Hledání

532 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

dcpr-km
Hodně zábavy si děti užili jako indiáni na Divokém západě. Cílem etapové hry bylo zachránit poklad a skrýt před Bledými tvářemi. Na sladké části pokladu si děti pochutnali a na památku si odnesli výrobky a drobné odměny.
Tábor úspěšně zvládli také tři děti s bezlepkovou dietou a jedna diabetická holčička (děkujeme mamince za vaření a spolupráci).
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2019
  • 140 zobrazení
  • 1
mspetra
  • 6.8.2019
  • 56 zobrazení
  • 0
rcg
BRÁNA ČASU – AMERICANS 15. 7. – 19. 7. 2019
Letošní Brána času přenesla děti do období native American Indians – původních obyvatelů Ameriky – indiánů.
Pondělí:
Děti si dobu čekání na otevření Brány času zkrátily spletením pavučiny přátelství. Klubko si vzájemně házeli, řekli co kdo má a nemá rád, a až každý držel svoji část pavučiny, bylo jen na nich, zda spolu dokáží bez přetržení nebo povolení spřadených vláken dojít na určené místo. Byli šikovní a tak je Ayumi s Toto mohly bez obav pustit do brány, kde na každého čekalo jeho nové indiánské jméno. Nikdo nevěděl jaké! 20 zamotaných přivázaných ruliček s indiánským jménem si musel každý indián odvázat sám. Velký Manitů přidělil jména správně, indiáni byli se svými jmény spokojeni a těm, kterým se jméno nelíbilo, dal šanci se o jiné jméno později utkat.
Ayumi a Toto měly své nové pomocnice – Klidnou Mysl a Hromový Hlas, které si do svých zatím bezejmenných kmenů vylosovaly Ohnivou Tětitu, Dunivou Pušku, Havraní Vlas, Malého Medvěda, Přesný Luk, Bosou Nohu, Sluneční Záři, Letní Píseň, Rychlý Šíp, Veselého Havrana, Noční Pírko, Zručnou Ještěrku, Bystrého Orla, Hbitou Lišku, Odvážnou Želvu, Stín Lovce, Padající Hvězdu a Mrštnou Lasičku. Klidná Mysl a Hromový Hlas si odvedly své družiny a po chvilce měly svůj pokřik a název kmene. Kmen Abalučiů a Tagedarů mohl začít žít indiánským životem. Postavili Teepee, dozvěděli se jak se v Teepee žilo, bydlelo, vařilo, rozdělení na mužskou a ženskou část Teepee, které místo bylo nejlepší a co byla rada starších. Začali si vytvářet svůj indiánský oděv, trénovat mrštnost, obratnost, rychlost. Museli lovit Tatanku, přebrodit řeku, nespadnout do propasti, doplazit se do jeskyně, udržet si místo v Teepee. Konec dne byl zakončen v kruhu, kde si každý indián vylosoval 5 kamenů s písmeny, které značily jeho nové indiánské vlastnosti.

Úterý:
Ráno bylo potřeba rozproudit opět indiánskou krev tancem a pokřiky. Indiáni dotvářeli svůj oděv. Každý si sám ušil a ozdobil svoji čelenku, začal pracovat na své zbrani – tomahawku. Po vydatné svačině se mohly kmeny vydat na první výpravu po okolí a zkusit rozpoznat stopy zvířat, které by mohly ulovit k obědu. Všichni se rychle stali zdatnými stopaři a k obědu mohl být Tatanka, veverka, zajíc, kuře, žába a dokonce i had. Na výpravě bylo potřeba také zaznačit správnými značkami trasu pro ostatní indiány a tak indiánští lovci šipkovali a zanechávali vzkazy o různých nástrahách na cestě, zda zrychlit nebo se plížit, zda tábor je již blízko nebo ještě kolik stromů, balvanů musí obejít.
Odpoledne bylo potřeba přivést vodu do vesnice, nebyl to vůbec snadný úkol. Skoro to indiáni vzdali, ale jejich houževnatost se probudila a po pár pokusech už věděli co a jak.
Konec dne byl zakončen soubojem mezi Bosou Nohou a Dunivou Puškou o nové indiánské jméno. Soupeřili o Vlčí Tlapu v obratnosti, chytrosti, mrštnosti a rychlosti. Nové jméno získala Bosá Noha, stal se Vlčí Tlapou.

Středa:
Indiáni se vypravili na dlouhou výpravu k příbuznému kmeni obývající území Boskovic – Westernové městečko. Vezlo nás celých 450 koní, než se Ayumi a Toto stihly rozkoukat, byli jsme na místě. Hned u vchodu nás šerif a jeho kumpáni chtěli zastrašit, ale kmen Abalučiů a Tagedarů jsou odvážní a hrdí indiáni, nedali se. Zhlédli jsme krásné představení s koňmi, mnozí si vyhrabali poklad, zasoutěžili si, prohlédli si pastviny s koňmi, podívali se na divoký západ, utratili pár dolarů a rádi se vrátili na své území, do své vesnice.

