Hledání

1 082 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

top09
TOP 09 se zapojila do největšího českého internetového fotoalba. Na stránkách http://top09.rajce.net založila svou oficiální fotografickou galerii a zveřejnila fotografie z budování pražské kanceláře v Revoluční ulici. „Jsem rád, že máme všechny své fotografie pohromadě. Lidé, kteří si neradi pročítají zprávy a jiné tištěné dokumenty, tu mohou zhlédnout naše fotografie z tiskových konferencí i předvolebních akcí. Rajče také umožňuje připojit k fotkám svůj komentář,“ uvedl předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Chceme uchovat své fotografie v kvalitní a přehledné formě. Portál Rajče.net jsme si vybrali, protože tisíce lidí je zvyklých na prohlížení fotografií právě v tomto prostředí,“ dodal člen Přípravného výboru TOP 09 Miroslav Kalousek.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • červen až srpen 2009
  • 6 593 zobrazení
  • 0
miragranada
building ecovillage " rainbow village Gaia "
budování ekovesničky " Duhová vesnice Gaia "
http://www.gaia-community.org/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben až červenec 2015
  • 3 764 zobrazení
  • 7
coloraaa
9., 10. protiletadlový raketový oddíl Rapotice, součást Protiletadlové raketové skupiny VEGA Rapotice (VÚ 7300). Po vyzbrojení pražské 71. protiletadlové raketové brigády bylo v roce 1985 přikročeno i u brněnské 76. plrb k zavedení protiletadlového raketového kompletu dalekého doletu S-200 VE "Vega-E", která doplnila protivzdušnou obranu Moravy na strategické úrovni. Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice byla dislokována v Újezdském polesí kolem bezejmenné nevýrazné kóty 510,4 m.n.m. Během čtyř let stavebních prací v areálu plrs byl nedaleko Zbraslavi (49°12'53.67"N,16°17'2.541"E) zřízen ubytovací a skladovací tábor pro masově nasazované stavební jednotky.
Personál byl vybírán zčásti u dobříšské skupiny VEGA, zčásti u brněnské brigády a z patřičných vojenských škol. Po přeškolení personálu na techniku PLRK S-200 v Dobříši byla plrs konstituována k datu 1.4.1989. Na jaře 1989 se personál po přeškolení již přesunul do Rapotic, kde probíhaly dokončovací práce. V témže roce pak došlo k násunu techniky (vagónování v žst. Náměšť nad Oslavou) a jejímu zprovoznění za pomoci sovětských specialistů. Na rozdíl od Plrs VEGA Dobříš (přezdívaná vojáky jako "Klondajk"), obdržela rapotická skupina "pouze" dvoukanálovou verzi systému S-200, kde činnost zajišťovaly jen 2 palebné oddíly. Dvoukanálové verze systému byly použity ve většině případů v prvním nárazníkovém pásmu proti NATO: NDR (Badingen, 1985-1992, Prangendorf 1985-1992, , Eckolstädt, 1988 - nedozbrojena do rozpadu NDR, sovětská základna Wendgräben, zřejmě 1982 - počátek 90. let), MLR (Mezőfalva, 1985-1997) a BLR (Sofia - Kostinbrod, 1983-2006). V SSSR naproti tomu byly budovány i 5 kanálové základny. Bože ti se ale báli.
V roce 1999 byla i 42. plrb zrušena a zbývající plro byly předány do podřízenosti 44. plrb Slaný - Drnov. I tato zanikla, k 31.5. 2003, a s ní se po 44 letech aktivní služby staly historií i všechny systémy PVOS.
!!! POZOR !!!
Předem je třeba zdůraznit, že celý areál v současné době patří Ministerstvu spravedlnosti, které zde v prostorách objektu "B" zřídilo věznici. Celý areál objektu "C" je zabezpečen proti rozkrádání, prostor je hlídán a monitorován složkami Vězeňské služby (VzSl). Zároveň je zde služební střelnice složek VzSl, tudíž v žádném případě nedoporučuji předem nedomluvenou návštěvu.
Zdroj: Fortifikace.
Velký vandr na Jihlavku a Oslavku, den pátý. Ze čtvrtého na pátý den se počasí totálně podělalo a celou noc lilo jako z konve.
Počasí: +20°C, zataženo, déšť, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2014
  • 2 369 zobrazení
  • 3
coloraaa
