smm-brnolesna
Po příchodu do DC jsme se odebrali do kostela, kde jsme se společně s dětmi pomodlili druhý desátek růžence „S kterým jsi Panno Alžbětu navštívila“.
Po společné modlitbě jsme se se vrátili do klubovny, kde byla pro děti připravena netradiční dílnička. Vyráběl se sladký růženec z malých bonbónů. Dětem se vyrábění moc líbilo a těšily se, jak si pak na něm při modlení pěkně smlsnou.
Na závěr odpoledne jsme si s dětmi zasoutěžili – chytali jsme rybičky na udičku a vítězem se stala sestřička Margita. Aby to nebylo ostatním líto, připravenou odměnou byli obdařeni i ostatní účastníci soutěže.
Těšíme se na příští setkání, které se uskuteční v květnu , kdy se připravuje společné setkání se spolčem mladých.
Abychom také udělali radost ostatním, domluvili jsme se na přípravě nastudování malé divadelní hry o Kateřině Labouré.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2015
  • 29 zobrazení
smm-brnolesna
Mariánské odpoledne začalo v sobotu 15. března 2014 v 15hod. v Duchovním centru modlitbou, prosbami dětí, zpěvem a divadelní scénkou, kterou připravili mladí z místní mariánské družiny. Pak následovala úvaha o prvním desátku radostného růžence „Kterého jsi, Panno z Ducha sv. počala“, kterou přednesla sestřička Margitka a také seznámila menší dětí se zázračnou medailí a poselství Neposkvrněné Panny při zjevení svaté Kateřině Labouré. Dětem jsme rozdali vyrobené náramky se zázračnou medailí a program pokračoval vymalováním obrázku -Zvěstování .

Aby děti neměly hlad připravili jsme občerstvení s výbornými pusinkami, koláčem a čajem.

Po posilnění si mohly dětí vyrobit krásnou barevnou kytičku ze sáčků z čaje, které je naučila naše Alenka, a vyrobily si obrázek s tajemstvími radostného růžence, aby si vše přiblížily a lépe si to zapamatovaly.

Nakonec jsme se pomodlili a bylo vidět, že se to dětem líbilo a děti odcházely s nadšením. Příští setkání bude v sobotu po velikonocích -26. dubna v 15 hod na Lesné.
více  Zavřít popis alba 
  • březen až květen 2015
  • 8 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pidilidi-osobni
leden, březen - kondomista, duben- Noc s Andersenem, duben, červen - Pasování prvňáčků, září - autko, září, prosinec - klouže to, zmrzlé autko, Lidka a Ala, vánoční obídek
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2014
  • 74 zobrazení
mysticsmile
Najdou se třeba ještě před svátky hodní lidé?

V psí záchytné stanici Doubravy Boskovice je nyní před Vánocemi jen jediný pes.
Více dobrovolná ošetřovatelka Jitka Melicharová: „Je to fenka Mikina, kříženec většího vzrůstu. Bohužel ji zde máme už od dubna tohoto roku a moc bychom si přáli, aby se dostala do nové rodiny. Je to výborný hlídač, miluje procházky na vodítku. Nehodí se na dvorek mezi ostatní zvířata. Není zvyklá a hned by všem ukázala, kdo je tady pánem.“
Zbývá dodat, že fenka je asi sedm let stará, bližší informace a kontakty na www.psiboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2014
  • 122 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jiris124
  • prosinec 2014 až leden 2015
  • 22 zobrazení
kosteleckabecka
  • 19.12.2014
  • 41 zobrazení
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Předpověď nejstudenějšího víkendu léta se nemýlila. V pátek i v sobotu bylo počasí jak v dubnu a slunečno s deštěm se střídalo v rychlém sledu. Cestou jsme sice opršeli, ale v Kameničkách bylo po dešti s trávníkem nasáklým jak houba. Pořadatelé pojali obavy z několika okolních akcí, z nichž noční hasičská soutěž v Herálci byla těžký kalibr. Nemýlili se. Hasičů málo a nehasiči se courali poskrovnu, ale nakonec i nehasičů byl slušný oddíl. Soubor hrál trošku zmrzle, leč ačkoli se od huby hulilo už od osmi, ruce tak kritické nebyly. Ve třičtvrtě na jedenáct přišel vydatný déšť, který na půlhodinu trochu přibrzdil zvolna se plnící beton, ale po půlhodině bylo po dešti a pršelo jen ze stromů. Pěknou tancovačku jsme ukončili pět minut po druhé.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2014
  • 373 zobrazení
majulkap
  • 10.12.2014
  • 55 zobrazení
zsamskladnonorska2014-15
Děti z 1. A se svojí paní učitelkou Adrianou Lokota se vydaly ve středu 10. prosince 2014 prvně do knihovny. Přivítaly je paní knihovnice a hlavně sova Rozárka. Ta je provázela celým programem. Vyprávěla dětem o zajímavých knihách, spisovatelích a ilustrátorech. Také se dozvěděli, jak a co v knihovně funguje a měly možnost předvést chytré sově své nabyté vědomosti a dovednosti. Již teď se těší na další návštěvu, která je čeká v dubnu. Text Adriana Lokota, foto Jitka Bystřičanová.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2014
  • 237 zobrazení
sanynany
  • 5.12.2014
  • 105 zobrazení
uksostrava
Chodíme kolem nich na turistických stezkách, obdivujeme jejich architekturu i odolnost s jakou přetrvají v částo drsných podminkách našich hor. Nyní o nich víme něco více.