Velký Čtvrtek:
Indiáni hned ráno vypilovávali poslední detaily svého indiánského vzhledu. Poslední úpravy na oblečení, došívání získaných per, maskování, tetování, barvení, zbraně, pokřiky. Vše muselo být nachystané na velkou indiánskou výpravu. Trasa po indiánských značkách, zastávky s indiánskými úkoly a hlavně dojít do správného cíle. Ayumi a Toto se nezklamaly, všichni obstáli a za odměnu získali velkou porci pořádného osvěžení.
Po ulovení Tatanky se všichni indiáni vydali hledat strážce ohně, aby si svého Tatanku mohli opéct. S východem první hvězdy čekala na indiány výzva k projevení své odvahy. Pouze za svitu měsíce dokázat sejít z hory ohně zpět do indiánské vesnice. Po půlnoci utichla celá indiánská vesnice a všude byl klid a mír, indiány střežili jejich lapače snů.

Pátek:
Po vydatné snídani indiáni museli sbalit svoji vesnici, ukrýt se před silným lijákem do bezpečí. Po obědě si každý kmen vylosoval 5 indiánských hesel, na které měli vytvořit jakékoliv vystoupení. Jedinou podmínkou bylo, aby vylosovaná hesla byla ve vystoupení rozpoznatelná. Tagedaři si vylosovali boj, mír, nebezpečí, kanoe, kůň. Abalučiové měli hesla jídlo, oheň, bouřka, práce, tanec. Jako poslední úkol na indiány čekalo projití zpět Bránou času, nikomu se moc nechtělo, ale zážitky a vzpomínky nikomu nikdo nemůže vzít a křídla se znakem, které na indiány čekala v bráně, jim budou celé toto dobrodružství připomínat.
Oba kmeny dokázaly vytvořit velmi poutavé, zábavné a poučné příběhy, které předvedli i svým rodičům.
Na úplný závěr si zazpívali svoji indiánskou píseň:

Indiáni ti se mají,
celý den si jenom hrají,
chrání je Velký Manitů,
co ho zná i Vinettou.

Rap: Hau! Umbala-Umbala-Umbalači
Umbala-Umbala-Umbalači
Všechno zvládnou, na vše stačí!
Howgh!

A když příjdou chvíle težší,
to pak Toto a Ayumi těší,
že si vzájemně pomohou,
podrží se nanohou.
Howgh!

Rap: Kmen! Tage-tage-tagedarů
Tage-tage-tagedarů
je plný chlapů, velkých svalů!
Howgh!

Heja, heja, heja, hej,
i Ty se na pozoru měj,
mají luk a taky šípy,
postavili velké Teepee

rap: Však! Umabalači a Tagedaři,
ty kmeny spolu nesoupeří, nesoupeří, nesoupeří,¨
protože si všichni věří!
Howgh!

Ayumi a Toto chtějí moc poděkovat hlavně dětem, že si to s námi chtěly užít, že do všeho šly naplno a my můžeme jen říct, jak BÁJEČNÍ všichni byli. Děkujeme i rodičům za důvěru, že nám své děti na týden svěřili. Děkujeme i restauraci U Jelena za jejich týdenní starost o naše hladové žaludky. Děkujeme obci Grygov za místo k táboření, správci sokolovny za trpělivost a MAS Hanácké Království za finanční příspěvek.
Kategorie: dětizábava
více  Zavřít popis alba 
  • 23.7.2019
  • 194 zobrazení
  • 0
toh
Když jsme před lety dovezli z Moravy starý napůl shnilý dřevěný valník bez kol, tak se nám každý smál, že jsme si dovezli dříví na oheň. Odpovídající klasická kola s duší a pneumatikou jsme nemohli sehnat, a tak valník chátral dál! Asi po roce jsme alespoň vyměnili korbu. Pak po dalším roce najednou spásný nápad, předěláme ho na loukoťové kola a pak už jenom skok k pionýrskému vozu ve kterém byl též osídlován Divoký západ.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.7.2019
  • 120 zobrazení
  • 4
mstrauss
  • 14.7.2019
  • 194 zobrazení
  • 1
medvidcims
  • 10.6.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
peterkuba
Naše putování po národních parcích "divokého Západu" a jiné zajímavosti
více  Zavřít popis alba 
  • 5.4.2019
  • 55 zobrazení
  • 0
peterkuba
Naše cesta z Tucsonu do Tucsonu v listopadu 2018
více  Zavřít popis alba 
  • 5.4.2019
  • 7 zobrazení
  • 0
toulkyjendy
  • 4.3.2019
  • 45 zobrazení
  • 0
lyzari-vratimov
LYŽAŘ NA DIVOKÉM ZÁPADĚ - Vratimov Společenská místnost na stadióně - 21. dubna 1989
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2019
  • 33 zobrazení
  • 0
vacenovice
Letos v duchu western, divoký západ. Akce byla focena dvěma fotoaparáty, ale fotografie se nahrály poněkud chaoticky. Ale to podstatné tj. dobrá nálada je z nich doufám poznat i tak.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.1.2019
  • 857 zobrazení
  • 0
slavek-m
V Moabu jsme se trochu zdrželi a západ slunce plánovaný v Monument valley jsem málem nestihl. Běžím z auta a rychle začínám fotit. Slunce už se stolových hor dotýkalo pouze pár minut. Tohle bylo o fous a málem ty tři hodiny na cestě sem a následně hodina a půl na ubytování v Blandigu bylo zbytečné. I proto je fotek v tomto albu jen pár.

