muky, palbu druhého ve směru na K-S 14 U cihelny zesilovalo dvojče těžkých kulometů vz. 37 umístěné v pancéřové kopuli. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Třetí pancéřový zvon byl pozorovací. Betonáž ve IV. třídě odolnosti probíhala 8. - 17. 7. 1937 při kubatuře betonu 3250 m³. Na podzemní systém je objekt napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Pancéřové zvony i kopule byly vytrženy během okupace. Ve stejném období byl srub rovněž postřelován střelami Röchling.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 121 zobrazení
  • 0
biblos
Nový Světlov je původně hrad přestavěný na zámek v tudorovském stylu v obci Bojkovice v okrese Uherské Hradiště, který byl střediskem světlovského panství.

Hrady na pomezí Slovenska a Moravy byly ve středověku budovány zejména proto, aby bránily pustošivým nájezdům loupeživých hord z Uher. Název Světlov má patrně původ i v tom, že v případě nebezpečí se z těchto hradů signalizoval ohněm stav ohrožení dále do vnitrozemí. Původní hrad Světlov je dnes znám pod jménem Starý Světlov.

V polovině 15. století patřilo světlovské panství Landštejnům, kteří okolo roku 1480 starý hrad Světlov opustili, protože byl v průběhu česko-uherských válek poničen. Proto si bratři Ctibor a Jaroslav z Landštejna postavili před r. 1480 nad soutokem Olšavy a Koménky u Bojkovic hrad Nový Světlov. Vybudován byl v pozdně gotickém slohu a převzal strategickou funkci Starého Světlova i někdejší Bojkovické tvrze. Tvořil jej nepříliš rozsáhlý hradní palác s věží.

V r. 1527 byl hrad prodán Burianu z Vlčnova. Nový majitel se při bojích o český trůn po smrti Ludvíka Jagellonského (1526) postavil na stranu Jana Zápolského. Proto mu byl hrad se statkem konfiskován. Vzápětí jej však získal zpět. Burianem vymřel rod z Vlčnova po meči.

V 16. století hrad často střídal majitele. Po krátké držbě Bilíků z Kornic přešel pak hrad s majetky do rukou Kateřiny z Vlčnova. Významnou přestavbou prošel hrad v polovině 16. stol., kdy jej tehdejší majitelka Kateřina z Vlčnova dala přestavět. Ta v době narůstajícího tureckého nebezpečí opevňovala Nový světlov dalšími hradbami a rozšířením podhradí, čímž se areál hradu podstatně zvětšil. Letopočet dokončení přestavby 1555 se nachází dodnes nad vchodem do musea.