Přednáška magistry Romany Rosové z ostravského územního odborného pracoviště NPÚ byla velmi zajímavá . Paní magistra nás seznámila s historii a současým stavem dřevěných kostelů v našem kraji . V celé republice se jich dochovalo 38 z toho je jich 19 na Severní Moravě. V sousedním Polsku je jich 3,5 tisíc. U nás byly často vyhořelé a zničené stavby nahrazovány kamennými budovami . Taky jsme se dověděli něco o typech stavby i o vnitřní výzdobě. Nejstarší kostely byly bez věže, později v 16. a 17. století přibývala štenýřová věž. Stávala mimo kostel a kostelní lodí byla spojena krytou chodbou. Zvonicové patro bývalo vysunuté a opláštěné šindelem. V 18. století příjímaly stavby barokní tvary dle kamenných kostelů. Půdorys býval ve tvaru kříže, centrální(kruhový) i osmiboký. Objevovaly se barokní věže.
Vůbec nejstarší kostel je kostel bez věže a stojí v Hodslavicích – kostel sv, Ondřeje, první zmínka o něm je z r. 1383. Z kostela pochází Hodslavská madona socha z období krásného slohu. Nyní je v kostele její replika. Další kostel tohoto stylu stojí na Prašivé, kostel sv. Antonína. Malá věž se zvonem byla pořízena až v 19. století a taktéž nový oltář s obrazem sv. Antonína a varhany. Poté stal se poutním kostelem nejen pro Slezsko, ale i Moravu a Slovensko.
Kostely se štenýřovou věží.
Se začaly sta vět v 16. a 17, století . Věž s távala mimo kostel a kostelní lodí byla spojena krytou chodbou. Zvonicové patro bývalo vysunuté a opláštěné šindelem. Kolem kostela přibývaly ochozy (soboty) zprvu jen kryté později opláštěné. Jeden z nejstarších kostelů býval i na území Ostravy, v Hrabové, Kostel sv. Kateřiny. Byl postaven nejspíše již ve 14. století , první písemnou zmínku je z r. 1564. Po požáru 2. dubna 2002 zbylo pouze ohořelé torzo presbytáře a sakristie. Kostel byl obnoven v původní podobě a vysvěcen již r. 2004. Další najdeme v obci Guty , kostel Božího těla pochází z r. 1563. Kostel si zachoval všechny typické znaky středověkých sakrálních staveb. V 19. století byl několikrát opravován, avšak zachoval si svou původní goticko-renesanční podobu.
Kostely s hranolovou věží .
Najdeme je v Řepištích a v Albrechticích u Českého Těšína.
Novodobé kostely.
Pocházejí z 18. století napodobují zděné kostely. Kostel na Gruni je ovlivněn stavbou kostela v Bílé.
Nejmladší jekostel Cyrila a Metoděje na Hrčavě , v nejvýchodnější obci České republiky. Najdeme u nás i kostely z cela netypické. Právě kostel sv. Bedřicha v Bílé je kostel norského typu na jehož stavbu byla použitá zcela netradiční konstrukce typu „stavkirche“ – stožárová konstrukce.
No a řeckokatolický kostel sv. Prokopa a Barbory byl do Kunčic pod Ondřejníkem přenesen ze Zakarpatské Ukrajiny r. 1928. Je typickým představitelem podkarpatoruské kostelní architektury. Zajímavý ikonostas, je dokladem řeckokatolického vysvěcení. (text a fota M.Juřinová)
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2014
  • 74 zobrazení
toulavej68
Západočeská metropole Plzeň se svojí Škodovkou a významným železničním uzlem byla během 2. světové války důležitým centrem nacistické Třetí říše. V letech 1940 až 1945 se stala terčem několika spojeneckých náletů. Posbíral jsem pár desítek fotografií toho posledního, uskutečněného na samém konci války, ale snad nejničivějšího..
V noci z 16. na 17.4.1945 provedly bombardéry RAF z Velké Británie nálet na seřaďovací nádraží v Plzni (Ranžír). K úderu byly určeny posádky No. 5 Group RAF. Ze základny v jihovýchodní Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů. Letouny letící v čele formace shazovaly kovové proužky k vyřazení německých radarů. První značkaři od No. 463 Squadron RAAF a No. 630 Squadron RAF, kteří měli za úkol vyhledat a označit cíl, byli nad Plzní v 3:58. Orientačním bodem byly lesknoucí se hladiny boleveckých rybníků. Ti označily cíl barevně hořícími pumami, osvětlení a další označení cíle provedly letouny No. 627 Squadron RAF a No. 97 Squadron RAF. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 Squadrons. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. (www.vrtulnik.cz)