A je tu další Brdská zajímavost. Dr. Bethel Henry baron Strousberg koupil dne 11. prosince 1868 Zbirožské panství a působil zde do října 1875, kdy byl na jeho majetekl Krajským soudem v Plzni uvalen konkurz. V té době byla postavena železnice Mirošov – Zbiroh. Dráha byla stavěna v letech 1868 – 1875 s cílem spojit jím nově budované závody, válcovny ve Františkově u Zbiroha, ocelárnu a válcovnu v Kařezu, vysoké pece ve Strašicích, koksovny u Dobříva a další projektované podniky s ložisky železné rudy v okolí Zaječova a Strašic a černého uhlí u Mirošova. Z důvodu podnikatelova krachu v r. 1875 a následného rozprodání majetku však nebyla téměř dokončená dráha nikdy zprovozněna a v úseku Dobřív – Mirošov k zahájení stavebních prací nedošlo vůbec. Přesto že byly v po roce 1905 vyvíjeny ze strany okolních obcí snahy na dostavbu dráhy, tak k jejich realizaci již nikdy nedošlo. Úplnou trasu nedokončené trati včetně tří odboček, označenou jako Aufgelassene Strousberg Bahn, lze vysledovat v mapách měřítek 1:25 000 a 1:75 000 vydaných roce 1879. Přesto že od opuštění rozestavěné železnice uplynulo již 139 let, její různě dochované zbytky lze dodnes nalézt a tak se na kousek trati půjdeme podívat.
Počasí: +10°C, zataženo, bezvětří.
Celý životopis je zde:
http://stroussberg.stranky1.cz/
http://www.brdy.org/content/view/52/30/
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.11.2014
  • 2 159 zobrazení
  • 2
holafilm
FOTOALBUM AKTUALIZOVÁNO.Tento úsek trasy vede od nového přemostění řeky Vláry, kde v další etapě naváže na úsek samostatně budované cyklostezky směr Štítná nad Vláří a Slovensko. Směrem k centru Brumova-Bylnice kopíruje řeku Vláru a soutok s Brumovkou. Podjezdem pod železničním mostem se napojí na místní komunikaci Pilařská, poté naváže na již hotovou cyklostezku protínající celé město až k náměstí s konečnou délkou 3,5km. Délka řešené stezky pro pěší a cyklisty je 758 m (včetně lávky). Délka přemostění je téměř 37 m !!! Stavební náklady se díky mostu vyšplhaly na částku 8,915 mil. Kč Termín dokončení je červen 2016 (zdroj MÚ B-B)
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2016
  • 2 042 zobrazení
  • 1
zahrady-sternberk
Svah nad cestou bylo potřeba podepřít.Rozhodli jsme se použít kámen,kterýjsme na pozemku vydobyli při budování jezera s vodopádem/viz.fotky v mém albu"Stavba vodopádu"/.Tyto kameny byly ale malé,a nekorespondovaly by tak s mohutnou stavbou vodopádu,odkud naše zídka začínala.
Proto jsme pro základní kameny kameny této zdi zajeli do kamenolomu v Dolním Žlebě.Jak je vidět na fotkách,zastihl nás v říjnu 2009 sníh.Toto počasí vydrželo 10 dní,takže celou dobu stavby.Sníh pomalu tál a všude bylo spoustu bláta.
Po uložení největších kamenů jsme si nechali bagrem navozit i menší kameny nad zídku,a těmito jsme už ručně zídku pěkně dokončili.Vytvořili jsme i schody v zídce.Pak jsme bagrem za zeď dosypali zeminu.Jaro 2010 budeme pokračovat v dosypání a v osazování prostoru nad zídkou.Byla to pěkná,zajímavá ne úplně typická zahradnická práce,ale taky pěkná dřina.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 1 661 zobrazení
  • 0
kanon5
Chrám svaté Barbory je z architektonického hlediska pětilodní gotickou katedrálou.
Důvod jeho výstavby je zcela unikátní. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Architektonicky ovšem směle konkuroval pražské katedrále. Vyjadřuje dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také mezi Kutnou Horou a sedleckým klášterem, na jehož pozemku bylo město vybudováno a jehož vlivu, ač bylo městem královským, podléhalo. Proto byl kostel také vybudován za městskými hradbami na pozemku pražské kapituly.
Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Stavba kostela svaté Barbory započala roku 1388, podle některých pramenů měla tato stavba mít dvojnásobnou délku lodi než má současný kostel. Práce byly definitivně zastaveny roku 1558, přičemž byl kostel na západě uzavřen pouze provizorní zdí.
Prvním projektantem a stavitelem kostela svaté Barbory se stal Jan Parléř, syn stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře. Jan Parléř vystavěl nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. Původně budované trojlodí bylo brzy rozšířeno o široké vnější lodi, avšak s příchodem husitských válek byla stavba poprvé na šedesát let přerušena.
Práce na kostele byly znovu obnoveny v roce 1482, nejprve zde pracovali místní stavitelé, kteří pokračovali v intencích zakladatele stavby Jana Parléře.
Následující zásahy měly pouze udržovací charakter. V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něj pak vybudovali kolej. Po požáru kostela provedli barokní úpravy. Především došlo k vybudování barokního krovu.
Mezi lety 1884 a 1905 byla provedena gotická puristická rekonstrukce, při které byl chrám také prodloužen o jednu okenní osu k západu, kde bylo vybudováno nové neogotické průčelí. Barokní krov byl nahrazen krovem v podobě trojice gotizujících stanových střech, které zřejmě zhruba odpovídají původnímu gotickému řešení.