Dnes je zde hotel, fotit se uvnitř zámku nesmí - prohlídka vede hradní kaplí, přes dva svatební apartmány na vyhlídkovou věž. V jednom z apartmánů nás docela šokovalo netradiční řešení sociálního zařízení - na toaletu a vanu se díváte přímo ze svatebního lože. Nevím, nevím, jestli pohled na novomanžela - novomanželku konající potřebu je to pravé ořechové pro svatební noc. No, ale jak říkala naše babi - proti gustu, žádný dišputát. Jeden obrázek toho, na co se lze dívat z novomanželského lože, je k vidění i zde na rajčeti - https://img19.rajce.idnes.cz/d1902/5/5525/5525441_0b3b61428fd7b466fc36f2e4676bbcf3/images/P1080134.jpg?ver=0.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.7.2019
  • 26 zobrazení
  • 1
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci československého opevnění proti Německu. Nachází se v nejjižnější části Orlických hor v Bukovohorské hornatině v masívu stejnojmenné hory. Vchodový srub K-S 22a byl na podzemní systém napojen za pomoci kolejové svážnice. Stavebně je svážnice součástí vchodového srubu. Jedná se o 18 metrů dlouhou chodbu klesající ve sklonu 25 procent. Na hranách 26 schodových stupňů byla instalována dvojice kolejí o rozchodu 600 mm, po kterých jezdila dvojice speciálních vozíků sloužících k vodorovné přepravě klasických železničních vozíků po schodišti. Oba byly napojeny lany na výtahový stroj v horní stanici svážnice a jezdily kyvným způsobem - jeden nahoru a jeden dolů přičemž se navzájem vyvažovaly. Po celé délce 780 metrů dlouhé hlavní galerie je instalována pevnostní dráha o rozchodu 600 mm.
- Svážnice, která spojuje samotný vchodový objekt a podzemí tvrze
- Odvodňovací štola, do které je samospádem svedena kanalizace z přilehlé výškové úrovně podzemí
- Dvojice minových komor sloužící k zavalení přilehlé části chodby v případě obsazení vchodového objektu nepřítelem
- Pozůstatek posuvného železobetonového uzávěru z období okupace
- Vstup do tvrzové filtrovny
- Pozůstatek druhého posuvného železobetonového uzávěru z období okupace
- Skladiště paliv a maziv s přilehlým elektrárenským sálem
- Areál muničního skladiště M1 se skladovacími prostorami, laboračními místnostmi a místností vodního hospodářství
- Dvojice směrových štol nedokončených skladovacích sálů z přelomu čtyřicátých a padesátých let
- Dvojice kabelových komor
- Překladiště pěchotní munice a odbočka k pěchotnímu srubu K-S 24 Libuše
- Kasárenský areál s kuchyní, ošetřovnou (vlastní vstup z chodby ke K-S 24), sociálními zařízeními a velitelstvím
- Železniční výhybna a opravna vozíků
- Odbočka k dělové věži K-S 22 Horymír
- Překladiště pěchotní munice a vyrovnávací šachta

Vchodový objekt K-S 22a Krok - Vchodový objekt československé dělostřelecké tvrze byl vždy zásadně budován na skrytém místě na odvráceném svahu v dostatečné vzdálenosti od hlavního obranného postavení. Nebylo předpokládáno jeho přímé zapojení do bojů, naopak i během nich mělo probíhat nerušené zásobování tvrze. V objektu se nachází vjezd pro nákladní automobily, vchod pro pěší, překladiště na pevnostní dráhu o rozchodu 600 mm, nasávání vzduchu pro centrální filtrovnu, dopravní kancelář a místnosti obvyklého zázemí. Byl vyzbrojen jedním těžkým kulometem vz. 37 v pravé vnější střílně a lehkým kulometem vz. 26 v levé vnější střílně, ve střílně v prvních pancéřových vratech, v prvním zalomení vjezdu a ve dvou pancéřových zvonech na střeše objektu. Objekt byl vybetonován 2. - 14. 10. 1937 ve IV. třídě odolnosti. Kubatura betonu je 4860 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů, což objekt značně devastovalo. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let došlo k odstřelení jeho čelní masky a jejímu následnému dobetonování podle původních plánů firmou Baraba Litice. Díky této opravě je K-S 22a jediným vchodovým objektem v rámci československého opevnění, který si uchoval svou původní podobu. V současné době se zde nachází vstup do muzea.

Dělostřelecká otočná věž K-S 22 Horymír - Objekt věže byl vybudován pro hlavní zbraň tvrze, dvojice 10 cm houfnic vz. 38 umístěné v dělostřelecké otočné a výsuvné věži. Jeho betonáž proběhla 22. 11. - 7. 12. 1937 ve IV. třídě odolnosti a kubatura betonu je 2 680 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Kromě otočné věže byl vyzbrojen ještě lehkým kulometem vz. 26 v pancéřovém zvonu. Soustrojí věže nebylo nikdy osazeno. Unikátním dnes tento objekt činí fakt, že jako u jediného u něj nikdy nedošlo k zabetonování šachty. Pancéřový zvon byl vytržen během okupace.