Na seřaďovacím nádraží se podařil spojencům možná jeden kousek, o kterém sami ani nevěděli. Ve vlacích zde čekali na únik na západ i vysoce postavené osoby Třetí říše. Němečtí generálové a členové štábu s úředníky gestapa nálet přežili, protože jejich vlak, který v době náletu také stál na nádraží, byl náhodně odstaven až na kolejích za Bolevcem. Zničeny ale byly nákladní vagony, jimiž odváželi svůj majetek i naloupenou kořist. A právě při náletu došlo ke zničení uměleckých děl, která kořistníci chtěli přepravit do Německa. Mezi cennými obrazy, sochami, porcelánem a historickým nábytkem měly být dle ústních vyprávění i ztracené insignie Karlovy univerzity. Tato legenda, která sice nemá prakticky žádný reálný podklad, čas od času nesměle vystrkuje hlavičku z hájemství otazníků. Kdo ví? Pocit, že v některém ze starých plzeňských sklepů či pod železničním náspem odpočívá poklad, dokáže zajímavě šimrat kolem žaludku.
V Jateční ulici, nedaleko seřaďovacího nádraží, dopadla jedna z bomb přímo do plně obsazeného krytu. Byl to pouze kryt ze dřeva zasypaného hlínou a ne příliš hluboký. Nikdo z přítomných neměl šanci na přežití. A protože do krytů utíkaly hromadně celé rodiny, byl to pěkný masakr, kdy během chvilky zahynuli někomu všichni příbuzní. Kolik lidí a kdo v krytu zahynul se nedalo ani tehdy přesně určit. Po začátku náletu se sem seběhli i uprchlí zajatci z transportu smrti, jejichž vlak stál na již zmíněném seřaďovacím nádraží. Kryt byl po náletu pouze zahrnut jako hromadný hrob. Na jeho místě stojí dnes malý pomníček, ke kterému se příbuzní obětí a očití svědkové události každoročně scházejí. Uctívají památku zemřelých a vyprávějí svoje svědectví o tehdejší hrůze. Mezi oběťmi náletu byla mj. i třída 38 dětí i se svou učitelkou, jejichž památku dnes připomíná pamětní deska v chodbě Konzervatoře poblíž Habrmannova náměstí, kde k tragédii došlo.
O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu dva týdny před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí..
Kategorie: dokumentyudálosti
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 21.11.2014
  • 11 982 zobrazení
michnov
Slovanská epopej je cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, kterým chtěl Alfons Mucha shrnout dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Mucha jej po dokončení podmínečně věnoval městu Praze. V letech 1963 až 2011 byly obrazy vystaveny na zámku v Moravském Krumlově. Po dlouhých sporech bylo od dubna 2011 pět pláten cyklu umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze, celý cyklus byl tamtéž zpřístupněn v květnu 2012.
Navštíveno a foceno 20.11.2014
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2014
  • 133 zobrazení
silvestra
v dubnu jsem dávala album rozkvetlé ulice 9.května v Litomyšli a dnes to vypadá takto
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
70 komentářů
  • 10.11.2014
  • 149 zobrazení
zahradkarka
Z dnešní procházky okolím vodní nádrže Rozkoš. Cesta vedla z České Skalice přes Dubno, Kleny, Šereč do Provodova - Šonova. Procházku jsme zakončili ve Václavicích, odkud jsme se vrátili vlakem domů.
více  Zavřít popis alba 
163 komentářů
  • 8.11.2014
  • 269 zobrazení
srazygirls
  • 2.11.2014
  • 331 zobrazení
chiefff
turnaj k 15.výročí založení Žabinských Vlků,
hřiště na Okruhu - duben 2003
více  Zavřít popis alba 
  • 30.10.2014
  • 102 zobrazení
krusnohorka
Na rozhlednu ve tvaru poháru na víno jsem byla zvědavá.Už i proto,že jsem na Radošově byla v dubnu tohoto roku a objevila tam nějakou kovovou konstrukci a tušila,co asi bude.