více  Zavřít popis alba 
53 komentářů
  • 8.7.2012
  • 1 581 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Základna PVOS na Jistevníku - "Klondajk" - V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Přes vysoký počet pracovních sil se výstavba základny, probíhající v letech 1981 – 1985, potýkala neustále se zpožděními. Byla způsobena jak technickými potížemi (dodaná stavební dokumentace se mírně lišila od skutečně dodané technologie, popisovala starší verzi kompletu), tak i nízkou produktivitou práce, ta byla dána drsnými podmínkami, v nichž vojáci budující Klondajk žili. Na výstavbě základny se podíleli také civilní dodavatelé, neboť některé technologicky náročnější práce byly nad síly vojáků pod vedením vojenských stavbyvedoucích. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Ukázkou práce civilních společností jsou tři obří rampy pro radiolokátory, na nichž je vyšší kvalita zpracování dobře vidět. Na podzim roku 1985 se navzdory všem protivenstvím stavba blížila ke svému konci. Silným podnětem k horečnému třísměnnému finiši stavebních prací byla skutečnost, že na nádraží v Jincích stála celé týdny na vagonech technologie, dopravená sem po železnici z tehdejšího SSSR. Zářijová kolaudace za účasti ministra národní obrany gen. Václavíka byla sice trochu předčasná, protože na ubytovacích částech základny se stále pracovalo, ale na konci září již pracovní čety opravdu vystřídali specialisté a tahače přivážející technické vybavení. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Každý z nich měl k dispozici odpalovací rampy pro šest řízených protiletadlových střel země-vzduch. Na rozdíl od většiny dalších prostředků PVO v Československu byla tato palebná postavení zcela stacionární. S maximálním účinným dostřelem 240 km a výškovým dostupem až 40 km se jednalo o moderní a zničující zbraň, určenou k ničení vzdušných cílů protivníka. Raketa neničila cíl primárně přímým zásahem, ale explozí v jeho blízkosti. Technicky zůstala základna PVOS na Klondajku aktivní až do roku 2001, ale již v předcházejících letech lze nalézt několik zlomových momentů, které vlastně předznamenávaly její konec. Politolog by za konec Klondajku označil nejspíš již listopadové události v roce 1989, protože všichni protivníci připadající reálně v úvahu ztratili ze dne na den status nepřítele „tábora socialismu a míru“ a záhy se stali dokonce spojenci v Severoatlantické alianci. Další provozování základen skupiny VEGA se tak náhle jevilo jako neekonomické a s ohledem na aktuální situaci ne nezbytně nutné. Tuto určitou bezradnost velmi dobře demonstrovala změna ve výzbroji, která přišla na řadu v roce 1994. Komplety dalekého dosahu S-200 byly nahrazeny sice osvědčenými, ale staršími a především méně výkonnými (střední dosah) raketami země-vzduch S-75 Volchov, které měly armády někdejšího východního bloku ve výzbroji již od počátku 60. let minulého století, a pak také o něco modernějšími komplety S-125 Něva, vyrobenými na přelomu 70. a 80. let. S-125 je systémem krátkého dosahu, tedy značně odlišný typ rakety od původní varianty výzbroje. Systémy S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Samotný Klondajk byl v době své slávy skutečně hájen okolními základnami S-75 a S-125, náležejícími k obrannému prstenci PVO, obepínajícímu Prahu. V organizační rovině znamenalo přezbrojení úplný zánik původního útvaru VEGA a osídlení areálu na Jistevníku dvěma útvary novými, 1. a 2. PLRS Dobříš, přičemž mírně obměněnou zkratku je třeba číst jako „protiletadlová raketová skupina“. Prvně jmenovaný útvar byl vybaven Volchovy, druhý Něvami. V roce 1997 byl útvar používající již opravdu staré Volchovy přezbrojen rovněž na systém S-125 Něva.Nasazení Něvy vzhledem k jejím citovaným vlastnostem ukazovalo na to, že cílem změny je spíše udržet existenci tohoto typu vojska za podstatně nižších finančních nákladů ve srovnání s původní výzbrojí S-200, byť i za cenu toho, že se útvar stane „jen“ jedním z článků protivzdušné obrany Prahy. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického. Definitivní tečku za aktivní historií Klondajku znamenal podzim roku 2001, kdy byly zbývající komplety Něva odvezeny k delaborování a armáda opustila základnu nadobro.