Pěchotní srub K-S 21 Kazi - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu byly trojice dvojčat těžkých kulometů vz. 37 (dvě ve střílnách směřujících na sousední pěchotní srub K-S 20 Na Pupku a jedno v pancéřové kopuli směřující na objekt K-S 23 Teta. Lehké kulomety vz. 26 se nacházely v jedné pomocné střílně a v pancéřovém zvonu.) Objekt byl vybetonován 19. - 25. 8. 1937 ve IV. třídě odolnosti a jeho kubatura je 1 736 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Zvon i kopule byly vytrženy v období okupace.

Pěchotní srub K-S 23 Teta - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu bylo jedno dvojče těžkých kulometů vz. 37 v pancéřové kopuli směřující na sousední objekt K-S 24 Libuše. Další lehký kulomet vz. 26 byl osazen v pancéřovém zvonu. V dalším pancéřovém zvonu měla být umístěna speciální pozorovací optika a objekt díky tomu měl sloužit jako pozorovatelna pro tvrz i okolní objekty opevnění a polní jednotky. Pozorovací zvon byl sice osazen, ale svůj účel nesplňoval, proto byl opět vytažen a odlit nový. Díky mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí Německu ale již nebyl osazen, díky čemuž se na Boudě dochovala jediná původní neporušená zvonová šachta. Srub K-S 23 byl vybetonován 26. 7. - 2. 8. 1937 ve IV. třídě odolnosti s kubaturou betonu 2 098 m³. Je unikátní tím, že na něm nebyly umístěny žádné klasické střílny. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Během okupace byl vytržen pancéřový zvon i kopule.