Monument Valley (v jazyce národa Navajo Tsé Bii' Ndzisgaii, což znamená údolí skal) je oblastí na Koloradské plošině se světoznámými výhledy na pískovcové stolové hory. Nejvyšší stolová hora vystupuje 300 metrů nad okolní krajinu, která je v nadmořské výšce 1500 aý 1800 m.n.m. Výjevy z této krajiny jsou snad nejtypičtějším výjevem Divokého západu. Červenou barvu zdejší krajině (tedy pískovcům) dodávají oxidy železa, modro-šedivé pískovce jsou pak zbarveny oxidy hořčíku. Na stolových horách můžeme pozorovat tři vrstvy hornin - spodní je Organ Rock Shale břidlicová vrstva, prostřední de Chelly Sandstone pískovcová vrstva a vrchní Moenkopi Formation pískovcová vrstva - ty všechny jsou pak schované pod Shinarump Conglomerate vrstvou z tvrdého pískovce. Krajinu zde doslova modeloval vítr a voda. Teploty se zde během roku navíc značně mění - v letních měsících mohou sahat ke 40°C (42°C rekord), zatímco v zimě klesají i pod -10°C (rekord -23°C). Letní noci jsou zde příjemně osvěžující a teplota po západu slunce klesá rychle, což je dáno i nadmořskou výškou, ve které se nacházíme.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 2.12.2018
  • 81 zobrazení
  • 10
slavek-m
Bylo na čase si dát opět trochu odpočinkový den, který jsme strávili v Moabu a jeho okolí. Protože se Moab nachází v Utahu, a Utah patří mezi ta místa na zemi, kde se nacházejí dinosauři, nemohli jsme nějakého toho prastarého ještěra vynechat. První zastávkou byly "Dinosaur tracks" (dinosauří stopy) - dochované a zkamenělé stopy. O kousek dál se nachází Mills Canynon, kde můžete obdivovat dinosauří kosti přímo ve skalách. Pak jsme se rozhodli se mrknout do zdejšího malého muzea shrnujícího kompletní historii oblasti kolem Moabu od pravěku po divoký západ. Je smutní, že i přes varování jsou jak stopy, tak dinosauří kosti vandaly ničeny a odnášeny pryč.
více  Zavřít popis alba 
97 komentářů
  • 1.12.2018
  • 97 zobrazení
  • 12
slavek-m
Marlboro point se nenachází ani v Dead Horse State Park, ani v Canyonlands National Park, ale mezi nimi, a nevede k němu žádná značená cesta. Dostat se tam chce trochu přípravy, a i tak narazíte na překážky. Mezi silnicí a 5 km vzdáleným okrajem skalisek leží polopoušť protkaná několika polními cestami, hromadou trnitého křoví a kaktusů. Navíc chodit mimo skály a cesty je kvůli místy přítomné kryptobiotické krustě nezodpovědné. Jedna z cest, která k vytipovanému výhledu vedla byla však najednou přehrazena plotem a ostnatým drátem - dle mapy to měla být hranice Dead Horse State Parku, ale kdo ví... Času do východu slunce už moc nezbývalo a obcházet to by znamenalo východ prošvihnout. Plot jsme tedy u branky přelezli a cestou pokračovali skrze tento ohrazený cíp na druhou stranu, kde byl opět plot - ale snáze zdolatelný. Pak už jen stačilo z cesty mizící postupně v polopoušti sledovat okraj skalisek a po pískovcích přejít až na ono vytipované místo. Právě v čas. O pár minut později by už bylo opravdu pozdě. Jen tak tak jsem stihl dát dohromady foťák, objektivy a stativ... Ranní ticho, mraky na obloze, vycházející slunce a 300 metrů ničeho pod vámi dodává výhledu na špičatý zbytky plošiny úchvatnou atmosféru. Na rozdíl u výhledů z obou parků jsme zde nepotkali živáčka. Toto místo se sice stává častěji a častěji fotografované, ale díky lehké nedostupnosti, je ještě stále daleko od návalu turistů, a může tak nabídnout trochu toho opravdu netknutého a divokého západu. Alespoň prozatím. Kdo toto místo takto pojmenoval se však údajně neví...
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 28.11.2018
  • 105 zobrazení
  • 14
hajeckyskauting
Fotky pořízené během tábor 22.7. - 5.8.2018 na skautském táboře v oblasti Nečínského potoka na Libavé.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2018
  • 196 zobrazení
  • 0
reklama