Areál byl rozdělen do tří úseků. Úsek „A“ je možné považovat ve stručnosti za kasárna. Obsahoval kromě obytných budov také sklady, kuchyni s jídelnou, štáb, kinosál, kotelnu a psinec. Úsek „B“, nacházející se na jihozápadním okraji areálu, byl především autoparkem logistiky (tedy nikoliv bojových vozidel) a to poměrně rozsáhlým. Nechyběla ani požární stanice. Úsek „C“, obehnaný betonovou zdí. Zahrnoval tři palebná postavení pro 17., 18. a 19. PLRO a celou řadu podpůrných budov a zařízení. Z nich daleko nejnápadnější jsou tři gigantické rampy, připomínající trochu pasoucí se veleještěry, které sloužily jako pevná postavení techniky tří radiolokačních baterií (každá z nich příslušela jednomu palebnému oddílu). Dále se zde logicky nacházel sklad raket, plnící stanice pro kapalné složky raketového paliva, klasická stanice PHM a další autopark, tentokrát určený pro bojovou techniku. V případě Klondajku pak byly do technického oddílu integrovány také servisní pracoviště pro opravu a seřizování raket a chemické laboratoře, tedy objekty, které jsou v případě jiných systémů PVO obecně často zřizovány odděleně, mimo základnu.