Pěchotní srub K-S 24 Libuše - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu byla trojice dvojčat těžkých kulometů vz. 37. Dvě ve střílnách směřovaly na sousední pěchotní srub K-S 25 V sedle a jedno v pancéřové kopuli na sousední K-S 23 Teta. Ve dvou pancéřových zvonech a ve dvou pomocných střílnách byly umístěny další čtyři lehké kulomety vz. 26. Netypické je použití standardního vchodu pro pěší na úrovni bojového patra, jako je tomu u izolovaných, tj. netvrzových objektů. Důvodem je určitá odlehlost objektu a uvažované uplatnění při výpadu pěchoty na povrch tvrze. Objekt byl vybetonován 8. - 19. 7. 1937 ve IV. třídě odolnosti o kubatuře betonu 2 192 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů a kopule. U stěny objektu byla odpálena silná nálož, která způsobila prohnutí přilehlé stěny a jeho posunutí po základové desce asi o půl metru. Ve schodišťové a výtahové šachtě, pomocí které byl srub napojen na podzemní systém tvrze, je místo posunu zřetelné.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • letos v červenci
  • 91 zobrazení
  • 3
str365
Moruše, labutě, minipivovar, čápi, páv, lekníny, budovaný most přes řeku Moravu,...
Putování převážně Podlužím
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • letos v červenci
  • 22 zobrazení
  • 2
msnosovice
Prázdninová akce - práce přesně na dva měsíce 1. červenec - 30. srpen 2019
Bourání zdí, budování nových umýváren a záchodů pro děti, nová úklidová místnost a sociální zařízení pro dospělé. Elektroinstalace, malování všech prostor mateřské školy, výměna lina na dvou chodbách, výměna koberce na schodišti MŠ. Nové šatní skříně v šatně, montáž topných těles do šaten....Kupa práce.
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 33 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Pěchotní srub R-S 72 "Nízká" - Oboustranný pěchotní srub postavený v arabské odolnosti se střílnou pro 90 mm minomet jako součást linie těžkého opevnění spadající do 2. stavebního podúseku - Kunvald. Pěchotní srub R - S 72 byl postaven na severní hranici tehdejší Československé republiky s Německem, jako součást linie těžkého opevnění, jehož výstavba spadala do kompetence Ženijních skupinových velitelství (ŽSV). Konkrétně objekt příslušel pod správu ŽSV X v Rokytnici v Orlických horách, do 2. stavebního podúseku - Kunvald. Dvoupatrový objekt byl budován ve 2. třídě odolnosti (čelní zeď směrem k nepříteli - 175 cm, strop objektu - 150 cm, týlové zdi - 80 cm) měly odolávat zásahům dělostřeleckých granátů až do ráže 180 mm.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 8.6.2019
  • 50 zobrazení
  • 1
lotusesprit
Červený Dvůr - Předchůdcem zámku byl tzv. nový dvůr chvalšinský, který na úpatí Blanského lesa založil Vilém z Rožmberka v roce 1591. Jeho bratr a dědic, Petr Vok z Rožmberka, zde roku 1598 zřídil novou zahradu, v níž byli oborním způsobem chováni bobři, bažanti, koroptve a křepelky. Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku, zde nechala roku 1672 postavit zámek, v jehož severním křídle byla zřízena kaple. Při posledních opravách byla na fasádě střední části zámku objevena sgrafitová výzdoba a v jedné z místností prvního patra renesanční fresky. Lze se domnívat, že stavba z r. 1672 zahrnula do nově budovaného barokního zámku i stavbu (nebo její část) původního renesančního letohrádku rožmberského. Kníže Adam František ze Schwarzenberku ( 1719 -1732 ) dal pokrýt zámek prejzovou střechou. Roku 1736 byl vybudován vodovod pro vodotrysky v zámecké zahradě. V letech 1748 - 1749 byla postavena salla terrena (umělá jeskyně), kterou vyzdobil malíř Josef Lederer (autor malířské výzdoby Maškarního sálu českokrumlovského zámku). Zámeckou kapli vymaloval malíř Schopper. Na výzdobě zámku se v té době podíleli také malíři Aneis, Putz. Tzv. čínský sál s rokokovými nástěnnými malbami z roku 1756 je dílem malíře Františka Jakuba Prokyše (mimo jiné též autora malířské výzdoby interiéru letohrádku Bellarie v českokrumlovské zámecké zahradě). V letech 1779 až 1781 byl tehdejší 18 m široký a 45 m dlouhý zámek rozšířen o přístavbu bočních křídel 37 a 38 m dlouhých a 11 m širokých. Tím byl stavební vývoj zámecké budovy téměř završen. K zahradní fasádě zámku byla v roce 1836 postavena dřevěná veranda, která byla roku 1846 nahrazena železnou, dochovanou dodnes. Rozsáhlý areál v současnosti zahrnuje vlastní zámeckou budovu, jež spolu s přilehlými hospodářskými budovami volně uzavírá velký obdélníkový dvůr a dále mimořádně rozlehlý přírodně krajinářský park o rozloze 105 hektarů s několika zachovanými romantickými zahradními stavbami a