A vůbec -na veselsku je veselo.
Vzala jsem Rajčánku a Oshu,který chtěl nějakou nenáročnou vycházku /i když původně jsem měla být -no kde jinde...a slavit s kamarády -tož snad příště/.
Osho dokonce pokořil rekord -vylezl do poloviny rozhledny!!!!!! a to už je u něj něco jako zázrak.
Než nám jel zpáteční vlak,tak jsme ještě pocárali po městě -místní kostel má v sobě cosi...příjemného a pohodového na první pohled,zabloudili jsme i do zámeckého parku,který nás nadchl natolik,že se do Veselí určitě ještě vrátíme.
Byl to fajn den,zatímco v Otro si užívali celodenní mlhu a hnus -inu jací lidé,....
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • říjen 2014
  • 63 zobrazení
michnov
Legiovlakem se nazývá ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období 1918 – 1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak by měl v letech 2014 – 2020 křižovat Českou republiku a svými expozicemi by pomáhal veřejnosti a především mládeži obnovovat povědomí o čs. legiích a jejich zásluhách na vzniku státu.
Vlak se bude skládat z plošinového vagonu, improvizovaného obrněného vagonu, ubytovacího vagonu (těplušky), štábního vagonu, velitelského vagonu, vagonu polní pošty, dílenského, zdravotního a skladového vagonu. Kompletní vlak by tedy měl vyjet na trať v létě roku 2014 u příležitosti stého výročí vzniku prvních legionářských jednotek.
Legionářský vlak se tak představí veřejnosti v sobotu 11. října na Nákladovém nádraží Žižkov.A potrvá až na výjimky do 30. října Vlak by se tak mohl rozjet po České republice v dubnu příštího roku a začít plnit svůj hlavní účel – připomínat veřejnosti jednu z nejslavnějších dob naší historie.
Navštíveno a foceno 25.10.2014
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.10.2014
  • 206 zobrazení
honzikovo1
Chleba a další pečivo se v Lenoře peče každou poslední sobotu v měsíci od dubna do prosince.Veškeré dobroty, které napeče kolektiv pekařského mistra Augustýna Sobotoviče se díky sponzorům rozdávají zdarma.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.10.2014
  • 268 zobrazení
tatiana1961
...mám příbuzné v Terezíně, Bohušovicích, Litoměřicích a když jsme jim byli v srpnu 2002 pomoci likvidovat škody po povodni, zašli jsme také do tohoto útulného lokálu, kde suprově vařili, měli lahodné pivínko, obsluha byla příjemná a pozorná a já si tam vykňučela tento vtipný a lákavý jídelní lístek, jehož autorem byl brácha provozovatele Tomáše Vodochodského, sám Ivan ( Vodouch) Vodochodský, známý to kuchař a gurmán. Tato restaurace v současné době již bohužel neexistuje. Od dubna 1998 byla jediným vlastníkem pražská firma Pekařství a.s. V pivovaru se vyráběly po uzavření děčínského pivovaru některé tamní značky. Na počest básníka J.W. Goetheho a jeho poslední lásky Ulriky von Levetzow, která žila na zámku v Třebívlicích, začal litoměřický pivovar vařit pivo s názvem Baronka. V tvrdé konkurenci však neustále klesal odbyt vyráběného piva. Pokles výroby byl poměrně rychlý. V roce 2002 se negativně odrazilo sloučení lounského pivovaru se společností Drinks Union. Litoměřická radnice "dumá" nad využitím areálu, který má ve svém vlastnictví, dlouhé roky. Zatím ale nebyly představeny životaschopné plány, přestože město již angažovalo několik subjektů a architektů.

Také v minulosti zazněly různé návrhy - od podzemního parkoviště, obnovy výrobny piva, muzea českého pivovarnictví, obchodních prostor a restaurací, hotelu či pivních lázní až po squashové kurty.

Město Litoměřice zakoupilo areál od soukromého majitele za 10 milionů korun ze strachu, aby areál nebyl nekoordinovaně rozprodáván....což je myslím chvályhodné. Jo a Litoměřice mám moc ráda, je tam krásně...
více  Zavřít popis alba 
  • 23.10.2014
  • 73 zobrazení
Reklama