http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/zakladna-pvos-na-jistevniku-klondajk.html
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 1 556 zobrazení
  • 4
blazahb
Zaniklé městečko Zahrádka u Ledče nad Sázavou

Při napouštění přehradní nádrže Švihov na řece Želivce budované jako zásobárna pitné vody pro Prahu a část Středočeského kraje zanikl městys Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Skutečně zatopena byla sice jen dolní část této dříve střediskové obce, z důvodu hygienické ochrany však byli vysídleni všichni obyvatelé a z dvou set čísel popisných zůstal zachován jen historicky a umělecky cenný kostel a čtyři další účelově využité objekty.
První písemná zmínka o obci Zahrádka pochází z roku 1219, kdy tuto ves daroval král Přemysl Otakar I. Vyšehradské kapitule. V roce 1928 měla 1187 obyvatel. Oficiální tečkou za životem městečka Zahrádky bylo slavnostní a poslední zasedání Místního národního výboru, které se uskutečnilo 10. září 1976.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • říjen 2013
  • 1 570 zobrazení
  • 2
devetzivotu
  • duben až červen 2010
  • 1 433 zobrazení
  • 0
coloraaa
A je to tu. Dlouho očekávaná akce světového významu je tady. Tak jako USA má svoje ''AREA 51'' Tak ČR má svůj ''Javor 51''. Konečně byl otevřen Javor 51, jediný dochovalý ze tří na našem území. Zbylé dva byly zabetonovány a zavezeny. Zpřístupnit bunkr veřejnosti napadlo Václava Vítovce, předsedu Nadace Železná opona, která v roce 2011 otevřela Muzeum železné opony v budově bývalé Rozvadovské celnice.
Ve východní a středních Evropě bylo takových objektů dvanáct, zachoval se pouze tento u Míšova. Areál v sousedství obce Borovno byl vybudován v rámci akce Javor, což byl krycí název pro budování skladů jaderných hlavic na území ČSR. Tyto hlavice měl dodat Sovětský svaz, který měl také kontrolu nad skladováním, údržbou a případnou distribucí k jednotkám Ćeskoslovenské lidové armády. Plán byl vypracován pro 3 naprosto totožné komplexy a ty byly v utajení vybudovány jako spojovací kabelové útvary pod krycími jmény Javor 50 - Bílina, Javor 51 - Borovno-Míšov a Javor 52 - Bělá pod Bezdězem. Výstavba probíhala v letech 1966-69. Tyto areály byly určeny výhradně pro vojenskou posádku sovětské armády. Nad jadernými hlavicemi chtělo mít velení SSSR naprostou kontrolu a tak vstup našim vojákům byl do těchto komplexů po celou dobu zakázán. V době, kdy světem zuřila studená válka a mocnosti USA se Sovětským svazem se předháněly ve zbrojení, bylo tohle místo nejutajovanějším a nejstřeženějším v celém Československu. Dovnitř se jen tak někdo nedostal a to ani nejvyšší šarže sovětských vojáků ze sousedících kasáren. Areál má rozlohu 150 ha a byl rozdělen na několik bezpečnostních zón s rozdílným režimem vstupu. Hned za bránou je „civilní“ sektor, kde se nachází býv. nemocnice, obchod, psinec, strážnice, kulturní sál, vodárna, kotelna, hřiště, školka a bytovky. V nich bylo ubytováno 300 osob, z toho 170 vojáků. Byty byly o velikosti 2+1 a v každém bydlely dvě rodiny. Pro sovětské vojáky to byl vysoký nadstandard, ti se totiž po pětiletém cyklu vraceli domů do podstatně horších podmínek. Sovětská vojska opustila objekt v Míšově 4. července 1990. V roce 1990, kdy opouštěli republiku definitivně, na ně doma čekaly jen stany! Nejstřeženější zónu představovalo území s muničními sklady a sklady pro jaderné hlavice. To bylo v zadní části, bylo to obehnáno dvěma ploty a mezi nimi 24 hodin procházela strážní služba se psy. Vstup sem měli jen vyvolení. Jádrem areálu byly dva rozměrné železobetonové sklady z větší části zahloubené pod úroveň terénu. Každý z těchto skladů má dva protilehlé vstupy s dvojicí pancéřových vrat. Pomocí jeřábů se jaderné hlavice spouštěly do nižší úrovně, kde byly vlastní skladovací prostory, které jsou v každém objektu čtyři. Součástí skladu bylo samozřejmě větší množství pomocných, ubytovacích a podpůrných staveb obklopených vnějším perimetrem.
Po odchodu Sovětské armády byl bunkr dlouhá léta opuštěný. Využit byl pouze dvakrát. Po rozpadu Československa tu skončila neplatná federální měna a o jedenáct let později si podzemní objekt na téměř tři roky pronajal Lidový spolek péče o německé válečné hroby. Ten sem dočasně uložil ostatky čtyř tisíc německých vojáků, kteří padli na našem území za druhé světové války.
Nechápu proč nás během akce nikam jinam po areálu nepustili. To nejtajnější nám ukázali a zbytek ne, proč asi??? Armáda zřejmě nechce abychom viděli jak celý areál chátrá. Proč zde už dávno neudělali např. Domov důchodců, nemocnici (už tu stejně byla) nebo něco podobného??? Nechápu to!!!
Mimo ''U Němých'' mám již vyfoceny všechny bunkry na Brdech, už mi chybí jen 1 Brdský bunkr, snad ho někdy najdu.
Stejně to ale stojí za to sem přijet a vidět to tady na vlastní oči. Ve východní Evropě je to jediná podzemní pevnost kam se normální lidé dostanou. Díky všem, kteří se o to zasloužili.
http://www.youtube.com/watch?v=ZlYR-BY-wAI
http://www.youtube.com/watch?v=A0unkh3q9Ug
http://www.youtube.com/watch?v=TdN0RX6BB30
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/unikatni-atom-muzeum-javor-51-se-otevre-verejnosti-87698/
Trošku větší podobné muzeum na Ukrajině.
http://www.novinky.cz/cestovani/242825-na-ukrajine-udelali-muzeum-z-byvale-tajne-vojenske-zakladny.html
Je to hrůza co se může stát a to nám ukazují ty zastaralé. Co asi mají nového?
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=YzDcXgFuZvk#at=102
https://www.stream.cz/prisne-utajovana-mista/10005411-sklady-jadernych-zbrani#nejnovejsi
http://www.securitymagazin.cz/zpravy/-1404045656.html
https://coloraaa.rajce.idnes.cz/Byvaly_atomovy_objekt_Javor_52/
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 18.8.2013
  • 1 206 zobrazení
  • 4
bosaturistika
  • červen 2016 až leden 2019
  • 1 222 zobrazení
  • 2
mkohout
  • duben až říjen 2012
  • 1 143 zobrazení
  • 0
westernklub
REKONSTRUKCE KLUBOVNY WESTERN KLUBU, KLUBU PŘÁTEL WK S OBČERSTVENÍM A POŠTOVNY PONY EXPRESS