fontánami. Barokní zámek je obdélníková jednokřídlá budova, jejíž průčelí půlí rizalit s balkonem, zakončený trojúhelníkovým štítem a krytý mansardovou střechou. Fasáda je členěna lizénami. V přízemí valené a křížové klenby, místnosti v patře plochostropé. Především za panování knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku (1741 - 1782) prožíval Červený Dvůr období rozkvětu. Zámek byl ve svých interiérech přestavěn v rokokovém stylu a náročně byl upravován i zámecký park. Zámek Červený Dvůr a především zámecký park zažily svůj druhý vrchol za panování knížete Josefa Adolfa II. ze Schwarzenberku ( 1833 - 1888 ). Podnětem k tomu byly cesty knížete do Anglie, kde se kromě architektury zajímal o tzv. anglické parky. Kromě romantické úpravy zahradní fasády (zřízení verandy) se poté věnoval především přeměně pravidelné francouzské zahrady v rozsáhlý přírodně krajinářský park. Posledním majitelem byl JUDr. Adolf, kníže ze Schwarzenberku (1890 - 1950), jemuž byl majetek r. 1940 zkonfiskován gestapem. V květnu 1945 byl vzat pod českou národní správu, zvláštním zákonem r. 1947 převeden do zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od ledna 1950 stal majetkem československého státu. V objektu zámku je dnes Psychiatrická léčebna (od roku 1965) , jež se specializuje na léčbu alkoholismu a drogových závislostí.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 29 zobrazení
  • 1
pakli
Na Nový rok 2019 uplynulo 170 let od zahájení
provozu na trati Brno – Česká Třebová. Trať, která
je dnes součástí 1. železničního koridoru, byla postavena jako spojovací, měla zkrátit spojení mezi
Vídní a Prahou s návazností na budovanou trať
z Prahy do Podmokel (dnes Děčína) a na saskou
hranici. Ta byla otevřena v roce 1851.
Jubilující trať navazovala na Olomoucko-pražskou
dráhu, ta byla otevřena již v roce 1845. Spojovací dráha se stala záhy páteřní tratí, důležitou pro
habsburskou monarchii a později i Československou republiku i z hlediska mezinárodního v expresní i nákladní dopravě. V jízdních řádech této
trati můžeme číst zvučná jména mezinárodních
expresů: Amicus, Balt Orient, Hungaria, Meridian,
Slovenská strela a další.
Svoji důležitost trať ztratila po dokončení elektrifikace trati Brno – Havlíčkův Brod – Kolín v šedesátých letech minulého století. Novou důležitost trať
nabyla až v posledním roce 20. století, kdy se po
celkové rekonstrukci a elektrifikaci na trať vrátily mezinárodní expresy. Zahájení provozu na trati
Brno – Česká Třebová 1. 1. 1849 proběhlo bez
okázalých oslav, a to vzhledem k politické situaci
rozjitřené revolučním rokem 1848. Nová železnice měla zásadní vliv pro další rozvoj měst a obcí,
ležících v její blízkosti. Trať spojila hlavní město
monarchie s Prahou a způsobila rozmach průmyslu. Pro města na trati přinesla bouřlivý rozmach
průmyslu, zvláště textilního, umožnila rychlejší
a levnější způsob dopravy surovin i výrobků.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2019
  • 24 zobrazení
  • 1
spacourovi
  • květen až červen
  • 87 zobrazení
  • 0
rybaridknl
Na Hrubých Lukách bylo nutné zbudovat schodiště ke spodní části výpusti. Jako obvykle, budoval výbor MO a brigádníci, kteří už mají své povinnosti dávno splněné...děkujeme!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 25.5.2019
  • 19 zobrazení
  • 0
karellorenc
Kumburk je zřícenina gotického hradu, asi 6 km západně od Nové Paky. Nalézá se v jednom z cípů pomyslného trojúhelníku nazývaného Český ráj. Nachází se v nadmořské výšce 642 m n. m. v okrese Semily, na strmém stejnojmenném vrchu. Jeho zbytky jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.
Hrad založil roku 1325 Markvart z Vartemberka. O sto let později během husitských válek je uváděn vlastníkem Hynek Krušina z Lichtenburku, který byl orebitským hejtmanem. Asi právě on nechal postavit vnější opevnění. Jednotlivé části hradu byly budovány spirálovitě nad sebou.
Po husitských válkách získal hrad Jindřich Berka z Dubé. Po něm se hradu ujali Trčkové z Lípy a rodina Smiřických. V 16. století byl hrad používán jako vězení. V době třicetileté války ho zpustošili Švédové. Roku 1658 byl zbořen na příkaz císaře Leopolda I.
Kvůli několika pověstem zříceniny navštívil básník Karel Hynek Mácha. Je zde umístěna pamětní deska. V současnosti se o správu hradu stará Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, které se postaralo o vybudování vyhlídkové věže a také zde pořádá různé kulturní akce, které mají charitativní účel (za vybrané peníze se hrad dále rekonstruuje)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2019
  • 16 zobrazení
  • 0
reklama