Úspěšně svépomocně rekonstruujeme areál Malá skála s klubovou Western klubu, klubem pro členy a přátele Western klubu s občerstvením, klubové prostory pro Dětský Western klub a poštovní stanice Post Office Pony Express č.21

Kdo nás financuje?
Městys Suchdolu nad Odrou nám poskytl návratnou finanční půjčku 350 tisíc za které jsme koupili stavební dřevo na přístřešek, střechu a okna, krytinu na střechu a palubky na obklady.

Peníze které jsme získali od sponzorů a z naších akci cca 362 tisíc jsme koupili zateplovací materiál, materiál na podlahu, zaplatili tesařské, klempířské a elektrikářské práce

Odpracovalo se na stavbě neuvěřitelných dobrovolnických 3500 hodin.
Největší dík patří hlavnímu koordinátorovi stavby Milošovi Lacinovi který denně se po práci dobrovolně věnuje stavbě, další dík je Stanikovi Kutějovi který vyrobil originální westernové okna, Ottovi Madrovi a Josefovi Havrlatovi kteří jsou na stavbě víc než doma. Nesmím zapomenut na Martu Matulovou a Jiřku Jaroňovou které se starají, aby naši dobrovolnici měli hodně sil a vaří jim.

Co už je hotové?
Z venku to vidíte a vevnitř se neustále pracuje. Je pořízena parozábrana, zateplení sklenou vatou, natáhla nová elektroinstalace a momentálně se obkládá strop a zdi palubkami. Kromě elektroinstalace všechno děláme svépomocně bez nároku na mzdu.
A co nás ještě čeká?
Kromě pravidelné činnosti dle kalendáře akcí na rok 2017 je cílem WK nadále budovat zázemí Western klubu a dokončit rekonstrukci objektů Kletné 100 a přírodní areál Malá skála.

- výroba dveří, zádveří, schodiště s balkonem, zateplit podlahu a pořídit na podlahu krytinu, pořídit krbové kamna a komín.
- zděnou 30letá část objektu čeká nový kabát, výměna nefunkčních oken, zmodernizovaní kuchyně dle požadavku hygieny, ale nejhlavnější investice bude ucpaná kanalizace odpadu a zmodernizovat WC.

- upravit okolí Mále skály a vytvořit přírodní amfiteátr

- zřídit první poštovní stanici „Post Office Pony Expressu č.21“ s mini historií Pony Expressu, která bude zároveň sloužit jako provozní zázemí Western klubu.
Post Office by se měla stát atrakcí pro turisty a cykloturisty a přispět k zajímavosti regionu.

- pro Dětský Western klub vybudovat letní zázemí v týpí a přírodní naučnou stezku
„Příroda na Kletné „, vybudovat dětský koutek s posezením.
Ano, nastolili jsme si hodně velké sousto, ale když už to jsme se do toho pustili s vaší pomocí to určitě dokážeme !.
Děkujeme že pomáháte i tím, že chodíte na naše akce, zisk z akcí je plně použit na budovaní Malé skály.
Pokut by jste nás chtěli také podpořit naše číslo účtu: 232678662 / 0300

Za spolek Western klub Lidka
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2015 až červenec 2019
  • 1 125 zobrazení
  • 2
janablah
Isola Bella znamená v překladu „krásný ostrov“. Usídlil se zde hrabě Carlo III. Boromejský, který tehdejší pustinu přeměnil na fascinující a upravenou zahradu. Údajně tuto zahradu vytvořil pro svou manželku Isabelu. Zahrada je terasovitá, celkem má 10 teras . Vystupuje do výšky 32 metrů. Z každé terasy je tak překrásný výhled na jezero a okolní města. Zahrada zabírá prakticky celou plochu ostrova. Součástí je ostrovní palác budovaný nejlepšími architekty. Uprostřed zahrady stojí také divadlo. Nejkrásnější období pro návštěvu je jaro a léto, kdy celý ostrov kvete a voní. Zahrada je totiž osázena množstvím nejrůznějších dřevin a květin, které vytváření úžasnou atmosféru. #Itálie
více  Zavřít popis alba 
626 komentářů
  • 16.6.2014
  • 1 023 zobrazení
  • 24
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Toto moderní koupaliště vzniklo roku 1993 a bylo jedním z prvních nově budovaných vodních parků v tehdy nové SRN.
Hlavní část tvoří prosklená hala s bazénem kde si návštěvníci mohli užít takové atrakce jako vířivky, divokou řeku, skluzavky, vodní masáže, různé vodotrysky a gejzíry a v neposlední řadě i 90 metrů dlouhý tobogán. K dispozici byly také celkem 4 sauny – suché, parní i venkovní a nechyběl ani bufet s širokou nabídkou občerstvení.
Během léta byl otevřen i venkovní bazén s rozlehlou terasou a v areálu se nacházel také kemp s kapacitou 300 lidí.
V pozdějších letech byl nedaleko otevřen jiný aquapark, což mělo za následek masivní pokles návštěvnosti, což vyústilo v roce 2010 uzavřením. Paradoxem je, že obec jako majitel tento tehdy velkorysý projekt ještě stále měsíčně splácí částkou přes půl milionu Eur ročně a toto bude až do roku 2018...
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 31.12.2014
  • 1 031 zobrazení
  • 3
lotusesprit
Podzemní nacistická továrna Rabštejn Janská z II. světové války s komplexy A,B,C,H. V kompelxu C je Muzeum koncentračního tábora - popisuje historii Rabštejnského údolí a komplexu. Labyrinty podzemních chodeb jsou dlouhé 4500 m. Štoly byly raženy za II. světové války vězni koncentračního tábora v letech 1944-1945. Firma WFG Bremen zde vyráběla části letadel Junkers, Messerschmidt a vrtulníky FA 223. Budování podzemní továrny si vyžádalo několik desítek životů vězňů koncentračního tábora Rabštejn. Po válce objekty převzala ČSA a sloužily jako podzemní sklad ženijního materiálu, v roce 1964 byla dokončena přestavba komplexu H na strategický sklad paliva, v roce 1968 se zde usídlila Rudá armáda až do odsunu v 90. letech, poté byl komplex armádou opuštěn, většina vnitřních nadrží byla demontována v roce 2004.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.12.2018
  • 994 zobrazení
  • 3
coloraaa
Dnes jsem navštívil okruh Belveder a Debrník u Železné Rudy. Podíváme se na donedávna přísně utajované pevnostní objekty. Železná Ruda byla nejvíce opevněným městem v západním pohraničí. Většina těchto bunkrů se dochovala dodnes v dobrém stavu a část z nich je možno si prohlédnout v rámci naučné stezky Utajená obrana železné opony.
Železná opona hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo. Začala se budovat od roku 1948. Neprostupnou se stala v letech 1952 až 1953. Hraniční pásmo mělo šířku 4 až 10 km a bylo pro normálního smrtelníka naprosto uzavřené. Do něj byl povolen vstup pouze na speciální propustku. V Německé demokratické republice proběhlo budování železné opony o něco později, poslední fází byla výstavba Berlínské zdi, která rozdělila město Berlín na dvě části. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže. Ploty byly ve skutečnosti tři – první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20–m, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot. V roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. V roce 1970 byla ještě před systémem tří plotů vybudována signální linie, která reagovala na dotyk a mohla tak varovat pohraničníky výrazně dříve. Navíc se dále rozrostla síť pozorovacích věží na 314. Československá železná opona za sebou nechala během let 1948–1989 celou řadu obětí. Civilistů bylo 450. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654 z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou.

Počasí: +13°C, oblačno, zataženo, déšť, slabý větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 1 004 zobrazení
  • 6
cirrus
Přátelé, chci se s Vámi podělit o film, mapující vznik našeho letiště v letech 1947-1949. Jedná se o první zveřejnění v digitální podobě po besedě ve Velkém Poříčí.
Některé staré fotografie jsou zde: http://cirrus.rajce.idnes.cz/Historie_hangaru_LKVP[/url] ,[url=http://www.rajce.idnes.cz/a3046497]http://cirrus.rajce.idnes.cz/Hronov_1949-1961,
http://cirrus.rajce.idnes.cz/Stare_letiste_AK_Hronov./
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2014
  • 954 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Podzemní nacistická továrna Divoká Šárka - Podzemí bylo budováno ke konci 2. světové války jako týlové opravárenské zabezpečení polního letiště (opravy a montáže proudových motorů) a pravděpodobně nebylo zcela dokončeno.Letiště se mělo nacházet na horní plošině, kde je dnes pole. Podzemí je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb. Jedna chodba přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Část chodeb je zajištěna na stěnách obetonováním. Přední chodba se vstupem pevnostního typu, byla pravděpodobně hlavní, druhá vjezdová, její čelo se nedochovalo. Několik metrů za vstupem je v obou chodbách dochována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, v druhé chodbě není až tak masivní, jelikož se v ní nachází průjezd, stejná průjezdná hráz se nachází i dále v chodbě. Celková delka podzemí je 400m. Vytěžený materiál byl navážen do půlkruhu v prostoru před chodby a sloužil jako protitlaková ochrana. Později se podzemí využívalo jako sklad chemického odpadu (kovové barely s betonem s čímsi uvnitř a unikaly z toho rtuťové výpary).
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2017
  • 950 zobrazení
  • 1
endriju
Na předposlední dubnový pátek jsme se domluvili s majitelem nejprovařenější turnovské diskotéky, že uděláme kalbu v Magicu. Od chvíle, kdy jsem se o této skutečnosti dozvěděl, jsem byl plný smíšených pocitů, jak to vlastně bude probíhat a kladl jsem si všemožné - v tu dobu s dost nejasnou odpovědí - otázky např. : Dorazí dost lidí? Nebudou nějaké konflikty?
Na místo jsme dorazili krátce před 20. hodinou a ihned jsme začaly s budováním hradby, která stála s drobnými problémy kolem půl desáté. Zhruba v tu dobu začal hlavní nápor lidí. Nakonec dorazilo přes 110 lidí, což považujeme za obrovský úspěch. Když jsem měl příležitost tak jsem si šel zarychtit a vzhledem k tomu, že jsme mohli využít i vizualizační techniku klubu, tak jsem si chvílemi připadal opravdu jak někde v pekle. Musím říct, že tou dobou mnou probíjela nějaká extáze nebo něco na ten způsob :) Ending byl ve 4 hodiny.Do postele sem nakonec l upadnul v půl sedmý ráno :)
více  Zavřít popis alba 
  • 21.4.2007
  • 907 zobrazení
  • 1
nasdum
Budování kanalizace
více  Zavřít popis alba 
  • červen až srpen 2008
  • 914 zobrazení
  • 0
pelid
  • duben 2009
  • 879 zobrazení
  • 0
defenger
Poslední dubnový víkend se vskutku vydařil a tak jsem využil i neděli
k rodinnému výletu do Pálavských vrchů. Zejména pro malou Leničku
to bylo její první seznámení s nejkrásnějším jihomoravským pohořím.

Autobus plný turistů nás vyložil v Pavlově, hned nedaleko místního mamuta.
Hned úvodem, dokud jsme ještě plní sil, vyrážíme do nejřidšího stoupání dne.
Dobýváme Dívčí hrady i s dělostřeleckou věží a hned po řízkové svačince
bereme útokem i nejvyšší vrchol, Děvín. Ten je letos poprvé zpřístupněný
všem zájemcům o nádherný výhled do kraje. Také já jsem zamáčkl slzu
dojetí, při vzpomínce na stanovaní v těchto místech v dobách budovaní socialismu...

Následoval prudký sestup Soutěskou a pohodová procházka okolo horolezecké Martinky.
Zde nás nečekaně překvapil krátký déšť. Okolo Klentnice jsme jen prošli, přes Sirotčí
hrádek a Stolovou horu. Rychlým krokem míjíme také Kočičí skálu a Turold. A jsme v
malebném Mikulově, ten si však moc neprohlížíme, neb spěcháme na večerní vlak domů...

V nohou bolavých máme cca 20km (miloš + petra + lenka).
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • duben 2015
  • 896 zobrazení
  • 1
reklama